4 CO 212/2020 - 659

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Michala Mědílka a soudkyň JUDr. Ireny Ondruszové a JUDr. Jany Sedlářové ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] se sídlem [adresa], [IČO], zastoupený JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., advokátem se sídlem [adresa], za účasti: [anonymizována dvě slova] [obec], [anonymizována dvě slova] v likvidaci se sídlem [adresa], [ulice a číslo], [IČO], zastoupený JUDr. [jméno] [příjmení], advokátem se sídlem [adresa], [ulice a číslo], o vydání věcí, o nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Plzeňský kraj, ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], o odvolání účastníka proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 14. července 2020, č.j. 19C 120/2015-509, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích I., II. a IV. mění tak, že se žaloba o vydání pozemku parc. [číslo] který vznikl oddělovacím geometrickým plánem vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení], č. plánu [číslo], a pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova] a pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce], které vznikly oddělovacím geometrickým plánem vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení], č. plánu [číslo], a pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce], zamítá a tím se nenahrazuje rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Plzeňský kraj, ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací].

II. Žalobce je povinen zaplatit účastníkovi na náhradu nákladů řízení 43.378,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta.

III. Žalobce je povinen zaplatit účastníkovi na náhradu nákladů odvolacího a dovolacího řízení 18.694,50 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně vydal žalobci pozemek parc. [číslo] který vznikl oddělovacím geometrickým plánem vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení], č. plánu [číslo], a pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova], dále pozemky parc. [číslo] v k. ú. [část obce], které vznikly oddělovacím geometrickým plánem vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení], č. plánu [číslo], a pozemky parc. [číslo] v k. ú. [část obce] (výroky I. a II.), zamítl žalobu ohledně pozemku parc. [číslo] který vznikl oddělovacím geometrickým plánem vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení], č. plánu [číslo], v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova], a pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce], které vznikly oddělovacím geometrickým plánem vyhotoveným Ing. [jméno] [příjmení], č. plánu [číslo] (výrok III.), rozhodl o nahrazení příslušného rozhodnutí správního orgánu (výrok IV.) a uložil účastníkovi povinnost nahradit žalobci náklady řízení (výrok V.).

2. V odůvodnění uvedl, že stanovy spolku [anonymizována tři slova] stanovily, že ve všech případech zániku spolku je [osobní údaje žalobce] právním nástupcem spolku a připadá mu veškerý spolkový majetek movitý i nemovitý. Zánik spolku je mezi stranami nespornou skutečností. K převodu majetku ze strany [osobní údaje žalobce] [osobní údaje žalobce] na [anonymizována tři slova], potažmo k založení právního nástupnictví po spolku ve prospěch [obec] [anonymizována dvě slova], nedošlo, neboť přivolení ke smlouvě musí být projeveno svobodně, vážně, určitě a srozumitelně, jak vyžaduje ve svém § 870 tehdy platný a účinný občanský zákoník (ABGB). Žalobce je tedy oprávněnou osobou a jako právní nástupce spolku [anonymizována tři slova] se stal vlastníkem předmětných pozemků. Předmětné pozemky se nacházejí v zemědělské krajině, jsou tudíž součástí zemědělského půdního fondu. O tom svědčí i zakládací listina účastníka ze dne [datum], v níž Ministerstvo zemědělství uvedlo, že základním předmětem jeho činnosti je provozování zemědělské výroby a racionální hospodaření na zemědělské půdě. V řízení bylo dostatečně prokázáno, a to zejména zápisem z jednání ze dne [datum] a stanovami spolku, že v rozhodném období nárokované pozemky sloužily k charitativním, vzdělávacím a zdravotnickým účelům. V řízení bylo prokázáno, že se na pozemcích parc. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova] nacházejí remízky, jejichž existence a znovu obnovování tohoto krajinného prvku je pro obklopující polnosti blahodárné, což platí i pro nerozorané meze. Soud prvního stupně neměl pochybností o existenci funkčního celku ani ohledně dalších pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce], jež jsou svým charakterem zahradami, a parc. [číslo] v k. ú. [část obce] tvořící přístup k předmětným pozemkům, které spolu funkčně souvisí ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a/ zák. č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (dále jen„ ZMV“). O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř.

3. Proti výrokům I., II., IV. jakož i výroku V. tohoto rozsudku podal účastník včasné odvolání, v němž soudu prvního stupně především vytýkal, že nesprávně o věci rozhodl, neboť žalobce není právním nástupcem spolku [anonymizována tři slova], jenž byl původním vlastníkem předmětných pozemků. Na základě usnesení valné hromady uvedeného spolku ze dne [datum] byl tento spolek v souladu s § 10 stanov začleněn do [obec] [anonymizována dvě slova]; toto usnesení bylo přijato se souhlasem tehdejšího biskupa [anonymizováno] ([anonymizována dvě slova]. ThDr. [jméno] [příjmení]), o čemž svědčí jeho dopis ze dne [datum]. Právním nástupcem spolku [anonymizována tři slova] je tudíž [ulice] [anonymizována dvě slova], nikoliv žalobce. Dále účastník uvedl, že nebyla splněna podmínka funkční souvislosti ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a/ ZMV s poukazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2017, sp. zn. 28Cdo 2546/2017. Vydání pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce] nadto brání výlukový důvod podle § 8 odst. 1 písm. a/ ZMV, neboť se na těchto pozemcích nachází (účelová) komunikace. Poukázal rovněž na rozhodnutí Ministerstva zemědělství ze dne [datum], čj. [číslo] [číslo], podle něhož se na pozemky parc. [číslo] v k. ú. [část obce] a pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova] nevztahuje zák. č. 229/91 Sb., o půdě, a proto tyto pozemky nejsou pozemky zemědělskými, proto měl účastník postupovat podle § 10 ZMV. Účastník proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobu zamítne a účastníkovi bude přiznáno právo na náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů.

4. Žalobce se k odvolání účastníka vyjádřil tak, že považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za věcně správné. Usnesení valné hromady spolku [anonymizována tři slova] pouze odkazuje na souhlas biskupa, když vzhledem k praktikám totalitní moci lze důvodně pochybovat o tom, že tento souhlas byl vůbec dán a pokud ano, že byl učiněn dobrovolně a svobodně. Funkční souvislost plyne ze skutečnosti, že předmětné pozemky sloužily předchůdci žalobce k charitativním zdravotnickým a vzdělávacím účelům, čímž je tato podmínka naplněna ve smyslu § 7 odst. 1 písm. b/ ZMV. Vydání pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce] nebrání výlukový důvod podle § 8 odst. 1 písm. a/ ZMV, neboť žalobce nechal dotčené části těchto pozemků oddělit. Rozhodnutí Ministerstva zemědělství nemusí být zcela respektováno, o čemž svědčí usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.6.2020, sp. zn. 28 Cdo 1163/2020. Rozsudkem ze dne 22. 4. 2021, čj. 19 C 121/2015 -647, Krajský soud v Plzni mimo jiné vydal žalobci pozemky parc. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova] a pozemky parc. [číslo] (dle geometrického plánu [číslo]), [číslo], [číslo] (dle geometrického plánu [číslo]), [číslo] (dle geometrického plánu [číslo]), [číslo], [číslo] a [číslo] v k. ú. [část obce] a pozemky parc. č. st. 12 a 13 v k. ú. [část obce]. Podmínka § 7 odst. 1 písm. a/ ZMV ve vztahu k předmětným pozemkům je naplněna, když tyto pozemky s předmětnými pozemky funkčně souvisí. Je rovněž otázkou, jakým způsobem účastník hodlá s předmětnými pozemky hospodařit a zda vůbec je příslušný s nimi hospodařit. Žalobce proto navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek v napadených výrocích jako věcně správný potvrdil.

5. Odvolací soud ve svém v pořadí prvním rozsudku nepovažoval názor soudu prvního stupně, že žalobce lze považovat za právního nástupce původního vlastníka předmětných pozemků [anonymizována tři slova], za správný, proto napadený rozsudek podle § 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. změnil tak, že žalobu zamítl. K dovolání žalobce byl tento rozsudek zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 19.1.2022, sp. zn. 28Cdo 3098/2021, a věc byla odvolacímu soudu vrácena k dalšímu řízení. V tomto (zrušujícím) rozsudku Nejvyšší soud vyslovil právní závěr, že není správná konkluze odvolacího soudu o tom, že diecézní biskup ([anonymizována dvě slova]. ThDr. [jméno] [příjmení]) byl oprávněn rozhodnout o vložení majetku spolku [anonymizována tři slova] do Diecezního svazu [anonymizována dvě slova] v [obec] a tudíž není ani správný závěr odvolacího soudu, že žalobce není nástupcem spolku [anonymizována tři slova] a jako takový není v řízení aktivně legitimován. V důsledku opačné konkluze tak může být naplněn restituční titul podle § 5 písm. k/ ZMV.

6. Odvolací soud znovu přezkoumal napadený rozsudek soudu prvního stupně včetně řízení, které jeho vydání předcházelo i z důvodů, které nebyly v odvolání výslovně uplatněny (§ 212, § 212a odst. 2, 3 a 5 a § 205 odst. 2 o. s. ř.), přihlížel k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, načež dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

7. Nejprve bylo potřeba vyřešit otázku charakteru předmětných pozemků, tedy zda se jedná o pozemky tvořící zemědělský půdní fond či nikoliv. Všechny předmětné pozemky jsou podle ortofotomapy porostlé stromy (pozemky parc. [číslo]) nebo se na nich nachází travní porost. Lze tudíž uzavřít, že se jedná o pozemky zemědělské. Tento závěr v podstatě odpovídá zjištěním učiněným soudem prvního stupně při místním ohledání konaném dne [datum].

8. S ohledem na závazný právní názor dovolacího soudu se odvolací soud následně zaměřil na zkoumání, zda byla žalobci způsobena křivda podle § 5 ZMV. V této souvislosti zopakoval odvolací soud dokazování kupní smlouvou ze dne 22.12.1956 včetně jejího dodatku ze dne 15.5.1957. K posouzení otázky funkční souvislosti předmětných pozemků podle § 7 ZMV pak byl k důkazu proveden zápis o jednání ze dne 24.6.1949.

9. Podle § 5 písm. k/ ZMV skutečností, v jejímž důsledku došlo v rozhodném období k majetkovým křivdám, je převzetí nebo ponechání si věci bez právního důvodu.

10. Podle § 145 odst. 1 zák. č. 141/1950 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31.3.1964, je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo náleží, je držitelem oprávněným.

11. Podle § 154 odst. 1 zák. č. 141/1950 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31.3.1964, o vydání věci nelze žalovat oprávněného držitele (§ 145), který věci nabyl výrokem úředním (§ 114) nebo ve veřejné dražbě i mimo úřad provedené, a jde-li o věc movitou, ani tehdy, nabyl-li jí za plat buď od někoho, kdo je oprávněn s takovými věcmi obchodovat, anebo od toho, komu ji žalobce sám svěřil. V těchto případech nabývá oprávněný držitel práva vlastnického.

12. Pro posouzení otázky existence majetkové křivdy žalobce má rozhodující význam otázka nabytí vlastnického práva od nevlastníka (neoprávněného) podle tehdy platné právní úpravy (občanského zákoníku účinného do 31.3.1964). Skutečnosti uvedené Nejvyšším soudem ve (zrušujícím) rozsudku ze dne 19.1.2022, sp. zn. 28Cdo 3098/2021, vedou podle názoru odvolacího soudu k závěru, že Diecezní svaz [anonymizována dvě slova] v [obec], potažmo ani [ulice] [anonymizována dvě slova], k předmětným pozemkům nenabyly vlastnické právo. Kupní smlouvou ze dne [datum] pak tedy mělo dojít k převodu vlastnického práva na stát od nevlastníka. Občanský zákoník účinný do 31.3.1964 (zák. č. 141/1950 Sb. – tzv.„ střední občanský zákoník“) upravuje nabytí vlastnického práva od nevlastníka v § 154, přičemž pro (případné) nabytí vlastnického práva bylo podstatné, na základě jakého nabývacího titulu mělo k nabytí vlastnického práva dojít. Tímto (nabývacím) titulem pak byla pouze„ úřední“ rozhodnutí nebo nabytí vlastnického práva ve veřejné dražbě. Pakliže tedy byla v tomto případě nabývacím titulem kupní smlouva, nenabyl stát na jejím základě k předmětným pozemkům vlastnické právo. Lze tudíž uzavřít, že stát předmětné pozemky převzal bez právního důvodu, čímž byla žalobci, resp. v končeném důsledku jeho právnímu předchůdci spolku [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], způsobena majetková křivda.

13. K žalobcem předestřené otázce práva hospodaření k předmětným pozemkům odvolací soud uvádí, že s ohledem na účel, k němuž byl účastník jako státní podnik zřízen, je nepochybné, že mu k rozhodnému dni, tj. [datum], k předmětným pozemkům právo hospodaření svědčilo a nadále svědčí. Tento závěr plyne zejména ze Zakládací listiny účastníka ze dne 20.2.1991, v níž bylo jako zásadní předmět činnosti účastníka uvedeno provozování zemědělské výroby a racionální hospodaření na zemědělské půdě.

14. Podle § 4 písm. d/ ZMV povinnou osobou je státní příspěvková organizace, státní fond, státní podnik a jiná státní organizace, za podmínky, že tato osoba je oprávněna hospodařit s majetkem státu nebo vykonávat správu majetku státu, který se stal v rozhodném období předmětem majetkové křivdy v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5.

15. Podle § 7 odst. 1 ZMV povinná osoba podle § 4 písm. c/ a d/ vydá oprávněné osobě nemovitou věc ve vlastnictví státu, která náležela do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností a stala se předmětem majetkové křivdy, kterou utrpěla oprávněná osoba nebo její právní předchůdce v rozhodném období v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5, pokud a/ funkčně souvisela nebo souvisí s nemovitou věcí, kterou oprávněná osoba vlastní, nebo která se vydává podle tohoto zákona, nebo b/ oprávněné osobě nebo jejímu právnímu předchůdci v rozhodném období sloužila k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím nebo administrativním účelům nebo jako obydlí duchovních.

16. Odvolací soud již ustáleně zastává výklad termínu„ funkční souvislosti“ vydávané nemovitosti podle § 7 odst. 1 písm. a/ ZMV v tom smyslu, že funkční souvislost dotčené nemovitosti může vyplývat pouze z její skutečné užitné souvztažnosti dané faktickými možnostmi jejího hospodářského využívání, a to především s ohledem na její stavební či jinou hospodářskou podobu nebo její přírodní ráz, což pouze odvozeně může souviset i s její vzájemnou polohou v území. Z ekonomického hlediska se tato souvztažnost bude projevovat zpravidla tím, že jedna nemovitost je předpokladem fungování či řádného využívání nemovitosti jiné vzhledem k jejímu funkčnímu určení, přičemž toto využití je bez druhé nemovitosti ztížené nebo nemožné, přičemž oddělením jedné věci od druhé je jejich ekonomická a užitná hodnota podstatně snížena. Obdobně pak tato funkční souvislost není dána tím, že vlastník dotčených nemovitostí používá či používal výnosy z hospodaření na těchto nemovitostech ke stejnému účelu, neboť v takovém případě by se nejednalo o funkční souvislost (hospodářského) využití těchto nemovitostí jako takových, nýbrž pouze o souvislost spotřební, týkající se způsobu využití výnosů z těchto nemovitostí. Stejně tak územní blízkost či sousední poloha těchto nemovitostí nezakládá sama o sobě jejich funkční souvislost, neboť i sousedící nemovitosti mohou být hospodářsky zhodnocovány rozdílně a vzájemně nezávisle (srov. zejména rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 3.11.2016, sp. zn. 4Co 149/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.1.2018, sp. zn. 28Cdo 4693/2017, a dále pak rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 19.1.2017, sp. zn. 4Co 159/2016, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25.7.2017, sp. zn. 28Cdo 2546/2017, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.10.2017, sp. zn. 28Cdo 4851/2017, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28.6.2017, sp. zn. 28Cdo 2204/2017).

17. Podle názoru odvolacího soudu tento výklad funkční souvislosti odpovídá též úmyslu zákonodárce vyjádřenému v důvodové zprávě k návrhu ZMV, když důvodová zpráva v tomto smyslu zdůrazňuje snahu o zachování či znovuobnovení„ funkčních celků“, tedy jde o dosažení vzájemné interakce (synergie) při společném využití konkrétních nemovitostí vzhledem k danému způsobu hospodaření s nimi. Jako příklad v tomto směru důvodová zpráva uvádí funkční souvislost stavby a pozemku pod ní, stavby a bezprostředně souvisejícího pozemku nezbytného pro její provoz, popř. stav umístění nemovitosti v rámci jiného pozemku. Účelem této úpravy pak má být především odstranění chyb ve výčtovém restitučním zákoně č. 298/1990 Sb., o úpravě některých majetkových vztahů řeholních řádů a kongregací a arcibiskupství olomouckého, kdy nebyly vydány např. pozemky pod vydávanými budovami či zahrady uprostřed klášterních komplexů. Důvodová zpráva k § 4 ZMV uvádí, že„ povinnými osobami jsou primárně Pozemkový fond České republiky (pozn.: nyní Státní pozemkový úřad - § 1 odst. 5 písm. b/ zák. č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů) a státní organizace [anonymizováno] [země], s. p. Tyto subjekty spravují, resp. hospodaří se státním majetkem, který má hospodářský (zemědělský charakter). Primárním cílem majetkového vyrovnání je umožnit církvím a náboženským společnostem, aby se mohly stát trvale finančně nezávislé na státu. Proto hlavní část majetku, který bude církvím a náboženským společnostem vrácen, tvoří hospodářské (zemědělské) nemovitosti – pole, lesy, rybníky a související stavby U ostatních povinných osob, kterými jsou jednak organizační složky státu a jednak všechny další státní organizace, se umožňuje vydávání pouze omezeného okruhu majetku“. Je tedy zřejmé, že zákonodárce neměl v úmyslu umožnit komplexní vydávání těch nemovitostí ve vlastnictví státu, k nimž má právo hospodaření nebo právo vykonávat správu tohoto majetku stát, za který jedná příslušná organizační složka (např. ministerstvo), nebo státní příspěvková organizace, státní fond, státní podnik a jiná státní organizace, tedy osoby uvedené v § 4 písm. c/ a d/ ZMV.

18. Podrobnější závěry ohledně podmínky funkční souvislosti zaujal odvolací soud (jak již bylo zmíněno) například v rozsudku ze dne 3.11.2016, sp. zn. 4Co 149/2016, proti němuž podané dovolání bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 17.1.2018, sp. zn. 28Cdo 4693/2017, odmítnuto, přičemž od tam přijatých závěrů nemá odvolací soud důvodu se v tuto chvíli jakkoliv odchylovat. Nadto Ústavní soud nálezem ze dne 12.3.2019, sp. zn. IV. ÚS 1235/18, ústavní stížnost proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17.1.2018, sp. zn. 28Cdo 4693/2017, odmítl. Konstatoval přitom, že„ Nejvyšší soud i vrchní soud přesvědčivě odůvodnily, proč funkční souvislost nemovitostí zmíněnou v § 7 odst. 1 písm. a/ zákona o majetkovém vyrovnání vykládají jako skutečnou užitnou souvztažnost danou faktickými možnostmi hospodářského využití, a to především s ohledem na jejich stavební či jinou hospodářskou podobu nebo jejich přírodní ráz. Z ekonomického hlediska tuto souvztažnost vnímaly tak, že jedna nemovitost je předpokladem fungování nemovitosti druhé, nepůjde však jen o pouhou souvislost právní (vlastnickou) či spotřební. Výklad provedený v napadených rozhodnutích reflektuje text zákona, jeho vnitřní vazby a je plně podpořen zněním důvodové zprávy, která vypovídá o úmyslu zákonodárce. Zásady in favorem restitutionis by bylo možno se úspěšně dovolat zejména tehdy, umožňoval-li by text zákona s přihlédnutím k tradičním výkladovým metodám více výkladů, které by byly podobně přesvědčivě odůvodnitelné“.

19. V poměrech projednávané věci lze uzavřít, že pouhá místní příslušnost předmětných pozemků k jiným nemovitostem ve vlastnictví žalobce nebo k nemovitostem, jejichž vydání se žalobce domáhá v jiném řízení, resp. jejich příslušnost k dříve existujícímu hospodářskému celku, sama o sobě funkční souvislost podle § 7 odst. 1 písm. a/ ZMV nezakládá. Podstatné v této souvislosti je, že předmětné pozemky nemají žádnou zvláštní funkci a jejich vlastnictví nijak nebrání dalšímu provozu žalobce nebo případných jiných vlastníků sousedních pozemků. Podle názoru odvolacího soudu nelze za funkční souvislost považovat pouhé zabezpečení přístupu na jiné pozemky oprávněné osoby, neboť podle ustálené judikatury reprezentované např. usnesením Nejvyššího soudu ze dne 13.2.2019, sp. zn. 28Cdo 176/2019, v němž dovolací soud ve skutkově obdobné věci vyslovil právní názor, že„ sama okolnost, že žalovaná k předmětným nemovitostem nemá zajištěn přístup z veřejné komunikace, pak při nenaplnění zákonné restituční podmínky existence funkční souvislosti ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a) zákona č. 428/2012 Sb. zjevně neodůvodňuje jejich vydání žalovanou, naplňující definici povinné osoby dle § 4 písm. c) zákona č. 428/2012 Sb.; tím méně lze-li přístup žalované k jejím zbývajícím pozemkům zajistit prostřednictvím k tomu určených právních instrumentů (ať již smluvně či uplatněním práva nezbytné cesty dle § 1029 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku)“. Odvolací soud proto v tomto případě nepovažuje podmínku funkční souvislosti podle § 7 odst. 1 písm. a/ ZMV za splněnou.

20. Důvod pro vydání předmětných pozemků v projednávané věci pak neplyne ani z § 7 odst. 1 písm. b/ ZMV, neboť se nejedná o majetek, jenž by sloužil oprávněné osobě či jejímu právnímu předchůdci pro účely duchovní, pastorační, charitativní, zdravotnické, vzdělávací či administrativní nebo jako obydlí duchovních. Jak uvádí důvodová zpráva k ZMV„ podle § 7 odst. 1 písmene b/ ZMV se oprávněným osobám vydávají nemovité věci tzv.„ nehospodářské povahy“, tedy takové, které kdykoliv v rozhodném období oprávněným osobám nebo jejich právním předchůdcům sloužily k taxativně vyjmenovaným účelům. Duchovním účelem se rozumí např. vysluhování svátostí, pořádání bohoslužebných obřadů či modlitebních setkání. Pastoračním účelem je např. výuka náboženství, příprava na udílení svátostí, setkávání společenství atp. Charitativním účelem se rozumí poskytování služeb blíženecké lásky, obecně známým pod pojmem charita, resp. diakonie. Vzdělávacím účelem je poskytování vzdělávání, ať v rámci soustavy veřejného školství či interní povahy. Administrativním účelem je výkon správní agendy církví a náboženských společností. Věcné vymezení tak dopadá např. na budovy far, modliteben, kostelů, církevních škol, seminářů či charit“.

21. V tomto případě jsou předmětem řízení pozemky, jež nepochybně slouží či mohou sloužit k hospodářským účelům, neboť – jak již bylo uvedeno – jedná se o pozemky porostlé vegetací různého druhu. Nakonec i sám žalobce uváděl, že tyto pozemky byly – jak plyne ze zápisu o jednání ze dne [datum] – využívány pro pěstování plodin sloužících k obživě chovanců spolku [anonymizována tři slova] i k obživě členů spolku, případně k provozování různých relaxačních cvičení. V této skutečnosti však odvolací soud nespatřuje splnění podmínky funkční souvislosti podle § 7 odst. 1 písm. b/ ZMV, neboť charitativní (případně i duchovní nebo vzdělávací) účel má ve smyslu § 2 Stanov spolku [anonymizována tři slova] spolek samotný, nikoliv činnosti vykonávané členy spolku nebo jeho chovanci za účelem jejich obživy nebo relaxace.

22. Odvolací soud po zhodnocení všech uvedených skutečností nepovažuje názor soudu prvního stupně, že předmětné pozemky funkčně souvisí s jiným majetkem žalobce, za správný, proto napadený rozsudek podle § 220 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. změnil tak, že žalobu zamítl a současně rozhodl o tom, že se příslušné rozhodnutí správního orgánu nenahrazuje.

23. Zkoumání existence výlukového důvodu podle § 8 odst. 1 písm. a/ ZMV je s ohledem na výše uvedené závěry zcela irelevantní, proto se jím odvolací soud nijak nezabýval. Takové zkoumání by bylo namístě pouze tehdy, byla-li by funkční souvislost ve smyslu § 7 ZMV oprávněnou osobou prokázána, přičemž by tak došlo k přenesení důkazního břemene na osobu povinnou.

24. Vzhledem ke změně napadeného rozsudku bylo třeba znovu rozhodnout o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o.s.ř.) Odvolací soud v řízení před soudem prvního stupně nyní zcela procesně úspěšnému účastníkovi za použití § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 43.378,50 Kč spočívajících v odměně za zastupování advokátem podle § 9 odst. 4 písm. d/ vyhl. č. 177/96 Sb., advokátní tarif, v souvislosti s 10 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 14.5.2018 a 8.6.2020, účast při jednání před soudem prvního stupně ve dnech 15.5.2018, 19.2.2019, 26.3.2019, 16.4.2019, 26.5.2020, 9.6.2020 a 7.7.2020), po 3.100 Kč, jedním úkonem právní služby podle § 9 odst. 4 písm. d/ za použití § 11 odst. 2 písm. f/ téže vyhlášky ve výši jedné poloviny (účast při vyhlášení rozsudku soudu prvního stupně dne 14.7.2020), ve výši 1.550 Kč, 11 paušálními náhradami po 300 Kč a 21% DPH. Procesně neúspěšný žalobce je povinen plnit ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta účastníka (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

25. O náhradě nákladů odvolacího a dovolacího řízení bylo rozhodnuto dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. a procesně zcela úspěšnému účastníkovi byla přiznána náhrada nákladů v celkové výši 18.694,50 Kč spočívající v odměně advokáta účastníka za odvolací řízení podle § 9 odst. 4 písm. d/ vyhl. č. 177/96 Sb., advokátní tarif, v souvislosti se 4 úkony právní služby po 3.100 Kč (sepis a podání odvolání a účast při jednání odvolacího soudu ve dnech 10.6.2021, 7.4.2022 a 15.9.2022), jedním úkonem právní služby podle § 9 odst. 4 písm. d/ za použití § 11 odst. 2 písm. d/ a odst. 3 téže vyhlášky ve výši jedné poloviny (vyjádření k návrhu žalobce na přerušení řízení) v částce 1.550 Kč, 5 paušálním náhradami po 300 Kč podle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, a 21% DPH. V dovolacím řízení účastníkovi žádné náklady nevznikly. Procesně neúspěšný žalobce je povinen plnit ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta účastníka (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).

Poučení