4 Co 45/2021-259

Rubrum

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Eustasie Rutarové a soudců Mgr. Michala Rendy a JUDr. Lenky Dopitové ve věci žalobkyně: ; [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: ; [jméno] [příjmení], [datum narození] bytem [adresa] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení částky 12.027.497 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně i žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2021 č. j. 5 C 12/2016-203 takto:

Výrok

I. Rozsudek krajského soudu se ve výroku I. potvrzuje.

II. Rozsudek krajského soudu se ve výroku II. mění takto: Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 431.374,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady odvolacího řízení ve výši 126.364 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

A. Vymezení věci 1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12.027.497 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 25. 11. 2012 do zaplacení (výrok I.) a zavázal žalobkyni zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 284.772 Kč (výrok II.).

2. Soud prvního stupně považoval za důvodnou námitku promlčení nároku na náhradu škody vznesenou žalovaným, přičemž skutkově vycházel z toho, že subjektivní promlčecí doba je dvouletá a začala běžet dne [datum], kdy žalobkyně prostřednictvím [anonymizována tři slova] podala trestní oznámení na žalovaného, příp. dne [datum], kdy [anonymizována tři slova] obdržela informace od Policie České republiky. Po uplynutí 41 dnů (příp. 34 dnů, počítáno od [datum]) dne [datum] došlo ke stavení promlčecí doby připojením se k trestnímu řízení s nárokem na náhradu škody. Běh promlčecí doby dle soudu prvního stupně pokračoval ode dne [datum], nejpozději ale od [datum], když trestní rozsudek dne [datum] nabyl ve vztahu k žalobkyni právní moci, a pokračoval až do [datum], neboť dne [datum] byla podána v této právní věci žaloba. Dále tedy promlčecí doba běžela buď 720 dnů ([datum] - - [datum]) nebo 712 dnů ([datum] - [datum]). V součtu s obdobím předcházejícím uplatnění nároků na náhradu škody v adhezním řízení jde o dobu maximálně 761 dnů (720+41) nebo minimálně 746 dnů (712+34), takže vždy„ byla překročena“ dvouletá promlčecí doba 730 dnů. Dle krajského soudu následné doplnění vyčíslení škody ze dne [datum] představuje ve vztahu k dříve uplatněné částce 11.811.182 Kč zanedbatelné zvýšení na výslednou částku 12.027.497 Kč. Jinými skutečnostmi se krajský soud již nezabýval. Právně věc posoudil dle zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském a právech souvisejících s právem autorským (AZ) ve znění změn provedených zákonem č. 64/2014 Sb. a podle ust. § 100 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (obč. zák.) a žalobu zamítl proto, že za důvodnou považoval námitku promlčení vznesenou žalovaným. B. Odvolání a vyjádření k odvolání Odvolání žalobkyně 3. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, kterým jej napadla v celém rozsahu a domáhala se jeho zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Žalobkyně vůči napadenému rozsudku namítá následující.

4. Krajský soud učinil nesprávná skutková zjištění ze spisu Okresního soudu v Opavě sp. zn. 1 T 63/2012 ohledně právní moci rozsudku ze dne 17. 10. 2012 č. j. 1 T 63/2012-336 ve vztahu k žalobkyni. Tento rozsudek byl žalobkyni doručen [datum], poslední den osmidenní lhůty k odvolání připadl na sobotu [datum], proto v souladu s ust. § 60 odst. 3 trestního řádu byl posledním dnem pro podání odvolání nejbližší následující pracovní den, tedy pondělí [datum] a rozsudek nabyl právní moci ve vztahu k žalobkyni až [datum] a nikoliv [datum], jak uvedl krajský soud.

5. Krajský soud nesprávně právně posoudil námitku promlčení. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že běh promlčecí doby začal [datum], kdy bylo podáno trestní oznámení. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2168/2015 z 25. 5. 2016, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSR sp. zn. 2 Cz 19/74 z 27. 9. 1974 a komentářovou literaturu vychází z názoru, že počátek běhu subjektivní promlčecí doby se váže na kumulativní existenci těchto skutečností: a) je jednoznačně identifikován poškozený, b) poškozený zná identitu škůdce, c) poškozený má vědomost o druhu a rozsahu škody, d) informace a), b), c) jsou natolik určité, že konkrétní poškozený může svůj nárok uplatnit u soudu a e) je-li poškozeným právnická osoba, vědomost o identitě škůdce a o druhu a rozsahu škody je známa pracovníkovi, z jehož pracovní náplně či pracovní smlouvy vyplývá, že řídí práci příslušného útvaru, nebo že má za úkol předcházet škodám. Závěr soudu prvního stupně stran počátku běhu subjektivní promlčecí doby považuje za nesprávný, neboť trestní oznámení podala [anonymizována tři slova], jejímiž statutárními zástupci byla ředitelka [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a předseda rady [jméno] [příjmení] Trestní oznámení ale podal v rámci své pracovní náplně pracovník [obec] [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení], který pracoval jako vyšetřovatel. Ten neměl za [anonymizována tři slova] oprávnění vyčíslovat škodu a zastupovat poškozené v trestním řízení. Přehled své práce reportoval nadřízené [anonymizováno] [příjmení] až e-mailem ze dne [datum]. Navíc indicie uvedené v trestním oznámení se zakládaly toliko na tvrzení uživatele e-mailové adresy, kterou pachatel uvedl u svého účtu na diskusním fóru [webová adresa] a na jiných sociálních sítích a nebylo postaveno najisto, zda jde o tutéž osobu. Též nebylo známo bydliště škůdce, když uživatel uváděl někdy bydliště [obec], jindy [obec]. Oznamovatel navíc neznal rozsah protiprávního jednání, tudíž ani přibližnou výši škody, podklady pro zjištění těchto skutečností byly [anonymizována tři slova] předloženy policejním orgánem až dne [datum], resp. [datum]. Za okamžik, kdy se poškozená dozvěděla o škodě, lze považovat až den [datum], kdy se [anonymizována tři slova] připojila s nárokem na náhradu škody k trestnímu řízení. Dne [datum] [anonymizována tři slova] nevěděla, kdo je v dané věci poškozen a v jakém rozsahu a žalobkyni začala zastupovat až dne [datum]. Současně žalobkyně uvádí, že se dozvěděla o tom, kdo za škodu odpovídá, [datum] z vyrozumění o tom, že je trestní řízení vedeno proti určité osobě a údaje o škůdci potřebné k uplatnění nároků u soudu se dozvěděla až [datum] z vyrozumění o podání obžaloby. Subjektivní promlčecí doba začala běžet [datum] a byla stavena dne [datum], kdy žalobkyně uplatnila nárok na náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení v trestním řízení vedeném proti neznámé osobě.

6. Dále žalobkyně rozporovala závěr krajského soudu, že ji v této věci zastupovala [anonymizována tři slova] již k datu podání trestního oznámení ([datum]), když ze skutečnosti, že [anonymizována tři slova] disponovala od [datum] generální plnou mocí od [právnická osoba] [anonymizováno], právní předchůdkyně žalobkyně, a měla zastupování zájmů svých členů v případech porušení jejich práva před soudy včetně vymáhání dlužných částek za škody způsobené porušením jejich práv v oblasti duševního vlastnictví na základě plných mocí uveden jako jeden z předmětů činnosti ve stanovách a registraci, nelze presumovat, že již od počátku jednala jako její zmocněnec i v této konkrétní věci, když generální plné moci jsou používány z organizačních důvodů, ale zastupování v konkrétní věci má další aspekty (např. finanční apod.). [anonymizována tři slova] zastupovala žalobkyni v jiných trestních věcech, v trestní věci žalovaného ji však začala zastupovat až dne [datum], do té doby nevěděla, že byla porušena i práva právní předchůdkyně žalobkyně, takže logicky nemohla vystupovat jako její zmocněnec v dané věci. Do dne [datum] [anonymizována tři slova] nevěděla, který z několika desítek subjektů, které v té době na základě generálních plných mocí zastupovala, byl konkrétně jednáním neznámého pachatele, později identifikovaného jako žalovaný, poškozen, a v jakém rozsahu. Měla sice od [datum] podklady, z nichž tyto skutečnosti mohla zjistit, avšak k převzetí zastoupení konkrétního poškozeného v této věci mohlo dojít nejdříve v okamžiku, kdy [anonymizována tři slova] skutečně zjistila, že jí zastoupená společnost, tedy právní předchůdkyně žalobkyně, byla poškozena, a k převzetí zastoupení pak fakticky došlo až tehdy, kdy [anonymizována tři slova] zastoupení právní předchůdkyně žalobkyně v dané věci převzala a jejím jménem poprvé jednala. Okamžik, kdy podklady k zjištění poškozeného a škody obdržel jiný subjekt, byť pak později vstoupil do procesního postavení zmocněnce poškozené, tedy není okamžikem, kdy se poškozená dozvěděla o škodě, kdo za ni odpovídá a jakého druhu a rozsahu škoda je.

7. Žalobkyně dále namítala, že soud prvního stupně svým postupem znemožnil žalobkyni účastnit se jednání nařízeného na den [datum] od 11:30 hod., když nevyhověl žádosti žalobkyně o nařízení jednání po 12:00 hod., aby byl schopen zástupce žalobkyně dostavit se k soudu v době pandemické situace osobním vozidlem (nejméně 5 hodin cesty včetně nutné rezervy), když zástupce žalobkyně opakovaně v této věci i ve věci související vůči soudu vyslovoval prosbu, aby za situace, kdy je vyhlášen nouzový stav a opatření k zásadnímu omezení mobility všech fyzických osob a kontaktů mezi nimi, bylo jednání časově nařízeno na odpoledne, tedy na dobu po 12:00 hod., aby to umožnilo absolvovat cestu k jednání tamního soudu a zpět v jednom dni. Na cestě automobilem k jednání [datum] na trase [obec] – [obec] – [obec] – [obec] – [obec] se vyskytly dopravní potíže a zástupce žalobkyně proto sdělil prostřednictvím třetí osoby soudu jak telefonicky, tak i e-mailem, že bude mít při příjezdu do [obec] zpoždění, přičemž záznam o telefonickém hovoru je založen ve spise, stejně jako e-mailová omluva. Krajský soud navzdory omluvě nevyčkal ani jednu minutu a jednání zahájil v 11:30 hod. bez přítomnosti zástupce žalobkyně. Takový postup je dle žalobkyně svévolný a jsoucí v rozporu s několika ústavními principy práva na soudní ochranu.

8. Dále žalobkyně namítla, že soud prvního stupně nepostupoval v intencích příkazu § 119 odst. 3 o. s. ř., které stanoví, že došlo-li ke změně v obsazení soudu, předseda senátu na začátku dalšího jednání sdělí obsah přednesů a provedených důkazů.

9. Žalobkyně též soudu prvního stupně vytkla, že v rozporu s ust. § 119a odst. 2 o. s. ř. jí soud prvního stupně u jednání dne [datum] ani [datum] neumožnil shrnout své návrhy, vyjádřit se k dokazování a ke skutkové a právní stránce věci. Nadto poukázala na to, že obě tato jednání byla vedena jako jednání přípravná a je tak pochybné, zda lze v řízení vedeném dle občanského soudního řádu rozhodnout meritorně v rámci přípravného řízení.

10. Žalobkyně napadla výslovně odvoláním též výrok o nákladech řízení. Namítla, že i v případě případného procesního neúspěchu žalobkyně ve věci samé by měl soud při rozhodování o nákladech řízení aplikovat § 150 o. s. ř. a žalovanému právo na náhradu nákladů řízení nepřiznat zejména proto, že žalovaný byl pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin porušení autorského práva podle § 270 odst. 1 a odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, tedy za trestný čin v nejvyšší kvalifikované skutkové podstatě, kterým žalobkyni způsobil škodu přesahující 5.000.000 Kč. K této skutečnosti se žalovaný staví přezíravě, nereflektuje na nabídky žalobkyně ke smírnému vyřešení věci, neúčastní se jednání před soudem. Dále žalobkyně má za to, že aplikaci § 150 o. s. ř. ovlivňuje skutečnost, že v důsledku pandemie COVID-19 žalobkyně neměla již více než 1 rok možnost řádně podnikat a naprostý výpadek tržeb z kin a razantní snížení příjmů z prodeje DVD a BD disků vedou k existenčním problémům, k propouštění i úvahám o ukončení podnikání. Vyjádření žalovaného k odvolání žalobkyně 11. Žalovaný navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně v odst. I. výroku ve věci samé. [anonymizována tři slova] je zájmovým sdružením právnických osob a dlouhodobě nahrazuje pro všechny zastoupené filmové distributory činnost zaměstnanců, resp. firemních oddělení specializujících se na předcházení vzniku škod a jejich vymáhání v soudních řízeních. [anonymizována tři slova] je s jednotlivými členy personálně, majetkově i jinak propojena. I vzhledem ke stanovám [anonymizována tři slova] a dlouhodobému generálnímu zmocnění k zastupování ze strany žalobkyně je zřejmé, že žalobkyně přenesla na [anonymizována tři slova] oprávnění k uplatňování svých nároků, ostatně jako by tak žalobkyně učinila u svých zaměstnanců. Zaměstnanec [anonymizována tři slova] [jméno] [příjmení], který v dané věci podal trestní oznámení, byl oprávněn i podat přihlášení nároků žalobkyně. Sama žalobkyně v odvolání připouští, že k běhu subjektivní promlčecí lhůty postačovala znalost zaměstnanců žalobkyně o rozhodných skutečnostech. [anonymizována tři slova] měla dne [datum] od Policie ČR všechny potřebné podklady, na základě kterých mohla uplatnit škodu vůči žalovanému. Informace od Policie ČR ze dne [datum] potvrdily zjištění [anonymizována tři slova] obsažená již v trestním oznámení z [datum], k nimž dospěla [anonymizována tři slova] nezávisle v rámci svého šetření před podáním trestního oznámení. Při porovnání těchto informací a identifikačních údajů pachatele poškozená [datum] přesně věděla, vůči komu a v jakém rozsahu má svůj nárok na odškodnění uplatňovat. Případnou adresu bydliště či rodné číslo bylo možné dohledat soudem v rámci registru obyvatel a tyto nároky nebyly klíčovými pro uplatnění nároku v trestním řízení, příp. pro podání žaloby. Žalobkyně tak byla schopna nejpozději [datum] přihlásit svůj nárok v adhezním řízení, což však učinila až [datum], tedy nejméně 34 dnů poté. [anonymizována tři slova] přitom sama uvádí ve svém sdělení z [datum], že samotné vyčíslení škody a uplatnění nároku je schopna zpracovat za jeden den, resp. v řádu minut. Podmínky pro postup dle § 150 o. s. ř. žalovaný neshledal, když mu nelze přičítat k tíži, že žalobkyně uplatnila u soudu promlčený nárok, a to za situace, kdy výše nákladů řízení je jen nepatrným zlomkem při porovnání s výší uplatněného nároku a související výší zákonných úroků z prodlení a dále odkázal na svoji nepříznivou majetkovou situaci. Odvolání žalovaného 12. Žalovaný napadl svým odvoláním výrok II. shora označeného rozsudku krajského soudu o nákladech řízení, kterým se domáhal jeho změny tak, že mu na nákladech řízení před soudem prvního stupně bude přiznána částka 433.392 Kč s argumentací, že krajský soud řádně neaplikoval § 14 odst. 2 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen„ AT“), když v souvislosti s jednáním ze dne [datum], které se nekonalo, měla být žalovanému přiznána náhrada promeškaného času dle § 14 odst. 2 AT. Dále namítal, že mu měla být přiznána též náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s mimosoudním jednáním s protistranou dne [datum] (odměna dle § 11 odst. 1 písm. i) AT, náhrada režijního paušálu, cestovní náklady z [obec] do [obec] a zpět a náhrada za promeškaný čas), když s ohledem na možné smírné řešení sporu bylo důležité osobní projednání možného smírného řešení sporu se žalobkyní, a to i s ohledem na celkovou výši požadované částky, složitost sporu a význam sporu pro obě strany a náklady spojené s tímto jednáním tak byly účelně vynaloženy. V odvolání dále namítal, že účelnými úkony právní služby byla též podání ze dne [datum] a ze dne [datum], kterými se vyjadřoval k odvolání žalobkyně proti usnesení o zastavení řízení (podání ze dne [datum]), resp. kterým reagoval na procesní situaci a upozorňoval na rozsah příslušnosti soudu. Vyjádření žalobkyně k odvolání žalovaného 13. Dle žalobkyně se jednání o smíru fakticky neuskutečnilo, neboť se na něj žalovaný nedostavil, a to i přesto, že svoji osobní účast přislíbil a jeho osobní účast byla podmínkou žalobkyně (a dalších žalobkyň v jiné věci) s tím, že na schůzku se dostavil zástupce žalovaného a s tím, že mu jeho klient telefonicky sdělil, že se schůzky nezúčastní a že pokyny k jednání o smírném vyřešení věci od klienta nemá, tedy není důvodu náhradu nákladů za takové jednání žalovanému přiznat. Dále poukázala na to, že v řízení vedeném u odvolacího soudu pod sp. zn. 4 Co 38/2021 byla žalovanému přiznána náhrada nákladů souvisejících se smírným jednáním dne [datum] (odměna za zastoupení, režijní paušál, cestovné, náhrada za promeškaný čas) a není tak důvod, proč by mu měly být hrazeny cestovní náhrady a promeškaný čas za tutéž cestu. Vyjádření ze dne [datum] bylo dle žalobkyně nadbytečné a odvolání žalovaného ze dne [datum] proti usnesení krajského soudu ze dne 30. 8. 2018, č. j. 5 C 12/2016-72 nebylo úspěšné, není tedy důvodu žalovanému přiznávat náhradu nákladů za tyto úkony. C. Dosavadní průběh řízení 14. Z obsahu spisu vyplývá, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne [datum] se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12.027.497 Kč s příslušenstvím s tím, že stejnou žalobou uplatnily své nároky i další žalobkyně ([právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba]). Řízení o věci žalobkyně proti žalovanému bylo rozhodnutím soudu prvního stupně ze dne 1. 3. 2016 č. j. 5 C 124/2014-33, které nabylo právní moci dne 17. 3. 2016, vyloučeno k samostatnému řízení. Žalobkyně se domáhala náhrady škody proti žalovanému, který byl rozsudkem Okresního soudu v Opavě ze dne 17. 10. 2012 č. j. 1 T 63/2012-336 uznán vinným zločinem porušení autorských práv žalobkyně a práv k databázi a byl mu uložen podmíněný trest odnětí svobody. Žalobkyně byla odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Protože na výzvu zmocněnce žalobkyně - [anonymizována tři slova] žalovaný nereagoval, domáhá se žalobkyně náhrady škody v podobě ušlého zisku za nerealizovaný prodej rozmnoženin a ušlé odměny za prodej rozmnoženin děl, neboť žalovaný nikoli jen pro svou osobní potřebu uložil rozmnoženiny děl uvedených v trestním rozsudku na internetové úložiště [webová adresa] a tyto rozmnoženiny dále sděloval veřejnosti prostřednictvím serveru a odkazů uveřejněných na internetových stránkách [webová adresa], čímž umožnil, aby si kdokoli rozmnoženiny stáhl a porušil práva na rozmnožování dle § 12 odst. 4 písm. a), § 13 a § 80 odst. 2 písm. a) AZ a práva na sdělování veřejnosti dle § 12 odst. 4 písm. f), § 18 a § 80 odst. 2 písm. e) AZ. Žalovaný navrhoval zamítnutí žaloby, namítal nedostatek skutkových tvrzení a důkazů ke způsobu výpočtu a přiměřenosti uplatněné škody a vznesl námitku promlčení žalobou uplatněného nároku. Krajský soud řízení usnesením ze dne [datum] přerušil, přičemž k odvolání žalovaného vrchní soud usnesením ze dne [datum] rozhodl tak, že řízení se nepřerušuje. Následně krajský soud řízení usnesením ze dne [datum] zastavil pro nezaplacení soudního poplatku ze žaloby. Proti tomuto usnesení podala odvolání jak žalobkyně, tak i žalovaný (ten však jen proti výroku o náhradě nákladů řízení), přičemž žalovaný se na výzvu krajského soudu k odvolání žalobkyně vyjádřil podáním ze dne [datum] Vrchní soud svým usnesením ze dne 29. 8. 2019, č. j. 7 Co 13/2019-106 změnil usnesení krajského soudu tak, že se řízení nezastavuje. Podáním ze dne [datum] žalovaný vznesl námitku nedostatku aktivní legitimace žalobkyně, rozvedl svoji námitku promlčení a zabýval se rozsahem příslušnosti soudu. Krajský soud poté nařídil na den [datum] přípravné jednání (předvolal účastníky a jejich zástupce příslušnými vzory 9, 10, resp. 11). V mezidobí žalovaný do spisu založil podání ze dne [datum], ve kterém v rámci rozvedení námitky nedostatku aktivní legitimace poukázal na rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 5. 2020, č. j. 7 Co 31/2019 a ve vztahu k vyčíslení žalobou uplatněného nároku poukázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 5 Tdo 55/2019. Z protokolu o přípravném jednání ze dne [datum] se podává, že uvedené přípravné jednání se nekonalo s ohledem na omluvu a žádost o odročení advokáta žalobkyně, avšak advokát žalovaného se tohoto jednání účastnil, když z časových důvodů mu již nebylo možné dát na vědomí, že jednání se nebude konat. Nové přípravné jednání bylo krajským soudem nařízeno na den [datum], když účastníci i jejich zástupci byli opět předvoláni vzory 9, 10 a 11. Z protokolu o přípravném jednání ze dne [datum] se podává, že přípravné jednání proběhlo za účasti advokátů účastníků, přičemž bylo následně odročeno na neurčito. Krajský soud poté nařídil na den [datum], v 11:30 hod. první jednání ve věci, účastníci a jejich zástupci byli předvoláni vzory 28, resp.

27. Z úředního záznamu ze dne [datum] se podává, že toho dne pracovnice advokátní kanceláře advokáta žalobkyně soudu sdělila, že zástupce žalobkyně bude mít zpoždění z důvodu nepříznivé dopravní situace na cestě, omluvila jeho neúčast s tím, že se dostaví se zpožděním cca. 1 hodiny. Jednání nařízené na den [datum] proběhlo toliko za účasti advokáta žalovaného (jak se podává z obsahu protokolu o přípravném jednání ze dne [datum]) v čase od 11:30 hod. do 12:15 hod., přičemž u tohoto jednání byl sdělen obsah žaloby včetně jejího doplnění, žalovaný se k žalobě vyjádřil a bylo provedeno listinné dokazování, přednesen závěrečný návrh zástupcem žalovaného a vyhlášen odvoláním napadený rozsudek. Z úředního záznamu ze dne [datum] založeného za protokolem o jednání se podává, že zástupce žalobkyně se dostavil k soudu ve 12:40 hod. a byl mu předán protokol z jednání. Ve spise se dále nachází e-mailové podání ze dne [datum] odeslané z e-mailové adresy [email], ze kterého se podává, že je opětovně omluveno zpoždění advokáta žalobkyně z jednání z důvodu nečekaných dopravních komplikací. D. Posouzení odvolání vrchním soudem 15. Vrchní soud při konstatování včasnosti, přípustnosti odvolání a jeho podání oprávněnou osobou přezkoumal rozsudek krajského soudu v celém rozsahu, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo, a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně důvodné není, odvolání žalovaného důvodné částečně je.

16. Předně vrchní soud považuje za správná zjištění krajského soudu učiněná z jednotlivých provedených důkazů, uvedená v bodech 13. až 24. odůvodnění napadeného rozsudku, a pro stručnost na tato zjištění zcela odkazuje s tím, že pro posouzení důvodnosti námitky promlčení nebylo třeba provádět další dokazování.

17. Rovněž tak vrchní soud považuje za správný skutkový závěr učiněný krajským soudem v bodě 49. a 50. odůvodnění napadeného rozsudku s tím, že považuje za vhodné zrekapitulovat, že [anonymizována tři slova] je spolkem, který své členy zastupuje na základě plných mocí a pověření členských společností a v jejich zastoupení jako poškozených uplatňuje jejich práva v trestních a správních řízeních jako zmocněnec poškozených. Členem tohoto spolku byla též [právnická osoba] [anonymizováno]., která byla dne [datum] vymazána z obchodního rejstříku v důsledku sloučení s nástupnickou [právnická osoba], [anonymizováno]., za kterou jednal v období od [datum] do [datum] člen představenstva [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v souladu se zapsaným způsobem jednání. Dne [datum] udělila [právnická osoba] [anonymizováno]. prostřednictvím [anonymizováno] [příjmení] pověření [anonymizována tři slova] mimo jiné k zastupování zájmů společnosti před soudy a jinými orgány v případě porušení práv včetně práva společnosti jako poškozeného v trestním řízení k vymáhání částek za škody způsobené porušením práv v oblasti duševního vlastnictví. [anonymizována tři slova] podala trestní oznámení na žalovaného podáním datovaným dne [datum], které příslušnému odboru Policie ČR v [obec] doručila dne [datum]. V trestním oznámení ze dne [datum] [anonymizována tři slova] přesně identifikovala viníka jeho jménem, příjmením, datem narození a e-mailovou adresou v komunikačním programu [anonymizováno]. Přípisem příslušného odboru Policie ČR, který byl [anonymizována tři slova] doručen dne [datum], získala tato organizace potřebné informace pro uplatnění náhrady škody. Na základě této informace [anonymizována tři slova] jako zmocněnec předchůdce žalobkyně uplatnila právo na náhradu škody v adhezním řízení podáním ze dne [datum], které bylo doručeno Policii ČR, Územnímu odboru [obec] dne [datum] v částce 11.811.182 Kč a následně bylo doplněno podáním ze dne [datum] (k jehož doručení policii došlo [datum]) a výše škody byla zvýšena o částku 216.315 Kč, na celkovou částku 12.027.497 Kč. V soudní části trestního řízení doložila žalobkyně do trestního spisu pověření udělené [anonymizována tři slova] k zastupování žalobkyně v trestním řízení jakožto nástupce zaniklé [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] . Rozsudkem Okresního soudu Opava ze dne 17. 10. 2012, č. j. 1 T 63/2012-336 byl žalovaný uznán vinným zločinem porušení autorského práva tím, že v období nejméně od května 2010 do května 2012 v [obec] bez vědomí a souhlasu majitelů autorských práv či práv k jejich distribuci, nahrál zde označené tituly (uploadoval) v množství několika set titulů na internetové úložiště [webová adresa], se záměrem je zpřístupnit dalším osobám a současně na internetové fórum [webová adresa] umístil odkazy, které umožnily ostatním uživatelům sítě Internet jejich volné stažení a odsouzen k trestu odnětí svobody s odkladem jeho výkonu na zkušební dobu a k trestu propadnutí věci. Odsuzujícím rozsudkem byli všichni poškození včetně právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba]) odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních podle § 229 odst. 1 trestního řádu. Rozsudek byl vyhlášen v nepřítomnosti [obec] [anonymizována dvě slova], tedy zmocněnce právní předchůdkyně žalobkyně a tomuto byl doručen dne [datum]. a) K procesním námitkám 18. Žalobkyně namítala, že krajský soud jí svým postupem znemožnil účast u jednání dne [datum]. Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku realizaci těch procesních práv, která mu občanský soudní řád dává (např. právo účastnit se jednání, činit přednesy, navrhovat důkazy apod.). O vadu řízení jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoli jen při rozhodování. Účastník nemá právo na to, aby si určil, či aby se dožadoval nařízení jednání na určitou hodinu. Má toliko právo, aby jeho věc byla soudem projednána. Ani větší vzdálenost sídla advokáta žalobkyně od místa sídla soudu nezakládá účastníku právo na to, aby jeho věc byla projednána pouze v odpoledních hodinách. Je odpovědností účastníka řízení, popř. jeho zástupce, aby se k jednání dostatečně dopředu nařízenému včas dostavil. Součástí této odpovědnosti je i zohlednění možných dopravních, povětrnostních či jiných podmínek, které mohou včasnou přítomnost u jednání ohrozit. Protipandemická opatření účinná v době konání jednání dne [datum] neznemožňovala advokátu žalobkyně účast u jednání, neboť v té době nebylo platné či účinné žádné opatření, které by omezovalo vnitrostátní dopravu na území ČR. Krajský soud tudíž nepochybil, pokud žádosti žalobkyně o nařízení jednání nejdříve na 12:00 hod. nevyhověl. Bylo-li jednání nařízeno na 11:30 hod., měl zástupce žalobkyně stále dostatečný časový prostor, aby se k tomuto jednání dostavil. Rovněž tak krajský soud nepochybil, pokud věc dne [datum] bez účasti žalobkyně a jejího zástupce projednal. Zástupce žalobkyně sice omluvil svoji neúčast prostřednictvím třetí osoby z důvodu dopravních komplikací, avšak o odročení jednání nepožádal. Jak vyplývá z ustálené judikatury Nejvyššího soudu, omluva nepřítomnosti účastníka u jednání není bez dalšího žádostí o odročení jednání ve smyslu § 101 odst. 3 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 1996, sp. zn. 2 Cdon 369/96, uveřejněné v časopisu Soudní judikatura č. 3, ročník 1998, pod číslem 25, jakož i důvody rozhodnutí uveřejněného pod číslem 38/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek či usnesení ze dne 27. 11. 2012, sp. zn. 33 Cdo 608/2012 a usnesení ze dne 29. 4. 2010, sp. zn. 29 Cdo 1994/2009). Své zpoždění zástupce žalobkyně pouze odhadoval na cca. 60 minut. Není za takové situace povinností soudu posouvat začátek jednání či jednání rovnou odročit. A to i s přihlédnutím k tomu, že zpravidla jsou ve věcech civilních nařizována vícero jednání na jeden den. Krajský soud tak nepochybil, pokud dne [datum] věc u jednání projednal a rozhodl.

19. Žalobkyně dále namítala, že soud prvního stupně nepostupoval v intencích příkazu ust. § 119 odst. 3 o. s. ř. a § 119a odst. 2 o. s. ř. Jak se však podává z obsahu spisu, došlo ke změně v obsazení senátu dříve, než bylo ve věci nařízeno první jednání ve věci, dokonce dříve, než ve věci bylo provedeno přípravné jednání. Nebylo tudíž povinností soudu u jednání dne [datum] postupovat dle § 119 odst. 3 o. s. ř. Postup krajského soudu, který nařídil přípravné jednání a následně jednání ve věci samé, procesní vadu řízení nepředstavuje. Stejně tak krajský soud nepochybil u jednání dne [datum], když přítomný zástupce žalovaného svůj závěrečný návrh přednesl, jak se podává z obsahu protokolu o jednání z uvedeného dne a za situace, kdy žalobkyně ani její zástupce nebyli u jednání účastni, je logicky vyloučeno, aby svůj závěrečný návrh přednesli. V rámci přípravného jednání se závěrečný návrh nepřednáší.

20. Jistého pochybení se krajský soud dopustil tím, že průběh jednání dne [datum] zachytil do protokolu označeném jako„ protokol o přípravném jednání“. Jedná se toliko o mechanicko- -technickou chybu krajského soudu svědčící o jeho nedůslednosti, která však nemůže mít žádného vlivu na rozhodnutí ve věci samé. Jak se totiž podává z obsahu spisu, byli účastníci a jejich zástupci k jednání na den [datum] předvoláni vzory 28, resp.

27. Z obsahu těchto vzorů se jednoznačně podává, že se jedná o předvolání k soudnímu jednání, a nikoliv k přípravnému jednání. K přípravnému jednání na den [datum], res. [datum], byli účastníci a jejich zástupci předvoláni příslušnými vzory 9, 10 a 11, které jsou k tomuto přímo určené. Porovnáním obsahu těchto vzorů muselo být účastníkům a jejich zástupcům zřejmé, že dne [datum] se koná jednání ve věci a nikoliv přípravné jednání. Tomu pak odpovídá i obsah protokolu z [datum], který zachycuje průběh jednání ve věci samé (byl sdělen obsah žaloby včetně jejího doplnění, žalovaný se k žalobě vyjádřil a bylo provedeno listinné dokazování, přednesen závěrečný návrh zástupcem žalovaného a vyhlášen odvoláním napadený rozsudek) a pouhé špatné označení protokolu nemůže změnit ničeho na tom, že dne [datum] proběhlo jednání ve věci samé, ke kterému byli účastníci i jejich zástupci řádně předvoláni.

21. Z výše uvedeného tak vyplývá, že procesní námitky žalobkyně důvodné nejsou. b) K námitce promlčení 22. Podle ustanovení § 3036 věty první zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, který nabyl účinnosti dne [datum], podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona.

23. Podle ust. § 106 odst. 1 obč. zák. právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě, a o tom, kdo za ni odpovídá.

24. Podle ust. § 112 věty první obč. zák. uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje nebo je-li ohledně jeho práva zahájena mediace, promlčecí doba neběží od tohoto uplatnění po dobu řízení nebo od tohoto zahájení po dobu mediace.

25. Ustanovení § 106 odst. 1 obč. zák. váže počátek běhu subjektivní promlčecí doby na vědomost poškozeného o vzniklé škodě a škůdci, tj. osobě, která za vzniklou škodu odpovídá. Promlčecí doba začíná běžet ode dne, kdy se poškozený o vzniklé škodě a škůdci skutečně dozvěděl, je tedy třeba vycházet z prokázané vědomosti poškozeného o vzniklé škodě a o tom, kdo za ni odpovídá; nestačí pouhý předpoklad či možnost dozvědět se o těchto okolnostech, přičemž počátek běhu subjektivní lhůty může být odlišný ve vztahu k vědomosti poškozeného o škodě a k jeho vědomosti o škůdci (srovnej rozhodnutí NS ČSR ze dne 27. 9. 1974, sp. zn. 2 Cz 19/74 publikované pod č. 38/1975 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). O tom, kdo za škodu odpovídá, se poškozený dozví tehdy, jestliže získá vědomost o takových skutkových okolnostech, které mohou zakládat důvod pro závěr o odpovědnosti konkrétního subjektu; nemusí jít o zjištění (tedy jistotu v běžném slova smyslu), postačuje, aby skutkové okolnosti, kterými poškozený disponuje, byly způsobilé takový závěr o určité odpovědnosti určitého subjektu učinit. Pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty není podstatná vědomost poškozeného o přesné výši škody, ale postačuje i jen orientační (přibližná) znalost rozsahu (výše) škody.

26. Předně vrchní soud považuje za nezbytné uvést, že žalobkyně se v průběhu adhezního řízení stala dne [datum] právní nástupkyní [právnická osoba] [anonymizováno], neboť [právnická osoba] [anonymizováno] ke dni [datum] zanikla sloučením s nástupnickou společností – žalobkyní. Tímto dnem žalobkyně vstoupila do práv a povinností [právnická osoba] [anonymizováno], což se projevilo v trestním řízení vedeném proti žalovanému tak, že žalobkyně tuto skutečnost sdělila trestnímu soudu v omluvě z hlavního líčení ze dne [datum] a současně doložila své zastupování jako poškozené [anonymizována tři slova]. Ve smyslu § 45 odst. 3 trestního řádu tak žalobkyně vstoupila přímo do práv poškozené – [právnická osoba], když dala výslovně najevo, že hodlá ve výkonu práv poškozené pokračovat. Pro běh promlčecí lhůty to má za následek, že tato lhůta nepočala žalobkyni nově běžet ode dne, kdy trestnímu soudu sdělila, že je nástupkyní [právnická osoba] [anonymizováno], ale její běh se i nadále odvíjel od úkonů učiněných její předchůdkyní. Okresní soud v Opavě sice i přes informaci o právním nástupnictví v odsuzujícím trestním rozsudku neodkázal žalobkyni s jejím nárokem na řízení ve věcech občanskoprávních, když v rozsudku odkázal původní poškozenou [právnická osoba], avšak za situace, kdy rozsudek v trestní věci žalovaného byl doručen zmocněnkyni žalobkyně [anonymizována tři slova] dne [datum], je třeba tento den považovat za den, kdy rozsudek byl doručen žalobkyni a kdy se dozvěděla o výsledku trestního řízení.

27. V této věci bylo v řízení prokázáno trestním oznámením [obec] [anonymizována dvě slova], že předchůdkyně poškozené ([právnická osoba]) o osobě škůdce věděla již dne [datum], neboť z tohoto dne je trestní oznámení, v němž zmocněnkyně poškozené označila škůdce jménem, příjmením, datem narození a e-mailovou adresou v komunikačním programu [anonymizováno] Osoba takto v trestním oznámení označená byla také posléze pravomocně odsouzena, což jen potvrzuje skutečnost, že již v okamžiku podání trestního oznámení byla osoba škůdce žalobkyni, resp. její předchůdkyni známa. Není zde totiž vyžadována znalost definitivního výsledku šetření příslušných orgánů ani nezpochybnitelná jistota v určení osoby odpovědné za vznik škody a zákon vychází z předpokladu, že po poškozeném, který ví o vzniku škody, lze požadovat, aby nárok u soudu uplatnil, jakmile má k dispozici takové informace o okolnostech vzniku škody, z nichž lze usoudit, že určitá osoba za škodu odpovídá (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014 sp. zn. 25 Cdo 1657/2012). O rozsahu škody se předchůdkyně žalobkyně dozvěděla opět prostřednictvím zmocněnkyně dne [datum], kdy [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] obdržela od policie informace nezbytné pro uplatnění škody. Subjektivní doba pro uplatnění nároku na náhradu škody tedy začala žalobkyni běžet dne [datum] (nikoli [datum], jak uvádí soud prvního stupně v odůvodnění svého rozhodnutí), neboť lhůta počíná běžet dnem následujícím po dni, který je rozhodný pro její počátek (viz § 122 obč. zák.). Ke stavení promlčecí doby pak došlo dne [datum], kdy se předchůdkyně žalobkyně připojila k trestnímu stíhání s nárokem na náhradu škody. Běh této lhůty pak pokračoval nikoli ode dne [datum], tedy nikoli ode dne následujícího po dni, kdy byl rozsudek v trestní věci, doručen zmocněnkyni žalobkyně, ani ode dne [datum], ale od [datum], neboť promlčecí doba se staví po dobu řízení, ve kterém poškozený uplatňuje své právo, v tomto případě po dobu adhezního řízení, které končí až právní mocí rozhodnutí, nikoli doručením rozhodnutí poškozenému. Poslední den lhůty pro podání odvolání proti rozsudku připadal na sobotu [datum] a podle ust. § 60 odst. 3 trestního řádu se tedy posunul na pondělí [datum] a rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Promlčecí doba tedy počala běžet [datum] (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 5. 2017 sp. zn. 23 Cdo 980/2017) a běžela do [datum], když žaloba v této věci byla podána dne [datum]. Promlčecí doba činí 730 dnů, od [datum] do [datum] z ní uběhlo 33 dnů a od [datum] do [datum] pak 710 dnů, celkem 743 dnů. Tyto závěry se vztahují též na část uplatněné škody ve výši 216.315 Kč, když přibližnou znalost o výši škody měla předchůdkyně žalobkyně již [datum] a podáním ze dne [datum] tuto škodu jen upřesňovala, přičemž platí, že pro uplatnění práva na náhradu škody postačuje i jen orientační (přibližná) znalost rozsahu (výše) škody (např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3113/2011). Závěr soudu prvního stupně, že žaloba byla podána až po uplynutí promlčecí doby a nárok žalobkyně je promlčený, je tedy správný, byť je důvodnou námitka žalobkyně stran okamžiku nabytí právní moci rozsudku soudu v trestní věci, jakož i námitka, že promlčecí doba nemohla začít běžet již podáním trestního oznámení (z něhož je patrné, že předchůdkyni poškozené byla známa osoba škůdce), neboť v tomto okamžiku nebyla známa přibližná výše škody, kterou předchůdce poškozené zjistila až ze sdělení policie z [datum].

28. Namítá-li žalobkyně, že den [datum], kdy [anonymizována tři slova] byly předloženy podklady od policie k výši škody, nelze považovat za okamžik, kdy se poškozená o škodě dozvěděla proto, že tímto okamžikem byl až den [datum], kdy bylo podáno trestní oznámení, není tato námitka důvodná, neboť je nepochybné, že od [datum] žalobkyně podklady pro výpočet výše škody měla, když od policie obdržela seznam souborů uploadovaných žalovaným, na jejichž základě [anonymizována tři slova] provedla identifikaci neoprávněně užitých děl a nositelů práv. Právě na základě těchto podkladů se pak žalobkyně připojila s nárokem na náhradu škody k trestnímu stíhání.

29. Námitku, že [anonymizována tři slova] začala žalobkyni (resp. její předchůdkyni) zastupovat až dne [datum], rovněž nelze považovat za důvodnou. Sama žalobkyně tvrdila a pověřeními v trestním řízení prokazovala, že předchůdkyně žalobkyně pověřila [anonymizována tři slova] k zastupováním svých zájmů v oblasti ochrany autorských práv pověřením z [datum].

30. Pokud jde o argumentaci žalobkyně rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 2168/2015, dle kterého při stanovení počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty nelze ztotožňovat okamžik rozhodný pro skutečnou vědomost poškozeného o škodě a o odpovědném subjektu s okamžikem, kdy o těchto skutečnostech nabyla vědomost jiná osoba než poškozený, tedy například advokát, který poškozeného zastupoval v jiném řízení, je nepřípadná, neboť zde nenastala situace, kdy se o škodě dozvěděl zástupce, který poškozenou zastupoval v jiném řízení, ale nastala situace, kdy o škodě se ze sdělení policie dozvěděl zástupce poškozených v řízení trestním, v němž se žalobkyně náhrady škody domáhala.

31. Rozsáhlá argumentace žalobkyně k oprávnění [jméno] [příjmení], zaměstnance [anonymizována tři slova] podat trestní oznámení je irelevantní, neboť za okamžik, od něhož se odvíjí běh subjektivní promlčecí doby, považuje odvolací soud okamžik, kdy [anonymizována tři slova] obdržela od policie podklady pro stanovení výše škody, nikoli okamžik podání trestního oznámení. Z trestního oznámení (a to bez ohledu na to, zda bylo podáno osobou oprávněnou za [anonymizována tři slova] jednat či nikoliv) vyplývá, že [anonymizována tři slova] byla známa osoba škůdce, neboť tato vědomost právnické osoby byla dána vědomostí jejího zaměstnance [jméno] [příjmení], jehož pracovní náplní bylo vyšetřování porušování autorských práv.

32. Považuje-li odvolací soud za správný závěr soudu prvního stupně o důvodnosti námitky promlčení vznesené žalovaným, nezabýval se již odvolacími námitkami žalobkyně, že je nesprávný závěr soudu prvního stupně, že žalobkyně (resp. její předchůdkyně) neudělila řádně zmocnění [anonymizována tři slova] k uplatnění nároku na náhradu škody, neboť soud prvního stupně vycházel primárně z toho, že žalobkyně se s nárokem na náhradu škody prostřednictvím řádně zmocněné [anonymizována tři slova] k trestnímu stíhání připojila dne [datum]. c) Náklady řízení před krajským soudem 33. Žalobkyně se v odvolání dovolávala aplikace ust. § 150 o. s. ř. ve svůj prospěch, a to zejména s ohledem na pravomocné odsouzení žalovaného za spáchání úmyslného zločinu, jeho snahu vyhnout se zaplacení bezdůvodného obohacení a náhrady škody a na skutečnost, že v důsledku pandemie COVID-19 neměla žalobkyně více než rok možnost řádně podnikat a již dříve zakoupené filmy řádně exploatovat.

34. Dle ust. § 150 o. s. ř. lze výjimečně z důvodů zvláštního zřetele hodných náhradu nákladů řízení zcela či zčásti nepřiznat. Výkladem ustanovení § 150 o. s. ř. se Nejvyšší soud zabýval např. v usnesení ze dne 31. března 2014, sp. zn. 23 Cdo 2941/2013, nebo v usnesení ze dne 21. července 2014, sp. zn. 22 Cdo 2524/2014 (obě dostupná na www.nsoud.cz), v nichž vyložil, že okolnostmi hodnými zvláštního zřetele se rozumí takové okolnosti, pro které by se jevilo v konkrétním případě nespravedlivým ukládat náhradu nákladů řízení tomu účastníku, který ve věci úspěch neměl, a zároveň by bylo možno spravedlivě požadovat na úspěšném účastníku, aby náklady vynaložené v souvislosti s řízením nesl ze svého. Při zkoumání, zda tu jsou důvody hodné zvláštního zřetele, soud přihlíží v první řadě k majetkovým, sociálním, osobním a dalším poměrům všech účastníků řízení; je třeba přitom vzít na zřetel nejen poměry toho, kdo by měl hradit náklady řízení, ale je nutno také uvážit, jak by se takové rozhodnutí dotklo zejména majetkových poměrů oprávněného účastníka. Významné z hlediska aplikace § 150 o. s. ř. jsou rovněž okolnosti, které vedly k soudnímu uplatnění nároku, postoj účastníků v průběhu řízení a další. V usnesení ze dne 21. července 2014, sp. zn. 22 Cdo 2288/2013 (dostupném na www.nsoud.cz), Nejvyšší soud k § 150 o. s. ř. potom uvedl, že toto ustanovení je právní normou s relativně neurčitou hypotézou, tj. právní normou, jejíž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, ale která přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Byla-li hypotéza právní normy vymezena správně, nemůže být rozhodnutí ve věci v rozporu se zákonem z důvodu, že nebyly objasněny okolnosti další, případně že nebylo přihlédnuto k jiným okolnostem, které v posuzovaném případě nelze považovat za podstatné či významné, neboť takové okolnosti nejsou součástí hypotézy právní normy, vymezené soudem v souladu se zákonem, z níž soud při právním posouzení věci vychází.

35. V posuzované věci lze uzavřít, že původ sporu spočívá v trestné činnosti žalovaného, avšak nelze odhlédnout od toho, že žaloba byla zamítnuta proto, že byla podána opožděně, přičemž okamžik, kdy byla žaloba podána, chováním žalovaného nebyl nikterak ovlivněn. Skutečnost, že žalovaný se osobně neúčastnil jednání soudu, ani jednání s žalobkyní o smírném řešení věci, rovněž není důvodem pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř., neboť žalovaný byl v řízení zastoupen a jeho zástupce se jednání soudu i jednání s žalobkyní o mimosoudním vyřízení věci účastnil. Tvrzení o špatné finanční situaci žalobkyně z důvodu pandemie COVID-19 a výpadku tržeb žalobkyně za situace, kdy je žalovaný zpochybňoval, nikterak neosvědčily. Nelze přehlédnout, že ekonomická síla žalobkyně jako právnické osoby je nesrovnatelně vyšší než ekonomická síla žalovaného jako fyzické osoby, a to bez ohledu na to, kde žalovaný tráví dovolené a že by tudíž újmu způsobenou nepřiznáním práva na náhradu nákladů řízení pociťoval žalovaný mnohem úkorněji, nežli by žalobkyně pociťovala újmu způsobenou jí uložením povinnosti zaplatit žalovanému náklady řízení. Výše nákladů řízení, konkrétně výše odměny advokáta za úkony právní služby vyplývá z částky, kterou žalobkyně učinila předmětem sporu.

36. Odvolací soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že důvody pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř. zde nejsou a soud prvního stupně postupoval správně, pokud o nákladech řízení rozhodoval podle úspěchu ve věci, tedy pokud aplikoval ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. a s ohledem na úspěch žalovaného tomuto přiznal právo na náhradu nákladů řízení.

37. Krajský soud však pochybil, nepřiznal-li žalovanému odměnu za úkon právní služby spočívající v jednání s protistranou, které se konalo dne [datum], neboť oprávněnost tohoto požadavku žalovaného vyplývá z ust. § 11 odst. 1 písm. i) AT, když uvedeného jednání se zúčastnil advokát žalovaného, tedy osoba práva znalá, profesionál, skutečnost, že smírné jednání nevedlo k oboustranně akceptovatelnému závěru, nečiní z tohoto úkonu právní služby úkon neúčelný. Žalovanému tak náleží ještě odměna za tento další úkon právní služby včetně náhrady režijního paušálu. Náhrada za ztrátu času za cestu advokáta žalovaného k uvedenému smírnému jednání, tak jako náhrada cestovného však žalovanému nepřísluší, neboť advokát žalovaného dne [datum] na stejném místě jednal v rámci pokusu o smírné vyřešení věci též s jinými poškozenými, které měli postavení žalobkyň ve sporu vedeném u krajského soudu pod sp. zn. 5 C 124/2014, přičemž náhrada za ztrátu času včetně cestovného již byla žalovanému v plném rozsahu přiznána v tomto řízení.

38. Krajský soud rovněž nesprávně přiznal žalovanému náhradu za ztrátu času ve výši 1.200 Kč za cestu advokáta žalovaného k přípravnému jednání dne [datum]. Jak se podává z obsahu spisu, uvedené přípravné jednání se nekonalo s ohledem na omluvu advokáta žalobce a žádost o odročení, advokát žalovaného se tohoto jednání účastnil, neboť z časových důvodů mu již nebylo možné dát na vědomí, že jednání se nebude konat. Náhrada za ztrátu času se v takovém případě stanoví dle § 14 odst. 2 AT, nikoli dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT. Náhrada za promeškaný čas účastí u přípravného jednání dne [datum] tak činí jednu polovinu mimosmluvní odměny za účast u jednání.

39. Pokud se týká dalších úkonů právní služby, a to vyjádření žalovaného ze dne [datum], považuje tento úkon vrchní soud za účelný, a tudíž honorovatelný dle AT. Uvedeným podáním se žalovaný vyjadřoval k odvolání žalobkyně proti usnesení krajského soudu o zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku, ke kterému byl žalovaný vyzván krajským soudem usnesením – výzvou ze dne [datum]. Za tento úkon právní služby tak žalovanému náleží náhrada nákladů řízení ve výši poloviny mimosmluvní odměny dle § 11 odst. 2 písm. c) AT.

40. Naopak úkon právní služby – vyjádření žalovaného ze dne [datum] vrchní soud za účelný úkon právní služby nepovažuje, když jeho obsahem jsou tvrzení, které žalovaný mohl objektivně uplatnit již ve svých dřívějších vyjádřeních ve věci samé a z obsahu spisu se nepodává, že by žalovanému bránily nějaké okolnosti takto učinit. Za uvedený úkon právní služby tak žalovanému náhrada odměny za zastoupení a režijní paušál nepřísluší.

41. S ohledem na výše uvedené tak žalovaného náklady za řízení před krajským soudem činí částku 431.374,50 Kč sestávající z: -) odměny za zastoupení advokátem ve výši 393.120 Kč za šest úkonů právní služby po 49.140 Kč dle § 7 bod 7., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a i) AT (příprava a převzetí zastoupení, vyjádření k žalobě, mimosoudní jednání s protistranou dne [datum], vyjádření ve věci samé ze dne [datum], vyjádření ve věci samé ze dne [datum] a účast u jednání dne [datum]) a za čtyři úkony po 24.570 Kč dle § 7 bod 7., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 2 písm. c) a g) AT (odvolání proti usnesení o přerušení řízení, odvolání proti usnesení o zastavení řízení, vyjádření k odvolání žalobkyně proti usnesení o zastavení řízení a účast u přípravného jednání dne [datum]), -) náhrady deseti režijních paušálů po 300Kč, celkem 3.000 Kč za uvedené úkony právní služby dle § 13 odst. 1, odst. 4 AT, -) náhrady promeškaného času na cestě advokáta žalovaného k přípravnému jednání dne [datum], které se nekonalo, ve výši 24.570 Kč dle § 14 odst. 2 AT, -) náhrady za ztrátu času na cestě advokáta žalovaného k přípravnému jednání dne [datum] a k jednání dne [datum] na cestě [obec] – [obec] a zpět ve výši 2.400 Kč, jedna cesta tam a zpět 12 půlhodin po 100Kč, tedy 1.200 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT, -) náhrady cestovného za cestu advokáta žalovaného k přípravnému jednání dne [datum], přípravnému jednání dne [datum] a k jednání dne [datum] ve výši celkem 8.284,50 Kč (z toho jedna cesta tam a zpět 2.761,50 Kč – pohonné hmoty 631,90 Kč a amortizace 2.129,60 Kč) osobním vozidlem [anonymizováno] [registrační značka] na trase [obec] – [obec] a zpět, celkem jedna cesta 484 km při kombinované spotřebě 4,8 l /100 motorové nafty za cenu 27,20 Kč a amortizačním koeficientu 4,40 Kč/km dle vyhl. č. 589/2020 Sb. Náhradu 21% DPH žalovaný nepožadoval. d) Závěr 42. Odvolací soud tedy dospěl k závěru, že odvolací námitky žalobkyně nejsou důvodné, a proto rozhodnutí soudu prvního stupně v odstavci I. výroku, kterým byla žaloba zamítnuta, podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

43. Z výše uvedených důvodů odvolací soud dále rozsudek soudu prvního stupně v odstavci II. výroku změnil tak, jak je ve výroku rozhodnutí odvolacího soudu uvedeno s tím, že o lhůtě k plnění rozhodl vrchní soud dle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř., místo plnění náhrady nákladů řízení pak určil v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. E. Náklady odvolacího řízení 44. O nákladech odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 224 odst. 1 o. s. ř., když v odvolacím řízení měl úspěch žalovaný, kterému s tímto řízení vznikly náklady v celkové výši 126.364 Kč sestávající z: -) odměny za zastoupení ve výši 122.850 Kč za dva úkony po 49.140 Kč dle § 7 bod 7., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g), k) AT (vyjádření k odvolání žalobkyně a účast u jednání odvolacího soudu dne [datum]) a jeden úkon za 24.570 Kč dle § 7 bod 7., § 8 odst. 1, § 11 odst. 2 písm. c) AT (odvolání proti výroku o náhradě nákladů řízení), -) náhrady tří režijních paušálů po 300Kč, celkem 900 Kč za uvedené úkony právní služby dle § 13 odst. 1, odst. 4 AT, -) náhrady za ztrátu času na cestě advokáta žalovaného k odvolacímu jednání dne [datum] na cestě [obec] – [obec] a zpět za osm půlhodin po 100 Kč, celkem 800 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a), odst. 3 AT, -) náhrady cestovného za cestu advokáta žalovaného k odvolacímu jednání dne [datum] ve výši celkem 1.814 Kč (pohonné hmoty 488,60 Kč a amortizace 1.325,40 Kč) osobním vozidlem [anonymizováno] [registrační značka] na trase [obec] – [obec] a zpět, celkem jedna cesta 282 km při kombinované spotřebě 4,8 l /100 km motorové nafty za cenu 36,10 Kč a amortizačním koeficientu 4,70 Kč/km dle vyhl. č. 511/2021 Sb. Náhradu 21% DPH žalovaný nepožadoval.

45. O lhůtě k plnění rozhodl vrchní soud dle § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř., místo plnění náhrady nákladů řízení pak určil v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř.