4 C 98/2017-125

Rubrum

Okresní soud v Jeseníku rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Ondryášovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vypořádání společného jmění manželů takto:

Výrok

I. Návrh žalobkyně na vypořádání společného jmění manželů k obrazu„ [anonymizováno]“ autora [jméno] [příjmení] a obrazu„ Dáma“ autora [jméno] [příjmení] a návrh, aby byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 546 500 Kč, se v této části zamítá.

II. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni částku ve výši 396 500 Kč do dvou měsíců od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna uhradit České republice, do pokladny Okresního soudu v Jeseníku na svědečném částku ve výši 1 140,50 Kč a žalovaný částku ve výši 1 140,50 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou ze dne [datum], podanou soudu téhož dne a doplněnou podáním ze dne [datum] podaným soudu dne [datum] na základě výzvy soudu č. j. [číslo jednací] ze dne 27. 6. 2017, se žalobkyně domáhala vypořádání zaniklého nevypořádaného společného jmění manželů („ SJM“) žalobkyně a žalovaného. Žalobkyně požadovala vypořádat SJM tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 3,3 milionu Kč. Žalobkyně svůj návrh doplnila podáním ze dne [datum], kterým svůj nátok konkretizovala tak, že žádala vypořádání SJM tak, že žalovaný zaplatí žalobkyni částku ve výši. 3 163 996,15 Kč. Manželství žalobkyně a žalovaného uzavřené dne [datum] před Místním národním výborem [obec] pak bylo rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Jeseníku č. j. [číslo jednací] s právní mocí ke dni [datum]. Žalobkyně nárokovala zaplacení uvedené částky jako náhradu za jí uhrazené dluhy žalovaného, vzniklé za manželství. Žalobkyně pak žádala částku z titulu, mimo jiné, náhrady za cenu obrazů„ [anonymizováno]“ autora [jméno] [příjmení] a obrazu„ [anonymizováno]“ autora [jméno] [příjmení], jež měly patřit do společného jmění manželů, drží je žalovaný a žalobkyně žádá mu tyto obrazy v rámci vyrovnání přikázat a uložit žalovanému povinnost ji nahradit polovinu hodnoty daných obrazů, dále uvedené finanční prostředky žalobkyně žádala jako úhradu za půjčky od [jméno] [jméno], [datum narození], bytem [adresa žalovaného] (bratr žalobkyně), kterou uhradila společné dluhy manželů ve výši 793 000 Kč, dále žalobkyně žádala vypořádání dalších dluhů a práv k obrazům v SJM. Při jednání soudu dne [datum] žalobkyně rekapitulovala svá tvrzení a dále uvedla, že obrazy zmíněné v žalobě nabyli s manželem v roce 1996 do SJM a jejich hodnotu není schopna označit, naposledy obrazy viděla v roce 2007, kdy žalovaný přestal pracovat v [obec]. Obrazy by měly mít hodnotu milionů.

2. Žalovaný doručil dne [datum] soudu své vyjádření z téhož dne. Žalovaný uvedl, že majetkové vztahy s žalobkyni považoval a považuje za vyřešené a uzavřené a její nároky odmítá a při jednání soudu dne [datum] žalovaný zcela odmítl nároky žalobkyně, veškeré úvěry, jež si měl vzít žalovaný, pak měly být použity na zbudování půdní vestavby na nemovitosti žalobkyně, dále žalovaný uvedl, že obrazy nemá ve svém držení a žalobkyně musí prokázat jejich vlastnictví. Žalovaný se v současnosti měl nacházet v insolvenci a dluhy hradí řádně sám.

3. Soudní řízení bylo na návrh žalobkyně ze dne [datum], doručený soudu téhož dne, přerušeno dle § 109 ods.t 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jako„ o. s. ř.“) usnesením ze dne 11. 10. 2018, č. j. 4 C 98/2017-52, s právní mocí ke dni [datum], a to do pravomocného skončení řízení vedeného u Krajského soudu v Ostravě – pobočka Olomouc pod sp. zn. [insolvenční spisová značka], kdy žalovaný je dlužníkem v daném insolvenčním řízení, hradí i dluhy náležející do SJM, kdy se předpokládá jejich uspokojení, a je tedy předčasné rozhodovat o vypořádání SJM manželů, když část dluhů do nich náležejících má zaniknout uspokojením v insolvenčním řízení. V přerušeném řízení bylo pokračováno na základě usnesení ze dne 24. 1. 2020, č. j. 4 C 98/2017-59, s právní mocí ode dne [datum].

4. Podáním ze dne [datum] označeným jako doplnění žaloby žalobkyně uvedla, že vzhledem k marginální hodnotě vybavení domácnosti netrvá na jejím vypořádání a považuje jej za neúčelné, půjčky náležející do SJM pak měly být převážně splaceny, hodnotu obrazů„ [anonymizováno]“ a„ [anonymizováno]“ pak žalobkyně uvedla jako 300 000 Kč a doložila k tomu znalecký posudek, zbylé obrazy, jež se měly nacházet v SJM, žalobkyně pro nedostatek podkladů neocenila. Dále žalobkyně uvedla, že jí byly [jméno] [jméno] poskytnuty prostředky ve výši 793 000 Kč jako kupní cena za nemovitost (rodinný dům) ve výlučném vlastnictví žalobkyně, s tím, že tyto prostředky žalobkyně použila na úhradu dluhu postihujícího SJM a vnesla je tak od SJM a žádá plnou náhradu této částky, když se mělo jednat o dluh, jež vznikl bez vědomí žalobkyně. Žalobkyně pak v závěru svého doplnění žaloby navrhla (formulovala žalobní petit), aby soud rozhodl tak, že ze SJM účastníků řízení se odrazy„ [anonymizováno]“ a„ [anonymizováno]“ autora [jméno] [příjmení] přikazují do výlučného vlastnictví žalovaného, žalovaný je na vypořádacím podílu zaniklého SJM žalobkyni povinen nahradit částku 943 000 Kč do tří měsíců od právní moci rozsudku a uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení.

5. Usnesením ze dne 17. 8. 2020, č. j. 4 C 98/2017-71, jež nabylo právní moci dne [datum], soud dle § 95 o. s. ř. připustil změnu žaloby tak, jak ji vymezila žalobkyně v podání ze dne [datum] (pozn. předchozí odstavec rozsudku).

6. Při jednání dne [datum] žalovaný uvedl, že předmětné obrazy neodvezl z obydlí manželů po jejich rozvodu, když žalovaný odešel z domu dne [datum], tedy před právní mocí rozsudku o rozvodu. Dále žalovaný vznesl námitku promlčení, co se týče specifikace obrazů, které nebyly žalobou řádně vymezeny a dále nároků žalobkyně na úhradu prostředků získaných z prodeje nemovitosti, když právní moc rozsudku o rozvodu nastala ke dni [datum], žaloba v této věci byla podána [datum] a uvedené nároky byly specifikovány až v doplnění žalobkyně na výzvu soudu.

7. K námitce promlčení se žalobkyně vyjádřila přípisem ze dne [datum], kde uvedla, že pro posouzení toho, co má být předmětem vypořádání SJM se vychází ze žalobních tvrzení a všeho, co vyšlo v řízení najevo s přihlédnutím k individuálním okolnostem věci, přičemž předmětem vypořádání však může být jen to, co účastníci řízení navrhli k vypořádání do tří let od skutečnosti určující počátek promlčecí doby. Dle rozsudků Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 22 Cdo 1765/2018 a 22 Cdo 437/2014 samotná nesprávná právní kvalifikace uplatněného nároku nemusí v poměrech konkrétního případu být na překážku závěru, že se jednalo o nárok uplatněný k vypořádání včas. Dále žalobkyně upozornila, že žalobu podávala jako právní laik a oba okruhy vypořádání, tedy obrazy„ [anonymizováno]“ a„ [anonymizováno]“ i prodej nemovitých věcí ve výlučném vlastnictví žalobkyně [jméno] [jméno] za kupní cenu ve výši 793 000 Kč a vnos této částky do SJM na úhradu dluhu byly vymezeny již v původní žalobě a to na straně 3 podání v předposledním odstavci, resp. na straně 2 podání v první čtvrtině.

8. Na jednání dne [datum] žalovaný uvedl, že nerozporuje, že dům [adresa] byl ve výlučném vlastnictví žalobkyně a že byl prodán manželům [příjmení], nicméně rozporuje, že částka 793 000 byla součástí SJM. Dle žalovaného pak žalobkyně neprokázala, že by předmětné obrazy patřily do SJM.

9. Na jednání dne [datum] žalobkyně uvedla, že dluh z úvěrové smlouvy ve výši 793 000 Kč vznikl za trvání manželství a platí tedy domněnka, že je součástí SJM.

10. V návrhu na doplnění dokazování ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že obrazy náležely do SJM s tím, že tyto byly právě z toho důvodu umístěny v domácnosti účastníků řízení.

11. Ve vyjádření žalovaného ze dne [datum] žalovaný uzvedl, že prostředky z úvěrové smlouvy byly určeny převážně na rekonstrukci nemovitosti žalobkyně, což se také uskutečnilo.

12. Při jednání dne [datum] žalobkyně k účastnické výpovědi žalovaného podotkla, že tato není pravdivá v tom, že matka žalobkyně jí obrazy daroval v roce 1990, když matka žalobkyně obrazy nabyla až v roce 1995 na základě dohody o vydání věcí. Dále žalobkyně v rámci závěrečného návrhu rekapitulovala své stanovisko ve věci a uvedla, že s ohledem na připuštěnou změnu žaloby jsou předmětem vypořádání v zásadě dva okruhy věcí, a to dva obrazy od malíře [jméno] [příjmení], a dále jsou předmětem vypořádání finanční prostředky z prodeje domu ve výlučném vlastnictví žalobkyně, kdy celá kupní cena byla prokazatelně použita na umoření dluhu spadajícího do SJM. V řízení dle žalobkyně bylo prokázáno, že matka žalobkyně dva obrazy [jméno] [příjmení]„ [anonymizováno]“ a„ [anonymizováno]“, v souhrnné hodnotě ve výši 300 000 Kč, darovala účastníků řízení jakožto manželům, a to za účelem jejich případného zhodnocení v rámci léčby cukrovky dětí účastníků řízení. Pokud v rámci svědeckých výpovědí zaznělo, že obrazy měly být dány přímo dětem, je nezbytné poukázat na věk dětí, které v té době nebyly zletilé, což sice po právní stránce darování nevylučuje, ale je zcela logické, aby vlastnické a dispoziční právo s obrazy přešlo na účastníky řízení, kteří s nimi mohli v případě potřeby disponovat dle přání matky žalobkyně. Obrazy byly odvezeny žalovaným po právní moci rozvodového rozsudku. Pokud se jedná o finanční prostředky z prodeje nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalobkyně, pak manžely [příjmení] uhrazená kupní cena byla přímo poukázána na úhradu dluhu u [právnická osoba] z titulu smlouvy z roku 2004 Tyto prostředky by měly být zohledněny při vypořádání v plné výši a hodnota obrazu co do výše , proto žalobkyně navrhuje vypořádání částky, jak je žalována.

13. Při jednání dne [datum] žalovaný ve svém závěrečném návrhu rekapituloval své postavení k věci a uvedl, že vzhledem k podané žalobě ze dne [datum], která byla podána poslední den zákonném lhůty pro vypořádání SJM, nejsou požadované položky nezaměnitelně a řádně specifikovány. Obrazy nejsou součástí SJM, jak vyplynulo ze všech svědeckých výpovědí, když tyto obrazy měly být dědictvím pouze žalobkyně. Účastnická výpověď žalobkyně o tom, že obrazy měly být společným darem, zůstává osamocena. Liší se také uváděným datem, kdy mělo dojít ke zmizení obrazů, kdy uvádí, že se to mělo stát po právní moci rozvodového rozsudku, současně potvrzuje, že žalovaný odešel z domácnosti v únoru 2013. Pokud se pak týče společné půjčky, která je předmětem vypořádání SJM pak jak vyplývá z účastnických výpovědí účastníků řízení, účastníci během manželství pořídili více půjček, které sloužily na chod domácnosti a pokud jde o zmiňovanou půjčku u [právnická osoba] ta byla použita i s dalšími půjčkami na rekonstrukci domu, který byl ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Žalovaný chtěl řešit dluhy formou insolvence společným oddlužením manželů, v době podání návrhu na oddlužení se dozvěděl, že dluh u [právnická osoba] již neexistuje. I tak podal žalovaný návrh na povolení oddlužení a všechny ostatní dluhy, které byly společné, během 5 let zaplatil výlučně sám ze svých prostředků do 100%. Žalovaný dále poukázal na okolnost, že žalobkyně v průběhu 3 let od rozvodu manželství neučinila jediný úkon vůči žalovanému ať už s žádostí o vysvětlení, zda nemá obrazy, které postrádala, či na vypořádání SJM a dluhů. Okolnost, že návrh na vypořádání společného jmění manželů byl podán poslední den lhůty, lze považovat za účelový, když žalovanému byla vzata takto možnost učinit předmětem SJM společné dluhy, které splácel v insolvenci. Žalovaný byl v domnění po celou dobu, že otázka majetku je vyřešena, kdy převzal na svá bedra část dluhu v insolvenci, které splácel a žalobkyně uhradila půjčku u [právnická osoba] Navrhuje proto, aby byl návrh zamítnut a žalovanému přiznány náklady řízení.

14. Soud z provedeného dokazování učinil následující skutková zjištění:

15. Ze spisu Okresního soudu v Jeseníku sp. zn. [spisová značka] (rozsudek v uvedené věci taktéž na č. l. 9) bylo prokázáno, že manželství žalobkyně a žalovaného bylo uzavřeno dne [datum] před Místním národním výborem [obec] a bylo rozvedeno rozsudkem v uvedené věci ze dne [datum] s právní mocí rozsudku ke dni [datum]. Při jednání soudu dne [datum] v uvedené věci manželé shodně prohlásili, že k odchodu žalovaného ze společné domácnosti došlo v únoru roku 2013. Soud v řízení o rozvodu konstatoval, že příčinou rozvratu manželství je v převážné míře chování žalovaného, který rodinu zadlužil.

16. Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] (č. l. 10-15), bylo prokázáno, že insolvenční soud schválil oddlužení dlužníka – žalovaného – plněním splátkového kalendáře.

17. Smlouvou o úvěru [číslo] (přílohová obálka spisu) bylo prokázáno, že dne [datum] žalobkyně a žalovaný společně uzavřeli s [právnická osoba], sídlem [adresa], [IČO], smlouvu o úvěru, na základě které se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalobkyni a žalovanému účelově nevázaný spotřebitelský úvěr ve výši 800 000 Kč, vedený na účtu č. [bankovní účet] a žalobkyně a žalovaný se úvěr zavázali splatit spolu se smluvním úrokem a dalšími poplatky ve 174 splátkách ve výši 8 000 Kč s poslední splátkou ve výši pouze 7 657,30 Kč.

18. Smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitosti [číslo] (přílohová obálka spisu) bylo prokázáno, že žalobkyně jakožto zástavce a [ulice] spořitelna jakožto zástavní věřitel uzavřeli dne [datum] zástavní smlouvu, kterou žalobkyně zajistila úvěr ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum].

19. Kupní smlouvou ze dne [datum] (přílohová obálka spisu) uzavřenou mezi žalobkyní a manžely [jméno] [jméno], [rodné číslo] a [jméno] [příjmení], [rodné číslo], oba bytem [adresa žalovaného], bylo prokázáno, že žalobkyně prodala budovu [adresa] nacházející se na pozemku [parcelní číslo], pozemek [parcelní číslo], pozemek [parcelní číslo] a pozemek p. [číslo] to vše nacházející se v k. ú. [ulice] [obec] (dále jako„ předmětné nemovitosti“), se všemi součástmi a příslušenstvím manželům [příjmení], a to za kupní cenu ve výši 793 000 Kč, která bude použita na umoření dluhu ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], čímž měl být celý úvěr poskytnutý prodávající splacen s tím, že na tuto úhradu kupní ceny byl manželům [příjmení] poskytnut úvěr Českou spořitelnou na základě smlouvy o hypotečním úvěru ze dne [datum], č. smlouvy [číslo] a kupní cena již byla zaplacena, což strany kupní smlouvy potvrdily svými podpisy.

20. Smlouvou o hypotečním úvěru [číslo] ze dne [datum] (přílohová obálka spisu) bylo prokázáno, že mezi [právnická osoba] a a manžely [jméno] [jméno], [rodné číslo] a [jméno] [příjmení], [rodné číslo], oba bytem [adresa žalovaného], byla uzavřena smlouva o hypotečním úvěru, na základě které se [právnická osoba] zavázala manželům [příjmení] umožnit čerpat částku ve výši 793 000 Kč a to za účelem úhrady kupní ceny předmětných nemovitostí úhradou závazků žalobkyně vůči [obec] spořitelně vyplývajících z úvěru poskytnutého na základě smlouvy ze dne [datum] [číslo] úhrady všech nákladů souvisejících bezprostředně s účelem úvěru.

21. Smlouvou o zřízení zástavního práva k nemovitosti č. [spisová značka] ze dne 19. 10. 2012 (přílohová obálka spisu) bylo prokázáno, že žalobkyně a manželé [jméno] zajistili pohledávky na splacení jistiny a příslušenství úvěru podle smlouvy [číslo] o poskytnutí úvěru ve výši 793 000 Kč, uzavřené mezi [právnická osoba] a manželi [příjmení] dne [datum] a dále pohledávky vyplývající z odstoupení od této smlouvy o poskytnutí úvěru a pohledávky, které vzniknou v období ode dne uzavření této smlouvy do [datum] z kterékoliv zajištěné smlouvy specifikované výše a z této smlouvy, resp. pohledávky z bankovních služeb poskytnutých na základě kterékoliv zajištěné smlouvy, jestliže by byla shledána neplatnou, a to vše až do celkové výše 793 000 Kč, zřízením zástavního práva na předmětných nemovitostech.

22. Výpisem z katastru nemovitostí ze dne [datum] (přílohová obálka spisu) bylo prokázáno, že žalobkyně v uvedenou dobu byla vlastníkem předmětných nemovitostí, které nabyla na základě darovací smlouvy ze dne [datum] s právními účinky vkladu ke dni [datum] a na předmětných nemovitostech vázlo věcné břemeno užívání ze dne [datum] s právními účinky vkladu ke dni [datum] a zástavní právo smluvní ve prospěch [právnická osoba] k zajištění pohledávek do výše 800 000 Kč s příslušenstvím a k zajištění veškerých budoucích pohledávek až do výše 800 000 Kč zřízené na základě smlouvy ze dne [datum].

23. Výzvou k vydání věcí ze dne [datum] (přílohová obálka spisu) bylo prokázáno, že [jméno] [příjmení], [rodné číslo], bytem [adresa žalovaného], uplatnila u Muzea umění [obec] se sídlem [adresa], právo na vydání„ [anonymizována tři slova]“ a„ [anonymizována tři slova]“, oba oleje od [jméno] [příjmení], a to podle § 5 zákona č. 87/1991 Sb.

24. Dopisem ze dne [datum] (přílohová obálka spisu) bylo prokázáno, že Muzeum umění [obec] požádalo [jméno] [příjmení], jakožto restituentku, o udělení souhlasu s poskytnutím jejích kontaktních údajů Národní galerii v [obec], a to za účelem organizace výstavy obrazů [jméno] [příjmení].

25. Ke zbylým důkazům v přílohové obálce spisu soud uvádí, že se buďto netýkají žalobních tvrzení vůbec (informace o pojišťovacích zprostředkovatelích, smlouvy o pojištění, předvolání k restitučnímu řízení), nebo se jedná o důkazy, jež se vztahovaly k dluhům manželů, jež po změně žaloby v podání ze dne [datum] nejsou předmětem tohoto řízení (doklady KIKA, exekutorský zápis, platební rozkazy, výzva k dobrovolnému plnění, exekutorské výzvy) a soud, byť tyto důkazy byly provedeny, se jimi zde z důvodů hospodárnosti řízení nebude dále zabývat.

26. Ze znaleckého posudku ze dne [datum] (č. l. 81-87) bylo prokázáno, že obraz„ [anonymizováno]“ autora [jméno] [příjmení] má obvyklou cenu ve výši 160 000 Kč a obraz„ [anonymizováno]“ autora [jméno] [příjmení] má obvyklou cenu 140 000 Kč.

27. Výpisem z insolvenčního rejstříku (č. l. 94) bylo prokázáno, že ve věci dlužníka [celé jméno žalovaného] (žalovaný) sp. zn. [insolvenční spisová značka] nabylo právní moci Usnesení o vzetí oddlužení na vědomí splněním oddlužení dne [datum], Usnesení o zproštění funkce správce po skončení řízení dne [datum], Usnesení o odměně správce dne [datum] a Usnesení o osvobození dlužníka od placení dosud neuspokojených pohledávek právní moci dne [datum].

28. Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] (č. l. 102-103) bylo prokázáno, že insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníkem (žalovaným) splněním splátkového kalendáře a dále soud osvobodil dlužníka od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, až tak měli učinit a osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu.

29. Výpisem z katastru nemovitostí k datu [datum] (č. l. 104) bylo prokázáno, že vlastnické právo k parcele [číslo] zastavěná plocha a nádvoří, jejíž součástí je stavba [obec], [adresa], rod dům, stojící na daném pozemku, to vše v k. ú. [ulice] [obec], náleží do SJM manželů [příjmení] s právními účinky vkladu vlastnického práva ke dni [datum] na základě kupní smlouvy ze dne [datum]. Dále bylo prokázáno, že na dané nemovitosti vázne zástavní právo smluvní zřízené ve prospěch [právnická osoba] k zajištění pohledávek ze smlouvy o úvěru [číslo] do celkové výše 793 000 Kč s příslušenstvím a veškerých budoucích pohledávek do celkové výše 793 000 Kč s příslušenstvím, které jí mohou vzniknout od [datum] do [datum], to vše s právními účinky vkladu ke dni [datum] na základě smlouvy ze dne [datum].

30. Ze svědecké výpovědi [jméno] [jméno] na jednání dne [datum] bylo zjištěno, že svědek je bratrem žalobkyně, ta nabyla předmětné nemovitosti po rodičích, v nemovitosti bydlela matka svědka (a žalobkyně), která zemřela v roce 2019. Dům postavili rodiče svědka, manželé [celé jméno žalovaného] měli dluhy a nechtěli, aby o dům žalobkyně a matka přišly. Svědek pak potvrdil, že předmětné nemovitosti koupil od žalobkyně dle kupní smlouvy, smlouvy o hypotečním úvěru a smlouvy o zástavním právu, jež mu byly předloženy při jednání. Dále svědek uvedl, že po matce měl on a žalobkyně dostat hodnotné obrazy, ty se nacházely v domě žalobkyně (a jeho matky). Svědek uvedl, že obrazy nevzala žalobkyně ani jeho matka, domnívá se, že tak učinil žalovaný, ten v domě v době koupě již nebydlel. S žalovaným obrazy nikdy neřešil, 10-12 let se s ním neviděl. Obrazy v domě patřily matce svědka, měly se řešit v dědictví, k tomu však nedošlo, neboť v té době už obrazy v domě nebyly. Svědek neví, že by matka žalobkyně tyto obrazy jí někdy darovala, svědek od matky dva nebo tři obrazy dostal. Matka svědka hovořila o obrazech„ [anonymizováno]“ a„ [anonymizováno]“, obrazů bylo více od [příjmení] a [příjmení], ty měly být nejcennější, dále byl v domě originál obrazu od Muchy.„ [anonymizováno]“ i„ [anonymizováno]“ zmizely ještě za života matky svědka. Dle svědka se v nemovitosti neměnily zámky.

31. Ze svědecké výpovědi [jméno] [celé jméno žalovaného], syna účastníků řízení, na jednání dne [datum] bylo zjištěno, že v současné době pracuje v zahraničí, v době rozvodu pobýval v [obec], ví, že babička měla hodnotné obrazy od [příjmení] a [příjmení], obrazy patřily babičce. Žalovaný opustil žalobkyni někdy kolem roku 2013, s té době z bytu zmizely osobní věci žalobce a obrazy od [příjmení] a [příjmení], na jenom byla žena, na druhém příroda. Doma se ztráta obrazů řešila, nechtěl se v tom angažovat, řešilo se to přes policii. Přesnou hodnotu obrazů nezná, neví, jaký byl osud obrazů, s otcem o nich nikdy nemluvil. Na jednom z obrazů byla žena, na druhém asi strom, domnívá se, že se jedná o obrazy„ [anonymizováno]“ a„ [anonymizováno]“, ve věku, kdy obrazy zmizely, se o ně nezajímal. Obrazy od [příjmení] a [příjmení] visely v obýváku, ty považovala babička za nejcennější, visely tam i další obrazy a fotografie. Nepamatuje si, kdy se z domu otec odstěhoval.

32. Ze svědecké výpovědi [celé jméno žalovaného], syna účastníků řízení, na jednání dne [datum] bylo zjištěno, že neví, kdy se otec odstěhoval z domu v [obec], v roce 2013 již v domě nežil. Svědek tou dobou pobýval v [obec], kde studoval. Otec svědka měl tomuto způsobit finanční problémy, když nakládal s jeho penězi. V dotčeném domě bydlela babička a žalobkyně. Babička bydlela v přízemí, kde měla asi 4 obrazy, byly v obývacím pokoji. On i bratr trpí cukrovkou. Babička měla obrazy ve svém bytě s tím, že jeden obraz od [příjmení] zdědí jeho bratr, jeden svědek, případně výtěžek z těchto obrazů měl sloužit k případné léčbě nemocí synů žalobkyně a žalobce. Celá rodina měla vědět o tom, že babička jim tyto obrazy chtěla odkázat. Hodnota obrazů byla podle babičky údajně 300 000 Kč a 350 000 Kč, v domě bylo obrazů víc, jeden měla dostat sestřenice, jeden strýc. To vše bylo za života babičky, obrazy byly dědictvím pro její potomky a vnuky. Obrazy si údajně odvezl otec, což se svědek dozvěděl od žalobkyně či babičky nebo bratra, stalo se to ještě za života babičky. Svědek uvedl, že neví, zda babička darovala obrazy žalobkyni nebo strýci.

33. Ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] na jednání dne [datum] bylo zjištěno, že svědkyně navštěvovala domácnost manželů [příjmení] v letech 2002 až 2007, v domácnosti visel nejméně jeden obraz ve zlatém rámu v obývacím pokoji, šlo o obraz od [příjmení], byla na něm postava [anonymizováno], tento obraz darovala matka žalobkyně žalobkyni, svědkyně neví, zda byl obraz darován žalobkyni samotné nebo i žalovanému. Úmyslem matky žalobkyně bylo, aby obrazy byly použity ve prospěch synů žalobkyně k léčbě jejich cukrovky, měly zabezpečit vnuky.

34. Ze svědecké výpovědi [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na jednání dne [datum] bylo zjištěno, že svědkyně byla spolužačkou žalobkyně ze střední školy, do domácnosti v [obec] jezdila od svých 16 let a znala oba rodiče žalobkyně a rovněž babičku žalobkyně, paní [příjmení]. Svědkyně se o obrazy zajímá, žalobkyně není odborníkem na obrazy a svědkyně se o obrazech většinou bavila s matkou žalobkyně. V domácnosti bylo více obrazů, jednalo se o rodinné jmění, matka žalobkyně zmiňovala, že obrazy jsou její a daruje je synovi a dceři, podrobnosti neprobíraly. O obrazech se svědkyně s matkou žalobkyně bavily v době, kdy ještě ani ona ani žalobkyně neměly děti, později, když byli na světě synové žalobkyně a trpěli cukrovkou, říkala matka žalobkyně, že tyto obrazy mají být použity ve prospěch vnuků pro případnou operaci, nový lék. Jeden z obrazů byl od [příjmení], byl to portrét španělské ženy, obraz byl v pokoji Landauerových. Vedle něj byl ještě další obraz od [příjmení], byl to portrét holandské ženy. Od let 2015, 2016 již obrazy v pokoji nebyly, žalobkyně říkala, že je vzal bývalý manžel.

35. Ze svědecké výpovědi [anonymizováno] [jméno] [příjmení] na jednání dne [datum] bylo zjištěno, že svědek je bratrancem žalobkyně a zná oba účastníky řízení, svědek s manželkou je navštěvovali pravidelně, zhruba co 14 dní. Matka žalobkyně byla tetou svědka, v domácnosti účastníků řízení se nacházely obrazy, některé značné ceny, 200 000 Kč, 300 000 Kč, obrazy dostaly děti účastníků řízení pro případnou léčbu diabetu či operaci. Jednalo se o portréty dam od [příjmení]. Obrazy dostala žalobkyně a měla je použít na léčení, za života tety, matky žalobkyně, tato hořekovala, že obrazy vzal žalovaný. Svědek neví, kdy se žalovaný odstěhoval. Svědkovi žalovaný v minulosti sdělil, že obrazy jsou žalobkyně, dle svědka to bylo v době, kdy spolu ještě účastníci žili. Svědek neví, kdy a proč obrazy zmizely, neřešil to. Svědek uvedl, že žalovaný ručil za přestavbu jeho bytu, předtím svědek ručil účastníkům řízení. Svědkovi je známo, že se v minulosti ztratil z domu obraz do [příjmení], neví, v jakém to bylo období, řešila to Policie ČR, svědek je policistou, ale jako rodinný příslušník neměl k věci přístup a nezná výsledek šetření.

36. Při účastnické výpovědi žalovaného na jednání dne [datum] tento vypověděl, že obrazy jeho tchýně, matka žalobkyně, věnoval dceři v roce 1990 a také jejímu bratrovi tak, aby kdyby se s ní něco stalo, tak aby mezi dětmi nevznikly rozpory. Předpokládá, že takto se dělily i obrazy od [příjmení], žalovaný nikdy nebyl vlastníkem žádného z obrazů, které původně vlastnila matka žalobkyně. Obrazy měly sloužit pro potřeby synů, v roce 1990 ale ještě nikdo nevěděl, že tito budou trpět cukrovkou. Tchýně obrazy žalobkyni darovala při narození prvního syna, přivezla je tehdy do obydlí účastníků v [obec] u [obec] [adresa] v [obec] byl ve výlučném vlastnictví žalobkyně, která jej nabyla od rodičů. V průběhu trvání manželství si účastníci brali neúčelovou půjčku u [obec] spořitelny ve výši 800 000 Kč, částečně půjčku použili na životní náklady, částečně na investice do nemovitosti, blíže to není schopen specifikovat. Svědek dále uvedl, že účastníci si původně vzali ještě úvěr ze stavebního spoření u KB na 300 000 Kč, v roce 1996 investovali do domu asi 100 000 Kč, při rekonstrukci v roce 1999 se dělala i půdní vestavba napojení na vodovod, kanalizaci, plyn v hodnotě 800 000 Kč a v průběhu let 1996 2013 průběžně do domu investovali ročně 30 000 Kč, což za 17 let vychází 510 000 Kč. V průběhu trvání manželství účastníci nikdy neměli našetřeny peníze v hotovosti, vše, jako třeba dovolené, investice, zdravotní péče řešili formou půjček, úvěrů, které si bral žalovaný, když na to postačoval jeho příjem Tyto prostředky z půjček žalovaný používal ve prospěch rodiny. Finanční potíže žalovaného nastaly v letech 2007 až 2010, kdy odešel od Policie ČR v roce 2007 a nedařilo se mu v podnikání, začaly přicházet„ první exekuce“, žalovaný se chtěl domluvit s manželkou na společném insolvenčním řízení, bylo to odmítnuto s tvrzením, že dluhy jsou výhradně jeho a majetek žalobkyně. Nyní žalovaný pracuje jako vychovatel v DD. V roce 2013 v únoru odešel žalovaný ze společné domácnosti, následně podal návrh na insolvenci, v tu chvíli se dozvěděl, že dům je prodán, podal návrh na rozvodové řízení. Do doby, než obdržel žalobu o vyrovnání majetku, neobdržel žádnou výzvu k nějakému vyrovnání. Pouze z doslechu od svých známých se dozvěděl, že rodina žalobkyně tvrdí, že žalovaného za odchod od rodiny zničí, teď ví, jak to mysleli a čím to chtěli udělat. Žalovanému není jasné, proč by měl platit celou částku, nebo zbylou částku společného dluhu, když dluh byl společný. Podání žaloby poslední den, kdy to bylo možné od doby rozvodu, je pro žalovaného jasný úmysl v tom, aby se naopak nechtěl a nemohl nijak bránit. Toto řízení je pak dle žalovaného odplatou za rozvod. Dále žalovaný uvedl, že od roku 2000 měl vždy vyšší výplatu než žalobkyně a to řádově o 10 000 Kč. Díky jeho příjmu pak mohl ručit rodinným příslušníkům žalobkyně. Před 10 lety si s žalobkyní vzali do pěstounské péče nezletilého [jméno] z DD [obec], se kterým dodnes udržuje kontakty. Jeho synové s ním nekomunikují, starší [jméno] od doby kdy žalovaný odešel ze společné domácnosti, [jméno] v posledních dvou letech. Ze společné domácnosti žalovaný odešel jen s dvěma taškami. Stran obrazů uvedl, že z žalovanému dostupné spisové dokumentace plyne, že obrazy zmizely po rozvodu, žalovaný ovšem od února 2013 v rodinném době vůbec nikdy nebyl. V době kdy, byl žalovaný s dětmi z DD na pobytu v [obec], se ztratil z bytu bývalé tchýně obraz od [jméno] [příjmení], následně jej bývalí kolegové informovali o tom, že syn [jméno] je podezřelý z této krádeže a že byl na detektoru lži, výsledek tohoto úkonu jednoznačně vypovídaly o tom, že syn se na této krádeži podílel. Mělo mu být sděleno obvinění, ale jeho babička nedala souhlas k trestnímu stíhání. Pokud je žalovanému známo, tak tento obraz ohodnotila částkou 400 000 Kč.

37. Při účastnické výpovědi žalobkyně na jednání dne [datum] vypověděla, že matka žalobkyně získala obrazy v roce 1995, v roce 1997 byla zjištěna cukrovka u jednoho syna a v roce 1999 u syna druhého. V té době matka dva obrazy od [příjmení] věnovala účastníkům řízení, tedy rodičům nemocných nezletilých dětí. Tyto obrazy měly sloužit do budoucna na léčbu či operaci dětí, v té době ještě věřili, že se takto bude cukrovka případně léčit. Když odcházel žalovaný ze společné domácnosti v únoru 2013, nebyla žalobkyně doma, obrazy se ztratili později a žalobkyně má za to, že je odvezl žalovaný, když není pravda, že už do domácnosti nikdy nepřišel, hlídal [jméno]. V době, kdy se obrazy ztratily, byla žalobkyně onkologickým pacientem, řešila úplně jiné věci než obrazy. Pokud jde o půjčku u České spořitelny, a.s. z roku 2004 ve výši 800 000 Kč, tak polovina částky šla na účet žalovaného ihned po podpisu smlouvy, z této částky si žalovaný koupil auto, dojížděl do [obec] a následně auto prodal. U prodeje žalovaná byla, auto bylo psané na ni, prodávalo se v [obec]. Další částka ve výši 400 000 Kč šla opět na účet žalovaného, žalobkyně a žalovaný měli každý vlastní účet. Žalobkyni není známo, jak bylo naloženo s částkou 400 000 Kč. Když si účastníci vzali úvěr, byl úročen ve výši 6,5%, dohodli se, že úvěr bude splácet žalovaný z výsluhy. Dva roky platil žalovaný úvěr z příjmu a od ledna 2007 z výsluhy. Půjčku žalovaný nesplácel řádně, chvíli chodily domů upomínky, poté přestaly. Na půjčku zbývalo zaplatit 600 000 Kč, pro neplacení částka vzrostla na 800 000 Kč. Žalovaná by půjčku nedostala, protože byly exekuce, tak bratr žalobkyně se nabídl, že si vezme půjčku, touto splatí půjčku od České spořitelny z roku 2004. Domem pak bratr ručil na půjčku a za tuto částku prodala tuto nemovitost manželům [příjmení]. Žalovaná půjčku dosud bratrovi splácí s tím, že po úhradě doufá, že bratr dům opět přepíše na ni. Dům žalobkyně získala darem od rodičů. Účastníci řízení řešili otázku společného oddlužení v roce 2014, ale neshodli se, protože žalobkyně chtěla do oddlužení přihlásit tento dluh přes 800 000 Kč.

38. Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu.

39. Dne [datum] účastníci řízení uzavřeli manželství, které bylo rozvedeno ke dni [datum], příčinou rozvratu manželství byly dluhy žalovaného, který opustil rodinnou domácnost v únoru 2013. Žalobkyně dne [datum] nabyla do svého výlučného vlastnictví předmětné nemovitosti darem od svých rodičů. Dne [datum] žalobkyně a žalovaný společně uzavřeli s [právnická osoba], smlouvu o úvěru, na základě které se [právnická osoba] zavázala poskytnout žalobkyni a žalovanému účelově nevázaný spotřebitelský úvěr ve výši 800 000 Kč, vedený na účtu č. [bankovní účet] a žalobkyně a žalovaný se úvěr zavázali splatit spolu se smluvním úrokem a dalšími poplatky ve 174 splátkách ve výši 8 000 Kč s poslední splátkou ve výši pouze 7 657,30 Kč, když účastníci řízení daný úvěr čerpali. Žalobkyně jakožto zástavce a [právnická osoba] jakožto zástavní věřitel uzavřeli dne [datum] zástavní smlouvu, kterou žalobkyně zajistila úvěr ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum]. Dne [datum] byla manžely [právnická osoba] uzavřena smlouva o hypotečním úvěru, na základě které se [právnická osoba] zavázala manželům [příjmení] umožnit čerpat částku ve výši 793 000 Kč, a to za účelem úhrady kupní ceny předmětných nemovitostí úhradou závazků žalobkyně vůči [obec] spořitelně vyplývajících z úvěru poskytnutého na základě smlouvy ze dne [datum] [číslo] úhrady všech nákladů souvisejících bezprostředně s účelem úvěru. Dne [datum] žalobkyně a manželé [jméno] zajistili pohledávky na splacení jistiny a příslušenství úvěru podle smlouvy [číslo] o poskytnutí úvěru ve výši 793 000 Kč, uzavřené mezi [právnická osoba] a manželi [příjmení] dne [datum] a dále pohledávky vyplývající z odstoupení od této smlouvy o poskytnutí úvěru a pohledávky, které vzniknou v období ode dne uzavření této smlouvy do [datum] z kterékoliv zajištěné smlouvy specifikované výše a z této smlouvy, resp. pohledávky z bankovních služeb poskytnutých na základě kterékoliv zajištěné smlouvy, jestliže by byla shledána neplatnou, a to vše až do celkové výše 793 000 Kč, zřízením zástavního práva na předmětných nemovitostech. Žalobkyně prodala předmětné nemovitosti manželům [jméno] [jméno] a [jméno] [příjmení] se všemi součástmi a příslušenstvím za kupní cenu ve výši 793 000 Kč, která byla použita na umoření dluhu ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], čímž byl být celý úvěr poskytnutý prodávající splacen s tím, že na tuto úhradu kupní ceny byl manželům [příjmení] poskytnut úvěr [právnická osoba] na základě smlouvy o hypotečním úvěru ze dne [datum], č. smlouvy [číslo] a kupní cena již byla zaplacena. Dne [datum] insolvenční soud schválil oddlužení dlužníka – žalovaného – plněním splátkového kalendáře, usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne [datum], č. j. [insolvenční spisová značka] insolvenční soud vzal na vědomí splnění oddlužení dlužníkem (žalovaným) splněním splátkového kalendáře a dále soud osvobodil dlužníka od placení pohledávek, zahrnutých do oddlužení, v němž dosud nebyly uspokojeny, pohledávek věřitelů, k jejichž pohledávkám se v insolvenčním řízení nepřihlíželo a pohledávek věřitelů, kteří své pohledávky do insolvenčního řízení nepřihlásili, až tak měli učinit a osvobození se vztahuje i na ručitele a jiné osoby, které měly vůči dlužníku pro tyto pohledávky právo postihu, a to s právní mocí od dne [datum], resp. dne [datum]. Obrazy„ [anonymizováno]“ a„ [anonymizováno]“ náležely matce žalobkyně, která je nabyla v rámci restitučních nároků mezi lety 1993 a 1995, tyto obrazy„ [anonymizováno]“ a„ [anonymizováno]“ pak mají obvyklou cenu ve výši 160 000 Kč, resp. 140 000 Kč. Úmyslem matky žalobkyně bylo, aby obrazy, resp. případný výtěžek z jejich prodeje, byl použit ve prospěch synů účastníků řízení, matka žalobkyně pak darovala jiné obrazy bratrovi žalobkyně, obrazy„ [anonymizováno]“ a„ [anonymizováno]“ se nacházely v domě žalobkyně, kde tato vedla rodinou domácnost s žalovaným a kde bydlela ve vlastním bytě taktéž matka žalobkyně.

40. Stran vlastnického práva k obrazům„ [anonymizováno]“ a„ [anonymizováno]“ soud konstatuje, že z provedeného dokazování nevyplynulo, komu náleží vlastnické právo k obrazům a je pravděpodobnější, že náleží pouze žalobkyni. Mezi účastníky řízení a poskytnutými svědectvími panuje shoda na tom, že obrazy byly dříve vlastnictvím zesnulé matky žalobkyně, která měla v úmyslu těmito zabezpečit syny účastníků řízení (léčba jejich nemocí). Žalobkyně pak tvrdila, že její matka obrazy daroval jí a žalovanému. Její tvrzení a účastenská výpověď jsou však v tomto osamoceny. Svědek [jméno] [příjmení] vypověděl, že neví, že by matka žalobkyně tyto obrazy jí někdy darovala, a tyto se měly vypořádat v dědictví, k čemuž však pro zmizení obrazů nedošlo. Svědek [jméno] [celé jméno žalovaného] se k vlastnictví obrazů nevyjádřil, svědek [celé jméno žalovaného] vypověděl, že babička (matka žalobkyně) měla v úmyslu obrazy odkázat svým vnukům a že neví, že by je za života někomu darovala. Svědkyně [příjmení] pak vypověděla, že obrazy dostala žalobkyně, na upřesňující dotaz však reagovala tak, že neví, zda je dostala žalobkyně sama či spolu s žalovaným. Svědkyně [příjmení] pak vypověděla, že matka žalobkyně měla v úmyslu darovat obrazy svým dětem a zabezpečit své vnuky (léčba cukrovky). Svědek [příjmení] pak vypověděl, že obrazy dostaly děti účastníků řízení a poté své svědectví upřesnil tak, že je dostala žalobkyně za účelem případné léčky svých synů, dále vypověděl, že žalovaný před ním v minulosti, v době, kdy spolu účastníci řízení žili, prohlásil, že obrazy patří žalobkyni. Žalovaný pak tvrdí, že obrazy náleží žalobkyni. Lze-li tedy z provedeného dokazování učinit nějaký závěr, pak zprvu není s jistotu prokázáno, že skutečně došlo k darování obrazů žalobkyni její matkou (rozpory mezi svědectvími stran dědění vs. darování), nebo zda obrazy byly darovány synům žalobkyně, nebo zda měly být součástí dědictví, a dále pokud k darování došlo, lze jako pravděpodobnější hodnotit variantu, že odrazy nabyla pouze žalobkyně ([příjmení], [příjmení], [příjmení], žalovaný vs. žalobkyně; při zvážení, že jiné obrazy od matky obdržel bratr žalobkyně). Soud tedy uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že by obrazy byly součástí vypořádávaného SJM, další okolnosti týkající se obrazů (cena, jejich osud) jsou tedy pro vypořádání bezpředmětné. Fakt, že obrazy visely v domě žalobkyně, který dříve patřil jejím rodičům a který obývala i její matka, pak nesvědčí ničeho o tom, zda a komu byly obrazy darovány.

41. K předmětnému úvěru pak soud dodává, že žalovaný při své účastnické výpovědi uznal, že minimálně část úvěrů byla použita na chod domácnosti žalovaných, stran svého tvrzení, že část úvěru byla využita na výlučný majetek žalobkyně, pak žalovaný nenabídl žádných důkazů, mimo své účastnické výpovědi, k čemuž však nabídla opačnou výpověď žalobkyně. Pro absenci dalších důkazů tedy soud nemohl učinit další závěr o využití těchto prostředků.

42. Pro úplnost soud dodává, že byť se část dokazování týkala dluhů uhrazených žalovaným, které snad měly vzniknout za trvání manželství a byly hrazeny až v době po rozvodu, tyto nároky žalovaný v tomto řízení nijak neuplatnil a soud se tedy blíže nezabýval charakterem daných dluhů a insolvenčním řízením žalovaného.

43. Ze zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům.

44. Dle § 3028 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jako „o. z.“), se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

45. Dle § 3039 o. z. co se přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nabyl bezúplatně jeden z manželů nebo co bezúplatně nabyli oba manželé, aniž se to stalo součástí společného jmění, není i nadále součástí společného jmění.

46. Dle § 143 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále též jako „o. z. 1964“), společné jmění manželů tvoří a) majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka, b) závazky, které některému z manželů nebo oběma manželům společně vznikly za trvání manželství, s výjimkou závazků týkajících se majetku, který náleží výhradně jednomu z nich, a závazků, jejichž rozsah přesahuje míru přiměřenou majetkovým poměrům manželů, které převzal jeden z nich bez souhlasu druhého.

47. Dle § 144 o. z. 1964 pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů.

48. Dle § 145 o. z. 1964 (1) Majetek, který tvoří společné jmění manželů, užívají a udržují oba manželé společně. (2) Obvyklou správu majetku náležejícího do společného jmění manželů může vykonávat každý z manželů. V ostatních záležitostech je třeba souhlasu obou manželů; jinak je právní úkon neplatný. (3) Závazky, které tvoří společné jmění manželů, plní oba manželé společně a nerozdílně. (4) Z právních úkonů týkajících se společného jmění manželů jsou oprávněni a povinni oba manželé společně a nerozdílně.

49. Dle § 736 o. z. je-li společné jmění zrušeno nebo zanikne-li, anebo je-li zúžen jeho stávající rozsah, provede se likvidace dosud společných povinností a práv jejich vypořádáním. Dokud zúžené, zrušené nebo zaniklé společné jmění není vypořádáno, použijí se pro ně ustanovení o společném jmění přiměřeně.

50. Dle § 740 o. z. nedohodnou-li se manželé o vypořádání, může každý z nich navrhnout, aby rozhodl soud. O vypořádání rozhoduje soud podle stavu, kdy nastaly účinky zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění.

51. Dle § 741 o. z. nedojde-li do tří let od zúžení, zrušení nebo zániku společného jmění k vypořádání toho, co bylo dříve součástí společného jmění, ani dohodou, ani nebyl podán návrh na vypořádání rozhodnutím soudu, platí, že se manželé nebo bývalí manželé vypořádali tak, že a) hmotné věci movité jsou ve vlastnictví toho z nich, který je pro potřebu svou, své rodiny nebo rodinné domácnosti výlučně jako vlastník užívá, b) ostatní hmotné věci movité a věci nemovité jsou v podílovém spoluvlastnictví obou; jejich podíly jsou stejné, c) ostatní majetková práva, pohledávky a dluhy náleží společně oběma; jejich podíly jsou stejné.

52. Dle § 742 odst. 1 o. z. nedohodnou-li se manželé nebo bývalí manželé jinak nebo neuplatní-li se ustanovení § 741, použijí se pro vypořádání tato pravidla: a) podíly obou manželů na vypořádávaném jmění jsou stejné, b) každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek, c) každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno, co ze svého výhradního majetku vynaložil na společný majetek, d) přihlédne se k potřebám nezaopatřených dětí, e) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu, zejména jak pečoval o děti a o rodinnou domácnost, f) přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů zasloužil o nabytí a udržení majetkových hodnot náležejících do společného jmění.

53. Zprvu se soud vyjádří ke vznesené námitce promlčení, neboť byla-li by důvodná, nebylo by nezbytné rozhodovat o věcném vypořádání. Soud k tomuto úvodem uvádí, že právo žádat majetkové vypořádání SJM rozhodnutím soudu se nepromlčuje, ale prekluduje, když v souladu s § 741 o. z. nastává nevyvratitelná právní domněnka vypořádání, a tedy právo žádat vypořádání před soudem zaniká ze zákona. SJM pak zaniká právní mocí rozsudku o rozvodu manželství, v tomto případě ke dni [datum] a účinky § 741 o. z. pak nastávají k [datum] (žalobu na vypořádáni lze podat nejpozději [datum]).

54. Jak správně poukázala žalobkyně, předmět řízení o vypořádání SJM vychází z žalobních tvrzení a všeho, co v řízení vyšlo najevo s přihlédnutím k individuálním okolnostem věci. Samotná nesprávná právní kvalifikace uplatněného nároku nemusí v poměrech konkrétního případu být na překážku závěru, že se jednalo o nárok uplatněný k vypořádání včas. Námitka promlčení/prekluze uplatněná žalovaným pak není přípustná, k tomu srov. Rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2614/2011, když základ uplatněného nároku – vypořádání zaniklého nevypořádaného SJM - a vymezení jeho vypořádávaných nároků – půjčka od [jméno] [jméno] (resp. úhrada hypotéky náležející do SJM z prostředků žalobkyně) a 2 obrazy [anonymizováno]. [příjmení], byly, byť ne zcela exaktně, uvedeny již návrhu na zahájení řízení a žalobkyně v průběhu řízení nároky specifikovala přesně. Nedošlo tedy k situaci naznačené v citovaném rozsudku NS, kdy by změnou žaloby byl uplatněn nárok nový, nebo byl již daný nárok odůvodněn zcela novými a jinými skutečnostmi. Žalobkyně již v žalobě uvedla (část II, druhý odstavec, strana 1 a 2 žaloby), že prodala dům svému bratrovi a z kupní ceny uhradila hypotéku váznoucí na domě. Stejně tak žalobkyně uvedla, že žádá vypořádat 2 obrazy [jméno] [příjmení] (strana 3 žaloby, předposlední odstavec), když poté tyto následně na výzvu soudu upřesnila na obrazy„ [anonymizováno]“ a„ [anonymizováno]“. Neboť však o žádných jiných obrazech daného autora v řízení nepadla zmínka a není sporné, o jaké obrazy by se mělo jednat a žalobkyně je následně specifikovala, má soud tento nárok za dostatečně uplatněný, a tedy nikoliv promlčený, resp. nemohlo vůči nim dojít k prekluzi a účinkům § 741 o. z. Stejně tak tomu je v případě dotčené úhrady hypotéky z prostředků žalobkyně. Tyto závěry pak podporuje i judikatura odkazované žalobkyní v jejím vyjádření ze dne [datum].

55. Stran nároků žalobkyně týkajících se předmětných obrazů soud uzavírá, že žalobkyně neprokázala, že by obrazy náležely do SJM, jak uvedeno výše, a není tedy možné rozhodnout o jejich vypořádání. Soud tedy žalobu v této části zamítl.

56. K vypořádání SJM, jak bylo vymezeno žalobou, pak zbývá již pouze dluh na hypotečním úvěru, který žalobkyně uhradila z prostředků získaných z prodeje domu v jejím výlučném vlastnictví. V řízení bylo prokázáno, že za trvání manželství žalobkyně a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] přičemž nebylo prokázáno, jak byly prostředky získané ze smlouvy o úvěru využity, jednalo se o spotřebitelský, účelově nevázaný úvěr, dluh pak spadá do SJM dle ustanovení § 144 o. z. 1964 a jsou z něj zavázáni oba manžel společně a nerozdílně dle § 145 o.z. 1964. Účastníci řízení pak nesporně konstatovali, že předmětné nemovitosti byly ve vlastnictví žalobkyně, což bylo doloženo i dalšími důkazy (LV). Soud pak při vypořádání SJM vyšel z postupu vymezeného Nejvyšším soudem v rozsudku ve věci sp. zn. 22 Cdo 2020/2018, ze dne 27. 3. 2019 za aplikace § 742 o. z. (za použití přechodných ustanovení o. z.) Má-li pak být daný dluh vypořádán (a je vypořádáván pouze tento dluh a vnos na něj, nic dalšího není předmětem vypořádání), je třeba připomenout, že majetek náležející so SJM se vypořádává v poměru 50% každému z manželů dle § 742 odst. 1 písm. a) o.z., při vypořádání by tedy každému z manželů připadla polovina předmětného dluhu. Uhradila-li tedy žalobkyně celý dluh ve výši 793 000 Kč, pak uhradila polovinu, jež postihovala ji samu a polovinu, již postihovala žalovaného, přičemž žalovaný má povinnost žalobkyni tedy uhradit pouze tuto část, jež byla žalobkyní plněna za něj – tedy polovinu z částky 793 000 Kč, tj. 396 500 Kč, nikoliv celý dluh, jak se nesprávně domnívá žalobkyně. Soud tedy tuto částku žalobkyni přiznal a ve zbytku dluhu žalobu zamítl. Pro úplnost soud dodává, že nebylo prokázáno, že by prostředky z předmětného dluhu byly využity pouze ve prospěch jednoho z manželů a nebyly ani shledány jiné okolnosti, které by měli mít vliv na vypořádání – vypořádací podíl – manželů.

57. Soud tedy žalobu zamítl co nároku na vypořádání předmětných obrazů a vypořádacího podílu na ně (150 000 Kč) a dále co do poloviny uhrazeného spotřebitelského úvěru ve výši 396 500 Kč, soud tedy žalobu zamítl co do částky 546 500 Kč a ve zbytku žalobkyni jí vznesený nárok přiznal.

58. Výrok o nákladech řízení pak má oporu v ust. § 142 odst. 2 o.s.ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při rozhodování o náhradě nákladů tohoto řízení přitom soud vycházel z povahy dané věci, ze závěrů vyslovených v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 10. 11. 2020, sp.zn. I ÚS 262/20, podle něhož v řízeních s povahou iudicii duplicis, v nichž je totožné postavení žalobce i žalovaného, je třeba ustanovení § 142 o.s.ř. interpretovat tak, že plný úspěch a neúspěch procesních stran ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. lze poměřovat pouze tehdy, zamítá-li soud žalobu, jinak, vyhoví-li návrhu a rozhoduje-li dále o způsobu vypořádání majetku, je na procesní úspěch jednotlivých účastníků třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků podle § 142 odst. 2 o. s. ř., ledaže konkrétní okolnosti věci výjimečně odůvodňují postup podle § 142 odst. 3 o. s. ř. Daný nález se přitom týká podílového spoluvlastnictví, nicméně soud je přesvědčen, že je možno jej vztáhnout i na řízení o vypořádání společného jmění manželů, neboť toto má v zásadě stejnou povahu. Procesní úspěch žalobkyně a odpovídající procesní neúspěch žalovaného nelze odvozovat od skutečnosti, že bylo vyhověno samotnému návrhu na vypořádání SJM, neboť soud mu vyhoví téměř vždy, podání návrhu je projevem výkonu ústavně chráněného vlastnického práva, který může kdykoli uskutečnit kterýkoli z rozvedených manželů, aniž by bylo spravedlivé jej za takový projev sankcionovat; způsob vypořádání společného jmění nemusí být účastníky navržen a může být jimi dobrovolně ponechán na úvaze soudu. V daném případě pak soud neshledal žádné konkrétní důvody pro výjimečný postup podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Soud tedy žádnému z účastníků řízení náhradu nákladů nepřiznal, jak uvedeno v odst. III. výroku tohoto rozsudku.

59. Podle ustanovení § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Stát v řízení platil za svědečné svědkyni [příjmení] [příjmení] podle usnesení soudu ze dne 24. 6. 2021, č. j. 4 C 98/2017-118 částku ve výši 2281 Kč. Žalobkyně je tak povinna zaplatit státu celkem částku 1140,50 Kč, tj. 1/2 nákladů řízení, které platil stát a žalovaný je tak rovněž povinen zaplatit státu celkem částku 1140,50 Kč jako 1/2 nákladů řízení, které platil stát, jak uvedeno v odst. IV. výroku tohoto rozsudku.

60. Lhůta ke splnění povinnosti byla s ohledem na výši částky, kterou má žalovaný zaplatit, stanovena jako dvouměsíční. Soud tak jen v tomto případě nerespektoval třídenní lhůtu stanovenou pro splnění povinnosti stanovenou soudem v ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení