4 C 83/2024 - 108

Rubrum

Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného], IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] o zaplacení 50 000 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 50 000 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení 51 460 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala se žalobkyně zaplacení částky 17 843,94 Kč s 13,75% úrokem z prodlení ročně z částky 17 843,94 Kč od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 50 000 Kč a vydání stáčecího zařízení (k tomu dále), a pro případ, kdy nebude možné uvedené stáčecí zařízení žalobkyni vydat, zaplacení částky 40 037 Kč, coby hodnoty stáčecího zařízení. Žalobkyně s žalovaným obchodovala a dodávala mu stáčené víno. Dodávky stáčeného vína vyúčtované v listopadu a prosinci 2021 v celkové výši 27 846,94 Kč žalovaný neuhradil v termínech splatnosti, proto žalobkyně s žalovaným sjednala splátkový kalendář, dle kterého žalovaný hradil splátky dle svých možností, poslední splátka ze strany žalovaného byla uhrazena [datum], kdy postupným splácením došlo ke snížení uvedeného dluhu na 17 843,94 Kč. Poté ničeho, ani přes písemnou výzvu žalobkyně dopisem ze dne [datum], neuhradil. V této souvislosti žalobkyně žalovanému vypůjčila dne [datum] stáčecí zařízení, sestávající z 1 ks čela sudu ovál (10-12), 12 ks pump, 12 ks kohoutů na víno, 85 ks hadice tvrdé 9,5, 25 ks hadice tvrdé 12,7, 11 ks „téčko“, 12 ks koncovka 5/8 x 9,5, 12 ks „elko do koncovky“. Stáčecí zařízení bylo za předpokladu odběru stáčeného vína od žalobkyně vypůjčeno bezplatně. K tomu byla sjednána písemná smlouva ze dne [datum]. Uvedeným dopisem ze dne [datum] žalobkyně vypověděla smlouvu o výpůjčce stáčecího zařízení, avšak žalovaný přes výzvu žalobkyně stáčecí zařízení žalobkyni nevydal, a je tak nejpozději od [datum] v prodlení s jeho vydáním. Proto žalobkyně požaduje sjednanou smluvní pokutu za prodlení s vydáním stáčecího zařízení ve výši 500 Kč za den, avšak pouze v celkové částce 50 000 Kč (byť by mohla požadovat více).

2. Usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne [datum], č. j. 4 C 83/2024 - 60, bylo řízení částečně zastaveno pro vydání stáčecího zařízení, resp. zaplacení částky jeho hodnoty 40 037 Kč, neboť stáčecí zařízení bylo žalobkyni vydáno dne [datum] (tj. v druhém termínu uskutečněného prvního setkání se zapsaným mediátorem).

3. Usnesením Okresního soudu v Prostějově ze dne [datum], č. j. 4 C 83/2024 - 81, byl soudem schválen žalobkyní a žalovaným navržený částečný smír, kterým bylo řízení pravomocně skončeno ve vztahu k částce 17 843,94 Kč s 13,75% úrokem z prodlení ročně z částky 17 843,94 Kč od [datum] do zaplacení (pozn. během prvního setkání se zapsaným mediátorem, po upřesnění během jednání konaného dne [datum], se žalobkyně a žalovaný dohodli na tomto částečném smírném řešení věci).

4. S ohledem na uvedené zůstala sporným předmětem řízení žalovaná smluvní pokuta 50 000 Kč za prodlení s vydáním uvedeného stáčecího zařízení.

5. Žalovaný nesouhlasil s žalobkyní požadovanou smluvní pokutou 50 000 Kč, protože za nikoli včasné odevzdání stáčecího zařízení může sama žalobkyně. Dále uvedl, že se jedná o smluvní pokutu nemravnou. Uvedl, že žalobkyni informoval o tom, že prodejna bude končit a že je nutné stáčecí zařízení demontovat a odvést. Žalovaný sjednal s [Anonymizováno] (dále také „J. [jméno FO]“¨), se kterým jediným jednal za žalobkyni, vyjma řidičů, kteří dováželi zboží, dva termíny, jeden termín byl před [datum] a druhý termín po tomto datu, konkrétní data žalovaný neuvedl. V tyto dva termíny měl J. [jméno FO] přijet k žalovanému k demontáži a odvozu stáčecího zařízení, ale ani v jednom termínu nepřijel. Pokud se J. [jméno FO] pokoušel žalovaného zastihnout jindy, žalovaný již neměl možnost se tomu věnovat, byl vytížen svým novým zaměstnáním. Žalovaný k obchodování s žalobkyní uvedl, že stáčené víno od ní odebíral již od roku 2018, nicméně od podzimu 2021 začal podnikat tzv. pod sebou, prodejnu v [Anonymizováno] na adrese [adresa], jejíž prostory měl pronajaty, měl do podzimu 2022, kdy ji musel zavřít. Prodejnu zavíral, protože neměla návratnost. K [datum] musel provozovnu „narychlo“ vyklidit a tehdy sám odmontoval stáčecí zařízení ze zdi, uložil jej do krabice v garáži svého domu. Poslední dodávka stáčeného vína se uskutečnila [datum], v tomto odkázal na splátkový kalendář, ke kterému uvedl, že žalobkyni vždy při dovozu stáčeného vína v době od ledna 2022 dále platil hotově (nikoli bezhotovostně jako na podzim 2021), a pokud měl nějaké peníze navíc, předal je řidiči žalobkyně na splátku dluhu z faktur splatných na podzim 2021. K předání stáčecího zařízení žalobkyni proto došlo až během tohoto soudního řízení dne [datum].

6. Na základě provedeného dokazování soud zjistil následující:

7. Z výpisu živnostenského rejstříku žalovaného soud zjistil, že žalovaný podniká pod IČO [IČO žalovaného] dlouhodobě, již od roku [Anonymizováno] v různých oborech živnostenského oprávnění (dle jejich zániku či přerušení).

8. Z faktur, jak jsou na č. l. 7 až 10 spisu soud zjistil, že žalobkyně žalovanému vyúčtovala dodané stáčené víno fakturou č. [IBAN]/21 ze dne [datum] v částce 9 365,40 Kč, dále fakturou č. [IBAN]/21 ze dne [datum] v částce 6 364,60 Kč, fakturou č. [IBAN]/21 ze dne [datum] v částce 6 058,47 Kč a fakturou č. [IBAN]/21 ze dne [datum] v částce 6 058,47 Kč.

9. Ze smlouvy o výpůjčce č. [hodnota] vč. montážního/ dodacího listu č. [hodnota] soud zjistil, že dne [datum] žalobkyně žalovanému dodala na adresu [adresa] stáčecí zařízení (jak je vymezeno v odst. 1 tohoto odůvodnění), současně provedla jeho montáž. Na tomto listě je za žalovaného podepsána Paštéková, dodávku a montáž za žalobkyni provedl pan J. [Anonymizováno]. Dle samotné smlouvy o výpůjčce, která byla sjednána [datum] na dobu neurčitou od okamžiku převzetí stáčecího zařízení, žalobkyně coby půjčitel, přenechala do bezplatného užívání žalovanému, coby vypůjčiteli, který je označen sídlem podnikání [adresa], [adresa], a adresou provozovny [adresa], stáčecí zařízení vymezené v montážním/ dodacím listě, jakožto příloze č. [hodnota] této smlouvy, a to za účelem zajištění odpovídajícího technického zařízení ke stáčení nápojů dodávaných vypůjčiteli půjčitelem. Stáčecí zařízení bylo předáno a zabudováno před podpisem této písemné smlouvy. Dle čl. II odst. 5 nebyl vypůjčitel oprávněn bez předchozího písemného souhlasu půjčitele přenechat stáčecí zařízení třetí osobě, přemístit nebo demontovat stáčecí zařízení či jakkoli zasahovat do jeho konstrukce. V čl. II odst. 7 byla sjednána smluvní pokuta ve výši kupní ceny stáčecího zařízení 40 037 Kč pro případ zcizení, ztráty, závažného poškození, zániku stáčecího zařízení. Dle čl. III odst. 3 bylo možné ukončit výpůjčku za a) dohodou smluvních stran nebo za b) výpovědí kterékoli smluvní strany s výpovědní lhůtou 14 dnů, která počíná běžet dnem následujícím po doručení výpovědi. Za den doručení se považuje třetí den ode dne odeslání doporučeného dopisu na shora uvedenou adresu sídla smluvní strany, a to i v případě, že se druhá smluvní strana o výpovědi nedozvěděla. Dle čl. III odst. 4 byl vypůjčitel povinen stáčecí zařízení vydat půjčiteli a umožnit mu jeho odinstalování nejpozději do 7 dnů poté, kdy zanikne smlouva, nedohodnou-li se strany písemně jinak. Dle čl. III odst. 6 se vypůjčitel zavázal k zaplacení smluvní pokuty 500 Kč denně v případě prodlení, pokud neumožní půjčiteli demontovat stáčecí zařízení ve sjednané lhůtě dle čl. III odst.

4. Dle čl. III odst. 7 demontáž zajistí půjčitel. V případě změny údajů uvedených ve smlouvě jsou strany povinny toto sobě navzájem sdělit bez zbytečného odkladu. Smlouva je podepsána přímo žalovaným, za žalobkyni jejím jednatelem a dále panem J. [Anonymizováno].

10. Z listiny označené jako splátkový kalendář k dlužné částce 27 846,94 Kč soud zjistil, že se vztahuje ke čtyřem vyúčtovaným částkám (jak jsou uvedeny v odst. 8 tohoto odůvodnění). V tomto splátkovém kalendáři je zaznamenáno celkem [hodnota] částečných úhrad, kterými postupně došlo k ponížení dlužné částky na 17 843,94 Kč. Jedná se o úhradu 1 000 Kč dne [datum], 1 128 Kč dne [datum], 1 000 Kč dne [datum], 1 000 Kč dne [datum], 2 375 Kč dne [datum], 1 000 Kč dne [datum], 1 000 Kč dne [datum], 500 Kč dne [datum], 500 Kč dne [datum] a 500 Kč dne [datum]. Částky byly placeny přímo žalovaným nebo paní [jméno FO].

11. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 17 843,94 Kč, dále vypověděla smlouvu o výpůjčce stáčecího zařízení a uvedla, že očekává, že ji žalovaný do konce výpovědní lhůty kontaktuje za účelem dohody na termínu demontáže vypůjčeného stáčecího zařízení, vyzvala tímto žalovaného k vydání stáčecího zařízení, současně žalovaného upozornila na možnost vymáhání uvedeného soudní cestou. Výzva byla žalovanému zaslána na adresu [adresa] v [jméno FO]. Dle dokladu o doručování byl tento dopis zaslán doporučeně, avšak žalovaný nebyl zastižen na uvedené adrese a dopis si v úložní době nevyzvedl, proto došlo k jeho vrácení odesílateli.

12. Soud dále zjistil, a to z insolvenčního rejstříku z řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. KSBR [spisová značka], že žalovaný byl v úpadku s povoleným oddlužením od [datum], oddlužení se uskutečňovalo plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, dne [datum] byl podán návrh na zrušení schváleného oddlužení a [datum] bylo rozhodnuto o zrušení schváleného oddlužení a zastavení řízení (právní moc [datum]). [jméno FO] tohoto insolvenčního řízení přihlásilo své pohledávky celkem [hodnota] věřitelů.

13. V rámci účastnického výslechu žalovaný upřesnil, že od [datum] přebíral zavedenou provozovnu na adrese [adresa], tehdy poprvé začal obchodovat s žalobkyní, a to pouze prostřednictvím J. [Anonymizováno], který je obchodním zástupcem žalobkyně a měl pravděpodobně na starosti tuto oblast. Žalovaný prodejnu provozoval pod [právnická osoba] V té době žalobkyně v této provozovně měla obdobně vypůjčené stáčecí zařízení, které bylo poté - po ukončení spolupráce s žalobkyní - demontováno a odvezeno. Demontáž a odvoz byla tehdy domluvena s J. [Anonymizováno]. Na podzim 2021, když žalovaný přebíral tuto provozovnu tzv. pod sebe, pod své živnostenské podnikání, znovu zkontaktoval J. [Anonymizováno] a domluvil s ním obnovení odběru zboží od žalobkyně. Nepovažoval za důležité žalobkyni sdělovat, že je v úpadku, nemělo to pro toto obchodování žádný význam. Proto došlo dne [datum] k „novému“ vypůjčení stáčecího zařízení. Montáž provedl zaměstnanec žalobkyně, uvedení stáčecího zařízení do provozu by žalovaný sám nezvládl. Dále uvedl, že písemná smlouva o výpůjčce byla zcela připravena žalobkyní, žalovaný do ní nijak nezasahoval. Podepisoval s žalobkyní takto již druhou smlouvu, považoval to za formalitu. Cílem obchodní spolupráce byl prodej stáčeného vína. Žalovaný uvedl, že za žalobkyni jednal pouze s J. [Anonymizováno], dále byl v kontaktu s řidiči, kteří vozili zboží, s nimi však nic nesjednával, pouze převzal zboží a fakturu, podle způsobu placení případně předal řidiči peníze v hotovosti. Faktura za dodané zboží byla přivezena vždy se zbožím. S J. [Anonymizováno] se původně dohodl na bezhotovostní úhradě faktur (to odpovídá čtyřem v řízení doloženým fakturám), protože je však nezaplatil, dohodl se J. [Anonymizováno] na hotovostní úhradě za zboží s tím, že dluh na fakturách placených bezhotovostně bude dle svých možností hradit hotovostními splátkami. Vše za účelem, aby mohl „obchod“ pokračovat, tj. tvořil se zisk pro úhradu dlužných částek. Veškeré objednávky u žalobkyně činil právě žalovaný, a to zejména telefonicky, ať už prostřednictvím telefonního hovoru, nebo SMS zprávou, později také emailem. Listině si nic neposílali. Prodavačka, kterou měl v provozovně, pouze sepisovala, co chybí apod. [adresa] se dováželo každý týden. Ke splátkovému kalendáři uvedl, že v termíny poznačených splátek se uskutečnila dodávka zboží za hotovost. Tzn. poslední dodávka zboží byla dle poslední vyznačené splátky [datum]. K dotazu soudu, zda [datum] oznámil žalobkyni, že už objednávat zboží dále nebude, uvedl, že tehdy ještě ne. J. [jméno FO] mu v době od konce května do srpna pravidelně volal, zda bude chtít dovést nějaké zboží, avšak žalovaný žádné zboží dále neobjednával. K otázce ukončení dodávek zboží od žalobkyně uvedl, že když zboží neobjednal, tak žalobkyně zboží nedovezla. Provozovnu se rozhodl zavřít, protože neměla výnos. V době od konce května do konce srpna 2022, kdy provozovnu žalovaný opouštěl, byla provozovna nepravidelně otevřená. K tvrzeným dvěma sjednaným termínům pro demontování a odvoz stáčecího zařízení uvedl, že v prvním termínu dle dohody J. [jméno FO] nedojel, pak vznikla potřeba rychle opustit prostory provozovny, proto bylo nutné stáčecí zařízení demontovat, a po telefonním hovoru s J. [Anonymizováno], který nemohl přijet, demontáž se souhlasem J. [Anonymizováno] provedl sám. V druhém termínu J. [jméno FO] také nepřijel. Žalovaný dále uvedl, že po ukončení provozovny v [jméno FO] si změnil telefonní číslo, protože denně jezdil v zaměstnání jako řidič, neustále mu volal někdo ve vztahu k provozovně v [jméno FO], příkladem uvedl dodávky ovoce a zeleniny, což jej obtěžovalo. Původní telefonní číslo [tel. číslo] zcela používat. Na dotaz soudu, zda se sám nějak pokusil kontaktovat žalobkyni k demontáži a odvozu, či dále pouze odvozu stáčecího zařízení, uvedl, že mimo s J. [Anonymizováno] sjednané dva termíny, ve kterých se nedostavil, nikoli, a to s odůvodněním, že na to neměl čas. Proto měl stáčecí zařízení uloženo v garáži. Stáčecí zařízení sám žalobkyni nepřivezl, protože spolupráce mezi nimi byla nastavená tak, že „žalobkyně jezdila za žalovaným“, ne naopak. Pouze se pokusil domluvit s vietnamskou večerkou v [jméno FO], kam žalobkyně také dováží, že by tam stáčecí zařízení nechal k převzetí řidičem, ale provozovatel této večerky na sebe nechtěl vzít odpovědnost za převzetí stáčecího zařízení. Žalovaný dále uvedl, že na adrese [adresa] v [jméno FO] fakticky bydlel do srpna 2023, na uvedené adrese má poštovní schránku. Začal však bývat více v [Anonymizováno], do [adresa] se vracel večer, výzvu s doporučeným dopisem od žalobkyně přehlédl. To, že nedošlo k vydání stáčecího zařízení žalobkyni, považuje žalovaný za oboustranný nešvar, kdy žalovaný už neměl čas se tomu věnovat a pro J. [Anonymizováno] už nebyl zajímavý, když nedocházelo k „obchodu“.

14. Svědek [jméno FO] uvedl, že je přes 10 let zaměstnancem žalobkyně na pozici obchodního zástupce. Potvrdil, že začal s žalovaným obchodovat poté, co žalovaný pokračoval po původním nájemci provozovny v [jméno FO] v provozování této prodejny, tehdy se tam umístěné stáčecí zařízení „papírově“ přepsalo na žalovaného, během obchodování došlo k ukončení spolupráce, kdy žalovaný odebíral zboží od někoho jiného, tehdy se stáčecí zařízení demontovalo a odvezlo, následně došlo k nové spolupráci s žalovaným, a tedy i k novému vypůjčení stáčecího zařízení včetně podpisu smlouvy. Nejprve se provedla montáž stáčecího zařízení a poté došlo dle toho k podpisu smlouvy o výpůjčce stáčecího zařízení. Smlouva o výpůjčce stáčecího zařízení je standardizovaná ve vztahu ke všem, se kterými žalobkyně obchoduje. Smlouva se liší pouze v tom konkrétním stáčecím zařízení, protože to se odvíjí od množství a druhů vína, které žalobkyně dodává. Proto se poté liší v té celkové smluvní pokutě, která odpovídá ceně stáčecího zařízení. Smluvní pokuta 500 Kč denně za prodlení s demontováním a vydáním stáčecího zařízení je ve smlouvách natavena jednotně. Veškerá komunikace s žalovaným probíhala telefonicky, zejména prostřednictvím hovorů, případě SMS zprávami. Svědek potvrdil, že s žalovaným jednal za žalobkyni výhradně on. Řidiči zavážející zboží mohou pouze předat fakturu, převzít peníze, případně potvrdit doklady ve vztahu k vínu. Svědek uvedl, že do [adresa] dováželi zboží dvakrát týdně, proto vždy před závozem kontaktoval telefonicky žalovaného, zda chce objednat zboží. Objednávky zboží se děly takto telefonicky. [jméno FO] dovážela žalobkyně zboží žalovanému a do vietnamské večerky (do té dováží stále). S žalovaným byla domluvena možnost platit vyúčtované faktury bezhotovostně, ale protože se dostal do prodlení s těmi čtyřmi fakturami, následně se s žalovaným dohodl na platbách za dodané zboží v hotovosti s tím, že dlužnou částku z těch čtyř faktur bude platit ve splátkách, dle svých možností, vždy s dodáním dalšího zboží. Tomu odpovídají záznamy ve splátkovém kalendáři. Stalo se několikrát, že žalovaný potvrdil objednávku zboží, ale nakonec zboží nepřevzal, protože neměl peníze. Proto mu svědek volal znovu s dalším termínem závozu, zda objednávku chce, zda již má peníze na zaplacení. Svědek uvedl, že je placený zaměstnavatelem dle provizí, takže je v jeho zájmu, aby se, pokud možno, co nejvíce obchodovalo. Od data [datum] žalovaný přestal řidičům přebírat dovezené zboží, protože neměl peníze na zaplacení, nebo byla provozovna zavřená. Svědek dále uvedl, že telefonicky se s žalovaným pokoušel domluvit, co bude dál, když neodebírá zboží. Tehdy mu žalovaný řekl, že provozovna končí a současně mu řekl, aby si přijel pro stáčecí zařízení. Pokud se domluvili na termínu splátky, byť žalovaný uvedl, že na provozovně bude, svědek jej tam nezastihl. Svědek si uvědomuje telefonní hovor, kdy jej sám žalovaný kontaktoval s potřebou, aby došlo k demontáži stáčecího zařízení, protože musí opustit prostor provozovny. V té době měl svědek pravděpodobně dovolenou a nemohl přijet, proto žalovanému povolil, aby stáčecí zařízení sám odmontoval a uložil u sebe, že si jej převezme poté. Nicméně poté, byť se na adrese provozovny nebo adrese sídla žalovaného v [jméno FO] svědek opakovaně stavoval, nikdy žalovaného nezastihl a stáčecí zařízení nemohl odvést. To bylo v roce 2022. Při opakovaném pokusu o telefonní zkontaktování žalovaného tento hovor nezvedal. Při posledním telefonním hovoru mu žalovaný sdělil, že jej nemá svědek obtěžovat, že je zaměstnán u jiné společnosti a denně řídí nákladní automobil, a na toto už nemá čas. Žalobkyně pak svědkovi řekla, že to s žalovaným již vyřídí sama. Svědek dále uvedl, že má na starosti cca 300 klientů (tj. osob, které s žalobkyní obchodují). V roce 2022 z nich mělo vypůjčené stáčecí zařízení cca 200, současně je to po zavedení [právnická osoba] mnohem méně, cca 28. Pokud spolupráce s nějakým klientem v té době v roce 2022 končila, pak se vrácené stáčecí zařízení dalo v podstatě hned do oběhu, tj. dalšímu klientovi. Žalovanému přitom bylo poskytnuto [datum] zcela nové stáčecí zařízení vyjma dřevěného čela, což znamená, že by se v případě včasného vrácení určitě vypůjčilo dalším klientům, nebo alespoň jeho část. Protože bylo stáčecí zařízení skutečně žalovaným vráceno až v srpnu 2024, tj. 2 roky poté, co bylo používáno, nelze některé jeho části, zejména pumpy a hadice, už vůbec použít.

15. Dle § 2193 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále „o. z.“), smlouvou o výpůjčce půjčitel přenechává vypůjčiteli nezuživatelnou věc a zavazuje se mu umožnit její bezplatné dočasné užívání. Dle § 2196 o. z., byl-li ujednán jen účel, k němuž se má věc užívat, zařídí se vypůjčitel tak, aby začal věc užívat bez zbytečného odkladu a aby ji po splnění účelu bez zbytečného odkladu vrátil.

16. Dle § 556 odst. 2 o. z., při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

17. Dle § 558 odst. 2 o. z., v právním styku podnikatelů se přihlíží k obchodním zvyklostem zachovávaným obecně, anebo v daném odvětví, ledaže to vyloučí ujednání stran nebo zákon. Není-li jiné ujednání, platí, že obchodní zvyklost má přednost před ustanovením zákona, jež nemá donucující účinky, jinak se může podnikatel zvyklosti dovolat, prokáže-li, že druhá strana určitou zvyklost musela znát a s postupem podle ní byla srozuměna.

18. Dle § 564 o. z., vyžaduje-li zákon pro právní jednání určitou formu, lze obsah právního jednání změnit projevem vůle v téže nebo přísnější formě; vyžaduje-li tuto formu jen ujednání stran, lze obsah právního jednání změnit i v jiné formě, pokud to ujednání stran nevylučuje.

19. Dle § 2048 odst. 1 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

20. Dle § 2049 o. z., zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

21. Dle § 2051 o. z., nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty.

22. Dle § 580 odst. 1 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

23. Dle § 588 věty první o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

24. Dle § 1968 o. z., dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1969 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

25. Dle § 1975 o. z., věřitel je v prodlení, nepřijal-li řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl-li dlužníku součinnost potřebnou ke splnění dluhu.

26. Dle § 1981 o. z., stranám je na vůli ujednat si zánik závazku, aniž bude zřízen závazek nový.

27. Dle § 1998 o. z., závazek lze vypovědět, ujednají-li si to strany nebo stanoví-li tak zákon (odst. 1). Je-li závazek vypovězen, zaniká uplynutím výpovědní doby. Lze-li však závazek vypovědět bez výpovědní doby, zaniká závazek účinností výpovědi (odst. 2).

28. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 1. 2023, sp. zn. 31 Cdo 2273/2022 (R 76/2023 civ.), přiměřenost smluvní pokuty se posuzuje s ohledem na to, jakým způsobem a za jakých okolností nastalo porušení smluvní povinnosti utvrzené smluvní pokutou a v jaké míře se dotklo zájmů věřitele, které měly být sjednáním smluvní pokuty chráněny. Soud nezkoumá nepřiměřenost ujednání o smluvní pokutě, nýbrž nepřiměřenost konkrétního nároku na smluvní pokutu. Přihlédne přitom nejen k okolnostem známým již v době sjednávání smluvní pokuty, ale též k okolnostem, které zde byly při porušení smluvní povinnosti, jakož i k okolnostem, které nastaly po jejím porušení, mají-li v porušení smluvní povinnosti nepochybně původ a byly-li v době porušení povinnosti předvídatelné.

29. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3607/2019, za den splatnosti na smluvní pokutu se považuje den, kdy uplynula lhůta bez zbytečného odkladu poté, co byl dlužník věřitelem požádán o plnění. Za žádost věřitele o plnění lze považovat i podání žaloby na zaplacení pohledávky, která je vůči účastníkům řízení účinná až od okamžiku, kdy se o podání žaloby v řízení dozvěděli.

30. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], jako právní jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům (§ 588 o. z.), nelze považovat ujednání o smluvní pokutě pouze z důvodu nepřiměřenosti její výše; takovou smluvní pokutu může soud na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím ke kritériím stanoveným v § 2051 o. z. Jinak řečeno, nepřiměřeně vysoká smluvní pokuta nemůže z důvodu své nepřiměřené výše zakládat (absolutní) neplatnost ujednání pro porušení dobrých mravů, nýbrž může být důvodem k použití moderačního práva soudu.

31. Mezi stranami nebylo sporné, že jak žalobkyně, tak žalovaný vystupovali při sjednání závazku ze smlouvy o výpůjčce stáčecího zařízení, která byť byla sjednána [datum], pak s účinky od faktického dodání a montáže stáčecího zařízení v provozovně žalovaného v [adresa], tj. ode dne [datum] na dobu neurčitou, v rámci výkonu své podnikatelské činnosti. Soud má po provedeném dokazování za to, že se jednalo o opakovaný závazkový vztah žalobkyně s žalovaným, neboť spolu obchodovali již od roku [Anonymizováno], ačkoliv žalovaný s žalobkyní tehdy jednal pod obchodní korporací [právnická osoba] Žalobkyně a žalovaný shodně uvedli, že výpůjčka stáčecího zařízení, sjednaná od [datum], byla navázána na dodávku stáčeného vína od žalobkyně žalovanému. Byť se žalobkyně s žalovaným ve vztahu k žalované částce, která představovala dluh za dodané stáčené víno, smírně dohodla, soud provedl k důkazu také jednotlivé faktury a splátkový kalendář, protože to považoval za významné v souvislosti ostatních právně významných skutečností zjišťovaných v rámci výslechu žalovaného a svědka J. [Anonymizováno], a to pro posouzení, jakým způsobem probíhalo mezi žalobkyní a žalovaným jednání spočívající ve vzájemném obchodování, jaké obchodní zvyklosti mezi nimi byly zavedeny, kdy došlo k ukončení dodávek stáčeného vína žalovanému, resp. kdy a jak došlo k ukončení výpůjčky stáčecího zařízení, a dále z jakého důvodu (a časově zařaditelně kdy) nedošlo k vydání stáčecího zařízení žalobkyni poté, co došlo k ukončení dodávek stáčeného vína. Na základě provedeného dokazování má soud za to, že obchodování mezi žalobkyní a žalovaným probíhalo shovívavě (ve smyslu benevolence), přitom v zásadě vše bylo sjednáváno telefonicky (telefonní hovory, SMS zprávy). Listině, po sepisu smlouvy o výpůjčce stáčecího zařízení, byly předávány pouze faktury za dodané zboží a předmětný splátkový kalendář. O benevolentním způsobu obchodování svědčí skutečnost, že přestože žalovaný dlužil poměrně vysokou částku 27 846,94 Kč za pouhé první dva měsíce obchodování (listopad a prosinec 2021), přesto žalobkyně v obchodování s žalovaným pokračovala, stáčené víno mu pravidelně dodávala, a dokonce mu poskytla dobrodiní splácení dlužné částky ve splátkách zcela dle uvážení (možností) žalovaného. Obdobně, pokud v první polovině roku 2022 vyvstala situace, že žalovaný zboží nepřevzal v domluvený termín (tj. porušil svou povinnost ze sjednaného závazku), na což J. [jméno FO] reagoval nabídkou jiného termínu dodání zboží. To potvrzuje skutečnost uvedenou žalovaným i J. [Anonymizováno], že společným záměrem obou bylo dále obchodovat. Oba ve svých výpovědích potvrdili, že od června 2022 žalovaný přestal zcela odebírat zboží, což vedlo k ukončení závazku z uvedené výpůjčky, avšak po provedeném dokazování má soud za to, že k ukončení tohoto závazku došlo dohodou mezi J. [Anonymizováno], jednajícím za žalobkyni, a žalovaným (což je v souladu s písemnou smlouvou ze dne [datum], neboť skončení závazku není jeho změnou ani doplněním, současně je toto zcela v souladu s § 564, § 1981 o. z.), tedy nikoli výpovědí žalobkyně (to však nemá vliv na celkové posouzení nároku na požadovanou smluvní pokutu). Pokud soud posuzuje právní jednání podle jeho skutečného obsahu s přihlédnutím k dosavadní praxi, zavedeným obchodním zvyklostem, pak pokud J. [jméno FO] telefonicky jednal s žalovaným, kdy oba uvedli, že „někdy“ v době od června do srpna 2022, spolu opakovaně telefonicky hovořili, J. [jméno FO] se dotazoval na to, proč žalovaný dále neobjednává zboží, na což mu žalovaný sdělil, že prodejna v [jméno FO] bude končit a ukončuje své podnikání v ní, a že je potřeba stáčecí zařízení odvézt, pak tímto jednáním došlo k ukončení výpůjčky stáčecího zařízení dohodou, a to nejpozději koncem srpna 2022. Jinak řečeno, jak J. [Anonymizováno], tak žalovanému bylo zřejmé, že s ohledem na toto k dalšímu obchodování nedojde, jejich dosavadní spolupráce včetně výpůjčky stáčecího zařízení končí. K demontáži a vydání stáčecího zařízení tak mělo dojít dle smluvního ujednání do 7 dnů od zániku této smlouvy, tedy nejpozději během září 2022. Žalovaný a svědek J. [jméno FO] se, při zohlednění prováděných faktur a splátkového kalendáře, v zásadě shodli na období, kdy žalovaný odebíral objednané zboží od žalobkyně, a na tom, že od června 2022 byl žalovaný v provozovně nepravidelně, provozovna byla zřídka otevřená. Tedy v době telefonické dohody skončení výpůjčky stáčecího zařízení. Pro další posouzení bylo skutkově rozhodné, jakým způsobem probíhala dohoda ohledně termínu demontáže a vyzvednutí stáčecího zařízení. Neboť to je podstatné pro rozhodnutí o nároku žalobkyně na zaplacení smluvní pokuty za prodlení s vydáním stáčecího zařízení. Nejprve soud uvádí, že při výkladu právního jednání je nepochybné, že smyslem sjednané smluvní pokuty 500 Kč denně bylo utvrzení povinnosti žalovaného, že po skončení závazku z výpůjčky dojde k včasnému a řádnému vrácení stáčecího zařízení žalobkyni. Toto soud uvádí pro vysvětlení, pokud je ve smlouvě o výpůjčce používána terminologie navázaná na vydání a umožnění demontáže stáčecího zařízení. Přestože byla smluvní pokuta sjednána pouze ve prospěch žalobkyně, považuje soud takové ujednání za zákonné, a to s ohledem na typ závazku, kdy žalovanému bylo žalobkyní přenecháno do bezplatného užívání stáčecí zařízení s podmínkou pravidelného odběru stáčeného vína od žalobkyně. Současně bylo prokázáno, že utvrzení smluvní pokutou je ze strany žalobkyně pro tento typ závazku zcela běžnou obchodní praxí, což bylo žalovanému s ohledem na předchozí obchodování nepochybně známo. Pokud žalovaný namítl mravnost sjednané smluvní pokuty, resp. žalobního nároku, je nutno zohlednit, že žalovaný měl v té době zcela zdarma v držení stáčecí zařízení v nemalé hodnotě 40 037 Kč, žalobkyně i žalovaný byli v postavení podnikatelů, a s ohledem na způsob, jakým mezi žalobkyní a žalovaným probíhalo obchodování, soud neshledal, že by uplatnění práva na smluvní pokutu bylo v rozporu se zásadami poctivého obchodního styku, tedy soud neshledal, že by se smluvní pokuta sjednaná v této výši, jakkoliv příčila dobrým mravům a založila tím neplatnost tohoto ujednání (ať už relativní dle § 580 o. z., či absolutní ve smyslu § 588 o. z.). Postoj žalovaného ve vztahu k žalované smluvní pokutě považoval soud za návrh žalovaného na přiměřené snížení smluvní pokuty, či její nepřiznání, ve smyslu § 2051 o. z. Soud se zabýval námitkou žalovaného vůči tomu, že by byl povinen platit požadovanou smluvní pokutu pro prodlení s převzetím stáčecího zařízení na straně žalobkyně. Proto se soud zabýval tím, jakou funkci měla sjednaná smluvní pokuta, jaké důvody vedly k jejímu sjednání a jaké zde byly okolnosti při jejím sjednání, za jakých okolností nedošlo k vrácení předmětného stáčecího zařízení, a jak se nevrácené stáčecí zařízení dotklo žalobkyně, zda jí tím byla způsobena nějaká škoda. Při výkladu účelu sjednání smluvní pokuty soud dospěl k závěru, že smluvní pokuta 500 Kč denně za prodlení s vydáním stáčecího zařízení měla dílem všechny funkce, preventivní (nátlakovou, tj. přinutit žalovaného, aby vypůjčené stáčecí zařízení včas vydal žalobkyni, dojde-li k ukončení obchodování), také funkci paušalizované náhrady škody, neboť stáčecí zařízení jsou vypůjčována po vrácení žalobkyni dalším klientům, což se v případě tohoto stáčecího zařízení stát nemohlo, a žalobkyni tak vznikala škoda, odpovídající tomu, že musela zajistit pro dalšího klienta nové stáčecí zařízení a toto stáčecí zařízení, resp. jeho jednotlivé díly, nemohly být používány, byť s žalovaným již nebylo obchodováno. O této funkci smluvní pokuty svědčí také smluvní pokuta sjednaná pro případ ztráty či zničení stáčecího zařízení, která odpovídá ceně daného stáčecího zařízení. Protože však současně není nikdy zcela jisté, že k takovému novému použití stáčecího zařízení dojde, jak vypověděl svědek, měla také dílem funkci sankční, tj. potrestat žalovaného za to, že nesplnil tuto svoji povinnost. Pokud se soud zabýval touto smluvní pokutou, byl jí utvrzen závazkový vztah mezi podnikateli, obě smluvní strany spolu obchodovaly dlouhodobě, znaly své obchodní zvyklosti a to, jakým způsobem bude obchodování probíhat, byly si vědomy písemné smlouvy o výpůjčce a jejích ujednání, obě strany již fakticky zažily situaci, kdy bylo stáčecí zařízení vráceno z důvodu ukončení spolupráce, pak při zhodnocení těchto skutečností má soud za to, že sjednání této smluvní pokuty bylo již při vzniku závazku dne [datum], resp. [datum], mezi žalobkyní a žalovaným zcela v pořádku. Na uvedené nemá vliv ani to, že v době sjednání byl žalovaný v insolvenčním řízení, když sám to žalobkyni nesdělil, a jak sám v tomto řízení uvedl, nepovažuje to za relevantní pro tento závazek, který s žalobkyní měl sjednán. Při posouzení okolností, za kterých nedošlo k vrácení stáčecího zařízení, má soud za to, že jak žalobkyně, jednající prostřednictvím J. [Anonymizováno], tak žalovaný, přistupovali k řešení vzniklé situace liknavě. V tomto ohledu se v podstatě jedná o tvrzení žalovaného proti tvrzení svědka J. [Anonymizováno] (který jednal plně za žalobkyni), zda a kdy se domluvili či nikoli na termínu demontáže a vydání stáčecího zařízení, a pokud k uvedenému nedošlo, pak z jakého důvodu. Oba se v rámci výpovědi shodli na tom, že žalovaný J. [Anonymizováno] telefonicky kontaktoval s tím, že je nutné okamžitě stáčecí zařízení demontovat z důvodu nutnosti opustit pronajaté prostory provozovny žalovaným, což nebylo ze strany J. [Anonymizováno] obratem možné (proto také svolil, aby stáčecí zařízení demontoval sám žalovaný). Nemožnost žalobkyně demontovat zařízení ve lhůtě 1 až 2 dnů, jak to uvedl žalovaný, však soud nepovažuje ze prodlení věřitele ve smyslu § 1975 o. z., či § 1968 druhá věta o. z. Navíc v této situaci J. [jméno FO] z uvedeného důvodu svolil, aby demontáž provedl žalovaný sám s tím, že on stáčecí zařízení poté vyzvedne. J. [jméno FO] přistoupil k řešení okamžitého požadavku žalovaného na demontáž stáčecího zařízení zcela rozumně a v zájmu žalovaného. Jak vyplynulo z výpovědi žalovaného a také J. [Anonymizováno], v té době se žalovaný již pravidelně nezdržoval v [jméno FO], ani na provozovně, ani v místě svého sídla podnikání (bydliště). Pro J. [Anonymizováno] bylo objektivně obtížné jej zastihnout, tj. bylo objektivně obtížné převzít stáčecí zařízení. Pokud žalovaný uvedl, že si poté změnil telefonní číslo [tel. číslo]přestože neuvedl přesně kdy), a to protože ho obtěžovaly neustálé telefonní hovory související s provozovnou v [jméno FO], a na původním telefonním čísle již nebyl vůbec kontaktní, pak - se zohledněním dosavadního způsobu komunikace mezi ním a žalobkyní - to byl právě žalovaný, který zapříčinil, že další dohoda na převzetí stáčecího zařízení nebyla objektivně možná. Žalovaný potvrdil, že sám se v podstatě o vrácení stáčecího zařízení žalobkyni nijak nesnažil. Za snahu odpovídají zodpovědnému přístupu podnikatele soud nepovažuje, pokud bez dohody s žalobkyní chtěl ponechat stáčecí zařízení k vyzvednutí v jiné prodejně provozované v [jméno FO]. Navíc se v tomto jedná o pouhé tvrzení žalovaného, těžko s ohledem na jeho další přístup ve věci uvěřitelné. Soud má za to, že žalovaný přistoupil k celé věci liknavě a neadekvátně, lhostejně s nezájmem o vyřešení závazku k vrácení stáčecího zařízení, který mu z ukončené výpůjčky nepochybně plynul. Žalobkyni s ohledem na uvedené nezbylo ani nic jiného než vyzvat ke splnění tohoto závazku žalovaného doporučeným dopisem, který byl žalovanému řádně doručován. S ohledem na uvedené žalobkyně prokázala, že žalovaného po skončení výpůjčky řádně vyzvala k vydání stáčecího zařízení, tento však na výzvu nijak nereagoval. K nevydání stáčecího zařízení po srpnu 2022 došlo nepochybně zaviněním žalovaného (tj. nikoli zaviněním žalobkyně, jak na to poukazoval žalovaný). S ohledem na uvedené soud považuje smluvní pokutu požadovanou žalobkyní ve výši 50 000 Kč za zcela přiměřenou. Proto soud žalobě vyhověl.

32. Dle § 151 odst. 1 první věta zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení končí. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 146 odst. 1 písm. a), § 146 odst. 2, dále § 142 odst. 1 o. s. ř., protože v části předmětu řízení došlo ke schválení soudního smíru, v části předmětu řízení došlo k zastavení řízení, avšak žaloba byla podána důvodně (k tomu právní hodnocení ve vztahu k nároku na smluvní pokutu a důvodům, pro které nebylo stáčecí zařízení vydáno po skončení smlouvy o výpůjčce), a ve zbylé části předmětu řízení je rozhodnuto tímto rozsudkem tak, že je žalobkyně zcela v této části předmětu řízení úspěšná. Ve vztahu ke schválenému soudnímu smíru, kterým bylo řízení pravomocně skončeno ve vymezeném předmětu řízení 17 843,94 Kč s příslušenstvím, nelze žalobkyni přiznat odměnu za úkony vztahující se k této částce, neboť § 146 odst. 1 o. s. ř. výslovně stanoví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku, jestli řízení skončilo (byť částečně) smírem, pokud v něm nebylo o náhradě nákladů řízení ujednáno něco jiného. Žalobkyně je právně zastoupena, uvedené má vliv na stanovení tarifní hodnoty, ze které soud určuje sazbu mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby dle § 12 odst. 3, § 7, § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif, dále „a. t.“), kterou soud stanovil z částky 90 037 Kč (tj. smluvní pokuta 50 000 Kč a cena věci, stáčecího zařízení, 40 037 Kč), a činí 4 740 Kč (za úkony do částečného zastavení řízení, ke kterému došlo pravomocně ke dni [datum]), za úkony následující činí tarifní hodnotu pouze 50 000 Kč a mimosmluvní odměna za jeden úkon právní služby činí 3 100 Kč. Náklady účelně vynaložené k uplatňování práva žalobkyně pak spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 4 393 Kč dle položky 1 bod 1. písm. b), položky 4 bodu 1 písm. c) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve spojení s § 6a uvedeného zákona (když tento soudní poplatek zohledňuje již částečné vrácení soudního poplatku dle usnesení Okresního soudu v [adresa] ze dne [datum], č. j. [spisová značka]), a nákladech právního zastoupení, odměna za zastoupení advokátem 6× 4 740 Kč dle § 11 odst. 1 písm. a), d), § 11 odst. 3 a. t., za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé a výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé, účast na prvním setkání se zapsaným mediátorem (dvakrát, a to dne [datum] a dne [datum]), podání ze dne [datum], kterým došlo k částečnému zpětvzetí důvodně podané žaloby, a dále nákladech právního zastoupení, odměna za zastoupení advokátem 2× 3 100 Kč dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., za účast na prvním jednání dne [datum] (v hodnotě dvou úkonů, jednání trvalo v době od 9.00 hod. do 11.51 hod.), zaplacená odměna za první setkání s mediátorem 726 Kč (§ 15 vyhlášky č. 277/2012 Sb.), paušální náhradě hotových výdajů 8× 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., odměna za právní zastoupení dále spočívá v cestovném k jednání u Okresního soudu v [adresa] dne [datum] ([adresa] a zpět) ve výši 1 058 Kč dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., kterou se stanoví průměrná cena pohonných hmot (cestovné pro cestu k jednomu jednání je počítáno z průměrné spotřeby 8,6 l; 6,7 l; 7,4 l/100 km vozidla, osobní automobil [Anonymizováno], RZ [SPZ], ceny nafty motorové pro rok 2024 ve výši 38,70 Kč/1 litr, sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel 5,60 Kč/1km jízd vzdálenosti sídla advokáta od místa jednání tam a zpět 125 km), a náhradě za promeškaný čas dle § 14 odst. 1 písm. a) a. t. ve výši 2× 100 Kč, dále náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 8 043 Kč, celkem tedy 51 460 Kč.

33. Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř.