4 Cmo 152/2020

Rubrum

Obsahuje-li zadávací dokumentace v případě zadávaných veřejných zakázek na stavební práce cenovou rezervu pro případ nepředpokládaných výdajů spojených se splnění veřejné zakázky (zpravidla v určité procentní výši předpokládaných nákladů), a jsou-li podmínky jejího čerpání stanoveny objektivně, pak možnost jejího využití vybraným uchazečem záleží pouze na splnění takto vyhrazených smluvních podmínek. Uvolnění prostředků vázaných v cenové rezervě zároveň nepředpokládá provedení zadávacího řízení (§ 44 odst. 3 písm. a) zák. č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách).

Výrok

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Michala Krenka, Ph.D., a soudců JUDr. Moniky Vackové a JUDr. Evy Svobodové v právní věci žalobce: M., IČ: XY sídlem P zastoupený advokátem JUDr. Jiřím Brožem sídlem Vinohradská 2828/151, 130 00 Praha 3 proti žalovanému: M.H., IČ: XY sídlem H. zastoupený advokátem JUDr. Ing. Radkem Jurčíkem, Ph.D. sídlem Obilní trh 6, 602 00 Brno o nahrazení projevu vůle, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem č.j. 24 Cm 127/2015 - 617 ze dne 13. května 2020 takto:

Odůvodnění

I. Rozsudek soudu prvního stupně se mění tak, že se žaloba o nahrazení projevu vůle žalovaného s uzavřením dodatku č. 11 smlouvy o dílo č. MHJ 001/2012 ze dne 9.1. 2012 zamítá. II. Žalovanému se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

Poučení

1. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem z 13. 5. 2020 zcela vyhověl žalobě z 13.7. 2015 tak, že nahradil projev vůle žalovaného s uzavřením dodatku č. 11 smlouvy o dílo č. MHJ 001/2012 ze dne 9.1. 2012, se zněním navrženým žalobcem v podané žalobě (výrok I). O nákladech řízení rozhodl tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci (v obecné lhůtě na účet zástupce), na jejich náhradu částku 882 786,82 Kč (výrok II).

2. V odůvodněnírozsudku vycházel soud právního stupně z podané žaloby, dle které je žalobce vedoucím sdružení uchazečů, kterým byla na základě smlouvy o dílo z 9.1. 2012 žalovaným v otevřeném řízení zadána nadlimitní zakázka na stavební práce s názvem: „Kanalizace a ČOV města H.“. Uzavřená smlouva byla v době od 18.7. 2012 do 10.11. 2014 postupně měněna celkem deseti uzavřenými dodatky. Neúplná a chybně zpracovaná projektová dokumentace obstaraná žalovaným objednatelem si v průběhu realizace díla vyžádala ze strany zhotovitele provedení nepředpokládaných a nepředvídatelných dodatečných prací, zapříčiněných hlavně kolizí se sítěmi a změnou technologie; nezbytná potřeba jejich provedení byla zřejmé i žalovanému, jak plyne ze zápisu z jednání jeho zastupitelstva z 25.2. 2013. Na nemožnost provádění díla dle předaného projektu upozornil žalobce žalovaného též přípisy z 10.7. 2013 a 23.8. 2013 (§ 551 obch. zák. a § 552 obch. zák.). Provedení nebytných změnových prací bylo v souladu s přílohou č. III uzavřené smlouvy z 9.1. 2012 žalovaným odsouhlaseno podpisem celkem 61 změnových listů. Ve smyslu čl. 1.2.4. smlouvy tedy žalobce důvodně předpokládal, že schválení provedení prací žalovaným předcházel souhlas Státního fondu životního prostředí ČR (dále také jen „SFŽP“), jako správce OPŽP, z jehož zdrojů byla zadaná veřejná zakázka kofinancována. Celé dílo včetně provedených „víceprací“ bylo žalobcem dokončeno a žalovaným bez výhrad protokolárně převzato dne 15.1. 2014 a 31.7. 2014. Protože žalovaný fakturu žalobce č. 814593009 z 12.8. 2014 na úhradu zaplacení ceny provedených „víceprací“ v částce včetně DPH 13 023 534,50 Kč dle změnových listů č. 1 - 61 žalobci bez úhrady vrátil a na výzvu žalobce z 20.3. 2015 k uzavření dodatku č. 11 smlouvy o dílo z 9.1. 2012 (jako podkladu pro fakturaci) nereagoval, domáhá se žalobce nahrazení nesouhlasné vůle žalovaného s navrženým dodatkem (§ 161 odst. 3 o.s.ř.) podanou žalobou.

3. Žalovaný soudu navrhl, aby podanou žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu zamítl. Přihlásil se sice k nadlimitní veřejné zakázce na stavební práce s názvem: „Kanalizace a ČOV města H.“, zadané na základě smlouvy o dílo 9.1. 2012, namítl však jednak nedostatek aktivní věcné legitimace žalobce k podání žaloby (ta svědčí pouze všem členům sdružení vybraných uchazečů), jednak nedostatek naléhavého právního zájmu (§ 80 o.s.ř.). Právo uplatněné podanou žalobou je též promlčeno. Žaloba však není opodstatněná ani z důvodů věcných. Čl. 1.2. smlouvy o dílo z 9.1. 2012 přejímal podmínky kapitoly 5 odstavce „Vícepráce“ implementačního dokumentu z 26.5. 2009: umožnoval proplácení z cenové rezervy bez DPH 19 097 629 Kč pouze těch „víceprací“, které jako nepředvídatelné a způsobilé náklady byly uznány SFŽP. Tato podmínka pro úhradu v daném případě splněna nebyla, samotné změnové listy č. 1 - 61 byly za žalovaného podepsány nezpůsobilou osobou: podepisující V. B. byl starostou žalovaného zvolen až v 11/2014. Namítá také, že uzavření dodatku č. 11 nepředcházel formální postup jednacího řízení bez uveřejnění dle ust. § 23 odst. 7 písm. a) zák. č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále také jen „ZVZ“). S odkazem na četnou rozhodovací praxi soudů i orgánu dohledu žalovaný zároveň připomíná, že projektové nedostatky nepředstavují objektivně nepředvídatelné okolnosti odůvodňující aplikaci ust. § 23 odst. 7 písm. a) ZVZ. Není-li přitom dodržena vymíněná forma pro změnu smlouvy, nejedná se o nárok dle ust. § 549 obch. zák. a zhotoviteli zaplacení ceny za provedené „vícepráce“ nepřísluší ani dle ust. § 451 a násl. obč. zák. (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 32 Odo 1043/2005 z 27.6. 2007).

4. Soud prvního stupně po provedeném - poměrně rozsáhlém - dokazování (důkazními prostředky dle ust. § 126 o.s.ř., § 127a o.s.ř. a § 129 o.s.ř.) předně uzavřel, že mezi žalobcem, resp. sdružením vybraných uchazečů (§ 829 a násl. obč. zák. ) a žalovaným objednatelem byla dne 9.1. 2012 uzavřena platná smlouva o dílo, obsahující obě podstatné náležitosti dle ust. § 536 a násl. obch. zák. Jejím předmětem bylo zadání nadlimitní veřejné zakázky na stavební práce s názvem: „Kanalizace a ČOV města H.“ za cenu bez DPH 210 073 917 Kč, zahrnující též cenovou rezervu ve výši bez DPH 19 097 629 Kč s právem jejího čerpání dle čl. 1.2. smlouvy. Podaná žaloba dle ust. § 161 odst. 3 o.s.ř. je žalobou na plnění, posuzování naléhavého právního zájmu žalobce na jejím podání tedy není případné (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Odo 553/2006 z 28.2. 2008). Žalobce jako člen (vedoucí) sdružení uchazečů (§ 829 a násl. obč. zák.) na základě smlouvy z 8.8. 2011, je samostatně aktivně věcně legitimován k jejímu podání (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 28 Cdo 594/2006 z 28.2. 2007). Právo uplatněné podanou žalobou není promlčeno: s ohledem na podání žaloby 13.7. 2015 dosud neuplynula obecná čtyřletá promlčecí lhůta (§ 397 obch. zák.), počítaná od uzavření smlouvy o dílo dne 9.1. 2012. Titul pro uzavření dodatku č. 11 smlouvy zde představovalo ukončené změnové řízení dle přílohy č. III smlouvy o dílo, resp. realizace jeho čl.

5. Ten byl naplněn odsouhlasením změnových listů č. 1 - 61 žalovaným objednatelem, k jejichž podpisu byl tehdejší místostarosta žalovaného V. B. na základě pověření usnesení jeho zastupitelstva z 23.7. 2012 zcela kompetentní. Chybějící předchozí souhlas SFŽP dle čl. 1.2.4. k provedení „víceprací“ a možnost čerpání peněžních prostředků na jejich úhradu z rozpočtové rezervy (včetně DPH 22 917 154 Kč), považuje soud prvního stupně s ohledem na následné schválení žalovaným a jeho protokolární přejímku díla ve dnech 15.1. 2014 a 31.7. 2014 bez právního významu. Objektivní nepředvídatelnost provedených víceprací, nezbytnost jejich provedení k dokončení dohodnutého díla i jejich ocenění v položkách rozpočtu uzavřené smlouvy, má soud prvního stupně za prokázané vedeným obsáhlým dokazováním dle ust. § 127a o.s.ř. Překážku pro uzavření dodatku č. 11 smlouvy o dílo z 9.1. 2012 na tomto podkladě konečně dle soudu prvního stupně nepředstavuje ani absence formálního postupu dle ust. § 23 odst. 7 písm. a) ZVZ. Dle rozhodovací praxe (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 594/2012 z 30.7. 2013) je totiž následkem porušení uvedené zákonné povinnosti vznik odpovědnosti za správní delikt, nikoliv neplatnost uzavřené smlouvy (dodatku č. 11). S ohledem na veškeré výše uvedené skutečnosti bylo proto podané žalobě v celém rozsahu vyhověno a vůle žalovaného nahrazena uzavřením dodatku č. 11 ke smlouvě o dílo č. MHJ 001/2012 z 9.1. 2012 soudem (§ 161 odst. 3 o.s.ř.). O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle zásady plného úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o.s.ř.).

5. Žalovaný podal včasné, poměrně obsáhlé odvolání proti rozsudku z 13.5. 2020. To ještě doplnil podáním z 23.6. 2020. Odvolacímu soudu navrhl změnu rozsudku z 13.5. 2020 a zamítnutí podané žaloby, event. jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně je vytýkán zejména nesprávně zjištěný skutkový stav a z toho plynoucí též nesprávné právní posouzení věci. Opakuje v zásadě všechny argumenty obrany - které na rozdíl od soudu prvního stupně považuje za důvodné - uplatněné již ve výše uvedeném vyjádření v žalobě. Kromě nedostatku naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení (§ 80 o.s.ř.), nedostatku aktivní věcné legitimace a promlčení žalobou uplatněného práva namítá též, že doplněním textu čl. 4.1. smlouvy o dílo č. MHJ 001/2012 o nový odstavec 4.1.4. bylo soudem prvního stupně nepřípustně rozhodnuto nad rámec žalobního žádání. Doplnění je nepřípustné i z hlediska hmotného práva, když napadeným soudním rozhodnutím věcně došlo k zadání podlimitní veřejné zakázky bez odpovídající soutěže, a tím k nepřípustnému zvýhodnění žalobce. Důrazně akcentuje nenaplnění čl. 1.2.1. a čl. 1.2.4. smlouvy z 9.1. 2012 (absence odsouhlasení změn jako způsobilých nákladů ze strany SFŽP), a tedy neexistenci hmotněprávního předpokladu pro uzavření dodatku č.

11. Nedostatky v projektu nepředstavují dle rozhodovací praxe soudů i orgánu dohledu ani objektivně nepředvídatelné okolnosti pro zadání „víceprací“ dle ust. § 27 odst. 7 písm. a) ZVZ; jednací řízení bez uveřejnění ostatně ani realizováno nebylo. Bez splnění smluvně vymíněných podmínek nelze provedené „vícepráce“ vypořádat ani jako bezdůvodné obohacení, v případě zadávaných veřejných zakázek je pak smlouva měnící nabídkovou cenu v rozporu se soutěžními podmínkami absolutně neplatná (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 23 Cdo 4561/2008 z 21.12. 2010). Odvolatel namítá též nedostatek podpisu změnových listů č. 1 - 61 osobou oprávněnou zavazovat žalovaného. Poměrně obsáhlé výhrady odvolatel uplatňuje i k odborným závěrům plynoucím z dokazování znaleckými posudky dle ust. § 127a o.s.ř. obstaranými žalobcem: posudky samotné nesplňují formální náležitosti na ně kladené vyhl. č. 37/1967 Sb., učiněné odborné závěry v kontextu ostatních provedených důkazů považuje za nevěrohodné, resp. neodpovídající skutečnosti.

6. Žalobce v podaném vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku z 13.5. 2020 jako věcně správného. Zcela se ztotožňuje se skutkovým zjištěním i právním posouzením věci obsaženým v jeho odůvodnění. Uvádí, že potřeba „víceprací“ dle změnových listů č. 1 - 61 byla vyvolána výlučně nedostatky zadávací dokumentace; dle ust. § 44 odst. 1 ZZVZ přitom za její správnost a úplnost odpovídá výlučně žalovaný zadavatel. Provedené práce jsou objektivně nepředvídatelné a nezbytné k dokončení díla, nebyly žalobcem žalovanému žádným způsobem „vnuceny“, podpisem změnových listů byly odsouhlaseny a následně i převzaty. Jejich ocenění dle rozpočtu uzavřené smlouvy, odsouhlasení žalovaným podpisem změnových listů a posléze i protokolární přejímka žalovaným, umožňují posoudit tyto práce jako provedené dle uzavřené smlouvy z 9.1. 2012 a vylučující jejich vypořádání podle zásad bezdůvodného obohacení (§ 451 a násl. obč. zák.). Namítá-li žalovaný neprovedení jednacího řízení bez uveřejnění dle ust. § 23 odst. 7 písm. a) ZVZ, je to on, který je jako zadavatel za splnění uvedeného formálního postupu odpovědný. Nesplnění této povinnosti se tedy ve svůj prospěch a k tíži žalobce dovolávat nemůže. Kromě toho žalobce nepovažuje postup dle ust. § 23 odst. 7 písm. a) ZVZ za jediný, umožňující provedení „víceprací“. V rámci finančního limitu dle ust. § 12 odst. 3 ZVZ bylo totiž možné „vícepráce“ zadat i jako veřejnou zakázku malého rozsahu.

7. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po provedeném jednání přezkoumal podle § 212 o.s.ř. a § 212a o.s.ř. ve znění účinném od 1.1. 2014 napadený rozsudek. Po tomto přezkoumání dospěl k následujícím závěrům a zjištěním:

8. Předně je třeba uvést, že Krajský soud v Ústí nad Labem zjistil skutkový stav úplně a přesně, v rozsahu dostatečném pro učinění správného právního závěru. Závěr o skutkovém stavu věci, zjištěný soudem prvního stupně (na který odvolací soud pro stručnost pouze odkazuje), nedoznal změn ani v řízení odvolacím, a to ani po opakování dokazování smlouvou o sdružení č. 1280028 z 8.8. 2011, smlouvou o dílo č. MHJ 001/2012 z 9.1. 2012 včetně její přílohy č. III, dodatkem č. 4 z 1.4. 2013 k uzavřené smlouvě, dodatkem č. 5 z 1.4. 2013 k uzavřené smlouvě, dodatkem č. 8 z 23.9. 2013 k uzavřené smlouvě, dodatkem č. 10 z 10.11. 2014 k uzavřené smlouvě, přípisy žalobce žalovanému z 10.7. 2013 a 23.8. 2013, přípisem žalovaného žalobci z 5.9. 2013, zápisem o dílčím předání díla z 15.1. 2014 a zápisem o dílčím předání díla z 31.7. 2014.

9. Na rozdíl od řádně a dostatečně zjištěného skutkového stavu se však odvolací soud s právním posouzením věci soudem prvního stupně v klíčovém aspektu již ztotožnit nemůže.

10. Úvodem právního posouzení věci odvolací soud předně poznamenává, že rozsudek soudu prvního stupně netrpí deficitem dle ust. § 153 odst. 2 o.s.ř., namítaným žalovaným. Návrh na doplnění nového odstavce 4.1.4. do textu smlouvy o dílo č. MHJ 001/2012 z 9.1. 2020, byl obsažen v podané žalobě, resp. jejím návrhu (petitu) obsahujícím nahrazovaný projev vůle žalovaného. Vrchní soud v této souvislosti připomíná, že i u žalob na nahrazení projevu vůle (§ 161 odst. 3 o.s.ř.) je soud návrhem účastníků vázán, což znamená, že nemůže přiznat více (respektive něco jiného), než čeho se žalobce domáhal. Je možné v tomto ohledu odkázat na již zcela ustálené závěry rozhodovací práce (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 2541/2006 z 10.4. 2007 z 10.4. 2007, rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 3 Cz 45/1990 z 29.6. 1990, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 53/1991 a zejména pak rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Cdo 3845/2014 z 30.9. 2016 a prejudikatura v něm obsažená).

11. V případě meritorního posouzení (ne)důvodnosti podané žaloby se odvolací soud s řadou dílčích aspektů právního posouzení soudem prvního stupně ztotožňuje. Je tomu tak v případě nepotřebnosti posouzení namítaného nedostatku právního zájmu žalobce na požadovaném určení dle ust. § 80 o.s.ř., když podaná žaloba na nahrazení projevu vůle druhově představuje žalobu na plnění (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Odo 553/2006 z 28.2. 2008 aj.) nebo v případě aktivní samostatné věcné legitimace žalobce - člena sdružení vybraných uchazečů dle ust. § 829 a násl. obč. zák. založeného smlouvou z 8.8. 2011 - k jejímu podání. I zde je možné odkázat na závěry soudní praxe (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 28 Cdo 594/2006 z 28.2. 2007).

12. Přitakat lze i posouzení námitky promlčení vznesené žalovaným, jako nedůvodné soudem prvního stupně: při abstrahování od dalších možných východisek počátku běhu obecné čtyřleté promlčecí lhůty dle ust. § 397 obch. zák. (např. dokončení „víceprací“ žalobcem dle změnových listů 1 - 61 nebo podpis změnového listu žalovaným dne 27.11. 2013), postačuje pro určení počátku běhu promlčecí doby na uzavření dodatku č. 11 (§ 392 odst. 1 obch. zák.) vycházet z toho, že v době mezi uzavřením samotné smlouvy o dílo dne 9.1. 2012 a podáním žaloby u soudu 13.7. 2015, promlčecí doba dosud neuplynula. Podanou žalobu je tedy třeba považovat v každém případě za včasnou.

13. Žalobní skutek je v podané žalobě vymezen žalobcem tak, že provedené „vícepráce“ zachycené ve změnových listech č. 1 - 61, které jsou předmětem navrženého dodatku č. 11 smlouvy o dílo č. MHJ 001/2012 z 9.1. 2012, měly být hrazeny z cenové rezervy. Ta byla žalovaným v pevné částce 10% způsobilých nákladů projektu stanovena jako součást zadávací dokumentace (§ 44 a násl. a násl. ZVZ). Při výběru uchazeče však nebyla předmětem hodnocení; tím byla výše nabídkové ceny bez pevné cenové rezervy. Dle čl. 4.1.1. smlouvy se v případě cenové rezervy jedná o částku bez DPH 19 097 629 Kč.

14. Základní podmínky pro čerpání cenové rezervy byly v čl. 1.2.1.3 smlouvy o dílo z 9.1. 2012 pro účastníky závazným způsobem („lex contractus“ dle ust. § 2 odst. 3 obč. zák.) vymezeny takto: „Z důvodu nepředvídatelné práce při provádění díla odsouhlasené jako způsobilé náklady ze strany poskytovatele finančních prostředků a hrazené v rámci cenové rezervy“. Ustanovení je dále rozvedeno v čl. 1.2.2.: „Všechny změny díla mohou přitom vycházet výhradně z nepředpokládaných a nepředvídatelných skutečností“ a v čl. 1.2.4.: Žádné změny díla pod odstavce 1.2.1. této smlouvy nebudou započaty ani prováděny bez předchozího souhlasu s poskytovatelem finančních prostředků a následného písemného pokynu zástupce Objednatele oprávněného jednat ve věcech smluvních a žádný nárok ani požadavek na změnu ceny nebo termínu nebude platný, nebude-li k němu takovýto písemný pokyn předem vydán a nebude-li současně tato změna smlouvy sjednána v souladu s touto smlouvou. Evidence změn bude prováděna formou změnových listů v souladu s Dohodou o jednotném postupu při odsouhlasování změn a změnovým listem, které tvoří nedílnou součást této smlouvy jako její příloha č. III. Pro využití finančních prostředků alokovaných v cenové rezervě je významné i do jisté míry „shrnující“ ust. čl. 4.4 smlouvy.: Využití cenové rezervy může být pouze za předpokladu mimořádných a nepředvídatelných nákladů vzniklých v průběhu realizace - např. v souvislosti s vyšší mocí a za předpokladu jejich písemného uznání jako způsobilých ze strany poskytovatele finanční podpory - SFŽP ČR“.

15. Pokud jde v řízení o tolik diskutovaný střet formálních postupů dle ZVZ s možností čerpání finančních prostředků alokovaných v cenové rezervě, je odvolací soud nucen konstatovat, že žádný nenastává. Tvorba cenové rezervy a podmínky jejího čerpání byly předem zadavatelem vyhrazeny v obchodních podmínkách, jako součásti zadávací dokumentace (§ 44 odst. 3 písm. a) ZVZ). Jak plyne z výše uvedeného, možnosti jejího čerpání vázané na „nepředpokládané a nepředvídatelné skutečnosti“ byly zadavatelem vymezeny jednoznačně objektivně (§ 44 odst. 3 písm. a) ZVZ). Smluvně vyhrazená rezerva proto v takovém případě slouží pouze jako prostředek k úhradě navýšených prací (za výše uvedených objektivních podmínek ve smlouvě stanovených), nikoliv za vlastní důvod překročení nabídkové ceny, vyžadující v řadě případů i předchozí konání formálních postupů (např. dle ust. § 23 odst. 7 písm. a) ZVZ). K právní problematice posuzovaného čerpání cenové rezervy ve vztahu k ZVZ odvolací soud odkazuje i na veřejně přístupné (www.uohs.cz) Výkladové stanovisko Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k aplikaci zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Úřad“ a „zákon“), v souvislosti s problematikou zahrnutí „finanční rezervy“ do nabídkové ceny.

16. Lze i poznamenat, že ačkoliv problematika „vyhrazených změn závazku“ s dopadem na výluku potřeby provedení formálního zadávacího řízení v případě jejich naplnění (§ 100 a § 222 odst. 2 zák. č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek), je v českém právním řádu výslovně upravena až od 1.10. 2016, je - zejména s ohledem na objektivní potřebu rozsáhlých či složitých staveb - obecně dlouhodobě uznávána též rozhodovací praxí Evropského soudního dvora (rozhodnutí ESD EU ve věci C-19/00 Siac Construction).

17. Jak plyne z výše uvedeného, vyhrazené podmínky pro čerpání finančních prostředků z rozpočtové rezervy jsou založeny na kumulativním splnění několika složených právních skutečností: 1) nepředvídatelnost prací, 2) schválení změny dle přílohy č. III uzavřené smlouvy, 3) písemné uznání změn jako způsobilých nákladů ze strany SFŽP. V souladu s rozhodovací praxí (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 23 Cdo 4561/2008 z 21.12. 2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 74/2011) je přitom třeba případný smluvní dodatek uzavřený v rozporu s podmínkami stanovenými zadavatelem při zahájení zadávacího řízení, pokládat za absolutně neplatný; teze obsažená v uvedeném rozhodnutí se tedy plně uplatní i v případě sporného práva na čerpání rozpočtové rezervy.

18. Přes schválení změn dle přílohy č. III smlouvy o dílo z 9.1. 2012 obapolným podpisem změnových listů č. 1 - 61 (za žalovaného přitom podepisoval zcela způsobilý tehdejší místostarosta V. B. pověřený k zastupování žalovaného v tomto rozsahu usnesením jeho zastupitelstva č. 76/07/12 z 23.7. 2013), provedené změny jako způsobilé náklady SFŽP neuznal. Tato skutečnost byla v řízení spolehlivě zjištěna. Pro žalobce není ostatně ani nijak překvapivá. Již přípisem žalovaného z 5.9. 2013 (č.l. 45 spisu) mu bylo zcela jednoznačně sděleno, že změny neschválené ze strany SFŽP jako způsobilé, budou žalovaným evidovány výhradně jako změny bez finančního nároku ze strany zhotovitele.

19. Z důvodu nesplnění podmínek vyhrazených žalovaným v zadávací dokumentaci pro možnost čerpání finančních prostředku z cenové rezervy, tedy nelze podanou žalobu o nahrazení projevu vůle žalovaného (§ 161 odst. 3 o.s.ř.) považovat za důvodnou.

20. Ve světle všech shora uvedených skutečností byl tedy rozsudek soudu prvního stupně změněn tak, že podaná žaloba byla jako nedůvodná v celém rozsahu zamítnuta (§ 220 o.s.ř.).

21. Modifikace základního pravidla úspěchu ve věci (§ 142 odst. 1 o.s.ř.), ovládajícího otázku náhrady nákladů řízení, je dle ust. § 150 o.s.ř. možná (zcela nebo zčásti) pouze výjimečně, jsou -li pro to důvody hodné zvláštního zřetele. Kromě majetkových poměrů účastníků mohou být pro aplikaci ust. § 150 o.s.ř. významné rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení atd. Vrchní soud s ohledem na všechny okolnosti případu a po slyšení účastníků k zamýšlenému postupu aplikace uvedeného zákonného ustanovení (nález Ústavního soudu ze dne 26.5. 2010, sp. zn. III. ÚS 3299/2009) dospěl k závěru, že v daném případě byly shledány důvody hodné zvláštního zřetele pro úplnou aplikaci ust. § 150 o.s.ř. Důvodem jsou zde specifické okolnosti projednávaného případu. Úvaha vrchního soudu vychází z toho, že žalovanému se v důsledku činnosti žalobce dostalo významného plnění v podobě provedených „víceprací“ v hodnotě více miliónů korun. Žalovaný přitom jejich provedení - přes absenci schválení SFŽP jako nezbytné podmínky pro jejich úhradu - nejenže nijak nebránil, tyto naopak aktivně schvaloval podpisem dodacích listů č. 1 - 61 a následně je též převzal. Vrchní soud v Praze proto za těchto okolností nepovažuje za správné ani spravedlivé, aby ve sporu neúspěšný žalobce nesl navíc - byť jen částečně - ještě náklady vedeného řízení.

22. Za použití moderačního oprávnění dle ust. § 150 o.s.ř. z důvodů výše uvedených odvolací soud nepřiznal žádnému z účastníků ani právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Rubrum