4 C 80/2023- 92

Rubrum

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa žalobkyně] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [ulice a číslo], [PSČ] [obec] o zaplacení 10 989,20 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni 10 989,20 Kč s 15% úrokem z prodlení ročně z částky 10 989,20 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalobkyni bude z účtu soudu vrácena část zaplaceného soudního poplatku ve výši 200 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky dle výroku I., žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] smlouvu o úvěru [číslo] na základě které mu poskytla peněžní prostředky 40 000 Kč, pro prodlení žalovaného došlo k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky 50 084,14 Kč (oznámení o zesplatnění ze dne [datum]), žalovaná částka představuje toliko smluvní pokutu 0,1 % denně z částky 41 091 Kč od [datum] do [datum] (dle čl. 6 5 smlouvy). O dalších nárocích z této smlouvy bylo rozhodnuto již v řízení sp. zn. 6 C 98/2020, vedeném u Okresního soudu v Prostějově. Žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného, a to dle dokladů o příjmech, výpisu z databáze NRKI, [příjmení], hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladů o příjmech žalobkyně zjistila, že čistý měsíční příjem žalovaného činí 15 261 Kč, měsíční výdaje žalovaného jsou 4 910 Kč (při výdajích žalobkyně vychází z životního minima 3 410 Kč, pokud není doloženo něco jiného), volné zdroje ke splácení činí 9 350 Kč po započtení 1 000 Kč rezervy, žalobkyně žalovaného lustrovala v NRKI, [příjmení], v insolvenčním rejstříku, ověřila platnost dokladu žalovaného, byl proveden scoring klienta (formulář hodnocení klienta) a obchodník jednající s žadatelem doporučil úvěr ke schválení. Žalobkyně vyžadovala informativní výpis z bankovního účtu žalovaného, dle kterého zjistila, že majitelem bankovního účtu je 3. osoba, která udělila souhlas s tím, že úvěr bude vyplácen na jeho bankovní účet. Žalovaný předložil kopii potvrzení o příjmu a údaje o finanční situaci, dle kterých byl zaměstnán, měl pravidelný měsíční příjem. Z potvrzení o příjmu vyplývá, že žalovaný měl sjednaný pracovní poměr na dobu určitou, a to do [datum] s možností prodloužení. Žalovaný navíc činí čestné prohlášení ve vztahu ke své osobní a majetkové situaci, co do výdajů žalobkyni nezbývá než vycházet z karty klienta a informací, které klient poskytne (žalovaný uvedl náklady na bydlení 1 500 Kč, neuvedl žádnou vyživovací povinnost, v době sjednání úvěru neměl s žalobkyní souběžnou úvěrovou smlouvu). Žalovaný neuvedl další závazkové výdaje. Dle uvedeného, při porovnání příjmů a výdajů, dospěla žalobkyně k závěru, že lze žalovanému poskytnout úvěr ve výši 40 000 Kč, že je žalovaný dostatečně solventní osobou.

2. Žalovaný se nejprve vyjádřil tak, že neví, co žalovaná částka představuje. Není si vědom ani toho, že by o nároku ze smlouvy o úvěru [číslo] bylo již někdy rozhodováno. Současně na uvedený úvěr splácí tak, že je mu to strháváno ze mzdy (asi exekučně), neví, zda teda platí, nebo ne. Pokud má platit něco dalšího, žádá o splátky cca 2 000 Kč měsíčně. K samotnému uzavření smlouvy o úvěru uvedl, že byl v té době zaměstnán u [právnická osoba], s příjmem cca 16 500 Kč měsíčně. Výplata mu byla vyplácena na účet jeho strýce (přítel matky), [jméno] [příjmení]. Bydlel u rodičů, kterým platil cca 4 000 Kč až 5 000 Kč měsíčně, ti mu zajišťovali jídlo. Jiné výdaje neměl, do zaměstnání chodil pěšky. Smlouvu uzavíral osobně, jel„ tam“ s matkou i strýcem, celé to trvalo půl nebo třičtvrtě hodiny. Celou smlouvu si na místě nečetl, ale něco ano. Pán (pozn. soudu zprostředkovatel), se kterým to podepisoval, mu vysvětlil, kolik celkem zaplatí za poskytnutí 40 000 Kč, že je to zhruba 90 000 Kč, jinak nic. [jméno] [příjmení] podepisoval souhlas s proplacením částky 40 000 Kč na jeho účet. Pánovi žalovaný předložil výplatní pásky, tři, ten si je okopíroval. Jeho matky se zprostředkovatel na nic nedotazoval. O smluvní pokutě mu zprostředkovatel také řekl, ale co konkrétně, to si žalovaný nepamatuje. Žalovaný ví, co je smluvní pokuta. Žalovaný tehdy neměl a stále nemá bankovní účet, neumí s účtem zacházet, má u sebe raději hotovost. Úvěr si bral proto, že chtěl jet někam na dovolenou, ale nakonec ani nejel, a peníze jenom utratil. Sám uvedl, že je hloupý, že to neplatil. Ale přišel pak o zaměstnání, a neřešil to. Uvedl, že od té doby si úvěr ani zápůjčku jinou nebral, měl dluh u [anonymizováno] [právnická osoba] Neví, zda je zcela splacen nebo ne. Jiné dluhy nemá.

3. S ohledem na vyjádření žalovaného soud žalovanému vysvětlil, že u zdejšího soudu proběhlo řízení sp. zn. 6 C 98/2020, ve kterém bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 17. 2. 2021, č. j. 6 C 98/2021-76, dle kterého bylo následně zahájeno exekuční řízení sp. zn. 26 EXE 446/2021, dle soudního systému ISAS toto exekuční řízení není skončeno.

4. Soud ve věci provedl dokazování listinami:

5. Z listiny zvané návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru [číslo] soud zjistil, že dne [datum] (v čase [číslo] 8.16 hod.) návrh podepsal žalovaný (jako klient) a zprostředkovatel úvěru, [jméno] [příjmení] (v čase [číslo] 8.25 hod.), dne [datum] (v čase [datum]) byl podepsán ze strany žalobkyně (poskytovatele úvěru), a dle tohoto návrhu klient poskytovateli navrhuje uzavření smlouvy o úvěru. Žalovaný zde uvedl číslo bankovního účtu 2 200 [číslo], dle této smlouvy strany uzavřely smlouvu o spotřebitelském bezúčelovém úvěru 40 000 Kč s tím, že žalovaný jej bude splácet ve 24 měsíčních splátkách ve výši 3 967 Kč, splatných k 17. dni měsíce, zápůjční úroková sazba činí 166,92 % ročně, RPSN 166,92 %. Část B smlouvy, čl. 1 popisuje proces uzavření smlouvy včetně toho, že žalobkyně provedla posouzení úvěruschopnosti klienta. Klient se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky a zaplatit sjednané úroky. Čl. 6 obsahuje důsledky prodlení klienta. Dle čl. 6 pokud se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky o délce 30 dnů, vzniká mu povinnost zaplatit smluvní pokutu 499 Kč za každou splátku, u které se takto ocitl v prodlení. Smluvní pokuta je splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k jejímu zaplacení. Dle čl. 6 2 má poskytovatel vůči klientovi právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jeho prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klient ocitl v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, 200 Kč. Právo na zaplacení těchto nákladů vzniká u každé jednotlivé splátky patnáctým dnem trvání prodlení s její úhradou. Dle čl. 6 3 jestliže se klient ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tzn., že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů dle bodu 6. 2 smlouvy. Dle čl. 6 4 se ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nesplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění stávají součástí nové jistiny úvěru. [příjmení] jistinu úvěru je klient povinen zaplatit poskytovateli nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dle čl. 6 5 mu v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění vzniká povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ode dne následujícího po dni zesplatnění do zaplacení.

6. Dle listiny hodnocení klienta žalovaný při sjednání úvěru uvedl, že má pravidelný měsíční příjem 15 260 Kč ze zaměstnání, jeho zaměstnavatelem je [právnická osoba], je svobodný, bydlí u rodičů a má základní vzdělání. Jeho výdaje tvoří životní minimum 3 410 Kč, bydlení (nájemné, inkaso) 1 500 Kč, celkem výdaje 4 910 Kč, plus rezerva 1 000 Kč, volné zdroje ke splácení jsou 9 350 Kč. Žalovaný zaškrtnul prohlášení, že nemá pochybnosti o dostatečnosti jeho příjmu pro splácení úvěru, nedojde k jeho předlužení nebo strádání. Žalovaný podepsal uvedené dne [datum] v čase [číslo] 9.23 hod. Za žalobkyni byla karta podepsána [datum] zprostředkovatelem v čase [číslo] 9.31 hod.

7. Dle kopie potvrzení o příjmu a údaje o finanční situaci ze dne [datum] je žalovaný zaměstnán u [právnická osoba], na pozici operátor – dělník ve výrobě, a to od [datum] na dobu určitou do [datum] s možností prodloužení. Výše měsíčního příjmu činí 15 261 Kč. Jsou zde uvedeny pravidelné náklady domácnosti 3 000 Kč.

8. Žalobkyně doložila kopii [číslo obč. průkazu], tj. občanský průkaz žalovaného.

9. Dle výpisu z NRKI (nebankovní registr klientských informací), bylo žalovanému přiděleno skóre 380 (Kategorie II., vyšší body do interní Score Card, menší riziko, lepší segment klientů).

10. Dle výpisu [příjmení] neměl žalovaný záznam.

11. Žalobkyně doložila prohlášení klienta, informace pro klienta poskytované zprostředkovatelem úvěru, podepsané žalovaným dne [datum] v čase [číslo] 5.06 hod. Žalobkyně doložila předsmluvní formulář, podepsaný žalovaným [datum] v čase [číslo] 7.15 hod.

12. Žalobkyně doložila výpis bankovního účtu [právnická osoba], za měsíc 6/ 2019, kdy majitelem účtu je 3. osoba, a to [jméno] [příjmení]. Soud z výpisu za měsíc červen 2019 zjistil, že byla na tento účet připsána mzda od zaměstnavatele [právnická osoba] ve výši 13 043 Kč, a to ke dni [datum]. Následujícího dne, [datum], byla částka ve výši 13 000 Kč vybrána z bankomatu.

13. Dle souhlasného prohlášení o poskytnutí osobního účtu [jméno] [příjmení] souhlasil s proplacením úvěru na jeho bankovní účet 2 200 [číslo], podpis [jméno] [příjmení] a žalovaného dne [datum].

14. Dopisem ze dne [datum], který zaslala žalobkyně žalovanému na adresu trvalého pobytu, byl žalovaný vyrozuměn o okamžitém zesplatnění z důvodu prodlení delšího 65 dnů, vyzván k úhradě částky 51 482 Kč.

15. Z řízení sp. zn. 6 C 98/2020 vedeného u Okresního soudu v Prostějově soud zjistil, že žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně [právnická osoba], domáhala proti stejnému žalovanému, dlužné částky z této smlouvy o úvěru [číslo] (tj. na základě které je žalováno), ve věci bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Prostějově ze dne 17. 2. 2021, č. j. 6 C 98/2020-76, žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 50 501,80 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 41 091 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem 8,81 % ročně z částky 40 000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 114 249 Kč (výrok I.). Žaloba byla částečně zamítnuta pro 8 993 Kč s úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 10 391 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem 93,5 % ročně z částky 40 000 Kč od [datum] (výrok II.). Zamítnutá částka představuje úrok z úvěru, který byl sjednán neurčitě (v různých rozporných úrokových sazbách, viz bod 14 až 16 odůvodnění). Z odůvodnění rozsudku se podává (bod 8 odůvodnění), že žalobkyně doložila posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a to formulářem hodnocení klienta, a doklady o poměrech žalovaného ve formě potvrzení o příjmu a výpisem z účtu žalovaného. Soud rozhodující v této věci sp. zn. 4 C 80/2023 již nyní dodává, že se ve spise sp. zn. 6 C 98/2020 jedná o zcela totožné listiny, jak jsou založeny v tomto řízení sp. zn. 4 C 80/2023, jak byly tedy žalobkyní doloženy k výzvě soudu k dotvrzení a doložení, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného. Ničeho více k tomu, zda a jak žalobkyně splnila svoji zákonnou povinnost zkoumat úvěruschopnost žalovaného, v řízení sp. zn. 6 C 98/2020 nebylo tvrzeno ani doloženo, a jak plyne z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Prostějově ze dne 17. 2. 2021, č. j. 6 C 98/2020-76, a jak bylo ostatně soudem zjištěno z obsahu spisu sp. zn. 6 C 98/2020, soud prvého stupně v řízení sp. zn. 6 C 98/2020 v tomto ohledu žalobkyni ani nevyzýval k doplnění tvrzení a označení důkazů. Ve spise sp. zn. 6 C 98/2020 je založena informace o tom, že bankovní účet, na který byla částka úvěru 40 000 Kč proplacena, je účtem třetí osoby [jméno] [příjmení], přesto však v odůvodnění uvedeného rozsudku je uvedeno, tedy chybně, že se jednalo o výpis z bankovního účtu žalovaného.

16. S ohledem na vývoj judikatury a přístup k tomu, jakým způsobem mají soudy prvého stupně přistupovat k posuzování spotřebitelských úvěrů co do posouzení, jak úvěrující zkoumal úvěruschopnost úvěrovaného, je přirozené, že se tímto soud v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 6 C 98/2020 v podstatě nezabýval. Je to však důvodem pro to, aby se soud v této věci sp. zn. 4 C 80/2023 zabýval tím, zda žalobkyně skutečně splnila svoji zákonnou povinnost, a zkoumala úvěruschopnost žalovaného při sjednání smlouvy o úvěru [číslo] dle výsledku posouzení z toho dovodil dopady na žalovanou částku (jak je uvedeno dále).

17. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný žalobkyní vyzván k úhradě dlužné částky 10 989,20 Kč, s tím, že se jedná o smluvní pokutu a za jaké období, a upozorněn na možnost jejího soudního vymáhání. Žalobkyně doložila podací arch dokládající odeslání tohoto dopisu žalovanému na adresu trvalého pobytu dne [datum].

18. Závazkový vztah ze smlouvy o úvěru, vzniklý [datum] mezi žalobkyní a žalovaným se řídí zákonem č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále„ o. z.“), dále zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

19. Dle § 419 o. z., spotřebitelem je každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná. Dle § 420 odst. 1 a 2 o. z., kdo samostatně vykonává na vlastní účet a odpovědnost výdělečnou činnost živnostenským nebo obdobným způsobem se záměrem činit tak soustavně za účelem dosažení zisku, je považován se zřetelem k této činnosti za podnikatele. Dle § [číslo], § [číslo], § 1813 o. z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější. K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží. To platí i v případě, že se spotřebitel vzdá zvláštního práva, které mu zákon poskytuje. Má se za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Dle § 1815 téhož zákona k nepřiměřenému ujednání se nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

20. Dle § [číslo], § [číslo] odst. 2, § 2399 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Váže-li smlouva použití úvěru jen na určitý účel, může úvěrující omezit poskytnutí peněz pouze na plnění povinností úvěrovaného vzniklých v souvislosti s tímto účelem. Úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Smlouva o úvěru je finanční smlouvou dle §§ [číslo] an. Smlouva o úvěru je tedy konsenzuální smlouvou o půjčení, tj. dočasném poskytnutí, peněžních prostředků úvěrujícím úvěrovanému za úroky.

21. Dle § 2048, § 2049 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

22. Ke smluvní pokutě dále § 122, § 168 zákona č. 257/2016 Sb.

23. Dle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

24. Za den splatnosti na smluvní pokutu se považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, co byl dlužník věřitelem požádán o plnění (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3607/2019).

25. Dle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Dle § 3 odst. 3 o. z., soukromé právo vyvěrá také z dalších obecně uznaných zásad spravedlnosti a práva.

27. Dle § 8 o. z., zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany.

28. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

29. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném od 1. 12. 2016 do [datum]), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

30. K této úpravě také směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS.

31. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, k tomu nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- [číslo] ze dne [datum].

32. Soud má za to, že s ohledem na vývoj právní úpravy ve spotřebitelských věcech ve spojení s aktuální judikaturou, je povinností soudu zabývat se i v této věci posouzením, zda byla úvěrová smlouva uzavřena platně, či nikoli, což má vliv na požadovanou smluvní pokutu (byť bylo již rozhodováno v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 6 C 98/2020), a zda je obecně spravedlivé, přiznat žalobou požadovanou smluvní pokutu.

33. Soud má s ohledem na shora uvedené za to, že žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobkyní smlouvu o úvěru [číslo] na základě které mu byla poskytnuta částka 40 000 Kč bezhotovostně, převodem na bankovní účet 3. osoby, která souhlasila s vyplacením úvěru na účet [číslo] 200 [číslo]. V č. l. 6 5 je obsaženo ujednání o smluvní pokutě, v případě nezaplacení nové jistiny úvěru v den zesplatnění vzniká povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru ode dne následujícího po dni zesplatnění do zaplacení, jak se jí ostatně žalobkyně domáhá v tomto řízení. Uvedená smlouva o úvěru je smlouvou formulářového typu, která je předpřipravena úvěrujícím, spotřebitel, coby úvěrovaný, do ní nemůže nijak zasahovat. V této věci se jedná o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaný v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Jedná se o spotřebitelský úvěr ve smyslu § 2395 an. o. z., o komerčně nazývaný„ rychlý“ úvěr poskytovaný nebankovními subjekty osobám, které by úvěr od banky nedostaly pro jisté riziko spojené s osobou dlužníka (úvěrovaného). Dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., bylo povinností žalobkyně posoudit úvěruschopnost žalovaného, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného, a je-li to nezbytné, pak z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Přitom má vycházet nejen ze sdělených a doložených příjmů a výdajů spotřebitele, ale i způsobu plnění dosavadních dluhů. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost dlužníka poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy, jedná se o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (k tomu judikatura shora). Soud se zabýval žalobkyní tvrzeným a doloženým postupem, jakým ověřovala úvěruschopnost žalovaného, a to ve spojení s tím, co uvedl sám žalovaný k samotnému uzavření smlouvy o úvěru během jednání, při zohlednění osobnosti žalovaného (jedná se o osobu se základním vzděláním), a dospěl k závěru, že ačkoliv se žalobkyně částečně zabývala poměry žalovaného, žalobkyní požadované informace byly pro splnění zákonné povinnosti nedostatečné, navíc byla dána pochybnost o věrohodnosti a schopnosti žalovaného zvážit svoji situaci (pokud podepsal prohlášení, že má dostatečný příjem, aby sjednaný úvěr splácel), a to, zda je schopen splácet sjednané splátky po dobu 24 měsíců, což mělo být pro žalobkyni podnětem k tomu, aby se více zabývala poměry žalovaného a tím, zda je schopen splácet dle sjednaného úvěru po dobu 2 let (24 měsíců). Soud posuzuje každý případ zvlášť a zvažuje individuální okolnosti daného spotřebitelského závazkového vztahu. Soud má za to, že žalobkyně dospěla k chybnému závěru, že žalovaný je osobou solventní, resp. žalobkyně poskytla žalovanému předmětný úvěr, ačkoliv byla dána pochybnost o jeho osobnosti, a o jeho schopnosti uvedený úvěr splácet. Žalobkyní vyžadované informace od žalovaného mohou sloužit ke splnění její zákonné povinnosti, avšak v rozsahu, v jakém se žalobkyně s tímto spokojila, se jednalo pouze o informace kusé, kdy byla navíc dána pochybnost o majetkových poměrech žalovaného. To, že nemá žalovaný záznam v [příjmení], neznamená, že je osobou dostatečně solventní. Uvedené se odvíjí také od způsobu života, povinnosti hradit dosavadně vzniklé závazky, atd. Pokud žalobkyně vycházela co do jeho výdajů z uvedení informací v listině hodnocení klienta, a to nákladů životního minima 3 410 Kč, a z tvrzení o nákladech na bydlení 1 500 Kč (což je velmi malá částka, jedná se tak o tvrzení zakládající pochybnost o jeho věrohodnosti, pokud žalobkyně nevyžadovala jeho doložení), vedle toho z potvrzení o příjmu, ve kterém je uvedena částka nákladů bydlení 3 000 Kč (tedy žalovaný ve dvou listinách podepsaných dva dny po sobě uvádí odlišnou výši nákladů na bydlení 1 500 Kč vs. 3 000 Kč, což opět vzbuzuje pochybnost o věrohodnosti tvrzené výdajové situace žalovaného), měla žalobkyně požadovat doložení jeho měsíčních výdajů, resp. kolik mu měsíčně zbyde financí k dispozici, když je navíc ochoten za poskytnutí 40 000 Kč zaplatit 95 208 Kč, a to za dva roky. S ohledem na uvedené mělo žalobkyni dále zajímat, jak zajistí žalovaný splácení po dobu 24 měsíců, když v době sjednání úvěru měl pracovní poměr pouze na dobu určitou (na dobu do konce roku 2019, tj. měl příjem na 5 měsíců, tj. 5 splátek). K tomu navíc sám žalovaný během jednání uvedl, že v té době platil na bydlení a jídlo rodičům 4 000 Kč až 5 000 Kč, tedy částku jinou, než jak je uvedeno v obou listinách, kterými žalobkyně argumentuje, že se zabývala úvěruschopností žalovaného řádně. Soud má za to, že byla dána důvodná pochybnost, zda jsou informace o majetkové situaci žalovaného, jím uváděné, souhrnné (navíc při zohlednění tohoto typu klientů) a pravdivé. Navíc žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v nikoli bagatelní výši 40 000 Kč. Toto zpochybňuje věrohodnost tvrzení žalobkyně, že bylo jejím úmyslem skutečně posuzovat úvěruschopnost úvěrovaných a nečinit toliko„ pro formu“. Žalobkyně nedoložila, kromě jednoho výpisu z účtu, který patří 3. osobě (byť je na něm příjem žalovaného, a to v nižní než průměrné výši), a potvrzení o průměrném příjmu a typu zaměstnání žalovaného, vedle výstupu z lustrace v [příjmení] a NRKI, ničeho jiného (žádnou jinou listinu, ze které by zjišťovala a ověřovala majetkovou situaci žalovaného). Žalobkyně vůbec nezkoumala, jaké jsou celkové měsíční výdaje žalovaného, jaká je jeho reálná platební schopnost. Žalobkyně při hodnocení neposuzovala ani to, že pracovní smlouva je uzavřena na dobu určitou, a to do [datum] (informace ohledně pravidelného příjmu lze uvažovat pouze následujících 5 měsíců ode dne uzavření smlouvy o úvěru). Přitom úvěr 40 000 Kč s výší měsíční splátky 3 967 Kč je výraznou finanční měsíční zátěží, a měl být splácen 2 roky. Z tohoto přístupu žalobkyně je vysoce pochybné, jakou snahu vyvinula ke skutečnému splnění povinnosti stanovené v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyni muselo být zřejmé, jaký typ klientů má zájem o poskytnutí nebankovních finančních produktů. Nebankovní poskytovatel úvěru musí o to více dbát řádného zjištění tvrzených informací (byť by žalovaným skutečně takto byly tvrzeny bez dalšího) a nespoléhat se pouze na tvrzení klientů, kteří žádají o poskytnutí peněžních prostředků. Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru. S ohledem na uvedené není platné ani ujednání o smluvní pokutě v čl. 6 5 smlouvy. Při zvážení všech rozhodných okolností v této věci, tedy závěru o absolutní neplatnosti předmětné smlouvy o úvěru, dále okolností, kdy smlouva s hustě psaným textem byla uzavřena v podstatě během několika minut (žalovaný uvedl 30 až 45 minut, samotné podpisy dle záznamů na listinách byly učiněny v rámci několika minut; během tohoto času nebylo v možnostech žalovaného přečíst si text všech listin, jak byly žalobkyní doloženy), pouze některá ujednání byla zprostředkovatelem žalovanému vysvětlena, navíc žalovaný je osobou pouze se základním vzděláním, a jak bylo během jednání zjištěno, neuvědomuje si zcela důsledky všech jednání (původně nevěděl, co žalovaná částka představuje, byť mu byla žaloba doručena, nevěděl, že již bylo vůči němu rozhodováno v řízení sp. zn. 6 C 98/2020 a ani neví, jakým způsobem je mu vlastně a proč strhávána nějaká částka ze mzdy, tedy vedení exekuce), a také v kontextu již vydaného soudního rozhodnutí ve věci sp. zn. 6 C 98/2020 a soudem již přiznaného nároku, má soud za to, že přiznání jakékoli další smluvní pokuty (při zvážení funkcí smluvní pokuty) žalobkyni vůči žalovanému by bylo v příkrém rozporu s obecnou spravedlností. Proto soud žalobu, kterou se žalobkyně domáhá smluvní pokuty 0,1 % denně z částky 41 091 Kč od [datum] do [datum] (dle čl. 6 5 smlouvy) zcela zamítl.

34. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. V daném případě byl zcela úspěšný žalovaný, který však přes poučení soudu náhradu nákladů řízení nepožadoval. Proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II.

35. Usnesením Okresního soudu v Prostějově ze 30. 3. 2023, č. j. 4 C 80/2023-26, byla žalobkyně vyzvána k zaplacení doplatku soudního poplatku za návrh ve výši 200 Kč. V dané věci činí soudní poplatek dle položky 2 bod 2., položky 1 bod 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků 1 000 Kč. Doplatek soudního poplatku ve výši 200 Kč byl žalobkyní uhrazen dne [datum], pod účetní doklad [číslo] a položku rejstříku [číslo], V. S. [číslo]. Dále bylo zjištěno, že na účet soudu byla dne 14. 4. 2023 ke spisové značce 4 C 80/2023 připsána další částka ve výši 200 Kč, a to pod účetní doklad [číslo] a položku rejstříku [číslo], V. S. [číslo]. Protože žalobkyně omylem zaplatila doplatek soudního poplatku 200 Kč dvakrát, rozhodl soud o jeho vrácení, jak je uvedeno ve výroku III.