4 Co 47/2023 - 252

Rubrum

Vrchní soud v Olomouci rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Eustasie Rutarové a soudkyň JUDr. Magdaleny Vinklerové a JUDr. Lenky Dopitové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zrušení rozhodčího nálezu rozhodce [Anonymizováno] ze dne 14. 9. 2022, č. sporu [Anonymizováno] o odvolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. 10. 2024 č. j. 83 C 21/2022-212 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 5.347 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta žalované.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobce domáhal zrušení rozhodčího nálezu rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 14. 9. 2022 č. sporu [Anonymizováno] (odstavec I. výroku) a uložil žalobci povinnost zaplatit žalované náklady řízení ve výši 16.527 Kč (odstavec II. výroku) a České republice ve výši 2.608 Kč (odstavec III. výroku). V odůvodnění konstatoval, že nad rámec důkazů, které již provedl v předchozím řízení, provedl důkaz posudkem znalce z oboru písmoznalectví [tituly před jménem] [jméno FO], z něhož zjistil, že znalec ve vysoké kladné rovině pravděpodobnosti formuloval svůj závěr tak, že pisatelem sporného podpisu je tatáž osoba, která podepsala srovnávací materiál. Dále soud prvního stupně provedl důkaz originálem listiny nazvané „Žádost o platbu na fakturu“ (dále jen žádost), z níž zjistil, že jako smluvní strany jsou zde označeny společnost [právnická osoba] a společnost [právnická osoba] jednající prostřednictvím statutárních zástupců [tituly před jménem] [jméno FO] a [Jméno žalobce]. Smluvní strany se dohodly, že spory vzniklé z kupních smluv a v souvislosti s nimi, z dopravy, z nájmu či podnájmu zboží a strojního zařízení či z jejich jakéhokoli jiného užívání budou s konečnou platností rozhodovány podle zásad spravedlnosti rozhodcem [tituly před jménem] [jméno FO], advokátem se sídlem v [adresa] podle Řádu a Pravidel Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR s tím, že řízení bude písemné. Listina obsahuje schválení [tituly před jménem] [jméno FO] a výši částky, na níž je poskytován kredit – 100.000 Kč se splatností 30 dnů. Za společnost [právnická osoba] tuto listinu podepsal dne 22. 3. 2016 [tituly před jménem] [jméno FO], za společnost [právnická osoba] dne 16. 3. 2016 statutární zástupci [tituly před jménem] [jméno FO] a [Jméno žalobce]. Z originálu listiny nazvané „schválení žádosti o platbu na fakturu“ (dále jen Schválení) soud prvního stupně zjistil, že statutární zástupce žádající společnosti prohlásil, že v zájmu zachování kreditu budou platby prováděny řádně a včas a uspokojí všechny pohledávky [právnická osoba]. Statutární zástupce a společnost [právnická osoba] se současně dohodli, že všechny spory vzniklé z tohoto závazku statutárního zástupce budou rozhodovány s konečnou platností podle zásad spravedlnosti rozhodcem [tituly před jménem] [jméno FO], advokátem se sídlem v [adresa], podle Řádu a Pravidel Rozhodčího soudu při HK ČR a AK ČR s tím, že řízení bude písemné. Za společnost [právnická osoba] tuto listinu podepsal dne 22. 3. 2016 [tituly před jménem] [jméno FO], u podpisu žadatele je datum 16. 3. 2016, otisk razítka společnosti [právnická osoba] a dva nečitelné podpisy. Dále soud prvního stupně provedl důkaz listinami o osobách oprávněných zboží převzít a podepsat přijetí faktury, Všeobecnými obchodními podmínkami společnosti [právnická osoba], výslechem svědka [jméno FO], z jehož výpovědi zjistil, že svědek 30 let pracuje ve společnosti [právnická osoba], aktuálně jako vedoucí obchodního střediska v [adresa]. Svědek popsal mechanismus uzavírání smluv a vysvětlil, že formulář žádosti a schválení spolu tvoří jeden celek. K časové prodlevě mezi podpisem zástupce společnosti [právnická osoba] [tituly před jménem] [jméno FO] na žádosti a schválení a podpisy zástupců společnosti [právnická osoba] na těchto listinách svědek uvedl, že prodleva byla způsobena tím, že zástupce společnosti [právnická osoba] si vždy ponechával čas na ověření bonity zákazníka a na zvážení, zda smlouvu se zákazníkem uzavře. V kladném případě svědek zákazníka vždy informoval o podpisu smlouvy zástupcem společnosti [právnická osoba], přičemž jednu kopii smlouvy mu posléze předal, a o tom, že může začít odebírat zboží. Uvedl, že funkcí kreditu ve výši 100.000 Kč bylo, že zákazník mohl do výše sjednaného kreditu odebírat zboží, aniž měl zaplaceno, v opačném případě, tj. když kredit sjednán nebyl, musel zákazník platit hotově při odběru zboží. Z výpovědi svědka [tituly před jménem] [jméno FO] soud prvního stupně zjistil, že svědek byl od roku 2016 a dosud je jednatelem a společníkem společnosti [právnická osoba]. Svědek potvrdil, že spolu s žalobcem podepsali v sídle společnosti [právnická osoba] smlouvu, neboť pokud by k podpisu smlouvy svědkem a zároveň i žalobcem nedošlo, nemohli by odebírat zboží. Na vrácení smlouvy společností [právnická osoba] si nepamatoval, ale žalobcem byl o této skutečnosti informován. Následně společnosti [právnická osoba] začaly přicházet faktury za zboží, což svědčí o tom, že smlouva musela být uzavřena. Na základě takto doplněného dokazování soud prvního stupně k důvodu ke zrušení rozhodčího nálezu dle ustanovení § 31 písm. b) zákona č. 216/94 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů (dále jen ZRŘ) konstatoval, že žádost obsahuje rozhodčí doložku uzavřenou mezi společností [právnická osoba] a společností [právnická osoba], která jednala prostřednictvím dvou jednatelů, a to svědka [jméno FO] a žalobce. V žádosti je jasně vymezen okruh sporů, na které dopadá pravomoc rozhodce. Schválení, které je spolu s žádostí součástí jednoho souboru listin, je naproti tomu ujednáním mezi žalobcem a [tituly před jménem] [jméno FO] na straně jedné a společností [právnická osoba] na straně druhé. Schválení obsahuje rozhodčí smlouvu, která určuje pravomoc rozhodce rozhodovat spory tohoto okruhu smluvních stran vzniklé z ručitelského závazku každého z ručitelů. Každý z ručitelů převzal ručitelský závazek k uspokojení pohledávek, které vzniknou společnosti [právnická osoba] vůči společnosti [právnická osoba], přičemž ručitelé jsou dostatečně určitě identifikováni v žádosti. Ručitelský závazek nebyl limitován do výše kreditu 100.000 Kč. Funkce kreditu spočívala v tom, že společnost [právnická osoba] mohla v rámci kreditu čerpat zboží na fakturu, aniž by měla zaplaceno. K pravosti podpisu žalobce na schválení soud prvního stupně odkázal na závěr posudku znalce z oboru písmoznalectví, který v rovině vysoké kladné pravděpodobnosti uzavřel, že podpis na schválení je pravým podpisem žalobce. Pravost podpisu potvrdil i svědek [jméno FO], i když jeho věrohodnost mohla být ovlivněna soudním sporem, který vedl s žalobcem. Nicméně soud prvního stupně nepochyboval o věrohodnosti svědka v té části výpovědi, která se týkala rozdělení funkcí ve společnosti [právnická osoba]. Navíc bez přijetí ručitelského závazku by společnost [právnická osoba] neumožnila odebírání zboží do výše sjednaného kreditu. K otázce dokončení kontraktačního procesu soud prvního stupně konstatoval, že žalobce si byl vědom toho, že došlo ke schválení Žádosti o platbu na fakturu s kreditem 100.000 Kč a s ručitelským závazkem. Musel si tedy být vědom i toho, že v souvislosti se schválením Žádosti o platby na fakturu došlo k přijetí ručitelského závazku k uspokojení pohledávek společnosti [právnická osoba] za společností [právnická osoba], protože po uzavření smlouvy následoval odběr zboží na fakturu. K důvodu ke zrušení rozhodčího nálezu dle ustanovení § 31 písm. e) ZRŘ soud prvního stupně odkázal na obsah rozhodčího spisu s tím, že postup rozhodce odpovídal obvyklému postupu.

2. Proti tomuto rozsudku podal žalobce včas odvolání, a to z důvodů podle ustanovení § 205 odst. 2 písm. b), c), e), g) o. s. ř. Žalobce poukázal na to, že poté, kdy odvolací soud vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu řízení, předložila žalovaná soudu prvního stupně Žádost o platbu na fakturu, Schválení žádosti a platbu na fakturu, listinu označující osoby oprávněné převzít zboží a podepsat přijetí faktury, Všeobecné obchodní podmínky, kterými soud prvního stupně provedl důkaz, a to dle přesvědčení žalobce v rozporu se zásadou koncentrace řízení. Dle názoru žalobce totiž zrušením původního rozsudku a vrácením věci k dalšímu řízení nebyla koncentrace řízení prolomena. Soud prvního stupně z těchto listinných důkazů učinil závěr, že žádost, která obsahuje vzájemný závazek [právnická osoba] a [právnická osoba], a schválení, které obsahuje ujednání dvou fyzických osob [tituly před jménem] [jméno FO] a [Jméno žalobce] a společnosti [právnická osoba], spolu obsahově souvisí, neboť všechny k důkazu provedené listiny byly spojeny kancelářskou sponkou, což ovšem žalobce považuje za účelové. Naopak žalobce je přesvědčen o tom, že z žádosti a schválení nelze dovodit jeho vůli přenést pravomoc k rozhodování sporů na rozhodce. Žádost byla uzavřena mezi [právnická osoba] a [právnická osoba], obsahuje rozhodčí doložku, ale neobsahuje žádný ručitelský závazek. Schválení je samostatná listina obsahující ručitelské prohlášení a rozhodčí smlouvu, ale nejsou v ní označeny smluvní strany, není z ní patrné místo uzavření ani to, že by schválení bylo uzavřeno mezi [právnická osoba] a žalobcem a [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobce nesouhlasí s tím, že listiny spolu obsahově souvisí, jakož ani s tím, že byť ve druhé listině nejsou označeny smluvní strany, které ji uzavírají, lze v tomto případě použít listinu první, ve které jsou označeni žalobce a [tituly před jménem] [jméno FO] jako statutární zástupci společnosti [právnická osoba] datem narození a bydlištěm, a dospět tak k závěru, že na základě druhé listiny byla platně uzavřena rozhodčí smlouva a převzat ručitelský závazek mezi těmito osobami a společností [právnická osoba]. Naopak každou rozhodčí doložku je nutno posuzovat samostatně. Ze schválení nelze nikterak dovodit, že žalobce coby fyzická osoba uzavřel rozhodčí smlouvu a převzal ručitelský závazek v této listině obsažený. Soud prvního stupně pochybil, pokud dospěl k závěru, že schválení obsahuje ručitelský závazek jednatelů společnosti [právnická osoba] a rozhodčí smlouvu a že obě listiny, tj. žádost a schválení, spolu obsahově souvisí. Žalobce dále namítl, že nebyl dokončen kontraktační proces, protože mu nikdy nebyla doručena akceptace smlouvy společností [právnická osoba]. Z podpisu společnosti [právnická osoba] lze dovodit, že jí byl doručen návrh rozhodčí smlouvy, nikoliv však to, že společnost [právnická osoba] projevila vůči žalobci včas souhlas s touto nabídkou. Soud prvního stupně svůj závěr o dokončení kontraktačního procesu nepřímo opřel o výpověď svědka [jméno FO], který si však na společnost [právnická osoba] nepamatoval. Nepamatoval si, zda měl v rozhodné době společnost [právnická osoba] na starosti, s kým za tuto společnost případně jednal. Žalobce má za to, že z výpovědi svědka nelze dovodit ani nepřímo závěr o tom, že by k ukončení kontraktačního procesu došlo. Z praxe uzavírání smluv popsané svědkem je zřejmé, že vždy jednal se zákazníky, nikoliv pouze s ručiteli, z čehož lze dovodit, že společnost [právnická osoba] neměla v úmyslu uzavřít smlouvu s kýmkoliv jiným, než se společností [právnická osoba]. Výpověď svědka [jméno FO] označil žalobce za nevěrohodnou, neboť svědek je zaměstnancem žalované, jednatelem žalované je svědkův syn a žalobce měl se svědkem v minulosti spory, a to včetně sporů týkajících se společného podnikání ve společnosti [právnická osoba]. Žalobce trvá na námitce neurčitosti rozhodčí smlouvy, neboť z jejího obsahu nevyplývá, jakých sporů se pravomoc rozhodce týká, když věta, na jejímž základě měl žalobce převzít ručitelský závazek, a která předchází rozhodčí smlouvě, vymezuje rozsah ručitelského závazku za pohledávky [právnická osoba], které vzniknou vůči žádající společnosti nezaplacením faktury doručené žádající společnosti do 30 dnů od lhůty splatnosti uvedené ve faktuře. Faktura však není právním titulem, tudíž nebyla způsobilá bez dalšího založit jakýkoliv nárok právní předchůdkyně žalované vůči žádající společnosti, natož vůči žalobci. Vymezení okruhu sporů v rozhodčí smlouvě není, a to ani ve spojení s ručitelským prohlášením, dostatečně určité, resp. není žádné, neboť z faktury pohledávka nikdy nevznikne. Za předpokladu, že rozhodčí smlouva a ručení byly skutečně sjednány, byl sjednán kredit pro platbu na fakturu ve výši 100.000 Kč a ručitelský závazek byl převzat pouze do výše tohoto kreditu. Jestliže bylo zboží dle tvrzení společnosti [právnická osoba] dodáváno společnosti [právnická osoba] již od roku 2016 na fakturu v rozsahu převyšujícím částku 100.000 Kč, pak dle názoru žalobce došlo ke zrušení či změně původní dohody o platbě na fakturu do limitu 100.000 Kč. V důsledku zrušení či změny dohody o platbě na fakturu se sjednaným kreditem 100.000 Kč došlo k zániku případného ručitelského závazku sjednaného společně s původní dohodou a tím i rozhodčí smlouvy. V této souvislosti se žalobce dovolává ustanovení § 2022 NOZ. Jestliže společnost [právnická osoba] v rozporu s původní dohodou plnila nad rámec sjednaného kreditu, v důsledku čehož jí vznikly pohledávky za společností [právnická osoba], pak zavdala právo žalobce odepřít plnění za dlužníka nad rámec sjednaného kreditu. Závěrem žalovaná namítla, že soud prvního stupně přiznal žalované náhradu nákladů řízení za účast u jednání konaného u soudu prvního stupně dne 27. 8. 2024, které však žalovaný zmařil odvoláním svých důkazních návrhů a navržením nových svědků, které s ohledem na termín podání žalované nebylo možno již k jednání soudu zajistit. Za tohoto stavu věci však mělo dojít k separaci nákladů řízení. Na základě shora uvedeného žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě na zrušení rozhodčího nálezu vyhoví.

3. Žalovaná navrhla potvrzení napadeného rozsudku, neboť se zcela ztotožňuje s rozsudkem soudu prvního stupně. Dle názoru žalované jde v tomto případě o otázku právního posouzení věci, a proto odvolání žalobce považuje za účelové. Uzavření rozhodčí doložky se datuje do roku 2016, žalobce si byl po celou dobu vědom nároků dodavatele a i po odvolání z funkce jednatele působil na společné stavbě.

4. Odvolací soud poté, co dospěl k závěru, že odvolání bylo podáno včas, osobou oprávněnou, že je jím napaden rozsudek soudu prvního stupně v celém rozsahu, má náležitosti dle ustanovení § 205 odst. 1 o. s. ř. a odvolací důvody dle ustanovení § 205 odst. 2 písm. b), c), e), g) o. s. ř., přezkoumal napadený rozsudek, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212 a § 212a o. s. ř.), a po jednání (§ 214 odst. 1 o. s. ř.) dospěl k závěru, že odvolání žalobce není důvodné.

5. Z obsahu spisu odvolací soud zjistil, že žalobou doručenou soudu prvního stupně dne 19. 10. 2022 se žalobce domáhal zrušení rozhodčího nálezu č. sporu [Anonymizováno], který dne 14. 9. 2022 vydal rozhodce [tituly před jménem] [jméno FO]. Zrušení rozhodčího nálezu se domáhal z důvodů dle ustanovení § 31 b) a e) ZRŘ a z důvodu, že i kdyby rozhodčí smlouva byla platná, na část nároku se nevztahuje. Ve skutkových tvrzeních žaloby uvedl, že smlouvou o postoupení pohledávky uzavřenou dne 29. 9. 2022 mezi společností [právnická osoba] a společností [Jméno žalované] byly všechny pohledávky dle předmětného rozhodčího nálezu postoupeny na společnost [Jméno žalované]. Neplatnost rozhodčí smlouvy žalobce spatřoval v tom, že rozhodčí smlouva obsažená v žádosti byla zcela nepochybně uzavřena mezi žadatelem, tj. společností [právnická osoba], a adresátem žádosti, tj. společností [právnická osoba]. Žalobce v žádosti vystupuje toliko jako statutární zástupce žadatele, nikoliv jako smluvní strana. Rozhodčí smlouva v žádosti neobsahuje žádný ručitelský závazek žalobce. Žádost je samostatný dokument, který nemá žádnou souvislost s další listinou, tj. se schválením, v němž je obsažena další rozhodčí smlouva. Žalobce zdůraznil, že na schválení nejsou označeny smluvní strany, nelze z něj ani dovodit, že rozhodčí smlouva byla uzavřena mezi ním, [tituly před jménem] [jméno FO], společností [právnická osoba] a společností [právnická osoba]. I kdyby snad z podpisů na schválení bylo možno dovodit dostatečné označení smluvních stran, pak smluvní strany v rozhodčí smlouvě jsou [právnická osoba] a společnost [právnická osoba], v žádném případě však smluvní stranou nebyl žalobce, jehož podpis na schválení lze kvalifikovat toliko jako podpis statutárního zástupce společnosti [právnická osoba]. Žalobce není na schválení nijak označen a tuto listinu v pozici ručitele nepodepsal. Rozhodčí smlouva mezi společností [právnická osoba] a žalobcem nikdy nebyla uzavřena, tudíž nebyla dána pravomoc rozhodce rozhodovat spor mezi společností [právnická osoba] a žalobcem. Dále žalobce poukázal na to, že mu nikdy nebyla doručena akceptace rozhodčí smlouvy právní předchůdkyní žalované, a to s ohledem na skutečnost, že společnost [právnická osoba] smlouvu podepsala dne 16. 3. 2016 a společnost [právnická osoba] dne 22. 3. 2016. Žalobce vznesl námitku neurčitosti rozhodčí smlouvy, neboť není zřejmé, kým byla uzavřena. Neurčitost rozhodčí smlouvy dále spočívá i v tom, že z ní jednoznačně nevyplývá, jakých sporů se pravomoc rozhodce týká. Rozsah ručitelského závazku je vymezen tak, že se vztahuje na pohledávky společnosti [právnická osoba], které vzniknou vůči žádající společnosti nezaplacením faktury (faktur) doručené (doručených) žádající společnosti ani do 30 dnů od lhůty splatnosti uvedené ve faktuře (fakturách). Faktura však není právním titulem, který by byl způsobilý bez dalšího založit jakýkoliv nárok společnosti [právnická osoba] vůči žádající společnosti. Rozhodce se dále nevypořádal s námitkou, že ručení bylo omezeno do výše 100.000 Kč, přesto žalobci uložil povinnost k plnění ve výši více než šestinásobku kreditu. Navíc v důsledku zrušení či změny dohody o platbě na fakturu se sjednaným kreditem 100.000 Kč došlo také k zániku případného ručitelského závazku sjednaného společně s původní dohodou. V této souvislosti se žalobce dovolával ustanovení § 2022 o. z. Soud prvního stupně rozhodl ve věci dne 3. 5. 2024 rozsudkem č. j. 83 C 21/2022-73, kterým žalobu zamítl, neboť dospěl k závěru, že smluvní strany jsou v žádosti dostatečně identifikovány, přičemž na žádost obsahově navazuje schválení, které zakládá nejen ručitelský závazek statutárních zástupců společnosti [právnická osoba], ale je zde i obsažena rozhodčí smlouva. Námitka nepravosti podpisu žalobce na schválení byla vyvrácena tím, že ve stejný den podepsal žádost, na které svůj podpis nezpochybnil. Z tohoto důvodu soud prvního stupně zamítl důkaz v podobě znaleckého posudku z oboru písmoznalectví. Rozhodčí doložku soud prvního stupně shledal určitou. Stran námitky, že žalobci nebyla dána možnost věc před rozhodcem projednat, odkázal na obsah rozhodčího spisu. K odvolání žalobce Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 13. 2. 2024 č. j. 4 Co 47/2023-95 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc tomuto soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud soudu prvního stupně vytkl, že neprovedl důkaz posudkem znalce z oboru písmoznalectví k otázce pravosti podpisu žalobce na schválení, že se nezabýval námitkou žalobce, že z textu rozhodčí smlouvy nevyplývá, na které spory se pravomoc rozhodce vztahuje ani otázkou kreditu ve výši 100.000 Kč.

6. Podle ustanovení § 118b odst. 1 o. s. ř. ve věcech, v nichž byla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení přípravného jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností (§ 114c odst. 4). Pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném, a nebylo-li provedeno, po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 1 až 3.

7. Poučení o koncentraci řízení a o jejích účincích musí být účastníkům řízení soudem poskytnuto jednak v předvolání k přípravnému jednání, k jednání nebo k dalšímu jednání, jednak před skončením přípravného jednání, jednání nebo dalšího jednání, má-li v této době nastat koncentrace řízení. Jestliže tak soud neučiní, koncentrace řízení nemůže nastat (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2013 sp. zn. 31 Cdo 4616/2010, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 98/2013).

8. V posuzované věci byli účastníci řízení v předvolání k prvnímu jednání, které se ve věci konalo dne 3. 5. 2023, poučeni o tom, že rozhodné skutečnosti o věci samé lze uvést a důkazy k jejich prokázání lze označit jen do skončení tohoto jednání. V předvolání k prvnímu jednání tedy účastníci řízení byli soudem prvního stupně poučeni o koncentraci řízení. Naproti tomu z protokolu o jednání konaném dne 3. 5. 2023 je zřejmé, že před skončením tohoto jednání jim poučení dle ustanovení § 118b odst. 1 o. s. ř. poskytnuto nebylo, tudíž koncentrace řízení v tomto případě nemohla nastat a nenastala. Za tohoto stavu věci soudu prvního stupně nic nebránilo v tom, aby u jednání konaného dne 25. 6. 2024 provedl důkaz žalovanou předloženými listinnými důkazy.

9. K důvodu ke zrušení rozhodčího nálezu dle ustanovení § 31 písm. b) ZRŘ, který žalobce spatřoval v tom, že z listin označených jako žádost a schválení nelze v žádném případě dovodit jakýkoliv projev jeho vůle převzít ručení za závazky společnosti [právnická osoba] a[Anonymizováno]přenést pravomoc rozhodovat spory na rozhodce, odvolací soud konstatuje, že poté, co soud prvního stupně doplnil dokazování, a to znaleckým posudkem znalce z oboru písmoznalectví, originály listin Žádost o umožnění platby na fakturu a Schválení žádosti o platbu na fakturu, listinami o osobách oprávněných zboží převzít a podepsat přijetí faktury, Všeobecnými obchodními podmínkami společnosti [právnická osoba], výslechem svědka [jméno FO], dospěl k závěru, že listiny žádost a schválení spolu souvisí a spolu s dalšími shora označenými listinami představují součásti jednoho celku. S tímto názorem soudu prvního stupně odvolací soud souhlasí. Svědek [jméno FO] si pro časový odstup již na uzavírání smlouvy se společností [právnická osoba] nepamatoval, nicméně popsal mechanismus uzavírání smluv, který se beze změny používá po celou dobu jeho působení ve společnosti [právnická osoba], a to tak, že na žádost, která je první v pořadí, obsahově navazuje schválení a další listiny, které spolu tvoří nedílný celek. V posuzované věci jsou v žádosti označeny smluvní strany [právnická osoba] a žadatel společnost [právnická osoba] jednající statutárními zástupci [tituly před jménem] [jméno FO] a [Jméno žalobce], tj. žalobcem. V textu žádosti je určitě vymezen okruh sporů, na které dopadá pravomoc rozhodce, a sice jedná se o spory vzniklé z kupních smluv a v souvislosti s nimi, všechny spory vzniklé z dopravy a všechny spory vzniklé z nájmu či podnájmu zboží a strojního zařízení či z jejich jakéhokoliv jiného užívání, a je zde zároveň sjednána rozhodčí smlouva, jejímiž stranami jsou společnost [právnická osoba] a společnost [právnická osoba]. V textu schválení je obsažena rozhodčí smlouva, jejímiž stranami jsou společnost [právnická osoba] a statutární zástupci žádající společnosti, tj. žalobce a [tituly před jménem] [jméno FO], kteří jsou dostatečně a určitě identifikováni v žádosti. Jednatelé převzali ručení za to, že platby budou prováděny řádně a včas a že budou uspokojeny všechny pohledávky, které vzniknou společnosti [právnická osoba] za žádající společností z titulů, které jsou dostatečně určitě uvedeny v žádosti. Zároveň se společnost [právnická osoba] a statutární zástupci žádající společnosti dohodli, že spory vzniklé z těchto závazků budou projednávány rozhodcem [tituly před jménem] [jméno FO]. Vzhledem k tomu, že žalobce obě listiny podepsal, přičemž v případě schválení byla pravost jeho podpisu prokázána posudkem znalce z oboru písmoznalectví, a to v rovině vysoké kladné pravděpodobnosti, odvolací soud nemá pochybnosti o tom, že žalobce si musel být vědom toho, že převzal ručitelský závazek a zároveň podepsal rozhodčí smlouvu.

10. Odvolací soud rovněž souhlasí se závěrem soudu prvního stupně, že ručitelský závazek nebyl sjednán do výše kreditu 100.000 Kč. Funkcí kreditu bylo, že pokud byl sjednán, a v tomto případě byl sjednán do výše 100.000 Kč, mohl zákazník odebírat zboží do výše kreditu na fakturu, v níž byla stanovena doba splatnosti, aniž měl cokoliv zaplaceno. V opačném případě musel zákazník za zboží zaplatit hotově při odběru. Tyto skutečnosti potvrdil ve své výpovědi svědek [jméno FO]. S ohledem na shora popsanou funkci kreditu ručitelský závazek žalobce nebyl limitován do výše 100.000 Kč, tudíž ustanovení § 2022 občanského zákoníku, dle jehož dikce ručitel může plnění odepřít, pokud věřitel zavinil, že pohledávka nemůže být uspokojena dlužníkem, na danou situaci nikterak nedopadá. Společnost [právnická osoba] nezavinila, že pohledávky nemohly být zaplaceny dlužníkem, tj. společností [právnická osoba]. Pokud společnost [právnická osoba] dodávala žádající společnosti [právnická osoba] zboží za cenu přesahující částku 100.000 Kč, pak k žádnému porušení či změně dohody dojít nemohlo, a to s ohledem na shora popsanou funkci kreditu.

11. K otázce dokončení kontraktačního procesu odvolací soud konstatuje, že svědek [jméno FO] si sice, konkrétně na předání smlouvy podepsané za společnost [právnická osoba] [tituly před jménem] [jméno FO] společnosti [právnická osoba] nepamatoval, nicméně z mechanismu jím popsaného kontraktačního procesu a zejména ze skutečnosti, že společnost [právnická osoba] začala od společnosti [právnická osoba] odebírat zboží na fakturu, což zpochybněno nebylo, lze dospět k závěru, jak správně učinil soud prvního stupně, že k dokončení kontraktačního procesu došlo. V opačném případě by totiž společnost [právnická osoba] nemohla odebírat zboží na fakturu, ale musela by za zboží platit hotově, což se fakticky nestalo a ani tato skutečnost nebyla žalobcem tvrzena.

12. V otázce věrohodnosti svědka [jméno FO] soud prvního stupně správně vycházel z toho, že jeho věrohodnost mohla být ovlivněna jeho minulým soudním sporem s žalobcem, není však důvod pochybovat o věrohodnosti jeho výpovědi v té části, která se týká způsobu rozdělení funkcí svědka a žalobce v době společného působení u společnosti [právnická osoba]. V tomto případě však rozhodné skutečnosti byly dostatečně prokázány ostatními v řízení provedenými důkazy, tudíž i kdyby odvolací soud od svědecké výpovědi [tituly před jménem] [jméno FO] odhlédl, považuje nadále rozhodnutí soudu prvního stupně za správné.

13. Podle ustanovení § 147 odst. 1 o. s. ř. účastníku nebo jeho zástupci může soud uložit, aby hradili náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobili svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila 14. Požadavek žalobce na separaci nákladů řízení za zmařené jednání dne 27. 8. 2024 není důvodný, neboť jednání dne 27. 8. 2024 se konalo, zrušeno tedy nebylo.

15. Na základě shora uvedeného proto odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé včetně výroků o nákladech řízení jako věcně správný potvrdil (§ 219 o. s. ř.).

16. Žalovaná měla v odvolacím řízení úspěch, proto jí vzniklo právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (§ 142 odst. 1 a § 224 odst. 1 o. s. ř.), které představují odměnu advokáta za 1 úkon právní služby a 2.300 Kč (účast u jednání Vrchního soudu v Olomouci dne 4. 9. 2025), jednu paušální náhradu výdajů a 450 Kč na 1 úkon právní služby, cestovní výdaje ve výši 1.669 Kč za cestu advokáta žalované ze sídla jeho advokátní kanceláře v [adresa] k jednání Vrchního soudu v Olomouci a zpět, celkem ujeto 190 km osobním automobilem tovární značky [Anonymizováno], registrační značka [SPZ], při průměrné spotřebě 8,6 litru nafty na 100 km, při ceně 1 litru nafty 34,70 Kč a sazbě základní náhrady 5,80 Kč na 1 km jízdy, 21 % daň z přidané hodnoty 928 Kč, celkem 5.347 Kč (§ 9 odst. 1 ve spojení s § 7 bod 6, § 11 odst. 1 písm. g/, § 13 odst. 4, § 14a odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. v platném znění, vyhláška č. 475/2024 Sb.).

Poučení