4 C 97/2020 - 181

Rubrum

Okresní soud ve Vyškově rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Doleželem ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o zaplacení částky 171 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku [částka] spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] a dále spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p. a. z částky [částka] za dobu od [datum] do zaplacení, vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, s e z a m í t á.

II. Na náhradu nákladů řízení je žalobce povinen zaplatit žalované částku [částka] k rukám [Jméno advokátky], advokátky, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Návrhem podaným u Okresního soudu ve Vyškově dne [datum] domáhal se žalobce zaplacení žalované částky v podstatě s odůvodněním, že spoluvlastní s žalovanou nemovitosti zapsané na LV č. [hodnota] v k. ú. [adresa], a to pozemek parcelního č. St. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno] a pozemek parcelní č. [hodnota] (zahrada) s velikostí spoluvlastnického podílu ideální . Žalobce po nabití vlastnických práv k nemovitým věcem kontaktoval žalovanou, sdělila mu, že v nemovitých věcech má evidováno trvalé bydliště a nemovité věci užívá v celém rozsahu. Hodlá je využívat nadále k uskladnění svých osobních věcí a žalobci přístup a užívání neumožní. S ohledem na to, že mezi účastníky nebyla uzavřena žádná dohoda o způsobu užívání nemovitostí, užívá žalovaná nemovitost nad rámec svého spoluvlastnického podílu a dochází na úkor žalobce k bezdůvodnému obohacení. Následně žalobce vyčíslil bezdůvodné obohacení za období od května 2017 do května 2020, tedy za 36 měsíců po [částka] měsíčně, neboť ze znaleckého posudku vyplývá výše obvyklého nájemného na částku [částka] na měsíc. Tím vzniká žalovaná částka ve výši [částka]. Žalovanou prostřednictvím svého zástupce vyzval dopisem z [datum] k úhradě dlužné částky, ale žalovaná svůj dluh dobrovolně nesplnila ani z části.

2. Žalovaná se svým vyjádřením došlým soudu dne [datum] domáhala rozhodnutí, aby soud žalobu odmítl, případně zamítl a žalobce zavázal k náhradě nákladů řízení v podstatě s odůvodněním, že je sice formálně spoluvlastníkem předmětných nemovitostí, nicméně tyto jsou postiženy exekucí, respektive aktuálně tvoří majetkovou podstatu insolvenčního řízení. Pokud je žalované známo, pak tyto nemovitosti nabyl jiný vlastník příklepem ve veřejné dražbě. Jaký je stav řízení, zda vlastnictví bylo skutečně nabyto, žalované známo není. Žalovaná v žádném případě předmětnou nemovitost neužívá, aktuálně do ní vůbec nemá přístup. Nemovitost je v takovém stavu, že v současnosti se ani užívat nedá, již několik let žalovaná bydlí v poměrně vzdáleném místě a o předmětné nemovitosti nemá žádné informace. Od roku 2017 je v insolvenci a bylo jí povoleno oddlužení. Žaloba by měla být odmítnuta, neboť v době, po kterou trvají účinky rozhodnutí o úpadku nelze zahájit soudní řízení a rozhodčí řízení o pohledávkách a jiných právech týkajících se majetkové podstaty, které mají být v insolvenčním řízení uplatněny přihláškou, nebo na které se v insolvenčním řízení pohlíží jako na přihlášení, nejde-li o incidenční spory ani řízení o pohledávkách, které se v insolvenčním řízení neuspokojují.

3. Z výpisu z LV č. [hodnota] je zjištěno, že nemovitosti, tak jak jsou shora označené, jsou ve spoluvlastnictví žalobce v podílu , žalované v podílu a [jméno FO] v podílu . Z předžalobní výzvy datované [datum] včetně podacího lístku vyplývá, že byla vyzvána k úhradě [částka] ve lhůtě do [datum]. Znalecký posudek (č. l. 18 – 29 spisu) uzavírá, že obecná hodnota pronájmu předmětných nemovitých věcí navržená srovnávací metodou ke dni ocenění [datum] po zaokrouhlení činí [částka] za měsíc. Z informací o řízení ve vztahu k uvedeným nemovitostem vyplývá, že v řízení V 7829/2020 bylo vydáno rozhodnutí o zamítnutí vkladu nabyvatele vlastnického práva [právnická osoba] ve vztahu k povinnému a převodci [Jméno žalované] ke dni [datum]. Ze znaleckého posudku (č. l. 66 – 71 spisu) vyplývá, že obvyklá cena spoluvlastnického podílu nemovitostí činí [částka] ve vztahu k ideální nemovitostí.

4. Z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. (72) [incidenční spisová značka] (KSBR [spisová značka]) ze dne [datum] zjistil soud, že ve věci totožných účastníků o určení pohledávky bylo určeno, že pohledávka žalobce za žalovanou ve výši [částka] z titulu bezdůvodného obohacení je po právu a žalovaná byla zavázána k úhradě nákladů řízení. Z odůvodnění rozsudku se podává, že přihlášenou pohledávku popřeli na přezkumném jednání dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO] a žalovaná 2) [jméno FO] (nyní [jméno FO]). Jako důvod popření bylo uvedeno, že dlužnice ([Jméno žalované]) užívá předmětnou nemovitost pouze v rozsahu, v jakém jí to umožňuje vlastník nemovitostí [jméno FO]. Jako svá žalobní tvrzení uvedl žalobce, že je z ideální spoluvlastníkem nemovitých věcí zapsaných na LV č. [hodnota], v k. ú. [adresa], a to v rozsahu, jak jsou shora popsány (dále jen předmětné nemovitosti). Žalobce po nabytí předmětných nemovitostí kontaktoval dlužnici a její sestru, které obě prohlásily, že mají na adrese trvalé bydliště, nemovité věci užívají v celém rozsahu, hodlají je užívat i nadále k uskladnění svých osobních věcí a žalobci přístup a užívání neumožní. Dlužnice umožnila žalobci 1x vstup do budovy za účelem ohledání a nacenění stavebních prací nutných k udržení hodnoty nemovitých věcí. Budova je dlouhodobě neudržovaná. [jméno FO] byl přítomen prohlášení dlužnice, že nepustí žalobce do nemovitých věcí více než 1x za účelem ohledání, že jej nenechají užívat nemovité věci, neboť je užívají sami, a to v celém rozsahu. K dohodě o užívání mezi spoluvlastníky nedošlo. Z popěrného úkonu je patrné, že dlužnice užívá nemovité věci v rozsahu, v jakém jí to umožňuje [jméno FO] – vlastnice ideální nemovitostí. Žalobce oslovil žalovanou s možností odkoupení zbývajících podílů a učinil nabídku, na kterou žalovaná nepřistoupila. Žalobci si pak přihlásil pohledávku do insolvenčního řízení. Mezi žalovanou a žalobcem nikdy nebyla uzavřena nájemní smlouva ani jiná dohoda o užívání rodinného domu. Na adrese předmětné nemovitosti nemá žalovaná žádné osobní věci, které by prokazovaly užívání nemovitosti v jakémkoli rozsahu, vyjímaje osobních věcí po matce, vše zůstalo v původním stavu. Dům je od dodávky elektřiny odpojen od [datum], od plynu od [datum] od vody [datum]. Od [datum] byla uzavřena smlouva o užívání bytových prostor včetně zařízení předmětných nemovitostí mezi sestrou žalované a majiteli domu [jméno FO] a [adresa]. Sestra žalované má na adrese trvalé bydliště, nachází se tam její osobní věci a doposud jí žalobce neoslovil a nepožadoval nájemné. Žalobcem nebyla oslovena ani další spoluvlastnice [anonymizováno]. Žalobkyně podáním z [datum] opakovaně žalobu za neoprávněnou. Tvrdí, že žalobce požaduje nájemné za dobu, kdy matka byla hospitalizována v nemocnici a nájemné za první dva měsíce, tedy mělo být přihlášeno do dědického řízení. Nebylo nikdy vyčleněno, kterou část domu žalobce vlastní. Pokud jsou v domě věci po zemřelé [jméno FO], nachází se pouze na žalovanou zděděné domu. Věci jsou sepsány pro případné zpeněžení a nemohlo s nimi být manipulováno.

5. Rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově č.j. [spisová značka] z [datum] soud návrhu žalobce vyhověl v podstatě s odůvodněním, že rozsudkem Krajského soudu v Brně (č.l. 72), č.j. [incidenční spisová značka] (KSBR [spisová značka] ze dne [datum]) v řízení o určení pravosti pohledávky bylo určeno, že pohledávka žalobce za dlužnicí (účastnicí v totožném procesním postavení jako v tomto řízení), přihlášená do insolvenčního řízení ve výši [částka] z titulu bezdůvodného obohacení je po právu. Skutkový stav byl popsán tak, že dlužnice užívá nemovité věci bez právního důvodu a žalobci vzniká pohledávka vůči dlužnici v podobě nároku na vydání bezdůvodného obohacení za užívání předmětných nemovitostí, a to minimálně za dobu od [datum] do [datum], když skutkové okolnosti byly popsány v zásadě shodně jako v tomto řízení. Soud pak s argumentací a odkazem na ustanovení § 13 o. z., v rámci předvídatelnosti soudního rozhodnutí převzal skutkové závěry a z rozsudku tohoto krajského soudu a dovodil z nich totožné závěry právní, neboť žalobou tvrzené bezdůvodné obohacení se týkalo jen pokračujícího období po kterém, jak z dokazování vyplynulo, nemohl žalobce nemovité věci odpovídajícím způsobem užívat a bylo dovozeno, že mu to žalovaná odepřela. K odvolání žalované byl tento rozsudek zrušen usnesením Krajského soudu v Brně, č.j. 16 Co 168/2021-109 ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum]. Ve zrušovacím usnesení bylo odvolacím soudem konstatováno, že soud I. stupně ve věci neučinil žádná vlastní skutková zjištění o faktickém rozsahu užívání předmětných nemovitostí žalovanou a o případné kvalitě tohoto užívání, a v tomto směru ani nesplnil svou zákonnou poučovací povinnost, vyplývající z ustanovení § 118 a) odst. 1 a 3 o.s.ř., když poučovací povinnost je vybudována na objektivním principu, a proto poskytnutí potřebného poučení není závislé na tom, zda se soud I. stupně o potřebě poučení vůbec dozvěděl. Odkázal v tomto na judikaturu nejvyššího soudu (cit. v bodě 16. zrušovacího usnesení) a dovodil, že došlo takto k porušení procesních předpisů a řízení před soudem I. stupně je z tohoto důvodu vždy postiženo vadou, pro kterou nezbylo než rozsudek soudu I. stupně zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení. Uloženo bylo toliko obecně, aby soud odstranil vytýkané nedostatky a ve věci znovu rozhodnul.

6. U jednání dne [datum] poskytl soud účastníkům poučení v intencích ustanovení § 118 a) odst. 1 a 3 o.s.ř. a stanovil lhůtu k učinění skutkových tvrzení a navržení důkazů k těmto tvrzením. Žalobce dotvrdil rozhodné skutečnosti a navrhl o nich důkazy svým podáním, datovaným dne [datum], žalovaná pak svým podáním, datovaným dne [datum] (č.l. 116 až 120 spisu). Dle důkazních návrhů doplnil soud dokazování zejména svědeckými výpověďmi a ve věci opakovaně rozhodl rozsudkem [spisová značka] ze dne [datum], a to tak, že opětovně nárok přiznal dle žaloby a rozhodl ve prospěch žalobce o náhradě nákladů řízení. Rozhodnutí odůvodnil tak, že po provedení rozsáhlého dokazování, doplněného dle důkazních návrhů účastníků, bylo opakovaně návrhu žalobce přisvědčeno s odkazem na prakticky totožné skutkové a právní závěry, které učinil Krajský soud v Brně v rámci rozsudku v insolvenčním řízení tak, jak byl shora popsán. Doplněno bylo, že soud nečiní spornou skutečnost, že nemovité věci nebyly po delší dobu žalovanou užívány, ale shodně s předchozím rozhodnutím Krajského soudu v Brně konstatoval, že není rozhodné, zda a v jakém rozsahu žalovaná nemovitosti skutečně užívá, ale rozhodné je, že má, resp. v rozhodném období měla tuto možnost odpovídajícím způsobem užívat a stejným způsobem tuto možnost žalobci odepřela, čímž ji vzniklo bezdůvodné obohacení.

7. K v pořadí druhému odvolání žalované rozhodl Krajský soud v Brně, jako soud odvolací usnesením č.j. 16 Co 20/2023-171 ze dne 14. 2. 2023, které nabylo právní moci dne [datum], že se rozsudek soudu I. stupně zrušuje a věc se vrací soudu I. stupně k dalšímu řízení. V tomto rozhodnutí po konstatování dosavadního průběhu řízení odvolací soud zdůraznil, že podstatou sporu je zodpovězení otázky, zda žalovaná v rozhodném období od května 2017 do května 2020 užívala předmětné nemovitosti nad rámec svého spoluvlastnického podílu na těchto nemovitostech a jen v kladném případě pak následné posouzení výše bezdůvodného obohacení, s přihlédnutím ke skutečné kvalitě prokázaného užívání, kterého se jí tímto užíváním na úkor žalobce dostalo. Bylo uloženo soudu I. stupně náležitě vyhodnotit provedené důkazy, které byly po doplnění skutkových tvrzení účastníky navrženy a dále osvětlil principy na základě kterých se důkazy provádějí a hodnotí. Zdůraznil, že výrok pravomocného rozsudku, poukazovaný soudem I. stupně zde rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 31. 10. 2018, č. j. (72) [incidenční spisová značka] (KSBR [spisová značka]), o určení pravosti pohledávky] je sice závazný pro účastníky řízení a orgány veřejné moci, ovšem odůvodnění rozsudku závazné není. Prostřednictvím odůvodnění rozsudku soud jen sděluje své skutkové a právní závěry ve výroku vyjádřené. Navíc občanské soudní řízení je ovládáno zásadou přímosti, proto hodnocení důkazů je věcí a zodpovědností právě toho soudu, který dokazování provedl a závěry jiného prvostupňového rozhodnutí, které se vztahuje k předchozímu časovému období, není vázán.

8. Ve zrušovacím usnesení, pak pokud jde o meritum věci, připomenul odvolací soud, že podstata podílového spoluvlastnictví spočívá v tom, že každý spoluvlastník se podílí na právech a povinnostech vyplývající ze spoluvlastnictví v rozsahu, jaký odpovídá velikosti jeho spoluvlastnického podílu, přičemž jde o tzv. ideální podíl, nikoliv o reálné vymezení, vztahující se k určité části společné věci. Řešení právní otázky vzniku bezdůvodného obohacení nadužíváním spoluvlastnického podílu jen některým ze spoluvlastníků dlouhodobě vychází ze závěru ustálené rozhodovací praxe a odvolací soud poukázal na publikovanou judikaturu nejvyššího a ústavního soudu.

9. Z výpovědi svědkyně [jméno FO], tety žalované, zjistil soud, že pokud byla dotazována na to, v jakém rozsahu se žalovaná zdržovala v předmětné nemovité věci v Letonicích 252 v období měsíců květen 2017 až květen 2020, pak v tomto termínu žalovaná v domě nikdy nebydlela. Bydlela tam sestra svědkyně [jméno FO] a pak to šlo do exekuce. Nebydlel tam nikdo, a i její sestra tam bydlela jako bezdomovec, když tam byla odpojena elektrika a voda, takže [jméno FO] [Anonymizováno] a [jméno FO] tam vůbec nechodily. Žádná z nich tam nebydlela, protože se tam bydlet nedalo. Ví to podle toho, že jí to říkaly a také tam byla s odhadcem, když tam byl žalobce pan [jméno FO], pořád s něčím nebyl spokojený, něco po ni chtěl z toho titulu, že ona je pořád vlastnicí id. toho domu. Ona sama tam také nikdy nic neužívala, ale došla jí žaloba, že ji žalobce pan [jméno FO] žaluje o [částka]. Proti tomu se odvolala. V nemovitosti byla jen dvakrát, když se dělaly odhady. Asi před pěti lety se ji žalobce ptal, jestli prodá svůj díl nemovitosti, a oznámila mu, že za cenu, která bude v té době platná. Na dotazy, jak to bylo s klíči a jaké věci tam byly ponechány, uvedla, že se s neteřemi moc nestýká, klíče nechala na domluveném místě s tím, že byly domluveny, že je na smluvené místo vrátí. Takže si tam klíče vyzvedla a po prohlídce nemovitosti je zase vrátila. V nemovitosti nějaký nábytek po [jméno FO] byl, ona ho nezdědila. [Jméno žalované] bydlela v nemovitosti jen snad jako dítě. Co se týče odpojené elektriky a vody, to se po smrti [jméno FO] už nezprovoznilo.

10. Z výslechu [tituly před jménem] [jméno FO], která působila ve funkci insolvenčního správce žalované [Jméno žalované] bylo zjištěno, že o tom, jakým úpadkyně žalovaná [jméno FO] [Anonymizováno] užívala předmětné nemovité věci v Letonicích 252 nemá žádné informace. Předmětem konkursu nemovité věci nebyly a ona v nemovitosti nebyla. Obecně pokud nejsou věci sepsány v konkursní podstatě náleží dispoziční právo dlužníkovi. Podíl na nemovité věci náležející žalované do konkursní podstaty zahrnut byl, doposud nebyl zpeněžen.

11. Z výpovědi svědkyně [jméno FO], která je sestrou žalované [Jméno žalované] zjistil soud, že od smrti jejich matky [jméno FO], v roce 2016 už dům prakticky nikdy neužíval. [adresa] měla ona. Po smrti matky musela nějaké věci hledat, protože byla vypravovatelkou pohřbu, ale už léta byl dům odpojen od všech dodávek elektrika, plyn a voda, takže nemohl být užíván. Kolem roku 2017 vyklízeli věci po matce, takže tam byl velkoobjemový kontejner a všechny věci byly vyklizeny. Klíče od nemovité věci doposud má. Popsala, že jde o dvojpodlažní dům, kde jsou dvě bytové jednotky. Spodní část 2 + 1 a zvlášť sociálka a zařízení v horním patře 4 + 1, sociálka a nějaká komora. Pokud tam bydlela jejich matka, pak užívala asi jen jednu místnost a bydlela tam v podstatě jako bezdomovec. Na výslovnou otázku ohledně bydlení v letech 2017 – 2020 uvedla, že rozhodně žalovaná v nemovité věci nebydlela, protože to z popsaných důvodů nebylo možné.

12. Podle ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

13. Podle ustanovení § 1115 odst. 1 o. z. osoby, jimž náleží vlastnické právo k věci společně, jsou spoluvlastníky.

14. Podle ustanovení § 1117 o. z. každý spoluvlastník má právo k celé věci. Toto právo je omezeno stejným právem každého dalšího spoluvlastníka.

15. Podle ustanovení § 1120 odst. 1 o. z. plody a užitky ze společné věci se dělí podle poměru podílů.

16. Podle ustanovení § 1122 odst. 1 o. z. podíl vyjadřuje míru účasti každého spoluvlastníka na vytváření společné vůle a na právech a povinnostech vyplývajících ze spoluvlastnictví věci.

17. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

19. Podstatou sporu, jak konstatoval odvolací soud ve zrušovacím usnesení, je zodpovězení otázky, zda žalovaná v rozhodném období od května 2017 do května 2020 užívala předmětné nemovitosti nad rámec svého spoluvlastnického podílu na těchto nemovitostech; a jen v kladném případě pak následné posouzení výše bezdůvodného obohacení s přihlédnutím ke skutečné kvalitě prokázaného užívaní, kterého se jí tímto užíváním na úkor žalobce dostalo.

20. Soud I. stupně ve svých předchozích rozhodnutích vycházel z doktríny založené na principu legitimního očekávání vycházející z ustanovení § 13 o. z., a to v návaznosti na rozsudek Krajského soudu v Brně č.j. (72) [incidenční spisová značka] ze dne [datum], který byl založen na stejném skutkovém závěru a opíral se o stejné právní hodnocení jako skutek projednávaný v tomto řízení, toliko týkající se jiného časového období. Prizmatem právního názoru odvolacího soudu, vyjádřeného ve druhém zrušovacím usnesení, tedy, že tento rozsudek je sice závazný pro účastníky řízení a orgány veřejné moci, ovšem odůvodnění rozsudku závazné není. Jen výrok rozsudku je způsobilý přivodit účinky, které zákon spojuje a jeho právní mocí a vykonatelností, zatímco prostřednictvím odůvodnění rozsudku soud jen sděluje své skutkové a právní závěry ve výroku vyjádřené. Navíc občanské soudní řízení je ovládáno zásadou přímosti, proto hodnocení důkazů je věcí a zodpovědností právě toho soudu, který dokazování provedl a závěry jiného prvostupňového rozhodnutí, které se vztahuje k předchozímu časovému období není vázán.

21. Za takto nastavených poměrů provedl soud vlastní dokazování ve věci a jemu odpovídající vlastní hodnocení provedených důkazů a navazující právní hodnocení takto zjištěného skutkového stavu, což vedlo k diametrálně odlišnému (ve skutečnosti právě opačnému) rozhodnutí ve věci samé. Z provedeného dokazování tedy soud zjistil následující skutkový stav a dovodil z něj tyto právní závěry.

