4 C 44/2023 - 67

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Terezy Vaňkátové a přísedících Karla Hořáka a Ing. Karla Kužílka ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozený [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0], [Anonymizováno] [Anonymizováno] zastoupený advokátem [Anonymizováno] [Jméno zainteresované osoby 0/0] se sídlem [Adresa zainteresované osoby 0/1] proti žalované: [Anonymizováno] IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] se sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0], [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno zainteresované osoby 0/0], [Anonymizováno]. se sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení částky 119 505 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 119 505 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 14. 11. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 65 992 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne 12.2.2023 se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 119 505 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tak, že byl zaměstnán u žalované v restauraci [Anonymizováno] na základě pracovní smlouvy z 12.10.2020 a rovněž pak pro žalovanou pracoval na základě dohody o provedení práce z 1.6.2022 jako zpracovatel výrobků pro masnu. Žalovaná se dostávala do prodlení s plněním mzdových závazků vůči žalobci. Žalovaná dluží žalobci žalovanou částku jako dlužnou mzdu a příplatky za svátek. Dlužnou částku žalovaná uznala e-mailovou zprávou ze dne 14.11.2022. Žalobce následně upřesnil, že předmětem sporu nejsou nároky z dohody o provedení práce, ale pouze z pracovní smlouvy.

2. Žalovaná s žalobou nesouhlasí a navrhuje její zamítnutí. Učinila nesporným, že mezi účastníky byla dne 12.10.2020 uzavřena pracovní smlouva, na základě které pracoval u žalované jako kuchař. Mzda byla žalobci vyměřena mzdovým výměrem ze dne 12.10.2020 se mzdou ve výši 17 600 Kč a s účinností od 31.12.2020 ve výši 18 500 Kč. Žalovaná však vždy řádně vystavila výplatní pásku žalobci za každý měsíc s uvedením počtu odpracovaných hodin a mzdu mu rovněž řádně vyplatila. Žalovaná nerozumí částce a způsobu jejího určení, kterou žalobce uplatňuje. Tato čísla neodpovídají žádné uzavřené pracovní smlouvě či dohodě o provedení práce. Žalovaná tvrdí, že pracovní doba zaměstnanců se evidovala v sešitu, který se nedochoval, žalovanou předložené docházky jsou přepisem tohoto sešitu. Pokud jde o e-mail z 14.11.2022, žalovaná nerozumí číslům v něm obsaženým. [Jméno zainteresované osoby 0/0], která měla e-mail odeslat, není a nikdy nebyla jednatelkou společnosti, komunikovala pouze administrativní záležitosti, není tedy ani oprávněna za žalovanou cokoli uznávat.

3. Soud následně písemně poučil žalobce ve smyslu ust. § 118b odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, o tom, že věc nebude právně posuzována jako uznání dluhu, neboť listina – e-mailová zpráva paní [Jméno zainteresované osoby 0/0] ze dne 14.11.2022 nesplňuje náležitosti uznání dluhu dle ust. § 2053 občanského zákoníku, žalobní nárok však může být posuzován jako nárok z titulu dlužné mzdy (absence písemné formy, jakož i oprávněnost osoby jednající za žalovanou). V této souvislosti pak soud žalobce poučil o tom, že je třeba doplnit žalobní tvrzení tak, aby bylo zřejmé, za jaké měsíce a v jakém rozsahu nebyla žalobci mzda vyplacena a navrhnout důkazy k prokázání tohoto tvrzení.

4. Žalobce následně uvedl, že u žalované pracoval 12 hodin denně, evidenci pracovní doby vedla žalovaná, nicméně žalobce si ofotil docházku za některé měsíce a dle toho se snaží rekonstruovat evidenci pracovní doby alespoň částečně. Žalobce tvrdí existenci dohody mezi účastníky o tom, že na účet žalobce bude poukazována část mzdy, jak je uvedena v pracovní smlouvě a mzda za hodiny odpracované nad rámec pracovní smlouvy bude žalobci vyplácena v hotovosti. Rovněž uvedl, že dle pracovní smlouvy měl pracovat 8 hodin denně, 5 dní v týdnu, ačkoli z doložených docházek vyplývá, že pracoval 12 hodin denně po odečtení přestávek (9:00 – 22:00). Tyto přesčasy však nebyly žalobci vyplaceny. Žalobci se takto podařilo rekonstruovat docházku za 12 měsíců s tím, že vycházel z hodinové mzdy stanovené samotnou žalovanou ve výši 117 Kč. Na základě toho vypočetl mzdu za každý z těchto 12 měsíců, při zohlednění přesčasů, práce o víkendu či státních svátků. Následně od mzdy, která žalobci za každý měsíc náležela, odečetl mzdu vyplacenou. Tato tvrzení specifikoval v přiložené tabulce.

5. Žalovaná zpochybnila pravost předložených rozpisů směn kuchyně, neboť nejsou podepsané ze strany žalované, není tedy zřejmé, zda se skutečně vztahují k restauraci [Anonymizováno]. Některé zápisy byly navíc očividně škrtány či přepisovány, není z nich patrno, kdy byly provedeny a mohly být provedeny až dodatečně. Rovněž sporuje tvrzení žalobce, že pracoval od 9:00 do 22:

0. Rovněž poukazuje na to, že pracovní smlouva byla uzavřena až 12.10.2020, ačkoliv žalobce tvrdí, že pro žalovanou odpracoval směny již od 2.10.2020. Předložená tabulka vytvořená žalobcem dle žalované obsahuje čísla a data, která nejsou ničím doložena a jsou v rozporu s ostatními doloženými důkazy. K výzvě soudu, nechť žalovaná vysvětli rozpor mezi jí předloženou evidencí pracovní doby a rozpisy směn předloženými žalobcem, žalovaná uvedla, že jednatelka žalované, paní [Jméno zainteresované osoby 0/0], se nemůže k tomuto kvalifikovaně vyjádřit, neboť v rozhodné době tato agenda nespadala do okruh jí svěřených činností. Stejně tak se nemůže vyjádřit k rozporům mezi pracovní smlouvou, která uváděla pracovní dobu 8 hodin denně, 5 dní v týdnů, ačkoli z evidence pracovní doby je zřejmé nerovnoměrné rozvržení pracovní doby. Žalovaná uzavřela, že docházka zaměstnanců odpovídala uzavřené pracovní smlouvě, přičemž obě strany smlouvy věděly, že pro potřeby vystavení výplatních pásek bude použita pracovní smlouva.

6. Soud zjistil tyto skutečnosti:

7. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi účastníky dne 12.10.2020 soud zjistil, že na základě této pracovní smlouvy byl žalobce u žalované od 12.10.2020 zaměstnán na pozici kuchař, pracovní doba činí 40 hodin a je rovnoměrně rozvržena do 5 pracovních dnů v týdnů.

8. Z mzdového výměru ze dne 12.10.2020 soud zjistil, že měsíční hrubá mzda činí od 1.10.2020 17 600 Kč.

9. Ze svědeckého výslechu pana [Jméno zainteresované osoby 0/0], soud zjistil, že svědek je bývalým zaměstnancem žalované na pozici pekaře, s žalobcem byl kolegou. Svědek se znal s panem [Anonymizováno], tehdejším jednatelem žalované. Svědkův pracovní poměr u žalované trval od 1.6.2021 do 29.12.2022. Svědek po nahlédnutí do rozpisů směn kuchyně uvedl, že takto vypadaly docházky, do kterých se zapisovali zaměstnanci, kteří pracovali v kuchyni. [Jméno zainteresované osoby 0/0] práci, písmeno V znamenalo volno. Pokud jde o délku směny, kuchaři měli začínat v 9:00 a končili ve 22:00, někdy ve 23:00, nicméně žalobce byl šéfkuchařem, a začínal už 8:00 nebo 8:

30. Obvykle pracovali všichni kuchaři celou směnu, pokud odpracovali jen část směny, zaznamenávalo se to do docházky, nárok na obědovou pauzu měli až okolo 15:00 a tato pauza trvala jen po dobu, než snědli své jídlo. Svědek pracoval nejprve jen jako pekař, kdy pracoval od 4:30 a pracoval jen část dne, toto se do docházky zaznamenávalo. Pokud jde o evidenci pracovní doby, svědek uvedl, že kuchaři měli k dispozici pouze tento rozpis, který visel na nástěnce, každý měsíc měl samostatný list a tyto listy byly pro každý měsíc přilepeny za fólií na zdi. Svědek dále uvedl, že u žalované bylo běžné, že kuchaři začali pracoval dříve, než byla uzavřena pracovní smlouva, takzvaně na zkoušku. V té době nebyla dohodnuta ani odměna za práci, kuchaři měli ukázat, co umí, vždy se tak dělo několik dnů před případným podpisem pracovní smlouvy. Až poté, co se osvědčili, se začalo mluvit o penězích. Pokud jde o mzdu, ta byla sjednána částkou kolem 18 000 Kč v pracovní smlouvě, nicméně fakticky všichni pracovali dvojnásobek až trojnásobek počtu hodin než bylo uvedeno ve smlouvě. Na bankovní účet se hradila mzda pouze dle smlouvy, zbytek se vyplácel zvlášť. Svědek rovněž uvedl, že na listině rozpis směn kuchyně poznává svůj podpis. K osobě paní [jméno FO] uvedl, že šlo o sekretářku, současně fungovala jako prostředník mezi zaměstnavatelem a jednotlivými zaměstnanci, předkládala personálu docházky, do kterých se zaměstnanci zapisovali a rovněž vyplácela zaměstnancům část mzdy nad rámec pracovní smlouvy. K docházce za měsíc říjen 2020 svědek uvedl, že vyškrtnutá políčka znamenala, že kuchaři neměli směnu a prázdná políčka znamenala, že směnu měli.

10. Ze svědecké výpovědi paní [Jméno zainteresované osoby 0/0] soud zjistil, že svědkyně pracovala v restauraci provozované žalovanou od dubna 2022 do prosince 2022. Pokud jde o e-mail svědkyně adresovaný žalobci dne 14.11.2022, uvedla k tomu svědkyně, že po jejím nástupu jí žalobce předložil papír s částkami, o kterých svědkyně nic nevěděla a pan [Anonymizováno], který byl v té době jednatelem žalované, řekl svědkyni, ať vytvoří tabulku, která bude přepisem těchto částek a tuto tabulku nechť pošle žalobci. Svědkyně dále uvedla, že neví nic o dluhu žalované vůči žalobci, plnila pouze administrativní úkoly a pokyny pana [Anonymizováno]. Rovněž uvedla, že nezadávala příkazy k úhradě mezd, ani kuchařům nevyplácela v hotovosti peníze. K rozpisu směn kuchyně uvedla, že tento rozpis visel v kuchyni, podle tohoto rozpisu chodili kuchaři do práce, rozpis si vytvářeli kuchaři sami dle toho, kdy měli volno. Šlo o plán práce, různě se v něm i škrtalo dle nemoci. Svědkyně dále vypověděla, že není zřejmé, zda tato docházka odpovídala realitě, šlo spíše o plán směn. Svědkyně uvedla, že neví o tom, že by se docházka kuchařů evidovala ještě jiným způsobem. Výplatní pásky se tvořily dle docházky od pana [Anonymizováno], ona dostala počty směn, dle kterých vytvořila výplatní pásku. Svědkyně dále uvedla, že kuchaři docházeli do práce na 9:00, přičemž kuchyně zavírala ve 21:00.

11. Z e-mailu paní [Jméno zainteresované osoby 0/0] ze dne 14.11.2022 adresovaného žalobci soud zjistil, že v tomto e-mailu paní [jméno FO] uvedla dluh total k měsíci únor 2022 ve výši 234 974 Kč, přičemž v tomto e-mailu je u října uvedena bilance 119 505 Kč po odečtení přeplatku 3 624 Kč. U všech měsíců od března do září je pak uvedena „výplata“ a dále jsou uvedena data, kdy docházelo k jednotlivým úhradám.

12. Z přepisu zvukové zprávy paní [Jméno zainteresované osoby 0/0] z 9.11.2022 soud zjistil, že paní [jméno FO] oznámila žalobci, že mu dělá účty s tím, že v říjnu měl žalobce dostat bankovním převodem částku 20 524 Kč, ačkoliv měl dostat 17 500 Kč, přičemž 3 624 Kč mu svědkyně odečetla z dluhu. V této zprávě sdělila žalobci, že do října činí dluh 119 505 Kč s tím, že pokud by žalobce něčemu nerozuměl, vše mu paní [jméno FO] vysvětlí.

13. Ze svazku kopií listin „Rozpis směn kuchyně“ za měsíce říjen – prosinec 2020, červen, červenec a říjen 2021 a únor – červen 2022 soud zjistil, že žalobce v říjnu 2020 odpracoval u žalované celkem [hodnota] směn, z toho 9 ve všední den, 4 o víkendu a 1 ve státní svátek (28.10.2020). V listopadu 2020 žalobce odpracoval 17,5 směny, z toho 11,5 ve všední den, 5 směn o víkendu a 1 směnu ve státní svátek (17.11.), v prosinci 2020 žalobce odpracoval 20 směn, z toho 14,5 směny ve všední den, 5 směn o víkendu a 1 směnu ve státní svátek (24.12.). V červnu 2021 žalobce odpracoval celkem [hodnota] směn, z toho 14 směn ve všední den a 6 směn o víkendu, v červenci 2021 žalobce odpracoval 20 směn, z toho 11 ve všední den, 7 o víkendu a 2 ve státní svátek (5. a 6. července). V říjnu 2021 žalobce odpracoval 21 směn, z toho 13 ve všední den, 7 o víkendu a 1 ve státní svátek (28.10.). V únoru 2022 žalobce odpracoval 15,5 směny, z toho 10 ve všední den a 5,5 směny o víkendu. V březnu 2022 žalobce odpracoval 20 směn, z toho 14 směn ve všední den a 6 směn o víkendu. V dubnu 2022 žalobce odpracoval 18 směn, z toho 12 směn ve všední den, 4 směny o víkendu a 2 směny ve státní svátek (15.4.2022 – Velký pátek a 18.4.2022 – Velikonoční pondělí). V květnu 2022 žalobce odpracoval 16 směn, z toho 15 ve všední den a 1 o víkendu. A v červnu 2022 žalobce odpracoval 21 směn, z toho 13 o všedním dnu a 8 o víkendu.

14. Ze sms od paní [Jméno zainteresované osoby 0/0] adresované žalobci soud zjistil, že paní [jméno FO] chtěla s žalobcem řešit problém peněz s tím, že sdělila, že slíbených 100 000 Kč není teď schopna vyplatit najednou, přičemž přislíbila v pondělí doplatit 35 000 Kč a F dá dnes žalobci 9000 Kč na ruku. Dohromady by bylo vyplaceno 60 000 Kč a zbytek podle tržeb co nejdříve. Současně požádala žalobce, ať si svůj odchod ještě rozmyslí.

15. Z informace o výsledku kontroly Státního úřadu inspekce práce ze dne 25.4.2023 soud zjistil, že kontrolní orgán provedl u žalované kontrolu dodržování pracovněprávních předpisů s tím, že zjistil několik porušení, mimo jiné, prodlení s výplatou odměny za DPP a dále porušení povinnosti zaměstnavatele poskytovat zaměstnancům minimální úroveň zaručené mzdy za měsíce 1/2022 – 11/2022.

16. Z docházkových listů žalobce, předložených žalovanou za období října 2020 – června 2022 soud zjistil, že tyto docházky nejsou podepsány ani žalobcem ani žalovanou, dle těchto docházek žalobce odpracoval v říjnu 2020 11 směn po 8 hodinách (začátek v 10:00, konec v 18:30), v listopadu 2020 13 směn po 8 hodinách (začátek směny vždy v 10:00 a konec směny v 18:30), v prosinci 2020 odpracoval žalobce 11 směn po 8 hodinách (10:00 – 18:30). V lednu 2021 žalobce odpracoval 11 směn po 8 hodinách, v únoru 2021 10 směn po 8 hodinách, v březnu 2021 11 směn po 8 hodinách, v dubnu 2021 13 směn po 8 hodinách, v květnu 2021 12 směn po 8 hodinách, v červnu 2021 16 směn po 11,5 hodinách, v červenci 2021 15 směn po 11,5 hodinách a 1 směna v rozsahu 3,5 hodiny, v srpnu 2021 14 směn, z toho 7 směn po 10,5 hodinách a 7 směn po 8,5 hodinách. V září 2021 pracoval žalobce dle tohoto rozpisu 14 směn, z toho 8 směn po 10,5 hodinách, jednu směnu po 9,5 hodině a 5 směn 5 směn po 8,5 hodinách, v září 2021 žalobce odpracoval 13 směn po 10,5 hodinách, v říjnu 2021 odpracoval 15 směn, z toho 7 směn po 11 hodinách, 6 směn po 10,5 hodinách a 2 směny po 10 hodinách. V listopadu 2021 žalobce odpracoval 15 směn, z toho 8 směn po 11 hodinách, 6 směn po 11,5 hodinách a 1 směna v rozsahu 10 hodin. V prosinci 2021 žalobce odpracoval 10 směn, z toho 8 směn po 10 hodinách, jednu směnu v rozsahu 9,5 hodiny a jednu směnu v rozsahu 6,5 hodiny. V lednu 2022 žalobce odpracoval celkem [hodnota] směn v rozsahu 9 – 11 hodin, celkem [hodnota] hodin, v únoru 2022 15 směn v rozsahu 10,5 – 11 hodin, celkem [hodnota] hodin, v březnu 2022 17 směn v rozsahu 8 – 11 hodin, celkem [hodnota] hodin. V dubnu 2022 odpracoval žalobce celkem [hodnota] směn v rozsahu 8 – 11 hodin, celkem [hodnota] hodin. V květnu 2022 odpracoval žalobce 16 směn v rozsahu 8-11 hodin, celkem [hodnota] hodin a v červnu 2022 žalobce odpracoval 17 směn v rozsahu 8 – 11 hodin, celkem [hodnota] hodin.

17. Z výplatních pásek za říjen – prosinec 2020 soud zjistil, že hodinová mzda žalobce činila 106,4 Kč a jeho hrubá mzda činila v říjnu 12 560 Kč, v listopadu 18 161 Kč a v prosinci 19 501 Kč. Z výplatních pásek za rok 2021 soud zjistil, že v červnu činila hodinová mzda 111,99 Kč a hrubá mzda 19 016 Kč, v červenci činila hodinová mzda 111,15 Kč a hrubá mzda 19 140 Kč, v říjnu činila hodinová mzda 110,3 Kč a hrubá mzda 18 975 Kč. Z výplatních pásek únor - červen 2022 vyplývá hodinová mzda 117,5 Kč a hrubá mzda v únoru ve výši 19 006 Kč, v březnu 2022 činila hrubá mzda 19 111 Kč, v dubnu 2022 činila hrubá mzda 19 700 Kč, v květnu 2022 činila hrubá mzda 20 310 Kč a v červnu 2022 činila hrubá mzda 19 700 Kč.

18. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že platby uvedené ve výplatních páskách byly žalovanou žalobci uhrazeny na jeho bankovní účet.

19. Z dalších v řízení provedených důkazů soud již nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění ani pro právní hodnocení věci, a proto je dále nehodnotil.

20. Soud pro nadbytečnost zamítl důkazní návrh žalobce na výslech pana [Anonymizováno], tehdejšího jednatele žalované, který měl vypovídat o tom, zda se pracovní doba kuchařů evidovala ještě jiným způsobem než Rozpisem směn kuchyně, neboť soud nemá o pravosti tohoto důkazu pochybnosti, jakož nemá ani pochybnosti o tom, že šlo o evidenci realizovaných směn jednotlivých kuchařů.

21. Soud zhodnotil v řízení provedené důkazy v souladu s ust. § 132 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu a dospěl ke zjištění následujícího skutkového stavu:

22. Žalobce uzavřel s žalovanou dne 12.10.2020 pracovní smlouvu, na základě které pracoval pro žalovanou jako kuchař. Práci začal vykonávat již 2.10.2020. Dle pracovní smlouvy byla jeho pracovní doba rozvržena rovnoměrně do pěti pracovních dnů v rozsahu 8 hodin denně. Hrubá mzda žalobce činila v říjnu 2020 12 560 Kč, v listopadu 2020 18 161 Kč, v prosinci 2020 19 501 Kč, v červnu 2021 19 016 Kč, v červenci 2021 19 140 Kč, v říjnu 2021 18 975 Kč, v únoru 2022 19 006 Kč, v březnu 2022 činila hrubá mzda 19 111 Kč, v dubnu 2022 19 700 Kč, v květnu 2022 20 310 Kč a v červnu 2022 činila hrubá mzda 19 700 Kč. Mzda za uvedené měsíce byla žalobci po odečtení zákonných srážek vyplacena na jeho bankovní účet. Žalobce v říjnu 2020 odpracoval u žalované celkem 13 směn, z toho 9 ve všední den, 4 o víkendu a 1 ve státní svátek (28.10.2020). V listopadu 2020 žalobce odpracoval 17,5 směny, z toho 11,5 ve všední den, 5 směn o víkendu a 1 směnu ve státní svátek (17.11.), v prosinci 2020 žalobce odpracoval 20 směn, z toho 14,5 směny ve všední den, 5 směn o víkendu a 1 směnu ve státní svátek (24.12.). V červnu 2021 žalobce odpracoval celkem [hodnota] směn, z toho 14 směn ve všední den a 6 směn o víkendu, v červenci 2021 žalobce odpracoval 20 směn, z toho 11 ve všední den, 7 o víkendu a 2 ve státní svátek (5. a 6. července). V říjnu 2021 žalobce odpracoval 21 směn, z toho 13 ve všední den, 7 o víkendu a 1 ve státní svátek (28.10.). V únoru 2022 žalobce odpracoval 15,5 směny, z toho 10 ve všední den a 5,5 směny o víkendu. V březnu 2022 žalobce odpracoval 20 směn, z toho 14 směn ve všední den a 6 směn o víkendu. V dubnu 2022 žalobce odpracoval 18 směn, z toho 12 směn ve všední den, 4 směny o víkendu a 2 směny ve státní svátek (15.4.2022 – Velký pátek a 18.4.2022 – Velikonoční pondělí). V květnu 2022 žalobce odpracoval 16 směn, z toho 15 ve všední den a 1 o víkendu. A v červnu 2022 žalobce odpracoval 21 směn, z toho 13 o všedním dnu a 8 o víkendu. Jedna směna trvala od 9:00 do 22:00.

23. Po právním zhodnocení prokázaného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná.

24. Podle ust. § 2 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce („zákoník práce“), závislou prací je práce, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonává osobně.

25. Podle druhého odstavce téhož ustanovení, závislá práce musí být vykonávána za mzdu, plat nebo odměnu za práci, na náklady a odpovědnost zaměstnavatele, v pracovní době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě.

26. Podle ust. § 114 odst. 1 zákoníku práce, za dobu práce přesčas přísluší zaměstnanci mzda, na kterou mu vzniklo za tuto dobu právo (dále jen "dosažená mzda"), a příplatek nejméně ve výši 25 % průměrného výdělku, pokud se zaměstnavatel se zaměstnancem nedohodli na poskytnutí náhradního volna v rozsahu práce konané přesčas místo příplatku.

27. Podle ust. § 115 odst. 1 zákoníku práce, za dobu práce ve svátek přísluší zaměstnanci dosažená mzda a náhradní volno v rozsahu práce konané ve svátek, které mu zaměstnavatel poskytne nejpozději do konce třetího kalendářního měsíce následujícího po výkonu práce ve svátek nebo v jinak dohodnuté době. Za dobu čerpání náhradního volna přísluší zaměstnanci náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku.

28. Podle ust. § 115 odst. 2 zákoníku práce, zaměstnavatel se může se zaměstnancem dohodnout na poskytnutí příplatku k dosažené mzdě nejméně ve výši průměrného výdělku místo náhradního volna.

29. Podle ust. § 34 odst. 1 zákoníku práce, pracovní smlouva musí obsahovat a) druh práce, který má zaměstnanec pro zaměstnavatele vykonávat, b) místo nebo místa výkonu práce, ve kterých má být práce podle písmene a) vykonávána, c) den nástupu do práce. Podle ust. § 34 odst. 2 zákoníku práce, pracovní smlouva musí být uzavřena písemně. Podle ust. § 96 odst. 1 zákoníku práce, zaměstnavatel je povinen vést u jednotlivých zaměstnanců evidenci s vyznačením začátku a konce a) odpracované 1. směny [§ 78 odst. 1 písm. c)], 2. práce přesčas [§ 78 odst. 1 písm. i) a § 93], 3. noční práce (§ 94), 4. doby v době pracovní pohotovosti (§ 95 odst. 2).

30. V dané věci bylo provedeným dokazováním prokázáno, že žalobce vykonával pro žalovanou práci na pozici kuchaře, s počátkem výkonu práce 2.10.2020, přičemž dne 12.10.2020 byla mezi účastníky uzavřena pracovní smlouva v písemné formě. Žalobce však pracoval oproti sjednané pracovní době ve značném rozsahu přesčas, rovněž pracoval o víkendech a státních svátcích, aniž by mu žalovaná řádně hradila mzdu za odpracovanou dobu. Ze svědeckých výslechů pana [jméno FO] i paní [jméno FO] má soud za prokázáno, že pracovní doba žalobce byla od 9:00 do 22:00, což výslovně uvedl pan [jméno FO], paní [jméno FO] shodně uvedla, že pracovní doba kuchařů začínala v 9:00 a kuchyně zavírala po 21:

0. Soud tak shledal svědeckou výpověď pana [jméno FO] o konci pracovní doby ve 22:00 jako zcela věrohodnou. Jeho věrohodnost pak nesnižuje ani to, že svědek uvedl, že pokud kuchaři neodpracovali celou směnu, zaznamenávalo se to v docházce, stejně jako on zaznamenával zkrácenou pracovní směnu jako pekař. Je pravdou, že v jeho docházce není uvedeno zkrácení pracovní směny (dle sdělení svědka pekl chleba již od 4:30, aby byl v 8:00 hotový, a pracoval tedy jen část dne), nicméně u kuchařů z těchto docházek vyplývá, že některé směny měly zkráceny, a to buď na polovinu, nebo o několik hodin s přesným uvedeným rozsahem. Na věrohodnost svědka nemá dle soudu vliv ani to, že vede u zdejšího soudu obdobný spor s žalovanou.

31. Pokud jde o počet směn žalobce v jednotlivých měsících roku 2020 – 2022, soud shledal doloženou evidenci pracovní doby žalobcem, nazvanou jako Rozpis směn kuchyně, jako zcela věrohodnou. Jde o fotografie docházek kuchařů, které visely v kuchyni vždy na daný měsíc, což potvrdili oba svědci. Pokud svědkyně při své výpovědi následně uvedla, že šlo pouze o jakýsi plán docházky, ve kterém se dělaly různé změny například dle nemocí, a nelze tyto rozpisy považovat za skutečnou evidenci pracovní doby, soud této části její výpovědi neuvěřil. Jednak sama svědkyně k dotazu soudu přímo uvedla, že tento rozpis visel v kuchyni a pokud svědkyně chtěla vědět, který kuchař je daný den v práci, šla se podívat právě na tento rozpis, současně pak uvedla, že neví o tom, že by se vedla docházka kuchařů ještě jiným způsobem, a nadto je z rozpisu zřejmé, že se v některých dnech přímo do tohoto rozpisu dělaly změny, dle aktuálního stavu. Rozpis obsahuje jména kuchařů, kteří pracovali u žalované, a v tomto ohledu tak je zcela nedůvodná námitka žalované, že není zřejmé, zda se tento rozpis vůbec týká restaurace [Anonymizováno]. Rozpis v některých měsících rovněž obsahuje podpisy jednotlivých kuchařů u směn, které vykonaly, v jiných měsících obsahují ručně psané P (práce) a V (volno). Pouze v měsíci říjnu 2020 jsou nevykonané směny škrtlé, k čemuž svědek [jméno FO] výslovně uvedl, že takto se v některých restauracích eviduje pracovní doba, kdy neproškrtlé dny jsou vykonané směny a proškrtlé dny znamenají nepřítomnost v práci. Pokud žalovaná tvrdí, že žalobcem předložená evidence neobsahuje razítko či podpis žalované, nelze toto dle soudu dávat k tíži žalobci a v daném případě to ani nemá vliv na věrohodnost tohoto důkazu. V této souvislosti soud dodává, že je povinností zaměstnavatele, nikoli zaměstnance, vést řádnou evidenci pracovní doby ve smyslu ust. § 96 odst. 1 zákoníku práce, přičemž žalovaná tuto povinnost po celou dobu trvání pracovního vztahu žalobce s žalovanou porušovala, a nyní se snaží negativní důsledky z toho plynoucí přenášet na žalobce. Žalovaná k dotazu soudu uvedla, že docházka zaměstnanců se vedla v sešitu, který však již neexistuje, a předložila strojově vyplněnou docházku žalobce, která měla být přepisem tohoto sešitu. Tomu však soud neuvěřil, neboť tato docházka není opatřena podpisem zaměstnance, je psaná strojově, přičemž takový dokument je možné vytvořit kdykoli, nadto obsah těchto docházek je naprosto v rozporu s fotografiemi docházek, které pořídil žalobce, a to jak ohledně počtu vykonaných směn, tak pokud jde o začátek i konec pracovní doby. I laikovi přitom musí být zřejmé, že žalovanou označená pracovní doba není v případě kuchaře reálná, a navíc byla takto uvedená pracovní doba jednoznačně vyvrácena i výpovědí svědků. Nadto není zřejmé, proč a kdy byl prováděn přepis sešitu a proč není originální sešit s evidencí pracovní doby již k dispozici.

32. Pokud jde o několik směn od 2.10.2020 do 12.10.2020, kdy teprve byla uzavřena mezi účastníky pracovní smlouva v písemné formě, má soud za to, že již od 2.10.2020 byl mezi účastníky vytvořen pracovní poměr. Ze svědeckého výslechu pana [jméno FO] bylo zjištěno, že u žalované bylo zcela běžné, že kuchaři prvních pár dnů pracovali tzv. na zkoušku, kdy měli ukázat, co umí a až poté, co se osvědčili, byla mezi nimi uzavřena písemná pracovní smlouva.

33. Nebyl-li právní úkon, jímž vzniká nebo se mění základní pracovněprávní vztah (§ 3), učiněn ve formě, kterou vyžaduje zákon, je možné se neplatnosti dovolat, jen nebylo-li již započato s plněním (srov. § 20 odst. 2 zák. práce); protože pracovní smlouva a dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr jsou právní úkony, jimiž se zakládá základní pracovněprávní vztah, pokládají se – za předpokladu, že již bylo započato s jejich plněním – za platné, i kdyby nebyly uzavřeny v písemné formě vyžadované zákonem, nýbrž jen ústně nebo i jiným způsobem nevzbuzujícím pochybnost, o tom, co chtěli jednající projevit (konkludentně), neboť jejich neplatnosti se již nelze dovolat (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21.1.2021, sp.zn. [spisová značka]).

34. Soud má v daném případě za prokázáno, že mezi účastníky vznikl pracovní poměr již 2.10.2020, kdy žalobce začal konat práci kuchaře (jednoznačně prokázáno z rozpisu směn kuchyně z října 2020), přičemž tato činnost vykazuje znaky závislé práce vyplývající z ustanovení § 2 zákoníku práce, neboť šlo o činnost vykonávanou žalobcem osobně, ve vztahu nadřízenosti žalovaného a podřízenosti žalobce, jménem žalovaného (pro jeho potřeby), podle jeho pokynů, na náklady a odpovědnost žalovaného, v jeho prostorách (na jeho pracovišti) a v jím určené pracovní době. Vykonával-li žalobce dne 2.10.2020 pro žalovanou závislou práci, mohl tak činit jen v rámci pracovněprávního vztahu, který mezi nimi mohl vzniknout uzavřením pracovní smlouvy nebo některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Je zřejmé, že mezi účastníky již ke dni 2.10.2020 byly sjednány druh práce (kuchař), který žalobce začal pro žalovanou s jeho vědomím vykonávat, místo výkonu práce (restaurace provozovaná žalovanou), i den nástupu do práce, za který lze pokládat den 2.10.2020, kdy sjednanou práci kuchaře začal žalobce skutečně vykonávat, a tím tedy všechny obsahové náležitosti pracovní smlouvy požadované zákonem. Na tom nic nemůže změnit skutečnost, že o tom, zda s žalobcem skutečně bude uzavřena pracovní smlouva v písemné formě, mělo být rozhodnuto teprve poté, co se žalobce osvědčí, neboť pro zjištění, jaký právní vztah se mezi žalobcem a žalovaným vytvořil, nejsou rozhodující subjektivní představy účastníků o jejich vztazích, nýbrž významné je zjištění, co bylo skutečně projeveno. Bylo-li by mezi žalobcem a žalovanou ujednáno, že o uzavření pracovního poměru mezi nimi se bude jednat až v následujících dnech a že od 2.10.2020 tedy půjde jen o „práci na zkoušku“, mohla by mít tato okolnost vliv pouze na délku (dobu trvání) základního pracovněprávního vztahu sjednaného dne 2.10.2020, nikoli ovšem na jeho povahu (srov. též již zmíněný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 4. 2018 sp. zn. 21 Cdo 992/2017). Základnímu pracovněprávnímu vztahu mezi žalobcem a žalovanou nemohl být na překážku ani nedostatek písemné formy dohody o jeho založení, neboť žalobce již započal s výkonem závislé práce pro žalovaného. S ohledem na výše uvedené tak žalobci náležela mzda již od 2.10.2020.

35. Pokud jde o výši mzdy, vycházel soud z hodinové mzdy uvedené žalovanou na výplatních páskách a počet hodin jedné směny soud uvažoval 12 (13 hodin po odečtení jedné hodiny jako pauzy). Pro přehlednost pak soud shrnul odpracované hodiny v doložených měsících, včetně uvedení přesčasů, práce o víkendu a státních svátcích, v tabulce, a to rovněž s uvedením hrubé mzdy, která byla následně po odečtení zákonných srážek žalobci vyplacena. Z tabulky pak vyplývá, že žalobcem uplatněný nárok je zcela důvodný (bylo uplatněno méně, než činí jeho nárok) přičemž soud hodnotil pouze doložené měsíce, a to do června 2022, neboť to postačovalo pro právní závěr o důvodnosti podané žaloby. Soud tak žalobě v plném rozsahu vyhověl a současně výslovně uvádí, že přiznaná částka je hrubou mzdou, ze které je žalovaná povinna odvést všechny zákonné srážky. 36.

37. O povinnosti k úhradě zákonného úroku z prodlení soud rozhodl dle § 1970 ve spojení s vyhláškou č. nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž je zřejmé, že splatnost mzdových nároků nastává samostatně za každý měsíc, přičemž posledním měsícem, za který soud nárok posuzoval, byl červen 2022, a splatnost za tento mzdový nárok nastala v červenci 2022. Pokud tak žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení od 14.11.2022, je jeho nárok důvodný.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 58 490 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 976 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 119 505 Kč sestávající z částky 5 900 Kč za každý z osmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) (převzetí a příprava právního zastoupení, sepis předžalobní upomínky, sepis žaloby, sepis vyjádření po poučení soudu dle § 118b odst. 1 o.s.ř., a účast při jednání soudu dne 27.4.2023, 13.7.2023 a 11.9.2023 (jde o dva úkony, neboť jednání trvalo více než 2 hodiny) a. t. včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 49 600 Kč ve výši 10 416 Kč. Celkem tak náhrada nákladů řízení činí přiznaných 65 992 Kč. [právnická osoba] s ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. pak soud přiznal náhradu nákladů řízení žalobci k rukám jeho právního zástupce. Soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů řízení za sepis doplnění žaloby ze dne 27.7.2023, neboť toto doplnění mělo být provedeno již na první výzvu soudu, a proto nelze tento úkon hodnotit jako účelný.

Poučení