4 C 57/2022- 103

Rubrum

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa žalobkyně] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [ulice a číslo], [PSČ] [obec] o zaplacení 12 295,50 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobkyni 12 295,50 Kč s 11,75% úrokem z prodlení ročně z částky 12 295,50 Kč od 14. 5. 2022 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhá po žalované zaplacení částky dle výroku I., žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 2. 6. 2017 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které jí poskytla peněžní prostředky 70 000 Kč, pro prodlení žalované došlo k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky 74 847,04 Kč (oznámení ze dne 16. 8. 2018), žalovaná částka představuje toliko smluvní pokutu 0,1 % denně z částky 74 847,04 Kč od 4. 6. 2019 do 27. 4. 2022 (dle čl. 6 5 smlouvy). O dalších nárocích z této smlouvy bylo rozhodnuto již v řízení sp. zn. 5 C 139/2019, vedeném u Okresního soudu v Prostějově. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované, a to dle dokladů o příjmech, výpisu z databáze NRKI, SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech žalobkyně zjistila, že čistý měsíční příjem žalované činí 19 900 Kč, měsíční výdaje žalované jsou 7 410 Kč (při výdajích žalobkyně vychází z životního minima 3 410 Kč, pokud není doloženo něco jiného), volné zdroje ke splácení po odečtení 1000 Kč rezervy činí 11 490 Kč, žalobkyně žalovanou lustrovala v NRKI, SOLUS, v insolvenčním rejstříku, ověřila platnost dokladu žalované, byl proveden scoring klienta (formulář hodnocení klienta) a obchodník jednající s žadatelem doporučil úvěr ke schválení. Žalobkyně vyžadovala informativní výpis z bankovního účtu žalované, dle kterého si ověřila, že žalovaná má bankovní účet na vlastní jméno, na který jí bude úvěr vyplacen, žalovaná předložila kopii pracovní smlouvy a výplatní pásky 3/ 2017 a 4/ 2017, dle kterých byla zaměstnána u [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [obec], měla pravidelný měsíční příjem. Žalovaná navíc činí čestné prohlášení ve vztahu ke své osobní a majetkové situaci, co do výdajů žalobkyni nezbývá než vycházet z karty klienta a informací, které klient poskytne (žalovaná uvedla náklady na bydlení 2 000 Kč, že je povinna výživou k jedné osobě 2 000 Kč měsíčně). Žalovaná neměla s žalobkyní uzavřenu žádnou další souběžnou smlouvu o úvěru, žalovaná neuvedla další závazkové výdaje. Dle uvedeného, při porovnání příjmů a výdajů, dospěla žalobkyně k závěru, že lze žalované poskytnout úvěr ve výši 70 000 Kč, že je žalovaná dostatečně solventní osobou, výše měsíčních splátek výrazně neovlivňuje její životní standard.

2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, k nařízenému jednání se nedostavila.

3. Soud ve věci provedl dokazování listinami:

4. Z listiny zvané návrh na uzavření smlouvy o úvěru/ smlouva o úvěru [číslo] soud zjistil, že tento dne 2. 6. 2017 podepsala žalovaná (jako klient) a zprostředkovatel úvěru, [jméno] [příjmení], dne 8. 6. 2017 byl podepsán ze strany žalobkyně (poskytovatele úvěru), a dle tohoto návrhu klient poskytovateli úvěru navrhuje uzavření smlouvy o úvěru. Žalovaná zde uvedla číslo bankovní účtu [bankovní účet], dle této smlouvy strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském bezúčelovém úvěru 70 000 Kč s tím, že žalovaná jej bude splácet v 36 měsíčních splátkách ve výši 5 256 Kč, splatných ke 12. dni měsíce, zápůjční úroková sazba 120,4 % ročně, RPSN 120,4 %. Část B smlouvy, čl. 1 popisuje proces uzavření smlouvy včetně toho, že žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti klienta. Klient se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit sjednané úroky. Čl. 6 obsahuje důsledky prodlení klienta. Dle čl. 6 pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku, u které se takto ocitl v prodlení. Smluvní pokuta je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejímu zaplacení. Dle čl. 6 2 má poskytovatel vůči klientovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jeho prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, 200 Kč. Právo na zaplacení těchto nákladů vzniká u každé jednotlivé splátky patnáctým dnem trvání prodlení s její úhradou. Dle čl. 6 3 jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tzn., že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů dle bodu 6. 2 smlouvy. Dle čl. 6 4 se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru. Novou jistinu úvěru je klient povinen zaplatit poskytovateli nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle čl. 6 5 mu v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění vzniká povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ode dne následujícího po dni zesplatnění do zaplacení.

5. Dle listiny hodnocení klienta žalovaná při sjednání úvěru uvedla, že má pravidelný měsíční příjem 19 900 Kč ze zaměstnání, jejím zaměstnavatelem je [jméno] [příjmení], [IČO], je svobodná, ve společné domácnosti nežije s manželem ani partnerem, má výuční list a žije v nájmu. Její výdaje tvoří životní minimum 3 410 Kč, dítě v domácnosti 2 000 Kč, bydlení (nájemné, inkaso) 2 000 Kč, celkem výdaje 7 410 Kč, rezerva 1 000 Kč, volné zdroje ke splácení jsou 11 490 Kč. Žalovaná podepsala uvedené dne 2. 6. 2017. Za žalobkyni byla karta podepsána 8. 6. 2017 s tím, že je úvěr schválen.

6. Dle pracovní smlouvy ze dne 1. 5. 2010 byla žalovaná zaměstnána na dobu neurčitou u zaměstnavatele [jméno] [příjmení]. Z výplatní pásky 3/ 2017 soud zjistil, že měsíční čistý příjem žalované činil 19 975 Kč. Z výplatní pásky 4/ 2017 soud zjistil, že měsíční čistý příjem žalované činil 19 975 Kč.

7. Žalobkyně doložila kopii [číslo obč. průkazu], tj. občanský průkaz žalované.

8. Dle výpisu z NRKI (nebankovní registr klientských informací), bylo žalované přiděleno skóre 335 (kategorie II., střední riziko, úvěr bývá limitován výší vyplacené částky).

9. Dle výpisu SOLUS neměla žalovaná záznam.

10. Dle fotky k výpisu z bankovního účtu žalované za 4/ 2017 byl pohyb na tomto účtu 2 krát cca 10 000 Kč (ve prospěch) od [jméno] [příjmení], v záhlaví je však uveden údaj aktuálního/ disponibilního zůstatku„ mínus 1 044,78 Kč“, za 5/ 2017 byl pohyb na tomto účtu 2krát cca 10 000 Kč (ve prospěch) od [jméno] [příjmení].

11. Žalobkyně doložila prohlášení klienta, informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru, podepsané žalovaným dne [datum]. Žalobkyně doložila předsmluvní formulář, podepsaný žalovanou 2. 6. 2017. 12. [právnická osoba], ze dne 4. 8. 2022 soud zjistil, že běžný bankovní účet č. [bankovní účet], byl otevřen 8. 7. 2004 a zrušen 1. 4. 2019, jeho majitelkou byla žalovaná. Soud zároveň zjistil, že žalovaná měla u této banky otevřeno několik úvěrových účtů (čtyři). Soud z výpisu za období [číslo] 2017 dále zjistil, že žalovaná si opakovaně obstarávala peněžní prostředky od různých nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, do toho opakovaně čerpala úvěr u [právnická osoba], dle zřízených úvěrových účtů (tj. možnost čerpání úvěru), na které pravidelně splácela. Dne 25. 1. 2017 byla ve prospěch tohoto účtu žalované připsána částka od [právnická osoba], 22 900 Kč, dne 16. 2. 2017 částka od [právnická osoba], 2 701 Kč, dne 8. 3. 2017 částka od [právnická osoba], 3 938 Kč, dne 8. 3. 2017 částka od [anonymizována dvě slova], 27 000 Kč, dne 10. 3. 2017 částka od [právnická osoba], 4 000 Kč, dne 16. 3. 2017 od [právnická osoba], 11 062 Kč, dne 22. 3. 2017 od [právnická osoba], 9 565 Kč, dne 28. 3. 2017 od [právnická osoba], částka 30 000 Kč, dne 9. 5. 2017 od [anonymizována dvě slova], částka 27 000 Kč, dne 9. 5. 2017 od [právnická osoba], 20 000 Kč, dne 11. 5. 2017 od [právnická osoba], 3 998 Kč, dne 11. 5. 2017 od [právnická osoba], 5 000 Kč, dne 29. 5. 2017 od [právnická osoba], částka 10 000 Kč, dne 9. 6. 2017 od [právnická osoba], částka 7 000 Kč, dne 9. 6. 2017 od [právnická osoba], 70 000 Kč (tj. částka dle smlouvy o úvěru, na základě které je žalována smluvní pokuta), dne 12. 6. 2017 od [právnická osoba], 6 000 Kč, dne 12. 6. 2017 od [anonymizována dvě slova], částka 23 000 Kč, dne 12. 6. 2017 od [anonymizována dvě slova], částka 9 000 Kč, dne 16. 6. 2017 od [právnická osoba], částka 12 000 Kč, dne 19. 6. 2017 od [právnická osoba], částka 1 392 Kč, dne 18. 7. 2017 od [anonymizována dvě slova], částka 10 000 Kč, dne 18. 7. 2017 od [anonymizována dvě slova], částka 7 000 Kč, dne [datum] od [právnická osoba], částka 1 447 Kč, dne [datum] od [právnická osoba], částka 20 000 Kč, dne [datum] od ThePay.cz, s.r.o., částka 668,23 Kč, dne 7. 8. 2017 od [anonymizována dvě slova], 32 000 Kč, dne 11. 8. 2017 od [právnická osoba], částka 15 000 Kč, dne 11. 8. 2017 od [právnická osoba], částka 33 600 Kč, dne 14. 8. 2017 od [právnická osoba], částka 1 883 Kč, dne 8. 9. 2017 od [právnická osoba], částka 15 000 Kč, dne 11. 9. 2017 od [právnická osoba], částka 20 000 Kč, dne 11. 9. 2017 od [právnická osoba], částka 7 000 Kč, dne 12. 9. 2017 od [právnická osoba], částka 1 812 Kč, dne 12. 9. 2017 od [právnická osoba], částka 5 000 Kč, dne 2. 10. 2017 od [právnická osoba], částka 7 000 Kč, dne 9. 10. 2017 od [právnická osoba], částka 30 000 Kč, dne 31. 10. 2017 od [právnická osoba], částka 1 150 Kč, dne 8. 12. 2017 od [právnická osoba], částka 15 000 Kč, dne 8. 12. 2017 od [právnická osoba], částka 20 000 Kč, dne 15. 12. 2017 od [právnická osoba], částka 22 000 Kč, dne 19. 12. 2017 od [právnická osoba], částka 22 000 Kč, dne 21. 12. 2017 od [právnická osoba], částka 7 200 Kč.

13. Z přehledu soudních řízení k žalované soud zjistil, že od roku 2019 byla žalována opakovaně, řízení sp. zn. [spisová značka] žalobkyně [právnická osoba] (žalováno ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené s žalobkyní dne 11. 8. 2016), sp. zn. [spisová značka] žalobkyně [právnická osoba] (žalováno ze smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené s právním předchůdcem žalobkyně dne 25. 6. 2015), sp. zn. 13 C 156/2021 žalobkyně [právnická osoba], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] žalobkyně [právnická osoba], sp. zn. [spisová značka] žalobkyně [právnická osoba], [spisová značka] žalobkyně [právnická osoba], a sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka] a sp. zn. [spisová značka], žalobkyně [příjmení] [jméno], [právnická osoba] Od roku 2019 je proti žalované vedena řada exekučních řízení.

14. Dopisem ze dne 16. 8. 2018, který zaslala žalobkyně žalované na adresu trvalého pobytu, byla žalovaná vyrozuměna o okamžitém zesplatnění z důvodu prodlení delšího 65 dnů, vyzvána k úhradě částky 76 445 Kč.

15. Z řízení sp. zn. 5 C 139/2019 vedeného u Okresního soudu v Prostějově soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne 4. 6. 2019 se žalobkyně [právnická osoba], domáhala proti stejné žalované, dlužné částky z této smlouvy o úvěru [číslo] (tj. na základě které je žalováno), ve věci bylo pravomocně rozhodnuto platebním rozkazem Okresního soudu v Prostějově ze dne 27. 6. 2019, č. j. 5 C 139/2019-32, žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 76 445 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 76 445 Kč od 3. 6. 2019 do zaplacení, úrok ve výši 81,69 % ročně z částky 62 329,83 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 227 059 Kč, částku 21 706,50 Kč (toto je smluvní pokuta dle čl. 6 5 za dobu od 18. 8. 2018 do 3. 6. 2019 z částky 74 847,04 Kč).

16. Dopisem ze dne 27. 4. 2022 byla žalovaná žalobkyní vyzvána k úhradě dlužné částky 12 295,50 Kč, s tím, že se jedná o smluvní pokutu a za jaké období, a upozorněna na možnost jejího soudního vymáhání. Žalobkyně doložila podací arch dokládající odeslání tohoto dopisu žalované na adresu trvalého pobytu dne 27. 4. 2022.

17. Závazkový vztah ze smlouvy o úvěru, vzniklý 8. 6. 2017 mezi žalobkyní a žalovanou se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), dále zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

18. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Dle § 1810, § 1812, § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

19. Dle § 2395, § 2398 odst. 2, § 2399 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Smlouva o úvěru je finanční smlouvou dle §§ 1841 an. Smlouva o úvěru je tedy konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

20. Dle § 2048, § 2049 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

21. Dle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

22. Za den splatnosti na smluvní pokutu se považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, co byl dlužník věřitelem požádán o plnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3607/2019).

23. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

24. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném od 1. 12. 2016 do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

25. Od [datum] bylo uzákoněno, že neplatnost ve smyslu § 87 odst. 1, 2 je neplatností absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti („ Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu.“). Tato změna právní úpravy je mimo jiné důsledkem judikaturního vývoje, kdy soud je povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, tedy jeho solventnost, jak byl tento názor Ústavním soudem zaujat v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, dle kterého:„ Nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.“ Dle bodu 18 odůvodnění se s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu podává:„ Nejvyšší soud k úvěrovým smlouvám ve spotřebitelských vztazích v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, mimo jiné uvedl, že důsledky neschopnosti splácet úvěr se netýkají jen dlužníka (spotřebitele), ale dotýkají se společnosti jako celku, neboť na tu mají vliv důsledky dlužníkova předlužení a případné insolvence. Do veřejné sociální sítě pak spadne často nejen dlužník, ale většinou i osoby na něm závislé, dojde k porušení rodinných a sociálních vztahů. Proto je na věřiteli (zde vedlejší účastníci), aby dlužníka - spotřebitele (zde stěžovatele) náležitě před poskytnutím úvěru prověřil (posoudil jeho schopnost úvěr splácet). Úvěr pak smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost dlužníka posoudil a z jeho zjištění je zřejmé, že dlužník bude schopen úvěr splácet. Neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva podle Nejvyššího soudu neplatná.“ Dle bodu 19 odůvodnění:„ … součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit).“ Dle bodu 20 odůvodnění:„ Podle Ústavního soudu lze na základě výše uvedeného učinit dílčí závěr, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn - jak plyne z výše uvedené judikatury - jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. … Proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům … subjektu, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu, k němuž žadatel úvěrů - dlužník, ať už z nevědomosti, z bezvýchodnosti aktuální životní situace nebo i z vlastní nezodpovědnosti a lhostejnosti přistoupil.“ Soudní dvůr Evropské unie rozhodl ve věci C -679/18 o předběžné otázce položené Okresním soudem v Ostravě tak, že české soudy jsou povinny z úřední povinnosti (ex offo) zkoumat, zda věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele (tedy nikoli pouze k námitce dlužníka). Dle směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, je spotřebitel v nerovném postavení z hlediska vyjednávací síly i úrovně informovanosti, což ho vede k přistupování podmínek jednostranně stanovených věřitelem, cílem unijní úpravy je, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní, a existuje nezanedbatelné nebezpečí, že se nevědomý spotřebitel nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně. Pro efektivní ochranu spotřebitele je nutné, aby soudy zkoumaly ex offo splnění povinnosti věřitele zkoumat úvěruschopnost spotřebitele a pokud soud dojde k závěru, že došlo k porušení této povinnosti, je povinen z toho vyvodit důsledky stanovené vnitrostátním právem (dodržení zásady efektivity). Viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- 679/18 ze dne 5. 3. 2020.

26. Soud má s ohledem na shora uvedené za to, že žalovaná uzavřela dne 8. 6. 2017 s žalobkyní smlouvu o úvěru [číslo] na základě které jí byla poskytnuta částka 70 000 Kč bezhotovostně, převodem na bankovní účet žalované č. [bankovní účet]. V č. l. 6 5 je obsaženo ujednání o smluvní pokutě, v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění vzniká povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ode dne následujícího po dni zesplatnění do zaplacení, jak se jí ostatně žalobkyně domáhá v tomto řízení. Soud se musel zabývat otázkou, zda byla mezi stranami sjednána platně smlouva o úvěru, a zda byla tedy mezi stranami platně sjednána i požadovaná smluvní pokuta. Uvedená smlouva o úvěru je smlouvou formulářového typu, která je předpřipravena úvěrujícím, spotřebitel, coby úvěrovaný, do ní nemůže nijak zasahovat. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 an. o. z., o komerčně nazývaný„ rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka (úvěrovaného). Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. bylo povinností žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalované, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale i způsobu plnění dosavadních dluhů. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy, jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti. Soud se zabýval žalobkyní tvrzeným a doloženým postupem, jakým ověřovala úvěruschopnost žalované, a dospěl k závěru, že ačkoliv se žalobkyně částečně zabývala poměry žalované, žalobkyní požadované informace byly nedostatečné, a s ohledem na to dospěla k chybnému závěru, že se jedná o osobu solventní, resp. žalobkyně poskytla žalované předmětný úvěr, ačkoliv byla dána pochybnost o její osobnosti, a o její schopnosti uvedený úvěr splácet. Žalobkyní vyžadované informace od žalované mohou sloužit ke splněné její zákonné povinnosti, avšak v rozsahu, v jakém se žalobkyně s tímto spokojila, se jednalo pouze o informace kusé, kdy byla navíc dána pochybnost o majetkových poměrech žalované. Tuto pochybnost zakládá fotka z bankovního účtu žalované za dobu 3/ 2017 a 4/ 2017 hned ve dvou ohledech. V porovnání s výplatními páskami, dle kterých měl být její čistý příjem 19 975 Kč je zarážející, proč jí zaměstnavatel posílá peněžní prostředky dvakrát cca 10 000 Kč (tedy ve dvou platbách). Navíc z fotky 4/ 2017 je zřejmé, že žalovaná je na tomto bankovním účtu v mínusu (mínus 1 044,78 Kč). Uvedené mělo vést žalobkyni k tomu, aby po žalované vyžadovala například doložení bankovního výpisu za poslední 3 měsíce až půl roku (aktuální výpis z bankovního účtu osob, které mají bankovní účet, je jedním z nejlepších ukazatelů majetkových poměrů daných osob). Toto mělo být podnětem vyžadovat po žalované další doložení její majetkové situace. To, že nemá žalovaná záznamy v SOLUS, neznamená, že je osobou dostatečně solventní (osoby čerpající krátkodobé úvěry od nebankovních poskytovatelů těchto finančních produktů často vytloukají klín klínem, jeden produkt splácí produktem druhým, do dluhové pasti se dostanou až v situaci, kdy si nejsou schopny obstarat peněžní prostředky na splacení takto nabytích finančních produktů). Uvedené se odvíjí také od způsobu života, povinnosti hradit dosavadně vzniklé závazky, atd. Pokud žalobkyně vycházela co do jejích výdajů z životního minima 3 410 Kč, tvrzení o nákladech na bydlení 2 000 Kč (což je poměrně malá částka, pokud žalovaná uvedla, že bydlí v nájmu – byť žalobkyně nepožadovala bližší informace, o jaký typ bydlení se jedná, když soud uvažuje náklady na energie apod., jedná se o další tvrzení zakládající pochybnost, pokud žalobkyně nevyžadovala jeho doložení), při zohlednění další informace, že je povinna výživou k jednomu dítěti, má soud za to, že byla dána důvodná pochybnost, zda jsou informace o majetkové situaci žalované, jí uváděné, souhrnné (navíc při zohlednění tohoto typu klientů) a pravdivé. Je zarážející, pokud dle NRKI bylo žalované přiřazeno skóre 335, to znamená střední riziko, kdy je úvěr limitován výší vyplacené částky, že jí žalobkyně poskytla úvěr v nemalé, nikoli bagatelní, výši 70 000 Kč. Toto zpochybňuje věrohodnost tvrzení žalobkyně, že bylo jejím úmyslem skutečně posuzovat úvěruschopnost úvěrovaných a nečinit toliko„ pro formu“. V kontextu zjištění soudu, jak byla učiněna ze sdělení [právnická osoba], bankovního výpisu za dobu od 1/ 2017 -12/ 2017, je přitom zcela evidentní, že žalovaná byla k datu sjednání daného úvěru (a ostatně i v době nadcházející, nejednalo se tak o pouze přechodně„ špatné“ období žalované) osobou nesolventní, osobou, která si opakovaně a velmi četně obstarávala peněžní prostředky od nebankovních poskytovatelů spotřebitelských úvěrů, byť byla osobou s pravidelným měsíčním příjmem. Jen v květnu až červnu 2017 (smlouva byla sjednána 8. 6. 2017) si vzala dalších deset nebankovních úvěrů (vedle toho žalovaného) – 29. 5. 2017 od [právnická osoba], 9. 6. 2017 od [právnická osoba], 12. 6. 2017 další od [právnická osoba], 12. 6. 2017 další vyplacený prostřednictvím [anonymizována dvě slova], stejně tak další k témuž dni 12. 6. 2017, dne 16. 6. 2017 od [právnická osoba], dne 19. 6. 2017 od [právnická osoba] Pokud měla žalovaná potřebu si každý měsíc obstarávat finanční prostředky nebankovními úvěry, nepochybně její majetková situace v danou dobu nebyla dobrá a nejednalo se o solventní osobu. Přitom úvěr 70 000 Kč s výší měsíční splátky 5 256 Kč je výraznou finanční měsíční zátěží. Z tohoto přístupu žalobkyně je vysoce pochybné, jakou snahu vyvinula ke skutečnému splnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyni muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí nebankovních finančních produktů. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. S ohledem na uvedené není platné ani ujednání o smluvní pokutě v čl. 6 5 smlouvy, a proto soud žalobu, kterou se žalobkyně domáhá smluvní pokuty 0,1 % denně z částky 74 847,04 Kč od 4. 6. 2019 do 27. 4. 2022 (dle čl. 6 5 smlouvy) zcela zamítl.

27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě byla zcela úspěšná žalovaná, které však žádné náklady řízení nevznikly.

Poučení