22. Mezi účastníky je nesporným, že jsou spoluvlastníky shora označených nemovitých věcí v poměru žalobce a žalované za současného spoluvlastnictví [jméno FO]. Pokud však žalobce tvrdí, že žalovaná užívá nemovitost nad rámec svého spoluvlastnického podílu, čímž dochází ze strany žalované k bezdůvodnému obohacení žalobce, resp. koriguje toto tvrzení tím, že neshledává podstatným, do jaké míry žalovaná nemovitou fakticky užívá, ale zdůrazňuje, že žalovaná jemu v jakémkoliv rozsahu neumožňuje podílet se na užívání jeho spoluvlastnického podílu. Současně zdůrazňuje skutečnost, která byla zjištěna v předchozím řízení, před insolvenčním soudem, kde svědkyně [jméno FO] popsala, že s věcmi se nenakládalo a vše zůstalo jako při smrti maminky. Pokud soud těmto žalobním tvrzením v původních rozhodnutích přisvědčil, pak s poukazem na judikaturu avizovanou ve zrušovacích rozhodnutích odvolacího soudu tento právní názor korigoval. Jen např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2012, č.j. 31 Cdo 503/2011, z jehož právní věci se podává, že užívá-li spoluvlastník společnou věc nad rámec svého spoluvlastnického podílu, je povinen vydat to oč se obohatil podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení (které principiálně řeší otázku právního posouzení nároku podle ust. § 137 odst. 1 obč. zák., nebo podle § 451 a násl. obč. zák. v situaci, kdy byl účinný předchozí občanský zákoník zák. č. 40/1964 Sb., ale souvislosti jsou aplikovatelné i podle nové právní úpravy), z něhož se podává, že soud musí brát v úvahu všechny okolnosti věci, nestačí například zjištění, že spoluvlastník užívá část věci o větší výměře, než by mu podle poměru výše podílu náležela a uvádí v této souvislosti příklad s pozemkem, jehož část je vysoce úrodná a část je neúrodná. Závěr tohoto rozhodnutí lze vztáhnout i na projednávanou věc. Z výpovědí svědkyň [jméno FO] a [jméno FO], které byly s poměry kolem nemovité věci dobře seznámeny vzal soud za prokázané, že pokud žalovaná v domě bydlela, pak v době svého dětství nebo mládí, rozhodně mimo období, za něž požaduje žalobce vydání bezdůvodného obohacení. Také nevzal za prokázané tvrzení žalobce, že by nemovitou věc žalovaná „zatěžovala“ ponecháváním zděděných věcí po původní vlastnici, její matce [jméno FO], když svědkyně [jméno FO] popsala, že po úmrtí její sestry byla nemovitost vyklízena a věci dány do kontejneru a zlikvidovány. Nepřehlédnutelná je také skutečnost, osvědčovaná svědkyní [jméno FO], že se nemovitá věc stala součástí konkursu žalované jako dlužnice, nicméně movité věci součástí konkursní podstaty nebyly. Ze souhrnu těchto zjištění soud dovozuje, že nadužívání nemovitosti s ohledem na její charakter a kvalitu nelze žalované přičíst, a tudíž se na úrok žalobce nemohla bezdůvodně obohatit. Obdobně poukazované usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp.zn. 22 Cdo 2512/2014 dovozuje, že ač spoluvlastník má oprávnění užívat celou věc, neznamená to, že ji může užívat nad rámec svého podílu, na úkor ostatních spoluvlastníků, ale konkrétní výše bezdůvodného obohacení je vždy individuálním skutkovým zjištěním, které je věcí soudu provádějícího dokazování a hodnocení důkazů. Platí tedy shora řečené, že soud na straně žalované bezdůvodné obohacení neshledal. Poukazuje-li odvolací soud na usnesení Nejvyššího soudu z 19. 2. 2015, sp.zn. 28 Cdo 4162/2014, byť se týká vyplácení podílů na příjmech z nemovité věci, judikuje, že tam kde užívá spoluvlastník společnou věc nad rámec svého podílu, je povinen vydat majetkový prospěch podle pravidel o vydání bezdůvodného obohacení. Také poukazovaný rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 3. 2017, sp.zn. 22 Cdo 1365/2015 poukazuje na povinnost spoluvlastníku při hospodaření se společnou věcí rozhodovat většinou počítanou podle velikosti podílů, když zdůrazňuje, že i menšinovému spoluvlastníku musí být dána možnost ve věci se vyjádřit. Ze skutkového stavu, tak jak byl zjištěn nevyplývá, jakým způsobem spoluvlastníci realizovali rozhodnutí o hospodaření se společnou věcí. Také závěr stanoviska Ústavního soudu z 16. 10. 2018, sp. zn. Pl.ÚS st 48/18-1 řešící celý komplex spoluvlastnických vztahů uvádí, že každý ze spoluvlastníků má užívat společnou věc podle velikosti podílu a je ve výkonu tohoto práva omezen jen stejným právem ostatních spoluvlastníků, přičemž užíváním společné věci spoluvlastníkem nad rozsah odpovídající jeho spoluvlastnického podílu bez právního důvodu, vzniká tomuto spoluvlastníku bezdůvodné obohacení.

23. Pokud jde o právní hodnocení věci, pak podle ust. § 1115 odst. 1 o. z. jsou žalobce a žalovaná spoluvlastníky označených nemovitých věcí, kde žalobce vlastní id. , žalovaná má vlastnické právo k id. . Pokud, jak uvažuje ust. § 1117 o. z. má každý spoluvlastník právo k celé věci omezené stejným právem každého dalšího spoluvlastníka, a postupem podle § 1120 odst. 1 o. z. má podle poměru podílu nárok na plody a užitky ze spoluvlastněné věci a obdobně postupem podle § 1122 odst. 1 o. z. se podle velikosti podílu podílí na právech a povinnostech, vyplývajících ze společné věci, pak soud při hodnocení konkrétních okolností projednávané věci dospěl k závěru, že žalovaná právě z důvodu, že po celé sledované období fakticky nemovité věci neužívala, nemohla je takto ani nadužívat nad rámec svého spoluvlastnického podílu. To se odvíjí od stavu nemovitosti, které nebyly způsobilé k užívání a je modifikováno i skutečností, že se staly součástí konkursního řízení, které ve vztahu k žalované ve sledovaném období probíhalo. Za těchto okolností nemohlo postupem podle § 2991 odst. 1 o. z. vzniknout žalované bezdůvodné obohacení, které by podle těchto ustanovení měla žalobci vydat.

24. Další provedené důkazy soud nehodnotil, neboť z provedených důkazů, shora podrobně rozvedených, bylo zcela jasně prokázáno, že na straně žalované nedocházelo v období květen 2017 až květen 2020, s ohledem na kvalitu nemovitých věcí, konkursní řízení žalované a ostatní okolnosti k žádnému nadužívání spoluvlastněné věci a nárok žalobce tak není co do základu dán.

25. Případné další navržené důkazy soud neprováděl, neboť z již provedených důkazů dospěl soud k jednoznačnému závěru, že se nejedná o bezdůvodné obohacení na straně žalované a další navržené důkazy nemohly již provedené důkazy, shora rozvedené, vyvrátit, respektive cokoli změnit na zjištěném skutkovém stavu a právních závěrech z toho vyvozených.

26. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Účelně vynaložené náklady žalované tvoří zaplacený soudní poplatek z odvolání ve výši [částka] a náklady právního zastoupení za 12 úkonů právní služby po [částka], počítáno z punkta věci [částka] (příprava a převzetí věci, sepis vyjádření [datum], jednání [datum], jednání [datum], odvolání [datum], doplnění podání z [datum], vyjádření z [datum], jednání [datum], podání odvolání [datum], jednání [datum], vyjádření [datum], jednání [datum]) 12 x paušální náhrada po [částka], tedy celkem náhrada za právní zastoupení [částka] a paušální náhrady podle vyhl. č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif - dále jen AT), celkem [částka], dále 15 půlhodin ztráty času cestou k soudu a zpět k 5ti jednáním, celkem [částka] a jízdné na trase [adresa] a zpět 2 x 35 km, celkem k 5ti jednáním, tedy celkem [hodnota] km podle sazby náhrady vozidla 4,7 palivo, litr [částka], při prům. spotřebě phm 5,6 l/100km, tedy na cestovném celkem [částka]. Vzhledem k tomu, že zástupkyně žalované osvědčila, že je plátcem DPH, náleží jí podle § 137 odst. 3 o. s. ř. též náhrada za 21 % DPH, která činí ze základu [částka], po zaokrouhlení [částka]. Takto činí náklady právního zastoupení celkem [částka]. Se soudním poplatkem náleží takto žalované náhrada nákladů celkem [částka]. Tuto částku je žalobce povinen zaplatit žalované, a to v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř., k rukám zástupkyně žalované.

27. Lhůta k placení byla stanovena dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení