4 Cmo 8/2021-1728

Rubrum

Povinnost zhotovitele díla zjistit při vynaložení odborné péče nedostatky předané dokumentace stavby a upozornit na ně objednatele, nezahrnuje oblast úzce specializovaných odborných otázek, kde podkladem jejich řešení v dokumentaci je vypracovaný odborný posudek a správnost řešení není stanovena právními předpisy. (§551 odst. 1. obch. zák.).

Výrok

Vrchní soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Krenka, Ph.D., a soudců JUDr. Moniky Vackové a Mgr. Diany Fujdiak v právní věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa] zastoupený advokátem [titul] [jméno] [příjmení], [titul] sídlem [adresa] o zaplacení částky 29 805 531,12 Kč s příslušenstvím a smluvní pokuty ve výši 334 571,50 Kč a o vzájemné žalobě o zaplacení částky 59 605 563,47 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalobce i žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 31 Cm 155/2006 - 1562 ze dne 11. února 2020, opraveného usnesením Městského soudu v Praze č.j. 31 Cm 155/2006-1603 ze dne 3. září 2020 takto:

Odůvodnění

I. Řízení o odvolání žalobce proti výroku II. rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 31 Cm 155/2006-1562 ze dne 11. února 2020, opraveného usnesením Městského soudu v Praze č.j. 31 Cm 155/2006-1603 ze dne 3. září 2020, se zastavuje. II. Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 31 Cm 155/2006-1562 ze dne 11. února 2020, opravený usnesením Městského soudu v Praze č.j. 31 Cm 155/2006-1603 ze dne 3. září 2020, se ve výrocích I., III. a v části výroku IV. o nákladech řízení, potvrzuje. III. Rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 31 Cm 155/2006-1562 ze dne 11. února 2020, opravený usnesením Městského soudu v Praze č.j. 31 Cm 155/2006-1603 ze dne 3. září 2020, se v části výroku IV. o nákladech státu mění tak, že stát nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci (na účet jeho zástupce), na náhradu nákladů tohoto odvolacího řízení částku 244 957,24 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Poučení

1. Městský soud v Praze rozsudkem z 11.2. 2020, opraveným usnesením z 3.9. 2020, vyhověl žalobě z 19.6. 2006 (dotčené dispozičními úkony žalobce dle ust. § 95 odst. 1 o.s.ř. z 8.7. 2009 a 11.11. 2009, připuštěními usneseními soudu prvního stupně z 9.7. 2009 a 22.7. 2010) ve zbývající části tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci v obecné lhůtě jednak částku 29 805 532,12 Kč s příslušenstvím - úrokem z prodlení v zákonné výši od 1.6. 2006 do zaplacení, jednak smluvní pokutu ve výši 334 571,50 Kč (výrok I). Pokud se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši z dílčích dlužných částek za období do 31.5. 2006, v uvedeném rozsahu podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II). O vzájemné žalobě (§ 98 věta první o.s.ř.) z 10.10. 2011, kterou se žalovaný po žalobci domáhal zaplacení částky 59 605 563,47 Kč rozhodl tak, že ji v celém rozsahu zamítl (výrok III). O nákladech řízení i nákladech státu rozhodl v jediném výroku tak, že žalovanému uložil zaplatit žalobci (v obecné lhůtě na účet zástupce), na jejich náhradu částku 5 282 087,56 Kč, státu (na účet Městského soudu v Praze), pak částku 8 978,20 Kč (výrok IV).

2. Ve vedeném řízení se přitom jedná již o druhé meritorní rozhodnutí soudu prvního stupně. První rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 31 Cm 155/2006-1052 z 2.4. 2015, doplněný usnesením Městského soudu v Praze č.j. 31 Cm 155/2006-1058 z 6.5. 2015 (zamítající podanou žalobu co do částky 406 072,98 Kč s příslušenstvím a vyhovující žalobě v částce 29 805 531,12 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutě ve výši 334 571,50 Kč), byl k odvolání žalovaného usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. 1 Cmo 8/2017-1321, 4 Cmo 14/2018 z 27.3.2018 ze dne 27.3. 2018 ve vyhovující části zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně - v uvedeném rozsahu - k dalšímu řízení. Důvody uvedených rozhodnutí již není v této fázi řízení třeba rekapitulovat podrobněji, oběma účastníkům jsou známé. Ostatně nynější dikce ust. § 157 odst. 2 o.s.ř. ani nějakou podrobnou rekapitulaci v řízení dříve vydaných rozhodnutí nepředpokládá. Právními závěry vyslovenými ve zrušujícím usnesení Vrchního soudu v Praze z 27.3. 2018 je ovšem soud prvního stupně - při nezměněném skutkovém stavu věci - v dalším řízení vázán (§ 226 odst. 1 o.s.ř.).

3. V odůvodnění rozsudku vycházel soud prvního stupně z podané žaloby (ve znění výše uvedených změn dle ust. § 95 odst. 1 o.s.ř. z 8.7. 2009 a 11.11. 2009, připuštěných usnesením soudu z 9.7. 2009 a z 22.7. 2010) dle které, na základě uzavřené smlouvy o dílo z 30.5. 2005, byl žalobce žalovanému objednateli zavázán k provedení díla: „[anonymizováno]“, v rozsahu projektové dokumentace pro provedení stavby zpracované [právnická osoba] v 1/ 2005, za cenu bez DPH 142 200 000 Kč a podmínek ve smlouvě blíže uvedených“. V současné době dílo představuje objekt [adresa] postavený na pozemcích p. [číslo] p. [číslo] vše zapsané na [list vlastnictví] pro obec Praha a katastrální území Nusle. V průběhu provádění díla vázla součinnost účastníků zejména v oblasti realizace klientských změn; žalovaný v tomto ohledu nepostupoval dle čl. VIII uzavřené smlouvy. Neplnil také platební podmínky dohodnuté v čl. III odst. 2 smlouvy, ukládající objednateli plnou úhradu vystavovaných měsíčních faktur, a to až do výše 90% smluvní ceny díla. V rozporu s uvedeným ujednáním žalovaný z měsíčních faktur vystavených žalobcem pod č. 2110205013 a č. 2110205018 provedl jejich úhradu pouze v rozsahu 90%, na výzvu k nápravě obsaženou v přípisu žalobce z 20.12. 2005 reagoval zamítavým způsobem. Protože následně došlo ke splnění i dalších podmínek uvedených v čl. XIII odst. 4.3. smlouvy, využil žalobce svého práva a přípisem z 20.3. 2006, doručeným žalovanému stejného dne z důvodu jeho platební nekázně od uzavřené smlouvy odstoupil. V průběhu realizace díla žalobce žalovanému vystavil celkem deset dílčích faktur korespondujících s fakticky provedenou prostavěností, které lze přehledně zachytit v níže uvedené tabulce: Číslo faktury; Splatnost; Uhrazeno žalovaným v Kč; Neuhrazeno žalovaným v Kč; Smluvní pokuta dle čl.XII odst. 4 SOD - období; Smluvní pokuta dle čl. XII odst. 4 SOD - výše celkem v Kč 2110205013; 13.11.2005; 5.680.753; 597.974; 14.11. 2005 - 20.3. 2006; 75.942 2110205018; 6.12.2005; 2.306.806; 242.821; 7.12. 2005 13.12. 2005 a 7.12. 2005 - 20.3. 2006; 43.100 2110205027; 13.1.2006; 9.811.358; 1.032.774; 14.1. 2006 - 20.3. 2006; 68.163 2110205032; 6.2.2006; 10.899.278; 1.147.292; 7.2. 2006 - 20.3. 2006; 48.186 2110205037; 11.3.2006; 9.103.328; 958.245; 12.3. 2006 - 20.3. 2006 a 12.3. 2006 - 20.3. 2006; 99.178 2110206004; 9.4.2006; 0; 175.167; 0; 0 2110206005; 12.4.2006; 0; 8.990.793; 0; 0 2110206008; 23.5.2006; 0; 9.221.380; 0; 0 2110206013; 12.6.2006; 0; 7.357.077; 0; 0 2110206014; 19.6.2006; 0; 488.078; 0; 0 Celkem v Kč; 37.801.526; 30.211.604; 334.571 4. Pro vypořádání nároku po odstoupení dle ust. § 351 odst. 2 obch. zák. a § 548 odst. 2 obch. zák. zůstává tedy nedoplatek 30 211 604 Kč, resp. v této fázi řízení již pouze 29 805 531,12 Kč. Protože přes výzvu žalobce z 17.5. 2005 nebyl zaplacen, domáhá se jeho úhrady podanou žalobou spolu se zákonným úrokem z prodlení z dílčích dlužných částek (v relaci splatnosti postupně vystavovaných faktur) a také se smluvní pokutou, dohodnutou pro případ prodlení ve výši 0,1% p.d. z dlužné částky v čl. XII odst. 4 smlouvy; celková kapitalizovaná výše pokuty činí částku 334 571,50 Kč.

5. Žalovaný soudu navrhl, aby podanou žalobu v celém rozsahu zamítl. Přihlásil se sice ke smlouvě o dílo uzavřené mezi účastníky 30.5. 2005, popřel však skutečnost, že by v průběhu realizace porušoval své smluvní povinnosti, zejména pokud jde o požadavky na klientské změny. Pokud snad některé požadavky na klientské změny byly předkládány opožděně (ve vztahu k termínům uvedeným příloze č. 4 smlouvy), nebylo povinností žalobce na ně reagovat. Byl to naopak žalobce, který se při provádění díla ocitl v prodlení s plněním uzlových bodů, dohodnutých v čl. IV smlouvy, jak ostatně plyne z více zápisů z kontrolních dnů. Pokud jde o fakturaci žalovaného, žalobce předně uvádí, že platebním podmínkám dohodnutým v čl. III odst. 2 smlouvy (podkladem musí být soupis prací a dodávek potvrzený zástupcem objednatele) odpovídaly pouze faktury č. 1 - 5 výše. Uhrazeny byly v rozsahu 90%, přičemž možnost srážky 10% zádržného zcela odpovídá dohodnutým platebním podmínkám. Pro odstoupení žalobce od uzavřené smlouvy jeho přípisem z 20.3. 2006 tedy neexistuje žádný smluvní ani zákonný důvod a uvedený úkon je třeba považovat za absolutně neplatný. Protože žalobce s neplatným odstoupením od uzavřené smlouvy zároveň fakticky neoprávněně přerušil či zastavil práce na provádění díla, došlo k naplnění důvodu dle čl. XIII odst. 4.2. smlouvy a přípisem z 2.5. 2006 žalovaný od uzavřené smlouvy odstoupil. K přejímce nedokončeného díla mezi účastníky protokolárně došlo dne 10.5. 2006. Žalovaný se tedy domnívá, že k platnému ukončení uzavřené smlouvy došlo až jeho odstoupením přípisem z 2.5. 2006, a to z důvodu prodlení s prováděním díla na straně zhotovitele. Nároky na vypořádání by tedy měly být právně subsumovány pod ust. § 351 odst. 2 obch. zák. a § 544 odst. 1 obch. zák. Dílčí vzájemné nároky žalovaného, postupně v průběhu řízení uplatňované a doplňované (obsažené v podáních z 13.4. 2007, 15.7. 2010, 22.9. 2010 a finálně z 10.10. 2011) lze stručně charakterizovat takto: 1) 37 801 526,60 Kč (nárok na vydání bezdůvodného obohacení, kterého se žalobci dostalo postupnými platbami žalovaného v průběhu realizace díla); 2) 5 545 800 Kč (smluvní pokuta dle čl. XII odst. 1 smlouvy ve výši 0,1% p. d. z ceny díla za prodlení žalobce s dokončením uzlového bodu č. 7 v trvání 35 dnů ve výši 4.977.000 Kč a uzlového bodu č. 8 v rozsahu 4 dny ve výši 568.800 Kč); 3) 4 041 966 Kč (náhrada škody - vícenáklady vzniklé žalovanému v důsledku prodlení žalobce); blíže charakterizované pod položkami č. 1 - 4 a 7 - 13 v tabulce na č.l. 568 - 569 spisu. 4) 42 762 446, 47 Kč (náhrada škody - vícenáklady vzniklé žalovanému v důsledku porušení povinnosti žalobce dle čl. I SOD i dle ust. § 551 odst. 1 obch. zák.; vadná vibroizolace v projektové dokumentaci AT spol. s r.o., na kterou žalobce žalovaného neupozornil); blíže specifikováno pod položkami č. 5, 14 - 47 v tabulce na č.l. 569 i.f. - 573 spisu.

6. Přiznání výše uvedených vzájemných pohledávek se žalovaný po žalobci ve vedeném řízení domáhá vzájemným návrhem dle ust. § 98 věta první o.s.ř.

7. Soud prvního stupně po provedeném - poměrně obsáhlém - dokazování (důkazními prostředky dle ust. § 127 o.s.ř a § 129 o.s.ř.) vzal předně za prokázané, že dne 30.5. 2005 byla mezi účastníky uzavřena platná smlouva o dílo, obsahující obě podstatné náležitosti dle ust. § 536 obch. zák. Z důvodu nesplnění platebních podmínek žalovaným obsažených v jejím čl. III odst. 2 (včasná úhrada faktur ad 1) a ad 2) výše), přípisem z 20.3. 2006 žalobce od uzavřené smlouvy platně odstoupil. Uplatněný nárok žalobce dle ust. § 351 odst. 2 obch. zák. a § 548 odst. 2 obch. zák. vzal ve výši 29.805.531,12 Kč za prokázaný provedeným dokazováním dle ust. § 127 o.s.ř. (znalecký posudek č. 1681/2013 z 20.10. 2013, vypracovaný znaleckým ústavem [právnická osoba]). Za důvodný považuje i akcesorický nárok na smluvní pokutu (§ 544 a násl. obč. zák.), platně dohodnutou pro případ prodlení žalovaného s dílčí fakturací v čl. XII odst. 4 uzavřené smlouvy; je-li nárok na smluvní pokutu připjatý k fakturám žalobce ad 1) - ad 5), pak tyto zcela odpovídají podmínkám měsíční fakturace, dohodnutým mezi účastníky v čl. III odst. 2 uzavřené smlouvy. Pokud se jedná o vzájemné nároky žalovaného, ad 1) je zcela nedůvodný, odporující principu vypořádání vzájemných plnění po odstoupení zhotovitele od uzavřené smlouvy o dílo dle ust. § 548 odst. 2 obch. zák. Nároky ad 2) (smluvní pokuta) a ad 3) (náhrada škody) připjaté k prodlení žalobce s plněním uzlového bodu č. 7 (31.3. 2006) a uzlového bodu č. 8 (1.5. 2006) nejsou důvodné rovněž, když o prodlení žalobce v důsledku dříve učiněného jednostranného zrušení uzavřené smlouvy uvažovat nelze. V případě položky ad 4) po obsáhle provedeném dokazování dle ust. § 127 o.s.ř., ale i dle ust. § 129 o.s.ř. (listiny obsahující odborné závěry) uzavřel, že projektová dokumentace stavby vypracovaná společností [právnická osoba] opatření proti vibracím a hluku z metra pod stavbou, v podobě rohoží a desek materiálu v tuzemsku vyráběného materiálu BELAR, obsahovala. Po rozsáhlé odborné polemice s nejednoznačnými závěry odborníků činných v rámci vedeného řízení nebylo možné postavit na jisto ani skutečnost, zda projektová dokumentace obstaraná žalovaným a použitá žalobcem byla vadná, resp. zda opatření proti hluku a vibracím v ní obsažená byla dostatečná. V každém případě zákonný rámec povinné odborné péče zhotovitele dle ust. § 551 odst. 1 obch. zák. nezahrnuje povinnost posouzení předané projektové dokumentace na úrovni vysoce specializovaných projektantů či špičkových znalců, resp. péče zhotovitele, která by nahrazovala či přesahovala povinnosti a odpovědnost zpracovatele projektové dokumentace vůči jejímu objednateli. Podaná žaloba v rozsahu nároku na vypořádání dle ust. § 351 odst. 2 obch. zák. a § 548 odst. 2 obch. zák. ve výši 29 805 531,12 Kč a také smluvní pokuty dle ust. § 544 a násl. obč. zák. ve výši 334 571,50 Kč byla tedy shledána důvodnou; v případě prodlení žalovaného s reflexí do příslušenství (§ 369 odst. 1 obch. zák.), byl za odpovídající výzvu k plnění (§ 340 odst. 2 obch. zák.), shledán přípis žalobce žalovanému z 15.5. 2006. Úrok z prodlení z dlužné jistiny 29 805 531,12 Kč byl tedy přiznán za dobu od 1.6. 2006. Za předchozí období byl jako nedůvodný zamítnut. Důvodnost vzájemných nároků žalovaného ad 1) - ad 4) v celkové výši 90 151 739,07 Kč v řízení ani zčásti prokázána nebyla. Podaná vzájemná žaloba dle ust. § 98 věta první o.s.ř. v části přesahující žalobou původně uplatněný nárok (tedy v části 59.605.563,47 Kč), byla tedy jako nedůvodná zamítnuta. Výrok o náhradě nákladů řízení reflektuje zásadu dle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. Podle výsledku řízení (§ 148 odst. 1 o.s.ř.), s přihlédnutím k osvobození žalovaného od soudních poplatků v rozsahu 80%, bylo konečně rozhodnuto i o náhradě nákladů státu.

8. Žalobce podal včasné odvolání proti zamítavému výroku č. II. rozsudku z 11.2. 2020. S ohledem na jeho opravu (§ 164 o.s.ř.) vydaným opravným usnesením z 3.9. 2020, vzal však podáním z 18.11. 2020 podané odvolání zpět.

9. Žalovaný podal včasné odvolání proti výrokům I., III. a IV. rozsudku z 11.2. 2020, opraveného usnesením z 3.9. 2020 Odvolacímu soudu navrhl jeho změnu tak, že zamítne podanou žalobu a naopak podané žalobě vzájemné zcela vyhoví, event. zrušení v uvedeném rozsahu a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Soudu prvního stupně byly vytčeny vady vedeného řízení, hlavně však neúplně a nesprávně zjištěný skutkový stav a z toho plynoucí nesprávné právní posouzení věci. Pro nedostatek důvodů (v rozporu se zákonnými požadavky ust. § 157 odst. 2 o.s.ř.), považuje napadaný rozsudek za nepřezkoumatelný, za vadu řízení považuje i to, že soud prvního stupně v rozporu s ustálenými požadavky soudní praxe (rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. II. ÚS 1738/16 z 1.3. 2017 nebo I. ÚS 1561/08 z 20.10. 2005) neuvedl řádné a přesvědčivé důvody pro zamítnutí důkazních návrhů žalovaného; důkazy provedené pak hodnotil jednostranně ve prospěch žalobce, v rozporu se zásadou dle ust. § 132 o.s.ř. Akcentuje skutečnost, že žalovaný se s platbami faktur ad 1) a ad 2) vystavených žalobcem neocitl v prodlení. Při řádné aplikaci výkladových pravidel obsažených v ust. § 266 odst. 1 obch. zák. lze z čl. III odst. 2 smlouvy o dílo a bodu 9 cenové nabídky dovodit povinnost odpočtu 10% zádržného bez DPH z každé měsíční fakturace. I v případě formálního naplnění smluvních podmínek považuje žalovaný odstoupení od uzavřené smlouvy přípisem žalobce z 20.3. 2006 za účelové a materiálně neplatné pro rozpor s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.); důkazní návrhy žalovaného dle ust. § 126 o.s.ř. a § 129 o.s.ř. k prokázání uvedené tvrzené skutečnosti byly přitom soudem prvního stupně zamítnuty. Pokud jde o výši nároku žalobce, závěry vedeného dokazování dle ust. § 127 o.s.ř. (znalecký ústav [anonymizováno] - [právnická osoba]) považuje pro zjištění skutkového stavu za zcela nevěrohodné. Obsáhle pak argumentuje porušením ust. § 551 odst. 1 obch. zák. žalovaným ve vztahu k nedostatkům projektové dokumentace vypracované společností [právnická osoba] v 1/ 2005. Na stavbě užitý vibroizolační materiál BELAR neměl v době realizace díla vůbec atesty pro použití v bytových domech, ale pouze na železničních stavbách. Ke kolaudaci bytových jednotek nedošlo z důvodu nesplnění hygienických limitů; řada důkazů navržených žalovaným k prokázání uvedené skutečnosti nebyla opět ze strany soudu prvního stupně provedena. K otázce aplikace ust. § 551 odst. 1 obch. zák. na nedostatky v předané projektové dokumentaci bylo v řízení před soudem prvního stupně vedeno rozsáhlé dokazování dle ust. § 127 o.s.ř. i dle ust. § 129 o.s.ř. Důkaz dle ust. § 127 o.s.ř. (znalecký posudek č. 2/14 z 3.11. 2014 vypracovaný [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] ČR, [anonymizováno]) považuje pro skutková zjištění za nepoužitelný už jen pro nedostatek zapsaného oboru ustanoveného ústavu, přiléhavého pro zodpovězení položených otázek. Nedostatky předaného projektu jsou přitom prokázané jak dalším vedeným dokazováním dle ust. § 127 o.s.ř. ([obec] [anonymizována dvě slova] - [ulice] [anonymizováno] [obec]), tak odbornými listinami (akustické posudky z 4.6. 2007 a 3.6. 2009, vypracované [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] nebo listina - znalecký posudek z 30.11. 2009 [anonymizováno] [jméno] [příjmení]). Závěrům soudu prvního stupně plynoucím z „odborného“ dokazování je odvolatelem vytýkáno jednostranné hodnocení provedených důkazů pouze ve prospěch žalobce: v rozporu se zásadou obsaženou v ust. § 132 o.s.ř. Soudu prvního stupně je konečně vytýkáno i neúplné právní posouzení věci: v rozporu ze závazným právním názorem vysloveným ve zrušovacím usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 1 Cmo 3/2017-1321, 4 Cmo 14/2018 z 27.3. 2018, se soud prvního stupně nijak nezabýval případnými liberačními důvody objektivně odpovědného žalobce dle ust. § 561 obch. ani odpovědnostními předpoklady za škodu (§ 757 obch. zák.), způsobenou porušením zákonné povinnosti dle ust. § 551 odst. 1 obch. zák.

10. Žalobce v podaném vyjádření k odvolání navrhl potvrzení rozsudku z 11.2. 2020, opraveného usnesením z 3.9. 2020 jako věcně správného. Zcela se ztotožňuje se skutkovým zjištěním a právním posouzením věci - plně respektující právní názor vyslovený dříve ve věci odvolacím soudem - obsaženým v jeho odůvodnění. Vady řízení před soudem prvního stupně neshledal, napadený rozsudek je přezkoumatelný, rozsah vedeného dokazování považuje pro řádné zjištění skutkového stavu věci za zcela dostatečné. Akcentuje výši žalobou uplatněného nároku, v řízení bezpečně prokázanou provedením dokazováním dle ust. § 127 o.s.ř.: ustanovený znalecký ústav [právnická osoba] pro učinění odborných závěrů disponoval zcela dostatečnými podklady. Smluvní pokutu žalobce požaduje pouze v případě prodlení žalovaného s úhradou vystavených faktur ad 1) - ad 5), tedy takových, jejichž podkladem byly obapolně podepsané soupisy provedených prací. Zdůrazňuje platné odstoupení od uzavřené smlouvy o dílo přípisem žalobce z 20.3. 2006: jak již dříve uzavřel i odvolací soud, jednostranný úkon žalobce nekoliduje - v celém posuzovaném kontextu - s dobrými mravy ani zásadami poctivého obchodního styku. Vypořádání vzájemných práv a povinností účastníků po jednostranném zrušení smlouvy pak vychází z aplikace ust. § 548 odst. 2 obch. zák. Se soudem prvního stupně se žalobce také zcela ztotožňuje v aplikaci ust. § 551 odst. 1 obch. zák. na posuzovaný případ. Ze znaleckého posudku vypracovaného [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] předně plyne, že důvodem nezkolaudování bytových jednotek v domě v r. 2007 nebyla vada projektové dokumentace, ale příliš hlučná výhybka na trati metra. Ani odborné závěry ostatních znaleckých posudků či listin tvrzené vady projektové dokumentace vypracované společností [právnická osoba] v 1/ 2005 bezpečně neprokazují. I pokud by projektová dokumentace vady měla, nebyly by příčinou nezkolaudování postavených jednotek na byty. Nejednoznačná polemika o velmi odborných otázkách ve specifické oblasti posouzení opatření proti hluku a vibracím obsaženým v projektové dokumentaci, pak v každém případě přesahují rámec odborné péče žalobce nezbytný pro aplikaci ust. § 551 odst. 1 obch. zák. Poukazuje i na skutečnost, že dle ust. § 46b odst. 1 zák. č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, odpovídá za vady projektu primárně projektant. Není -li v řízení prokázán základ žalobcovi odpovědnosti v důsledku porušení ust. § 551 odst. 1 obch. zák., není pak účelné ani hospodárné vést dokazování k prokazování ostatních odpovědnostních předpokladů.

11. Vrchní soud v Praze jako soud odvolací po provedeném jednání přezkoumal podle § 212 o.s.ř. a § 212a o.s.ř. ve znění účinném do 31.12. 2013 napadený rozsudek z 11.2. 2020, opravený usnesením z 3.9. 2020. Po tomto přezkoumání dospěl k závěru k následujícím závěrům a zjištěním:

12. Předně je třeba uvést, že Městský soud v Praze zjistil skutkový stav úplně a přesně, v rozsahu dostatečném pro učinění správného právního závěru. Závěr o skutkovém stavu věci, zjištěný soudem prvního stupně (na který odvolací soud pro stručnost pouze odkazuje), nedoznal změn ani v řízení odvolacím, a to ani po opakování dokazování zápisem z jednání účastníků z 15.6. 2006 (č.l. 1340 spisu), návrhem protihlukových opatření, vypracovaných dne 28.8. 2004 [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] (č.l. 1343 - 1344 spisu), výňatkem průvodní a souhrnné technické zprávy ke stavebnímu povolení„ [anonymizováno] [příjmení] [příjmení]“ (č.l. 1345 - 1347 spisu), znaleckým posudkem (§ 127 o.s.ř.) č. 2/14 z 3.11. 2014, vypracovaným [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] AV [anonymizována dvě slova] a jeho doplňkem č. 1 (2/16) z 26.7. 2016, znaleckým posudkem (§ 127 o.s.ř.) č. ZU-FAST­_189 /2019 z 21.6. 2019, vypracovaným [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] - [anonymizována dvě slova] [obec], odbornými vyjádřeními z 4.6. 2007 a 3.6. 2009, vypracovanými k objednávce žalovaného [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] a listinou - doplňkem znaleckého posudku č. 656-44-09 z 30.11. 2009, vypracovaným k objednávce zástupce žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení].

13. Kromě řádně a dostatečně zjištěného skutkového stavu se odvolací soud rovněž ztotožňuje s právním posouzením věci soudem prvního stupně, které považuje za správné a pro posuzovaný případ i za výstižné. I.

14. Právnímu posouzení věci lze předeslat, že podáním z 18.11. 2020 vzal žalobce v celém rozsahu zpět včas podané odvolání. O uvedením dispozičním úkonu tedy odvolací soud rozhodl dle ust. § 207 odst. 2 o.s.ř. a vedené odvolací řízení zastavil. Právní moc výroku II. rozsudku z 11.2. 2020, opraveného usnesením z 3.9. 2020, tedy nastala, jako kdyby k podání odvolání nedošlo (§ 222 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.).

15. K odvolacím důvodům formální povahy, obsažených v odvolání žalovaného předně odvolací soud uvádí, že v řízení před soudem prvního stupně neshledal vady, které by snad mohly mít za následek vydání kasačního rozhodnutí dle ust. § 219a odst. 1 písm. a) o.s.ř.

16. S ohledem na závažnost vedeného řízení (pokud jde o možné dopady do majetkových poměrů obou účastníky), skutkovou a právní složitost vedené věci a z toho plynoucí i obsáhlost podání činěných oběma účastníky v průběhu vedeného řízení, odvolací soud předesílá (a platí to i ve vztahu k soudu prvního stupně), že požadavek na odůvodnění rozhodnutí (§ 157 odst. 2 o.s.ř. ve spojení s ust. § 167 odst. 2 o.s.ř.) nemůže být chápán tak, že vyžaduje podrobnou odpověď na každý argument vznesený v průběhu řízení oběma účastníky. Je zde přitom možné odkázat i na recentní závěry rozhodovací praxe Ústavního soudu (např. nálezy ve věcech sp. zn. IV. ÚS 201/04, I. ÚS 729/2000, I.ÚS 116/05 a IV. ÚS 787/06, III. ÚS 961/09). Rozsah reakce soudu na konkrétní námitky je tak co do šíře odůvodnění spjat s otázkou hledání míry, případně (za podmínek tomu přiměřeného kontextu) i s akcentací odpovědi implicitní.

17. K procesní argumentaci žalovaného vrchní soud konečně uvádí, že rozsudek městského soudu z 11.2. 2020, opravený usnesením z 3.9. 2020, považuje za přezkoumatelný, tedy nezakládající v celém rozsahu - bez dalšího - kasační důvod dle ust. § 219a odst. 1 písm. b) o.s.ř. Měřítkem toho, zda rozhodnutí soudu prvního stupně je či není přezkoumatelné, nejsou požadavky odvolacího soudu na náležitosti odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, ale především zájem účastníků na tom, aby mohli náležitě použít v odvolání proti tomuto rozhodnutí odvolací důvody. I když rozhodnutí soudu prvního stupně nevyhovuje všem požadavkům na jeho odůvodnění, není zpravidla nepřezkoumatelné, jestliže případné nedostatky odůvodnění nebyly - podle obsahu odvolání - na újmu uplatnění práv účastníků řízení (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011 z 25.6. 2013, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 100/2013 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 29 ICdo 40/2016 z 20.9. 2016). Z obsahu odvolání žalovaného je přitom zcela zřejmé, že vydaný rozsudek z 11.2. 2020, opravený usnesením z 3.9. 2020 nijak nezaložil ztrátu jeho orientace ve vedeném řízení či v důvodech, pro které bylo podané žalobě v převážné části vyhověno a naopak vyhověno nebylo žalobě vzájemné. Podané odvolání totiž zcela přiléhavě s věcně na odůvodnění rozsudku reaguje příslušnými odvolacími důvody. II.

18. Meritorní právní posouzení žalobou uplatněného nároku nadále vychází ze závěru odvolacího přezkumu předchozího rozsudku městského soudu z 2.4. 2015; závěry obsažené ve vydaném usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. 1 Cmo 3/2017-1321, 4 Cmo 14/2018 z 27. 3. 2018 tedy zde budou do určité míry opakovány. Se soudem prvního stupně lze tedy zajisté souhlasit v tom, že dne 30.5. 2005 byla mezi účastníky uzavřena platná smlouva o dílo, obsahující obě podstatné náležitosti dle ust. § 536 obch. zák. Je tomu tak jak v případě vymezení dostatečně „určitého“ díla (§ 536 odst. 1 obch. zák.) - provedeného v čl. I. smlouvy postačujícím odkazem na vypracovanou projektovou dokumentaci - tak v případě dohody o ceně za jeho provedení (§ 536 odst. 3 obch. zák. a čl. II smlouvy). S ohledem na úplný dispozitivní charakter zákonné úpravy uvedeného smluvního typu (§ 536 a násl. obch. zák.), je pro identifikaci obsahu vzájemných práv a povinností účastníků obsah uzavřené smlouvy (včetně jejich nedílných příloh označených v čl. 10) určující; v případě potřeby proto na něj bude v dalším textu odkazováno. Podle ust. § 548 odst. 1 obch. zák.:„ Objednatel je povinen zaplatit zhotoviteli cenu v době sjednané v smlouvě“. Čl. III odst. 2 uzavřené smlouvy obsahoval následující úpravu platebních podmínek: „Smluvní strany se dohodly, že platby budou prováděny měsíčními fakturami na základě soupisu skutečně provedených prací a dodávek, který bude potvrzen zástupcem objednatele, a to vždy k poslednímu dni v měsíci. Cena díla bude dílčími platbami hrazena až do výše 90% smluvní ceny díla“.

19. Zákonná výkladová pravidla obsažená v ust. § 35 odst. 2 obč. zák. a § 266 obch. zák. ukládají úkony účastníků zachycené ve smlouvě interpretovat prostředky gramatickými (z hlediska možného významu jednotlivých použitých pojmů), logickými (z hlediska vzájemné návaznosti použitých pojmů) či systematickými (z hlediska řazení pojmů ve struktuře celého právního úkonu). Přihlíží se přitom i ke skutečné vůli stran v okamžiku uzavírání smlouvy pokud není v rozporu s tím, co plyne z jazykového vyjádření úkonu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 25 Cdo 1650/1998 z 26.11. 1998 nebo nověji rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 32 Cdo 3586/2011 z 30.9. 2013). Je třeba v této souvislosti rovněž připomenout, že výkladem lze pouze zjišťovat obsah právního úkonu, nelze jím však projev vůle doplňovat (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 1 Odon 110/1997 z 7.10. 1998). Otázka určitosti písemného projevu je objektivní kategorií; projev vůle by neměl vzbuzovat důvodné pochybnosti o jeho obsahu ani u osob, které nejsou účastníky daného smluvního vztahu. I zde je možné odkázat na závěry již vyslovené rozhodovací praxí (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 26 Odo 1155/2005 z 29.8. 2007).

20. V kontextu výše uvedených limitů interpretace písemných právních úkonů odvolací soud uvádí, že čl. III odst. 2 uzavřené smlouvy je zcela určitý a konkrétní, tedy platný; obsah uvedeného smluvního ustanovení žádnou interpretační nejistotou či výkladovou nejednoznačností netrpí. Dohodnutým způsobem časové fakturace (měsíční faktury podložené soupisem provedených prací potvrzených zástupcem objednatele), je v něm žalobci umožněno postupně účtovat cenu díla dohodnutou v čl. II smlouvy, a to až do dosažení 90% její výše. Argumentace žalovaného činěná odkazem na odlišné platební podmínky, obsažené v materiálu objednatele „Podmínky pro zpracování cenové nabídky“, není případný. Jednalo se pouze o jeden z jednostranných dokladů, provázejících vedený kontraktační proces (§ 43a a násl. obč. zák.); jehož obsah nelze po uzavření smlouvy považovat pro účastníky za závazný. Pro absenci ve výčtu povinných příloh (čl. 10 smlouvy) ostatně není ani její součástí. Rovněž žádná z deseti faktur vystavených žalobcem a specifikovaných výše ad 1) - ad 10), neobsahuje ve svém textu ustanovení o „10% zádržném objednatele“ z fakturované částky.

21. Z provedeného dokazování dle ust. § 129 o.s.ř. i § 127 o.s.ř. je rovněž zřejmé, že žalobcem vystavené měsíční faktury č. 2110205013 (srpen 2005) a č. 2110205018 (září 2005) platebním podmínkám uvedeným v čl. III odst. 2 smlouvy zcela odpovídaly: podkladem pro učiněnou fakturaci byl v obou případech soupis provedených prací bez výhrad podepsaný oprávněným zástupcem objednatele ve věcech technických [jméno] [příjmení] (čl. XV odst. 5 smlouvy). Skutečnost, že z obou faktur došlo se strany žalovaného (v rozporu s dohodnutými platebními podmínkami), k úhradě pouze 90% fakturované částky bez DPH není v řízení sporná (§ 120 odst. 4 o.s.ř.). Postačuje v této souvislosti odkázat na vyjádření žalovaného z 13.4. 2007 k podané žalobě (č.l. 245 - 255 spisu).

22. Možnost odstoupení od smlouvy zhotovitelem byla dle ust. § 344 obch. zák. v čl. XIII odst. 4.3. smlouvy upravena takto: „Zhotovitel je oprávněn odstoupit od smlouvy či její části v případě níže uvedeného podstatného porušení smlouvy objednatelem: prodlení objednatele s úhradou oprávněného nároku zhotovitele na peněžité plnění vyplývající z oprávněných faktur po dobu delší 90-ti dnů po její splatnosti, byl-li k zaplacení alespoň jednou písemně vyzván“. K uvedeným podmínkám, umožňujícím žalobci platně zrušit uzavřenou smlouvou jednostranným odstoupením odvolací soud poznamenává, že splatnost faktury č. 2110205013 nastala dne 13.11. 2005, splatnost faktury č. 2110205018 pak dne 6.12. 2005. Ex post učiněný přípis žalobce z 20.12. 2005, podepsaný [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (dle čl. XV odst. 5 smlouvy oprávněným zástupcem ve věcech smluvních) se v dispozici žalovaného prokazatelně ocitl. Tato skutečnost je v řízení prokázána e- mailem žalovaného z 22.12. 2005. Obsah přípisu žalobce z 20.12. 2005 obsahující mj. text „Při kontrole našich pohledávek ke konci roku 2005 jsem byl finančním oddělením divize 2 [právnická osoba] informován, že z Vaší strany nebyla uhrazena faktura č. 2110205013 a faktura č. 2110205018. Dovoluji si Vás tedy požádat o laskavé prověření této záležitosti a úhradu dlužné částky v době co nejkratší“ nelze interpretovat jinak, než jako projev vůle žalobce (§ 34 obč. zák.) upomínající o zaplacení označených faktur. Následující přípis žalobce z 16.3. 2006 v zásadě opakuje totéž, pro naplnění důvodů pro odstoupení smluvených v čl. XIII odst. 4.3. uzavřené smlouvy, však již rozhodný není. Přípis žalobce z 20.3. 2006, dovolávající se naplněného důvodu pro odstoupení od smlouvy dle čl. XIII odst. 4.3. je tedy třeba pokládat (ve shodě se soudem prvního stupně) za platné odstoupení o smlouvy o dílo, uzavřené mezi účastníky dne 30.5. 2005. Doručením žalovanému dne 20.3. 2006 uzavřená smlouva s účinky ex nunc zanikla (§ 349 odst. 1 obch. zák.). Následně činěné jednostranné úkony žalovaného směřující k téže skutečnosti jsou tedy již bez právního významu.

23. K námitkám odvolatele je třeba opakovaně sdělit, že v úkonech žalobce, jejichž následkem bylo platné odstoupení od uzavřené smlouvy, neshledal odvolací soud žádné relevantní skutečnosti, umožňující aplikaci ust. § 3 odst. 1 obč. zák. nebo ust. § 265 obch. zák. S ohledem na poměrně restriktivní definici dobrých mravů vycházejících z recentní rozhodovací praxe (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 30 Cdo 1842/2000 z 5.10. 2000, publikované v Právních rozhledech č. 6/2003, str. 305 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 4900/2010 z 30.5. 2012) nebo zásad poctivého obchodního styku (Štenglová, I., Plíva, S., Tomsa, M. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. 8. vydání. Praha: C.H. Beck, xvi, str. 952 - 953), se totiž při aplikaci uvedených ustanovení bude v praxi jednat o řídké až mimořádné případy. Podle výše uvedených závěrů soudní praxe se právní úkon příčí dobrým mravům, pokud nerespektuje některou ze společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence rozhodující části společnosti a mají povahu norem základních. Naplnění ust. § 265 obch. zák. pak zase svědčí šikanóznímu výkonu práva. Vrchní soud v Praze s ohledem na stále trvající argumentaci žalovaného uvádí, že prokázané naplnění důvodu pro odstoupení od uzavřené smlouvy žalobcem z důvodu upomínané platební nekázně žalovaného (hypotézy čl. XIII odst. 4.3. smlouvy), nepovažuje za jednání kolizní s dobrými mravy či zásadami poctivého obchodního styku. Další dokazování navržené žalovaným k uvedené otázce dle ust. § 126 o.s.ř. ([jméno] [anonymizováno]) či dle ust. § 129 o.s.ř. (stavební deník a zápisy z kontrolních dnů), nepovažuje za potřebné a zamítl-li tedy soud prvního stupně učiněné důkazní návrhy pro nadbytečnost, odvolací soud se s takovým postupem zcela ztotožňuje. III.

24. Způsob vypořádání práv a povinností účastníků po učiněném odstoupení uzavřená smlouva z 30.5. 2005 zvláště neupravuje, pomineme-li stručnou zmínku obsaženou v jejím čl. XIII odst. 4.5., vztahující se hlavně k technické stránce převzetí nedokončeného díla. Mlčí-li smlouva, je třeba vypořádání vzájemných práv a povinností provést podle obecného ust. § 351 odst. 2 obch. zák. Jde-li o smlouvu o dílo, je takto upravený způsob vypořádání doplněn (speciálně upraven) ještě pravidly vzájemného vypořádání účastníků smlouvy o dílo upravenými v ust. § 543 - 544 obch. zák. a v ust. § 548 odst. 2 obch. zák. Je zde možné opět vycházet z recentních závěrů soudní praxe (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 32 Odo 372/2004 z 17.2. 2005 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 32 Cdo 4778/2010 z 23.3. 2011). S ohledem na naplněný důvod pro odstoupení od smlouvy dle jejího čl. XIII odst. 4.3., bude tedy v úvahu přecházet hlavně aplikace speciálního ustanovení § 548 odst. 2 obch. zák. (a také souvisejícího ust. § 544 odst. 2 obch. zák.), se subsidiární aplikací obecného ust. § 351 odst. 2 obch. zák.

25. Důkaz provedený soudem prvního stupně podle ust. § 127 o.s.ř. k otázce výše nároku žalobce po odstoupení od uzavřené smlouvy je zcela namístě. K jejímu zodpovězení je třeba odborných znalostí, kterými soud nedisponuje. Zvláštnost tohoto důkazu pak výrazně limituje soud v možnosti jeho hodnocení (§ 132 o.s.ř.). Je v zásadě omezeno pouze na to, zda posudek znalce má formální náležitosti, tedy zda závěry uvedené ve vlastním znaleckém posudku jsou náležitě odůvodněny a zda jsou podloženy obsahem nálezu, zda znalec vyčerpal úkol v rozsahu, jak mu byl zadán, zda přihlédl ke všem skutečnostem, s nimiž se měl vypořádat, zda jeho závěry jsou podloženy výsledky řízení a nejsou v rozporu s výsledky ostatních provedených důkazů. Soud však nemůže přezkoumávat věcnou správnost odborných závěrů znalce, neboť k tomu soudci nemají odborné znalosti anebo je nemají v takové míře, aby mohli toto přezkoumání zodpovědně učinit (stanovisko Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpj 41 /1979, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod R 1/1981 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.4. 2002, sp. zn. 25 Cdo 583/2001).

26. V rámci výše uvedených limitů hodnocení důkazu znaleckým posudkem odvolací soud poznamenává, že zapsaný obor a odvětví ustanoveného znaleckého ústavu [právnická osoba] (ekonomika a stavebnictví - odvětví stavby obytné) je pro učinění odpovídajícího odborného závěru zcela postačující. Připomínky nelze mít ani k úplnosti a bezvadnosti podkladových materiálů, které ustanovený znalec podrobil svému zkoumání. Jak z obsahu znaleckého posudku č. 1681/2013 ze dne 20.10. 2013, tak z následného výslechu pověřeného pracovníka znaleckého ústavu [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v řízení před soudem dne 13.11. 2014 je totiž zřejmé, že podklad pro učinění znaleckého závěru představoval celý zapůjčený spis; vycházeno bylo rovněž z projektové dokumentace, pořízené fotodokumentace a videozáznamu o stavu rozpracovaného díla, stavebního deníku a zápisů z kontrolních dnů. Protože učiněný znalecký závěr o výši nároku žalobce dle ust. § 548 odst. 2 obch. zák. (v pochopitelné vazbě na ust. § 351 odst. 2 obch. zák.) v částce včetně 5% DPH 29 805 531,12 Kč není v rozporu s ostatními, v řízení dosud provedenými důkazy, představuje řádně provedený důkaz dle ust. § 127 o.s.ř. (při respektování zásady uvedené v ust. § 132 o.s.ř.) dostatečný pedent pro učinění odpovídajícího skutkového závěru o výši nároku žalobce po učiněném odstoupení od smlouvy.

27. Zákonný odpovědnostní následek (§ 369 odst. 1 obch. zák.) požadovaný podanou žalobou a založený prodlením žalovaného však nemůže být připnut k prodlení žalovaného se splatností jednotlivých vystavovaných měsíčních faktur. Nárok na vypořádání po odstoupení dle ust. § 351 odst. 2 obch. zák. a § 548 odst. 2 obch. zák. je totiž zcela odlišný; k jeho konstituování mohlo totiž dojít nejdříve dnem 20.3. 2006. Z dosud provedeného dokazování je přitom zřejmé, že pokud jde o splatnost tohoto nároku, žalobce odpovídající úkon dle ust. § 340 odst. 2 obch. zák. také učinil. Jedná se o jeho výzvu žalovanému z 15.5. 2006. Stanovil -li tedy soud prvního stupně počátek prodlení žalovaného s úhradou dlužné jistiny ve výši 29 805 531,12 Kč od 1.6. 2006, nelze takovému přístupu odvolacím soudem ničeho vytknout.

28. Odstoupení od smlouvy se dále nijak nedotýká nároku žalobce na zaplacení smluvní pokuty, pokud nárok na ni vznikl přede dnem účinnosti odstoupení (§ 302 obch. zák.). Žalobcem žádaná smluvní pokuta byla v čl. XII odst. 4 smlouvy dohodnuta takto: „Pokud objednatel neuhradí včas měsíční platby a konečnou fakturu zhotoviteli, zaplatí smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné částky za každý započatý den prodlení platby“. Ve shodě se soudem prvního stupně odvolací soud uvádí, že se bezpochyby jedná o platnou dohodu o smluvní pokutě, odpovídající požadavkům ust. § 544 a násl. obč. zák. a § 300 a násl. obch. zák. Skutkovému vymezení nároku žalobce na smluvní pokutu v celkové výši 334 571,50 Kč, obsaženému v podání žalobce z 11.11. 2009 (č.l. 434 spisu) nelze ničeho vytknout. Nárok na smluvní pokutu (připjatý k jednotlivým fakturám) však může být důvodný pouze tehdy, jednalo-li se o fakturaci oprávněnou, odpovídající požadavkům čl. III odst. 2 smlouvy (faktury podložené soupisem provedených prací potvrzeným zástupcem objednatele). Tato skutečnost byla přitom v případě faktur ad 1) - ad 5), ke kterým je požadovaná smluvní pokuta připjata, ve vedeném řízení jednoznačně prokázána. Podkladem pro časovou fakturace zde byly - v souladu s čl. III odst. 2 věta první smlouvy, soupisy provedených prací potvrzené oprávněným zástupcem žalovaného. IV.

29. Pokud jde o podanou vzájemnou žalobu (§ 98 věta první o.s.ř.), uplatněný dílčí nárok ad 1) (vrácení zaplacené částky 37 801 526,60 Kč do jednostranného ukončení uzavřené smlouvy), zcela odporuje způsobu vypořádání po odstoupení dle primárně použitelného zákonného pravidla obsaženého v ust. § 548 odst. 2 obch. zák. a subsidiárně též v ust. § 351 odst. 2 obch. zák.; ve shodě se soudem prvního stupně ho nelze považovat za důvodný. Nároky ad 2) a ad 3) předpokládají prodlení žalobce s provedením díla v rozsahu uzlového bodu 7 (kompletní výplně vnějších otvorů) s termínem ukončení 31.3. 2006 a uzlového bodu 8 (dokončení vnitřních omítek) s termínem dokončení 1.5. 2006; podrobnostech stanovení dílčích termínů pro dokončení díla lze odkázat na čl. IV odst. 1 smlouvy. S ohledem na platné odstoupení žalobce od uzavřené smlouvy s účinky 20.3. 2006, o existenci jeho prodlení vůbec uvažovat nelze. [ulice] nárok ad 2) na smluvní pokutu dle čl. XII odst. 1 smlouvy ve výši 5 545 800 Kč a dílčí nárok ad 3) na náhradu škody ve výši 4 041 966 Kč, obojí založené prodlením žalobce s provedením díla, nelze ve shodě se soudem prvního stupně považovat za důvodný.

30. Poněkud podrobnějšího komentáře si ze strany odvolacího soudu bezpochyby zaslouží dílčí vzájemný nárok ad 4). Jedná se o náhradu škody (§ 373 a násl. obch. zák.) ve výši 42 762 446,47 Kč. Žalovaný ji měl žalobci způsobit porušením zákonné povinnosti - odborné péče - dle ust. § 551 odst. 1 obch. zák. a též nepravdivým smluvním prohlášením obsaženým v čl. I odst. 1 smlouvy. V rozporu se skutečností o předané projektové dokumentaci vypracované společností [právnická osoba] v 1/ 2005 prohlásil, že „je kompletní a ke dni podpisu této smlouvy nevykazuje vady, které by měly v budoucnu vliv na zvýšení ceny díla.“. K základu uvedeného dílčího nároku žalovaný v zásadě od počátku vedeného řízení tvrdí, že dílo vykazuje vadnou vibroizolaci, neboť objektivně nebyly a nejsou dodrženy hygienické limity přenosu hluku a vibrací. Vadná vibroizolace byla přitom zvolena již v projektové dokumentaci, podle které žalobce dílo prováděl, a přitom opomenul svoji smluvní i zákonnou povinnost posoudit řádně správnost předané projektové dokumentace a vhodnost jednotlivých v dokumentaci navržených postupů a materiálu.

31. Ohledně velmi rozsáhlého „odborného důkazního aparátu“ použitého soudem prvního stupně k zodpovězení sporných otázek odborného charakteru k této problematice je třeba vycházet z toho, že závěry dokazování dle ust. § 127 o.s.ř. (znalecký posudek č. 2/14 ze dne 3.11. 2014 a jeho doplněk č. 1 (2/16), vypracovaný primárně po potřebu řízení u Městského soudu v Praze, sp. zn. 31 Cm 3/2011 [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno]) posoudily vibroizolační materiál BELAR jako vhodný pro použití v rámci uvedené akce, přičemž příčinou nezkolaudování některých dokončených jednotek v 4/ 2007 nebyla vada projektové dokumentace nebo kvalita vibroizolační hmoty, nýbrž příliš hlučná výhybka na blízké trati metra. Rovněž obsáhlé odborné závěry znaleckého posudku dle ust. § 127 o.s.ř. (znalecký posudek č. ZU-FAST_189 [číslo] z 21.6. 2019 vypracovaný opět primárně pro potřebu řízení vedeného u Městského soudu v Praze, sp. zn. 31 Cm 3/2011 [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] - [anonymizována dvě slova] [obec]), neoznačují projektovou dokumentaci v části umístění komunikačního jádra a vedení VZT potrubí za bezvadnou či vadnou v celém navrženém řešení; v určitých krocích projektu byly znaleckým ústavem konstatovány některé nedostatky akusticky řešitelné za předpokladu stanovení podrobnější analýzy dynamické odezvy celé budovy pomocí vhodného matematického výpočetního modelu a na základě výsledků výpočtu navržení opatření ke snížení vibrací a strukturálního hluku. Nesprávné provedení vibroizolace v projektu díla a nevhodné použití vibroizolačního materiálu BELAR je naopak poměrně zřetelně konstatováno v odborných vyjádřeních („akustických posudcích“), vypracovaných k objednávce žalovaného [příjmení] [anonymizována dvě slova] z 4.6. 2007 a 3.6. 2009. Neúplnost projektu z hlediska opatření k zabránění přenosu hluku a vibrací z provozu metra do domu byla konečně zjištěna i listinou - doplňkem znaleckého posudku č. 656-44-09, vypracovaného dne 30.11. 2009 k objednávce zástupce žalovaného znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení]. Kromě výše uvedených odborných závěrů je třeba pochopitelně a v souladu s ust. § 132 o.s.ř. hodnotit - k otázce příčin vytčených vad díla a jejich přičitatelnosti - i další v řízení provedené důkazy.

32. Při hodnocení důkazů provedených v řízení k prokázání uvedených sporných otázek odborné povahy je třeba primárně vycházet z prokázané skutečnosti, že projektová dokumentace vypracovaná k objednávce žalovaného v 1/ 2005 společností [právnická osoba] a předaná žalobci k provedení díla, návrh protiotřesové izolace formou zdvojeného stropu objektu nad 1 PP a uložení vibroizolačních desek z pryžového materiálu BELAR mezi deskami - vzhledem k blízkosti tubusu metra - obsahovala. Její technická zpráva odkazuje v případě přijatého vibroizolačního řešení na odborný posudek (zadaný projektantem) a vypracovaný dne 28.8. 2004 [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. Dle obsahu vypracovaného „akustického“ posudku, je jeho autor publikujícím odborníkem v uvedené oblasti ([příjmení], J. [obec] šířený konstrukcí, Praha SNTL, 1989). Z možných alternativně doporučených tuzemských výrobců vibroizolačního materiálu je v „akustickém“ posudku uváděna i [právnická osoba] a.s. Dle jejích webových stránek jsou vyráběné rohože z hmoty BELAR doporučeny k použití HSV do základů budov při ochraně staveb před zavlečením rušivých vibrací z okolního prostředí (mj. též blízkost metra). Aplikace vibroizolačního materiálu BELAR žalobcem v rámci uvedené akce je pak zřejmá i z bodu 4 zápisu z jednání mezi účastníky z 15.6. 2006.

33. Pokud jde o vhodnost řešení vibrozilolace objektu navržené v uvedeném projektu, znaleckém posudkem (§ 127 o.s.ř.) vypracovaným [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizováno] nebyla vada projektového řešení ani použitého vibroizolačního materiálu shledána, za příčinu nezkolaudování některých jednotek v r. 2007 byla označena hlučná výhybka na blízké trati metra. K námitkám odvolatele ohledně nedostatku zapsaného oboru a odvětví ustanoveného znaleckého ústavu je třeba uvést, že odvětví akustika staveb nespadá dle vyhl. č. 505/2020 Sb. do speciálních technických oborů ani s účinnosti od 1.1. 2021; nelze proto předpokládat, že by představovalo samostatné znalecké odvětví i v režimu předchozí právní úpravy. Další znalecký posudek (§ 127 o.s.ř.), vypracovaný [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] - [anonymizována dvě slova] [obec] uzavírá, že projektovou dokumentaci nelze označit za bezvadnou či vadnou, určité akusticky řešitelné nedostatky v určitých krocích návrhu umístění komunikačního jádra a vedení VZT potrubí však konstatovat lze. Chybějící ověřovací postupy však v době zpracování projektu nebyly předepsány žádným závazným právním předpisem a jejich zahrnutí tedy nebylo povinností projektanta. Chybějící nedostatky a vady pak v každém případě nelze označit za jediný důvod nezkolaudování jednotek k bytovým účelům. Oproti uvedeným odborným závěrům soudem ustanovených znalců, odborné závěry obsažené v „akustických posudcích“ vypracovaných [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] a listině - znaleckém posudku vypracovaném [anonymizováno] [jméno] [příjmení], vady a nedostatky projektu v oblasti vhodnosti řešení vibroizolace budovy i použití materiálu BELAR, konstatují.

34. Základní odpovědnostní předpoklad žalobce za škodu způsobenou žalovanému uplatněnou v dílčím vzájemném nároku ad 4), spočívá v porušení jeho povinnosti předanou projektovou dokumentace s odbornou péčí prohlédnout a upozornit objednatele na její případné nedostatky (§ 551 odst. 1 obch. zák.). Možnost aplikace uvedeného zákonného ustanovení i na nedostatky předaného projektu výslovně plyne i ze závěrů rozhodovací praxe (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 19.3. 2012 z 19.3. 2012). Požadavky kladené zákonem na zhotovitele ohledně povinné kontroly předané projektové dokumentace s odbornou péčí, jsou bezpochyby větší a náročnější než na její kontrolu s „péčí řádného hospodáře“. Avšak i v případě, kdy zhotovitel je velkou, renomovanou a na trhu řadu let etablovanou společností, personálně i věcně vybavenou nejen ke komplexní realizaci rozsáhlých stavebních projektů, ale i k jejich projektové přípravě, nemůže být uvedená právní povinnost chápána jako bezbřehá. I dle závěrů soudní praxe, odborná péče zhotovitele bezpochyby začíná u jeho povinnosti upozornit objednatele na„ školní chyby“ projektu (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 32 Odo 253/2005 z 28.3. 2007) a končí tam, kde kvalita povědomí zhotovitele o projektových nedostatcích již přesahuje kvalitu povědomí zhotovitele projektu (i jeho objednatele) o tomtéž (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 23 Cdo 2116/200 z 21.2. 2008 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 23 Cdo 2009/2016 z 6.9. 2016).

35. Za posuzované situace, kdy návrh vhodného řešení vibroizolace budovy a použitého vibroizolačního materiálu v projektu společnosti [právnická osoba] vycházel ze zvláštního odborného posudku renomovaného publikujícího autora v oblasti akustiky budov, neexistovaly závazné předpisy upravující ověření akusticky nejvhodnějšího řešení, přičemž ani z výše uvedených odborných závěrů nelze pro jejich vzájemné rozpory jednoznačně či alespoň s vysokou mírou pravděpodobnosti postavit najisto, zda vůbec projektová dokumentace vypracovaná v 1/ 2005 společností [právnická osoba] trpí vadami či nedostatky, lze zcela souhlasit se závěrem soudu prvního stupně v tom, že povinnost zhotovitele díla upozornit jeho objednatele na případnou nevhodnost přijatého řešení, již přesahuje rámec odborné péče upravené v ust. § 551 odst. 1 obch. zák.

36. Lze proto ve shodě se soudem prvního stupně uzavřít, že za škodu uplatněnou v dílčím vzájemném nároku ad 4) žalobce pro absenci porušení smluvní i zákonné povinnosti neodpovídá; vedení případného dokazování k dalším znakům odpovědnostního předpokladům by tedy odporovalo zásadě hospodárnosti vedeného řízení. V.

37. Protože ani v části výroku IV. o nákladech řízení nebylo zjištěno žádné pochybení, ve světle všech výše uvedených skutečností shledal tedy vrchní soud rozsudek soudu prvního stupně z 11.2. 2020, opravený usnesením z 3.9. 2020, ve výrocích I., III. a části výroku IV. za věcně správný a jako takový ho proto potvrdil (§ 219 o.s.ř.). Změnil ho pak (§ 220 o.s.ř.) v části výroku IV. o nákladech státu. Protože v řízení neúspěšný žalovaný byl v průběhu odvolacího řízení již zcela individuálně osvobozen od soudních poplatků (usnesení Městského soudu v Praze č.j. 31 Cmo 155/2006-1703 z 29.4. 2021), podle ust. § 148 odst. 1 o.s.ř. nepřiznal státu náhradu nákladů řízení.

38. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 224 odst. 1 o.s.ř. a § 142 odst. 1 o.s.ř. V odvolacím řízení zcela úspěšnému žalobci vznikly účelně vynaložené náklady na zastupování advokátem ve výši 244 957,24 Kč (§ 7 bod 7 a § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. za dva úkony právní služby po 80 220 Kč + 1 x poloviční úkon právní služby dle ust. § 11 odst. 2 cit. vyhl. ve výši 40 110 Kč + 3 x režijní paušál po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 3 cit vyhl. + náhrada za promeškaný čas dle ust. § 14 odst. 3 cit. vyhl. celkem 600 Kč + cestovní náhrady dle ust. § 13 odst. 4 cit. vyhl. za cestu 1 x [obec] - [obec] a zpět [značka automobilu] [anonymizována dvě slova] celkem 394 Kč + 21% DPH z uvedených částek ve výši 42 513,24 Kč). Uvedené náklady řízení je žalovaný povinen žalobci nahradit v obecné lhůtě na účet jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).