4 TO 17/2022-1859

Rubrum

Zásadu subsidiarity trestní represe (a ultima ratio trestního práva), vymezenou v ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku, nelze v případě pokračujícího trestného činu, tvořeného řadou dílčích útoků, které by mohly být posouzeny jako skutky ve smyslu § 12 odst. 12 tr.ř., aplikovat na kterýkoli z těchto dílčích útoků samostatně, ale vždy na celý pokračující trestný čin.

Výrok

Vrchní soud v Olomouci projednal v neveřejném zasedání konaném ve dnech 23. ledna 2023, 25.- 27. ledna 2023, 30. ledna 2023 a 1. února 2023 odvolání státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a obžalovaných Ing. [jméno] [příjmení], [datum narození] v [obec], trvale bytem [adresa], Mgr. [jméno] [příjmení], [datum narození] v [obec], trvale bytem [adresa], a Ing. [jméno] [příjmení], nar. [datum narození] ve [obec], trvale bytem [adresa], proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 16. 7. 2021, č.j. 29 T 9/2019-18313, a rozhodl dne 1. února 2023 takto:

Odůvodnění

I. Podle § 258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr.ř. se z podnětu odvolání státního zástupce a obžalovaných Ing. [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] napadený rozsudek zrušuje v celé odsuzující části (pod písmenem A) a ve všech výrocích pod písmenem B), jimiž byli obžalovaní Ing. [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení] podle § 226 písm. b) tr.ř. zproštěni obžaloby. II. Podle § 259 odst. 1 tr.ř. se věc ve zrušené části vrací soudu prvního stupně, aby učinil nové rozhodnutí

Poučení

1. Napadeným rozsudkem Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 16. 7. 2021, č.j. 29 T 9/2019-18313, byl obžalovaný Ing. [jméno] [příjmení] uznán vinným účastenstvím ve formě pomoci na přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (v bodech I. - V.), obžalovaný Mgr. [jméno] [příjmení] přečinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku (v bodech I. - V.) a obžalovaný Ing. [jméno] [příjmení] zločinem podplacení podle § 332 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku (v bodě IV.). Uvedených trestných činů se měli dopustit tím, že Ing. [jméno] [příjmení] nejméně od února 2015 do srpna 2015 v [obec] a na dalších místech České republiky od plk. Mgr. [jméno] [příjmení] jako od [funkce] Krajského ředitelství policie [územní celek] pro službu kriminální policie a vyšetřování (dále jen „KROK“) soustavně a pravidelně zjišťoval a neoprávněně si cíleně nechával sdělovat konkrétní informace z trestních řízení, které nebyly přístupné osobám stojícím mimo tato trestní řízení, a to jak z trestních řízení vedených KROK, tak i z dalších trestních řízení, které [jméno] [příjmení] získal jako příslušník Policie České republiky, ačkoliv [jméno] [příjmení] věděl, že na sdělení takových informací nemá nárok, byl srozuměn s tím, že [jméno] [příjmení] jejich sdělováním vědomě porušuje povinnost mlčenlivosti policisty a o sdělované informace projevoval aktivní zájem, [jméno] [příjmení] sděloval svůj názor na postup policie v konkrétních trestních věcech, určitý postup policie schvaloval či vyjadřoval svůj nesouhlas, sděloval [jméno] [příjmení], jak by měla policie postupovat, aby se postup policie v konkrétních trestních věcech nedotkl například osoby [jméno] [příjmení], a byl si vědom, že pokud by [jméno] [příjmení] postupoval podle jeho rad a názorů, tak by mohlo dojít k ohrožení či maření dosažení základního cíle trestního řízení, kterým je řádné a nestranné odhalování a objasňování trestné činnosti, a [jméno] [příjmení] sdělované informace dále sděloval jiným neoprávněným osobám (nejméně [jméno] [příjmení] či [jméno] [příjmení]) s vědomím, že i tímto poskytnutím informací může dojít k ohrožení či maření dosažení základního cíle trestního řízení, kterým je řádné a nestranné odhalování a objasňování trestné činnosti, Mgr. [jméno] [příjmení] opakovaně jako příslušník Policie České republiky zastávající funkci [funkce] KROK při výkonu této funkce, tedy jako úřední osoba ve smyslu ust. § 127 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, v rozporu s ust. § 45 odst. 1 písm. b), c), i), § 46 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“), ust. § 115 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o policii“), kdy jako policista zejména nesmí zneužívat ve prospěch vlastní nebo ve prospěch jiných osob informace nabyté v souvislosti s výkonem služby, je povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se seznámil při plnění úkolů policie nebo v souvislosti s nimi, které v zájmu zabezpečení úkolů policie, včetně úkolů podle trestního řádu, vyžadují, aby zůstaly utajeny před nepovolanými osobami, je povinen plnit nestranně, řádně a svědomitě služební povinnosti a jednat i v době mimo službu tak, aby svým jednáním neohrozil dobrou pověst bezpečnostního sboru, nejméně od února 2015 do srpna 2015 v [obec] a na dalších místech České republiky soustavně a pravidelně záměrně poskytoval [jméno] [příjmení] a v jedné trestní věci i [jméno] [příjmení] konkrétní informace z trestních řízení, které měly zůstat v zájmu zabezpečení úkolů policie a dosažení účelu trestního řízení utajeny před nepovolanými osobami (informace o samotném vedení trestního řízení, informace o důkazní situaci, informace o plánovaných úkonech trestního řízení, o zamýšleném rozhodnutí ve věci apod.), přičemž takto jednal s vědomím, že [jméno] [příjmení] získané informace může dál využít k posílení vlivu svého a [jméno] [příjmení] a předá je případně dle vlastní úvahy dalším osobám s významným, byť i neformálním, politickým či ekonomickým vlivem v Olomouckém kraji, a činil tak proto, aby se odvděčil za domnělé zásluhy o to, že nebyl odvolán ze své funkce, a domníval se, že takto podpoří svou kariéru v policejním sboru, případně zajistí své setrvání ve funkci [funkce] KROK díky vlivu jiných osob, přičemž [jméno] [příjmení] věděl či byl srozuměn s tím, že uvedené informace [jméno] [příjmení] či [jméno] [příjmení] sdělí či mohou sdělit dalším nepovolaným osobám a že sdělení uvedených informací může vést k ohrožení či maření dosažení základního cíle trestního řízení, kterým je řádné a nestranné odhalování a objasňování trestné činnosti, Ing. [jméno] [příjmení] dne 13. 8. 2015 v době po 18. hodině v restauraci [název], ul. [ulice a číslo], [obec], od [jméno] [příjmení], o němž věděl, že je [funkce] KROK, vyslechl informaci o stavu trestního řízení vedeného policejním orgánem řízeným [jméno] [příjmení] ve věci prověřování okolností výstavby a financování Jezdeckého areálu s ubytovacím zařízením [obec] - Penzion [část obce] a poté, co mu [jméno] [příjmení] vylíčil, jaké kroky učiní proto, aby nebyla vyvozena trestní odpovědnost konkrétních osob a věc byla odložena, k čemuž si s [jméno] [příjmení] smluvil lhůtu přibližně do října 2015, na to [jméno] [příjmení] slíbil, že mu osoba jednající za příjemce dotace poskytne, za ušetření třiceti milionů korun, blíže neupřesněnou finanční částku, když takto jednali přinejmenším v níže uvedených případech: I. (bod I. obžaloby) (tzv. kauza [příjmení]) nejméně od února 2015 do června 2015 v [obec] v hotelu [příjmení], kavárně [název], ul. [ulice a číslo], [obec] - [část obce], [jméno] [příjmení] na osobních schůzkách poskytoval [jméno] [příjmení] informace o trestním řízení ve věci týkající se podezřelého Mgr. [jméno] [příjmení], [datum narození], vedeném u policejního orgánu Policie České republiky, KROK pod sp. zn. KRPM-19170/TČ-2015-140080 pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, odst. 5 trestního zákoníku, a to informace o samotném převzetí trestního řízení, a o jeho dalším vedení na KROK, o zamýšleném zahájení trestního stíhání podezřelého Mgr. [jméno] [příjmení] s tím, že trestní stíhání nemusí být zahájeno ve vztahu ke skutečnostem spojeným s obchodními společnostmi [právnická osoba], a [právnická osoba], dále o problému s vyčíslením škody, o právním posouzení věci, o konkrétních provedených úkonech trestního řízení a o jejich výsledcích (např. o výslechu [jméno] [příjmení]), o jednání [jméno] [příjmení] s jeho nadřízenými o této trestní věci, přičemž [jméno] [příjmení] sděloval [jméno] [příjmení] svůj názor na průběh a pozadí celé kauzy, čímž jej motivoval ke sdělení dalších informací, II. (bod II. obžaloby) (tzv. kauza Ing. [jméno] [příjmení]) nejméně od února do června 2015 v [obec] v hotelu [název], kavárně [název], ul. [ulice a číslo], [obec] - [část obce], [jméno] [příjmení] na osobních schůzkách poskytoval [jméno] [příjmení] informace o trestním řízení ve věci týkající se obžalované Ing. [jméno] [příjmení], [datum narození], vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 6T 231/2014 a vedené u policejního orgánu Policie České republiky, KROK pod sp. zn. KRPM-14536/TČ-2012-140080 pro skutek právně kvalifikovaný jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. a), odst. 2, písm. c) trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, a to informace o výsledcích přípravného řízení, o skutečnostech, které vyplynuly z průběhu hlavního líčení, o interních neveřejných konzultacích policejního orgánu s dozorovým státním zástupcem, které se týkaly jednak požadavků na opatření dalších důkazů potřebných k zastupování obžaloby před soudem, doplnění dosavadních výsledků provedeného finančního šetření k osobě obžalované a názoru státního zástupce na uložení trestů (podmíněného trestu a peněžitého trestu), jakož i o úmyslu a snaze státního zástupce vyvodit trestní odpovědnost [jméno] [příjmení] za jeho výpověď u hlavního líčení, přičemž [jméno] [příjmení] sděloval [jméno] [příjmení] svůj názor na průběh a pozadí celé kauzy, čímž jej motivoval ke sdělení dalších informací, nabádal jej, aby obžalovanou Ing. [jméno] [příjmení] - [příjmení] předvolal, a navrhnul jí spolupráci, s tím, že znají její majetkovou situaci, a následně [jméno] [příjmení] (na jeho výzvu) žádal, aby od dalších kroků vůči Ing. [jméno] [příjmení] - [příjmení] upustil a netlačil na ni a spíše zkusil prověřit prodeje dalších domů z majetku města, což [jméno] [příjmení] skutečně zajistil a skutečnost, že se tak stalo, sdělil [jméno] [příjmení], III. (bod III. obžaloby) (tzv. kauza [anonymizováno] a akcie [územní celek]) nejméně od února do července 2015 v [obec] v hotelu [název], kavárně [název], ul. [ulice a číslo], [obec] - [část obce], [jméno] [příjmení] na osobních schůzkách poskytoval [jméno] [příjmení] informace o trestním řízení vedeném u policejního orgánu Policie České republiky KROK pod sp. zn. KRPM-125251/TČ-2013-140080 pro okolnosti nasvědčující spáchání trestného činu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 odst. 1, odst. 3 trestního zákoníku, a to informace o samotném vedení trestního řízení a o jeho aktuálním rozsahu, o konkrétních provedených a zamýšlených úkonech trestního řízení a o jejich výsledcích, a to zejména o uskutečněném výslechu svědka [příjmení], o plánovaných výsleších znalce, podezřelých [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], o plánovaném zajištění důkazních materiálů na [stát. instituce] a o výsledku a průběhu tohoto zajišťování, přičemž [jméno] [příjmení] sděloval [jméno] [příjmení] svůj názor na průběh a pozadí celé kauzy, čímž jej motivoval ke sdělení dalších informací, dále [jméno] [příjmení] sděloval [jméno] [příjmení] obsah rozhovoru [jméno] [příjmení] s [jméno] [příjmení], který měl po [příjmení] požadovat, aby sledoval danou trestní věc z toho pohledu, zda se v ní neobjevují skutečnosti, které by se negativně dotýkaly [jméno] [příjmení], který byl v rozhodné době předsedou dozorčí rady [právnická osoba], a. s., s čímž obžalovaný [jméno] [příjmení] souhlasil, dále [příjmení] informoval [jméno] [příjmení] o tom, že z provedeného finančního šetření byly zjištěny podezřelé skutečnosti k osobě [jméno] [příjmení], [datum narození], ([funkce] [územní celek] a v rozhodné době člen představenstva [právnická osoba], a. s.), který provedl hotovostní vklad ve výši 250.000 Kč na svůj účet, má peněžní prostředky v celkové výši 3,5 mil. Kč a bankovní schránku, že nevybírá peníze z účtu, a že tedy není zřejmé, z jakých prostředků hradí své běžné potřeby, přičemž [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] vysvětlil, že finanční šetření bylo provedeno pro případ, že by bylo třeba zajistit nárok na náhradu škody, pokud bude zjištěno její způsobení, avšak [jméno] [příjmení] žádá, aby [jméno] [příjmení] informoval, že mu policie peníze v dohledné době nezajistí, a že tedy bude mít možnost peníze vybrat a uschovat, což [jméno] [příjmení] při osobní schůzce uskutečněné následujícího dne [jméno] [příjmení] sdělil a poradil mu konkrétní způsoby dalšího nakládání s penězi, kterými vyloučí hrozbu jejich zajištění policí, když i následně [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] dal najevo, že informace [jméno] [příjmení] předal, IV. (bod V. obžaloby) (tzv. kauza závodiště [část obce] - jezdecký areál) dne 23. 7. 2015 v době po 16:00 hodin v hotelu [příjmení], v kavárně [název], ul. [ulice a číslo], [obec] - [část obce], [jméno] [příjmení] informoval [jméno] [příjmení] o své dřívější schůzce s [jméno] [příjmení], se kterým se bavil o trestním řízení týkajícího se okolností poskytnutí dotace na výstavbu jezdeckého areálu s ubytovacím zařízením [obec] - [část obce], přičemž [jméno] [příjmení] odkázal [jméno] [příjmení] na osobní schůzku s [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] po ukončení této schůzky telefonicky kontaktoval [jméno] [příjmení] a žádal ho o schůzku, která se uskutečnila následujícího dne, tedy dne 24. 7. 2015 v době po 8:00 hodin v kanceláři [jméno] [příjmení] [číslo] na adrese [adresa], ve 4. nadzemním podlaží, kde [jméno] [příjmení] sdělil obviněnému [příjmení] konkrétní informace o stavu této trestní věci, v níž bylo policejním orgánem Policie České republiky KROK pod sp. zn. KRPM-142869/TČ-2014-140080 zahájeno prověřování na základě oznámení Ministerstva financí ČR pro podezření ze spáchání trestných činů dotační podvod podle § 212 tr. zákoníku, pletichy při zadávání veřejné zakázky a při veřejné soutěži podle § 257 tr. zákoníku nebo poškození finančních zájmů EU podle § 260 tr. zákoníku v souvislosti s realizací projektů č. [číslo] [číslo] [datum] [číslo] Jezdecký areál s ubytovacím zařízením [obec] - Penzion [část obce] a č. [číslo] [číslo] [datum] [číslo] Jezdecký areál s ubytovacím zařízením [obec] - [anonymizováno] [část obce], zadavatele [právnická osoba] [anonymizováno], spol. s r. o., a další zamýšlený postup policejního orgánu v této věci, následně dne 13. 8. 2015 v době od cca 18:00 hodin v restauraci [název], na ul. [ulice a číslo] v [příjmení] [jméno] [příjmení] neoprávněně sdělil [jméno] [příjmení] podrobné informace o stavu trestního řízení v kauze Jízdárna [část obce], když o tyto informace [jméno] [příjmení] měl zájem pro svůj osobní vztah k projektu výstavby daného jezdeckého areálu a jeho zázemí a k osobám, které jeho výstavbu a financování prováděly, jakož i z toho důvodu, že na výsledku trestního řízení závisela výše části dotace, která bude muset být ze strany jejího příjemce z důvodu zjištěných pochybení vrácena, [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] popsal, že je zadaný písmoznalecký posudek, že iniciátorem trestního stíhání byl audit Ministerstva financí, že policie ověřuje čestné prohlášení a personální propojenost zúčastněných firem; [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] naznačoval, že je v zájmu [jméno] [příjmení] a i jeho, aby kauza nebyla vyhodnocena jako podvod, neboť v takovém případě by činila korekce dotace pouze 25%, s čímž je [jméno] [příjmení] srozuměn a nikoliv 100%, jak by tomu bylo v případě podvodu, načež [jméno] [příjmení] podrobně vylíčil úkony, které v této trestní věci učiní, resp. nechá učinit tak, „aby mu to sedlo“ a aby nebyla dovozována trestní odpovědnost konkrétní osoby a tedy věc policejním orgánem odložena, k čemuž si s [jméno] [příjmení] smluvil lhůtu přibližně do října 2015, na to [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] slíbil, že mu osoba jednající za příjemce dotace poskytne, za ušetření třiceti milionů korun, blíže neupřesněnou finanční částku, což [jméno] [příjmení] nepřijal a na naléhání [jméno] [příjmení] se vyjádřil neurčitě.

2. Za to byl obžalovaný Ing. [jméno] [příjmení] odsouzen podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku mu byl výkon trestu podmíněně odložen a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku byla stanovena zkušební doba v trvání 3 let. Podle § 67 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl obžalovanému dále uložen peněžitý trest v 30 denních sazbách ve výši 70 000 Kč, tedy v celkové výměře 2 100 000 Kč. Obžalovaný Mgr. [jméno] [příjmení] byl odsouzen podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku byla stanovena zkušební doba v trvání 4 let. Podle § 67 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zákoníku byl obžalovanému dále uložen peněžitý trest ve 120 denních sazbách ve výši 1 200 Kč, tedy v celkové výměře 144 000 Kč. Podle § 73 odst. 1, odst. 3 tr. zákoníku byl obžalovanému uložen trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce či zaměstnání ve služebním, pracovním či jiném obdobném poměru u bezpečnostního sboru na dobu 4 let. Obžalovaný Ing. [jméno] [příjmení] byl podle § 332 odst. 2 tr. zákoníku odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 2 let, podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku byl výkon trestu podmíněně odložen a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku byla stanovena zkušební doba v trvání 3 let. Podle § 67 odst. 1 tr. zákoníku byl obžalovanému dále uložen peněžitý trest ve 180 denních sazbách ve výši 1 000 Kč, tedy v celkové výměře 180 000 Kč.

3. Naproti tomu byli obžalovaní Ing. [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení] podle § 226 písm. b) tr.ř. zproštěni obžaloby státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 28. 6. 2018, sp.zn. 2 VZV 6/2015, pro skutky spočívající v tom, že obžalovaní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] I. (bod IV. obžaloby) (tzv. kauza [název sportovního klubu]) ve dnech 17. 4. 2015 a 27. 4. 2015 během schůzek v hotelu [název], kavárně [název], ul. [ulice a číslo], [obec] - [část obce], v době po 16:00 hodin [jméno] [příjmení] vyzradil [jméno] [příjmení], že dne 2. 4. 2015 bylo policejnímu orgánu Policie České republiky, Územní odbor SKPV [obec], doručeno anonymního oznámení zaevidované pod sp. zn. KRPM-38411/TČ-2015-140581, podle kterého dotace kraje a města na podporu mládežnického hokeje nebyly hokejovým klubem [název sportovního klubu], s. r. o., použity na tento účel a následně, že ve věci byly zahájeny úkony trestního řízení a že by se mohlo jednat o porušování povinností při správě cizího majetku, obžalovaný [jméno] [příjmení] II. (bod VI. obžaloby) (tzv. kauza poznatek FAÚ k osobě [příjmení] - [anonymizováno] I.) dne 16. 4. 2015 v době kolem 8:15 hodin ve své kanceláři [číslo] na adrese [adresa], ve 4. nadzemním podlaží, [jméno] [příjmení] se záměrem zjistit a následně vyzradit informace o probíhajícím trestním řízení nepovolané osobě uložil svému podřízenému [jméno] [příjmení] jako vedoucímu OHK KROK zjistit informace k okolnostem provedené lustrace na osobu [jméno] [příjmení], která je životní partnerkou jeho přítele plk. [jméno] [příjmení], MSc., (dále jen „[příjmení]“), [funkce] Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování, a to z důvodu soukromého zájmu [jméno] [příjmení] o věc, [jméno] [příjmení] takový pokyn neodmítl, ačkoliv musel vědět, že je v rozporu s trestním řádem, neboť prozrazením této informace může ohrozit dosažení účelu prováděného trestního řízení a že [jméno] [příjmení] tyto informace nepotřebuje ke své služební potřebě a že tento pokyn má svůj původ v soukromých zájmech [příjmení] a [příjmení] a následně téhož dne v čase kolem 10:40 hodin [příjmení] sdělil [příjmení], že se jedná o věc zaslanou z Finančně analytického útvaru Ministerstva financí ČR (FAÚ), která je prověřována policejním orgánem KROK pod sp. zn. KRPM-46182/TČ-2015-140581 pro podezření ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) trestního zákoníku, a která se týká [jméno] [příjmení], bratra [jméno] [příjmení], [právnická osoba], s.r.o., a dále osoby [jméno] [příjmení] a osobního motorového vozidla zn. Mercedes, r.z. [reg. číslo], které je evidováno na [právnická osoba]. [jméno] [příjmení], otce [jméno] [příjmení], kdy tak činil s vědomím toho, že [příjmení] poskytne tyto informace [příjmení] nikoliv pro služební účely, nýbrž pro jeho soukromou potřebu, což [příjmení] následně učinil téhož dne v čase kolem 12:25 hodin, kdy ve své kanceláři telefonicky hovořil s [příjmení] a za účelem předání podrobnějších informací si s ním domluvil osobní schůzku, jejíž termín si upřesnili následujícího dne telefonicky, přičemž před odjezdem [příjmení] o schůzce informoval [příjmení], který mu na jeho žádost předal další podrobné informace o předmětné trestní věci s vědomím, že tyto informace [příjmení] zamýšlí předat [jméno] [příjmení] pro jeho soukromé potřeby, a následně dne 17. 4. 2015 v době po 13:30 hod. se [jméno] [příjmení] osobně setkal s [jméno] [příjmení] na přesně nezjištěné benzínové čerpací stanici v [obec], kde mu sdělil veškeré informace o předmětné trestní věci, které předtím získal od [příjmení], obžalovaní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] III. (bod VII. obžaloby) (tzv. kauza poznatek FAÚ k osobě [příjmení] - [anonymizováno] II.) dne 17. 4. 2015 v době mezi cca 16:00 hodin až 18:00 hodin v hotelu [příjmení], kavárně [název], ul. [ulice a číslo], [obec] - [část obce], [jméno] [příjmení] vyzradil [jméno] [příjmení], že KROK obdrželo z Finančně analytického útvaru Ministerstva financí ČR (FAÚ) poznatek, který je evidován pod sp. zn. KRPM-46182/TČ-2015-140581, a který se týká hospodářské trestné činnosti osob [jméno] [příjmení], bratra [jméno] [příjmení] (družky [funkce] ÚSKPV PP ČR [jméno] [příjmení]), [právnická osoba], s. r. o., a dále osoby [jméno] [příjmení] a osobního motorového vozidla zn. Mercedes, r.z. [číslo], které je evidováno na [právnická osoba]. [jméno] [příjmení], otce [jméno] [příjmení], obžalovaní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] IV. (bod VIII. obžaloby) (tzv. kauza [anonymizováno] ) dne 23. 2. 2015 v době okolo 17:26 hodin během schůzky v hotelu [příjmení], kavárně [název], ul. [ulice a číslo], [obec] - [část obce], [jméno] [příjmení] vyzradil Ing. [jméno] [příjmení] aktuální stav v trestní věci vedené policejním orgánem Policie ČR, ÚOKFK, expozitura [obec] pod sp. zn. OKFK-1068/TČ-2012-252503 ve fázi prověřování pro podezření ze spáchání zločinu sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, odst. 2 písm. a), c), odst. 3 trestního zákoníku v souběhu se zločinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) trestního zákoníku, případně jiných trestných činů, a sice, že je plánováno vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, a to dle požadavku dozorového státního zástupce již v průběhu měsíce března 2015, což však nebude reálné, neboť je potřeba provést celou řadu dalších úkonů prověřování a jeho vydání je policejním orgánem předpokládáno nejdříve v průběhu měsíce května 2015, když tyto informace krátce předtím získal bez jakéhokoliv právního důvodu, aniž by je tedy potřeboval pro služební potřebu, od Ing. [jméno] [příjmení], tehdejšího vedoucího expozitury ÚOKFK v [obec], obžalovaní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] V. (bod IX. obžaloby) (tzv. kauza [obec]) dne 27. 5. 2015 během schůzky v hotelu [příjmení], kavárně [název], ul. [ulice a číslo], [obec] - [část obce], [jméno] [příjmení] vyzradil Ing. [jméno] [příjmení], že vydal svému podřízenému [jméno] [příjmení] pokyn, aby místně příslušný územní odbor SKPV vyvodil trestně právní důsledky vůči vedoucím představitelům samosprávy [územní celek] v reakci na případ zpronevěry finančních prostředků z parkovacích automatů, které se ve městě [obec] měl dopouštět bývalý ředitel městské policie [jméno] [příjmení] (vedeno pod sp. zn. KRPM-30673/TČ-2015-140581 pro trestný čin zpronevěry 206 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku), a dále [jméno] [příjmení] sdělil [jméno] [příjmení], že je již policejním orgánem územního odboru SKPV [obec] pod sp. zn. KRPM-59149/TČ-2015-140581 vedeno šetření podle § 158 odst. 1 trestního řádu pro poznatek obdržený z odboru HK pod sp. zn. KRPM-30673/TČ-201-140581, proti starostovi [územní celek] Ing. [jméno] [příjmení], ale že [jméno] [příjmení] jde o místostarostu [jméno] [příjmení], o němž se hanlivě vyjadřoval, 10, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

4. Napadeným rozsudkem dále byl obžalovaný plk. Mgr. [jméno] [příjmení] podle § 226 písm. b) tr.ř. zproštěn obžaloby státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci ze dne 28. 6. 2018, sp.zn. 2 VZV 6/2015, pro skutek, spočívající v tom, že plk. Mgr. [jméno] [příjmení] opakovaně jako příslušník Policie České republiky zastávající funkci [funkce] OHK KROK při výkonu této funkce, tedy jako úřední osoba ve smyslu ustanovení § 127 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, v rozporu s ustanovením § 45 odst. 1 písm. b), c), i), § 46 odst. 1, 2, 3 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, ustanovení § 10 odst. 1, § 115 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, kdy jako policista zejména nesmí zneužívat ve prospěch vlastní nebo ve prospěch jiných osob informace nabyté v souvislosti s výkonem služby, v souvislosti s výkonem služby nesmí přijímat dary nebo jiné výhody, je povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se seznámil při plnění úkolů policie nebo v souvislosti s nimi, které v zájmu zabezpečení úkolů policie, včetně úkolů podle trestního řádu, vyžadují, aby zůstaly utajeny před nepovolanými osobami, je povinen plnit nestranně, řádně a svědomitě služební povinnosti a jednat i v době mimo službu tak, aby svým jednáním neohrozil dobrou pověst bezpečnostního sboru, nesmí splnit rozkaz, jehož splněním by zřejmě spáchal trestný čin, a v případě ohrožení nebo porušení vnitřního pořádku a bezpečnosti, jehož odstranění spadá do úkolů policie, je povinen provést úkon v rámci své pravomoci nebo přijmout jiné opatření, aby ohrožení nebo porušení odstranil, dále v rozporu s ustanovením § 2 odst. 5, § 157 odst. 1, § 158 odst. 1 tr.ř., podle nichž je policejní orgán povinen objasňovat stejně pečlivě všechny okolnosti případu a postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, učinit všechna potřebná šetření a opatření k odhalení skutečností nasvědčujících tomu, že byl spáchán trestný čin, a směřující ke zjištění jeho pachatele, dále je povinen organizovat svou činnost tak, aby účinně přispíval k včasnosti a důvodnosti trestního stíhání a objasňovat trestní věci v rozsahu nezbytném pro jeho rozhodnutí tak, aby bylo dosaženo účelu trestního řízení, kterým je náležité zjištění trestných činů, jejich pachatelů a spravedlivé a zákonné potrestání pachatelů trestných činů, v dosud přesně nezjištěné době nejpozději ode dne 29. 7. 2014 až do 13. 10. 2015 v [obec] na žádost svého nadřízeného [jméno] [příjmení], [funkce] KROK, i z vlastní iniciativy, soustavně, pravidelně a dlouhodobě záměrně [jméno] [příjmení] poskytoval konkrétní informace z trestních řízení vedených KROK, které měly zůstat v zájmu zabezpečení úkolů policie a dosažení účelu trestního řízení utajeny před nepovolanými osobami (informace o samotném vedení trestního řízení, informace o důkazní situaci, informace o plánovaných úkonech trestního řízení, o zamýšleném rozhodnutí ve věci apod.), s vědomím, že [jméno] [příjmení] získané informace dále využije ne v rámci plnění jeho služebních povinností, ale že je předá [jméno] [příjmení] či dalším osobám pro jejich potřebu, prospěch a soukromé využití, a činil tak proto, aby si uchoval dobré vztahy s [jméno] [příjmení] jako svým nadřízeným a aby si zajistil své setrvání ve vedoucí funkci, přičemž [jméno] [příjmení] podle instrukcí [jméno] [příjmení] v bezprostřední návaznosti na dříve sdělené informace následně v některých případech z titulu své funkce zajistil i provedení dalších konkrétních opatření v příslušných trestních řízeních, když mu muselo být zřejmé, že takové instrukce nevyplývají ze zákonných požadavků vedení trestního řízení, ale pocházejí od [jméno] [příjmení] či od dalších osob stojících mimo orgány činné v trestním řízení a že jsou jimi sledovány soukromé záměry takových osob, a nikoliv dosažení účelu trestního řízení tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti a trestné činy byly náležitě zjištěny a jejich pachatelé podle zákona spravedlivě potrestáni (§ 1 odst. 1 tr.ř.), v důsledku čehož v rámci Olomouckého kraje záměrně ohrožoval a mařil dosažení základního cíle trestního řízení, kterým je řádné a nestranné odhalování a objasňování trestné činnosti, čímž společně s [jméno] [příjmení], a to i podle instrukcí osob stojících mimo orgány činné v trestním řízení, způsobil, že Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje jako policejní orgán ve více trestních řízeních po dobu více než jednoho roku řádně nevykonávalo svoji funkci nestranného orgánu činného v trestním řízení a neplnilo své úkoly z trestního řízení směřující k naplnění účelu trestního řízení, ale že z trestních řízení vedených ze strany KROK unikaly jinak neveřejné informace nepovolaným osobám, čímž v některých případech došlo dokonce i ke zmaření úkonů trestního řízení, a že úkony trestního řízení byly prováděny účelově na základě instrukcí a soukromých zájmů osob stojících mimo orgány činné v trestním řízení ve prospěch či v neprospěch osob, jichž se trestní řízení týkala, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem.

5. Odvolací soud předně podotýká, že přistoupil pro zjednodušení textu rozsudku k používání stejných zkratek pojmů, které se v rozsudku často opakují, jako nalézací soud, jejichž seznam je uveden na str. 15-16 napadeného rozsudku. Z důvodu shodného účelu, tedy zjednodušení textu rozsudku, bude i odvolací soud v tomto svém rozhodnutí uvádět jména všech zúčastněných osob (obžalovaných, svědků) bez akademických titulů a bez hodnostního označení příslušníka bezpečnostního sboru.

6. Rozsudek soudu prvního stupně právní moci nenabyl, neboť byl v zákonné lhůtě napaden odvoláními státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci a obžalovaných Ing. [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení].

7. Státní zástupce Vrchního státního zastupitelství v [obec] po vyhlášení rozsudku v hlavním líčení uvedl, že podává odvolání do zprošťujícího výroku ve vztahu k obžalovanému Mgr. [jméno] [příjmení]. V odvolání ze dne 21. 1. 2022 uvedl, že opravný prostředek podává v neprospěch obžalovaných Ing. [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] (body A) I. až IV.) a proti zprošťujícím výrokům v neprospěch obžalovaných Ing. [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení] (body B) I. až V.). V podání ze dne 21. 1. 2022 státní zástupce uvedl, že odvolání, které podal dne 16. 7. 2021 přímo do protokolu o hlavním líčení v neprospěch obžalovaného plk. Mgr. [jméno] [příjmení] ve smyslu § 250 odst. 2 tr.ř. výslovně bere zpět. Předseda senátu Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, svým usnesením ze dne 25. 1. 2022, č.j. 29 T 9/2019-18503, podle § 250 odst. 4 tr.ř. vzal zpětvzetí odvolání státního zástupce na vědomí.

8. Státní zástupce v písemném zdůvodnění odvolání ze dne 8. 2. 2022 uvedl, že nesouhlasí s právním hodnocením jednání obžalovaného [jméno] [příjmení], neboť výsledky provedeného dokazování rozhodně nenasvědčují tomu, že by obžalovaný „pouze umožnil” [jméno] [příjmení] spáchání trestného činu zejména tím, že by „vytvářel prostor” (místo, čas, příležitost) k tomu, aby mu obžalovaný [příjmení] neoprávněně sděloval konkrétní informace z trestních řízení. Státní zástupce poukázal na to, že sám nalézací soud ve svých skutkových závěrech uzavřel, že [jméno] [příjmení] v rámci zaznamenaných hovorů cíleně hovořil s [jméno] [příjmení] o kauzách, které KROK řeší, zajímal se o situaci v jednotlivých řízeních a od [jméno] [příjmení] soustavně a pravidelně zjišťoval skutečný stav řízení. Sám nalézací soud uvádí, že [jméno] [příjmení] sděloval [jméno] [příjmení] svůj názor na postup policie v konkrétních trestních věcech, určitý postup policie schvaloval či vyjadřoval svůj nesouhlas, sděloval [jméno] [příjmení], jak by měla policie postupovat, aby se postup policie v konkrétních trestních věcech nedotknul například osoby [jméno] [příjmení]. Uvedené jednání podle státního zástupce nelze právně kvalifikovat jako nejméně závažnou formu trestné součinnosti ve formě pomoci, neboť by tím nebyla dostatečně vyjádřena jeho povaha a nebezpečnost. Obžalovaný [jméno] [příjmení] se ve svém jednání neomezoval jen na umožnění a vytváření prostoru pro neoprávněné sdělování informací z trestních řízení, ale sám aktivně vyvíjel širší a intenzivnější činnost, která svou povahou naplňuje znaky „zosnování” a „řízení” trestného činu. Z obsahu zaznamenaných rozhovorů vyplývá, že obžalovaný [jméno] [příjmení] se v některých případech přímo dotazuje obžalovaného [jméno] [příjmení] na jeho názor, jakým způsobem by měla policie v konkrétních případech dále postupovat. Sám nalézací soud na některé takové záznamy poukazuje. Jedná se např. o jejich vzájemné rozhovory ze dne 13. 3. 2015 a 23. 2. 2015, v jejichž rámci obžalovaný [jméno] [příjmení] nejen sděluje obsah interního rozhovoru se státním zástupcem v kauze [příjmení], ale výslovně se dotazuje [příjmení], jakým způsobem by měla policie dále konat (…„přemýšlím spíš nad variantou, jestli na to tlačit hodně a valit ju tu [příjmení], abychom jsme ju donutili mluvit anebo vzhledem k tomu [jméno] ne, co myslíš?“). Na to mu [příjmení] sděluje: „(já bych) moc netlačil. Já bych zkusil prodej jiných baráků”. Sám nalézací soud daný rozhovor interpretuje tak, že obžalovaný [jméno] [příjmení] obžalovaného [jméno] [příjmení] (na jeho výzvu) žádal, aby od dalších kroků vůči Ing. [jméno] [příjmení] upustil a netlačil na ni a spíše zkusil prověřit prodeje dalších domů z majetku města. Nalézací soud uzavřel, že zůstává skutečností, že se policie následně o další majetkové transakce města skutečně zajímala (viz. bod 624.). K tomu státní zástupce dodal, že stejně tak bylo zjištěno, že policie na Ing. [jméno] [příjmení] rovněž nijak netlačila a nesnažila se o dosažení její spolupráce. Jedná se tak o jeden z několika zadokumentovaných případů, kdy KROK skutečně postupuje podle „doporučení” obžalovaného [příjmení]. Za podobnou situaci státní zástupce označil situaci v případě kauzy [anonymizováno]. Jedná se o rozhovory [jméno] [příjmení] s [jméno] [příjmení] z 13. 3. 2015 a 21. 5. 2015, které sám nalézací soud hodnotí tak, že v nich [jméno] [příjmení] popisuje důvody zjišťování a zajišťování majetku v trestním řízení (např. zablokováním peněz na účtu) a [příjmení] sděluje, že ve věci aquaparku se dělala finanční šetření, přičemž policie zjistila, že si [jméno] [příjmení] vkládal na účet v [ulice] bance v hotovosti částku 250 000 Kč. V kontextu tohoto sdělení pak [příjmení] navrhuje, že může [příjmení] o těchto skutečnostech zjištěných policií říct s tím, aby si peníze stačil vybrat a uschovat. Sám nalézací soud zde uzavřel, že obžalovaný [jméno] [příjmení] s tímto návrhem souhlasí a je srozuměn s tím, že uvedené informace sdělí [jméno] [příjmení] přímo obžalovaný [jméno] [příjmení], k čemuž také hned následujícího dne došlo (viz. body 636. a 637.). Obžalovaný [příjmení] tedy nevystupuje v roli pasivního příjemce nezákonně sdělovaných informací, ale opět se sám aktivním způsobem zapojuje do skutkového děje, a dokonce takto neoprávněně získané informace předává dál, v daném konkrétním případě přímo osobě hlavního podezřelého. Sám se tak nabízí do role nejen příjemce informace, ale současně i prostředníka pro přenos této informace mezi [příjmení] a koncovým adresátem ([příjmení]). Podle státního zástupce v důsledku tohoto jednání obžalovaných mohlo zcela nepochybně dojít nejen k ohrožení, ale i ke zmaření probíhajícího prověřování. Obdobným způsobem lze podle státního zástupce vyhodnotit i další rozhovory, v nichž obžalovaný [příjmení] sděluje [příjmení], že jím sdělené informace proudí od [příjmení] k dalším osobám, např. k [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], případně ministru [příjmení] (viz. bod 605.) nebo rozhovory, v nichž nabádá [příjmení], jak by se měl zachovat ve vztahu ke svému služebně nadřízenému Ing. [příjmení], řediteli KROK, ohledně informování o kauze [příjmení] (viz. rozhovory ze dne 23. 2. a 26. 2. 2015).

9. Státní zástupce dále uvedl, že nalézací soud v rámci svých právních závěrů ohledně formy účastenství obžalovaného [jméno] [příjmení] dostatečně nezohlednil skutečnost, že tyto vzájemné vztahy mezi obžalovaným [příjmení] a obžalovaným [příjmení] byly vytvořeny dávno před tím, než došlo k zahájení prověřování nyní projednávané trestní věci. Jedná se tedy o historicky dlouhodobě fungující spojenectví obou jmenovaných. [příjmení] počátek těchto vztahů a prvotní vzájemné dohody obžalovaných tak logicky nemohly být žádným způsobem zadokumentovány, nicméně z jejich rozhovorů jasně vyplývá, že obžalovaný [příjmení] se cítil být [příjmení] zavázán za to, že se zasadil o jeho funkci [funkce] KROK. Stejně tak z uvedených rozhovorů vyplývá, že sám [příjmení] navozuje před [příjmení] tento dojem, čímž ho motivoval k tomu, aby mu předával další informace (viz. např. bod 604. rozsudku). Podle státního zástupce by jednání obžalovaného [příjmení] mělo být správně posouzeno jako účastenství ve formě organizátorství podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, případně alespoň jako účastenství ve formě návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, avšak nikoli pouze jako účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na trestném činu zneužití pravomoci úřední osoby.

10. Státní zástupce dále vyjádřil nesouhlas s postupem nalézacího soudu, kdy oproti podané obžalobě nehodnotil jednání obžalovaných [příjmení] a [příjmení] jako zvlášť závažný zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Podle státního zástupce nalézací soud dostatečně nevyhodnotil celou řadu velmi podstatných skutečností. Z provedeného dokazování je zřejmé, že se jednalo o dlouhodobé a relativně masivní úniky informací z trestních řízení vedených u KROK či jiných policejních orgánů (v podstatě se jednalo o pravidelné, dlouhodobé a soustavné reportování všeho podstatného, co se dělo na OHK), které pocházely od obžalovaného [jméno] [příjmení], jako [funkce] pro SKPV, tedy od vrcholového představitele tohoto policejního orgánu, u něhož se sbíhaly veškeré podstatné informace z trestněprávních kauz (z hlediska věcné příslušnosti se jednalo o typově nejzávažnější případy, které jsou v rámci Policie ČR prošetřovány). Příjemcem těchto informací byl na druhé straně obžalovaný [jméno] [příjmení], jako významný podnikatel, který se pohyboval ve vlivném podnikatelsko-politickém prostředí. Podle závěrů nalézacího soudu [jméno] [příjmení] měl z pravidelného přijímání těchto informací zřejmý prospěch, který spočíval v posílení jeho vlivu a postavení v tomto podnikatelsko-politickém prostředí, neboť se tím zvyšovala jeho hodnota. Provedeným dokazováním bylo podle státního zástupce nepochybně prokázáno, že v tomto prostředí bylo o obžalovaném obecně známo, že byl tím, kdo dokázal získat neveřejné informace o policejním prověřování a o práci policie v Olomouckém kraji (viz. např. rozhovor [příjmení] s [příjmení] dne 22. 5. 2015, rozhovor [příjmení] s [příjmení] reprodukovaný v rozhovoru s [příjmení] dne 23. 7. 2015, dále např. výpověď svědka [příjmení] apod.). Služební a společenské postavení obou obžalovaných je podstatné pro náležité posouzení dané věci, jejímž předmětem není ojedinělé pochybení řadového kriminalisty, ale pravidelné neoprávněné sdělování informací v podstatě o veškerém dění na KROK ze strany vrcholového představitele tohoto policejního orgánu. Na straně druhé jako příjemce těchto informací vystupuje významný podnikatel s dosahem do vlivného podnikatelsko-politického prostředí. Sám nalézací soud hodnotí tyto provázané vztahy obou obžalovaných tak, že jmenovaní jednali v rozsudku uvedeným způsobem nikoliv proto, aby získali jakoukoliv materiální hodnotu, ale pro dosažení prospěchu zcela imateriálního, který představovala jejich hodnota v očích dalších obchodních, politických či profesních partnerů či přátel, šlo o vědomí okolí, že [jméno] [příjmení] je důležitý, neboť zná informace o kauzách, které zajímaly či ohrožovaly známé či přátele [jméno] [příjmení], a je ochoten tyto informace sdílet. [jméno] [příjmení] zase vytvořil dojem, že je schopen, díky svému přátelství s [jméno] [příjmení], takové informace získat, což využíval pro své podnikání a neformální vliv. Z provedeného dokazování pak vyplynulo, že se nejednalo o pouhý dojem, ale že neoprávněně sdělované informace byly s vědomím obžalovaného [příjmení] skutečně obžalovaným [jméno] [příjmení] předávány dál třetím osobám.

11. Státní zástupce podotkl, že ačkoliv nalézací soud opakovaně na různých místech odůvodnění napadeného rozsudku uvádí, že je limitován zásadou obžalovací, podle níž může posuzovat pouze skutek, který je popsán v obžalobě, provedl celkem rozsáhlé dokazování i k dalším skutkovým okolnostem, které se uskutečnily mimo rámec žalovaného skutku a dávno před tím, než došlo k zahájení úkonů trestního řízení v nyní projednávané trestní věci. Z těchto důkazů pak vyplývá, že uvedené vztahy obou obžalovaných fungovaly dlouhodobě již v minulosti (viz. např. kauza [příjmení] [anonymizováno]). Tyto další případy, byť nejsou přímo součástí žalovaného jednání, soud mohl a měl vzít v úvahu při hodnocení znaku kvalifikované skutkové podstaty dle § 329 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku.

12. Podle státního zástupce tak obžalovaný [příjmení] měl dlouhodobě a nepřetržitě zcela volný přístup ke všem informacím z prošetřovaných trestních kauz a k dalším interním informacím tohoto policejního orgánu. Asi nejlépe danou situaci vystihuje rozhovor [jméno] [příjmení] s [jméno] [příjmení] ze dne 6. 2. 2015, v jehož rámci mj. obžalovaný [příjmení] vypráví o setkání s Mgr. [jméno] [příjmení], který měl u něj intervenovat ve prospěch podezřelého [příjmení]. V čase nahrávky 37:10 obžalovaný [příjmení] uvádí, že [příjmení] říkal: „[jméno], za [jméno]... do toho v životě nepůjdu, ani bych nešel, říkám na rovinu, kdyby se to třeba týkalo tebe, znáš to, na pomoc máš 1, 2, 3 náboje a chceš si je vystřílet kvůli [příjmení] — máš pravdu. Já si umím představit, kdybys třeba měl problém ty nebo já nebo někdo z nás místních možná, že za to bych ještě, ale vystřílet si náboje na [příjmení] ostrý. Dělo se něco konec. Kamarádi jsme, ale [jméno], to musíš akceptovat tady to, máš pravdu. Jediné, co můžu teďka... musím se ho zeptat…“. Podle státního zástupce již samotné úniky neveřejných informací o trestních řízeních a úkonech Policie ČR jsou samy o sobě způsobilé ohrozit fungování policejního orgánu, neboť to může vést k varování zájmových osob před orgány Policie ČR (ke zničení důkazů, ovlivnění svědeckých výpovědí apod.), ale např. může i odrazovat potencionální oznamovatele trestné činnosti, informátory a další osoby spolupracující s PČR (nedůvěryhodnost KROKu jako instituce) - viz. např. výslech svědka plk. [jméno] [příjmení], který uvedl, že k takovým situacím skutečně docházelo a oznamovatelé se s poznatky zakládajícími věcnou příslušnost KROK obraceli na jejich expozituru ÚOKFK. Podle státního zástupce právě i z výše uvedených důvodů (kromě dalších důvodů) je činnost Policie ČR a průběh přípravného řízení zásadně neveřejné, neboť jen tak je možné dosahovat účelu trestního řízení. Proto výše uvedený stav nelze hodnotit jako řádnou a zákonnou činnost tohoto orgánu státní správy. Podle státního zástupce v důsledku uvedeného jednání obžalovaných došlo k vážné poruše v činnosti Krajského ředitelství policie, neboť docházelo nejen k dlouhodobému porušování povinnosti mlčenlivosti o skutečnostech, vyplývajících z probíhajících trestních řízení, ale byla rovněž dlouhodobě porušována ochrana osobních údajů účastníků těchto trestních řízení. Jednání obžalovaných tak podle státního zástupce naplňuje zákonné znaky kvalifikované skutkové podstaty zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Tato právní kvalifikace umožňuje náležitým způsobem vylíčit závažnost jednání obžalovaných, které dosahuje natolik výrazné společenské škodlivosti, že je na místě je důrazně odlišit od jiných obdobných případů, které se týkají méně závažných úniků informací z trestních řízení, typicky od řadových příslušníků policejních orgánů. Navíc v daném případě se nejednalo pouze o „prosté úniky informací” z trestních řízení, ale v některých případech sám nalézací soud konstatuje snahu obou obžalovaných ovlivnit trestní řízení (výše uvedené zvažování postupu kolem [příjmení] - bod 624. napadeného rozsudku, informování [příjmení] o finančním šetření - body 636. a 637. napadeného rozsudku, informace, které předal obžalovaný [příjmení] obžalovanému [příjmení] - bod 652. napadeného rozsudku atd.). Státní zástupce poukázal na to, že podle názoru nalézacího soudu je nepochybné, že tato komunikace obžalovaných může ohrozit trestní řízení, kdy již pouhé potvrzení takových informací ze strany náměstka policejního ředitele pro SKPV má pro nezúčastněnou osobu relevanci a jde o informace, jejichž sdělení má potenciál negativně zasáhnout do trestního řízení. Podle státního zástupce tak Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje v důsledku uvedeného jednání dlouhodobě neplnilo úlohu nestranného a nezaujatého policejního orgánu, což je jeho základní funkce.

13. K právnímu posouzení jednání obžalovaného [jméno] [příjmení] a obžalovaného [jméno] [příjmení] státní zástupce uvedl, že nesouhlasí se závěry nalézacího soudu, že v řízení nebyla prokázána trestní odpovědnost [jméno] [příjmení] zvlášť závažným zločinem přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea první, odst. 4 písm. a), b) tr. zákoníku, resp. že nebyl prokázán skutek spočívající v jednání obžalovaného dne 13. 8. 2015, který by bylo možno takto právně hodnotit. Soud prvního stupně jednoznačně uzavřel, že ze strany obžalovaného [jméno] [příjmení] byl učiněn slib úplatku, avšak z předmětného audiozáznamu jejich rozhovoru nelze vyloučit argumentaci obhajoby, že formulace užité [jméno] [příjmení] byly pouze snahou o opětovné odmítnutí slibovaného úplatku, resp. snahou o ukončení nepříjemného rozhovoru. Z těchto důvodů za použití zásady v pochybnostech ve prospěch obžalovaného nalézací soud uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by obžalovaný [jméno] [příjmení] (byť konkludentně) přijal nabízený slib úplatku, resp. že by si nechal slíbit úplatek. Proto krajský soud uvedenou právní kvalifikaci u obžalovaného [příjmení] vypustil.

14. K tomu státní zástupce uvedl, že souhlasí s názorem nalézacího soudu, že při posouzení dané věci je třeba celý rozhovor hodnotit jako celek v kontextu s dalšími informacemi o vztahu [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a v souvislosti se skutečným záznamem uvedeného rozhovoru, a naopak se vyvarovat analyticko-formálního přístupu, který se snaží prosadit obhajoba. Tohoto přístupu se krajský soud držel v rámci hodnocení převážné části daného skutku (ve vztahu k jednání obžalovaného [příjmení], které se týká slibu úplatku - bod 649. napadeného rozsudku a ve vztahu k jednání obžalovaného [příjmení], které se týká úniků informací z tohoto trestního řízení a snahy o jeho ovlivnění - bod 652. napadeného rozsudku). Avšak ve vztahu k této části jednání obžalovaného [příjmení], která se týká přijetí slibu úplatku, nalézací soud přistoupil právě na uvedený analyticko-formální přístup obhajoby, který je podle názoru státního zástupce zcela účelový a v rozporu s pravidly formální logiky. Státní zástupce poukázal na to, že podle krajského soudu nelze a priori odmítnout interpretaci obhajoby předmětného rozhovoru, že jde o snahu [jméno] [příjmení] ukončit opakované nabídky ze strany [jméno] [příjmení] v situaci, kdy ani předchozí odmítnutí nevedlo k tomu, aby o tom [jméno] [příjmení] přestal mluvit. Není možné vyloučit, že se [jméno] [příjmení] tímto sdělením snaží pouze ukončit nepříjemnou konverzaci. Podle státního zástupce nalézací soud sice v žádném případě nekonstatuje, že je nemožné slova [jméno] [příjmení] interpretovat jako přijetí úplatku, ale v situaci, kdy i shora uvedená jiná interpretace je možná, pak v souvislosti se zásadou v pochybnostech ve prospěch obžalovaného musí ze dvou nabízených (možných) variant vybrat takovou, která je pro obžalovaného příznivější. Podle státního zástupce v prvé řadě nelze akceptovat, že by z obsahu záznamu vyplývalo, že by se jednalo o konverzaci, která by měla být obžalovanému [příjmení] jakkoliv nepříjemná. Právě naopak. Obžalovaný [příjmení] byl tím, kdo jako první v rámci zaznamenaného rozhovoru zahájil tuto závadovou komunikaci, kdy obžalovaného [jméno] [příjmení] nejen neoprávněně informuje o dosavadním stavu trestního řízení, ale dokonce mu popisuje cestu a způsob, jak by se mohlo dané trestní řízení ovlivnit ve prospěch [jméno] [příjmení], který by se tak mohl vyhnout trestní odpovědnosti. Současně [příjmení] [příjmení] sděluje, že by to mohlo trvat dva měsíce a následně se ho ptá, jestli to spěchá (bod 646. napadeného rozsudku). Na to následuje pasáž, v níž obžalovaný [příjmení] vysvětluje systém korekcí a způsob, jak je možné je snížit (bod 647. napadeného rozsudku), a bezprostředně na to navazuje pasáž, kterou nalézací soud hodnotí tak, že v ní obžalovaný [příjmení] obžalovanému [příjmení] opakovaně slibuje úplatek, tedy že mu osoba jednající za příjemce dotace poskytne, za ušetření třiceti milionů korun, blíže neupřesněnou finanční částku (body 649. a 671. napadeného rozsudku). Státní zástupce vyjádřil souhlas se soudem nalézacím, že obžalovaný [příjmení] musel tato opakovaná vyjádření obžalovaného [příjmení] jednoznačně chápat jako nabídku finančního protiplnění za odložení věci a že obžalovaný [příjmení] uvedenou nabídku nejprve odmítá („upřímně a chlapsky, vy jste něco udělal pro mě“, „dobrý, dobrý, já to dělám pro vás“, „kamarádi si bezelstně pomáhají“). Podle státního zástupce v této části obžalovaný [příjmení] zjevně odmítá pouze materiální plnění, avšak sám akceptuje a odkazuje na předchozí imateriální plnění (příslib za setrvání ve funkci), které se mu ze strany obžalovaného [příjmení] dostalo a se kterým obžalovaný [příjmení] počítá i do budoucnosti. Podle závěrů nalézacího soudu o tom byl [příjmení] přesvědčen a není podstatné, jestli pocit [příjmení], že pro něj [příjmení] něco udělal, je správný a pravdivý, ale zjevně si to [příjmení] myslel a [příjmení] ho při tomto pocitu úmyslně nechával. Dokonce [příjmení] sděluje, aby „to necítil jako nějaký závazek“. Nalézací soud tedy jednoznačně uzavřel, že [jméno] [příjmení] neoprávněně informoval [příjmení] o postupu policejního orgánu v této kauze proto, aby se odvděčil za domnělé zásluhy o to, že nebyl odvolán ze své funkce, a domníval se, že takto podpoří svou kariéru v policejním sboru, případně zajistí i do budoucna své setrvání ve funkci [funkce] KROK díky vlivu jiných osob. Tato motivace obžalovaného [jméno] [příjmení] je podle nalézacího soudu základním stavebním kamenem jeho trestní odpovědnosti. Toto konstatování krajského soudu ve své druhé části (tj. zajištění setrvání ve funkci díky vlivu [příjmení], případně dalších osob) pak podle státního zástupce není ničím jiným než přijetím imateriálního prospěchu.

15. Státní zástupce za podstatné označil dále to, že v další části předmětného rozhovoru již obžalovaný [příjmení] na opětovné naléhání obžalovaného [příjmení] nakonec výslovně přijímá i výše uvedenou nabídku materiálního plnění. Obžalovaný [příjmení] se totiž daného tématu nechce vzdát a dle závěrů nalézacího soudu se opětovně vrací ke slibu úplatku sdělením: „Stejně něco vymyslíme”, na což [jméno] [příjmení] reaguje „Já jsem rád, až to odpracuji, až to vyjde, ještě to nevyšlo”. Uvedené vyjádření obžalovaného [jméno] [příjmení] státní zástupce považuje za výslovné přijetí slibu úplatku ve smyslu § 331 odst. 1 tr. zákoníku, byť samotné přijetí slibovaného úplatku podmiňuje vykonáním toho, co po něm bylo požadováno. Státní zástupce vyjádřil jednoznačný nesouhlas se závěry soudu (bod 649. napadeného rozsudku), že toto sdělení obžalovaného [příjmení] je mimořádně nekonkrétní. Uvedený rozhovor totiž pokračuje dál a obžalovaný [příjmení] bezprostředně na dané vyjádření obžalovaného [příjmení] znovu zopakuje svou nabídku: „Jo, jo, až říkám, až to vyjde, tak něco pořešíme“, na což opět reaguje obžalovaný [příjmení] souhlasně slovy: „Jo, tohle potřebuji” a obžalovaný [příjmení] tuto dohodu uzavírá a dotazuje se na termín ukončení věci odložením: „Takže, dobře deadline je konec, začátek října někdy nebo”.

16. Podle státního zástupce pro odmítnutí verze obhajoby o tom, že [příjmení] údajně považoval daný rozhovor za nepříjemný a snažil se o jeho ukončení, svědčí rovněž obsah hned následující pasáže rozhovoru obžalovaných, která bezprostředně navazuje na předmětné vyjádření obžalovaného [příjmení]. Zde obžalovaný [příjmení] velmi ochotně reaguje na dotaz obžalovaného [příjmení], jaký bude další postup po ukončení věci odložením, kdy uvádí, že existuje jediná možnost, a to možnost čistě teoretická a knížková, kdy státní zástupce může dát pokyn zastíhat a pokud takový pokyn vydá, pak musí uvést jak.

17. Státní zástupce vyslovil nesouhlas se závěry soudu, který akceptoval ryze účelovou verzi obhajoby spočívající v tom, že se obžalovaný [příjmení] tímto sdělením snažil pouze ukončit nepříjemnou konverzaci. K tomu státní zástupce podotkl, že v podstatě stejnou obhajobu zvolil obžalovaný [příjmení], když vysvětloval smysl svých slov.

18. Státní zástupce zdůraznil, že sám obžalovaný zahájil uvedený rozhovor závadovým způsobem a obžalovanému [příjmení] předal informace, které měly být před jmenovaným utajeny, dokonce před ním prezentoval způsob, jak trestní řízení negativně ovlivnit ve prospěch prověřovaných osob. Nalézací soud uzavírá, že sdělení takových informací od náměstka policejního ředitele pro SKPV má potenciál negativně zasáhnout do trestního řízení, a proto ho kvalifikoval jako trestný čin podle § 329 tr. zákoníku. Podle státního zástupce tak nalézací soud postupoval nesprávným způsobem, pokud ze skutkové věty obžaloby vypustil část jednání, jímž obžalovaný [příjmení] naplnil veškeré zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea první, odst. 4 písm. a), b) tr. zákoníku. Výše uvedené vyjádření obžalovaného [jméno] [příjmení], reagující na opakované nabídky obžalovaného [příjmení], lze podle státního zástupce logicky interpretovat tak, že výslovně přijal slib úplatku, tedy materiální plnění v podobě blíže neupřesněné finanční částky, kterou mu poskytne osoba jednající za příjemce dotace. V této souvislosti státní zástupce poukázal na závěry nalézacího soudu, které učinil v jiné části napadeného rozsudku ohledně motivace jednání obžalovaného [jméno] [příjmení] s tím, že obžalovaný [příjmení] v rámci předmětného rozhovoru současně počítal s tím, že od obžalovaného [příjmení] se mu v budoucnu dostane rovněž imateriálního plnění, spočívajícího v podpoře jeho kariéry u policie a zajištění jeho setrvání ve funkci [funkce] KROK. Podle státního zástupce uvedené plnění lze považovat za„ jiné zvýhodnění” ve smyslu legální definice úplatku podle § 334 odst. 1 tr. zákoníku.

19. Státní zástupce k právnímu hodnocení jednání obžalovaného [jméno] [příjmení] uvedl, že nesouhlasí se závěry nalézacího soudu, neboť pokud krajský soud v rámci provedeného dokazování dospěl k závěru, že obžalovaný [jméno] [příjmení] se svým jednáním dne 13. 8. 2015 dopustil účastenství na trestném činu zneužití pravomoci úřední osoby (jehož se měl jako hlavní pachatel dopustit obžalovaný [jméno] [příjmení]), pak nic nebránilo tomu, aby byl obžalovaný [příjmení] v souladu s ustanovením § 190 odst. 2 tr.ř. upozorněn na možnost odchylného právního posouzení skutku a následně byl uznán vinným i tímto trestným činem (resp. účastenstvím na něm). V daném případě je zachována totožnost skutku, neboť je dána přinejmenším částečná shoda v jednání i částečná shoda v následku, přičemž tyto okolnosti byly popsány již v usnesení o zahájení trestního stíhání, v obžalobě a následně i v odsuzujícím rozsudku. Státní zástupce uvedl, že ve výroku napadeného rozsudku je jednání obžalovaného [jméno] [příjmení] popsáno tak, že umožňuje soudu, aby ho právně posoudil odlišně od podané obžaloby, pakliže měl za prokázané, že se jedná o obdobné jednání, které bylo kladeno za vinu obžalovanému [jméno] [příjmení]. V tomto směru je v popisu skutku dostatečně vyjádřeno jednání obžalovaného [jméno] [příjmení], který „umožnil” [jméno] [příjmení], o němž „věděl“, že vystupuje jako [funkce] KROK, aby spáchal trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Toto umožnění lze stejně jako v případě obžalovaného [jméno] [příjmení] spatřovat v tom, že obžalovaný [jméno] [příjmení] „zjišťoval” a neoprávněně si [jméno] [příjmení] „cíleně nechával zjišťovat“ konkrétní informace z daného trestního řízení, které nebyly přístupné osobám stojícím mimo toto trestní řízení, ačkoliv „věděl“, že na sdělení takových informací nemá nárok, a o sdělované informace „projevoval aktivní zájem”. Na rozdíl od obžalovaného [jméno] [příjmení] lze podle státního zástupce v případě obžalovaného [jméno] [příjmení] souhlasit se závěry soudu, že svým jednáním „vytvářel prostor“ (místo, čas, příležitost) k tomu, aby obžalovaný [jméno] [příjmení] zneužil svých pravomocí. Rovněž je třeba vnímat zamýšlený prospěch, jenž z uvedené pomoci měl mít obžalovaný [jméno] [příjmení] a osoby dotčené prověřováním dané trestní věci, když stejně jako v případě obžalovaného [jméno] [příjmení] neoprávněné sdělení či pouhé potvrzení takových informací ze strany [funkce] pro SKPV má pro nezúčastněnou osobu relevanci a jde o informaci, jejíž sdělení má potenciál negativně zasáhnout do trestního řízení. Státní zástupce má tak za to, že i tento následek jednání obžalovaných je ve výše uvedeném popisu skutku částečně řádně vymezen, což opět svědčí o zachování totožnosti skutku, a tedy možnosti provést výše uvažovanou změnu právní kvalifikace žalovaného skutku. I v případě obžalovaného [jméno] [příjmení] mohl nalézací soud učinit závěr, že jmenovaný byl přinejmenším „srozuměn” s tím, že mu obžalovaný [příjmení] sděluje informace neoprávněně, neboť každý má v takové situaci obecné povědomí o tom, že policista porušuje svoje povinnosti.

20. Státní zástupce uvedl, že vzhledem k tomu, že obžalovaní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] měli výše uvedeným jednáním způsobit vážnou poruchu v činnosti orgánu státní správy, mělo být jejich jednání právně posouzeno jako zločin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zákoníku (resp. účastenství ve formě organizátorství na tomto zločinu), v důsledku čehož by měli být ohroženi trestní sazbou ve výměře od 3 do 10 let. Jednání obžalovaného [příjmení] pod bodem IV. rozsudku by mělo být, s ohledem na výše uvedené argumenty, právně kvalifikováno rovněž jako zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea první, odst. 4 písm. a), b) tr. zákoníku, u něhož je stanovena trestní sazba odnětí svobody ve výměře od 5 do 12 let. Jednání obžalovaného [příjmení] pod bodem IV. rozsudku by mělo být rovněž právně posouzeno jako účastenství ve formě pomoci na trestném činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, v důsledku čehož bude třeba v případě tohoto obžalovaného vyhodnotit jako přitěžující okolnost skutečnost, že spáchal více trestných činů /§ 42 písm. n) tr. zákoníku/.

21. Státní zástupce považuje uložené tresty za nepřiměřeně mírné. S ohledem na všechny rozhodné polehčující a přitěžující okolnosti, které byly soudem jinak správně (byť velmi stručně) vyhodnoceny v napadeném rozsudku, je na místě působit na obžalované přísnějšími tresty odnětí svobody. Státní zástupce navrhl, aby obžalovanému Ing. [jméno] [příjmení] byl uložen podle § 329 odst. 2 tr. zákoníku trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon mu bude podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu bude stanovena zkušební doba v trvání 5 let. Současně nechť je tomuto obžalovanému uložen již dříve stanovený peněžitý trest v celkové výměře 2 100 000 Kč, který považuje za přiměřený a dostatečný. Pokud jde o obžalovaného Mgr. [jméno] [příjmení], pak státní zástupce navrhl, aby s ohledem na povahu a závažnost jeho jednání a jeho postoj k trestnému činu, který prezentoval v rámci dosavadního řízení, mu byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody při samé spodní hranici zákonné trestní sazby, tedy trest ve výměře 5 let, pro jehož výkon bude zařazen do věznice s ostrahou podle § 56 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Dále státní zástupce navrhl uložit tomuto obžalovanému i přísnější trest zákazu činnosti, spočívající v zákazu výkonu funkce či zaměstnání ve služebním, pracovním či jiném obdobném poměru u bezpečnostního sboru na dobu 8 let a vedle toho dále opětovně uložit peněžitý trest v celkové výměře 144 000 Kč, který považuje za dostatečný. Státní zástupce navrhl obžalovanému Ing. [jméno] [příjmení] uložit trest odnětí svobody v trvání 3 let, jehož výkon mu bude podle § 81 odst. 1 tr. zákoníku podmíněně odložen a podle § 82 odst. 1 tr. zákoníku mu bude stanovena delší zkušební doba v trvání 4 let. Současně navrhl i uložení peněžitého trestu v celkové výměře 180 000 Kč, který považuje za přiměřený a dostatečný.

22. Státní zástupce vůči zprošťujícímu výroku pod bodem B), který se týká obžalovaných [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a jejich jednání, které bylo původně vymezeno pod body IV., Vl. až IX. obžaloby, vznesl následující námitky, které se týkají především nesprávného právního posouzení věci, ale i nesprávných a nejasných skutkových závěrů.

23. Státní zástupce nejprve obecně k námitkám společným všem zprošťujícím bodům rozsudku, u nichž nalézací soud dospěl k závěru, že jednání obžalovaných nenaplňuje zákonné znaky žalovaného (či jakéhokoliv jiného) trestného činu, a proto byli oba obžalovaní v těchto dílčích útocích pokračujícího trestného činu zproštěni obžaloby podle § 226 písm. b) tr.ř., uvedl, že hlavní a společný argument všech zproštěných skutků spočívá v tom, že v těchto případech zůstává pochybné (a tedy neprokázané), že by právě informace o daných trestních řízeních měly zůstat z pohledu účelu trestního řízení utajeny před obžalovaným [jméno] [příjmení]. Jinak řečeno, nebylo zjištěno, proč by sdělení těchto informací právě osobě obžalovaného [příjmení] mohlo ohrozit probíhající trestní řízení, když nebyly zjištěny žádné jeho úzké kontakty na osoby z podnikatelského či politického prostředí, kterých se uvedené kauzy dotýkaly. Tyto závěry pramení z toho, že podle názoru nalézacího soudu je třeba na povinnost mlčenlivosti policisty podle § 115 zákona o policii nahlížet jako relativní (viz. bod 587. napadeného rozsudku).

24. Státní zástupce s touto argumentací nalézacího soudu vyslovil nesouhlas a poukázal na to, že sám krajský soud v obecné části odůvodnění jednoznačně uzavřel, že obžalovaný [jméno] [příjmení] nebyl oprávněn sdělovat obžalovanému [jméno] [příjmení] konkrétní informace o činnosti policie a tímto svým jednáním tak porušil povinnost mlčenlivosti policisty podle § 115 zákona o policii (bod 609. odůvodnění napadeného rozsudku). Nalézací soud rovněž zcela jasně konstatoval, že činnost obžalovaného [jméno] [příjmení] tak, jak byla ve svém komplexu prokázána, nesplňuje požadavky na policejní práci a jeho motivem pro předávání informací [jméno] [příjmení] nebylo informace získávat, ale upevnit své postavení v bezpečnostních složkách, svůj vztah s [jméno] [příjmení] a přeneseně i s dalšími osobami v jeho okolí. S ohledem na tyto závěry podle státního zástupce nejsou na místě žádné úvahy o „relativnosti” povinnosti mlčenlivosti, jejíž porušení krajský soud váže na to, zda bylo prokázáno, že obžalovaný [příjmení] má nějaké úzké kontakty na osoby, kterých se dané kauzy dotýkaly, a že tedy jejich sdělení právě této osobě by mohlo ohrozit probíhající trestní řízení. Podle státního zástupce nelze akceptovat závěry o tom, že předávání informací o dalších trestních řízeních, u nichž nebyly zjištěny žádné úzké kontakty obžalovaného [příjmení] na osoby vystupující v těchto trestních řízeních, by bylo beztrestné a tedy oprávněné. Obžalovaný [jméno] [příjmení] nebyl oprávněn získávat žádné informace z žádného trestního řízení, které bylo vedeno na KROK ve fázi přípravného řízení. Státní zástupce poukázal na to, že nalézací soud jasně deklaruje, že díky vyhodnocení veškeré komunikace mezi obžalovanými [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] v průběhu celého sledovaného období byla prokázána soustavnost a pravidelnost předávání informací z trestních řízení, a to nikoliv pouze v těch čtyřech kauzách, které jsou uvedeny v odsuzující části rozsudku, ale rovněž i v dalších na KROK řešených trestních kauzách, včetně těch, které jsou předmětem zprošťujícího výroku rozsudku. Nalézací soud tedy konstatoval, že informování [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] o tom, co se děje na KROK, bylo soustavné a pravidelné (viz. bod 656. odůvodnění napadeného rozsudku). Přesto část této komunikace ohledně výše uvedených trestních řízení nepovažuje za trestný čin, neboť nebyly zjištěny další vazby obžalovaného [příjmení], které by mohly tato trestní řízení ohrozit. K tomu státní zástupce podotkl, že to není znakem skutkové podstaty trestného činu podle § 329 odst. 1 tr. zákoníku.

25. Podle státního zástupce nalézací soud při tomto právním hodnocení jednání obžalovaných zcela nesprávně a nedůvodně zúžil zákonný rozsah skutkové podstaty trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby. K dokonání tohoto trestného činu podle státního zástupce není třeba, aby skutečně došlo ke konkrétní škodě, aby pachatel pro sebe nebo pro jiného skutečně získal majetkový prospěch či imateriální prospěch (výhodu), ale postačuje, když pachatel jedná veden touto pohnutkou. Sám nalézací soud uzavřel, že obžalovaní jednali v rozsudku uvedeným způsobem nikoliv proto, aby získali jakoukoliv materiální hodnotu (zvýhodnění či prospěch), ale pro dosažení prospěchu zcela imateriálního, který představovala jejich hodnota v očích dalších obchodních, politických či profesních partnerů či přátel, šlo o vědomí okolí, že [jméno] [příjmení] je důležitý, neboť zná informace o kauzách, které zajímaly či ohrožovaly známé či přátele [jméno] [příjmení], a je tyto informace ochoten sdílet. [Jméno] [příjmení] zase vytvořil dojem, že je schopen, díky svému přátelství s [jméno] [příjmení], takové informace získat. Toto byl prospěch obou obžalovaných z jejich jednání, který byl jejich primárním cílem a který se prolíná celým skutkovým dějem. [Jméno] [příjmení] pak uvedený dojem mohl a hodlal využít pro svoje podnikání a neformální vliv. Státní zástupce podotkl, že nalézací soud přitom ve shodě s obžalobou uvedl, že i takové cíle jsou prospěchem, na který cílí předmětná právní úprava a ve shodě se závěrečným návrhem státního zástupce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp.zn. 6 Tdo 1250/2020, podle kterého již samotné získání, shromažďování a uchovávání neoprávněně získaných informací, jež by mohly být využity v osobních či obchodních vztazích, je možné považovat za imateriální zvýhodnění, na které pachatel neměl právo. K tomu státní zástupce zdůraznil, že nemusí nutně dojít ke skutečnému využití neoprávněně získaných informací, ale k trestní odpovědnosti plně postačuje, pokud byly toliko obžalovaným [příjmení] neoprávněně shromažďovány a jmenovaný s nimi mohl dále nakládat dle svého volného uvážení. Státní zástupce má tak za to, že výše uvedené požadavky nalézacího soudu na to, aby bylo prokázáno, že trestní kauzy zmiňované ve zprošťujícím výroku rozsudku, byly pro obžalovaného [příjmení], resp. pro jeho okolí „zájmové”, jsou pro posouzení povinnosti mlčenlivosti obžalovaného [příjmení], a tedy pro naplnění zákonných znaků trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby, zcela irelevantní. Tomuto závěru podle názoru státního zástupce odpovídá i výše zmíněné rozhodnutí Nejvyššího soudu, podle kterého podstatou uvedeného protiprávního jednání je již „pouhé” shromažďování neoprávněně získaných informací, což sloužilo k posílení vlivu obžalovaného ve společnosti, kdy se prezentoval jako osoba s vlivnými známými. Okolnost, že ne všechny informace obžalovaný skutečně použil, nemůže obžalované vyvinit z jejich jednání, kterého se dopustili pod výše uvedenou pohnutkou získání imateriálního prospěchu. Podstatné podle státního zástupce je, že obžalovaný [jméno] [příjmení] měl volný přístup k informacím z trestních řízení vedených na KROK a nic mu nebránilo v tom, aby tyto informace kdykoliv v budoucnu dál využil dle svého uvážení k dosažení výše uvedených cílů. Státní zástupce dále podotkl, že v některých případech zprošťujících výroků nesouhlasí ani se závěry nalézacího soudu, že nebyly zjištěny žádné úzké kontakty obžalovaného [příjmení] na osoby z podnikatelského či politického prostředí, kterých se uvedené kauzy (byť zprostředkovaně) dotýkaly (viz. níže např. kauza [obec], o kterou se u obžalovaného [příjmení] zajímal opět [jméno] [příjmení] bod 700. odůvodnění napadeného rozsudku).

26. Státní zástupce dále uvedl, že nesouhlasí s argumentem nalézacího soudu, že nelze vyvrátit tvrzení obhajoby o tom, že obžalovaný [jméno] [příjmení] disponoval jednotlivými informacemi o daných trestních řízeních již dříve a že tyto informace získal z jiných zdrojů (viz. např. body 697., 702. odůvodnění napadeného rozsudku). Pro posouzení trestní odpovědnosti je zcela irelevantní, zda o daných informacích obžalovaný [příjmení] věděl již dříve. Podstatné je, že samotné potvrzení těchto informací ze strany náměstka policejního ředitele pro SKPV má pro nezúčastněnou osobu relevanci a jde o informaci (ono potvrzení), jejíž sdělení má potenciál negativně zasáhnout do trestního řízení či přivodit obžalovanému [příjmení] výše uvedené imateriální zvýhodnění, spočívající ve zvýšení jeho hodnoty u obchodních a politických přátel. Tyto závěry nalézacího soudu tak podle státního zástupce jsou v příkrém rozporu se závěry, které učinil u odsuzujících výroků rozsudku (např. bod 616. odůvodnění napadeného rozsudku). I „pouhé” potvrzení již dříve získané neověřené informace a její „autorizování” je nutno považovat za neoprávněné sdělení neveřejné informace.

27. Ke kauze [název sportovního klubu] (bod IV. obžaloby) státní zástupce uvedl, že z hlediska skutkové stránky nalézací soud akceptoval závěry obžaloby, že v rámci schůzky ze dne 17. 4. 2015 obžalovaný [příjmení] informoval [příjmení] o tom, že bylo podáno trestní oznámení, jehož předmětem byly dotace kraje a města na podporu hokeje. Podle sdělení obžalovaného [příjmení] měly být tyto finanční prostředky použity na podporu mládežnického hokeje, avšak byly použity k jiným účelům. Pokud jde o schůzku ze dne 27. 4. 2015, pak je nalézací soud toho názoru, že pro extrémní nesrozumitelnost sdělení nelze v tomto rozhovoru dovodit souvislost s danou trestní kauzou. S tímto skutkovým hodnocením státní zástupce vyslovil nesouhlas. Připustil, že daný rozhovor je velmi nekvalitní, nicméně ve znaleckém posudku PhDr. [jméno] [příjmení], Ph.D., jsou (byť útržkovitě) uvedeny věty, z nichž lze jednoznačně usuzovat na to, že se obžalovaní baví právě o shora uvedené trestní věci. Obžalovaný [příjmení] informuje [příjmení] o tom, že v této věci „jsou zahájeny úkony, vezmeme znalce, aby nám to přezkoumal, jestli ty peníze byly použity účelně nebo nebyly použity účelně”, „státní zástupce nám přidělil, řízení“, „jak jsem to nechal v tom [obec] na okrese“.,. „porušení povinnosti při správě cizího majetku”. Státní zástupce poukázal na to, že tato sdělení navazují na předchozí záznam ze dne 22. 4. 2015, kde se obžalovaný [příjmení] baví o dané trestní věci s [jméno] [příjmení], který ho informuje o průběhu šetření k dotacím poskytnutým [název sportovního klubu]. [Příjmení] uvádí, že volal [příjmení] (vedoucí OHK SKPV 130 [obec], kde byla věc evidována), který mu měl sdělit, že již přišly smlouvy.

28. Podle státního zástupce s výše uvedenými rozhovory plně koresponduje i podstatná část zajištěného spisového materiálu, č.j. KRPM-38411/TČ-2015-140581 (viz. příloha č. 37 spisu), jakož i zajištěné výpisy z ETŘ k této kauze, které se nacházejí na č.l. 7391 až 7421 spisu. K tomu státní zástupce uvedl, že nalézací soud učinil nesprávné skutkové závěry z těchto listin (bod 676. napadeného rozsudku), což mohlo mít vliv i na výše uvedené závěry ohledně záznamu schůzky ze dne 27. 4. 2015, kde nalézací soud podle názoru státního zástupce nesprávně nedovodil souvislost s daným trestním řízením. Z uvedených listin totiž vyplývá, že předmětné trestní oznámení nebylo podáno na Vrchním státním zastupitelství v Olomouci (jak uvádí nalézací soud), ale na Okresním státním zastupitelství v Olomouci, přičemž následně bylo postoupeno k prověření na Policejní územní odbor SKPV OHK v [obec] (kde byla věc evidována po celou dobu) a nikoli na Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje. Záznam o zahájení úkonů trestního řízení pro podezření ze spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 tr. zákoníku, přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 tr. zákoníku, případně přečinu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti podle § 330 tr. zákoníku byl policejním orgánem PČR ÚO SKPV [obec] vydán dne 27. 4. 2015 a ještě téhož dne o tom [příjmení] informuje [příjmení] (šlo tedy o reálnou kauzu). Z těchto důkazů podle státního zástupce tak vyplývá, že [příjmení] měl v podstatě bezprostřední přístup k informacím z policie.

29. Státní zástupce uvedl, že s ohledem na výše uvedené skutečnosti nesouhlasí se závěry krajského soudu, že provedenými důkazy nelze vyvrátit obhajobu obžalovaného [jméno] [příjmení], že se během inkriminovaných rozhovorů s [jméno] [příjmení] baví o jiné prověřované věci, o které již obžalovaný [jméno] [příjmení] je informován, a tedy obžalovaný [jméno] [příjmení] žádnou novou informaci obžalovanému [jméno] [příjmení] nesděluje, a tedy těmito rozhovory svou povinnost mlčenlivosti neporušuje.

30. Ke kauze poznatek FAÚ k osobě [příjmení] - [anonymizováno] I. (bod Vl. obžaloby) státní zástupce uvedl, že pokud jde o skutkové závěry, pak podstata tohoto skutku byla v hlavním líčení prokázána a skutečnosti (realita), které tvoří obsah skutku (s výjimkou subjektivní stránky jednotlivých aktérů), nebyly ani nijak rozporovány a lze je považovat za nesporné. Státní zástupce poukázal na to, že nalézací soud považuje za nesporné, že [jméno] [příjmení] (ředitel Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování) požádal [jméno] [příjmení] o zjištění důvodnosti lustrace osoby [jméno] [příjmení] v základních registrech, když k lustraci uvedené osoby mělo dojít právě pracovištěm SKPV KROK. Z výpovědi [jméno] [příjmení] vyplývá, že [jméno] [příjmení] byla v tu dobu životní partnerkou [jméno] [příjmení], což obžalovaný [jméno] [příjmení] dobře věděl, jak ostatně připouští i ve své výpovědi. Podle názoru nalézacího soudu je ve světle níže uvedených právních závěrů tato skutečnost nepodstatná. Za nesporné je dále považováno, že obžalovaný [jméno] [příjmení] uložil svému podřízenému [jméno] [příjmení] jako vedoucímu OHK KROK zjistit informace k okolnostem provedené lustrace. Téhož dne v čase kolem 10:40 hodin [příjmení] sdělil [příjmení], že se jedná o věc zaslanou z Finančně analytického útvaru Ministerstva financí ČR (FAÚ), která je prověřována policejním orgánem KROK pod sp.zn. KRPM-46182/TČ-2015-140581 pro podezření ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, a která se týká [jméno] [příjmení], bratra [jméno] [příjmení], [právnická osoba], s.r.o., a dále osoby [jméno] [příjmení] a osobního motorového vozidla zn. Mercedes, [registrační značka], které je evidováno na [právnická osoba]. [jméno] [příjmení], otce [jméno] [příjmení]. Nespornou je rovněž skutečnost, že obžalovaný [jméno] [příjmení] téhož dne v čase kolem 12:25 hodin telefonicky hovořil s [jméno] [příjmení] a za účelem předání podrobnějších informací si s ním domluvil osobní setkání. Následně dne 17. 4. 2015 v době po 13:30 hod. se [jméno] [příjmení] osobně setkal s [jméno] [příjmení] a sdělil mu další informace o předmětné trestní věci, které předtím získal od [příjmení]. Provedenými důkazy pak byly prokázány okolnosti předmětné lustrace i skutečnost, že informace o lustraci [příjmení] získal dotazem na svědka [příjmení] a následně je sdělil svému nadřízenému [jméno] [příjmení].

31. Státní zástupce uvedl, že nesouhlasí se závěry nalézacího soudu uvedenými v odůvodnění napadeného rozsudku. [jméno] [příjmení], jako vedoucí organizačního celku (ÚSKPV), na základě jehož požadavku byla zahájena evidenční ochrana [jméno] [příjmení], byl oprávněn požádat [jméno] [příjmení] jako vedoucího organizačního celku, u něhož je zařazen tazatel, o ověření oprávněnosti a důvodnosti dotazu, [jméno] [příjmení] byl pak povinen na základě tohoto požadavku zajistit bezodkladné ověření oprávněnosti a důvodnosti dotazu a na základě tohoto šetření vyrozumět [jméno] [příjmení] o tom, zda dotaz byl nebo nebyl oprávněný a důvodný, případně jakou měl souvislost s evidenčně chráněnou osobou; konkrétní účel dotazu, konkrétní předmět činnosti a zájem tazatele se v případě oprávněného a důvodného dotazu nesděluje. Podle státního zástupce je třeba důsledně odlišovat mezi tím, jaké informace jsou sdělovány v rámci organizačního celku, u něhož je zařazen tazatel (v daném případě po linii řízení na KROK tzn. dotaz [jméno] [příjmení] na [jméno] [příjmení], jeho dotaz na [jméno] [příjmení] a předání informací po stejné linii zpět) a jaké informace jsou předávány od vedoucího pracovníka tohoto organizačního celku tazatele vedoucímu pracovníku organizačního celku evidenčně chráněné osoby (tedy v daném případě od [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení]). Podle těchto pravidel byl tedy v prvém případě [jméno] [příjmení] oprávněn a povinen provést šetření o tom, kdo a z jakého důvodu provedl uvedenou lustraci, přičemž se nutně musel seznámit i se všemi informacemi z dané trestní věci, na jejichž základě pak musel učinit závěr, zda byl předmětný dotaz oprávněný či nikoliv. Pakliže byl uvedený dotaz vyhodnocen jako oprávněný, tak ve druhém kroku měl [jméno] [příjmení] vyrozumět [jméno] [příjmení] pouze v tom směru, že dotaz byl oprávněný, a nic dalšího sdělovat neměl. Rozhodně nebyl oprávněn sdělovat mu další podrobnosti z probíhajícího trestního řízení, které se navíc dotýkalo osob blízkých [jméno] [příjmení] (u něhož i dle názoru krajského soudu existovala hraniční pochybnost o jeho nepodjatosti), což mohlo s ohledem na počáteční fázi prověřování, kdy ještě nebyly provedeny potřebné úkony trestního řízení a výslechy zainteresovaných osob, reálně ohrozit či zmařit další průběh tohoto trestního řízení. Na těchto závěrech nemůže nic změnit ani to, že [jméno] [příjmení] byl s touto trestní věcí již dříve seznámen, když tato trestní věc byla do působnosti KROK postoupena právě cestou ÚSKPV. Z provedeného dokazování je podle státního zástupce zcela patrné, že [jméno] [příjmení] informace o daném trestním řízení, v němž byly zainteresovány i jemu blízké osoby, evidentně při postoupení věci na KROK nezachytil a zejména nevěděl o vztahu lustrace [příjmení] s předmětným trestním řízením (resp. o existenci řízení), což bylo obžalovanému [jméno] [příjmení] již od počátku jasně zřejmé (viz. obsah jejich telefonického rozhovoru ze dne 16. 4. 2015). Naopak tyto okolnosti právě vystihují a podtrhují zištný úmysl [příjmení] neoprávněně a v rozporu s pravidly rozvedenými v napadeném rozsudku nalézacím soudem informovat [jméno] [příjmení] o veškerých skutečnostech z tohoto trestního řízení a tímto způsobem se mu zavděčit, neboť v té době od něj očekával pomoc ohledně spisového materiálu, který se týkal jeho trestního oznámení pro pomluvu (viz. výpověď svědka o návštěvě obžalovaného [příjmení] v jeho bydlišti, kdy jej žádal o revizi svých závěrů v této věci, kterou krátce předtím jako ředitel ÚSKPV vyřizoval). V tomto bodě jde podle státního zástupce o právní posouzení věci, nikoli o skutkové závěry.

32. Ke kauze poznatek FAÚ k osobě [jméno] [příjmení] (bod VII. obžaloby) státní zástupce uvedl, že po provedeném dokazování nalézací soud uzavřel, že došlo skutečně k setkání obžalovaných, avšak z analýzy jejich rozhovoru s ohledem na jeho obecnost a nekonkrétnost není možno dovodit, že by obžalovaný [příjmení] vyzrazoval jakékoliv informace z trestního řízení, které měly být před obžalovaným [jméno] [příjmení] skryty.

33. Podle státního zástupce nelze s tímto skutkovým zhodnocením souhlasit. Z celkového kontextu zaznamenaného rozhovoru obžalovaných (v návaznosti na obsah záznamů a rozhovorů, které se vztahují k předchozímu bodu obžaloby) lze zcela zřetelně dospět k tomu, že obžalovaný [příjmení] informuje [příjmení] o oznámení, které přišlo na [příjmení], bratra partnerky [příjmení] (jiné takové oznámení na KROK ani jinde vyřizováno nebylo). V tomto směru [příjmení] uvádí: „[příjmení] to je kokot XX myslím si, že žádný XX s ním dělat nebudeme, myslím si, že on je možná jen hloupej, já jsem ho nikdy neviděl, říkám jo, ale, ale on měl motivaci se se mnou sejít XXX FAÚčko XXX nebylo to na tchána, bylo to na jeho syna, že vybílili, to je veliká firma na Ostravsku, tchán tam není, ale je tam syn teda, peníze na Ostravsku z nějakého účtu z nějaké firmy. Bílý koně a v autě, který má na firmu, nějaký mercedes [číslo], který má na firmu ten jeho tchán, jo..“. Podle státního zástupce obsah tohoto sdělení v podstatné části (týkající se podezřelých osob, způsobu páchání trestné činnosti — výběr hotovosti z účtu prostřednictvím bílých koní, použití osobního motorového vozidla registrovaného na [právnická osoba]) koresponduje s obsahem předmětného poznatku, který byl zaslán KROK z Finančně analytického útvaru Ministerstva financí ČR. Jedná se tedy o informace z počáteční fáze trestního řízení, na které obžalovaný [příjmení] rozhodně neměl žádný nárok, přičemž samotné sdělení či potvrzení těchto informací neoprávněné osobě je reálně schopno ohrozit či zmařit jeho další průběh.

34. Podle státního zástupce je třeba odmítnout závěr, že z obsahu rozhovoru nelze vyvrátit obhajobu obžalovaného [příjmení] v tom směru, že téma hovoru stočil ke jménu [příjmení] záměrně tak, aby ověřil, co o něm obžalovaný [příjmení] ví. Jako podpůrný argument tohoto možného závěru nalézací soud akceptoval vyjádření obhajoby, že z obsahu hovoru je zároveň zřejmé, že obžalovaný [jméno] [příjmení] osobu „[příjmení]“ zná a způsob rozhovoru vyznívá tak, že tyto osoby nejsou tématem rozhovoru obžalovaných [příjmení] a [příjmení] poprvé. Státní zástupce uvedl, že z provedených důkazů jasně vyplývá, že obžalovaný [příjmení] se již dříve setkal s Ing. [jméno] [příjmení] a probírali spolu možnosti případné obchodní spolupráce na blíže nezjištěném investičním záměru ohledně výstavby skládky, přičemž uvedenou schůzku zprostředkoval právě obžalovaný [příjmení] s [příjmení] (viz. např. výslech svědka Ing. [jméno] [příjmení], záznam hovoru mezi [příjmení] a [příjmení] ze dne 29. 1. 2015, či záznam hovoru ze dne 13. 3. 2015 mezi obžalovaným [příjmení] a [příjmení]). Tyto skutečnosti podle státního zástupce tak mohou představovat právě krajským soudem požadované důvody, proč by měly být informace o probíhajícím trestním řízení, které se dotýká osoby [příjmení], před obžalovaným [příjmení] utajeny, neboť jich mohl využít při své další podnikatelské činnosti v rámci uvažovaného projektu s Ing. [příjmení]. Dalším podstatným argumentem pro odmítnutí výše uvedené verze obhajoby o tom, že naopak [příjmení] se měl údajně snažit získat informace od [příjmení], je podle státního zástupce závěrečná část jejich rozhovoru ze dne 17. 4. 2015 v kavárně [název]. V této pasáži [příjmení] popisuje [příjmení] situaci, kdy si mu [příjmení] stěžoval, že [příjmení] ml. veřejně hovoří o tom, že vybírá z účtu větší částky. [příjmení] mu popisuje rovněž setkání s [příjmení] téhož dne v [obec], kde mu [příjmení] říkal, že „neudělal žádnou školu, že dělá něco s realitami”, načež mu [příjmení] oponoval: „co může dělat s realitami, že zkusí tak maximálně jednou za měsíc něco prodat, přičemž má novostavbu na [příjmení] [příjmení], úplně nový auto, což stojí několik milionů no a z čeho to asi má”. Podle státního zástupce z kontextu tohoto rozhovoru dokonce vyplývá, že [příjmení] má povědomí o latentní trestné činnosti [příjmení] ml., která nebyla vůbec prověřena a jmenovaný nebyl v rámci předmětného oznámení FAÚ ani vyslechnut. Závěrem je třeba uvést, že i kdyby chtěl [příjmení] od [příjmení] získat informace o [příjmení] (s čímž, s ohledem na výše uvedené, vyslovil nesouhlas), státní zástupce k tomuto bodu obžaloby uvedl, že nebyl absolutně žádný důvod mu sdělovat detailní informace o obsahu trestního oznámenía předmětu trestního řízení a že všechny výše uvedené skutečnosti svědčí o tom, že obhajoba obžalovaných je ryze účelová, když ve skutečnosti obžalovaný [příjmení] neoprávněně informoval obžalovaného [příjmení] o probíhajícím trestním řízení, které se týkalo osob Ing. [jméno] [příjmení] a jeho syna [jméno] [příjmení], přičemž neoprávněné sdělení (či pouhé potvrzení) těchto informací mohlo reálně ohrozit či zmařit účel trestního řízení.

35. Ke kauze [anonymizováno] (bod VIII. obžaloby) státní zástupce uvedl, že nesouhlasí s provedeným zhodnocením nalézacího soudu uvedeným v odůvodnění napadeného rozsudku. Argumentace krajského soudu podle státního zástupce zcela nepatřičně bagatelizuje závažnost a škodlivost předmětného jednání obžalovaných, a to zejména s přihlédnutím k tomu, jakým způsobem krajský soud vyhodnotil vzájemné vztahy obou obžalovaných v předchozí části odůvodnění, týkající se odsuzující části výroku napadeného rozsudku. Státní zástupce má za to, že i samotné potvrzení informace o tom, že policejní orgán připravuje vydání usnesení o zahájení trestního stíhání (byť by se o této informaci veřejně spekulovalo), navíc z úst náměstka krajského ředitele policie, má podstatnou relevanci a s ohledem na vazby obžalovaného [příjmení] na podnikatelské a politické prostředí může takové potvrzení informace potenciálně ohrozit další průběh tohoto trestního řízení. V tomto trestním řízení byli stíháni příbuzní bývalého [anonymizováno] a kauza byla i velmi mediálně sledovaná, informace o ní tedy měly značnou hodnotu pro [příjmení]. Podle státního zástupce obecně (zcela mimo rámec specifických znaků dané trestní věci a výše popsaných vztahů mezi obžalovanými [příjmení] a [příjmení]) nelze připustit, aby policista běžně dle svého uvážení informoval civilní osoby o plánovaných úkonech trestního řízení, navíc tak zásadního charakteru jako je zahájení trestního stíhání. Takové jednání nemůže být v souladu s povinností mlčenlivosti podle § 115 odst. 1 zákona o policii. V této souvislosti je třeba připomenout např. vyjádření svědka Mgr. [jméno] [příjmení], který uvedl, že taková informace se nesděluje ani mezi policisty v rámci samotného útvaru. Z vyjádření tohoto svědka rovněž vyplývá, že kauza [anonymizováno] byla jedna z nejnáročnějších a největších kauz v rámci celého útvaru ÚOKFK a že upozorňoval [jméno] [příjmení] na problematické vztahy [příjmení] s osobami mimo policii a případná rizika s tím spojená.

36. K pochybnostem nalézacího soudu o tom, že obžalovaní dne 23. 2. 2015 skutečně hovořili o předmětné kauze [anonymizováno], státní zástupce uvedl, že v prvé řadě má za to, že z obsahu zaznamenaného rozhovoru (resp. z příslušného znaleckého posudku) vyplývá, že se obžalovaní baví o třech různých kauzách, přičemž informace o těchto kauzách měl obžalovaný [příjmení] získat od [jméno] [příjmení] (... „to jsem zjistil, to tady byl [jméno] [příjmení] už v úterý..”), s nímž se obžalovaný [příjmení] skutečně setkal dne 19. 2. 2015 v době kolem 9,00 hodin v budově Policie ČR ÚO SKPV [obec]. První informace se týká blíže nezjištěné kauzy „[anonymizováno]“, která se „bude vyšetřovat minimálně ještě do podzimu”, druhá se týká právě kauzy [anonymizováno] ([příjmení]) a třetí se týká další dosud nezjištěné trestní věci označované obžalovaným [příjmení] jako věc „kamaráda z [obec], kde „prej je to čistý už“.

37. Z obsahu zaznamenaného hovoru lze podle státního zástupce bezpečně identifikovat, že v pořadí druhá projednávaná kauza se skutečně vztahuje k předmětné trestní věci označované jako [anonymizováno]. Obžalovaný [příjmení] doslova uvádí: „že si myslí, že (květen) bude sdělovačka, že tam to, že prokurátor tlačí tak březen a říká to není možné stihnout, jako, je tam toho moc, a že do května by měla být a že je to (jasně poskládaný), to roztáhnem,..“. Podle státního zástupce obsah tohoto sdělení jednak plně koresponduje s obsahem záznamu státního zástupce ze dne 3. 2. 2015 (č.l. 7462 viz. níže) a jednak sám obžalovaný [příjmení] v rámci své výpovědi (č.l. 38 až 39 protokolu o HL ze dne 13. 4. 2021) uvedl, že se s [příjmení] o této kauze bavili a potvrdil, že mu řekl, že tam bude sdělovačka. Obžalovaný nedokázal přesvědčivě vysvětlit, odkud tuto informaci (... “prokurátor tlačí na březen...a že si myslí, že květen bude sdělovačka“.) získal, neboť k dotazu státního zástupce uvedl, že to má od pana [příjmení]. K dotazu obhájce uvedl, že mu to vůbec nebylo známo a k dotazu předsedy senátu, který měl za cíl vyjasnit tyto rozpory v jeho výpovědi, uvedl, že tuto informaci neměl od pana [příjmení], ale že tam „střelil” nějaký termín s ohledem na své znalosti, jak jsou prodlužovány lhůty trestního řízení s ohledem na věcnou příslušnost orgánů činných v trestním řízení. Podstatné v tomto směru podle státního zástupce je, že sám obžalovaný potvrdil, že se daný rozhovor vztahoval k předmětné kauze [anonymizováno]. Státní zástupce nalézacímu soudu vytkl, že tuto část výpovědi nalézací soud v rámci svých úvah vůbec nezohlednil a s poukazem na nezřetelnost daného rozhovoru uzavřel, že nebylo prokázáno, že v rozhovoru jde o tuto kauzu.

38. Státní zástupce dále uvedl, že absolutně nemůže souhlasit s hodnocením nalézacího soudu (bod 697. napadeného rozsudku), v němž uvádí, že i pokud by bylo prokázáno, že obžalovaní o dané kauze hovoří, tak dané informace neodpovídají skutečnosti, neboť z výše citovaného záznamu státního zástupce pouze vyplývá, že nebylo dokončeno „vytěžování elektronických dat”. K tomu státní zástupce uvedl, že tato informace představuje pouze část předmětného záznamu, který se nachází na č.l. 7462. Z jeho obsahu vyplývá, že státní zástupce byl v rámci konzultační schůzky s policisty pplk. Mgr. [příjmení] a kpt. [jméno] skutečně seznámen s aktuálním stavem vytěžování elektronických dat opatřených při zajišťovacích úkonech na podzim 2014. Z další části tohoto záznamu o konzultaci však vyplývá, že státní zástupce skutečně „tlačil na březen”, neboť podstatným faktorem, který ovlivňoval délku trestního řízení, bylo velké množství elektronických dat, přičemž oba policisté se k ukončení analýz do konce měsíce března stavěli krajně skepticky. Bylo dohodnuto, že prioritou bude vytěžování e-mailové pošty, konkrétně se zaměřením na osoby, u nichž se předpokládá trestní odpovědnost. Dále bude zpracováno usnesení o zahájení trestního stíhání formou nástinu za účelem zjištění, zda důkazní situace s ohledem na stav vytěžování dat umožní tento postup ještě do konce měsíce března (tzn. že se zvažovala možnost zahájit trestní stíhání i bez ukončení analýzy elektronických dat). V této souvislosti upozornil pplk. Mgr. [příjmení] na svou plánovanou pracovní neschopnost (pravděpodobně v průběhu měsíce března).

39. Státní zástupce uvedl, že má za to, že obsah tohoto záznamu o konzultační schůzce se zpracovateli předmětné trestní věci, který vystihuje aktuální stav prověřování dané věci, plně odpovídá skutečnostem, které obžalovaný [příjmení] sděluje obžalovanému [příjmení] dne 23. 2. 2015. V dané době o těchto informacích věděl pouze dozorový státní zástupce a tým policistů ÚOKFK pod vedením [jméno] [příjmení]. S ohledem na všechny rozhodné okolnosti tak podle státního zástupce lze logicky dospět k závěru, že tyto informace obžalovaný [příjmení] skutečně získal od [jméno] [příjmení] při jejich setkání dne 19. 2. 2015, když sám obžalovaný [příjmení] to na předmětném záznamu spontánně uvádí a [jméno] [příjmení] to připustil a výslovně nevyloučil.

40. Ke kauze [obec] (bod IX. obžaloby) státní zástupce uvedl, že nalézací soud i v tomto případě vyhodnotil důkazní situaci tak, že bylo prokázáno, že dne 27. 5. 2015 se obžalovaní [příjmení] a [příjmení] skutečně setkali a hovořili o setkání [jméno] [příjmení] s Mgr. [příjmení], avšak soud nedokáže dovodit, o jaké konkrétní kauze se obžalovaní baví. Státní zástupce uvedl, že nalézací soud opět vycházel pouze ze zaznamenaného rozhovoru (resp. ze znaleckého posudku), z jehož obsahu podle jeho názoru není zřejmé ani sdělení, že [příjmení] dal pokyn [příjmení], aby příslušný územní odbor SKPV vyvodil trestněprávní důsledky vůči vedoucím představitelům samosprávy [územní celek], ani to, že je vedeno šetření podle § 158 odst. 1 tr.ř. proti starostovi [územní celek] Ing. [jméno] [příjmení].

41. Státní zástupce k tomu uvedl, že z obsahu předmětného hovoru obviněných [příjmení] a [příjmení] ze dne 27. 5. 2015 jednak vyplývá, že obžalovaný [příjmení] informuje obžalovaného [příjmení] o schůzce s Mgr. [příjmení], který se zajímal o uvedenou kauzu týkající se dění na radnici ve [obec] (mj. uváděl i jméno dozorového státního zástupce JUDr. [příjmení]) a požadoval po [příjmení], aby se do toho moc nerýpalo. Obžalovaný [příjmení] [příjmení] výslovně sděluje, že z toho mají strach, načež ten mu uvádí, že je to z toho důvodu, že tam zasáhli a [příjmení] uložil, aby dal pokyn na okres, aby vyvodili případné trestněprávní důsledky vůči správci pokladny města, přičemž jsou zahájeny úkony proti [příjmení], který je starosta, ale mu jde hlavně o toho místostarostu [příjmení].

42. Státní zástupce krajskému soudu vytkl, že opětovně opomenul vyhodnotit výpověď samotného obžalovaného [příjmení], který v rámci své výpovědi potvrdil, že se skutečně bavili o dané věci, kdy vydal pokyn [příjmení], aby místně příslušný územní odbor SKPV vyvodil trestněprávní důsledky vůči vedoucím představitelům samosprávy [územní celek]. Po zpronevěře peněz z pokladny parkovacích automatů, za kterou byl odpovědný strážník [příjmení], bylo totiž zjištěno, že peníze měly být do městské pokladny dolity. Předmětem prověřování bylo, že někdo měl být za pokladnu zodpovědný.

43. Státní zástupce vyslovil nesouhlas se závěry soudu, že zůstává pochybné, jak by informace o tom, že se policie zajímá o dění na radnici ve [obec], měla negativně ovlivnit toto trestní řízení tak, aby šlo o informaci, která musí být před [jméno] [příjmení] utajena z pohledu účelu trestního řízení. V tomto kontextu není podle státního zástupce ani rozhodné, zda obžalovaný [příjmení] měl některé informace již dříve z jiných zdrojů. Samotné potvrzení těchto informací od náměstka krajského ředitele policie jako pravdivé má podstatnou relevanci a s ohledem na prokázané vazby obžalovaného [příjmení] na politické prostředí může být i takové potvrzení informací potenciálně nebezpečné pro vedení trestního řízení, ale především posilovalo postavení [příjmení] v podnikatelsko-politickém prostředí a znamenalo tedy pro něj imateriální prospěch. Z obsahu zaznamenaného rozhovoru je podle státního zástupce navíc zcela zřejmé, že obžalovaný [příjmení] věděl, že obžalovaný [příjmení] má přímé vazby na osoby, které měly zájem získat další informace o dané věci (Mgr. [příjmení]), a přesto obžalovanému sděloval další informace a přinejmenším mu potvrdil, že se policie danými okolnostmi skutečně zabývá.

44. Závěrem státní zástupce upozornil na formální vadu napadeného rozsudku, kdy došlo zřejmě k nesprávnému označení bodů odsuzujícího výroku rozsudku v případě obžalovaných [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (na str. 7), neboť u právních vět a zákonného pojmenovaní trestných činů jsou soudem chybně uvedeny body I. - V. rozsudku, ačkoliv správně měly být uvedeny body I. - IV. rozsudku.

45. Státní zástupce na závěr navrhl, aby Vrchní soud v Olomouci jako soud odvolací z podnětu podaného odvolání státního zástupce v neprospěch obžalovaných podle § 258 odst. 1 písm. b), c), d) tr.ř. napadený rozsudek ve vztahu ke všem obžalovaným zrušil v celém rozsahu a v návaznosti na to v části pod bodem A) napadeného rozsudku podle § 259 odst. 3 tr.ř. obžalované sám uznal vinnými ze spáchání žalovaného skutku podle shora uvedených přísnějších právních kvalifikací, tedy v případě obžalovaného Ing. [jméno] [příjmení] účastenstvím ve formě organizátorství na zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku k § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, obžalovaného Mgr. [jméno] [příjmení] zločinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a zločinem přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea první, odst. 4 písm. a), b) tr. zákoníku a obžalovaného Ing. [jméno] [příjmení] zločinem podplacení podle § 332 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku spáchaného v jednočinném souběhu s účastenstvím ve formě pomoci na trestném činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 24 odst. 1 písm. c) k § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Za uvedené trestné činy státní zástupce navrhl uložit obžalovaným tresty, jak je uvedeno výše. Rozsudek soudu nalézacího v části pod bodem B) státní zástupce navrhl podle § 259 odst. 1 tr.ř. vrátit soudu prvního stupně.

46. Obžalovaný Ing. [jméno] [příjmení] prostřednictvím svého obhájce JUDr. [jméno] [příjmení] uvedl, že odvolání podává do části napadeného rozsudku, kde byla uznána jeho vina a uložen trest. Odvolatel podotkl, že přestože nalézací soud provedl velmi rozsáhlé dokazování i nad rámec předchozího přípravného řízení, z provedených důkazů vyvodil v části nesprávné skutkové závěry a souhrnně i nesprávné závěry právní.

47. Odvolatel uvedl, že dokazování a hodnocení důkazů bylo a je omezeno jen žalovanými skutky (bod 576. napadeného rozsudku). Za nespornou skutečnost označil charakter vztahu mezi ním a obžalovaným [příjmení], který byl vztahem blízkých přátel po dobu více než 10 let s tím, že spolu trávili čas i na společenských událostech a při společné sportovní zálibě - cyklistice (bod 578. napadeného rozsudku).

48. Obžalovaný [příjmení] dále uvedl, že nebylo prokázáno, že by instruoval (nezákonně žádal) spoluobžalovaného [příjmení], co má v konkrétních kauzách učinit, aby někdo získal prospěch nebo někomu dalšímu bylo ublíženo a že [příjmení] sám nebo na jeho pokyn jiný policista provedl úkon, který by odporoval správnému, řádnému a zákonnému postupu policejního orgánu a že by tak ohrožoval a mařil účel některého trestního řízení. Obžalovaný [příjmení] poukázal na to, že provedené zejména listinné důkazy prokazují, že veškeré k jeho tíži odsouzené kauzy (vyjma kauzy závodiště [část obce] - jezdecký areál, která vybočuje ze zbývajících) byly široce medializovány již dlouho před prvními odposlechnutými hovory a i následně. Protože se týkaly známých osobností či projektů, nepochybně se hojně diskutovaly i mezi občany zajímajícími se o dění ve městě [obec] a Olomouckém kraji.

49. Obžalovaný [příjmení] se v opravném prostředku dále vyjádřil k jednotlivým skutkům. K bodu I. výroku napadeného rozsudku (kauza [příjmení]) uvedl, že již od prosince 2011 začaly být v médiích zveřejňovány články o možných dotačních podvodech při výstavbě obecních kanalizací, včetně obce [obec], čehož se týkalo i policejní šetření v kauze [příjmení], a že posléze se pozornost novinářů zaměřila konkrétně na osobu [příjmení], jehož v lednu 2015 navštívili a přitom došlo k incidentu, který řešila i policie. [příjmení] byl významným členem ČSSD v Olomouckém kraji s blízkým vztahem k tehdejšímu ministru vnitra [příjmení]. Odposlechnuté hovory spadají do předmětné doby.

50. Obžalovaný namítl, že v popise skutku ve výroku napadeného rozsudku v jeho návětí je tvrzeno, že soustavně a pravidelně zjišťoval a neoprávněné si cíleně nechával sdělovat (od [jméno] [příjmení]) konkrétní informace z trestních řízení vědom si, že na ně nemá nárok a že [příjmení] tím porušuje služební mlčenlivost, přičemž ale v konkrétním popisu skutku v bodě I. napadeného rozsudku je tvrzeno, že [příjmení] sděloval svůj názor, čímž ho motivoval ke sdělení dalších informací. Podle odvolatele tak není zřejmé, zda v těchto různých částech výroku je vyjádřeno jinými slovy totéž či nikoliv.

51. Odvolatel uvedl, že k první variantě v žádném z odposlechnutých hovorů na téma kauzy [příjmení] (ze dnů 2. 2., 6. 2., 23. 2., 26. 2., 5. 3., 13. 3., 17. 4., a 17. 6. 2015) není zaznamenán žádný jeho požadavek na informace z prováděného šetření této věci. Vyjma hovoru ze dne 13. 3. 2015, kde z jeho strany zazněla v podstatě pouze řečnická otázka, zda to dělá [příjmení], při vědomí toho, že kauza spadá do agendy Odboru hospodářské kriminality, který jmenovaný vede. K druhé variantě uvedl, že se jedná o pouhou spekulaci, neboť vnitřní pochody či procesy v mysli kohokoliv jsou z vnějšku nepozorovatelné a lze na ně případně usuzovat jen z jiných provedených důkazů.

52. Za podstatné obžalovaný označil první hovory ze dnů 2. 2., 6. 2. a 23. 2. 2015 Krajskému soudu vytkl, že při hodnocení hovoru ze dne 2. 2. 2015 opomněl, že se jednalo primárně o schůzku [příjmení] s jeho policejním kolegou [příjmení]. Na místo schůzky došel později a dříve z ní odešel. A právě v době jeho nepřítomnosti jmenovaní mluvili v podrobnostech o této kauze, jejím přebírání z ÚOOZ [obec] na KROK, o (z jejich pohledu) nestandardnosti takového kroku s ohledem na fázi šetření a možných skrytých důvodech či intrikách v pozadí. Odvolatel připustil, že po svém příchodu na tuto odposlouchávanou schůzku hovořil o osobě [příjmení], avšak z této pasáže je zřetelné, že se týká něčeho zcela jiného, a to pronájmu veřejných záchodků za velké peníze, a že to řeší i ministr. A pak za jeho přítomnosti a před jeho předčasným odchodem ze schůzky od [příjmení] padlo, že je zvědav, co zítra [jméno] doveze. Přičemž z následné reakce jeho policejního kolegy [příjmení] i návaznosti na jejich hovor před jeho příchodem je zřejmé, že mu to nebylo adresováno. K druhému odposlechnutému hovoru ze dne 6. 2. 2015 obžalovaný uvedl, že sice o kauze [příjmení] začal hovořit sám, ale ne proto, aby zjišťoval informace o postupu v šetření. [příjmení] sdělil, že ho nahání [příjmení], tehdejší poslanec a vedoucí představitel ČSSD v Olomouckém kraji, který věděl, že spis přišel z [obec] do [obec], že ho posílá [příjmení] (zřejmě s žádostí o nějakou intervenci), přičemž oba mají (podle obsahového vyznění) z této kauzy obavy. Následuje odposlechnutý hovor ze dne 23. 2. 2015, v němž [příjmení] sděluje, aniž by se na to ptal, že o tuto kauzu se konkrétně zajímá tehdejší náměstek policejního prezidenta [příjmení] (a i z dalších hovorů plyne, že možná i tehdejší policejní prezident [příjmení] a ministr vnitra [příjmení]). Odvolatel dodal, že tyto okolnosti nestandardního zájmu z politických či vyšších policejních míst byly tím pro něj hlavním důvodem, proč se ke kauze [příjmení] v následných hovorech vraceli, nic jiného v tom z jeho strany nebylo. Odvolatel dále poukázal na to, že ve výroku o vině informace sdělené spoluobžalovaným [příjmení] mohly ohrozit či zmařit základní cíl trestního řízení, avšak napadený rozsudek nikde nerozvádí, jak by takové informace mohly vést k ohrožení či zmaření základního cíle trestního řízení, a jde tedy v podstatě pouze o deklaraci bez bližšího vysvětlení. K tomu podotkl, že informace o samotném převzetí trestního řízení z ÚOOZ [obec] na KROK nemůže ohrozit ani zmařit řádné objasnění věci, ani případné spravedlivé potrestání pachatele, kdyby byl zjištěn, pokud přebírající policejní útvar následně postupuje v šetření v souladu se zákonem (jak konstatuje i napadený rozsudek). Nehledě na to, že tuto informaci měl od [příjmení], který ji získal z jemu neznámých zdrojů. K informaci o zamýšleném zahájení trestního stíhání [příjmení] (ke kterému nikdy nedošlo), která se v jakési podobě objevuje ve dvou hovorech ze dnů 6. 2. a 17. 6. 2015, s ohledem na kontext či sdělení samotné, je nutno pochybovat, zda je to myšleno vážně. K odposlechnutému hovoru ze dne 6. 2. 2015 poté, co sdělil [příjmení] nestandardní zájem [příjmení] o tuto kauzu, spoluobžalovaný [příjmení] v jedné větě vyslovil, ať mu klidně řekne, že [příjmení] to má celkem dobře a ihned poté v rozporu s tím, že nejpozději do 2 měsíců bude sdělovačka. Podle obžalovaného [příjmení] je tak nutno obdobně s rezervou hodnotit odposlechnutý hovor ze dne 17. 6. 2015, kde tlumočí (možná pravdivě, možná ne) svoji konverzaci s [příjmení], že [příjmení] půjde a je úplně jedno na čem. K tomu odvolatel dodal, že následující měsíc byla celá věc pravomocně odložena. Pokud jsou shromážděny důkazy nasvědčující vyšší míře podezření ze spáchání trestného činu konkrétní osobou, má být taková osoba obviněna a byť neoprávněná informace o tom nemůže ohrozit či zmařit řádné objasnění věci a případné spravedlivé potrestání pachatele, které jsou s takovým zamýšleným postupem v souladu.

53. Obžalovaný [příjmení] k informaci, že trestní stíhání nemusí být zahájeno ohledně [právnická osoba], a.s. a [právnická osoba], pokud nebyly opatřeny důkazy pro jejich případnou trestněprávní odpovědnost, uvedl, že tato, byť neoprávněně sdělená informace, nemůže ohrozit či zmařit řádné objasnění věci ve vztahu k dalším osobám a jejich spravedlivé potrestání, pokud by bylo prokázáno spáchání trestného činu těmito osobami. Odvolatel k tomu dále dodal, že ani v závěrečném vyhodnocení věci původního zpracovatele z ÚOOZ [obec] před postoupením spisu na KROK nejsou tyto společnosti uvedeny ve výčtu podezřelých a že celá věc byla po dokončeném šetření na KROK bez jakýchkoliv nelegálních zásahů odložena.

54. K informaci o problému s vyčíslením škody odvolatel uvedl, že jde o natolik obecnou informaci, že z ní nelze nic dalšího vyčíst a ani učinit důkazně jinak doložený závěr, že mohla vést k ohrožení či zmaření řádného objasnění věci a spravedlivého potrestání případného pachatele, což platí i o informaci o právním posouzení věci. K informaci o konkrétních provedených úkonech trestního řízení - např. výslech svědka [příjmení], tato informace skutečně od spoluobžalovaného [příjmení] padla, avšak v tom smyslu, že na ÚOOZ odmítl vypovídat.

55. Podle odvolatele ani neoprávněně poskytnuté informace sdělené obžalovaným [příjmení] o svých jednáních s nadřízenými v této trestní věci nemohly ohrozit či zmařit řádné objasnění věci a případné spravedlivé potrestání, neboť neobsahovaly nic o konkrétních postupech při šetření kauzy [příjmení]. Byly jen o nestandardním zájmu vysokých policejních funkcionářů z policejního prezidia (a možná i tehdejšího ministra vnitra) o tuto věc či osobu [příjmení], o jeho blízkých vztazích s tehdejším ministrem [příjmení], možná s tím souvisejícím volebním sjezdem ČSSD.

56. K závěru nalézacího soudu v návětí napadeného rozsudku, že [příjmení] sděloval svůj názor na postup policie, uvedl, že v žádném z odposlechnutých hovorů ke kauze [příjmení] nikdy nevyjádřil žádný názor na postup šetření této věci. Stejně tak nesděloval, jak by policie měla při prověřování postupovat a ani neschvaloval či nevyjadřoval svůj nesouhlas s procesními či důkazními postupy policie. Odvolatel popřel, že by [příjmení] výše uvedené sdělené informace někomu dalšímu předal.

57. K bodu II. výroku napadeného rozsudku (kauza Ing. [jméno] [příjmení]) odvolatel uvedl, že již v roce 2013 bylo medializováno, že policie obvinila bývalou [funkce] Ing. [jméno] [příjmení] a soudního znalce Ing. [jméno] [příjmení] a proč. Stejně tak bylo medializováno v srpnu 2014, že po skončení vyšetřování byla na oba podána obžaloba, zahájeno hlavní líčení před Okresním soudem v Olomouci a následně i zprošťující rozhodnutí soudu. Veřejnost byla o této kauze široce informována celostátními i regionálními médii, včetně obsahu dokazování z prvého jednacího dne, přičemž první odposlechnutý hovor mezi ním a spoluobžalovaným [příjmení] k této kauze je až ze dne 6. 2. 2015.

58. Odvolatel dále poukázal na slovní rozdíly v návětí a v popise skutku pod bodem II. výroku napadeného rozsudku. Shodně jako u předchozího skutku konstatoval, že v žádném z odposlechnutých hovorů na téma této kauzy (ze dnů 6. 2., 23. 2., 26. 2., 5. 3., 13. 3., 6. 5., 21. 5, 27. 5. a 17. 6. 2015) není obsažen žádný jeho požadavek na informace z tohoto trestního řízení. K druhé variantě shodně jako výše konstatoval, že se jedná o pouhou spekulaci, nepodloženou důkazy o tom, že právě proto vyjadřoval své názory, aby [příjmení] k něčemu motivoval. A to i s ohledem na fázi trestního řízení, které již bylo plně v rukou nalézacího soudu. Obžalovaný [příjmení] ke skutkovým zjištěním nalézacího soudu uvedeným v tomto bodě výroku o vině napadeného rozsudku uvedl, že informace o výsledcích přípravného řízení rozhodně nelze považovat za způsobilé ohrozit či zmařit řádné objasnění věci a případné spravedlivé potrestání pachatele s ohledem na to, že odposlechnuté hovory začínají dnem 6. 2. 2015, zatímco přípravné řízení bylo ukončeno podáním obžaloby v srpnu 2014 a den před prvním odposlechnutým hovorem již bylo před Okresním soudem v [obec] zahájeno ve věci hlavní líčení a dokazování. S výsledky přípravného řízení byly mimo soud již v srpnu předchozího roku seznámeny procesní strany, resp. subjekty s právem seznámit se s policejním spisem, přičemž výsledky přípravného řízení byly již před prvním hovorem prezentované ve veřejném hlavním líčení přednesem obžaloby s tím, že při hlavním líčení budou probírány veřejně další relevantní důkazy opatřené v přípravném řízení. Podle odvolatele stejně tak informace o skutečnostech, které vyplynuly z průběhu hlavního líčení, nemohou být rozhodně považovány za neveřejné a ohrožující či mařící účel řízení, neboť hlavní líčení bylo veřejné, mj. za hojné účasti zástupců médií.

59. Odvolatel poukázal na to, že jediné konkrétní sdělení spoluobžalovaného [příjmení] je obsaženo v odposlechnutém hovoru ze dne 17. 6. 2015 a sice, že pro státního zástupce nachystali srovnání (prodejů) dalších nemovitostí, přičemž toto činila policie již od přípravného řízení na základě pokynů státního zástupce ze dnů 31. 3. 2014, 9. 3., 14. 4. a 2. 6. 2015, který tyto výstupy zasílal soudu s návrhem na provedení těchto důkazů v hlavním líčení. Odvolatel dále uvedl, že 17. 6. 2015, kdy mu obžalovaný [příjmení] sdělil výše uvedenou informaci, státní zástupce zaslal soudu k provedení důkazu poslední srovnávané prodeje. [příjmení] mu tedy sdělil pouze to, co současně státní zástupce zasílal k veřejnému projednání soudu. Tato informace podle odvolatele nemohla ohrozit či zmařit základní účel trestního řízení.

60. Odvolatel dále uvedl, že doplnění dosavadního finančního šetření k osobě obžalované bylo provedeno již v přípravném řízení před podáním obžaloby nikoliv z iniciativy policejního orgánu, ale na základě pokynu státního zástupce ze dne 10. 2. 2015, přičemž výsledky předložil státní zástupce soudu k provedení důkazu ve veřejném hlavním líčení svým přípisem ze dne 1. 4. 2014. Až do té doby (a ani později) nic o doplnění finančního šetření nevěděl a ani odposlechnuté hovory do té doby žádné sdělení [příjmení] o tom neobsahují.

61. Pokud jde o názor (záměr) státního zástupce na uložení trestů (podmíněného trestu a peněžitého trestu), je podle odvolatele tato tvrzená neveřejná informace z interních konzultací mezi policejním orgánem a státním zástupcem zjevně nepravdivá, ať už primárně od státního zástupce či [příjmení]. Jak plyne z protokolu o hlavním líčení v této kauze, státní zástupce v závěrečném návrhu navrhl jmenované uložení nepodmíněného trestu odnětí svobody v trvání 3 let (dále trest zákazu činnosti, peněžitý trest a povinnost k náhradě škody).

62. K úmyslu a snaze státního zástupce vyvodit trestní odpovědnost [jméno] [příjmení] za jeho výpověď u tehdejšího hlavního líčení odvolatel uvedl, že toto sdělení [příjmení] je velmi pochybné a lze důvodně pochybovat o jeho pravdivosti z více důvodů. Především proto, že ve zdejší věci vyslechnutý státní zástupce Mgr. [jméno] [příjmení] si jako svědek nic takového nevybavil, tedy že by uvažoval o stíhání [příjmení], a jeví se více než nepravděpodobné, že by u takto významné kauzy takovou okolnost zapomněl. Dále proto, že z rozhodného odposlechnutého hovoru ze dne 6. 5. 2015 není zřejmé, zda se měl dozorový státní zástupce o kauze bavit primárně s [příjmení] nebo [příjmení] a zda při případném přenosu po linii státní zástupce-[příjmení]- [příjmení] nedošlo ke zkreslení původně řečeného či zda v závěru ve vztahu k jeho osobě nedošlo k vědomému zkreslení a dramatizaci z důvodů, o kterých se na více místech zmiňuje napadený rozsudek.

63. Obžalovaný [příjmení] dále uvedl, že ve výroku napadeného rozsudku k této kauze se pokračuje konstatováním, že nabádal [příjmení], aby předvolal Ing. [jméno] [příjmení] a navrhnul jí spolupráci (při znalosti její majetkové situace) a následně [příjmení] (na jeho výzvu) žádal, aby od dalších kroků vůči ní upustil a netlačil na ni a spíše zkusil prověřit prodeje dalších domů z majetku města, což [příjmení] učinil. Odvolatel k tomu odkázal na bod 626. napadeného rozsudku, kde je vysloven závěr, že pokud hovořili o možnosti udělat z výše jmenované spolupracující obviněnou, mimo toho, že jmenovaná nesplňovala podmínky § 178a tr.ř., tyto úvahy krajský soud nehodnotí jako podstatné a nezákonné, přičemž úvaha o spolupracující osobě nevznikla z jeho popudu, ale navazovala na vyslovené obavy jiných osob, které tlumočil [příjmení] v odposlechnutých hovorech ze dnů 23. 2. a 13. 3. 2015.

64. Ke svému vyjádření (k výzvě [příjmení]), aby na ni netlačil a zkusil spíš prověřit další prodeje s odkazem na odposlechnutý hovor ze dne 13. 3. 2015, odvolatel uvedl, že s ohledem na audiozáznam i příslušný znalecký posudek z odvětví fonoskopie je nutno konstatovat, že jeho vyjádření není zcela srozumitelné. Jestli však i napadený rozsudek konstatuje, že nebyly ohledně Ing. [jméno] [příjmení] splněny podmínky § 178a tr.ř., pak ani tento jeho názor nelze považovat za nezákonný. Odvolatel dále uvedl, že na základě provedených důkazů lze konstatovat, že [příjmení] zajistil prověření prodeje jiného domu (naproti Komerční banky, s pasáží) nikoliv na základě jeho přání či doporučení, ale na základě písemného pokynu státního zástupce ze dne 14. 4. 2015. Z textu tohoto pokynu je zcela zřetelné, že k němu nebyl státní zástupce nějak domanipulován, ale sděluje exaktně své důvody, proč právě tento dům. Proto podle obžalovaného nelze ani zde uvažovat o protiprávnosti jeho počínání v tom směru, že by mělo ohrožovat či mařit účel trestního řízení.

65. Odvolatel dále uvedl, že návětí popisu skutku ve výroku napadeného rozsudku tvrdí, že měl sdělovat [příjmení], jak by měla policie postupovat, aby se postup policie nedotknul například osoby [jméno] [příjmení], přičemž v žádném z výše uvedených odposlechnutých hovorů z této části věci není z jeho strany žádná pasáž, kde by zmiňoval jméno [příjmení] a v souvislosti s ním sdělil, co má policie dělat. Odvolatel uvedl, že pokud má napadený rozsudek na mysli odposlechnutý hovor ze dne 13. 3. 2015, jméno [jméno] (pokud [příjmení]) vyslovil [příjmení] z důvodu blíže neznámého a jeho reakce na jeho dotaz (navíc špatně slyšitelná) nemá žádnou vazbu s výše jmenovaným, mj. a zejména proto, že v této kauze bylo zahájeno šetření a posléze trestní stíhání již v roce 2013 a v rámci tohoto řízení dále pokračujícího a skončeného pravomocným zprošťujícím rozsudkem. [jméno] [příjmení] nebyl nikdy mezi osobami podezřelými či obviněnými a obžalovanými.

66. Obžalovaný dále poukázal na to, že návětí popisu skutku ve výroku napadeného rozsudku je pak zakončeno tvrzením, že [příjmení] sdělované informace dále sděloval jiným neoprávněným osobám (nejméně [příjmení] či [příjmení]). K tomu odvolatel uvedl, že v žádném z odposlechnutých hovorů v této kauze není obsaženo nic o tom, že by z ní měl předávat informace shora jmenovaným a neplyne to ani z žádného dalšího provedeného důkazu.

67. Obžalovaný [jméno] [příjmení] k bodu III. výroku napadeného rozsudku (kauza [anonymizováno] a akcie [územní celek]) uvedl, že o realizaci projektu [anonymizováno], účasti [územní celek] a jeho vysokých nákladech, navyšování základního kapitálu a odkupu akcií a dalších finančních souvislostech, byla veřejnost informována opakovaně prostřednictvím médií již od roku 2011 dále. Úkony trestního řízení byly na podkladě oznámení ze září 2013 policejním orgánem zahájeny již v lednu 2014, tedy více než rok před prvními odposlechnutými hovory, přičemž již v té době policejní orgán vyžádal a opatřil od dotčených subjektů figurujících ve věci podklady k této kauze k dalšímu prověření a posouzení. Odvolatel dále uvedl, že již z prvního odposlechnutého hovoru mezi ním a [příjmení] ze dne 6. 2. 2015, kdy o tomto tématu začal hovořit [příjmení], je zcela zřejmé, že již dříve se o této věci (jako řada dalších občanů [obec]) bavili, přičemž [příjmení] při svých znalostech o projektu nejen z médií již dříve upozornil na některé sporné body (aniž by však předem jakkoliv kriminalizoval) a sice týkající se zejména navyšování základního kapitálu a ceny akcií odkupovaných městem. Již předtím i při tomto hovoru [příjmení] upozornil na osobu [příjmení], který jako externí spolupracovník města v minulosti zpracoval finanční model této investiční akce včetně fixace úročení úvěru od [právnická osoba].

68. Odvolatel ke znění skutkové věty, a to k nedovolenému informování o samotném vedení trestního řízení a jeho rozsahu, odkázal na rozsáhlou medializaci této kauzy již několik let předtím, která se obsahově co do problematiky shodovala s předmětem policejního šetření, které nebylo tajemstvím, jak je prezentováno v napadeném rozsudku, což je prokazováno nejméně dozorovým spisem státního zástupce, který nalézací soud vyžádal a provedl jako důkaz. Plyne z něj, že již na přelomu let 2013 až 2014, tedy více než rok před započetím odposlouchávaných hovorů, si policie vyžádala a opatřila od dotčených subjektů listiny ve vztahu k tomu, co bylo medializováno a šetřeno (např. koncesní smlouvu a akcionářskou dohodu včetně dodatků, listiny týkající se financování projektu, výpisy ze schůzí Rady a Zastupitelstva [územní celek], seznamy členů Rady [územní celek] za relevantní volební období atd.). Je tedy evidentní, že nejméně osoby z okruhu bývalých a aktuálních funkcionářů [územní celek] či figurující ve společnosti provozující [anonymizováno] o policejním šetření a jeho zaměření již delší dobu věděly.

69. K neoprávněnému sdělení informací o plánovaných a provedených úkonech trestního řízení, jak jsou v rozsudku konkretizovány, samotné přibrání znalce a jeho případný následný výslech, uvedl, že nemohou fakticky ohrozit účel trestního řízení. Tím spíše, že v ekonomických kauzách obdobné povahy je přibrání znalce spíše pravidlem než výjimkou. O potřebnosti znalce v této věci je zmínka již v prvním odposlechnutém hovoru ze dne 6. 2. 2015, kde se jej [jméno] [příjmení] dotazoval na případného znalce k přibrání, což jako nevhodné odmítl a on to akceptoval.

70. K provedenému výslechu svědka [příjmení] uvedl, že odkazuje na první odposlechnutý hovor ze dne 6. 2. 2015 a jejich hovory již předtím, kdy [příjmení] upozornil na to, že [příjmení] v minulosti zpracoval finanční model k prověřované investici a jejímu provozu. Taktéž [příjmení] od něj věděl, že [příjmení] je jeho dlouhodobý blízký známý a obchodní partner (mj. v projektu rekonstrukce kasáren, sousedících s objektem nalézacího soudu). Tedy případné informace, pokud by měl zájem, mohl mít napřímo od jmenovaného. Za těchto okolností informace od [příjmení] z odposlechnutého hovoru ze dne 27. 5. 2015 lze podle odvolatele stěží považovat za něco, co by vyzrazením mohlo ohrozit či zmařit účel trestního stíhání, když navíc nic konkrétního o finančním modelu jmenovaného a souladu či nesouladu s dalšími kroky v této investici v tomto ani jiném hovoru s [příjmení] nepadlo a jiné osoby o plánovaném výslechu [příjmení] věděly a i v návaznosti na to svolaly na pátek briefing.

71. K plánovanému výslechu [příjmení] a [příjmení] odvolatel uvedl, že tato informace od [příjmení] v odposlechnutém hovoru ze dne 21. 7. 2015 padla, nicméně bez jakékoliv další specifikace. Má však za to, že pro kohokoliv, kdo sledoval i jen média a znal minulé personálie [stát. instituce] a potažmo propojené společnosti [právnická osoba], nemohlo být nic překvapivého, že vysvětlení bude požadováno od těch, kteří spolupodepisovali rozhodné listiny, na které bylo zaměřeno policejní šetření a které si již před více než rokem policie vyžádala (koncesní smlouva, akcionářská dohoda, smlouva o úvěru). Podle obžalovaného [příjmení] se proto jeví jako více než pochybné, že by holá informace o předvolání osob, spjatých podle obecné vědomosti s rozhodnými prověřovanými akty, mohla účel trestního řízení ohrozit či zmařit.

72. K tvrzenému neoprávněnému sdělení informace o plánovaném zajištění důkazních materiálů na Magistrátu města [obec] odvolatel uvedl, že tato informace od [příjmení] v odposlechnutých hovorech ze dnů 26. 2. a 17. 4. 2015 skutečně zazněla, naposledy dále s tím, že tam vlastně nic nepotřebují. Z obou hovorů podle obžalovaného současně plyne, že předchozí pasáže hovorů se týkají něčeho zcela jiného, tedy jistě nemotivoval [příjmení] svými názory v těchto hovorech o této kauze, aby mu takové informace sdělil a ani o to cíleně nežádal, neboť o tom nemohl vědět.

73. Odvolatel dále uvedl, že v ani jednom ze zmíněných hovorů [příjmení] nespecifikoval, co konkrétně se bude hledat a zajišťovat. V odposlechnutém hovoru ze dne 6. 5. 2015 poté, co [příjmení] řekl, že (státního zástupce) [příjmení] nezajímá nic jiného než [anonymizováno], se zeptal, jestli už byli u primátora, přičemž tento jeho dotaz padl cca 2 týdny poté, co policie navštívila Magistrát města [obec] a předala písemnou výzvu se specifikací listinných materiálů, které požaduje.

74. Ke sdělení odvolateli rozhovoru mezi [příjmení] a [příjmení], který měl žádat sledování věci, zda se v ní neobjevují skutečnosti, které by se negativně dotýkaly [příjmení], obžalovaný podotkl, že tím nemohlo dojít k ohrožení či zmaření účelu trestního řízení. K tomu by naopak došlo, pokud by [příjmení] sám nebo na pokyn nadřízeného učinil nelegální zásahy do prováděného šetření, což však i napadený rozsudek z provedených důkazů vyloučil.

75. Ke [příjmení] sdělené informaci o prováděném finančním šetření k osobě [příjmení] obžalovaný uvedl, že tyto informace skutečně v odposlechnutých hovorech ze dnů 13. 3. a 21. 5. 2015 zazněly. I z těchto hovorů je však zřetelné z předchozích částí, že ho ke sdělení těchto informací nemotivoval, ani ho cíleně o takové informace nežádal, neboť o prováděném finančním šetření nemohl vědět.

76. Obžalovaný dále uvedl, že je pravdou, že z odposlechnutých hovorů ze dnů 21. 5. a 22. 5. 2015 plyne, že ho [příjmení] (slovy napadeného rozsudku) požádal, aby [příjmení] o provedeném finančním šetření informoval, že mu policie v dohledné době peníze nezajistí a má možnost je vybrat a schovat a on to učinil. K tomu odvolatel dodal, že z dalších odposlechnutých hovorů, resp. jejich částí či dalších provedených důkazů, plyne, že po obdržení prvotní informace o finančním šetření dne 13. 3. 2015 nikomu tyto informace nesdělil a učinil tak na žádost [příjmení] (slovy rozsudku) až po více než 2 měsících, a to v situaci, kdy mu [příjmení] vysvětlil, že finanční šetření bylo provedeno pro případ, že by bylo třeba zajistit nárok na náhradu škody, pokud bude zjištěno její způsobení. A kdy v témže odposlechnutém hovoru líčil své jednání s jinou osobou s tím, že věc jde (jeho slovy) do hajzlu. Obžalovaný [příjmení] tedy předal na žádost informaci [příjmení] v situaci, kdy bylo z řečeného zřejmé, že k zajištění finančních prostředků za účelem zajištění nároku na náhradu škody nedojde, neboť je to podmíněno obviněním dotčené osoby, což důkazní situace neumožňovala a věc byla pravomocně odložena. Lze jen spekulovat, zda to ze strany [příjmení] nebyl pro [příjmení] jakýsi bonus, který nemohl ohrozit účel trestního řízení, zato však mohl případně motivovat [příjmení] k nějaké budoucí spolupráci s policií. [příjmení] před soudem ani po této informaci žádné dispozice s penězi neučinil.

77. Odvolatel dále poukázal na návětí popisu skutků ve výroku o vině napadeného rozsudku, kde je tvrzeno, že měl sdělovat svůj názor, jak by měla policie postupovat, aby se postup policie (i v této konkrétní kauze) nedotkl například [příjmení]. K tomu odvolatel uvedl, že z odposlechnutých hovorů (i jiných důkazů) neplyne jakýkoliv jeho názor na postup policie v této kauze v tom směru, aby se to negativně nedotklo [příjmení]. Nalézací soud v závěru bodu 634. napadeného rozsudku uzavřel, že [příjmení] nikdy nebyl podezřelým a že skutečnosti prověřované v souvislosti s [anonymizováno] nikdy nemohly vést k jeho trestnímu stíhání. K hovoru ze dne 5. 3. 2015, v němž mu [příjmení] řekl o jeho hovoru s nadřízeným [příjmení], obžalovaný [příjmení] uvedl, že ve skutečnosti slova o pohlídání byla vyslovena na zvukově zachycené schůzce mezi [příjmení] a [příjmení] bez jeho účasti. A poté, co mu [příjmení] toto sdělil, odvolatel naopak reagoval tak, že na v části nekvalitním zvukovém záznamu je zachyceno, že [příjmení] je v pohodě. K hovoru s [příjmení] ze dne 22. 5. 2015 (správně má být 21. 5. 2015), kde měl vyslovit, že nechce, aby se ten [příjmení] pobál, odvolatel uvedl, že tato část hovoru (jak plyne i z užité citace) se nevztahuje ke kauze [anonymizováno], ale k předchozí kauze Ing. [jméno] [příjmení], tak audiozáznam i k této pasáži je značně nekvalitní, což dokládá i příslušný znalecký posudek z odvětví fonoskopie užitím závorky pro slova ne zcela srozumitelná, přičemž [příjmení] reaguje opět špatně slyšitelně s užitím závorky jakoby souhlasně slovy jasně - postrašit, ale ve zřetelném protikladu s jeho předchozím domýšleným slovem. Je tedy nejasné, co tehdy autenticky zaznělo a odvolatel si to již po letech nepamatuje.

78. K tvrzení nalézacího soudu, že [příjmení] sdělované informace sděloval jiným neoprávněným osobám (nejméně [příjmení] či [příjmení]) s vědomí, že i tímto poskytnutím informací může dojít k ohrožení či maření základního cíle (účelu) trestního řízení, odvolatel uvedl, že pokud jde o informace pro [příjmení], odkazuje na již výše uvedené, za jakých okolností k tomu došlo s tím, že s ohledem na to, co mu bylo sděleno, nemohl rozumně předpokládat, že by mohlo dojít k napadeným rozsudkem uvažovanému následku. K tvrzení o předávání jím získaných informací [příjmení] uvedl, že žádný z odposlechnutých hovorů v této kauze to zřetelně nepotvrzuje (a ani jiný důkaz). Napadený rozsudek se k tomu v bodě 633. dovolává, kdy z odposlechnutého hovoru ze dne 26. 2. 2015, po informaci od [příjmení] o žádosti o nebytovky, měl reagovat, že to takhle nějak pustí [jméno], aby věděl. Avšak sám napadený rozsudek konstatuje, že toto sdělení je v audiozáznamu velice špatně slyšitelné, což potvrzuje i příslušný znalecký posudek z odvětví fonoskopie užitím závorky pro slova, která nejsou zcela zřetelná. Jiný důkaz v tomto směru neexistuje. Je snad ještě vhodné dodat, že zajišťovány měly být listinné materiály na [stát. instituce] a nikoliv na [anonymizováno], kde [příjmení] působil a které nemělo s touto kauzou nic společného.

79. Obžalovaný [jméno] [příjmení] k bodu IV. výroku napadeného rozsudku (kauza závodiště [část obce] - jezdecký areál) uvedl, že tato kauza se vymyká všem předchozím, když jeho role ve věci je zde popsána pouze tak, že informoval [příjmení] o své dřívější schůzce s [příjmení], se kterým se bavili o trestním řízení, týkajícím se poskytnuté dotace na výstavbu jezdeckého areálu s ubytovacím zařízením [část obce], přičemž odkázal [příjmení] na osobní schůzku s [příjmení]. Odvolatel uvedl, že jeho trestněprávní odpovědnost dovozovala obžaloba z jediného odposlechnutého hovoru ze dne 23. 7. 2015, přičemž kvalita audiozáznamu je natolik špatná, že po vyřazení všech slov v závorkách jako ne zcela zřetelných a vůbec neslyšitelných pasáží označených podle délky jedním až třemi X napadený rozsudek zredukoval jeho účast resp. jím vyslovené do podoby, jak je uvedeno v tomto výroku. Z odposlechnutého hovoru mezi [příjmení] a [příjmení] ze dne 13. 8. 2015 totiž mj. vyplývá, že jmenovaní navázali osobní kontakt již v minulosti při aktu předávání medailí na zámku v [obec]. S tím pak koresponduje odposlechnutý hovor ze dne 27. 5. 2015, v němž se ptá [příjmení], kdy se setká s [příjmení], načež reaguje [příjmení], že říkali, že si v pondělí zavolají a domluví se na pivo. Tedy z uvedeného, v podstatě jediného, použitelného důkazu nelze dovozovat nejen, že by nějakou formou vyzvídal utajované informace, ale ani že by vyjadřoval svůj názor na tuto kauzu, jak by se měla dále vyvíjet. Obžalovaný [příjmení] k tomu dodal, že s odkazem na výpověď [příjmení], že v souvislosti s nepravostmi při soutěži o předmětnou veřejnou zakázku, na kterých se však dotační orgán nijak nepodílel, mohlo reálně dojít nejen ke korekci resp. vratce dotace primárně k tíži dotačního orgánu, který to nezavinil, ale rovněž k paušálnímu krácení evropských peněz pro dotační orgán a jeho regionální operační programy v příštím období. Pokud byl [příjmení] v dané době z titulu funkce [funkce] [územní celek] rovněž v čele Regionální rady, která mohla být nepravostmi při soutěži o veřejnou zakázku v konečném důsledku poškozena, má odvolatel za to, že [příjmení] jako představitel uvedené instituce měl oprávnění, která poškozenému přiznává ustanovení § 65 tr.ř. Sám kontakt obou jmenovaných tedy nemůže pokládat za něco protiprávního. O průběhu později odposlechnutého hovoru dopředu nic nevěděl.

80. K právnímu hodnocení obžalovaný [jméno] [příjmení] uvedl, že za značně pochybnou považuje i právní kvalifikaci jeho jednání, v rámci níž byl posouzen jako pomocník ke spáchání přečinu jinou osobou, tedy měl jinému umožnit jeho spáchání - měl pomáhat - umožnit [příjmení], aby mu sděloval neveřejné informace z činnosti policie, které by mohly ohrozit či zmařit účel trestního řízení (a měl je pak případně sdělovat jiným). Odvolatel dále uvedl, že přestože si je vědom, že formy umožnění spáchání trestného činu jinou osobou jsou v ustanovení § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku vyjmenovány pouze demonstrativně (opatření prostředků, odstranění překážek, vylákání poškozeného na místo činu, hlídání při činu, rada, utvrzování v předsevzetí nebo slib přispět po trestném činu), přesto mají určitý společný rys či jmenovatele, pod který lze jen stěží pojmově podřadit jeho jednání tak, jak je popsané ve výroku odsuzující části napadeného rozsudku. Pokud pak napadený rozsudek onu pomoc v bodě 664. charakterizuje tak, že vytvářel prostor (místo, čas, příležitost) k tomu, aby [příjmení] zneužíval své pravomoci - poskytoval mu neveřejné informace z trestních řízení, odkázal na bod 578. rozsudku, v němž vzal rozsudek za nespornou skutečnost, že byli více než 10 let blízcí přátelé (tedy časově hluboko před projednávanou věcí), přičemž spolu trávili čas a setkávali se při různých příležitostech, včetně sportu.

81. Obžalovaný dále uvedl, že mimo toho, že odmítá, že by jakýmkoliv způsobem cíleně zjišťoval informace, o něž v tomto řízení jde, má za to, že všechny složky pomoci ve smyslu trestněprávním v této konkrétní věci musí mít základ v aktivní činnosti pomocníka. Je pak otázkou, jak hodnotit pasivní naslouchání tomu, co [příjmení] říká a jak této součásti jeho tvrzené pomoci mělo být z jeho strany zabráněno. Odvolatel připustil, že v jediném skutečně prokázaném případu předal [příjmení] informaci od [příjmení] o finančním šetření, avšak s ohledem na okolnosti již výše zmíněné nelze považovat za prokázanou subjektivní stránku, která musí být dána i u pomocníka. Pokud mu bylo [příjmení] sděleno a zkratkou vyjádřeno to, že zajištění pro účel náhrady případné škody je vázáno na obvinění a k tomu nedojde s ohledem na důkazní situaci, stěží mohl být srozuměn, že by taková informace mohla ohrozit či zmařit účel trestního řízení.

82. Obžalovaný [jméno] [příjmení] závěrem navrhl, aby odvolací soud zrušil odsuzující rozsudek v části týkající se jeho osoby a v tomto rozsahu buď rozhodl o vrácení věci nalézacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí nebo aby sám poté rozhodl o jeho úplném zproštění z obžaloby.

83. Obžalovaný Mgr. [jméno] [příjmení] prostřednictvím svého obhájce Mgr. [jméno] [příjmení] v písemném zdůvodnění odvolání ze dne 24. 1. 2022 uvedl, že napadá rozsudek soudu prvního stupně ve vztahu ke své osobě v plném rozsahu, jímž došlo k vyslovení viny, odsouzení za trestný čin a uložení trestu, tedy v rozsahu výroku pod písmenem A. Zprošťující výrok pod písmenem B odvoláním nenapadá.

84. Odvolatel namítl, že nalézací soud na str. 7 napadeného rozsudku v právní části odsuzujícího výroku dvakrát odkazuje u obžalovaného [jméno] [příjmení] (jakož i obžalovaného [jméno] [příjmení]) na skutkovou větu v bodech I. - V. rozsudku, ačkoli ve skutkové větě v odsuzující části napadeného rozsudku se bod V. nenachází.

85. Odvolatel dále poukázal na to, že obžaloba byla podána pod bodem V. (tzv. kauza závodiště [část obce] jezdecký areál) mimo jiné proto, že v návaznosti na vymezené jednání jiného obžalovaného, [jméno] [příjmení], který podle obžaloby „navrhl, že zařídí, aby [příjmení] byla poskytnuta ekonomická výhoda v podobě blíže neurčeného peněžního obohacení od příjemce dotace jako osoby, jíž se trestní řízení přímo týká a pro kterou bude odložení věci prospěšné, neboť mu vznikne nižší povinnost k vrácení části poskytnuté dotace a ušetří tak částku v řádu několika desítek milionů Kč (cca 32 milionů Kč), přičemž výše nabídnuté ekonomické výhody se měla odvíjet od výše částky takto ušetřené příjemci dotace”, obžalovaný [jméno] [příjmení] „se nejprve zdráhal takovou nabídku přijmout s tím, že [příjmení] vyhoví na přání [jméno] [příjmení] a na základě vděčnosti za to, že se i [příjmení] také zasadil o [příjmení] neodvolání z funkce [funkce], a na základě výhledu jejich dobrých vzájemných vztahů a vzájemné prospěšnosti do budoucna, avšak na další naléhání [příjmení] akceptování jeho návrhu na určitou peněžní odměnu v budoucnu výslovně kategoricky neodmítl s tím, že však nejprve musí zrealizovat to, co přislíbil, a tedy že musí dojít k odložení uvedené trestní věci”, čímž obžalovaný [jméno] [příjmení] podle obžaloby „v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu si nechal slíbit úplatek, spáchal takový čin v úmyslu opatřit jinému prospěch velkého rozsahu a spáchal takový čin jako úřední osoba v úmyslu opatřit jinému značný prospěch”, a dopustil se tak zvlášť závažného zločinu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea první, odst. 4 písm. a), b) tr. zákoníku. V napadeném rozsudku se nalézací soud skutkem obžalovaného [příjmení] (jednáním v podobě tvrzeného přijetí slibu úplatku) nevypořádal žádným meritorním výrokem, jenž by se týkal jeho osoby, tedy výrokem odsuzujícím, ani zprošťujícím. Nalézací soud pouze na závěr skutkového popisu představujícího skutkovou větu odsuzujícího výroku jiného obviněného, [jméno] [příjmení], vyjádřenou (pod písm. A, bodem IV.) slovy „na to [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] slíbil, že mu osoba jednající za příjemce dotace poskytne za ušetření třiceti milionů korun, blíže neupřesněnou finanční částku”, připojil skutkové vyjádření (z hlediska odsuzujícího výroku proti [jméno] [příjmení] stricto sensu nadbytečné) „což [jméno] [příjmení] nepřijal a na naléhání [jméno] [příjmení] se vyjádřil neurčitě”.

86. Podle odvolatele postup soudu, který svůj závěr o neprokázání skutku ve výroku rozsudku vyjádřil pouze verbální negací ve skutkové větě, tedy místo usvědčujícího popisu „přijal” (resp. přesně řečeno „výslovně kategoricky neodmítl”), zařadil popis opačný, tedy „nepřijal”, není (za dané procesní situace) v souladu s trestním řádem. Podle obžalovaného Mgr. [jméno] [příjmení] závěru soudu nesporně zákonně odpovídal pouze zprošťující výrok přinejmenším podle ustanovení § 226 písm. b) tr.ř., tedy proto, že „v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem”. Obžalovaný [jméno] [příjmení] uvedl, že tedy podává odvolání co do rozsahu také proto, že ve smyslu § 246 odst. 2 tr.ř. nebyl učiněn výrok o zproštění obžaloby pro výše vymezený skutek.

87. Obžalovaný Mgr. [jméno] [příjmení] v doplnění zdůvodnění opravného prostředku ze dne 15. 3. 2022 prostřednictvím svého obhájce Mgr. [jméno] [příjmení] uvedl, že odvolání podává do výroku pod písmenem A) napadeného rozsudku, jímž došlo k vyslovení viny, odsouzení za trestný čin a uložení trestu a pro chybějící výrok o zproštění obžaloby. Obžalovaný uvedl, že je přesvědčen, že napadený rozsudek a řízení jemu předcházející trpí závažnými vadami v jeho neprospěch, pro které nemůže v odvolacím řízení obstát, neboť jsou dány zákonné důvody pro jeho zrušení ve smyslu ustanovení § 258 odst. 1 tr.ř.

88. Odvolatel napadenému rozsudku vytkl nepřezkoumatelnost souhrnných hodnotících skutkových závěrů a absenci konkrétních dílčích skutkových zjištění, o které by bylo možno zákonným způsobem opřít následné hodnotící úvahy. Podle obžalovaného nalézací soud porušil ustanovení § 125 tr.ř., podle něhož soud musí v odůvodnění rozsudku vyložit, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují, a dále je soud povinen se vypořádat s obhajobou, příp. proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů, a to v návaznosti na základní zásady formulované v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr.ř.

89. Odvolatel odkázal na nález Ústavního soudu, sp.zn. III. ÚS 464/99, a konstatoval, že odůvodnění napadeného rozsudku je primárně vybudováno na obsáhlé prezentaci vnitřního přesvědčení soudu, které obhajoba, jakkoliv s ním hluboce nesouhlasí, nalézacímu soudu nijak neupírá a připouští, že je formulováno relativně strukturovaně a přehledně. Podle obžalovaného nelze zjistit, jaký byl konkrétní myšlenkový postup soudu mezi mimořádně rozsáhlou souhrnnou masou usvědčujících důkazů na straně jedné a oním výsledným vnitřním přesvědčením soudu na straně druhé, neboť to soud transparentně nepopsal a neodůvodnil. Obžalovaný dále uvedl, že zvukové záznamy představují co do závažnosti důkazu zjevně důkazní prostředky primární. Tyto záznamy jsou v mnoha ohledech velmi obtížně slyšitelné - v dokazování se pracovalo s obrovským množstvím „vynechávek” na úrovni jednotlivých slov, vět i větších celků. O obsah důkazů se v tomto smyslu vedly rozsáhlé spory stran. Bylo tak povinností soudu jasně uvést, s jakým obsahem ve svých úvahách pracuje on (v praktickém smyslu: „co v záznamech slyší soud”). Bylo nepochybně nutno zvláště vyhodnotit u každého jednotlivého důkazu, co je bezprostřední skutečností, o níž (v případě závěru o pravdivosti důkazu) důkaz může svědčit. V případě klíčových zvukových záznamů je tou skutečností verbální komunikace, tedy to, o čem spolu jednotliví mluvčí hovořili. To má formální aspekty, navazující na argumentaci výše, tedy to, jakými slovy byly jejich promluvy tvořeny, ale také materiální, tedy jaký byl význam takových promluv, tj. co jimi mluvčí vyjadřovali. V běžných trestních věcech by takové aspekty patrně nezasluhovaly větší pozornost, nicméně v aktuální věci zachycené rozhovory vykazují zásadní nesrozumitelnost nejen po stránce technické, ale i obsahové. Podle odvolatele ani u technicky slyšitelných rozhovorů není snadné dovodit, o čem vlastně účastníci konverzace mluví (což je způsobeno značně neformálními příležitostmi rozhovorů, velmi osobitým stylem některých mluvčích, často i konzumací alkoholu atd.). Bez takové sémantické analýzy se rozhodnutí věci nemohlo obejít. Bylo povinností soudu u jednotlivých rozhovorů (pokud o ně soud hodlal opřít odsuzující výrok) srozumitelně vyjádřit jasné stanovisko (skutkové zjištění) k tomu, o čem účastníci hovoří a co sdělují.

90. Podle odvolatele bez uvedených závěrů, zejm. konkrétních dílčích skutkových zjištění, ve vztahu k jednotlivým důkazům v zásadě absolutně nelze přezkoumat následné skutkové závěry hodnotící či shrnující. Obžalovaný podotkl, že povinnost zabývat se v daném směru, a to jak při reálném vnitřním rozhodování soudce, tak především co do jeho transparentní prezentace v písemném odůvodnění rozhodnutí jednotlivými důkazy, a nikoliv snad jejich skupinami či dokonce veškerými důkazy jako celkem, explicitně plyne z citované právní úpravy a je potvrzována i dlouhodobou judikaturou, která tzv. souborná (souhrnná) skutková zjištění označuje za protiústavní.

91. Obžalovaný nalézacímu soudu vytkl, že podstatou odůvodnění napadeného rozsudku je to, že krajský soud rozsáhle prezentuje své vnitřní přesvědčení o skutkovém stavu s tím, že jednoduše podle něj vyplývá z dokazování, což je ovšem způsob argumentace, který nelze smysluplně přezkoumat. Soud takový přístup dokonce na více místech rozsudku explicitně verbalizuje (srov. např. bod 607. napadeného rozsudku). Z výše uvedeného soud bere za prokázané, že [jméno] [příjmení] v rozhovorech s [jméno] [příjmení] hovořil o postupu policejního orgánu v trestních kauzách proto, aby se odvděčil za domnělé zásluhy o to, že nebyl odvolán ze své funkce, a domníval se, že takto podpoří svou kariéru v policejním sboru, případně zajistí své setrvání ve funkci [funkce] KROK. „V tomto směru není možné vybrat jeden argument, ale je třeba konstatovat, že z celého konglomerátu rozhovorů vyplývá, že (obecně řečeno) informování [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] o tom, co se děje na KROK, bylo soustavné a pravidelné.” Takový přístup není podle odvolatele ústavně konformní. Zvláště při naprosto mimořádném objemu provedených zvukových záznamů není přijatelné činit souhrnné skutkové závěry z nějakého jejich „celku”, bez argumentační práce s jednotlivými důkazy ve výše popsaném smyslu. Dokonce ani celková argumentace „jedním záznamem” zákonným a judikatorním požadavkům na odůvodnění rozsudku nemůže vyhovovat, je-li zřejmé, že jde vesměs o několikahodinové rozhovory s obrovským množstvím témat, jež se v nich střídají atd. Odvolatel dále uvedl, že tam, kde nalézací soud v odůvodnění rozsudku pracuje s jednotlivými konkrétními záznamy či přímo citacemi, z dále uvedeného podrobného vyjádření je zřejmé, že takové konkrétní důkazy neobstojí ani jako základ příslušných zcela dílčích závěrů, tím méně pak jako možný základ závěrů obecnějších, souhrnných (srov. zejména klíčové závěry nalézacího soudu o nelegitimní motivaci obžalovaného [příjmení], neprovádění operativně pátracích činností atd.).

92. Odvolatel dále namítl, že obecně soud prezentuje v napadeném rozsudku velké množství naprosto zásadních skutkových závěrů, u nichž je sice zřejmé, že představují jeho „přesvědčení na základě dokazování”, nicméně u nich nelze zjistit, na základě jakých důkazů a jakých konkrétních skutkových zjištění k nim soud dospěl.

93. K otázce mlčenlivosti policisty podle § 115 odst. 1 zákona o policii, o níž nalézací soud hovoří v odst. 586. a 587. napadeného rozsudku, odvolatel uvedl, že jde o téma zcela klíčové, kdy soud v zásadě akceptoval obhajobu, resp. výklad obžalovaného (explicitně čerpaný z dostupných komentářů), který zdůrazňoval především rozsah mlčenlivosti omezený pouze na skutečnosti, „které v zájmu zabezpečení úkolů policie nebo v zájmu jiných osob vyžadují, aby zůstaly utajeny před nepovolanými osobami” v tom smyslu, že musí jít o informace, jejichž neutajení před nepovolanými osobami by mohlo ohrozit služební cíle (úkoly policie, účel trestního řízení atd.). Obžalovaný dále uvedl, že v obecném právním hodnocení dané otázky se obhajoba s nalézacím soudem prakticky shoduje. Obhajoba nic nenamítá proti tomu, že (odst. 587 napadeného rozsudku) „to, zda konkrétní skutečnosti mohou být sděleny konkrétní osobě mimo policejní orgány, si musí vyhodnotit každý konkrétní policista v každém konkrétním případu samostatně. Zároveň je však zřejmé, že při takovémto vyhodnocení si musí být policista vědom toho, jaké informace sděluje a komu. V daném případě (ve vztahu k informacím ze čtyř předmětných trestních kauz - viz. níže) si musel [jméno] [příjmení] vyhodnotit, zda je zrovna [jméno] [příjmení] osobou oprávněnou k přijetí takové informace či nikoliv”. Hodnotící pasáž, která v odst. 587. napadeného rozsudku následuje po těchto slovech, je však podle obžalovaného nutno zcela odmítnout s následujícím odůvodněním: „Obecně řečeno informace, které [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] sděloval, jsou informace, které nejsou veřejné, obžalovaný [jméno] [příjmení] na ně nemá nárok a není tedy osobou „oprávněnou” k přijetí takových informací (a to ani z pozice „informačního zdroje” - viz. níže)“. Podle odvolatele v žádném případě nelze zobecnit (nebylo to řádně odůvodněno), že by krajským soudem tvrzené sdělené informace, za něž byl odsouzen, nebyly veřejné (viz. dále). To, že [jméno] [příjmení] na informace „neměl nárok” nelze nijak rozporovat, ale obhajoba obžalovaného v tomto nespočívá, „nárokovat” si [příjmení] jistě nemohl nic, což ovšem nijak nesouvisí s oprávněností sdělení informací (mlčenlivost umožňuje sdělovat informace, i když na ně adresát nemá nárok). Terminologický dovětek: s pojmem „nepovolaná osoba” (či a contrario „oprávněná osoba”) právní úprava terminologicky nepracuje a institut mlčenlivosti na daném pojmu není založen. Obžalovaný [příjmení] vyjádřil souhlas s nalézacím soudem, že mlčenlivost je nutno hodnotit relativně i ve vztahu k osobě adresáta, ovšem vždy současně primárně ke sdělované informaci. Neexistují tedy žádné osoby a priori nepovolané či a priori oprávněné. Nepovolanou bude určitá osoba nikoliv obecně, ale vždy výlučně ve vztahu ke konkrétní sdělované informaci, ve vztahu k níž sdělení informace splňuje zákonné znaky (tedy že v zájmu služebních účelů je vyžadováno utajení před touto osobou, resp., že sdělení informace právě této osobě by ohrožovalo služební účely). S tím není v rozporu, že u mnoha informací nebude rozlišení mlčenlivosti podle osoby adresáta hrát podstatnou roli, tj. půjde o informace, které lze bez narušení služebních účelů sdělit prakticky komukoliv, či je naopak nelze sdělit nikomu mimo služební sféru. Odvolatel poukázal na to, že v napadeném rozsudku nalézací soud uvedl, že „zároveň níže bude ve vztahu ke každé konkrétní sdělované informaci uvedeno, zda a proč považuje soud takovéto informace za natolik závažné, že mají být v zájmu dosažení účelu trestního řízení utajeny”, přičemž takto nalézací soud ve skutečnosti nepostupoval. Konkrétní odůvodnění, proč by ta či ona informace (nutně) měla zůstat utajena, zejm. konkrétní odůvodnění údajné hrozby pro služební účely, v textu napadeného rozsudku podle obžalovaného naopak vesměs absentuje (viz. dále), což je jeho zásadní vadou.

94. Odvolatel dále odkázal na odůvodnění napadeného rozsudku, v němž nalézací soud uvedl: „Neoprávněnost přijetí těchto informací pak soud dovozuje i z (relativního) faktu, že obžalovaný [jméno] [příjmení] byl osobou s úzkými kontakty na osoby z podnikatelského či politického prostředí, kterých se předmětné kauzy dotýkaly. V případě kauzy [příjmení] šlo o [jméno] [příjmení], případně [jméno] [příjmení], v případě kauzy [jméno] [příjmení] měl [jméno] [příjmení] vazby na [jméno] [příjmení] či [jméno] [příjmení], totéž platí pro kauzu [anonymizováno], kde je podstatný i vztah s [jméno] [příjmení], který je pak zásadním pojítkem [jméno] [příjmení] i ke kauze [část obce] - jezdecký areál”. K tomu odvolatel uvedl, že proti posledně citovanému hodnocení je nutno se ohradit, neboť neodpovídá skutečnosti, ani jakémukoliv konkrétnímu skutkovému zjištění soudu. Nalézací soud mohl ve svých úvahách daným směrem postupovat, nicméně musel by si pro otázku zájmových vazeb [příjmení] na konkrétní osoby opatřit z konkrétních důkazů konkrétní skutková zjištění, což neučinil. Podle odvolatele je realita taková, že [příjmení] [příjmení] vůbec neznal a pravděpodobně se s ním nikdy ani náhodně nepotkal (což potvrzuje i [příjmení] ve své výpovědi u hlavního líčení, v níž uvádí, že z obžalovaných zná pouze [příjmení]). [jméno] [příjmení], který byl v té době předsedou KV ČSSD v Olomouckém kraji, sice znal, ale byl to právě [jméno] [příjmení], který byl za [jméno] [příjmení] intervenovat ve prospěch [jméno] [příjmení] a který mu také řekl, že spis, ve kterém [jméno] [příjmení] figuruje jako podezřelý, bude předán z ÚOOZ [obec] na KROK. Zájmová vazba je tedy přesně opačná, než prezentuje soud. [jméno] [příjmení] [příjmení] osobně neznal. Stejně tak nebylo prokázáno, že by [příjmení] znal [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] sice znal, ale nijak mu nikdy nestranil, o čemž svědčí i fakt zadokumentovaný na pořízených odposleších, kdy 13. 3. 2015 [příjmení] říká [příjmení]: „[jméno] a proč ho (nechytit) z hlediska toho aquaparku, XX z hlediska toho navýšení?” Ke kauze Jízdárny [část obce] opět neměl [příjmení] jakoukoliv zájmovou vazbu.

95. Obžalovaný [jméno] [příjmení] dále poukázal na to, že jak připouští sám nalézací soud, oprávněnost sdělení informace určité osobě je nutno posuzovat samostatně ve vztahu ke každé konkrétní informaci, tj. ve vztahu ke každé konkrétní informaci je nutno samostatně zvažovat, zda její sdělení konkrétní osobě nemůže narušit služební účely. Obžalovaný [příjmení] trvá na tom, že takto vždy důsledně postupoval, a to při plném zvážení veškerých okolností na straně [příjmení]. Podle odvolatele žádná z informací, kterou [příjmení] sdělil, i při zohlednění jeho postavení a vazeb v konkrétní služební situaci, nebyla způsobilá ohrozit služební účely.

96. K operativně pátrací činnosti obžalovaný [jméno] [příjmení] uvedl, že nalézací soud v odst. 588. až 609. odůvodnění napadeného rozsudku pod nadpisem „Policejní práce” se pokouší vypořádat s klíčovým stanoviskem obhajoby (právně úzce navazujícím na otázku mlčenlivosti), že jednání [jméno] [příjmení] představovalo primárně operativně pátrací činnost s cílem získat relevantní informace od I. [příjmení], resp. jeho prostřednictvím ze „zájmového prostředí”.

97. Odvolatel poukázal na to, že v odst. 588. napadeného rozsudku krajský soud takovou obhajobu vylučuje, a to pouze s odkazem na údajný motiv jednání [příjmení] k předávání informací [příjmení], jímž (podle soudu) „nebylo primárně informace získávat, ale upevnit své postavení v bezpečnostních složkách, svůj vztah s [jméno] [příjmení] a přeneseně i s dalšími osobami v jeho okolí”.

98. V zaměření soudu na motiv (pohnutku) jednání pachatele, tedy na jeden z aspektů vnitřního, psychického vztahu pachatele k jeho jednání, což představuje z podstaty věci dosti subtilní a v praxi často dosti obtížně dokazatelnou otázku, by v daném směru podle obžalovaného [příjmení] nebylo nic zvláštního či problematického, pokud by nešlo zjevně o prakticky jediný zásadní argument, z něhož krajský soud vyšel. Krajský soud v odst. 589. až 601. napadeného rozsudku pouze rekapituluje právní či obecné profesní otázky policejní operativy, v mnoha zásadních ohledech pak shodně s obhajobou, čímž dostává svou argumentaci do vnitřně rozporného stavu. Z jeho vlastního shrnutí jasně vyplývá, že policejní operativa má celou řadu právních či faktických předpokladů, jimiž se však soud následně absolutně nezabývá a omezuje se pouze na otázku uvedeného nežádoucího motivu. Podle odvolatele se tato zásadní vada odůvodnění rozsudku projevuje v navazujících odst. 602. - 607., v nichž krajský soud - místo očekávané práce s důkazy a skutkovými zjištěními ve vztahu k normám, které zrekapituloval - jako jediný důvod, proč se podle něj o operativně pátrací činnost nejednalo, uvádí pouze a jen uvedenou otázku nežádoucí motivace jeho jednání, jak je podrobně citováno v následujících odstavcích tohoto podání.

99. Odvolatel dále poukázal na odůvodnění napadeného rozsudku v odst. 602., 603., 604., 606. - 607., v němž se krajský soud zabývá motivací obžalovaného ke spáchání daného jednání. K úvaze soudu zde prezentované obžalovaný [příjmení] uvedl, že takové odůvodnění nedává žádný logický smysl a hrubě zkresluje (v zásadě zcela otáčí) skutečný obsah rozhovoru. Jednak jde podle odvolatele výlučně o promluvu [jméno] [příjmení] (který logicky nemůže vyjadřovat a ani nevyjadřuje pocity [jméno] [příjmení] o jakékoliv zavázanosti), nikoliv [jméno] [příjmení], kdy navíc [příjmení] způsobem sobě vlastním pouze nepřehledně tlumočí hovor jiných osob (není tedy spolehlivě zřejmé, kdo měl vlastně co říkat). Nalézacímu soudu odvolatel vytkl, že nepřijatelně vypouští z citace opakovaná jeho vyjádření, která nejenže daný obsah nepotvrzují, ale explicitně se proti němu ohrazuje: „dva [jméno] tě dosadili” - ([příjmení]) „Počkej, co?” - „že tě podrželi, dosadili” - „kdo to říkal?” (význam slov zvýrazněn při reálném poslechu audiozáznamu). Pokud soud k druhé citaci tvrdí, že [příjmení] vyjádření [příjmení] „neartikulovaně přitakává”, není to pravda, neboť po dané citaci se v záznamu žádné neartikulované zvuky [příjmení] nenacházejí, naopak [příjmení] rychle hovoří dále.

100. Odvolatel dále poukázal na rozhovor ze dne 23. 2. 2015, v němž podle nalézacího soudu [jméno] [příjmení] navozuje dojem, že se zasadil o [příjmení] funkci (viz. ZP č. 56-111/2017, pasáž nezjistitelná), přičemž není zřejmé, jaké konkrétní vyjádření [příjmení] má krajský soud na mysli (žádné necituje ani neoznačuje; obhajoba ve znaleckém přepisu žádné byť jen potenciálně relevantní vyjádření nenašla; může se jednat o omyl v datu apod.).

101. Obžalovaný [jméno] [příjmení] dále poukázal na rozhovor ze dne 26. 2. 2015, v němž se obžalovaný [jméno] [příjmení] zmiňuje o tom, že v rozhovoru s [jméno] [příjmení] uvedl, že víš, co tam [jméno] podrželo, ne tvoje jméno, ale X a [jméno] (viz zp č. 57-111/2017, str. 5). Podle odvolatele opět zcela nepochopitelná argumentace: pomineme-li, že [jméno] [příjmení] opět pouze nepřehledně „tlumočí” (typicky v první osobě, byť nejde o něj) rozhovor s jinou osobou, je absolutně nedoložitelné, jaký by měl být vztah [jméno] [příjmení] k vyřčenému tvrzení (že by to tedy tak skutečně cítil). Z citace navíc absolutně nelze bez dalšího dovodit, že i pokud by něco takového řekl [příjmení], že by si to skutečně i osobně myslel, tím méně pak, že by něco takového byla pravda (krajský soud nic takového nezjistil, jak sám připouští).

102. K tvrzení nalézacího soudu, že „představa [jméno] [příjmení] o tom, že s vlivnými je třeba být zadobře, ilustruje např. jeho otázka [příjmení] (13. 3. 2015), přemýšlím spíš nad jinou variantou, jestli na to tlačit hodně a valit ju tu [příjmení], abychom jsme ji donutili mluvit anebo vzhledem k tomu [jméno] ne, co myslíš?; na to [příjmení] odpovídá, (já bych) moc netlačil“ (viz. znalecký posudek č. 33-11/2017, str. 16). Podle obžalovaného v tomto argumentu krajský soud poněkud odbíhá od tématu: hodlá prokazovat údajný pocit zavázanosti [příjmení], mluví ovšem o vstřícnosti k vlivným (což je věcně něco zcela jiného). Navíc jde o (pouhou) otázku, u níž je absolutně nezjistitelné nejen to, jak je [příjmení] myšlena (co jí sleduje), ale především to, jaký je jeho vlastní postoj (nedává ho najevo). Podle obžalovaného [jméno] [příjmení] tedy nejenže nevyjadřuje svou představu, že je třeba být s vlivnými za dobře (o něčem takovém se vůbec nemluví, jde o konstrukci soudu), ale především vůbec nijak nepotvrzuje to, co krajský soud „prokazuje”, tedy svůj pocit zavázanosti komukoliv.

103. Odvolatel dále poukázal na zaznamenaný rozhovor, v němž „[příjmení] dne 13. 8. 2015 v [název] [příjmení] říká, já jsem to dělal pro [jméno], sliby se mají plnit, takže já jsem splnil a mám z toho radost, že to klaplo, že je tady klid, že to funguje a pro mě to tím haslo ”a následně„ neciťte to jako závazek.” K tomu obžalovaný [příjmení] uvedl, že pomineme-li, že nikdy nebylo zjištěno, o čem se vůbec hovoří (co udělal pro [jméno]? co slíbil? co klaplo?), citace zcela popírá intepretaci soudu: pokud by vyřčené mělo být pravdou, [příjmení] konal (nejasno co, evidentně ovšem ne soudem prosazované „vyzrazování” čehokoliv, k němuž se má vztahovat jeho argumentace soudu o motivaci [příjmení]) proto, že plnil slib „[jméno]”, a logicky tedy nikoliv proto, že by se cítil zavázán [příjmení]. K tomu odvolatel uvedl, že pokud nalézací soud tvrdí, že je takto prokazováno, že [příjmení] „cítí závazek” a cituje [příjmení], jak říká „neciťte to jako závazek”, je otázka, zda jde o korektní, ale primárně platný argument, pokud krajský soud opomíjí a necituje, že dokonce hned následující reakce [příjmení] zní „já to necítím jako závazek” (tj. oba mluvčí jasně vyjadřují, že podle nich o žádnou zavázanost nejde). Podle obžalovaného [příjmení] je argumentace soudu zcela nepřezkoumatelná a nepodložená. Skutkový a důkazní podklad pro závažné tvrzení o nelegitimní motivaci [příjmení], na níž jsou vybudovány odsuzující úvahy, zcela chybí. Obžalovaný [příjmení] trvá na tom, že se necítil být nikomu zavázán, neboť pro to prokazatelně nebyl žádný důvod (na čemž nic nemohou změnit případně odlišné „pocity” jiných osob).

104. K odst. 605. napadeného rozsudku odvolatel dodal, že ve své úvaze, jaké informace může sdělit [příjmení], logicky zvažoval i to, že v určitém rozsahu může [příjmení] o předmětných záležitostech hovořit i s dalšími osobami. I při zohlednění tohoto faktoru však [příjmení] dovodil, že jakákoliv hrozba pro služební účely není dána. Nalézacímu soudu se nepodařilo prokázat jedinou informaci, u níž by došlo ke skutečnému ohrožení služebních účelů tím, že ji [příjmení] sdělil jiné osobě.

105. Odvolatel zdůraznil, že nalézací soud vůbec nepopírá, resp. přímo připouští, že obžalovaný [příjmení] fakticky operativní informace získával. Onu nelegitimní motivaci totiž krajský soud neoznačuje za jediný důvod jednání [příjmení] v podobě sdělování informací, ale pouze za důvod „primární” s tím, že (odst. 607. napadeného rozsudku) „až jako vedlejší produkt svého jednání vnímal informace náhodně sdělované [jméno] [příjmení], které však zásadním způsobem nevyužíval pro zákonný postup policejních orgánů v předmětných věcech.“ 106. Podle odvolatele hodnotící „odsudek” v podobě tvrzení, že informace sděloval [příjmení] „náhodně” a že [příjmení] je ani „nevyužíval pro zákonný postup” jsou čisté spekulace, které se neopírají o jediné konkrétní skutkové zjištění, resp. jsou naopak v hrubém rozporu s provedeným dokazováním.

107. K odst. 608. napadeného rozsudku obžalovaný [příjmení] uvedl, že jakkoliv krajský soud hovoří o pouhých „indiciích”, je nutno je striktně odmítnout. Z aplikovatelné úpravy nelze dovodit přímou povinnost policisty činit o každé schůzce s neevidovaným informátorem úřední záznam. Je tomu tak na prvním místě již proto, že získávání informací od neevidovaných informátorů není nijak regulováno. Pokud nalézací soud v odst. 597. napadeného rozsudku naznačuje možný odkaz na § 109 zákona o policii, jde zjevně o ustanovení, které žádnou povinnost zpracovat úřední záznam nezakládá. Jeho význam je jiný: „Toto ustanovení stanoví v návaznosti na povinnost sepsat úřední záznam uloženou v jednotlivých ustanoveních zákona povinnost takový záznam pořídit vždy bez zbytečného odkladu a dále stanoví jeho náležitosti” (Vangeli, B.: Zákon o Policii České republiky, Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2014. K § 109). V jiných ustanoveních zákona pro danou situaci povinnost ke zpracování záznamu stanovena není.

108. Odvolatel odkázal na výslech svědkyně [příjmení], o nějž se opírá rovněž krajský soud a která vypověděla mimo jiné (citace z rozsudku; výběr): „Mnohdy záleží na vedoucím pracovníkovi, zda po policistech chce, aby z těchto poznatků udělali úřední záznamy či nikoliv. Pokud policista chce, aby se s určitou informací pracovalo a tedy byla „poznatkem”, pak o ní napíše úřední záznam. Když z toho neudělá policista poznatek, tak je to obyčejná informace, ale to neznamená, že vám tato nezapadá do probíhajícího spisu. Někdy se informace a poznatky probírají na poradách, někdy (aby se předešlo úniku ze spisu) se sdělují pouze vedoucímu.“ Odvolatel k tomu uvedl, že to, jakým konkrétním způsobem bude se získanými informacemi nakládáno, závisí vždy na konkrétních okolnostech případu. Obžalovaný [příjmení] zdůraznil své specifické postavení, byl vysoce postaveným funkcionářem, resp. vedoucím pracovníkem. Za této situace bylo zcela adekvátní, pokud informace získané od informačních zdrojů předával v rámci svých řídících pravomocí svému podřízenému [jméno] [příjmení] jako vedoucímu odboru OHK KROK (který s nimi dále nakládal v rámci svých pravomocí), aniž by takový postup nějak zvláště formalizoval. To, že informace předával [příjmení], je zaznamenáno na mnoha odposleších. Krajskému soudu odvolatel vytkl, že je vadou rozsudku, že se nalézací soud s obsahem takových důkazů, resp. s příslušnými důkazními návrhy obžalovaného, nevypořádal. [příjmení] to jasně potvrzuje ve své výpovědi.

109. Odvolatel uvedl, že předmětné informace byly předávány v rámci řídící činnosti dvou vysoce postavených funkcionářů (ve vztahu přímé nadřízenosti/podřízenosti), která de lege i de facto probíhá principiálně osobně, tj. ústně, a není nutně v detailech formalizována úředními záznamy, jež „postrádá” nalézací soud. To, že se v příslušných trestních věcech s danými poznatky prokazatelně nepracovalo, neodpovídá skutečnosti. Příslušné spisy práci s danými informacemi jasně potvrzují. Obžalovaný [příjmení] uvedl, že nepřinášel nějaká „formalizovaná oznámení”. Jím získané informace měly často charakter obecnějšího „podnětu”, jakým směrem se vydat, čím se zabývat, jak na věc pohlížet, jak složitější problematice rozumět atd., což jsou typově „informace” které běžně vycházejí z vlastního podnětu či invence policistů, jejich interních diskusí a konzultací. Jde o záležitosti zcela standardně řešené vesměs neformálně, projevující se fakticky tak, že se daným směrem policejní aktivita vydá, záležitost operativně prověří atd. Takové postupy nejsou nijak povinně formalizovány. Na zadokumentovaných odposleších je zcela evidentně zachyceno, v jaké kvantitě [příjmení] předával informace ze schůzkové činnosti [příjmení]. Odvolatel dále uvedl, že nenese vinu na tom, že listiny, v nichž si poznatky zapisoval, nebyly pro soud opatřeny. Je s podivem, že například jeho sběrný arch byl nalezen ve sklepních prostorách KROK a nebyl zajištěn při prohlídce kanceláře atd.

110. Odvolatel dále poukázal na tvrzení soudu: „ze svědeckých výpovědí policistů ani z žádného listinného důkazu nevyplývá, že by jim [jméno] [příjmení] předal jakoukoliv formální, relevantní informaci získanou od [jméno] [příjmení], která by pro zpracovatele konkrétního trestního spisu představovala použitelnou informaci pro trestní řízení. Z důkazního řízení rovněž nevyplývá, že by se [jméno] [příjmení] zpětně u zpracovatelů konkrétních případů zajímal, jak bylo naloženo s informací, kterou tímto způsobem získal.” K tomu obžalovaný [příjmení] uvedl, že z výpovědí obžalovaných jednoznačně vyplývá, že své informace předával primárně [jméno] [příjmení], který s nimi dále nakládal v rámci své řídící činnosti. Není žádný důvod, že by jiní (podřízení) policisté měli či mohli potvrzovat služební rozhovory, jimž nebyli přítomni. Ostatně předávání informací přímo zpracovatelům by odporovalo základnímu nastavení subordinace (za OHK odpovídal [příjmení] a [příjmení] zcela správně dané záležitosti řešil primárně s ním).

111. Obžalovaný [příjmení] dále poukázal na tvrzení nalézacího soudu, že „postup [jméno] [příjmení] byl rovněž v rozporu s interními předpisy v tom směru, že pokud [jméno] [příjmení] považoval za významný informační zdroj, tak bylo jeho povinností jej po třech měsících zaevidovat jako informátora”. K tomu odvolatel uvedl, že žádná taková povinnost neexistovala. Tvrzení krajského soudu, že „předávání skutečných a relevantních informací z policejních spisů není možno ospravedlnit jako využití operativní legendy (...), legenda by měla být předem schválena a povolena.“ Obžalovaný [příjmení] uvedl, že operativní legenda je pouze kriminalistický popis postupu, nikoliv jeho právní titul. Právní titul pro sdělování reálných informací spočíval primárně v § 115 zákona o policii (mlčenlivost), který pro takový postup poskytoval dostatečný prostor. Žádný právní titul pro sdělování informací, které skutečnosti neodpovídaly (legend), není nutný: není nic, co by takto mohlo být vyzrazeno (jde o legitimní kriminalistický postup nevyžadující zákonné zmocnění).

112. K tvrzení nalézacího soudu, že „podstatné pro vyloučení cíleného získávání informací [jméno] [příjmení] je i skutečnost, že o takové jeho činnosti nebyli informováni nadřízení [jméno] [příjmení] (viz. výslech [jméno] [příjmení])“, obžalovaný [příjmení] uvedl, že není pravda (resp.: absentují konkrétní skutková zjištění a důkazy), že by [příjmení] neinformoval o své operativně pátrací činnosti svého nadřízeného [příjmení]. Několikrát mu dokonce nabízel, aby se účastnil schůzky s informačním zdrojem v rámci schůzkové činnosti. Tato skutečnost je zaznamenána na pořízených odposleších, které nalézací soud opomíjí (konkrétně např. 23. 1. 2015, čas 12.00, stopáž 16.35-17.15, č.l. 14532, kde [příjmení] informuje [příjmení], že nabízel svému nadřízenému [příjmení], že jede na schůzku do [obec] kvůli VHZ a že jako nadřízený může jet s ním, což [příjmení] odmítl atd.).

113. Obžalovaný [jméno] [příjmení] k využití neevidovaného informátora uvedl, že informátor je vymezen jako „podpůrný operativně pátrací prostředek” v § 73 zákona o policii. Jde však primárně zjevně o pouhou deklaraci. Zákon totiž samotné využívání informátora nijak nenormuje (nereguluje, nestanoví žádná jeho pravidla, podmínky či limity), a to snad s jedinou výjimkou, že „informátorovi lze poskytnout za jeho činnost finanční nebo věcnou odměnu” (§ 73 odst. 2). Podrobnější úpravu využívání informátora nalezneme až v interních aktech řízení.

114. Odvolatel dále uvedl, že obžaloba odkazuje na závazný pokyn policejního prezidenta č. 96/2015 o využívání informátorů z 5. 5. 2015 (před tím platil závazný pokyn policejního prezidenta č. 181/2011 o využívání informátorů). Závazný pokyn policejního prezidenta (dále jen „ZPPP“) stanoví určitou formální (rigidní) proceduru využívání informátora. Už z věcné podstaty normativní úpravy ZPPP je zcela zřejmé, že informátorem ve smyslu ZPPP č. 96/2015 (tedy informátorem v užším, formálním smyslu informátora „evidovaného” podle ZPPP) není každá osoba, kterou lze za informátora označit materiálně, tj. z hlediska kriminalistického, resp. i obecně, tj. každá osoba, od níž policista získává informace (informátor v širším, obecném smyslu). Už z rozhodnutí policejního prezidenta ve věci propuštění [příjmení] ze služebního poměru (na něž obžaloba odkazuje) bylo jednoznačně konstatováno: „Jedním ze základních požadavků pro použití informátora je dobrovolnost a vědomost spolupráce s policií.“ Pojem informátor ve smyslu ZPPP - dále jen „evidovaný informátor” tedy neodkazuje k jakémusi jednosměrnému vztahu, jemuž odpovídá obecné chápání slova informátor (policista získává od informátora poznatky), ale k obousměrnému vztahu pojatému jako oboustranná vědomá a aktivní spolupráce, založená nejen na poskytování poznatků informátorem (jeden směr), ale rovněž na řízení a kontrole informátora řídícím policistou (druhý, opačný směr). To má explicitní oporu v ZPPP č. 96/2015 mimo jiné v následujícím: již definice v čl. 1 písm. a) mluví o „spolupráci s Policií”, a dokonce nejen o poskytování informací, ale i poskytování „služeb”; řídící policista informátora „využívá a řídí” čl. 1, písm. f) čl. 1 písm. h) (navrhovaná osoba) mluví o „získání informátora ke spolupráci“. Čl. 1 písm. k ) (rizikový informátor) mluví o „porušování pokynů řídícího policisty” a „vyzrazení spolupráce s policií“. Podle čl. 2 odst. 2 „informátor poskytuje informace nebo služby policii vědomě”. Podle čl. 5 odst. 1 „řídící policista využívá a řídí informátora tak, aby informátor poskytoval policii informace nebo služby, za jejichž účelem byl získán”. Podle čl. 6 odst. 2 písm. a) je informátor hodnocen nejen podle pravdivosti informací, ale i podle toho, do jaké míry „plní uložené úkoly a pokyny” atd.

115. Podle odvolatele z citovaných aspektů interní normativní úpravy informátora je zcela nepochybné, že vstup do pozice informátora je zcela dobrovolným a vědomým aktem informátora, který se závazkem ke spolupráci podřídí i určitému řízení ze strany policisty (vědomost informátora takto nutně zahrnuje nejen to, že poskytuje informace policistovi, ale i to, že je evidovaným a řízeným spolupracovníkem policie). Je objektivně vyloučeno, aby policista jako informátora (ve smyslu ZPPP) evidoval někoho (informátora v materiálním smyslu), kdo do popsaného kvalifikovaného oboustranného vztahu s Policií ČR vstoupit nechce, ať už z jakéhokoliv důvodu. K takovému závěru nemůže vést ani čl. 2 odst. 1, podle něhož „fyzická osoba, která soustavně (opakovaně) poskytuje policii věrohodné informace nebo služby při plnění jejích úkolů, se vždy využívá jako informátor podle tohoto pokynu, pokud je předpokládaná doba jejího využívání delší než 3 měsíce”. Tato norma v kontextu celého ZPPP neříká (a ani logicky nemůže říkat) nic jiného, než že uvedená osoba se jako evidovaný informátor v dané situace využívá „vždy”, jsou-li splněny i další podmínky ZPPP, tedy na prvním místě i vědomá ochota informátora do daného kvalifikovaného svazku vstoupit a podřídit se pokynům a úkolům řídícího policisty. Pozice informátora je koncipována primárně jako vztah k Policii ČR, nikoliv výlučně k osobě nějakého konkrétního policisty. Obžalovaný [příjmení] shrnul, že neměl jakoukoliv, tím méně pak zákonnou (srov. pouhý interní charakter regulace) povinnost své faktické informátory (zejm. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]) evidovat jako informátory dle ZPPP. V případě [příjmení] takovému postupu věcně bránilo především to, že [příjmení] do jakéhokoliv přímého vztahu s Policií ČR, tím měně do aktivní formalizované spolupráce založené za subordinaci pokynům a úkolům řídícího policisty, vstoupit nechtěl a stát se informátorem explicitně odmítal. V případě [příjmení] v klíčovém momentě skutku nelze hovořit ani o uplynutí výše uvedených 3 měsíců soustavné či opakované spolupráce (tj. získávání poznatků od [příjmení] ještě nepokročilo do fáze, kdy by vůbec bylo nutno řešit jeho ochotu stát se aktivním spolupracovníkem, která ostatně nedávala žádný realistický smysl, resp. nebylo možno ji očekávat).

116. Podle odvolatele tak z výše uvedeného absolutně nelze dovodit, že by policista nebyl oprávněn (povinen) získávat informace od informačních zdrojů (tedy materiálně, obecně vzato: od informátorů v širším smyslu), kteří nejsou evidováni jako informátoři dle ZPPP, tím méně pak, pokud vůbec nebyly splněny podmínky pro možnou evidenci. Pro případnou myšlenku, že by snad situace, kdy policista získává nějakou informaci od třetí osoby, vyžadovala nějaké speciální (explicitní) zákonné povolení, nelze nalézt jakýkoliv smysluplný argumentační podklad obecně, tím spíše pak při zohlednění explicitně upravených povinností policisty.

117. Obžalovaný [jméno] [příjmení] k jednotlivým kauzám uvedl, že jejich odůvodnění v napadeném rozsudku zásadně selhává přinejmenším ve dvou následujících bodech. Krajský soud opakovaně používá formulaci, že sdělované informace jsou „pravdivé”. Pro takové vyjádření nalézacího soudu však chybí jakýkoliv konkrétní skutkový podklad. Za zcela nepřezkoumatelná odvolatel označil jednostranná tvrzení soudu o tom, že sdělení předmětných informací mohlo ohrozit účel trestního řízení či postupu policie obecně, tedy služební účely. Krajský soud neprezentuje jakákoliv konkrétní skutková zjištění, z nichž by něco takového vyplývalo, ani neuvádí konkrétnější argumentaci, v čem by tvrzená hrozba mohla spočívat.

118. Ke kauze [příjmení] obžalovaný [jméno] [příjmení] uvedl, že nalézací soud za trestné označil tyto repliky odvolatele na předchozí sdělení [příjmení] o kauze [příjmení]: „to su zvědav, co [jméno] zítra doveze. Je to divné, to, co říkáš…. Proč [příjmení] to chce dát mně?...No mně to nedává, já u toho budu deset minut.“ Podle odvolatele kriminalizovat takto neurčitá vyjádření je za daných okolností naprosto absurdní. Odvolatel odkázal na usvědčující úvahy nalézacího soudu v napadeném rozsudku a uvedl, že tyto úvahy jsou vnitřně rozporné. Soud své prvotní vyjádření, že [příjmení] [příjmení] o předání spisu „informuje”, koriguje (reálně: popírá) tak, že jej neinformuje (protože [příjmení] byl informován už dříve), ale pouze informaci „potvrzuje”, což má být trestné. Ani tato konstrukce však podle obžalovaného nemá elementární oporu v zachyceném obsahu rozhovoru. V citovaných údajně trestných vyjádřeních obžalovaný [příjmení] evidentně vyjadřuje pouze svůj údiv nad informacemi [příjmení], a to, že mu nedávají smysl. Obžalovaný [příjmení] nepotvrzuje, „co [jméno] zítra přiveze” (o čemž se mluví jako o něčem, co říká naopak [příjmení] a podle [příjmení] to má být divné), naopak jasně říká, že to neví (je zvědav). Navíc mluvčí hovoří o (principiálně nejisté) budoucnosti, kterou lze sotva v pravém slova smyslu potvrzovat. Odvolatel dále uvedl, že obecně patrně nelze vyloučit, že i potvrzení informace může ohrozit služební účely, ovšem jistě nikoliv bez dalšího. Bylo by možno o tom uvažovat zejména v situaci, kdy by adresát své informace považoval za nejisté, pochyboval o nich, případně se sám domáhal jejich verifikace apod., a jejich potvrzení by pro něj tedy mělo zásadnější informační hodnotu. Nic takového se ovšem nezjistilo. Z pohledu porušení mlčenlivosti je zásadní úvaha, zda by se hypotetická hrozba pro služební účely oním „potvrzením” jakkoliv relevantně posunula oproti stávající situaci, kdy adresát již informací tak jako tak disponuje. Krajský soud tedy nemůže k tíži obžalovaného pracovat s hypotetickou či tvrzenou hrozbou spojenou se samotným disponováním danou informací. To je počáteční stav již před skutkem. Podle odvolatele ve věci nebylo prokázáno, že by adresáti informací vůbec daná sdělení obžalovaným [příjmení] vnímali v daném smyslu jako „potvrzení”, tj., že by u nich vůbec došlo k jakémukoliv relevantnímu posunu v tom, jak informace vnímali. Tím spíše nebylo prokázáno, že by právě a jen onen posun znamenal hrozbu pro služební účely.

119. Podle odvolatele je absolutně vyloučeno spekulovat o tom, že by snad citované repliky měly být byť jen neadekvátní, tím méně pak trestné. Krajský soud připouští (ostatně z rozhovoru to jasně plyne), že [příjmení] podstatné informace v daném směru již měl dříve. Neví však absolutně, v jaké míře detailu, z jakých zdrojů atd. Znalecký posudek tedy na žádném místě vůbec nezachycuje situaci, kdy by [příjmení] informoval obviněného [příjmení] o tom, že (v detailu:) následujícího dne má být z expozitury ÚOOZ v [obec] postoupen spisový materiál podezřelého Mgr. [příjmení]. Na str. 15 posudku je naopak (velice torzovitě, s velkým rozsahem vynechávek) zachycena konverzace, kdy je to zjevně [příjmení] (mluvčí C), kdo sděluje informace o [příjmení] (o němž začíná hovořit [příjmení] jako první), včetně zájmového či politického pozadí předání spisu - hovoří o [příjmení], zaznívá od něj věta „nakonec tebe odstřelil” (přepsáno neúplně jako „C:...No teď, nakonec mu x tebe xx”, srov. zvukový záznam), [příjmení] reaguje „to máš pravdu”.

120. K rozebíraným hovorům odvolatel doplnil, že již před reálným postoupením spisu „[příjmení] na KROK [příjmení] [příjmení] varoval, že má informace, že [příjmení] v součinnosti se [příjmení] řeší hrozící trestní stíhání [příjmení] a postupování trestního spisu na policii do [obec] a snaží se trestní věc ovlivnit ve prospěch [příjmení]. To, že lidé z okruhu [příjmení] danými informacemi disponovali, jasně potvrzují odposlechy, dokladující snahu [příjmení] o kontakty na vedení KROK v dané věci. [příjmení] [příjmení] průběžně informoval i o vazbách [příjmení] na ministra vnitra a potažmo vedení policie. V souvislosti s kauzou [příjmení] [příjmení] [příjmení] rovněž varoval před snahami některých osob z okruhu ÚOOZ a z politických kruhů, na něž měl [příjmení] vazby, [příjmení] odstranit a ve funkci jej nahradit plk. [jméno]. Samotnou kauzu [příjmení] [příjmení] s [příjmení] rozebíral již velmi dlouhou dobu před skutkem, a to již od roku 2012, neboť jedna z firem [příjmení] se ucházela v dané věci o zakázku. Bylo zřejmé, že [příjmení] disponuje informacemi nejen o dané konkrétní kauze, ale i o dalších podezřelých projektech, v nichž figuroval [příjmení]. K tomu odvolatel odkázal zejména na VHZ [obec]. Tyto informace [příjmení] od [příjmení] průběžně získával a dále s nimi pracoval (k tomu i prověřování kauzy VHZ v návaznosti na schůzku s Ing. [příjmení]). Problematický projekt výstavby kanalizace v [obec] byl od roku 2011 podrobně medializován s uvedením konkrétních jmen (společností i fyzických osob), popisu, v čem spočívá nezákonná činnost, výše vzniklé škody atd.

121. K odstavci 617. napadeného rozsudku odvolatel uvedl, že první dvě věty jen opakují stejnou konstrukci jako v odst.

616. Soud připouští obhajobu [příjmení], že [příjmení] již sám informací o rozdělení věci disponoval („to jsem věděl”), tedy, že [příjmení] jej v tomto směru nemohl o ničem „informovat”. Obžalovaný [příjmení] k tomu dodal, že informace, že předmětný spis se přesouvá do [obec], byla ze strany pplk. [příjmení] z ÚOOZ [obec] poskytnuta advokátovi pana [příjmení] či panu [příjmení] ještě před postoupením spisu do [obec]. Tuto informaci pplk. [příjmení] zmiňoval při předání spisu a doporučoval kontaktovat svědka [příjmení] s tím, že si to rozmyslel a chce vypovídat. K rozdělení věci [příjmení] [příjmení] říká, že byla rozdělena kvůli tomu, že jde o věc malého rozsahu (rozhovor 2. 2. 2015). [příjmení] to věděl již před postoupením věci z ÚOOZ na KROK. Informace o postoupení tedy nebyly neveřejné a byly známy minimálně v okruhu prověřovaných ([příjmení], [příjmení]). Odvolatel poukázal na to, že je-li klíčovým a nalézacím soudem uznaným kritériem mlčenlivosti způsobilost dané informace ohrozit služební účely, zůstává absolutně nevysvětleno, jak by konstruované potvrzení předchozí vědomosti [příjmení] o tom, která policejní součást jeho případ řeší, mohlo ohrozit účel řízení.

122. Obžalovaný [příjmení] dále uvedl, že podle nalézacího soudu je trestné jeho vyjádření, že „OHL-ko z toho bez problémů vypustíme, [příjmení] z toho jde vypustit”, přičemž jde o typickou ukázku sdělení zcela irelevantní a obsahově nepravdivé informace (nikoliv tedy pravdivé, jak tvrdí soud). Žádné „vypuštění” uvedených dvou společností (ve smyslu upuštění od snahy o jejich trestněprávní postih či v jakémkoliv jiném smyslu) policejní orgán KROK prokazatelně neřešil. Dané společnosti ve věci vůbec nefigurovaly jako podezřelé (což soud uznává). [Jméno] [příjmení] od roku 2012 věděl o tom, které subjekty se na stavbě kanalizace v [obec] podílely a jakou mají v podezřelém projektu roli. To, že se daných společností prověřování „nějak týkalo”, tedy nebylo nic, co by bylo možno [příjmení] vyzradit s hrozbou zmaření služebních cílů.

123. Odvolatel dále uvedl, že poslední jeho trestné vyjádření podle nalézacího soudu má být následující: „[příjmení] to má celkem dobře, já jsem řekl, že nejpozději do dvou měsíců bude sdělovačka”. K tomu odvolatel podotkl, že uvedená citace evidentně představuje sdělení nepravdivé informace o zahájení stíhání do dvou měsíců, přičemž porušením mlčenlivosti a narušením účelu trestního řízení by dané sdělení mohlo být tehdy, pokud byl uvedený procesní úkon v dané lhůtě skutečně plánován (a/nebo mohl kohokoliv „překvapit”). O takovou situaci se nejednalo. Spis se na KROK nacházel 3 dny, nebyl nastudován, zpracován. Směřování k budoucímu zahájení stíhání bylo pouze v daný moment zcela pracovní úvahou, navíc stále spíše úvahou předchozího zpracovatele, než policistů KROK. Především však také zahájení stíhání v brzké době principiálně odpovídalo očekávání (obavám) samotného podezřelého [příjmení] (a potažmo [příjmení]) tak, jak byly přes [příjmení] a [příjmení] tlumočeny [příjmení]; jinak by nesporně nebyl vyvíjen takový tlak na policii. Pokud sám [příjmení] přichází za [příjmení] s tím, že [příjmení] má být zahájeno stíhání, čemuž chce [příjmení] všemi prostředky s využitím svých politických konexí zabránit, je zcela neškodné, pokud [příjmení] v dalším rozhovoru operuje se stejnými „fakty”, tedy že proti [příjmení] bude zahájeno trestní stíhání: jednak tím udržuje rozhovor či další komunikaci s [příjmení], jednak tím jasně dává najevo své odhodlání nepodlehnout vyvíjeným tlakům.

124. Obžalovaný [jméno] [příjmení] k odstavci 618. odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že zde nalézací soud kriminalizuje jeho výroky, týkající se svědka [příjmení]. K tomu odvolatel dodal, že [příjmení] disponoval dlouhodobě (od roku 2012) podrobnými informacemi o svědku [příjmení] a jeho rolí v celé záležitosti, tedy, že byl „pojítkem” mezi osobami a firmami v daném projektu, o čemž jej také [příjmení] (jako první) informoval. Odvolatel mu v rozhovoru sděluje skutečnosti zcela minimální informační hodnoty, bez jakéhokoliv potenciálu ohrozit účel řízení. Byl to sám [příjmení], kdo své okolí informoval o svém výslechu. Mimo jiné i [jméno] [příjmení], který následně odvolateli sděloval, že [příjmení] nebude s policií spolupracovat, což plyne z rozhovoru mezi [příjmení] a [příjmení] z 12. 3. 2015, v němž [příjmení] sděluje, že [příjmení] neřekl nic, že nic neví, nevzpomíná si a [příjmení] odpovídá, že to čekal (neboť se mu pouze potvrdila pravdivost informace, kterou obdržel od [příjmení]). Z provedených odposlechů je prokazatelné, že [příjmení] předává informace o dané zakázce [příjmení] již 10. 10. 2014.

125. Obžalovaný [jméno] [příjmení] k odstavci 619. odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že zde nalézací soud kriminalizuje jeho sdělení, že „[příjmení] bude ještě tak měsíc trvat, OHL-ka je pomalá” (rozhovor 17. 4. 2015) a že „nemají dokončeného [příjmení]“, „vypadá to tam vcelku dobře, fakt je tam toho hodně” (rozhovor 17. 6. 2015). Odvolatel uvedl, že k prvnímu výroku nelze než uvést, že sdělený časový údaj nemá jakoukoliv oporu v realitě. Nebylo prokázáno, že by obsah sdělení odpovídal stavu spisu či jakýmkoliv v té době zastávaným plánům. Odvolatelem nebyly sdělovány jakékoliv informace, které by [příjmení] neznal. [příjmení] prokazatelně věděl, že kauza „[příjmení]“ je nedokončená (o tom jej podrobně informoval [příjmení]). Dne 17. 6. 2015 (tedy v den zadokumentovaného rozhovoru) byl spis nachystaný na odložení ve lhůtě do 30. 6. 2015, vyplývá to ze spisového materiálu a výslechu [příjmení], tudíž dané sdělení postrádá význam a je nepravdivé. Podle obžalovaného [jméno] [příjmení] pro soudem tvrzenou osobní provázanost [příjmení] a [příjmení] nebyl opatřen jakýkoliv důkazní a skutkový podklad (srov. např. již výpověď [příjmení], že osobně zná pouze [příjmení] a s ostatními obžalovanými neměl možnost se potkat).

126. Obžalovaný [jméno] [příjmení] k odstavci 620. odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že zde nalézací soud opomněl, že svá skutková zjištění (oproti obžalobě) značně redukoval, tj. věnoval se konkrétně menšímu počtu rozhovorů a menší výseči problematických sdělení, než obžaloba. V tomto směru je však zjevně nutno vycházet z toho, že za ty původně tvrzené usvědčující sdělení, jež nalézací soud již do rozsudku konkrétně nezařadil (ve smyslu konkrétních skutkových zjištění, ani jejich hodnocení) [příjmení] nebyl odsouzen, a nemá tak smysl proti nim vést (odvolací) obhajovací argumentaci. I kdyby tomu tak však nebylo, je zjevné, že shrnutí soudu nemá potřebný důkazní podklad (srov. např. údajný problém s vyčíslením škody: jde o prokazatelně nepravdivou informaci, žádný problém s vyčíslením škody ve věci neexistoval; vymezení škody bylo zpracováno již [příjmení] z ÚOOZ, škoda byla prezentována i mediálně atd.).

127. Podle odvolatele ve vztahu ke kauze [příjmení] nebyly soudem zjištěny (a v napadeném rozsudku prezentovány) takové skutečnosti, které by mohly odůvodnit úvahu, že pronesením těch sdělení, která vzal nalézací soud za prokázaná, mohlo dojít k ohrožení účelu trestního řízení či jinému narušení služebních cílů. Kriminalizace takových sdělení je proto naprosto nedůvodná.

128. Ke kauze [příjmení] obžalovaný [jméno] [příjmení] uvedl, že z poslední věty odstavce 623. odůvodnění napadeného rozsudku vyplývá, že krajský soud problematizuje absurdně už to, že odvolatel údajně v rozhovorech z 6. 2. 2015 a 23. 2. 2015 „sděluje názor na možnost” doplnění již dříve opatřeného šetření. V tomto směru není z textu rozsahu jednoznačně zřejmé, zda za takové jednání byl obžalovaný odsouzen, či nikoliv, tj. zda i takto zcela hypotetické a obecné údajné vyjádření má narušovat povinnou mlčenlivost (v čem by měla spočívat hrozba pro účel trestního řízení atd.). Každopádně je evidentní, že finanční šetření nebylo policejním orgánem reálně v danou dobu zvažováno ani potenciálně (jako jakási reálná možnost), a to ani jako doplnění šetření původního. O vyzrazení jakéhokoliv reálného procesního postupu či jeho záměru tak absolutně nelze uvažovat.

129. K odstavci 624. odůvodnění napadeného rozsudku obžalovaný [jméno] [příjmení] uvedl, že pokud nalézací soud tvrdí, že informace zde uvedená „je zcela konkrétní informace, kterou obžalovaný [příjmení] disponoval od státního zástupce, a která v tu dobu nebyla veřejně dostupná”, tak opomíjí, že nic takového skutkově nezjistil. Nebylo prokázáno (zjištěno), že by kdy rozhovor se státním zástupcem daného obsahu proběhl. Obžalovaný to jednoznačně popírá a státní zástupce jako svědek nic takového nepotvrdil. Obsah výroku je tedy jednoznačně smyšlený. O jakékoliv nežádoucí vyzrazení nemohlo jít. Odvolatel dále uvedl, že ani další výroky zde uvedené nenasvědčují tomu, že by odpovídaly nějakým konkrétním plánům policejního orgánu, jež by takto mohly být vyzrazeny. Údajné„ žádosti o radu” už snad ani není nutno komentovat (není jasné, co by mělo být vyzrazováno; jakékoliv ovlivňování pak ani podle soudu prokázáno nebylo).

130. K odstavci 625. odůvodnění napadeného rozsudku obžalovaný [jméno] [příjmení] uvedl, že zde nalézací soud kriminalizuje pasáž z rozhovoru z 6. 5. 2015, přičemž je otázka, jak se vyjadřovat k „informační hodnotě” takového textu, když důkazně a tedy následně na úrovni skutkových zjištění absolutně nebylo podloženo (krajský soud sám připouští, že ani státní zástupce jako svědek nic takového nepotvrdil; na žádný takový rozhovor si nevzpomíná), že by interní konzultace takového obsahu skutečně proběhla (obžalovaný to popírá). Spekulativní hodnocení soudu je tak bezpředmětné (nemohlo být vyzrazeno něco, co se nestalo). Totéž platí podle odvolatele i pro další část textu daného odstavce.

131. K odstavci 626. odůvodnění napadeného rozsudku obžalovaný [jméno] [příjmení] uvedl, že zde nalézací soud po ospravedlňujících závěrech o neprůkaznosti tvrzené ochrany [jméno] [příjmení] problematizuje rozhovor z 27. 5. 2015, a to v té rovině (nebylo-li zjevně možné [příjmení] odsoudit za nic jiného) proto, že [příjmení] „sděluje obsahy svých rozhovorů s krajským ředitelem”. Kriminalizován je následující výrok [příjmení]: „ty stěžejní věci věděl, o notýsku, o tom, že ho ([příjmení]) chce udělat [příjmení]. Podle odvolatele i v tomto případě nalézací soud vůbec nezjistil, že by rozhovor s krajským ředitelem daného obsahu skutečně proběhl. Odvolatel popřel, že by vyzrazoval skutečný rozhovor a pokud by byl, nebylo prokázáno nic, co by mohlo podložit úvahu o možném narušení účelu trestního řízení (viz. mimo jiné třeba i to, že soud „deníček” vyhodnotil tak, že nešlo o podstatný důkaz atd.).

132. K odstavci 627. odůvodnění napadeného rozsudku, kde nalézací soud uvádí shrnující hodnocení, obžalovaný [jméno] [příjmení] uvedl, že toto hodnocení je vnitřně rozporné a skutkově absolutně nepodložené.

133. Ke kauze [anonymizováno] obžalovaný [jméno] [příjmení] uvedl, že shrnující hodnotící závěr nalézacího soudu není podložený relevantními důkazy a zjištěnými skutečnostmi. Interpretace zachycených rozhovorů směrem k závěru, že měly být ze strany [příjmení] podezřelé, nelegitimní či dokonce nezákonné, zcela opomíjí skutkový a časový kontext, v němž se rozhovory odehrály. Kauza [anonymizováno] byla v době předmětných rozhovorů policií prověřována již velmi dlouhou dobu (oznámení je ze září 2013). Za celou uvedenou dobu se ji policii prozatím, zejm. pro její značnou ekonomickou komplikovanost, nepodařilo zcela rozklíčovat, spolehlivě v ní vyhodnotit klíčové trestněprávní relevantní momenty a opatřit v ní úplnou dokumentaci. Kauza se skutkově datuje zpětně až do doby r. 2003, a je tak prověřována s velkým časovým odstupem. Podle odvolatele bylo zcela zjevné, že žádoucí posun směrem k ukončení prověřování se neobejde bez operativních informací z prostředí (srov. např. „žádost o prodloužení lhůty” policisty [příjmení] z 21. 11. 2014). Tímto „prostředím” bylo v dané věci především prostředí „radnice”, tedy politiků na ní průběžně působících, případně na ni navázaného „velkého stavebního byznysu“, tedy stavebních firem. Obžalovaný [příjmení] z titulu svého postavení ve vedení krajské policie přicházel s tímto prostředím do formálních i méně formálních kontaktů, a bylo tak zcela logické, že se snažil veškeré možnosti, které mu takové postavení dávalo, zužitkovat. Obžalovaný [příjmení] poukázal na to, že již v počátcích prověřování z rozhovorů s [příjmení] zjistil, že [příjmení] disponuje o celé záležitosti zásadními informacemi, dokáže se orientovat v ekonomické podstatě všech složitých transakcí, k nimž ve věci došlo, pohyboval se v prostředí „radnice”, v prostředí velkého byznysu, a měl tak snazší přístup i k soukromým aktérům dané věci a má i aktivní osobní zájem o danou kauzu, rezonující veřejným životem v [obec]. [příjmení] vnímal v projektu celou řadu velmi sporných a problematických momentů a celkově projekt hodnotil jako ekonomicky nevýhodný pro město a jeho občany. Odvolatel vnímal operativní informace od [příjmení] pro další prověření věci jako cenné a s [příjmení] proto v rámci dané kauzy pracoval (v době předmětných rozhovorů již dlouhou dobu) jako se svým informačním zdrojem v prostředí.

134. Ve vztahu k rozhodné době předmětných rozhovorů obžalovaný [jméno] [příjmení] uvedl, že klíčovým bodem prověřování byla chybějící listinná dokumentace, u níž se ukázalo, že bez jejího vyhodnocení nebude vyvození případné trestní odpovědnosti jakékoliv osoby možné. Byl to právě [jméno] [příjmení], kdo [jméno] [příjmení] pomáhal dlouhou dobu (mimo jiné) ujasnit si, které listiny mohou být ve věci důležité a proč, a především také zjistit, kde či jak by bylo možné potřebné listiny získat ([příjmení] nevěděl, kde se ta které listina nachází konkrétně, ale byl schopen opatřit informace, kde se na magistrátu nachází listiny určitého typu, zejm. účetnictví atd.; [příjmení] už takovými informacemi v podstatném rozsahu dávno disponoval, z důvodu svých dlouhodobých soukromých i pracovních kontaktů s představiteli města atd.). [jméno] [příjmení] osobně znal [příjmení], zpracovatele projektové a finanční studie na výstavbu [anonymizováno] (tehdy vnímané jaké klíčový chybějící dokument), přičemž v daný moment bylo značné riziko, že na magistrátu daná listina již vůbec nemusí existovat (z důvodu skartace, zmaření podezřelými apod.). Podle odvolatele [jméno] [příjmení] projevil ochotu v případě, že to bude nutné, danou studii vlastní cestou zajistit od zpracovatele (u něhož nebylo možno spolehlivě předpokládat, že by při standardním oslovení policií plně spolupracoval a měl ochotu studii vydat už pro své osobní vazby na daný projekt). Pokud chtěl obžalovaný [příjmení] od svého operativního zdroje průběžně dlouhodobě získávat informace o projektu [anonymizováno], sotva se mohl vyvarovat toho, že [příjmení] bude vědět (logicky dovozovat), že detailní informace a podněty, které [příjmení] sděluje, policie sama nemá, že [příjmení] bude vědět (logicky dovozovat), že s poskytnutými informacemi a podněty, na jejichž důležitosti se v rozhovorech s [příjmení] logicky shodli, bude policie dále pracovat, tj. zejména, že policie využije všech svých možností získat relevantní listiny; že policie bude zajišťovat expertní vyhodnocení opatřených listin, bude vyslýchat lidi s klíčovou rolí v projektu ([příjmení]), zejm. pak osoby, které považuje i [jméno] [příjmení] (na základě svých informací, nikoliv snad proto, že by mu to bylo „vyzrazeno”) za primární podezřelé ([příjmení], [příjmení], [příjmení] atd.). Podle odvolatele tak v předmětných rozhovorech o uvedených skutečnostech hovořil, nedělo se to s jakýmikoliv zásadními detaily, ve velkém rozsahu naopak s uváděním zjevně nepravdivých okolností, proto nelze hovořit o jakémkoliv nežádoucím vyzrazení, neboť dané informace byly buď přímým výstupem, nebo logickým základním důsledkem operativní spolupráce s [jméno] [příjmení].

135. Obžalovaný [příjmení] dále uvedl, že již v rámci pořízených odposlechů lze poukázat na následující zadokumentované předávání informací: 6. 2. 2015 [příjmení] popisuje [příjmení], co je v důvodové zprávě k výstavbě [anonymizováno], dále, že byl na zastupitelstvu a okolnosti, za kterých si bralo město úvěr, pak co plyne z akcionářské smlouvy, a že [příjmení] zafixoval úvěr na 7 %, a že na tom někdo profitoval atd. 23. 2. 2015 [příjmení] informuje [příjmení] o svém rozhovoru s [jméno], jak na městě stanovili cenu akcií u ztrátového podniku atd. 5. 3. 2015 [příjmení] informuje [příjmení], že předchozí problém se základním jměním společnosti měli řešit na valné hromadě, že je tam problém, o kterém ho informoval, a že to již nemůžou dodatečně spravit atd. Dne 13. 3. 2015 [příjmení] se dotazuje [příjmení], proč nechytit [příjmení] z hlediska navýšení; toto [příjmení] sděluje proto, že o odpovědnosti [příjmení] a [příjmení] říkal [příjmení] již dříve s tím, že město pofiderně vkládalo finanční prostředky, sděloval, kdo je za to odpovědný atd. Dále [příjmení] sděluje, že se policie má podívat na zápisy z valných hromad a z rady města. Tato debata probíhala již dříve, když se spolu bavili, kde se mohou nacházet písemnosti důležité pro trestní řízení. [jméno] [příjmení] také sděloval, co je v zápisech z rady, že z nich vyplývá, kdo byl předkladatelem návrhu a kdo návrh zpracoval, tedy kdo nesl odpovědnost za zpracování a rozhodnutí atd. Dne 27. 5. 2015 [jméno] [příjmení] sděluje [jméno] [příjmení], že [příjmení] o prověřování policie ví, že se snaží napravit jistou situaci a zmiňuje akcie. [jméno] [příjmení] dále sděluje, že na městě mají dopis od spořitelny, ve kterém banka úvěr nedoporučovala, protože byl z hlediska financování rizikový, a že to všichni vědí atd. Dne 17. 6. 2015 se [příjmení] dotazuje [jméno] [příjmení], jestli už mluvili se [právnická osoba], která figurovala v původním sdružení při výstavbě [anonymizováno] a která vystoupila kvůli rizikovosti financování atd.

136. Obžalovaný [příjmení] dále uvedl, že se prokazatelně angažoval na řádném prověřování kauzy [anonymizováno] a o tomto informoval [příjmení], což plyne i z rozhovoru ze dne 14. 5. 2015, čas 10.00, stopáž 13.45-30.00, ve kterém říká, že bude některé úkony konzultovat na ÚOKFK v [obec], a že pak mohou státního zástupce vzít do auta a zajet tam (jednalo se o konzultace k PPP projektům). Aktivní operativní činnost [příjmení] ve prospěch řádného postihu případných pachatelů trestné činnosti v kauze „[anonymizováno]” dokumentují i některé listinné důkazy (např. úřední záznam [příjmení] z roku 2014, č.l. 3386, potvrzuje, že [příjmení] v kauze „[anonymizováno]” získával poznatky z prostředí), zajištěný diář [příjmení], zápis k datu 23. 6. 2014, potvrzuje, že [příjmení] konzultoval PPP projekty na ÚOKFK a domlouval další schůzku za účasti státního zástupce, což plyne i z odposlechů).

137. K odstavci 633. odůvodnění napadeného rozsudku obžalovaný [jméno] [příjmení] uvedl, že soudem citovaný obsah rozhovorů z 26. 2. 2015, 13. 3. 2015 a 17. 4. 2015 neodpovídal co do „plánovaného” procesního postupu skutečnosti. Žádný podnět k prohlídce jiných prostor (na ulici [ulice], ani jinde) prokazatelně v danou dobu připraven nebyl, nebyl podán na soud, ani nebyl plánován. To jednoznačně potvrdil výslech policisty [příjmení] i státního zástupce [příjmení]. Policista [příjmení] žádný připravený podnět k prohlídce nepotvrdil; pouze „nevyloučil” možnost (srov. obrovský odstup času), že si jej připravoval předem, ovšem s dovětkem, že tak usuzuje, „protože si dopředu píše v systému ETŘ věci, které by mohly nastat”. Obsah ETŘ však nic takového nepotvrdil. Stejně tak státní zástupce přípravu podnětu či návrhu nepotvrdil („Nejsem si jistý, že by si např. kpt. [příjmení] nebo někdo jiný připravoval koncept toho podnětu; Nevím ani to, jestli jsem si já osobně připravoval návrh na vydání příkazu, nechci spekulovat”). Z opatřených listinných materiálů (ETŘ, spisy) pak jasně vyplývá, že žádný podnět či návrh neexistoval. Policista [příjmení] uvedl, že s prohlídkou jiných prostor „počítal na začátku“ jako s „jednou z možností”. Státní zástupce [příjmení] vysvětlil, že důvodem, proč následně o prohlídce jiných prostor již neuvažovali, byla „roztříštěnost těch listin“. Podle odvolatele tak žádný důkaz nepotvrdil, že by vyzrazoval jakoukoliv reálnou informaci. Odpovídal-li skutečnosti pouze reálný základ konverzace, tedy, že policie má zájem získat základní listiny týkající se dané kauzy od magistrátu a podniká v tomto směru kroky, uvažovat v tomto rozsahu o jakémkoliv nelegálním vyzrazení nemá v kontextu skutku žádný smysl. Ani nalézací soud na rozdíl od obžaloby neuzavírá, že by byl vyzrazován nějaký konkrétní procesní postup, který by odpovídal skutečnosti. O intenzivním zájmu policie získat materiály z magistrátu [příjmení] dlouhodobě věděl. Proto předmětné výroky nemohly přinést [příjmení] žádnou dodatečnou informaci (pokud v detailech neodpovídaly skutečnosti) a měly především za daných okolností nulový potenciál ohrozit účel řízení.

138. K odstavci 634. odůvodnění napadeného rozsudku obžalovaný [jméno] [příjmení] uvedl, že nalézací soud zde interpretuje z kontextu vytrženou citaci, přičemž je zcela evidentní, že [příjmení] nevyjadřuje jakoukoliv informaci o údajné obavě [příjmení] z prověřování [anonymizováno]. Podle odvolatele ani z druhé citace nelze dovodit jakoukoliv logickou vazbu na takovou obavu. V situaci, kdy obžalovaný popírá vyzrazování jakýchkoliv skutečných interních rozhovorů, nalézací soud nijak neprokázal, že předmětné citace nějakému skutečnému rozhovoru s krajským ředitelem odpovídají.

139. K odstavci 635. odůvodnění napadeného rozsudku, a to k citaci z 5. 3. 2015 odvolatel uvedl, že informace o „posudku do měsíce” neodpovídá skutečnosti (ještě nebyl ani zadán, lhůta pak byla pozdější). Předmětná konverzace probíhala v návaznosti na to, že to byl právě [příjmení], kdo [příjmení] informoval o tom, jakým způsobem byly odprodávány předmětné akcie, jak byla stanovena jejich cena atd. (viz. výše). Konverzace o tom, že předané odborné informace budou následně znalecky vyhodnocovány, je tak zcela logická a nezávadná, bez potenciálu ohrozit řízení. K citaci z 6. 3. 2015 odvolatel uvedl, že obsah rozhovoru je zcela všeobecný a neurčitý, nezaznívá jakákoliv konkrétní informace. Pasáž pouze potvrzuje, že jedním z konkrétních cílů operativní spolupráce s [příjmení] bylo získání „[příjmení]studie” a že informace o dva a půl měsíce zadaném posudku neodpovídá skutečnosti. K citaci z 27. 5. 2015 obžalovaný [příjmení] uvedl, že výslech [příjmení] nebyl ničím, co by mohl [příjmení] nežádoucím způsobem vyzradit, neboť to byl právě [příjmení], který ho svými informacemi k významu role [příjmení] přivedl a byl schopen v případě potřeby s využitím svých kontaktů důležité listiny (zejm. projektovou a finanční studii) od [příjmení] zajistit. [příjmení] proto považoval za potřebné v daném směru operativní spolupráci [příjmení] stále „udržovat ve hře”. Věcně jsou sdělované informace navíc nepravdivé: výslech svědka prokazatelně netrval uváděnou dobu, protokol nemá uváděný rozsah, [příjmení] se výslechu neúčastnil, jeho obsahem nebylo to, co uvádí [příjmení] [příjmení]. K citaci z 17. 6. 2015 odvolatel uvedl, že obsah neodpovídá skutečnosti, žádný „nástřel” nějakého rozhodnutí v dané lhůtě nebyl plánován, [příjmení] v dané pasáži nevyzrazuje žádné citlivé či dříve neznámé informace (o získávání informací a podkladů od magistrátu, [příjmení], „Rakušanů” atd. [příjmení] věděl). [příjmení] naopak dává najevo, že informace od [příjmení] jsou pro něj podstatné a je jim věnována pozornost. K citaci z 21. 7. 2015 odvolatel uvedl, že informace o doslýchání znalce není pravdivá. Stejně tak zahájení výslechu podezřelých v daný moment nebylo v plánu, ani tedy nemohlo být vyzrazeno (pomineme-li, že všeobecná informace o výslechu podezřelých v kontextu nemá jakoukoliv vypovídací hodnotu).

140. K odstavci 636. odůvodnění napadeného rozsudku, a to k citaci z 13. 3. 2015 odvolatel uvedl, že v danou dobu [příjmení] od [příjmení] věděl, že [příjmení] ví, že policie řeší kauzu„ [anonymizováno], ví, že je klíčovým podezřelým (díky své roli v celé transakci a postavení ve vedení města nic jiného nepřipadalo v úvahu) a má z této situace velké obavy ostatně proto zjevně kontaktoval i [příjmení] a snažil se zjišťovat informace. Pokud sám [příjmení] informoval již před velmi dlouhou dobou [příjmení] o osobách, které byly klíčovými podezřelými a o ekonomických souvislostech daného podezřelého projektu (nasvědčujících tomu, že veřejné prostředky v konečném důsledku v rámci dané transakce nelegálně skončily v soukromých rukou atd.), hovor o zájmu policie o majetkové poměry podezřelých, nemohl cokoliv relevantního vyzradit (to, že se policie v hospodářských věcech standardně zajímá o majetek podezřelých, nebylo nic, co by I. [příjmení] nevěděl). Podle odvolatele si vzhledem k okolnostem věci mohl být jist, že rozhovorem o zájmu policie o účty [příjmení] nevzniká řádné riziko. Kauza „[anonymizováno]“ byla případem mnoho let starým, u něhož se blížila hrozba promlčení, aniž by policie měla aktuálně hmatatelný podklad pro jakékoliv konkrétní kroky proti podezřelým. Finanční šetření proti [příjmení] se nedělalo z jakýchkoliv konkrétních důvodů týkajících se jeho osoby, ale „povinně“ podle interních předpisů vzhledem k výši škody. Finanční šetření (dle veškerých očekávání) nepřineslo jakýkoli poznatek o nelegálních příjmech [příjmení] na jeho účtech, tím méně pak, že by existoval podklad pro úvahu, že by se na daných účtech mohl nacházet výnos z trestné činnosti v rámci kauzy [anonymizováno]. Policie tak aktuálně neměla jedinou možnost postihnout jakýmkoliv způsobem majetek M. [příjmení]. Ten tedy v nakládání se svými účty nebyl nijak omezen. Pokud by činil ze svých účtů jakýkoliv výběr (byť i vysoké) částky, policie takové kroky nesledovala, nemohla by nijak zasáhnout. Obžalovaný [příjmení] dále poukázal na to, že bylo zcela vyloučeno, že by ona vkládaná částka (250 000 Kč) měla jakoukoliv souvislost s kauzou „[anonymizováno]” (srov. obrovský časový odstup v řádu let, vědomost podezřelého o zájmu policie atd.). Údajná hrozba pro majetek [příjmení] ze strany policie tedy byla pouze operativní kombinací, jejímž cílem bylo posílit obavy [příjmení], zjistit, jak se bude podezřelý dále chovat (pro což by následně mohly být využitelné i odposlechy, jež v té době byly zvažovány) a umožnit [příjmení] jako operativnímu zdroji [příjmení] komunikaci s [příjmení] ve zcela konkrétní (takto iniciované) rovině, a vytvořit tak možnost pro to, že [příjmení] začne o věci hovořit, [příjmení] se svěřovat, což by mohlo přinést potřebné operativní poznatky. K citaci z 21. 5. 2015 odvolatel uvedl, že s úvahou, že si [příjmení] musí připravit, „odkud ty peníze má”, přichází [příjmení], nikoliv [příjmení], který pouze následně udržuje rozhovor, odvíjející se od daného tématu. Podrobnosti sdělení [příjmení] neodpovídají skutečnosti. Informace, že z finančního šetření vyplývá, že má [příjmení] na účtu 3 a půl milionu korun, neodpovídá skutečnosti. Informace, že má [příjmení] „bezpečnostní schránku v Komerční bance“, neodpovídá skutečnosti. Informace, že z finančního šetření vyplynuly pochybnosti, „z čeho platí běžné výdaje”, je zcela smyšlená. V dané době byl [příjmení] o zájmu policie o kauzu „[anonymizováno]”, kterou vnímal jako problematickou a pro sebe rizikovou, prokazatelně informován. [Příjmení] se u [příjmení] dotazoval, jak se jeví [anonymizováno] (srov. rozhovor s [příjmení], kde [příjmení] sděluje, že potkal [příjmení] na bezpečnostní radě Olomouckého kraje, a další rozhovory). V tomto kontextu, s přihlédnutím ke všem skutečnostem, které byly v danou dobu [příjmení] známy, hodnotil [příjmení] legitimně rozhovor na téma majetku [příjmení] jako takticky zcela nerizikový. Pokud by [příjmení] chtěl činit jakékoliv problematické majetkové operace, učinil by tak již dávno, před mnoha lety (to se nestalo). Z již dokončeného finančního šetření pak nevyplynulo, že by zůstatky na účtech [příjmení] měly jakýkoliv problematický zdroj, zejm. že by mohly pocházet z trestné činnosti (pokud by tomu tak bylo, policie by podnikla příslušné zajišťovací a další úkony; v případě [příjmení] šlo o dlouhodobé pravidelné mzdové příjmy). [příjmení] byl naopak pro [příjmení] zdrojem informací cenných pro případné další prověření majetku [příjmení].

141. Odvolatel zdůraznil, že v žádném případě žádný pokyn či podnět, aby si [příjmení] vybral nějaké peníze, neučinil, svými vyjádřeními pouze vyjadřoval lhostejnost nad tím, pokud by tak [příjmení] učinil.

142. K odstavci 637. odůvodnění napadeného rozsudku obžalovaný [jméno] [příjmení] uvedl, že v daném rozhovoru [příjmení] sděluje [příjmení] zcestné informace za účelem zjištění jeho reakce na takový podnět. [příjmení] [příjmení] nemohl ani teoreticky vyzradit žádnou informaci, která by byla způsobilá ovlivnit trestní řízení (žádnou takovou mu [příjmení] nesdělil). [Příjmení] o prověřování kauzy [anonymizováno] věděl, znal své klíčové angažmá ve věci, na jeho účtech nebyly žádné prostředky pocházející z trestné činnosti atd. Pokud krajský soud paušálně tvrdí, že „z kontextu prověřování této trestní věci je nepochybné, že takováto komunikace může ohrozit probíhající prověřování”, postrádá takový závěr jakékoliv odůvodnění.

143. K odstavci 639. odůvodnění napadeného rozsudku obžalovaný [příjmení] uvedl, že jde o shrnující hodnocení, s nímž nesouhlasí.

144. Ke kauze Jízdárna [část obce] obžalovaný [jméno] [příjmení] uvedl, že ke spáchání trestného činu mělo dojít opět vyzrazením informací (podléhajících povinné mlčenlivosti) [jméno] [příjmení]. K zadanému znaleckému posudku z oboru kriminalistika, odvětví písmoznalectví, odvolatel uvedl, že v odstavci 643. napadeného rozsudku (jiné odůvodnění k nalezení není) je uveden zjevný omyl. Konverzace se vede (viz. citace zvolená soudem v daném odstavci) o písmoznaleckém zkoumání podpisu [jméno] [příjmení] (dříve [příjmení]) na „čestném prohlášení” („Osvědčení o řádném plnění stavebních prací na stavbě...”). Toto zkoumání však vůbec nezajištovala Policie ČR, znalecký posudek znalkyně JUDr. [jméno] [příjmení] objednávala sama paní [příjmení] již v roce 2014, a to pro použití v řízení o dotaci, tedy ve sféře vlivu [jméno] [příjmení] (ten je o posudku prokazatelně informován, počínaje přinejmenším „Zprávou o auditu operace z r. 2014, kterou má [příjmení] k dispozici v tu dobu již mnoho měsíců. V tomto směru [jméno] [příjmení] objektivně nemohl cokoliv vyzrazovat. Ostatně i použitá formulace je ve skutečnosti velmi neurčitá: „Já nevím, kdy byla zadaná, já si myslím, že tři měsíce byla zadaná”. I z tohoto důvodu se o jakékoliv „potvrzování časových souvislostí” nemůže jednat. Znalecký posudek znalkyně Mgr. [příjmení], na který odkazuje nalézací soud, se podpisu paní [příjmení], o němž se hovoří, vůbec netýkal, a ani věcně o něm účastníci rozhovoru zjevně nemluví. Pokud krajský soud snad měl na mysli zmínku o „grafoložce” v odstavci 646. rozsudku, nelze než dodat, že plán na písmoznalecký posudek na „podpisy všech ve [příjmení] firmě” samozřejmě neexistoval, neboť jde o nesmyslnou záležitost. Ani v tomto smyslu tak nemohlo dojít k vyzrazení jakéhokoliv skutečného úkonu policie.

145. Obžalovaný [jméno] [příjmení] dále namítl, že naprosto elementární je informace, že podnětem k prověřování byl audit ministerstva financí, která byla [jméno] [příjmení] důvěrně známa. Dále informace, že „policie ověřovala čestná prohlášení“, je podle odvolatele opět [jméno] [příjmení] důvěrně známá. Ostatně sám ji v rozhovoru zmiňuje jako první (viz. mimo jiné i citace použitá soudem). To, že na počátku byla pro policii podstatná personální propojenost zúčastněných firem, řekl jako první sám [příjmení] (viz. str. 6 znaleckého posudku). Podle odvolatele nelze jeho vyjádření interpretovat „jak případně trestní odpovědnost vyloučit”. Skutečnost je taková, že zpracovatel spisu chtěl věc od prvopočátku odložit. Toto stanovisko prezentoval všude, jak u státní zástupkyně, tak také u poškozeného (zast. [jméno] [příjmení]). Tedy [příjmení] cestou svých podřízených věděl, že věc je na odložení. Procesní oprávnění jednotlivých osob v rámci trestního řízení nepochybně nejsou kryty mlčenlivostí (jde o objektivně veřejné informace). Podle obžalovaného [příjmení] nebyly prokázány jakékoliv konkrétní a skutečné časové souvislosti, které by byly vyzrazeny. Předmětná schůzka nebyla zprostředkována [jméno] [příjmení] (to nikdy nebylo prokázáno). Schůzka proběhla na základě předchozí domluvy [příjmení] s [příjmení], ke které došlo dne 19. 6. 2015 na společenské akci v [obec]. [Příjmení] se v rozhovoru s [příjmení] v rámci uvedené akce v nadsázce pozastavoval nad délkou prověřování kauzy Jezdecký areál v kontextu toho, že nyní na akci rozdává policistům medaile. Z rozhovoru vyplynulo, že [příjmení] disponuje v dané věci celou řadou písemnosti, které [příjmení] vnímal jako potenciálně důležité pro policii. Odvolatel dále podotkl, že [příjmení] má určité vazby na rodinu [příjmení], spojenou se zhotovitelem dané zakázky ([právnická osoba]), a historicky i s příjemcem dotace (Jezdecký areál [právnická osoba]). Rodina [příjmení] má za příjemcem - podle [příjmení] - stát i aktuálně, přestože formálně (stav zápisu v obchodním rejstříku atd.) tomu tak není; pokud by tomu tak skutečně bylo, jednalo by se o informaci zásadního významu pro trestní řízení. Obžalovaný [příjmení] si pro sebe situaci vyhodnotil stejně: tj, že listiny a informace o věci, jimiž disponuje [příjmení], mohou být zásadní, a je proto v tomto směru potřeba [příjmení] dále vytěžit. Z rozhovoru naopak v žádném případě nevyplynulo, že by [příjmení] ve věci sledoval jakékoliv nezákonné cíle, tedy že by chtěl nezákonným způsobem ovlivnit průběh trestního řízení. Z postoje [příjmení] v zásadě nevyplývalo ani to, že by chtěl řízení urgovat či zajistit rychlejší ukončení řízení (pozastavit se nad délkou řízení ještě automaticky neznamená aktivní snahu řízení urychlit, tím méně pak nezákonně). [Příjmení] [příjmení] přislíbil předání nějakých materiálů (ty předem nijak upřesněny nebyly). Účelem schůzky (z pohledu [příjmení]) bylo získání dalších informací, případně i převzetí písemných materiálů, pokud by [příjmení] nějaké poskytl. Své skutečné motivace, tj. především operativní šetření, [příjmení] [příjmení] otevřeně neprezentoval. Jaké byly motivace, příp. skutečné motivace [příjmení], nebylo [příjmení] zcela zřejmé, a to při setkání v [obec], ani později, včetně schůzky dne 13. 8. 2015 v restauraci [název]. Pokud měl [příjmení] dojem, že když [příjmení] poskytne informace a podklady, tak může být věc na úrovni policie rychle ukončena, neměl [příjmení] žádný důvod takový případný dojem [příjmení] vyvracet. Na druhou stranu však během schůzky 13. 8. 2015 [příjmení] opakovaně tvrdil, že z jeho pohledu věc nespěchá. Stejně tak pokud měl [příjmení] dojem, že informace a podklady, které poskytne [příjmení], mohou vést k výsledku trestního řízení, který bude vnímat příznivě (např. odložení věci), neměl [příjmení] důvod takový případný dojem [příjmení] vyvracet. Podle odvolatele je naprosto zásadní pro interpretaci skutku postavení či role, jakou v něm zastával [jméno] [příjmení]. Obžalovaný [příjmení] musel ve svém postupu zohledňovat, že [příjmení] je statutárním orgánem poskytovatele dotace a [funkce] [územní celek], tedy osobou s významnými (a zcela legitimními) pracovními vazbami na vedení krajského ředitelství policie, kdy navíc kraj je klíčovým subjektem právní úpravy tzv. „podpory regionálního rozvoje”, v jejímž rámci byly poskytovány předmětné dotace. Dále byl [příjmení] člověkem s osobní vazbou na projekt Jízdárny [část obce] („otec myšlenky” atd.); člověkem s osobními vazbami - ať už více či spíše méně intenzivními, resp. ať už přímé či zprostředkované např. přes pana [příjmení] na rodinu [příjmení], propojenou (ať už aktuálně či historicky) se zhotovitelem dané zakázky i s příjemcem dotace. Z uvedeného postavení [jméno] [příjmení] tak vyplývá, že bez jakékoliv vazby na rozhovory s obžalovaným [příjmení] již disponoval informacemi i o probíhajícím trestním řízení, což se i konkrétně prokázalo. V dispozici [jméno] [příjmení] tedy prokazatelně byly zcela legitimně jak informace o celé věcné podstatě prověřovaného skutku, která vycházela výlučně z informací a podkladů, které v návaznosti na komplexní prověření věci získal již v roce 2014 auditní orgán a které vyjádřil ve „Zprávě o auditu operace z 10. 10. 2014, s níž dále Regionální rada, jíž [příjmení] předsedal, dále pracovala; tak informace o trestním řízení, neboť policejní orgán byl ve věci v intenzivním písemném i osobním kontaktu s poškozeným, tedy opět s Regionální radou, jíž byl [příjmení] statutárním orgánem, přičemž je zřejmé, že [příjmení] disponoval i určitými informacemi „od [příjmení] (přinejmenším zprostředkovaně), tedy informacemi ze strany zhotovitele zakázky. V době zadokumentovaného rozhovoru [příjmení] s [příjmení] (13. 8. 2015) již policejní orgán vycházel z toho, že nebyla prokázána propojenost mezi výběrovou komisí a příjemcem dotace, ani že se trestné činnosti měl dopustit někdo ze strany zadavatele (příjemce). Korekce by tak plně stíhala příjemce dotace. [Příjmení] to věděl, protože mu případ vysvětlil dopodrobna [příjmení], což je zadokumentované na odposleších. Oba to brali jako nespravedlivé, že dotaci má vracet příjemce, když falešné reference předložil zhotovitel. Souhlasili se zpracovatelem kpt. [příjmení], že by ÚOHS měl zhotovitele [právnická osoba] ([příjmení]) potrestat ve správním řízení. Úřední záznam kpt. [příjmení] ze dne 24. 7. 2015, kde je uvedeno, že bude udělena korekce ve výši 25 %, svědčí o tom, že o korekci bylo před rozhovorem [příjmení] s [příjmení] rozhodnuto. To jednoznačně prokazuje, že [příjmení] šel na schůzku s [příjmení] za účelem zajištění písemností, kterými [příjmení] mohl disponovat a které slíbil předat, a dalších informací, kterými v té době policie nedisponovala. Skutečnost, že [příjmení] a [příjmení] chtěli prokázat trestněprávní odpovědnost a propojenost na [právnická osoba] ([příjmení]), prokazují zadokumentované odposlechy. Např. odposlech rozhovoru mezi [příjmení] a [příjmení] dne 14. 8. 2015 (čas 13.30, čas poslechu 24.00-30.00), v němž [příjmení] referuje [příjmení] o schůzce s [příjmení], že osoby za příjemce dotace v Jezdeckém areálu by měly být nastrčené, a že to asi ovládají [příjmení]. [Příjmení] sděluje [příjmení] informace o jednotlivých osobách ze schůzky s [příjmení] a navazuje na předchozí rozhovor s tím, že to asi opravdu ovládají [příjmení]. Z tohoto rozhovoru je podle odvolatele opět zřejmé, že [příjmení] šel na schůzku s [příjmení] proto, aby zjistil skutečnosti a zajistil písemnosti ke kauze Jezdecký areál, jak mu [příjmení] říkal v [obec] a tyto písemnosti mohly být podstatné pro posouzení věci. O tom, že [příjmení] chtěl policii oznámit některé skutečnosti, svědčí i nahraný rozhovor [příjmení] s [příjmení], kde [příjmení] říká [příjmení], že [příjmení] chce podat trestní oznámení. Dále zadokumentovaný odposlech rozhovoru mezi [příjmení] a [příjmení] ze dne 24. 8. 2015 (čas 11.30, 12.00, čas poslechu 18.00 - 30.000, 00.00 - 01.21), v němž [příjmení] dává [příjmení] za pravdu, že z toho prováděného výslechu vyplynulo to, co říkal ve věci jezdeckého areálu a baví se, že by to měli odevzdat jako správní delikt na ÚOHS jako pochybení zhotovitele. [Příjmení] říká, že to bylo špatně vysoutěžené, jak se bavili, i když to nespadá pod zákon o veřejných zakázkách a baví se o tom, jak to pod to podřadit a někoho postihnout i když ÚOHS to před tím nechtěl. Dále spolu hovoří o poznatku na [příjmení] od [příjmení], že výhodně odkoupil část pozemku [územní celek]. [příjmení] s [příjmení] se baví o posouzení pochybení zhotovitele ve věci jezdeckého areálu, který poskytl falešné reference a uvedl příjemce dotace v omyl, a že toto pochybení odevzdají jako správní delikt na ÚOHS, tedy nechtěli v žádném případě věc odložit, jak tvrdí obžaloba. Dále se baví o [příjmení], tedy o poznatku [příjmení] od [příjmení], že [příjmení] měl vykoupit část lukrativního pozemku ve [obec], což se prověřovalo a [příjmení] o [příjmení] mluví jako o hajzlovi na zadokumentovaném odposlechu, což je mu kladeno za vinu v obžalobě právě proto, že [příjmení] byl podezřelý z trestné činnosti. Odvolatel dále poukázal na rozhovor mezi [příjmení] a [příjmení] dne 2. 10. 2015 (čas 14.30, čas poslechu 19.40-23.45), v němž [příjmení] informuje [příjmení], státní zástupkyně v „prodlužce“ píše, že je potřeba zajistit důkazy na propojenost jednotlivých aktérů v kauze jezdecký areál a baví se, jak to zadokumentovat. [Příjmení] sděluje, že souhlasí se státní zástupkyní, ale neví, jak to zadokumentovat. Předmětem rozhovoru je opět Jezdecký areál a propojenost jednotlivých osob a subjektů. Z těchto rozhovorů je zřejmé, jaký byl zájem [příjmení], a že nikdo nechtěl stranit spol. [příjmení] ([příjmení]), jak je od počátku účelově interpretováno obžalobou.

146. Podle odvolatele je tak zřejmé, že na podkladě provedeného dokazování nelze dovodit, že by úmyslně porušil své služební povinnosti, zejména zákonnou mlčenlivost, tím méně pak, že by se takto dopustil trestného činu. Obžalovaný závěrem navrhl zrušení rozsudku v napadeném, tedy odsuzujícím, rozsahu ve vztahu ke své osobě, a nové rozhodnutí rozsudkem odvolacího soudu o zproštění obžaloby podle § 226 písm. b) tr.ř.

147. Obžalovaný Ing. [jméno] [příjmení], prostřednictvím svého obhájce Mgr. Ing. [jméno] [příjmení], uvedl, že odvolání podává do všech výroků, které se ho dotýkají, tedy jak do výroku o vině, tak i do výroku o trestu, neboť s rozhodnutím nalézacího soudu nesouhlasí, naprosto neodpovídá tomu, co se skutečně stalo a co bylo skutečně prokázáno. Odvolatel podotkl, že v jeho případě se jedná v podstatě o odposlech jeho rozhovoru ze dne 13. 8. 2015, pořízený při jeho posezení v hospodě u piva, když těmto rozhovorům a jejich obsahu je přikládán zcela jiný význam, než ve skutečnosti měly. Vedl nesmyslné hospodské řeči ve snaze, jak už to v těchto situacích bývá, zvýšit tzv. svůj chlapský potenciál či význam s nadsazením všeho, co se nadsadit dá a „motáním“ se do věcí, které s ním přímo nesouvisely a jejichž příběhy znal spíše z doslechu.

148. Odvolatel namítl porušení práva na spravedlivý proces, když jako důkaz byly použity nezákonné odposlechy jeho osoby, aniž by byly splněny zákonné podmínky pro jejich povolení a následnou realizaci a využití. Povolení umožňující pořízení odposlechů nebylo vydáno soudem, ale pouze státním zástupcem, navíc věcně a místně nepříslušným, a v trestní věci, která nijak nesouvisela a nesouvisí s jeho osobou a pro trestnou činnost cíleně zkresleně popsanou pro jejich účelové povolení. Odvolatel dále namítl, že odposlechy, nařízené soudem, byly povoleny věcně a místně nepříslušným soudem a zcela účelovým způsobem. Samotné provedení odposlechů nebylo taktéž provedeno v souladu se zákonem příslušným útvarem policie, ale zcela účelově v situaci, která primárně spíše měla řešit problémy a nevraživosti v rámci policie než podezření z konkrétní trestné činnosti. V protokolech k nahrávkám policie a ani v průběhu dalšího dokazování nebyl dostatečně zkoumán způsob jejich pořízení, aby bylo možno přezkoumat jejich opatření v souladu s předpisy. Odvolatel má za to, že odposlech provedený cíleně směrovými mikrofony či mikrofony cíleně umístěnými či rozmístěnými cíleně vůči konkrétní osobě nebo s využitím mobilního telefonu odposlouchávané osoby či osoby s ní hovořící, aniž by se jednalo o telekomunikační provoz, není možno už považovat za tzv. prostorový odposlech, a tedy bez souhlasu soudu takto cílený směřovaný odposlech nelze provést, a pokud je proveden, je takový důkaz nepoužitelný. „Mírnější“ úprava předpisů pro prostorový odposlech se týká pouze prostorového odposlechu jako takového, tj. odposlechu prostoru jako určitého celku, nikoliv cílených způsobů odposlouchávání zaměřených směrově a účelově jen na určitou osobu. Podle odvolatele v případě konkrétního zaměření je nezbytný souhlas soudu neb se již nejedná o prostorový odposlech, když takovýto odposlech už zasahuje do základních lidských práv natolik, že přesahuje možnosti souhlasu státního zástupce k jeho pořízení. Použití směrového mikrofonu, laserového odposlechu, využití mikrofonu mobilního telefonu, popř. jiných selektivních a cíleně zaměřených metod odposlechu, již není možno považovat za prostorový odposlech, který by nevyžadoval povolení soudu, když patrně jiný výklad nemá oporu v předpisech z hlediska určité přiměřenosti při srovnání s odposlechem telekomunikačního provozu povolovaného soudem a míry zasažení lidských práv, které je srovnatelné či stejné, byť zákonodárce ani judikatura nereaguje dostatečně rychle na rozvoj technických možností. Podle odvolatele by bylo takto možno považovat za prostorový odposlech (při dnešních technických možnostech) prakticky cokoliv a téměř tak vyloučit či výrazně omezit až nepřípustně zúžit kontrolu této činnosti (silně zasahující do lidských práv), že skoro veškeré technické prostředky odposlechu - tedy snad kromě telekomunikačního provozu - budou považovány za prostorový odposlech. Stejně tak není dostatečné posuzování nasazení odposlechů jen pro vymezené trestné činy, kde zájem na jejich odhalování převažuje nad ochranou osobnosti a lidských práv, když takto postupně bez řádného povolení a soudní kontroly dochází pomocí rozvinutých technických prostředků k výrazným zásahům do lidských práv, srovnatelných, a často spíše i přesahujících, odposlech telefonického rozhovoru. Pomocí technických prostředků lze tak odposlechnout prakticky cokoliv, a to i selektivně, dokonce i umístěním technických prostředků zcela mimo odposlouchávaný prostor. Podle odvolatele zákonodárce ani judikatura nereagovali a nereagují na rozvoj technických prostředků a jejich nadužívání bez dostatečné kontroly a bez dostatečně zajištěné ochrany lidských práv včetně práva na spravedlivý proces.

149. K rozhovoru ze dne 13. 8. 2015 Ing. [jméno] [příjmení] uvedl, že soud do určité míry opomněl, že se jednalo o rozhovor tzv. v hospodě po předchozím požití alkoholických nápojů na jiné akci a při pokračování v požívání alkoholických nápojů v průběhu rozhovoru. Ani po obsáhlém dokazování se neprokázalo nic závadného, co by tomuto rozhovoru předcházelo a ani nenásledovalo, z čeho by bylo možno dovodit, že by byl míněn vážně. Podle odvolatele tento rozhovor lze vyložit různě, pokud se skutečně vychází z jeho znění, nikoliv jen přepisu a situace, za které byl pořízen, jakož i jeho stavu pod nemalým vlivem alkoholu. Podle odvolatele se jedná o kriminalizaci jinak jednoho izolovaného „tlachání v hospodě u piva“. Nalézacímu soudu vytkl, že ve vztahu k jeho osobě nebyla aplikována zásada in dubio pro reo, když se jednalo o v podstatě první mimopracovní setkání s policistou [příjmení], na které byl tímto policistou pozván, nijak se na něj nepřipravoval a témata k cca 3,5hodinovému rozhovoru u piva spíše, jak už to bývá, tak nějak vyplynula. Odvolatel podotkl, že jinak vypadá stejný rozhovor v hospodě a jinak tentýž rozhovor v přepisu u soudu, a to ještě v přepisu plném chyb a vynechávek a při vyjmutí pouze částí rozhovoru, které se jeví jako „zájmové”. Odvolatel poukázal na to, že v rámci dokazování bylo vyvráceno, že by na základě tohoto rozhovoru následně kdokoliv cokoliv činil či opomněl, tedy že by někdo vyšetřování případu [část obce] nějak ovlivnil či se i jen pokusil ovlivnit. Nebylo ani zjištěno, že by na rozhovor navázal nějaký další rozhovor či kontakt. Případ „[část obce] byl rozhodnut až po vypuknutí této kauzy pod označením [anonymizováno], tedy bez vlivu policisty [příjmení]. Odvolatel namítl, že věty v rozhovoru jsou vyloženy zcela v jeho neprospěch, ač vzhledem ke skutečnému způsobu vyjádření a okolnostem je zřejmé, že takovýto výklad není odpovídající, a to, co bylo skutečně řečeno, je následně účelově dovyprávěno a seskládáno tak, aby z toho bylo možno dovozovat pro něj nepříznivé závěry, ač takto jednoznačně je přímo z rozhovoru a jeho okolností dovodit nelze (viz např. v bodě 669.). Odvolatel zdůraznil, že rozhodně žádný úplatek či jeho zajištění slíbit nemohl, nechtěl a neslíbil. K závodišti [část obce] nikdy neměl a nemá žádný majetkový vztah, ani osobní vazbu, přičemž v době, kdy vznikly prošetřované problémy okolo závodiště, ani nebyl [funkce] a ani v jiné pozici, která by nějak s areálem souvisela nebo měla na tento projekt vliv a ani z provedeného dokazování takováto vazba nevyplývá. K tomuto projektu z pohledu dotací se dostal až po jeho realizaci v rámci svých pracovních povinností na úřadu olomouckého kraje. Do té doby jej znal v podstatě pouze jako občasný návštěvník areálu. Nikdy ho nikdo nežádal, aby ve vztahu k tomuto případu něco zjišťoval či dokonce řešil a ani mu nebyla nikdy nabídnuta nějaká odměna či jiný prospěch za nějaké angažování se kolem této záležitosti apod., což nebylo ani prokázáno a prokázáno ani být nemohlo, když se nic takového nestalo. Pokud se jedná o informace, které mu snad policista [příjmení] sděloval, tak měl za to, že takto vysoce postavený policista ví, co může a co nemůže sdělit, když ostatně ani nemohl nijak ověřit správnost toho, co mu sdělovat. Nikdy to, o čem se bavili, nepoužil, a ani použít nehodlal. Odvolatel dále odmítl, že by se mimo předmětný rozhovor na něčem v rámci kauzy [anonymizováno] podílel či byl v nějaké skupině apod.

150. Ve vztahu k uloženému trestu obžalovaný Ing. [jméno] [příjmení] uvedl, že nalézací soud nijak neuvážil jeho aktuální výdělkové poměry. Za hloupé žvanění v hospodě pod vlivem alkoholu byl potrestán již samotným projednáváním věci v trestním řízení, které trvalo značně dlouhou dobu a zcela rozvrátilo jeho osobní i pracovní život.

151. Závěrem obžalovaný Ing. [jméno] [příjmení] navrhl, aby odvolací soud napadený rozsudek zrušil a zprostil jej obžaloby.

152. Věc byla předložena Vrchnímu soudu v Olomouci jako soudu odvolacímu v souladu s ustanovením § 252 tr.ř. Odvolací soud zjistil, že odvolání byla podána oprávněnými osobami podle § 246 odst. 1 písm. a), b) tr.ř., § 247 odst. 1 tr.ř., v zákonné lhůtě podle § 248 odst. 1 tr.ř., přičemž podaná odvolání splňují i náležitosti § 249 odst. 1, 2 tr.ř., proto odvolací soud neshledal podmínky pro rozhodnutí o zamítnutí či odmítnutí odvolání podle § 253 odst. 1, 3 tr.ř. Za tohoto stavu věci Vrchní soud v Olomouci v souladu s ustanovením § 254 odst. 1, 4 tr.ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadených výroků rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. K vadám, které nebyly odvoláními vytýkány, odvolací soud přihlížel, jen pokud měly vliv na správnost výroků, proti nimž byla odvolání podána. Rozsudek soudu prvního stupně ohledně plk. Mgr. [jméno] [příjmení] nepodléhal přezkumné činnosti odvolacího soudu, neboť ve vztahu k tomu dříve spoluobžalovanému nebyl napaden žádnou z oprávněných osob a je tak v právní moci.

153. Pokud se týká řízení, jež napadenému rozsudku předcházelo, v tomto odvolací soud neshledal takové podstatné vady, které by spočívaly zejména v porušení ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci nebo právo obhajoby a nebyl tak dán důvod pro zrušení napadeného rozsudku z důvodů uvedených v § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř. Dle názoru odvolacího soudu v průběhu přípravného řízení, ani v řízení před soudem prvního stupně nedošlo k žádným závažným podstatným porušením procesních předpisů, jež by mohly mít za následek nesprávnost napadených výroků. Odvolací soud zjistil, že byla dodržena všechna ustanovení trestního řádu, která se práva obžalovaných na obhajobu týkala, zejména ve vztahu k zahájení trestního stíhání, seznámení se spisem, doručení obžaloby a rozsudku, dodržení zákonných lhůt k přípravě hlavního líčení, jakož i další jednotlivá práva, jež procesním způsobem zajišťují konkrétní realizaci obhajovacích práv v průběhu trestního řízení.

154. Odvolací soud nepřisvědčil obžalovaným, že postupem orgánů činných v trestním řízení byla porušena ustanovení, jimiž se má zabezpečit objasnění věci a právo obhajoby. Nalézací soud se v odůvodnění svého rozhodnutí (zejména v bodech 540. až 574.) velice pečlivě a správně vypořádal s procesními námitkami uplatněnými obhajobou v průběhu trestního řízení. Odvolací soud proto odkazuje na příslušné pasáže odůvodnění, když je shledává správnými a uvádí pouze následující.

155. Odvolací soud přisvědčil nalézacímu soudu, že byl věcně i místně příslušným pro projednání a rozhodnutí dané trestní věci. Pokud byla obhajobou zpochybňována věcná příslušnost krajského soudu, je nutno odkázat na ustanovení § 17 tr.ř., podle něhož krajský soud koná v prvním stupni řízení o trestných činech, pokud na ně zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož dolní hranice činí nejméně pět let… Obecně je tak dána věcná příslušnost krajského soudu k projednání a rozhodnutí věci samé v prvním stupni tehdy, naplňuje-li žalovaný skutek zákonné znaky některého z trestných činů, na které trestní zákoník ve zvláštní části stanoví trest odnětí svobody, jehož dolní hranice činí nejméně pět let, což bylo v dané trestní věci splněno, když obžaloba byla podána na obžalovaného [příjmení] pro skutek právně kvalifikovaný jako zvlášť závažný zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea první, odst. 4 písm. a) b) tr. zákoníku, přičemž popis skutku vykazoval všechny zákonné znaky tohoto zvlášť závažného zločinu. Trestní zákoník ve zvláštní části stanoví za spáchání tohoto zvlášť závažného zločinu trest odnětí svobody od pěti do dvanácti let.

156. Odvolací soud považuje za vhodné se dále vyjádřit k námitce obhajoby ohledně podjatosti dozorového státního zástupce Mgr. [jméno] [příjmení], který obžalobu zastupoval i v hlavním líčení. Základním argumentem pro vyloučení státního zástupce z úkonů tohoto trestního řízení je skutečnost, že Mgr. [jméno] [příjmení] dozoroval jednu z dílčích kauz (tzv. kauzu [příjmení]), a to v době, kdy byla vedena Národní centrálou proti organizovanému zločinu a dozorována Vrchním státním zastupitelstvím v Olomouci. Obhajoba především namítala, že se státní zástupce seznámil s věcnou podstatou jednání kladeného obžalovaným za vinu jinak než v průběhu tohoto trestního řízení a zároveň, že by měl být v této věci vyslechnut jako svědek. Nalézací soud zcela správně uplatněné námitce nepřisvědčil, když neshledal pro vyloučení formální a ani materiální předpoklady. Předně pro vyloučení této námitky je nutno odkázat na usnesení státního zástupce ze dne 14. 8. 2018, č.j. 2 VZV 6/2015-1146, jímž bylo rozhodnuto tak, že Mgr. [příjmení] [příjmení] není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v dané trestní věci. Toto rozhodnutí bylo napadeno stížností, která byla usnesením státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 10. 9. 2018, č.j. NZT 29/2015-396, zamítnuta. Odvolací soud se ztotožnil se stanoviskem soudu nalézacího, že o uplatněné námitce podjatosti tak bylo pravomocně rozhodnuto a není možné o ní opětovně rozhodovat, pokud se podstatným způsobem nezměnily skutkové okolnosti, které vedly k takovému rozhodnutí. Z pohledu materiálního nalézací soud konstatoval, že státní zástupce Mgr. [jméno] [příjmení] byl dozorujícím státním zástupcem v tzv. kauze [příjmení] v době před okamžikem, který je obžalovaným kladen za vinu a předán na Krajské ředitelství Policie Olomouckého kraje (tedy před 3. 2. 2015). Ani soud odvolací nepovažuje doplnění dokazování o výslech Mgr. [jméno] [příjmení] za nutný, když nalézací soud k tomuto bodu obžaloby provedl dokazování v dostatečném rozsahu. Odvolací soud proto přisvědčil závěru nalézacího soudu, že všechny úkony státního zástupce z přípravného řízení i řízení před krajským soudem byly provedeny nepodjatým státním zástupcem.

157. Odvolací soud dále přisvědčil nalézacímu soudu, že veškeré důkazy, které byly v hlavním líčení provedeny, byly provedeny v souladu s příslušnými zákonnými ustanoveními a při zachování všech zásad spravedlivého procesu, zásady rovnosti zbraní či zásady kontradiktornosti průběhu hlavního líčení, a důkazy, z nichž nalézací soud vyšel při tvorbě svých skutkových zjištění, jsou plně procesně využitelnými.

158. Již v řízení před soudem nalézacím byla obhajobou zpochybňována zákonnost získání stěžejních důkazů, kterými jsou audiozáznamy opatřené na základě povolení státního zástupce ke sledování osob a věcí podle § 158d tr.ř. a na základě příkazů soudce k odposlechu na záznamu telekomunikačního provozu podle § 88 tr.ř. Vrchní soud přisvědčil soudu nalézacímu, že všechna povolení i příkazy byly vydány zákonným způsobem, orgánem k tomu příslušným a policejní orgán při získávání informací, které svůj materiální výstup našly v audiozáznamech, které byly použity k důkazu, postupoval zcela v mezích těchto povolení a příkazů, přičemž ani v postupu policejního orgánu nebyly shledány takové nedostatky, které by vedly k závěru o nezákonnosti takto získaných důkazů (viz body 562. až 574. odůvodnění napadeného rozsudku).

159. Obhajobou je i v rámci odvolacích námitek zpochybňována procesní využitelnost audiozáznamů získaných na základě povolení ke sledování osob a věcí podle § 158d odst. 1, 2, 4 tr.ř. státním zástupcem, jimiž byly zachyceny rozhovory osob na veřejně přístupném místě.

160. Odvolací soud nejprve v obecné rovině podotýká, že podle § 158d tr.ř. sledováním osob a věcí (dále jen „sledování“) se rozumí získávání poznatků o osobách a věcech prováděné utajovaným způsobem technickými nebo jinými prostředky. Pokud policejní orgán při sledování zjistí, že obviněný komunikuje se svým obhájcem, je povinen záznam s obsahem této komunikace zničit a poznatky, které se v této souvislosti dozvěděl, nijak nepoužít (odst. 1).

161. Sledování, při kterém mají být pořizovány zvukové, obrazové nebo jiné záznamy, lze uskutečnit pouze na základě písemného povolení státního zástupce (odst. 2).

162. Pokud má být sledováním zasahováno do nedotknutelnosti obydlí, do listovního tajemství nebo zjišťován obsah jiných písemností a záznamů uchovávaných v soukromí za použití technických prostředků, lze je uskutečnit jen na základě předchozího povolení soudce. Při vstupu do obydlí nesmějí být provedeny žádné jiné úkony než takové, které směřují k umístění technických prostředků (odst. 3).

163. Povolení podle odstavců 2 a 3 lze vydat jen na základě písemné žádosti. Žádost musí být odůvodněna podezřením na konkrétní trestnou činnost a, jsou-li známy, též údaji o osobách či věcech, které mají být sledovány. V povolení musí být stanovena doba, po kterou bude sledování prováděno a která nesmí být delší než šest měsíců. Tuto dobu může ten, kdo sledování povolil, na základě nové žádosti písemně prodloužit vždy na dobu nejvýše šesti měsíců (odst. 4).

164. Obecně platí, že na použitelnost důkazů v trestním řízení je třeba nahlížet perspektivou zásadní přípustnosti, která je obsažena v § 89 odst. 2 tr.ř. Podle tohoto ustanovení za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, k čemuž je třeba z hlediska logického výkladu doplnit, že tato obecná zásada platí, nestanoví-li trestní řád něco jiného, a to buď výslovně, nebo prostřednictvím konkrétně stanoveného postupu při opatření a provedení určitého důkazního prostředku a důkazu. Sledování osob je jedním z důkazních prostředků, pomocí kterého je možné získávat a zjišťovat věci důležité pro trestní řízení. Dalšími prostředky jsou odposlechy a záznamy telekomunikačního provozu upravené v ustanovení § 88 a § 88a tr.ř. Zatímco u sledování osob jde často o tzv. prostorové odposlechy, u odposlechů a záznamů telekomunikačního provozu jde zásadně o odposlechy telefonní. V praxi může být prostorový odposlech nasazen například v kavárně či přírodě, ale také v soukromí (např. v bytě, kanceláři). Rozdílný je povolovací režim. Telefonní odposlechy musí povolit soud. Naproti tomu k prostorovým odposlechům postačí v mnoha případech povolení státního zástupce, nejde-li o zásah do nedotknutelnosti obydlí.

165. Při využití sledování osob si zájem na odhalování a postihování trestné činnosti konkuruje s právem jednotlivce na ochranu soukromí. Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena, jak stanoví čl. 7 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Limity pro zásah do práva na respektování soukromého života musí být vymezeny zákonem. Avšak ani splnění zákonných požadavků pro sledování osob není dostačující pro jeho legitimitu. Další požadavky pro legitimitu sledování osob nalezneme v Evropské úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod. Ta v čl. 8 odst. 2 uvádí, že zásah musí být dovolen zákonem, musí sledovat některý z cílů uvedených v tomto ustanovení (např. předcházení zločinnosti, ochrany zdraví,...) a musí být nezbytný v demokratické společnosti. Intenzita zásahu do soukromí se různí v jednotlivých formách sledování osob a věcí. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva dále dovodila, že k narušení soukromí osob může dojít jak jejich sledováním v soukromí, tak i na veřejnosti. Pokud dochází ke sledování osob na veřejnosti, je nutné posuzovat intenzitu zásahu do soukromí. Například vyfocení si náhodného kolemjdoucího nebude obvykle představovat zásah do soukromí ve smyslu čl. 7 Listiny, ale systematické sledování osoby už ano. Vyšší intenzita zásahu je spatřována právě v pořizování zvukových, obrazových nebo jiných záznamů při sledování (viz. [příjmení] [jméno], Prostorové odposlechy ve světle nedávné judikatury Nejvyššího soudu, Bulletin Centra pro lidská práva a demokracii, z 11. 3. 2021).

166. Zatímco je v případě telefonních odposlechů nutné vždy zajistit účinnou kontrolu nezávislou a nestrannou soudní mocí (srov. usnesení Ústavního soudu, sp.zn. II. ÚS 770/06), v případě prostorových odposlechů je soudní kontrola prováděna až pokud jde o zásah do nedotknutelnosti obydlí nebo do listovního tajemství. Pokud nejde o tuto formu a jsou pořizovány „jen“ zvukové a obrazové záznamy, postačí souhlas státního zástupce.

167. Z důvodu získání důkazu, jehož obsah by byl zachycen objektivním způsobem, se zpravidla sledování osob a věcí provádí za současného (utajovaného) pořizování zvukových, obrazových nebo jiných záznamů (např. datové nebo jiné technické povahy). K takovému sledování je třeba ve smyslu § 158d odst. 2 tr.ř. písemné povolení státního zástupce, které ve výjimečných případech za splnění dalších podmínek může být vydané i následně. Pokud však má být sledováním zasahováno do nedotknutelnosti obydlí, do listovního tajemství nebo zjišťován obsah jiných písemností a záznamů uchovávaných v soukromí za použití technických prostředků je zákonem ve smyslu § 158d odst. 3 tr.ř. vyžadováno předchozí písemné povolení soudce. Takové sledování vázané na povolení soudce je spojeno výhradně s použitím technických prostředků, což implicitně znamená, že při sledování jsou právě při použití technických prostředků také pořizovány zvukové, obrazové nebo jiné záznamy (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2020, sp.zn. 7 Tdo 865/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2018, sp.zn. 3 Tz 8/2018). Zárukou proti zneužití institutu povolení ke sledování osob a věcí je možnost vydat takové povolení jen na základě odůvodněné žádosti, o níž následně rozhoduje státní zástupce a která (sice v pozdějších fázích trestního řízení) ostatně podléhá také soudní kontrole. Policejní orgán, státní zástupce i soud musí k povolení sledování osob a věcí přistupovat tak, aby co nejvíce šetřily práva a svobody dotčených osob, což se projevuje především v nutnosti dodržovat podmínky pro použití povolení ke sledování osob a věcí, ale také v povinnosti nakládat odpovídajícím způsobem se získanými záznamy (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 8. 7. 2014, sp.zn. I. ÚS 1983/13).

168. Pokud obhajoba konkrétně své výhrady směřuje vůči použitelnosti audiozáznamů pořízených ve vnitřních prostorách kavárny [název]e nacházející se v přízemí budovy [adresa], č.ev. [číslo] na adrese [adresa], je nutno uvést, že povolení ke sledování osob a věcí podle § 158d odst. 1, 2, 4 tr.ř. bylo vydáno státním zástupcem Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, přičemž povolení k pořizování obrazových a zvukových záznamů bylo vydáno na vnitřní prostory této kavárny, jakož i dalších osob a věcí, které se budou v těchto prostorách nacházet, na dobu ne delší než 6 měsíců, která byla v souladu se zákonem prodlužována. Povolení ke sledování osob a věcí nebylo zdůvodněno pouze abstraktními úvahami, ale výsledky operativního šetření, které takový postup dostatečně odůvodňovaly, přičemž je lze označit za srozumitelná, logická a adekvátní dané fázi trestního řízení. Ke všem sledováním byly připojeny protokoly, které splňují náležitosti § 55 a § 55a tr.ř. Současně je nutno konstatovat, že policejní orgán při pořizování těchto záznamů postupoval zcela v mezích povolení.

169. Protože kavárna je veřejným prostorem, zachycením rozhovorů osob na tomto veřejně přístupném místě, na základě povolení ke sledování osob a věcí podle § 158d odst. 1, 2, 4 tr.ř. státním zástupcem, tak podle přesvědčení odvolacího soudu nedošlo k zásahu do soukromí sledovaných osob ve smyslu odst. 3 § 158d tr.ř. (nebylo zasahováno do nedotknutelnosti obydlí, do listovního tajemství a ani nebyl zjišťován obsah písemností a záznamů uchovávaných v soukromí za použití technických prostředků). Odvolací soud proto považuje audiozáznamy pořízené ve vnitřních prostorách kavárny [název] za plně procesně využitelné a nalézací soud tak nepochybil, když při zjišťování skutkového stavu dané trestní věci z těchto důkazů vycházel.

170. Současně je nutno podotknout, že v předmětné trestní věci byla soudcem vydána i povolení ke sledování osob a věcí podle § 158d odst. 1, 3 tr. ř., a to vnitřních prostor, a podle § 88 odst. 1 tr.ř. k odposlechům a záznamům telekomunikačního provozu, jak nalézací soud podrobně uvádí v bodě 564. odůvodnění napadeného rozsudku. I podle odvolacího soudu všechna povolení i všechny příkazy vyhovují formálním požadavkům trestního řádu, ať jde o návrhy k vydání těchto příkazů, tak příkazy soudců a jejich odůvodnění, které byly zdůvodněny výsledky operativního šetření, přičemž je lze označit za srozumitelné, logické a adekvátní dané fázi trestního řízení.

171. Podle odvolacího soudu byly naplněny i materiální podmínky pro vydání povolení ke sledování osob a věcí a příkazů k odposlechům a záznamům telekomunikačního provozu. Pokud je obhajobou namítáno, že pro jejich vydání nebyly splněny zákonné podmínky, když byly vydány na základě podezření opírající se o „úřední záznamy plukovníka [příjmení], které se nakonec ukázaly být nepravdivými“. Nalézací soud se danou problematikou podrobně zabývá v bodě 571. odůvodnění napadeného rozsudku: „…jedná se o podkladové úřední záznamy policejního orgánu nacházející se ve svazku č. 33 spisu a tyto sepsal plk. Mgr. [jméno] [příjmení]. Z výše uvedených úředních záznamů vyplývá, že policejní orgán v červenci 2014 provedl několik schůzek a operativní šetření, a to pro podezření ze spáchání přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, kde jako podezřelí figurovali [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], přičemž uvedené podezření mělo vyplývat z utajeného informačního zdroje. Totožnost informačního zdroje se nepodařilo zjistit. Druhou skupinu podezření pak představují informace získané ze schůzkové činnosti policejního orgánu s osobami [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (viz. svazek [číslo] spisu). Záznamy o této operativní činnosti a podezření z ní vyplývající jsou pak podkladem pro povolení státního zástupce pro sledování osob a věcí a příkazům soudce k odposlechu a záznamu telekomunikačního provozu. Po prostudování úředních záznamů o této operativní činnosti a navazující povolení či příkazů musí soud konstatovat, že uvedené záznamy v době svého předložení rozhodujícím orgánům představují dostatečný podklad pro podezření, která pak nachází svůj odraz v povolení státního zástupce nebo příkazu soudce. Skutečnost, že se následujícím prověřováním potvrdila pouze dílčí část uvedeného podezření, nečiní postup policie v této věci nezákonným“. S těmito závěry nalézacího soudu se odvolací soud ztotožnil, a proto důkazy opatřené na základě povolení ke sledování osob a věcí a příkazů k odposlechům a záznamům telekomunikačního provozu považuje za plně procesně využitelné a nalézací soud nepochybil, když při zjišťování skutkového stavu dané trestní věci z nich vycházel.

172. Lze proto uzavřít, že odvolací soud v řízení, jež napadenému rozsudku předcházelo, neshledal takové podstatné vady řízení, pro které by bylo nezbytné napadený rozsudek zrušit podle § 258 odst. 1 písm. a) tr.ř.

173. Odvolací soud k podaným odvoláním dále podotýká, že zjištění skutkového stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro rozhodnutí, je prvořadým úkolem soudu prvního stupně. Plyne to ostatně i z omezení, která zákon stanoví pro odlišně vyznívající rozhodnutí soudu druhého stupně. Ten je podle § 259 odst. 3 tr.ř. oprávněn se odchýlit od skutkového zjištění soudu prvního stupně jen tehdy, jestliže v odvolacím řízení provedl znovu některé pro skutkové zjištění podstatné důkazy již provedené v hlavním líčení, nebo provedl důkazy, které nebyly provedeny v hlavním líčení. Přitom provádění důkazů odvolacím soudem je limitováno z hlediska jeho rozsahu, když podle § 263 odst. 6 tr.ř. odvolací soud provede „důkazy potřebné pro rozhodnutí o odvolání, nejde-li o rozsáhlé a obtížně proveditelné doplnění dokazování, které by znamenalo nahrazovat činnost soudu prvního stupně“.

174. Podle § 263 odst. 7 tr.ř. „z hlediska změny nebo doplnění skutkových zjištění odvolací soud může přihlížet jen k důkazům, které byly provedeny ve veřejném zasedání před odvolacím soudem; tyto důkazy hodnotí v návaznosti na důkazy provedené soudem prvního stupně v hlavním líčení. Odvolací soud je vázán hodnocením těchto důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch důkazů, které odvolací soud sám ve veřejném zasedání znovu provedl“.

175. Současně je nutno poukázat na znění § 259 odst. 5 tr.ř., podle něhož „odvolací soud nemůže sám a) uznat obžalovaného vinným skutkem, pro nějž byl napadeným rozsudkem zproštěn, b) uznat obžalovaného vinným těžším trestným činem, než jakým ho mohl v napadeném rozsudku uznat vinným soud prvního stupně (§ 225 odst. 2 tr.ř.)“.

176. Odvolací soud si plně uvědomuje, že dokazování v předmětné trestní věci a hodnocení provedených důkazů je velmi náročné, nicméně je i přes složitost a velký rozsah věci nutno trvat na důsledné aplikaci § 2 odst. 5, 6 tr.ř. Toto zákonné ustanovení ukládá orgánům činným v trestním řízení povinnost postupovat tak, aby byl zjištěn skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný pro jejich rozhodnutí, přičemž provedené důkazy jsou povinny hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení založeného na pečlivém uvážení všech okolností případu jednotlivě i v jejich souhrnu.

177. Po přezkoumání dané trestní věci na podkladě podaných odvolání Vrchní soud v Olomouci, jako soud druhého stupně, zjistil, že nalézací soud nedostál všem svým zákonným povinnostem uvedeným v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr.ř. Bylo zjištěno, že soud prvního stupně u některých důkazů nevyčerpal celý jejich obsah a neučinil z nich tak správná skutková zjištění, případně některé důkazy byly vytrženy z kontextu. Nalézací soud rovněž pochybil, když izolovaně hodnotil některé provedené důkazy, hodnocení veškerých důkazů tak nebylo komplexní v logických souvislostech, v důsledku čehož byla shledána neúplnost skutkových zjištění nalézacího soudu týkající se přezkoumávané části rozsudku. Odvolací soud tak zjistil, že krajský soud se dostatečným způsobem nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí, a byly zjištěny i nedostatky ve vazbě mezi skutkovými zjištěními a úvahami soudu při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, což souvisí i s porušením ustanovení trestního zákona. Po přezkoumání dané trestní věci odvolací soud shledal vady napadeného rozsudku vymezené v ustanovení § 258 odst. 1 písm. b), d) tr.ř. Protože tyto zjištěné vady s ohledem na výše citovaná zákonná ustanovení odvolací soud není oprávněn sám napravit (odvolací soud je vázán hodnocením provedených důkazů soudem prvního stupně s výjimkou těch důkazů, které sám ve veřejném zasedání znovu provede, přičemž není oprávněn provádět rozsáhlé a obtížně proveditelné doplnění dokazování, které by znamenalo nahrazovat činnost soudu prvního stupně, a současně není oprávněn sám uznat obžalovaného vinným skutkem, pro nějž byl napadeným rozsudkem zproštěn), rozhodl o podaných odvoláních za podmínek § 263 odst. 1 písm. b) tr.ř., tj. v neveřejném zasedání. K výrokům o vině pod bodem A) napadeného rozsudku 178. Tyto výroky byly napadeny odvoláními obžalovaných Ing. [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] a v neprospěch všech těchto obžalovaných odvoláním státního zástupce.

179. Odvolací soud předně podotýká, že v této výrokové části napadeného rozsudku se nalézací soud dopustil formálního pochybení, když v tzv. „právní větě“ i v části výroku u právní kvalifikace uvádí bod V.), když ve výroku o vině jsou skutky označeny pouze body I.) až IV.).

180. Obžalovaní Ing. [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] svými opravnými prostředky brojí proti závěrům nalézacího soudu o naplnění objektivní i subjektivní stránky skutkových podstat trestných činů, jimiž byli napadeným rozsudkem uznáni vinnými, když založili svou obhajovací argumentaci na tvrzení, že se trestného jednání nedopustili. Odvolací námitky všech obžalovaných jsou ve své podstatě opakováním jimi zvolené obhajoby, kterou uplatnili již před soudem prvního stupně, resp. polemikou s hodnocením důkazů soudem prvního stupně. Odvolací soud po přezkoumání dané trestní věci nepřisvědčil zvolené obhajobě obžalovaných, neboť nalézací soud se jí velice pečlivě zabýval, podrobně rozvedl, kterými důkazy ji má za vyvrácenou, jakými úvahami ve vztahu ke zvolené obhajobě obžalovaných se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují. Vzhledem k tomu, že se nalézací soud v odůvodnění napadeného rozsudku s většinou námitek obžalovaných řádně vypořádal, odvolací soud v reakci na ně odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku a za podstatné, s ohledem na uplatněné výhrady všech odvolatelů, považuje uvést následující.

181. Obžalovaný [jméno] [příjmení] nastoupil do služebního poměru k Policii České republiky dne 1. 9. 1994. Jeho následnou kariéru u PČR nalézací soud rozvádí v bodě 579. napadeného rozsudku. Z tohoto přehledu je nutno zmínit, že dne 1. 4. 2010 se stal [funkce] KŘ pro SKPV KROK s místem služebního působiště v [obec], když v této funkci setrval až do 13. 10. 2015, dne 14. 12. 2015 byl propuštěn ze služebního poměru.

182. Odvolacími námitkami obžalovaných jsou zpochybňovány závěry nalézacího soudu, jež se vztahují k povinnosti obžalovaného [příjmení] zachovávat mlčenlivost. Nalézací soud se danou problematikou zabývá zejména v bodech 586. - 587. napadeného rozsudku. Odvolací soud přisvědčil soudu prvního stupně, že obžalovaný [jméno] [příjmení] je povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se seznámil při plnění úkolů policie nebo v souvislosti s nimi, které v zájmu zabezpečení úkolů policie, včetně úkolů podle trestního řádu, vyžadují, aby zůstaly utajeny před nepovolanými osobami. Tato povinnost vychází z ustanovení § 115 zákon č. 273/2008 Sb. (ve znění účinném v době páchání trestné činnosti), o Policii České republiky, podle něhož policista nebo zaměstnanec policie jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se seznámili při plnění úkolů policie nebo v souvislosti s nimi, a které v zájmu zabezpečení úkolů policie nebo v zájmu jiných osob vyžadují, aby zůstaly utajeny před nepovolanými osobami. Tato povinnost trvá i po skončení služebního nebo pracovního poměru (odst. 1). Každý, koho útvar policie nebo policista požádá o poskytnutí pomoci, je povinen, byl-li řádně poučen, zachovávat mlčenlivost o všem, co se v souvislosti s požadovanou nebo poskytnutou pomocí dověděl (odst. 2). Povinnosti mlčenlivosti se nemůže policista nebo zaměstnanec policie dovolávat vůči policejnímu orgánu, státnímu zástupci, soudu, jinému bezpečnostnímu sboru včetně bezpečnostního sboru státu Evropské unie, kontrolním orgánům podle tohoto zákona a vůči ministerstvu, pokud jde o údaje potřebné k plnění jejich působnosti na základě zákona nebo mezinárodní smlouvy (odst. 3). Povinnosti mlčenlivosti je oprávněn zprostit osoby uvedené v odstavcích 1 a 2 ministr nebo jím pověřená osoba (odst. 4). Ve stejném rozsahu je uložena policistovi povinnost mlčenlivosti i podle stávající právní úpravy. Povinnost mlčenlivosti vymezená zákonem o policii tak zajišťuje, aby informace, které v zájmu zabezpečení úkolů policie nebo v zájmu jiných osob vyžadují, aby zůstaly utajeny před nepovolanými osobami, byly uchráněny před vyzrazením. Obžalovaný [jméno] [příjmení] nebyl oprávněným subjektem (ministrem vnitra nebo jím pověřenou osobou) povinnosti mlčenlivosti policisty zproštěn. Informace, které [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] v dané trestní věci sděloval, byly i podle odvolacího soudu informace, které nebyly veřejné, obžalovaný [jméno] [příjmení] na ně neměl nárok a nebyl tedy osobou„ oprávněnou“ k jejich přijetí. Nalézací soud správně poukázal na tu skutečnost, že neoprávněnost přijetí těchto informací je dána i tím, že obžalovaný [jméno] [příjmení] byl osobou s úzkými kontakty na osoby z podnikatelského a politického prostředí, kterých se předmětné kauzy dotýkaly. Např. v případě kauzy [příjmení] šlo o [jméno] [příjmení], případně [jméno] [příjmení], v případě kauzy [jméno] [příjmení] - [příjmení] měl [jméno] [příjmení] vazby na [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], totéž platí pro kauzu [anonymizováno], kde je podstatný i vztah s [jméno] [příjmení], který je pak zásadním pojítkem [jméno] [příjmení] i ke kauze [část obce] - jezdecký areál. I podle odvolacího soudu tak [jméno] [příjmení] byl nepovolanou osobou, které, v zájmu zabezpečení úkolů policie, neměly být předmětné informace [jméno] [příjmení] sdělovány a měly před ním zůstat utajeny. Nalézací soud s odkazem na výpověď svědkyně [příjmení] et. Mgr. [jméno] [příjmení], která měla asi po dva roky na starosti vzdělávání v rámci operativně pátrací činnosti na ÚOKFK, a která potvrdila, že policista si musí vyhodnotit, jestli sdělení informace ohrozí vyšetřování, uzavřel, že v případě některých sdělovaných skutečností minimálně k reálnému ohrožení došlo.

183. Nalézací soud se v odůvodnění napadeného rozsudku (v bodech 588. až 609.) podrobně vyjadřuje ke zvolené obhajobě obžalovaného [jméno] [příjmení], kterou obžalovaný zopakoval i v rámci svých odvolacích námitek, založené na tvrzení, že v případě předávání informací obžalovanému [jméno] [příjmení] nešlo o nezákonné vyzrazování informací, ale o operativní policejní činnost spojenou se získáváním informací „z prostředí“ [jméno] [příjmení], ve spojení s tvrzením, že za účelem uchování důvěry tohoto informačního zdroje bylo třeba i nějaké informace z policejního prostředí předat, aby bylo možno informace od [jméno] [příjmení] získat. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem krajského soudu, že provedeným dokazováním bylo prokázáno, že „činnost [jméno] [příjmení] tak, jak byla ve svém komplexu prokázána, nesplňuje požadavky na policejní práci. Především motivem pro předávání informací [jméno] [příjmení] nebylo primárně informace získávat, ale upevnit své postavení v bezpečnostních složkách, svůj vztah s [jméno] [příjmení] a přeneseně i s dalšími osobami v jeho okolí.“ 184. Obžalovaný [jméno] [příjmení] podle popisu služební činnosti (č.l. 15707 15709, sv. 62) měl jako vrchní rada - [funkce] krajského ředitelství pro SKPV za úkol mimo jiné řídit, organizovat a kontrolovat činnost podřízených pracovníků v souladu s úkoly krajského ředitele a organizačním řádem KROK, odpovídal za odborné řízení, úroveň, stav a metodické ovlivňování výkonu policejních činností při prevenci, odhalování, dokumentování a vyšetřování trestných činů, plnění úkolů v trestním řízení a při operativně pátrací činnosti a odpovídal za dodržování služební a pracovní kázně podřízenými pracovníky a měl dbát na úroveň a kvalitu práce řízených vedoucích pracovníků. Obžalovaný [jméno] [příjmení] měl z pozice policejního funkcionáře možnost nahlížet do spisů, které vedli podřízení policisté - obžalovaný [příjmení] tak z pozice [funkce] pro SKPV do všech spisů vedených na SKPV KROK. Obžalovaný [příjmení] měl oprávnění ve všech těchto spisech udělovat pokyny či provést konkrétní úkony. Současně mu byla uložena povinnost dodržovat mlčenlivost o skutečnostech zjištěných v rámci operativně pátrací činnosti a vyšetřování.

185. Zákon č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky (dále jen „zákon o policii“) v § 69 stanoví: „policista před zahájením úkonů trestního řízení z vlastní iniciativy nebo na základě podnětu jiné osoby anebo orgánu za účelem získání poznatků o trestné činnosti vyhledává, odhaluje, a je-li to třeba, i dokumentuje skutečnosti nasvědčující tomu, že byl spáchán trestný čin. V rámci činnosti podle věty první je povinen předcházet trestné činnosti.“ (odst. 1). „Policista při výkonu činností podle odstavce 1 postupuje podle tohoto zákona, za využití oprávnění a prostředků v něm uvedených.“ (odst. 2).

186. Podle § 70 zákona o policii „zájmovým prostředím se pro účely tohoto zákona rozumí prostředí, v němž lze důvodně předpokládat získání poznatků důležitých pro zamezování, odhalování a dokumentování trestných činů, ke zjišťování jejich pachatelů a k předcházení těmto trestným činům (odst. 1). „Získávání poznatků ze zájmového prostředí je činnost policisty, který se zastíráním skutečného účelu své činnosti aktivně vyhledává, dokumentuje a vyhodnocuje poznatky o zájmovém prostředí a osobách v něm se pohybujících. V rámci této činnosti je policista oprávněn využívat podpůrné operativně pátrací prostředky.“ (odst. 2).

187. Podle § 72 zákona o policii „policista je při předcházení trestným činům, při získávání poznatků o trestné činnosti, v souvislosti s trestním řízením a v souvislosti se zajišťováním krátkodobé ochrany osoby oprávněn používat podpůrné operativně pátrací prostředky, kterými jsou a) informátor, b) krycí prostředky, c) zabezpečovací technika, d) zvláštní finanční prostředky.“ 188. Nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí (bod 599.) uvádí s odkazem na Komentář k zákonu o policii, co se rozumí pod pojmy „operativně pátrací činnost“, „operativní legenda“, „operativní kombinace“ a „podpůrné operativně pátrací prostředky“, na což odvolací soud pro stručnost odkazuje.

189. Podle § 73 odst. 1 zákona o policii se „informátorem rozumí fyzická osoba, která poskytuje policii informace a služby takovým způsobem, aby nebyla vyzrazena její spolupráce s policií“. Nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že použití informátora bylo upraveno v závazném pokynu policejního prezidenta č. 181/2011 o využívání informátorů a následně je upraveno (od 5. 5. 2015) v pokynu policejního prezidenta č. 96/2015 o využívání informátorů (viz č.l. 15199 a násl., sv. 61). Bližší ustanovení o použití operativně pátracích prostředků bylo v žalovaném období upraveno v pokynu policejního prezidenta č. 190/2008 a následně v pokynu č. 15/2016. Z výpovědi obžalovaného [jméno] [příjmení] poskytování informací od obžalovaného [jméno] [příjmení] se pokyny policejního prezidenta neřídilo, což mimo jiné bylo důvodem nevedení svazku informátora. Obhajoba obžalovaného [jméno] [příjmení] je založena na tvrzení, že obžalovaného [jméno] [příjmení] nevyužíval jako registrovaného informátora, ale pouze jako „informační zdroj“. Obžalovaný [jméno] [příjmení] v písemném zdůvodnění odvolání, k tvrzení nalézacího soudu: „postup [jméno] [příjmení] byl rovněž v rozporu s interními předpisy v tom směru, že pokud [jméno] [příjmení] považoval za významný informační zdroj, tak bylo jeho povinností jej po třech měsících zaevidovat jako informátora” uvedl, že žádná taková povinnost neexistovala, čemuž odvolací soud nepřisvědčil.

190. Obžalovaný [jméno] [příjmení] ve své výpovědi uvedl, že v některých situacích byl nucen k [jméno] [příjmení] přistupovat jako k jakémukoliv zdroji informací, tedy pracovat s ním fakticky jako s informátorem. Nalézací soud nepochybil, když za podstatnou indicii o tom, že nešlo o operativně pátrací činnost, resp. získávání policejních poznatků z prostředí, označil skutečnost, že o získání jednotlivých poznatků od [jméno] [příjmení] neexistují žádné úřední záznamy, či jiné doklady, které by dokládaly cílenou „zpravodajskou“ činnost [jméno] [příjmení]; s poznatky a informacemi, které [jméno] [příjmení] získal, se nepracovalo prokazatelným způsobem. Součástí důkazního řízení se nestala a nebyla zajištěna ani žádná osobní pomůcka (sběrný arch, evidovaný sešit apod.), v nichž by si [jméno] [příjmení] poznatky systematicky zapisoval a nadále s nimi pracoval. Ze svědeckých výpovědí policistů ani z žádného listinného důkazu nevyplývá, že by jim [jméno] [příjmení] předal jakoukoliv formální, relevantní informaci získanou od [jméno] [příjmení], která by pro zpracovatele konkrétního trestního spisu představovala použitelnou informaci pro trestní řízení. Z důkazního řízení rovněž nevyplývá, že by se [jméno] [příjmení] zpětně u zpracovatelů konkrétních případů zajímal, jak bylo naloženo s informací, kterou tímto způsobem získal. Postup [jméno] [příjmení] byl rovněž v rozporu s interními předpisy v tom směru, že pokud [jméno] [příjmení] považoval za významný informační zdroj, tak bylo jeho povinností jej po třech měsících zaevidovat jako informátora. Předávání skutečných a relevantních informací z policejních spisů není možno ospravedlnit jako využití operativní legendy, když takovýto postup byl například svědkyní [příjmení] označen za výjimečný, když svědkyně popisovala využití operativní legendy nebo kombinace tak, že jsou běžně využívány v konkrétním probíhajícím trestním řízení a jsou zpravidla vázány na další operativní úkony (např. použití informátora), legenda by měla být předem schválena a povolena, bývá použita i další technika, např. záznamové zařízení apod.

191. I podle odvolacího soudu podstatné pro vyloučení cíleného získávání informací [jméno] [příjmení] je i skutečnost, že o takové jeho činnosti nebyli informováni nadřízení [jméno] [příjmení] (viz. výslech [jméno] [příjmení]). Obžalovaný [jméno] [příjmení] o své operativní činnosti nikomu oficiálně neřekl, nekombinoval ji s dalšími operativními technikami, nikde ji nezaznamenával. Jeho obhajoba v řízení před soudem nalézacím nebyla založena na tvrzení, že si zapisoval informace od [příjmení]. V příslušných trestních spisech není ani zmínka o tom, že některé operativní informace byly získány operativní činností [jméno] [příjmení] (viz. závěry svědkyně [příjmení], že je sice obecně přípustné sdělovat poznatky či informace ústně, ale úřední záznam o této informaci nebo poznatku by měl udělat alespoň ten, komu je informace sdělována, resp. ten, kdo má s poznatkem pracovat).

192. I podle odvolacího soudu v případě jednání [jméno] [příjmení] o operativně pátrací činnost nešlo. Odvolací soud přisvědčil závěru krajského soudu učiněného postupem souladným s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr.ř., že obžalovaný [jméno] [příjmení] nebyl informátorem podle ustanovení § 73 zákona o policii a nejednalo se tak ze strany obžalovaného [jméno] [příjmení] o operativní získávání informací. Nalézací soud v této souvislosti zcela správně poukázal na dlouhodobou známost [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a dále na tu skutečnost, jež byla provedenými důkazy řádně prokázána, že [jméno] [příjmení] nevstupoval do vzájemných vztahů proto, aby získal informace důležité pro trestní řízení, ale zejména proto, aby zůstal součástí přátelského svazku s [jméno] [příjmení] a jeho přátel, kteří v očích [jméno] [příjmení] představovali příležitost setrvání na pozici, ať profesní, či obecně společenské.

193. Motivací [jméno] [příjmení] k jednání, které je mu kladeno napadeným rozsudkem za vinu, se nalézací soud zaobírá v bodech 603. a násl. odůvodnění napadeného rozsudku. Odvolací soud po přezkoumání dané trestní věci závěr krajského soudu, že „rozhovory o aktuálně probíhajících trestních kauzách (ale i vztazích osob v policii a politice) obžalovaný [příjmení] vedl s obžalovaným [příjmení] nikoliv proto, že by chtěl reálně nezákonně ovlivnit nějaké konkrétní řízení ve prospěch kohokoliv stojícího mimo struktury Policie České republiky“ považuje za předčasný a, s ohledem na provedené důkazy před soudem prvního stupně, za vzbuzující pochybnosti.

194. Krajský soud z provedených důkazů uzavřel (skutkové závěry, jež našly svého odrazu ve výroku o vině v napadeném rozsudku), že Mgr. [jméno] [příjmení] opakovaně jako příslušník Policie České republiky zastávající funkci [funkce] KROK při výkonu této funkce, tedy jako úřední osoba ve smyslu ustanovení § 127 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, v rozporu s ustanovením § 45 odst. 1 písm. b), c), i), § 46 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, ustanovení § 115 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb. zákona o policii, ve znění pozdějších předpisů, kdy jako policista zejména nesmí zneužívat ve prospěch vlastní nebo ve prospěch jiných osob informace nabyté v souvislosti s výkonem služby, je povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se seznámil při plnění úkolů policie nebo v souvislosti s nimi, které v zájmu zabezpečení úkolů policie, včetně úkolů podle trestního řádu, vyžadují, aby zůstaly utajeny před nepovolanými osobami, je povinen plnit nestranně, řádně a svědomitě služební povinnosti a jednat i v době mimo službu tak, aby svým jednáním neohrozil dobrou pověst bezpečnostního sboru, přičemž nejméně od února 2015 do srpna 2015 v [obec] a na dalších místech České republiky soustavně a pravidelně záměrně poskytoval [jméno] [příjmení] a v jedné trestní věci i [jméno] [příjmení] konkrétní informace z trestních řízení, které měly zůstat v zájmu zabezpečení úkolů policie a dosažení účelu trestního řízení utajeny před nepovolanými osobami (informace o samotném vedení trestního řízení, informace o důkazní situaci, informace o plánovaných úkonech trestního řízení, o zamýšleném rozhodnutí ve věci apod.), přičemž takto jednal s vědomím, že [jméno] [příjmení] získané informace může dál využít k posílení vlivu svého a [jméno] [příjmení] a předá je případně dle vlastní úvahy dalším osobám s významným, byť i neformálním, politickým či ekonomickým vlivem v Olomouckém kraji, a činil tak proto, aby se odvděčil za domnělé zásluhy o to, že nebyl odvolán ze své funkce, a domníval se, že takto podpoří svou kariéru v policejním sboru, případně zajistí své setrvání ve funkci [funkce] KROK díky vlivu jiných osob.

195. Odvolací soud k danému zdůrazňuje, že [jméno] [příjmení] nemohl ovlivnit, komu [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] informace, které jim sdělil a které mají zůstat utajeny před nepovolanými osobami (jimiž byli i [příjmení] a [příjmení]), dále předají, ke komu se tak informace, které podléhají povinnosti mlčenlivosti, dostanou. Obžalovaný [příjmení] tedy nemohl a ani neměl kontrolu nad již vyřčenými, pravdivými sděleními, přičemž je nutno zdůraznit, že pokud jsou sděleny předmětné informace v počáteční fázi trestního řízení, je to o to nebezpečnější, neboť toto stádium trestního řízení je rozhodující pro dosažení základního cíle trestního řízení, jímž je řádné a nestranné odhalování a objasňování trestné činnosti a spravedlivé potrestání jejich pachatelů. Nesmí tak docházet k tomu, aby úkony trestního řízení byly prováděny účelově, na základě instrukcí a soukromých zájmů osob stojících mimo orgány činné v trestním řízení a ve prospěch či v neprospěch osob, jichž se trestní řízení týká.

196. Závěr nalézacího soudu, že se [jméno] [příjmení] cítil být někomu zavázán, byl prokázán zejména zaznamenanými rozhovory. V rozhovoru ze dne 5. 1. 2015 [jméno] [příjmení] [příjmení] říká „... že dva [jméno] si tě (tam) dosadili“ a reprodukuje rozhovor s někým, kdo říká „po [obec] se traduje, že jste si prý toho [jméno] podrželi“, čemuž [příjmení] neartikulovaně přitakává. V rozhovoru ze dne 23. 2. 2015 [jméno] [příjmení] navozuje dojem, že se zasadil o [příjmení] funkci. V rozhovoru ze dne 26. 2. 2015 obžalovaný [jméno] [příjmení] hovoří o tom, že v rozhovoru s [jméno] [příjmení] uvedl, že „víš co tam [jméno] podrželo, ne tvoje jméno, ale X a [příjmení]“. Představa [jméno] [příjmení] o tom, že s vlivnými je třeba být zadobře, ilustruje např. jeho otázka [příjmení] (13. 3. 2015) „přemýšlím spíš nad jinou variantou, jestli na to tlačit hodně a valit ju tu [příjmení], abychom jsme ju donutili mluvit anebo vzhledem k tomu [jméno] ne, co myslíš?“; na to [příjmení] odpovídá „(já bych) moc netlačil“. V rozhovoru ze dne 13. 8. 2015 v [název] [příjmení] říká [příjmení] „já jsem to dělal pro [jméno] … sliby se mají plnit, takže já jsem splnil a mám z toho radost, že to klaplo, že je tady klid, že to funguje a pro mě to tím haslo“ a následně „neciťte to jako závazek“. Předmětný závěr nalézacího soudu byl dále prokázán výpovědí [jméno] [příjmení] (na záznamech hovořili o zachování funkčního zařazení [příjmení]) a [jméno] [příjmení] (potvrdil, že [příjmení] měl skutečně pocit, že mu má být zavázán).

197. Vědomost obžalovaného [jméno] [příjmení] o tom, že informace sdělované [jméno] [příjmení] „půjdou dál“ je i podle odvolacího soudu dostatečně prokázána, a to mj. i následujícími záznamy. V rozhovoru ze dne 26. 2. 2015 [jméno] [příjmení] sděluje [příjmení] „my jsme ti praví, kteří dáváme [příjmení] informace“; případně ze sdělení „aby to [příjmení] nepochopil jinak, a když nebude mít zrovna [příjmení], že ho obcházíme a víš on se na něho ptal, [příjmení] se ptal na [příjmení], jak ti dva fungují a takový věci… [jméno] teďka poslední dobou nedává informace, já říkám, ne ty musíš dávat informace“. Z tohoto důkazu tak muselo být [jméno] [příjmení] zřejmé, že informace proudí od [příjmení] dál, např. k [jméno] [příjmení], případně ministru [příjmení]. Dále v rozhovoru ze dne 6. 2. 2015 obžalovaný [příjmení] hovoří o nedostatcích informování ze strany [příjmení] „[příjmení] mi dává ty polena, co tam zas naházel, to si můžu přečíst v novinách“.

198. Odvolací soud přisvědčil nalézacímu soudu, že z provedených důkazů vyplývá přesvědčení [jméno] [příjmení] o tom, že i o jeho setrvání ve funkci či kariérním postupu rozhoduje to, koho zná, kdo ho zná a jaký vztah s vlivnými lidmi z prostředí udržuje.

199. Odvolací soud proto přisvědčil závěru krajského soudu, že provedenými důkazy podrobně rozvedenými v odůvodnění napadeného rozsudku, bylo prokázáno, že obžalovaný [jméno] [příjmení] nebyl oprávněn sdělovat [jméno] [příjmení] konkrétní pravdivé informace o činnosti policie a tímto svým jednáním tak porušil povinnost mlčenlivosti policisty, jež je mu uložena v § 115 zákona o policii.

200. Krajský soud nepochybil, když na podporu svých skutkových závěrů vyšel i ze spisového materiálu Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, vedeného pod sp.zn. 65 AD 3/2016. Listinami tohoto spisu je prokázáno, že rozhodnutím ředitele KROK ze dne 14. 12. 2015, č. RŘOLK-4/2015, byl obžalovaný [jméno] [příjmení] propuštěn ze služebního poměru, když toto rozhodnutí bylo odůvodněno tím, že chování [jméno] [příjmení] popsané v usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 14. 10. 2015, č.j. ÚOOZ-1930/TČ-2014-292600, bylo v příkrém rozporu s úkoly bezpečnostního sboru. Podle názoru správního orgánu se [jméno] [příjmení] od zákonem požadovaného chování výrazně odchýlil, neboť mimo jiné [jméno] [příjmení] soustavně, pravidelně a dlouhodobě záměrně poskytoval informace z trestních řízení, které měly zůstat v zájmu zabezpečení úkolů policie utajeny. Správní orgán uzavřel, že je nepřípustné, aby obžalovaný [jméno] [příjmení] nadále setrvával ve služebním poměru příslušníka policie. Rozhodnutím policejního prezidenta ze dne 12. 7. 2016, č.j. PPR-1022-19/ČJ-2016-990131, bylo rozhodnutí krajského ředitele KROK změněno, avšak rozhodnuto bylo obsahově zcela shodným způsobem, tedy tak, že se [jméno] [příjmení] propouští ze služebního poměru příslušníka PČR. Proti rozhodnutí policejního prezidenta byla obžalovaným [jméno] [příjmení] podána správní žaloba, o které bylo poprvé rozhodnuto rozsudkem ze dne 5. 6. 2018, č.j. 65 Ad 3/2016-103, tak, že se napadené rozhodnutí zrušuje, když základní důvod pro zrušení rozhodnutí správní soud spatřuje v neprovedení výslechu svědků, když obsah jejich sdělení byl nahrazen čtením úředních záznamů o podaných vysvětleních. Rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 9. 2018, č.j. 7 Ad 285/2018-30, byl rozsudek Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, zrušen a věc vrácena k dalšímu řízení. Základní důvod pro zrušení rozsudku Nejvyšší správní soud spatřuje ve skutečnosti, že ačkoliv souhlasí s tím, že někteří svědkové měli být ve správním řízení vyslechnuti, tak toto pochybení nemá být důvodem pro zrušení rozhodnutí správního orgánu a podle názoru Nejvyššího správního soudu skutkový stav ve správním řízení byl prokázán tak, že o něm nejsou důvodné pochybnosti. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, veden závazným právním názorem Nejvyššího správního soudu, rozhodl pak ve věci opětovně, a to rozsudkem ze dne 31. 10. 2018, č.j. 65 Ad 3/2016-162, tak, že žalobu obžalovaného [jméno] [příjmení] zamítl. K jednotlivým žalobním bodům se správní soud vyjádřil tak, že skutkový stav byl ve správním řízení dostatečným způsobem prokázán a nebyla porušena ani žádná procesní práva žalobce. Na základě následně podané kasační stížnosti byl rozsudek správního soudu potvrzen Nejvyšším správním soudem, neboť ten rozsudkem ze dne 27. 3. 2019, č.j. 9 As 432/2018-41, kasační stížnost zamítl. Soudy ve správním řízení tedy aprobovaly závěry správního orgánu (krajského ředitele) o tom, že obžalovaný [jméno] [příjmení] porušil zákon a o žádnou operativní činnost nešlo (str. 31-32 shora citovaného rozhodnutí krajského ředitele).

201. Odvolací soud se následně vyjádří k jednotlivým kauzám, pro které byla podána obžaloba. Kauza [příjmení] (bod I. výroku o vině napadeného rozsudku)

202. Nalézací soud své hodnotící úvahy k tomuto bodu rozsudku (bod I. obžaloby) rozvádí zejména v bodech 612. až 620.

203. Odvolací soud po přezkoumání dané věci přisvědčil závěru soudu nalézacího, že provedenými důkazy bylo prokázáno (bod I. výroku a bod 620. napadeného rozsudku), že nejméně od února 2015 do června 2015 v [obec] v hotelu [příjmení], kavárně [název], [jméno] [příjmení] na osobních schůzkách poskytoval [jméno] [příjmení] informace o trestním řízení ve věci týkající se podezřelého Mgr. [jméno] [příjmení], vedeném u policejního orgánu Policie České republiky, KROK pod sp.zn. KRPM 19170/TČ-2015-140080 pro skutek kvalifikovaný jako trestný čin poškození finančních zájmů Evropské unie podle § 260 odst. 1, 5 tr. zákoníku, a to informace o samotném převzetí trestního řízení, a o jeho dalším vedení na KROK, o zamýšleném zahájení trestního stíhání podezřelého Mgr. [jméno] [příjmení] s tím, že trestní stíhání nemusí být zahájeno ve vztahu ke skutečnostem spojeným s obchodními společnostmi [právnická osoba], a [právnická osoba], dále o problému s vyčíslením škody, o právním posouzení věci, o konkrétních provedených úkonech trestního řízení a o jejich výsledcích (např. o výslechu [jméno] [příjmení]), o jednání [jméno] [příjmení] s jeho nadřízenými o této trestní věci, přičemž [jméno] [příjmení] sděloval [jméno] [příjmení] svůj názor na průběh a pozadí celé kauzy, čímž jej motivoval ke sdělení dalších informací.

204. Pokud obžalovaní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] zpochybňují svými odvolacími námitkami závěry nalézacího soudu, jak je podrobně rozvedeno výše, tedy že nebyly nalézacím soudem zjištěny (a v napadeném rozsudku prezentovány) takové skutečnosti, které by mohly odůvodnit úvahu, že pronesením těch sdělení, která vzal nalézací soud za prokázaná, mohlo dojít k ohrožení účelu trestního řízení či jinému narušení služebních cílů, odvolací soud nepřisvědčil. Odvolací námitky obžalovaných [příjmení] a [příjmení] jsou založeny na polemice s hodnocením důkazů nalézacím soudem a ve své podstatě jsou opakováním jimi zvolené obhajoby, kterou uplatnili již před soudem prvního stupně a s níž se nalézací soud řádně vypořádal.

205. Nalézací soud při zjišťování skutkového stavu dané věci vyšel z originálu spisu KROK, sp.zn. KRPM-19170/TČ-2015-140080, který je součástí přílohy č. 33 spisu, (zároveň dozorovými spisy KSZ Brno, sp.zn. 4 KZN 1029/2015 a VSZ Olomouc, sp.zn. 4 VZN 408/2013 - příloha č. 50 spisu), jímž byl prokázán průběh prověřování v této věci a časové souvislosti ve vztahu k jednotlivým schůzkám obžalovaných [příjmení] a [příjmení]. Úkony trestního řízení byly zahájeny 5. 9. 2013 Útvarem pro odhalování organizovaného zločinu, záznam vyhotovoval a zpracovatelem věci byl [jméno] [příjmení], který byl rovněž vyslechnut jako svědek. Dne 3. 2. 2015 byl spis rozdělen a předán OHK Šumperk a OHK KROK Olomouc - u fyzického předání na KROK (podle výpovědi všech zúčastněných) byli přítomni [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], která se následně stala zpracovatelkou věci.

206. Nalézací soud za usvědčující důkazy o vině obžalovaných zcela správně označil jednotlivé audiozáznamy o schůzkách [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Uplatněná obhajoba odvolatelů je tak vyvrácena záznamem schůzky ze dne 2. 5. 2015, na níž obžalovaný [příjmení] popisuje obžalovanému [příjmení], že „je zvědav, co [jméno] zítra doveze. Je to divné, to co říkáš“, a to v reakci na to, když obžalovaný [jméno] [příjmení] zcela zjevně hovoří o jménu [příjmení] a situaci ohrožení [jméno] [příjmení]. Následně [příjmení] hovoří o tom, „proč to [příjmení] chce dát mě?“, „no mě to nedává, já u toho budu deset minut“. Obžalovaný [jméno] [příjmení] informuje [jméno] [příjmení] o tom, že mu bude předán spis týkající se [příjmení] z ÚOOZ (od [jméno] [příjmení]), přičemž jde o pravdivou informaci. I podle odvolacího soudu není rozhodné, že se o uvedené informaci bavili již dříve či že o ní byl obžalovaný [příjmení] informován i před tím. Závěr nalézacího soudu, že samotné potvrzení této informace (z úst náměstka krajského ředitele policie) jako pravdivé, má podstatnou relevanci a s ohledem na vazby obžalovaného [příjmení] na politické prostředí a politické angažmá podezřelého [příjmení] může být i takové potvrzení informace nebezpečné pro vedení trestního řízení a dosažení jeho účelu.

207. Za další usvědčující důkaz nalézací soud označil záznam schůzky ze dne 6. 2. 2015, z něhož bylo nalézacím soudem zjištěno, že [jméno] [příjmení] sděluje [jméno] [příjmení], že ve věci kauzy [příjmení] došlo k rozdělení původní věci a druhá část byla postoupena do [obec]. Nalézací soud zcela správně podotkl, že skutečnost, že v záznamu zaznívá od [jméno] [příjmení] „to jsem věděl“, samo o sobě neznamená, že by [jméno] [příjmení] nesděloval pravdivé skutečnosti z trestního řízení neoprávněně, neboť, jak je již zmíněno výše, potvrzení informace, o které obžalovaný [příjmení] už ví, má svoji relevanci, pokud zaznívá od policejního funkcionáře. Na uvedené schůzce pak [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] rovněž sděluje, že „OHL-ko z toho bez problémů vypustíme, [příjmení] z toho jde vypustit“. K tomu nalézací soud správně podotknul, že jde opět o relevantní informaci z trestního řízení, když prověřování se skutečně týkalo těchto dvou společností a samotný fakt, že ze spisu vyplývá, že tyto nebyly vedené jako podezřelé, pro tento závěr nic neznamená. [jméno] [příjmení] pouze sděluje informaci, že tyto společnosti nemusí být stíhány, což je pravda. V uvedeném rozhovoru pak [příjmení] [příjmení] sděluje, že „[příjmení] to má celkem dobře, já jsem řekl, že nejpozději do dvou měsíců bude sdělovačka“. Uvedeným sdělením [jméno] [příjmení] opět [jméno] [příjmení] sděluje pravdivou skutečnost o tom, že podezřelým zůstává [obec] [příjmení]. V době tohoto rozhovoru obžalovaný [příjmení] obžalovanému [příjmení] pouze uvedl své vlastní přesvědčení o stavu věci, vycházející z informace poskytnuté [jméno] [příjmení] (ÚOOZ) při předání spisu.

208. Podle nalézacího soudu dalším usvědčujícím důkazem je záznam schůzky ze dne 13. 3. 2015, v němž je zachycen rozhovor, v rámci něhož podle nalézacího soudu [jméno] [příjmení] sděluje [jméno] [příjmení] konkrétní postup policie v průběhu prověřování kauzy [příjmení], že ve věci byl vyslechnut [jméno] [příjmení] ze [právnická osoba], že tento v minulosti odmítl vypovídat a nyní přišel s advokátem, na každou položenou otázku odpověděl, že si nepamatuje, že tento svědek byl předsedou představenstva [právnická osoba] a zároveň byl v zastupitelstvu obce a má vztah s [příjmení] a se [právnická osoba]. Obžalovaný [příjmení] rovněž mluví o tom, že se „ta“ (myšleno vyšetřovatelka) „nasrala a ptala se svědka, jestli chce vypovídat a proč jí nic neřekne“. Z uvedeného (v porovnání s podaným vysvětlením [jméno] [příjmení] z uvedeného spisu) i podle odvolacího soudu vyplývá, že obžalovaný [jméno] [příjmení] sděluje [jméno] [příjmení] skutečný reálný průběh podání vysvětlení uvedeného svědka včetně podrobností.

209. Krajský soud dále poukázal na další rozhovory. V rozhovoru ze dne 17. 4. [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] sděluje, že „[příjmení] bude ještě tak měsíc trvat, OHL-ka je pomalá“. Na schůzce dne 17. 6. [příjmení] mluví o tom, že „nemají dokončeného [příjmení]“, „vypadá to tam vcelku dobře, fakt je tam toho hodně“, rovněž vyjadřuje svůj názor a sdělení [jméno] [příjmení], že „ten hajzl půjde, to je úplně jedno na čem“. Ze všech shora prokázaných skutečností podle nalézacího soudu vyplývá, že [jméno] [příjmení] sděloval relevantní a pravdivé informace o průběhu kauzy [příjmení] [jméno] [příjmení], a to informace, které nebyly veřejné a s ohledem na osobní provázanost [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] mělo sdělení těchto informací potenciál negativně ovlivnit trestní řízení a tyto informace měly zůstat před [jméno] [příjmení] utajeny. K tomu je nutno podotknout, že obžalovaný [jméno] [příjmení] nemohl dále ovlivnit, ke komu se sdělené pravdivé informace o skutečnostech, se kterými se obžalovaný [jméno] [příjmení] seznámil při plnění úkolů policie a o nichž měl zachovávat mlčenlivost uloženou mu § 115 odst. 1 zákona o policii, dostanou a jak tyto osoby s nimi naloží. K uplatněným odvolacím námitkám, jež jsou opakováním zvolené obhajoby obžalovaného [příjmení], je možno odkázat na správné stanovisko nalézacího soudu, že pro závěr o trestní odpovědnosti [jméno] [příjmení] je zcela irelevantní, z jakého důvodu došlo k rozdělení kauzy původně vedené na ÚOOZ a jejímu částečnému předání na KROK, a rovněž není rozhodné, zda šlo (slovy obhajoby) o „jasnou provokaci“, ve snaze zdiskreditovat [jméno] [příjmení].

210. Podle odvolacího soudu je tak zvolená obhajoba obžalovaných nalézacím soudem řádně vyvrácena, když krajský soud svým postupem souladným s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr.ř. a za aplikace in dubio pro reo zjistil skutkový stav, jenž našel svého odrazu ve výroku o vině v napadeného rozsudku. Kauza [příjmení] (bod II. výroku o vině napadeného rozsudku)

211. Nalézací soud své hodnotící úvahy k tomuto bodu rozsudku (bod II. obžaloby) rozvádí zejména v bodech 621. až 628. odůvodnění svého rozhodnutí.

212. I ohledně této žalované trestné činnosti jsou odvolací námitky obžalovaných [příjmení] a [příjmení] založeny na polemice s hodnocením důkazů nalézacím soudem a ve své podstatě jsou opakováním jimi zvolené obhajoby, kterou uplatnili již před soudem prvního stupně a s níž se nalézací soud dostatečně vypořádal.

213. Nalézací soud při zjišťování skutkového stavu dané věci vyšel z originálu spisu KROK, sp.zn. KRPM-14536/TČ-2012-140080, a spisu Okresního soudu v Olomouci, sp.zn. 6 T 231/2014.

214. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu nalézacího, že obžalovaní jsou z trestného jednání usvědčováni zaznamenanými rozhovory ze dne 6. 2. 2015 a ze dne 23. 2. 2015, v nichž obžalovaný [příjmení] [příjmení] sděluje názor policejního orgánu na možnost doplnění finančního šetření ve vztahu k obžalované [jméno] [příjmení], přičemž je nerozhodné, zda pro takovýto postup - např. pro zajištění nároku na náhradu škody - byly zákonné podmínky či nikoliv. Krajský soud dále vyšel z rozhovoru ze dne 13. 3. 2015, v němž obžalovaný [příjmení] obžalovanému [příjmení] sděluje obsah rozhovoru se státním zástupcem, když uvádí „tak pan prokurátor, co se týká [příjmení], ji vidí na podmínku a na peněžitý trest“. I podle odvolacího soudu se jedná o zcela konkrétní informaci, kterou obžalovaný [příjmení] disponoval od státního zástupce, a která v tu dobu nebyla veřejně dostupná. Následně [příjmení] sděluje [příjmení], že „my uděláme to, že až dostane jakýkoliv odsuzující rozsudek … tak na ni vytáhneme další věci, co jsou“. V tomtéž rozhovoru pak obžalovaný [příjmení] „žádá“ [příjmení] o radu: „přemýšlím spíš nad jinou variantou, jestli na to tlačit hodně a valit ju tu [příjmení], abychom jsme ju donutili mluvit anebo vzhledem k tomu [jméno] ne, co myslíš?“; na to [příjmení] odpovídá „(já bych) moc netlačil. Já bych zkusil prodej jiných baráků“. Odvolací soud přisvědčil vyhodnocení výše uvedených rozhovorů krajským soudem, který uzavřel, že [jméno] [příjmení] sděloval [jméno] [příjmení] svůj názor na průběh a pozadí celé kauzy, nabádal jej, aby obžalovanou Ing. [jméno] [příjmení] předvolal, a navrhnul jí spolupráci, s tím, že znají její majetkovou situaci (viz. rovněž rozhovor 23. 2. 2015). Obžalovaný [jméno] [příjmení] rovněž obžalovaného [jméno] [příjmení] (na jeho výzvu) žádal, aby od dalších kroků vůči Ing. [jméno] [příjmení] upustil a netlačil na ni a spíše zkusil prověřit prodeje dalších domů z majetku města (13. 3. 2015). V této souvislosti nalézací soud poukázal na to, že bylo prokázáno, že se policie následně o další majetkové transakce města skutečně zajímala.

215. Za podstatný krajský soud označil rozhovor ze dne 6. 5. 2015, ve kterém [jméno] [příjmení] líčí [jméno] [příjmení], že „náš [příjmení] (státní zástupce) je fanatik taky. … [příjmení] po každém jednání volá [jméno] [příjmení] to, to, to, to. Jak můžeme udělat ještě udělat [příjmení], jak můžeme udělat to, dodejte mi, dodejte mi, já to předestřu, to si nechám do toho… No nicméně teďka tam [příjmení] vykládal, jak dokončil výpověď. [Příjmení] ze soudu k nám, že, [příjmení] tam sedí, že nazdar, na chodbě, že, káva u nás, že. První, co bylo, ten zmrd [příjmení], kurva [jméno], tys to neslyšel? To je ale hajzl, to je jedna skupina zlodějů … povídal si, jak ho uděláme, [jméno]. Polkl, že, říká, ale na co? na křivou výpověď. On už předtím mluvil s [příjmení] a my už jsme nakontaktovali [příjmení], já nevím, já zatím nemám ten přepis, jak to tam, co tam [příjmení] říkal. [Příjmení], když to parafrázuju, ho označil za lháře, sedmilháře, magora, postiženého člověka [příjmení], obrovská kauza. Poškozování cizích práv, pomluva. Co říkáte, chlapci, že?“ K tomu nalézací soud podotkl, že je zřejmé, že obžalovaný [příjmení] sděluje obžalovanému [příjmení] informace o interních konzultacích mezi státním zástupcem a policejním orgánem ([jméno] [příjmení]) ohledně získání dalších důkazů, taktice obžaloby v dané věci a zároveň záměru státního zástupce vyvodit trestní odpovědnost [jméno] [příjmení] za jeho výpověď u soudu dne 5. 5. 2015 (s poukazem na rozhovor o tom, co říkal [příjmení] u soudu a co z toho může ve vztahu [příjmení] x [příjmení] vzejít v rozhovoru [příjmení] a [příjmení] dne 6. 5. 2015 - str. 10-11 znaleckého posudku č. 37- II/17, č.l. 12679-12680 spisu). Krajský soud dále uvedl, že zároveň obžalovaný [příjmení] v rámci rozhovoru prezentuje před [příjmení] své odhodlání „nedopustit“, aby byl tento záměr státního zástupce realizován. Viz. „…[příjmení] tam něco řekl, já jsem u toho nebyl … my ho budeme dělat, jo. Já říkám, to je výborný, říkám [jméno], to je výborný, jako to nebudeme dělat … počkej, a to to začíná zajímat ([příjmení]) ve vztahu pomluva u soudu, veřejná, jo. To nemůžem dopustit, že ale…“ Nalézací soud k záměru státního zástupce a obavě [příjmení] uvedl rozhovor [příjmení] s [příjmení] dne 21. 5. 2015 (č.l. 12745), když [příjmení] uvádí „jako ten sešitek ještě nemáme (jak) má [příjmení] strach, ale my jsme řekli … prokurátor říkal na pomluvu bysme to valili, jako, jo, no tak je tu mučedník a co s tím uděláme, x bonzáka, jo, jo, z úřední povinnosti, dozvěděli jsme se, já nevím z hlavního líčení to (by) vyznělo jinak, jo, ale [příjmení] se prokurátorovi nelíbí, protože říkal až po soudě, když tak, to s tím nemám problém…“ následně [příjmení] glosuje „já nechci, aby se ten [příjmení] pobál“ na to [příjmení] sděluje, že se „lehce zeptá [příjmení]“. Z uvedeného rozhovoru podle nalézacího soudu vyplývá nejen sdělování názorů státního zástupce, ale i ([příjmení] tvrzená) obava [jméno] [příjmení] a snaha [jméno] [příjmení], „aby se [příjmení] nebál“. Rovněž z výpovědi obžalovaného [jméno] [příjmení] vyplývá, že mu [příjmení] sděloval obsah rozhovoru se státním zástupcem.

216. Nalézací soud následně v rámci svých hodnotících úvah uvedl rozhovor ze dne 27. 5. 2015, kdy [příjmení] líčí [příjmení] rozhovor s [příjmení] „ty stěžejní věci věděl, o notýsku, o tom, že ho ([příjmení]) chce udělat [příjmení]“, na to [příjmení] reaguje „ale neví další pokračování“ a [příjmení] odpovídá „to mu nabrífuju v pondělí“. Uvedený rozhovor i podle odvolacího soudu dokládá, že obžalovaný [příjmení] obžalovanému [příjmení] sděluje obsahy svých rozhovorů s krajským ředitelem a obžalovaný [příjmení] jej v tom podporuje.

217. Odvolací soud po přezkoumání dané věci dospěl k závěru, že provedenými důkazy podrobně rozvedenými v odůvodnění napadeného rozsudku bylo v souladu se zásadou in dubio pro reo nalézacím soudem prokázáno jednání obžalovaného [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jež je uvedeno ve výroku napadeného rozsudku pod bodem II. Kauza [anonymizováno] a akcie města [obec] (bod III. výroku o vině napadeného rozsudku)

218. Nalézací soud své hodnotící úvahy k tomuto bodu rozsudku (bod III. obžaloby) rozvádí zejména v bodech 629. až 639. napadeného rozsudku.

219. Po přezkoumání dané věci odvolací soud přisvědčil závěru soudu nalézacího, že provedenými důkazy bylo prokázáno, že obžalovaný [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] se dopustili předmětného skutku. Odvolací námitky obžalovaných jsou ve své podstatě opakováním jimi zvolené obhajoby, kterou uplatnili již v řízení před nalézacím soudem a na kterou tento soud adekvátně reagoval.

220. Nalézací soud při zjišťování skutkového stavu této kauzy vyšel z originálu spisu KROK, sp.zn. KRPM-125251/TČ-2013-140080. Obžalovaní jsou podle krajského soudu usvědčováni zejména důkazy ve formě odposlechů schůzek obžalovaných [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jimiž bylo prokázáno, že o této kauze oba hovoří. K námitkám obžalovaných, že bylo obecně veřejně známo, že se o výstavbu [anonymizováno] [obec] policie již řadu let zajímá, lze přisvědčit krajskému soudu, že informace, které [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] předával, byly informacemi neveřejnými a měly potenciál ohrozit průběh trestního řízení, pokud byly předány právě [jméno] [příjmení].

221. Krajský soud mezi usvědčující důkazy řadí rozhovory ze dnů 26. 2. 2015, 13. 3. 2015 a 17. 4. 2015. Nalézací soud nepochybil, když ze záznamů těchto rozhovorů dovodil, že [jméno] [příjmení] sdělil [jméno] [příjmení] skutečný průběh prověřování kauzy [anonymizováno], když v uvedeném období se skutečně chystalo zajištění materiálů na [stát. instituce]. Nalézací soud dovodil, že tato informace před tím, než policejní orgán vyhodnotil, jakou formou materiály získá - tedy zda „tajně a neočekávaně“ nebo „na výzvu“, je informací, která může potenciálně ohrozit průběh prověřování, resp. i výsledky trestního řízení.

222. Ze zvukového záznamu ze dne 5. 3. 2015 nalézací soud vyvodil, že [příjmení] s [příjmení] si sdělují obavu [příjmení] z prověřování [anonymizováno]. Obavu [jméno] [příjmení] z prověřování [anonymizováno] ilustruje i sdělení [jméno] [příjmení] z 22. 5. 2015 „Jako ten sešitek ještě nemáme. (Jak) má [příjmení] strach, ale my jsme řekli“, na které obžalovaný [příjmení] uvádí „Já (nechci), aby se ten [příjmení] pobál“. K tomu nalézací soud poznamenal, že je faktem, že s ohledem na angažmá [jméno] [příjmení] ve společnosti [právnická osoba], když byl od listopadu 2007 do února 2009 předsedou dozorčí rady a z relativně strohé informace o tom, že se „policie zajímá“ o [anonymizováno] a jeho financování, mohl [jméno] [příjmení] nekonkrétní a subjektivní obavu získat, a za účelem pomoci [jméno] [příjmení] mohli [jméno] [příjmení] či [jméno] [příjmení] prohlašovat, že „to pohlídají“.

223. Krajský soud dále poukázal na rozhovory, v nichž obžalovaní [příjmení] s [příjmení] hovoří o posudku, v rozhovoru ze dne 27. 5. 2015 popisuje [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] průběh výslechu svědka [příjmení], když následně [jméno] [příjmení] poměrně podrobně popisuje tento úkon i to, co z něj považuje policejní orgán za podstatné. Nalézací soud k tomuto důkazu zcela správně podotkl, že v tomto směru není vůbec podstatné, že byl [jméno] [příjmení] informován o tom, co je tomuto svědkovi známo. Podstatné je to, že [jméno] [příjmení] potvrdil existenci výslechu a pohled policejního orgánu. Rovněž při rozhovoru dne 17. 6. 2015 [jméno] [příjmení] sděluje [jméno] [příjmení], že do konce příštího týdne mají nástřel (nějakého rozhodnutí), bude konán doplňující výslech svědka [příjmení] ohledně chybějících dokumentů po zajišťovacích úkonech na magistrátu. Krajský soud dále odkázal na hovor při setkání dne 21. 7., v němž [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] sděluje: „Teďka (doslechneme) toho znalce, protože ten posudek nevypadá dobře, tento týden by se ještě měli potkat s prokurátorem. No a náš názor je, že už budeme (předvolávat) podezřelý, čili [příjmení], [příjmení] …“. Krajský soud z provedených důkazů učinil správný závěr, že [příjmení] sděloval [příjmení] pravdivé skutečnosti z předmětného trestního řízení (jak vyplývá z originálu spisu) a nebyly veřejně přístupné, tím spíše pro [jméno] [příjmení] s ohledem na jeho vazby na [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], ostatně i svědek [jméno] [příjmení] (zpracovatel případu na [příjmení]) popisuje, že se sice vědělo, že se prověřuje [anonymizováno], ale nikdo nemohl vědět, kam šetření směřuje.

224. Nalézací soud za usvědčující důkaz považuje dále i rozhovor ze dne 13. 3. 2015, z něhož vyvodil závěr, že [příjmení] popisuje, že ve věci [anonymizováno] se dělala finanční šetření (nejméně na [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]) a dále popisuje, že policie zjistila, že si [jméno] [příjmení] vkládá v Komerční bance v hotovosti částku 250 000 Kč, přičemž bylo prokázáno, že se jedná o pravdivé informace (obsahem vyšetřovacího spisu v kombinaci s výpovědí svědků [příjmení] a [příjmení], kamerovým záznamem o chování [jméno] [příjmení]). Za podstatný je i podle odvolacího soudu nutno označit hovor ze dne 21. 5. 2015, v němž [příjmení] v debatě o [jméno] [příjmení] uvádí „musí se na to připravit, to, že odkud ty peníze má“. Na to [příjmení] sděluje, že „tam má toho tři a půl milionu XXX bezpečnostní schránku v Komerční bance, chuj s tým, jo, to, že si nevybírá peníze z účtu, nevím, z čeho žere, žije, jestli chodí k popelnici, fakt nevím …my děláme tu prověrku proto, když zjistíme trestně právní odpovědnost, abychom měli, a škodu, tak abychom měli co sebrat … my to děláme u každého koho prověřujeme“ - následně [příjmení] popisuje způsob a důvody zajišťování majetku v trestním řízení. Na to [příjmení]: „se může říct, to máš bezpečnostní schránku, (na co ji máš), to (rychle) vyber, schovej XXX (to se nemůže skrývat) XXX taky si XXX, to já říkám ze začátku (ten [příjmení]) XXX“ [příjmení]: „Jenomže, můžem to říct, má tři a půl milionu na kontě, tak si to vyber, vole … asi tak no, ušetří tři a půl milionu, že je nezablokujeme, ale ještě je to předčasné … no, jo, úplné zlatíčko, dvakrát 250, nebo kolik tam je“. Nalézací soud v kontextu s předchozí komunikací z uvedeného rozhovoru vyvodil, že [jméno] [příjmení] popisuje důvody zjišťování a zajišťování majetku v trestním řízení (např. zablokováním peněz na účtu) a následně souhlasí s [příjmení] nastíněnou variantou, že „se [příjmení] řekne, aby si peníze vybral“. Z logiky věci neexistuje jiný závěr, než, že je obžalovaný [jméno] [příjmení] srozuměn s tím, že uvedené informace sdělí [jméno] [příjmení] obžalovaný [jméno] [příjmení]. Tento skutkový závěr nalézacího soudu je podle odvolacího soudu podstatný pro právní kvalifikaci trestného jednání, jak bude rozvedeno níže.

225. Krajský soud uvedl, že na předmětný rozhovor [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] organicky navazuje setkání [jméno] [příjmení] s [jméno] [příjmení] dne 22. 5. 2015 v restauraci [název] (znalecký posudek č. 45- II/17, č.l. 13554 a násl.), z něhož lze logicky dovodit, že [jméno] [příjmení] sděluje [jméno] [příjmení], že zná nějakého kamaráda, se kterým jezdí na kole, kterému říkal, že se má s [příjmení] potkat („jsme byli na kole s kolegou a ten říkal, říkal máš se potkat s tím, říkám, jo, potkám se s ním … sem slyšel, že jsi kamarád“), [příjmení] reprodukuje „radu“ tohoto „kamaráda“ (…“ne žádný problém XXX jenom mu dej kamarádskou radu, ať si radši (nějaký peníze) vybere (no a ty to budeš mít ve schránce). Říkám, je nějaký problém? Ne, ne, ne, ne, fakt neříkej, já říkám…“). V následující pasáži [příjmení] vytváří před [příjmení] dojem, že zná jeho majetkové poměry („to už se dozvěděli. To znamená jenom, že jenom, jenom ti říkám XX kdyby náhodou XXX … (mi říkal), že máš příjmy větší než výdaje (teda), na účtě máš víc, než máš příjmy. Já říkám, jo, dobře, díky … přes třistatisíc tam máš … tvé příjmy, jak říká pan [příjmení], tvé příjmy neodpovídají tvým majetkovým poměrům…“). Z výše uvedeného lze i podle odvolacího soudu dovodit, že obžalovaný [jméno] [příjmení] používá minimálně z části informace získané od [jméno] [příjmení] a sděluje je [jméno] [příjmení]. Z kontextu prověřování této trestní věci je nepochybné, že takováto komunikace může ohrozit probíhající prověřování a tedy má potenciál ohrozit i dosažení účelu trestního řízení. V další části rozhovoru pak [jméno] [příjmení] uděluje [jméno] [příjmení] kamarádskou radu (str. 35 znaleckého posudku, č.l. 13583): „počkej, to je jenom, fakt, neber to, jakože dneska jsem tě chtěl nějak vystrašit, ne, to ber jako kamarádský doporučení … dej si do schránky ty peníze … udělej, vyber teďka tady z toho jakoby částku, aby ti tam všecko (dokud) mohlo chodit … mně řekli, že byla dobrá estráda, když tě viděli … prostě si prohlížel tvůj záznam z banky, jak tam vkládáš během několika hodin dvěstěpadesát tisíc“. Průběh rozhovoru a předání informací od [jméno] [příjmení] potvrzuje i [jméno] [příjmení] ve své svědecké výpovědi.

226. Výše uvedené skutkové závěry nalézacího soudu, jež našly svého odrazu ve skutkové větě napadeného rozsudku, však podle názoru soudu odvolacího nenašly patřičné odezvy v právní kvalifikaci prokázaného jednání, tedy zejména závěr nalézacího soudu, podle něhož [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] žádá, aby [jméno] [příjmení] informoval, že mu policie peníze v dohledné době nezajistí, a že tedy bude mít možnost peníze vybrat a uschovat, což [jméno] [příjmení] při osobní schůzce uskutečněné následujícího dne [jméno] [příjmení] sdělil a poradil mu konkrétní způsoby dalšího nakládání s penězi, kterými vyloučí hrozbu jejich zajištění policií, když i následně [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] dal najevo, že informace [jméno] [příjmení] předal. Kauza [část obce] - jezdecký areál (bod IV. výroku o vině napadeného rozsudku)

227. Nalézací soud své hodnotící úvahy k tomuto bodu napadeného rozsudku (bod V. obžaloby) rozvádí zejména v bodech 640. až 653. Nalézací soud ke zjištění průběhu trestní věci označované jako [část obce] - jezdecký areál vyšel z originálu trestního spisu KROK, sp.zn. KRPM-142869/TČ-2014-140080.

228. I ohledně této žalované trestné činnosti jsou odvolací námitky obžalovaných [příjmení] a [příjmení] založeny na polemice s hodnocením důkazů nalézacím soudem a ve své podstatě jsou opakováním jimi zvolené obhajoby, kterou uplatnili již před soudem prvního stupně a s níž se nalézací soud dostatečně vypořádal. Odvolací soud tak přisvědčil soudu nalézacímu, že obžalovaní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jsou z předmětného trestného jednání usvědčováni audiozáznamem o provedeném sledování osob a věcí, jímž bylo prokázáno, že dne 13. 8. 2015 došlo ke schůzce obžalovaných [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] v restauraci [název], v rámci které obžalovaní řešili právě prověřování věci v kauze [část obce] - jezdecký areál. V rámci rozhovoru obžalovaný [jméno] [příjmení] uvádí: „Téměř všechno bylo relativně v cajku, ale ten základ je to čestné prohlášení“. K tomu nalézací soud správně poznamenal, že z uvedeného je zřejmé, že obžalovaný [jméno] [příjmení] je obeznámen se základním problémem, kvůli kterému byla zakázka a dotace na Jízdárnu [část obce] prověřována policií. [Jméno] [příjmení] dále uvedl: „Tam to údajně podepisovala nějaká jednatelka, která, to oni se (snažili) dokázat, že je tam provázaný mezi příjemcem dotace a mezi zhotovitelem. A ta to popřela nějak. Udělali údajně grafologickou zkoušku jejího podpisu, a to nevyšlo, že (to bylo) zfalšovaný, někým. No a teď se dozvídám, že se žádná (grafologická) zkouška nedělala. Následně se oba baví o grafologické zkoušce, což obžalovaný [příjmení] uzavírá sdělením, že „byla 3 měsíce zadaná“. K tomu krajský soud uvedl, že s tímto tvrzením koresponduje důkaz na č.l. 7439 (sv. 29), podle něhož policejní orgán přibral znalkyni Mgr. [příjmení] dne 25. 5. 2015 k podání znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví expertiza ručního písma. V následující části rozhovoru [příjmení] uvádí, že realizátorem a stavitelem byla [právnická osoba] a šlo o personální propojenost. Následně [příjmení] uvádí, že iniciátorem toho je audit Ministerstva financí.

229. Nalézací soud v odůvodnění svého rozsudku poukázal na to, že dalším základním projevem obžalovaného [jméno] [příjmení] je, když v následující části rozhovoru sdělil: „Já jsem měl předevčírem, přijde zítra, říkám, hele, on ten, oni ti, ti, on ten [příjmení] jim nedal ani tu sankci, oni čekají, jak to dopadne, jestli to bude podvod. Ono je tam podle auditu 100 %, 50 mil. a když to nebude trestňák, tak jako 25. Říkám, proč to není 0, když to není podvod. Podle našich pravidel se bude vracet stejně 15 mil. Tady ta sranda toho [jméno] bude stát. Prostě zmrdané, zmrdané“. [Příjmení] do toho vstupuje „Furt lepší, než 60“. Na to [příjmení] uvádí: „Je to lepší než 50 nebo kolik a ještě penále. A proč o tom mluvím, a já jsem se ho taky ptal, jak dlouho to může trvat, říkám policajti to můžou vyšetřovat rok nebo já nevím, jak dlouho. [Příjmení] říká, nám je to jedno, třeba 5 let, to je udržitelnost“. I podle odvolacího soudu z výše uvedeného sdělení v souvislosti s dalšími důkazy (a to především celou dokumentací předmětné dotace a výpovědí svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]), lze dovodit, že obžalovaný [příjmení] hovoří o situaci korekcí v případě porušení povinností v rámci dotačního řízení, když prezentuje svůj názor, že záleží na tom, zda bude celá situace vyhodnocena jako podvod, kde se uplatní 100% korekce, nebo ne, slovy obžalovaného [příjmení] „když nebude trestňák“, tak 25 %. Z toho oba obžalovaní chápou, že korekce bude činit buď 50 (nebo 60 milionů) anebo 15. K tomu nalézací soud správně podotkl, že pokud obžalovaný [příjmení] hovoří o [jméno], jde zjevně o [jméno] [příjmení] (člena představenstva [právnická osoba], a.s.). Z uvedeného je rovněž zřejmé, že obžalovanému [příjmení] záleží na tom, jak dlouho budou věc policisté prošetřovat.

230. Nalézací soud následně uvádí další části rozhovoru [příjmení] s [příjmení], v němž [příjmení] [příjmení] objasňuje, že museli ověřovat čestná prohlášení. [Příjmení] líčí [příjmení], jak se dostal k myšlence závodiště [část obce], poté líčí průběh detailního auditu a následně uvádí, že [jméno] [příjmení] řekl, že „jim zkusím tomu trošku pomoct“, že dnes měnili pravidla pro řešení podobných problémů na regionální radě a do budoucna bude postup přesně popsaný. Obžalovaný [příjmení] uvádí: „není podvod, není sankce. Takže, když se to jako povede, no tak.“ Na to [příjmení] uvádí: „No tak, my jsme si něco řekli, já se to snažím dodržet… Já jsem vám to říkal, když jste rozdával ty medaile na zámečku v [obec]. Já budu radši, když to dostanu, čím dřív, tím líp“. [Příjmení] odpovídá, že [příjmení] říkal, že neumí policajty a že mu [příjmení] říkal, že tam tlačí ta státní zástupkyně a oni to nechcou a „nemohli byste něco udělat“.

231. Poté [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] popisuje, že „dostaneme teďkom ten posudek tak, jak jsem říkal, příští týden… Dám si tam dva doklady, jeden bude, že zcela určitě to není podpis pana [příjmení], že s největší pravděpodobností to není podpis pana [příjmení]. Za druhé je tam spousta pokynů, které [příjmení] versus VSZ dodělávky. Já bych řekl devadesát nebo osmdesát procent je úplný nesmysl, ale oni chtějí vytvořit pavouka propojenosti, chcou vytvořit pavouka o tom, že to bylo domluvený“. Následně popisuje uvažování orgánů činných v trestním řízení, když uvádí „Oni to ze začátku rozjeli tak, že tam byla personální propojenost a hlavně, že tam bylo čestné prohlášení, že ta firma splňuje nějaké podmínky, které byly doložitelné, sice to nikdo neměl, ale pokud by se prokázalo, že to doložil pan [příjmení], tak je odpovědný jako jednatel“. Následně [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] popisuje cestu, jak by se případně mohl [jméno] [příjmení] trestní odpovědnosti vyhnout, když uvádí „abysme to zeliminovali …v tédle fázi a abych to udělal stoprocentně, tak potřebuji to prodloužit, aby jsme jednak splnili další pokyny OSZ, které jsou ve spisu a první bod, ten základní, stěžejní rozptýlit … Já ho rozptýlím tak, že zadám další znalecký posudek na písmoznalectví, kterej úplně pičovsky znovu a udělám to na tom, že odzkoumám podpisy všech ve [příjmení] firmě, kdo se toho tehdy účastnil … Tím zjistím úplný hovno mezi náma, ale doložím do toho spisu jednak, že [příjmení] umí napsat každej, jednak, že nám ta grafoložka, co zatím nevíme, řekne, stejně stojí za hovno, jako když jsme zkoumali [příjmení] …Normální zaměstnanci se musejí vyjádřit, že bylo běžnou praxí, v případě, že když je jednatel pryč, abyste nějaký doklady podepsali. Oni nejsou X trestně odpovědný. Tím pádem považuju já za spláchnuté tento bod“. „Budeme dělat jednotlivý úkony tak, abysme zjistili, že to mohl někdo podepsat XXX propojený. Jo nikoliv ale účelově, úmyslně, že to postrádá jednoduše X subjektivní stránku trestného činu, abysme to dokázali odůvodnit“. Poté [příjmení] [příjmení] sděluje, že by to mohlo trvat dva měsíce a následně se ptá, jestli to spěchá.

232. Na to obžalovaný [jméno] [příjmení] uvádí, že neví, že by to spěchalo, že tam váznou nějaké zakázky a je vypsána lhůta na tu korekci. Následně sděluje „Běží tam penále a Úřad regionální rady to může snížit nebo odpustit. Vlastně tam jsou dvě věci. K pochybení tam došlo, evidentní, tam k pochybení došlo, takže za to je 25 % korekce. Pokud by tam to pochybení bylo v rovině podvodu, tak je to 100 % k hrazení, takže se teďka hraje o těch 100 nebo 25. [Příjmení] je se 25 se skřípěním zubů svolnej, nic jiného mu nezbývá. Říkám mu hele, až se vyřeší ten podvod, tak já můžu ještě eventuálně na úřadu, jestli se to nedá hodit do 10 nebo do 15 nebo se to nedá ještě snížit. Jenže to bohužel, to nevím, ale pětadvacet je jasnejch“.

233. Nalézací soud z výše uvedeného rozhovoru označil za podstatné, že ze sdělení [jméno] [příjmení] jednoznačně vyplývá jeho představa o systému korekcí a způsobu, jak je možné je snížit. I podle odvolacího soudu je nerozhodné, zda tato [příjmení] a [příjmení] domněnka byla správná a pravdivá. Z hlediska trestní odpovědnosti je důležité to, že si oba mysleli, že jsou pravidla nastavena tak, že pokud bude prokázáno podvodné jednání, tak korekce činí 100 % a pokud půjde o „prosté“ pochybení, pak bude korekce činit 25 % výše dotace. Zároveň obžalovaný [příjmení] vyjadřuje své přesvědčení o tom, že je schopen na Úřadu regionální rady ono 25% snížení ještě upravit.

234. Obžalovaný [jméno] [příjmení] následně uvádí: „Já to neuspíším toho moc, já potřebuju, aby mně to sedlo. “Na to [příjmení] uvádí: „Ne, ne, jasně, když to bude konec října, takto bude konec října, no, jako“. A následně pokračuje: „Žádný takovej tlak, že by a abych byl, mně to je úplně u prdele, já to neplatím, já jsem z toho nic neměl, skoro, skoro a kromě pí ár, že jsem to jako dělal a taky jsem jim říkal a hele, já tady můžu někde zůstat, na rovinu, mimo záznam, ale, ale, budeš muset něco pustit, že nebo prostě, za práci a za dřinu zaplatit, že“. Odvolací soud vzhledem k uplatněným námitkám obžalovaných a státního zástupce uvede následující pasáž rozhovoru doslova tak, jak je zaznamenána ve znaleckém posudku č. 31-II-2017 na straně 13 - 14 posudku, č.l. 13784 - 13785 (A: [příjmení], B: [příjmení]); bod 648. napadeného rozsudku. A: Mně to totiž zajímá, já se potom na něco zeptám. No takže jako není problém. Ale vrátím se k tomu za práci zaplatit. B: Jako ne, panem [jméno], upřímně a chlapsky, vy jste něco udělal pro mě. A: Já jsem to neříkal ten začátek proto a vůbec jako. B: Ne, ne, ne, ne pane [jméno], mám rád chlapský férový jednání. A: Já zas mám rád, když někomu ušetříme třicet mega, tak by se mohl revanšovat jako. B. Dobrý, dobrý, já to dělám pro vás, jo. A: Dobrý, já něco vymyslím, něco vymyslíme, něco vymyslím. B. Jo, takže. A: Něco vymyslíme. B: Tak jak jsem, tak jak jsem řekl kdysi, nebo [jméno] mi řekl, že jste to a to zajistil, ne, ne, ne, ne moment, jako já. A: Musím říct ano. B: Jako já jsem chlapec z vesnice. A: Musím říct ano. B: Já to řeknu blbě, omlouvám se. A: Vás jsem ještě do té doby neznal. Já jsem to dělal pro [jméno] a zase přišel, ale nicméně sliby se mají plnit, takže já jsem je splnil a mám z toho radost, že to klaplo, že tady je klid, že to funguje a pro mě tím to haslo. B: Dobrý a já. A: A neciťte to jako nějakej závazek. B: Ne, ne, ne, ne, já to necítím jako závazek. Jako já jsem. A: Něco. B: Ale ne. A: Já jsem rád, že to tak je, že jsou všichni spokojeni a že není žádná bitva, střelba a že, že prostě a tak dál. B: Ne takto. Tamto to klaplo. Musím Vám za to poděkovat. Myslím si, že naprosto oprávněně jako, jo a tak jak říkám jako ve vztahu třeba k [jméno]. [jméno] beru jako kamaráda, jako dobrýho chlapa, jo. A: Jo, to máme stejně. B: A kamarádi si bezelstně pomáhají. A: Dobře. B: Tečka. Jo. A: Dobře. Dobře. B. Tak si. A: Pro mě je to jednodušší. Já se nebudu doprošovat. Ale prosím. B: Jo? A mě vůbec nezajímá to. Když řekne, ten potřebuje to, to a pokud já to budu umět, já s tím nemám problém. Jo? No, asi tak. A: Něco, něco vymyslíme stejně ale. B: Ale moment, já jsem rád, až to odpracuju, až to vyjde. Ještě to nevyšlo, jo. A: Jo, jo, až říkám, až to vyjde, tak něco pořešíme. B: Jo, tohle potřebuju. A: Takže, dobře deadline je konec, začátek října někdy nebo. B: S nějakým, s nějakým, já vám můžu říct 31 A: Jasně, jasně. A pak teda co? Pak se může odvolat státní zástupce nebo [jméno]. B: Ne. Tam je jediná možnost. X nám může dát, ale to je možnost v promilích čistě teoretická knížková na tu zapomeňte, dát pokyn zastíhat. Pokud dá pokyn zastíhat, tak nám musí říct jak, nesmysl.

235. Odvolací soud přisvědčil soudu nalézacímu, že výše uvedenou pasáž rozhovoru obžalovaných [příjmení] s [příjmení] je třeba interpretovat v závislosti na předchozím rozhovoru [jméno] [příjmení] s [jméno] [příjmení], tedy v návaznosti na sdělení [jméno] [příjmení] ohledně rozdílů mezi 25 % a 100 % korekcí, a dříve [jméno] [příjmení] nastíněný postup, jak by se mohl případný pachatel dotačního podvodu své trestní odpovědnosti vyhnout. I podle odvolacího soudu pokud [jméno] [příjmení] hovoří o tom, že někomu říkal, že „bude muset něco pustit“ a „za práci a dřinu zaplatit“, tak neexistuje jiný logický závěr, než že zaplatit by měl [jméno] [příjmení], resp. jeho společnost, která v důsledku popsaného postupu nebude muset vracet 100 % dotace, ale 25 % nebo i méně a že onou dřinou a prací, za kterou se má zaplatit, je intervence a postup policejního orgánu, resp. [jméno] [příjmení]. Nalézací soud správně k tomu podotkl, že uvedenou interpretaci potvrzuje i [příjmení] sdělení „když někomu ušetříme 30 mega, tak by se mohl revanšovat“. Částka 30 mil. Kč odpovídá zhruba rozdílu mezi 100% a 25% korekcí a jediný způsob, jak lze tyto peníze ušetřit, je závěr policejního šetření o tom, zda k pochybení došlo podvodným jednáním či nikoliv (podle představ obžalovaných). Pro podporu této interpretace nalézací soud správně poukázal na reakci [jméno] [příjmení], který „nápad“ [jméno] [příjmení] odmítá s tím, že už on ([příjmení]) něco udělal pro něj (pro [příjmení]), resp. jeho vyjádření „Dobrý, dobrý, já to dělám pro vás“. I podle odvolacího soudu je tím vyvrácena obhajoba obžalovaného [příjmení], že je nejasné, že by někdo měl platit právě [jméno] [příjmení], neboť proč by se jinak [jméno] [příjmení] bránil slovy „Já to dělám pro vás“ a celou situaci stavěl do polohy, co [příjmení] udělal pro [příjmení] a [příjmení] pro [příjmení]. Dokonce [jméno] [příjmení] sděluje, aby „to necítil jako nějaký závazek“. Pokud [jméno] [příjmení] zmiňuje, že je rád, že „tamto klaplo“, tak je nepodstatné, že nevíme, co „klaplo“, ale je zřejmé, že mělo jít o nějakou pomoc [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení]. Odvolací soud přisvědčil nalézacímu soudu, že je třeba celý rozhovor hodnotit jako celek v kontextu s dalšími informacemi o vztahu [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a v souvislosti se skutečným záznamem uvedeného rozhovoru.

236. Odvolací soud přisvědčil nalézacímu soudu, že pokud jde o informace, které v daném případě obžalovaný [příjmení] předal obžalovanému [příjmení], tak i zde platí, že pokud obžalovaný [příjmení] některými informacemi disponuje a ověřuje si je, pak i potvrzení takových informací ze strany náměstka policejního ředitele pro SKPV má pro nezúčastněnou osobu relevanci a jde o informaci (ono potvrzení), jejíž sdělení má potenciál negativně zasáhnout do trestního řízení.

237. Nalézací soud ohledně daného trestného jednání uzavřel, že ze strany obžalovaného [jméno] [příjmení] byl učiněn slib úplatku a že z předmětného audiozáznamu jejich rozhovoru nelze vyloučit argumentaci obhajoby, že formulace užité [jméno] [příjmení] byly pouze snahou o opětovné odmítnutí slibovaného úplatku, resp. snahou o ukončení nepříjemného rozhovoru. Z těchto důvodů za použití zásady v pochybnostech ve prospěch obžalovaného nalézací soud uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by obžalovaný [jméno] [příjmení] (byť konkludentně) přijal nabízený slib úplatku, resp. že by si nechal slíbit úplatek.

238. Státní zástupce v písemném zdůvodnění odvolání ve vztahu k části jednání obžalovaného [příjmení], které se týká přijetí slibu úplatku, namítl, že nalézací soud přistoupil na analyticko-formální přístup obhajoby, který je podle názoru státního zástupce zcela účelový a v rozporu s pravidly formální logiky. Podle státního zástupce v prvé řadě nelze akceptovat, že by z obsahu záznamu vyplývalo, že by se jednalo o konverzaci, která by měla být obžalovanému [příjmení] jakkoliv nepříjemná. Právě naopak. Obžalovaný [příjmení] byl tím, kdo jako první v rámci zaznamenaného rozhovoru zahájil tuto závadovou komunikaci, kdy obžalovaného [jméno] [příjmení] nejen neoprávněně informuje o dosavadním stavu trestního řízení, ale dokonce mu popisuje cestu a způsob, jak by se mohlo dané trestní řízení ovlivnit ve prospěch [jméno] [příjmení], který by se tak mohl vyhnout trestní odpovědnosti. Současně [příjmení] [příjmení] sděluje, že by to mohlo trvat dva měsíce a následně se ho ptá, jestli to spěchá (bod 646. napadeného rozsudku). Na to následuje pasáž, v níž obžalovaný [příjmení] vysvětluje systém korekcí a způsob, jak je možné je snížit (bod 647. napadeného rozsudku) a bezprostředně na to navazuje pasáž, kterou nalézací soud hodnotí tak, že v ní obžalovaný [příjmení] obžalovanému [příjmení] opakovaně slibuje úplatek, tedy že mu osoba jednající za příjemce dotace poskytne, za ušetření třiceti milionů korun, blíže neupřesněnou finanční částku (body 649. a 671. napadeného rozsudku). Státní zástupce vyjádřil souhlas se soudem nalézacím, že obžalovaný [příjmení] musel tato opakovaná vyjádření obžalovaného [příjmení] jednoznačně chápat jako nabídku finančního protiplnění za odložení věci a že obžalovaný [příjmení] uvedenou nabídku nejprve odmítá („upřímně a chlapsky, vy jste něco udělal pro mě”, „dobrý, dobrý, já to dělám pro vás“, „kamarádi si bezelstně pomáhají“). Podle státního zástupce v této části obžalovaný [příjmení] zjevně odmítá pouze materiální plnění, avšak sám akceptuje a odkazuje na předchozí imateriální plnění (příslib za setrvání ve funkci), které se mu ze strany obžalovaného [příjmení] dostalo a se kterým obžalovaný [příjmení] počítá i do budoucnosti. Podle závěrů nalézacího soudu o tom byl [příjmení] přesvědčen a není podstatné, jestli pocit [příjmení], že pro něj [příjmení] něco udělal, je správný a pravdivý, ale zjevně si to [příjmení] myslel a [příjmení] ho při tomto pocitu úmyslně nechával. Dokonce [příjmení] sděluje, aby „to necítil jako nějaký závazek“. Státní zástupce poukázal na to, že nalézací soud uzavřel, že [jméno] [příjmení] neoprávněně informoval [příjmení] o postupu policejního orgánu v této kauze proto, aby se odvděčil za domnělé zásluhy o to, že nebyl odvolán ze své funkce, a domníval se, že takto podpoří svou kariéru v policejním sboru, případně zajistí i do budoucna své setrvání ve funkci [funkce] KROK díky vlivu jiných osob. Tato motivace obžalovaného [jméno] [příjmení] je podle nalézacího soudu základním stavebním kamenem jeho trestní odpovědnosti. Toto konstatování krajského soudu ve své druhé části (tj. zajištění setrvání ve funkci díky vlivu [příjmení], případně dalších osob) pak podle státního zástupce není ničím jiným, než přijetím imateriálního prospěchu.

239. Státní zástupce za podstatné označil dále to, že v další části předmětného rozhovoru již obžalovaný [příjmení] na opětovné naléhání obžalovaného [příjmení] nakonec výslovně přijímá i výše uvedenou nabídku materiálního plnění. Obžalovaný [příjmení] se totiž daného tématu nechce vzdát a dle závěrů nalézacího soudu se opětovně vrací ke slibu úplatku sdělením: „Stejně něco vymyslíme”, na což [jméno] [příjmení] reaguje „Já jsem rád, až to odpracuji, až to vyjde, ještě to nevyšlo”. Uvedené vyjádření obžalovaného [jméno] [příjmení] státní zástupce považuje za výslovné přijetí slibu úplatku ve smyslu § 331 odst. 1 tr. zákoníku, byť samotné přijetí slibovaného úplatku podmiňuje vykonáním toho, co po něm bylo požadováno. Státní zástupce vyjádřil jednoznačný nesouhlas se závěry soudu (bod 649. napadeného rozsudku), že toto sdělení obžalovaného [příjmení] je mimořádně nekonkrétní. Uvedený rozhovor totiž pokračuje dál a obžalovaný [příjmení] bezprostředně na dané vyjádření obžalovaného [příjmení] znovu zopakuje svou nabídku: „Jo, jo, až říkám, až to vyjde, tak něco pořešíme“, na což opět reaguje obžalovaný [příjmení] souhlasně slovy: „Jo, tohle potřebuji” a obžalovaný [příjmení] tuto dohodu uzavírá a dotazuje se na termín ukončení věci odložením: „Takže, dobře deadline je konec, začátek října někdy nebo.” 240. Podle státního zástupce pro odmítnutí verze obhajoby o tom, že [příjmení] údajně považoval daný rozhovor za nepříjemný a snažil se o jeho ukončení, svědčí rovněž obsah hned následující pasáže rozhovoru obžalovaných, která bezprostředně navazuje na předmětné vyjádření obžalovaného [příjmení]. Zde obžalovaný [příjmení] velmi ochotně reaguje na dotaz obžalovaného [příjmení], jaký bude další postup po ukončení věci odložením, kdy uvádí, že existuje jediná možnost, a to možnost čistě teoretická a knížková, kdy státní zástupce může dát pokyn zastíhat a pokud takový pokyn vydá, pak musí uvést jak.

241. Státní zástupce vyslovil nesouhlas se závěry nalézacího soudu, který akceptoval účelovou verzi obhajoby spočívající v tom, že se obžalovaný [příjmení] tímto sdělením snažil pouze ukončit nepříjemnou konverzaci. K tomu státní zástupce podotkl, že v podstatě stejnou obhajobu zvolil obžalovaný [příjmení], když vysvětloval smysl svých slov.

242. Státní zástupce zdůraznil, že sám obžalovaný zahájil uvedený rozhovor závadovým způsobem a obžalovanému [příjmení] předal informace, které měly být před jmenovaným utajeny, dokonce před ním prezentoval způsob, jak trestní řízení negativně ovlivnit ve prospěch prověřovaných osob. Nalézací soud uzavřel, že sdělení takových informací od náměstka policejního ředitele pro SKPV má potenciál negativně zasáhnout do trestního řízení, a proto ho kvalifikoval jako trestný čin podle § 329 tr. zákoníku. Podle státního zástupce tak nalézací soud postupoval nesprávným způsobem, pokud ze skutkové věty obžaloby vypustil část jednání, jímž obžalovaný [příjmení] naplnil veškeré zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea první, odst. 4 písm. a), b) tr. zákoníku. Výše uvedené vyjádření obžalovaného [jméno] [příjmení], reagující na opakované nabídky obžalovaného [příjmení], lze podle státního zástupce logicky interpretovat tak, že výslovně přijal slib úplatku, tedy materiální plnění v podobě blíže neupřesněné finanční částky, kterou mu poskytne osoba jednající za příjemce dotace. V této souvislosti státní zástupce poukázal na závěry nalézacího soudu, které učinil v jiné části napadeného rozsudku ohledně motivace jednání obžalovaného [jméno] [příjmení] s tím, že obžalovaný [příjmení] v rámci předmětného rozhovoru současně počítal s tím, že od obžalovaného [příjmení] se mu v budoucnu dostane rovněž imateriálního plnění, spočívajícího v podpoře jeho kariéry u policie a zajištění jeho setrvání ve funkci [funkce] KROK. Podle státního zástupce uvedené plnění lze považovat za „jiné zvýhodnění” ve smyslu legální definice úplatku podle § 334 odst. 1 tr. zákoníku.

243. Odvolací soud po přezkoumání dané věci zjistil, že uplatněné námitky státního zástupce vyžadují, aby se jimi nalézací soud podrobně zabýval a řádně se s nimi vypořádal. Pro náležité zjištění skutkového stavu dané věci je nezbytné, aby nalézací soud při své hodnotící činnosti postupoval důsledně a v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr.ř. K výrokům pod písmenem B) napadeného rozsudku 244. Výroky, jimiž byli obžalovaní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] zproštěni obžaloby (pod body IV., Vl. až IX.), byly napadeny odvoláním státního zástupce, a to z důvodu nesprávných a nejasných skutkových závěrů a nesprávného právního posouzení věci. Kauza [název sportovního klubu] (bod IV. obžaloby)

245. Nalézací soud své hodnotící úvahy a závěry ve vztahu k tomuto žalovanému skutku rozebírá zejména v bodech 674. až 678. napadeného rozsudku.

246. V bodě IV. obžaloby bylo obžalovaným [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] kladeno za vinu, že ve dnech 17. 4. 2015 a 27. 4. 2015 během schůzek v hotelu [název], kavárně [název], ul. [ulice a číslo], [obec] - [část obce], v době po 16:00 hodin [jméno] [příjmení] vyzradil [jméno] [příjmení], že dne 2. 4. 2015 bylo policejnímu orgánu Policie České republiky, Územní odbor SKPV [obec], doručeno anonymní oznámení zaevidované pod sp.zn. KRPM-38411/TČ-2015-140581, podle kterého dotace kraje a města na podporu mládežnického hokeje nebyly hokejovým klubem [název sportovního klubu], s. r. o. použity na tento účel a následně, že ve věci byly zahájeny úkony trestního řízení a že by se mohlo jednat o porušování povinností při správě cizího majetku.

247. Nalézací soud z provedených důkazů zjistil, že ve dnech 17. 4. 2015 a 27. 4. 2015 se obžalovaní [příjmení] a [příjmení] sešli v hotelu [příjmení] v kavárně [název]. Obžalovaný [příjmení] v rámci schůzky ze dne 17. 4. 2015 uvedl: „teďka druhýho čtvrtý přišlo trestní oznámení na to, že kraj, město podporuje hokej, jo a že ten hokej, že nepodporují mládežnický, ale použili to na všechno možný jiný, ale ne na mládežnický hokej“. Ve vztahu ke schůzce ze dne 27. 4. 2015 nalézací soud konstatoval, že ze srozumitelných částí pasáže, z nichž obžaloba dovozuje souvislosti s „kauzou hokej“, pak takovouto souvislost vůbec dovozovat nemůže, a to pro extrémní nesrozumitelnost sdělení. Z pasáže je podle nalézacího soudu pouze srozumitelné [příjmení] sdělení, že „vezmeme znalce, aby nám to přezkoumal, jestli ty peníze byly použity účelně nebo nebyly použity účelně“. V rozhovoru nezazní jediná zmínka, která by nalézací soud opravňovala dovozovat, že tato část se týká zmiňovaného trestního řízení. To nelze ani dovodit z toho, že se dne 22. 4. 2015 [příjmení] baví s [příjmení] o dotacích poskytnutých [název sportovního klubu].

248. Podle nalézacího soudu bylo v hlavním líčení prokázáno, že se skutečně vedlo prověřování pod sp.zn. KRPM-38411/TČ-2015-140581 (viz příloha 37), kde však bylo podáno anonymní trestní oznámení na Vrchní státní zastupitelství dne 25. 2. 2015 a dne 11. 3. 2015 bylo pak postoupeno s pokynem státního zástupce na KROK. Nalézací soud k tomu podotkl, že tedy nikoliv, jak uvádí [příjmení] v zachyceném rozhovoru „druhýho čtvrtý přišlo oznámení“. Podle záznamu o zahájení úkonů ze dne 27. 4. 2015 v tomto trestním řízení bylo v této věci vedeno prověřování pro spáchání přečinu porušení povinností při správě cizího majetku podle § 220 tr. zákoníku, přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 tr. zákoníku a přečinu maření úkolu úřední osoby z nedbalosti podle § 330 tr. zákoníku, avšak skutkově (podle usnesení o odložení věci) šlo o nedovolenou veřejnou podporu hokejovému klubu - to podle nalézacího soudu rovněž nekoresponduje s [příjmení] prohlášením - „oni to použili na všechno možný, jen ne na mládežnický“. Podle krajského soudu už vůbec pak listiny z tohoto spisu nekorespondují s tvrzením obžaloby, že [příjmení] vyzradil, že toto oznámení tvrdí, že „dotace kraje a města na podporu mládežnického hokeje nebyly hokejovým klubem [název sportovního klubu] s. r. o. použity na tento účel“. Nalézací soud poukázal na to, že v uvedeném období roku 2014 - 2015 bylo prověřováno více kauz souvisejících s hokejovým klubem [název sportovního klubu] a jeho hospodařením. I podrobnou analýzou rozhovorů ze dne 17. 4. 2015 a 27. 4. 2015 mezi obžalovanými [příjmení] a [příjmení] pak podle nalézacího soudu není možno bez důvodných pochybností dovodit, že by se bavili o konkrétní trestní věci, na kterou obžaloba poukazuje (sp.zn. KRPM-38411/TČ-2015-140581).

249. Nalézací soud tak uzavřel, že provedenými důkazy nelze vyvrátit obhajobu obžalovaného [jméno] [příjmení], že se během inkriminovaných rozhovorů s [jméno] [příjmení] baví o jiné prověřované věci, a to o té, o které již obžalovaný [jméno] [příjmení] je informován, a tedy obžalovaný [jméno] [příjmení] žádnou novou informaci obžalovanému [jméno] [příjmení] nesděluje a těmito rozhovory - pokud jde o kauzu [název sportovního klubu] - svou povinnost mlčenlivosti neporušuje. Pro potřeby tohoto trestního řízení se krajskému soudu pak jeví jako zcela nepodstatné, zda měl obžalovaný [jméno] [příjmení] „blízké vztahy s představiteli [název sportovního klubu] např. [jméno] [příjmení] či [jméno] [příjmení]“, když i z textu obžaloby vyplývá, že jde o „podezření“, které samo o sobě skutkovou podstatu žádného trestného činu nenaplňuje.

250. Státní zástupce v rámci svého opravného prostředku k předmětné kauze uvedl, že zjištění nalézacího soudu ohledně schůzky ze dne 17. 4. 2015, na níž obžalovaný [příjmení] informoval [příjmení] o tom, že bylo podáno trestní oznámení, jehož předmětem byly dotace kraje a města na podporu hokeje, navazují na předchozí záznam ze dne 22. 4. 2015, kde se obžalovaný [příjmení] baví o dané trestní věci s [jméno] [příjmení], který ho informuje o průběhu šetření k dotacím poskytnutým [název sportovního klubu] uvádí, že volal [příjmení], který mu měl sdělit, že již přišly smlouvy.

251. Podle státního zástupce s výše uvedenými rozhovory plně koresponduje i podstatná část zajištěného spisového materiálu založeného v příloze č. 37 spisu, jakož i zajištěné výpisy z ETŘ k této kauze, které se nacházejí na č.l. 7391 až 7421 (sv. 29) spisu. Státní zástupce namítl, že nalézací soud učinil nesprávné skutkové závěry z těchto listin (bod 676. napadeného rozsudku), což mohlo mít vliv i na výše uvedené závěry ohledně záznamu schůzky ze dne 27. 4. 2015, kde nalézací soud podle názoru státního zástupce nesprávně nedovodil souvislost s daným trestním řízením. Z daných listin vyplývá, že předmětné trestní oznámení nebylo podáno na Vrchním státním zastupitelství v Olomouci (jak uvádí nalézací soud), ale na Okresním státním zastupitelství v Olomouci, přičemž následně bylo postoupeno k prověření na Policejní územní odbor SKPV OHK v [obec] (kde byla věc evidována po celou dobu) a nikoli na Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje. Státní zástupce dále uvedl, že záznam o zahájení úkonů trestního řízení pro podezření ze spáchání přečinu porušení povinnosti při správě cizího majetku podle § 220 tr. zákoníku, přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 tr. zákoníku, případně přečin maření úkolu úřední osoby z nedbalosti podle § 330 tr. zákoníku byl policejním orgánem PČR ÚO SKPV [obec] vydán dne 27. 4. 2015, přičemž ještě téhož dne o tom [příjmení] informuje [příjmení] (jednalo se tak o reálnou kauzu). Podle státního zástupce z provedených důkazů lze učinit závěr, že [příjmení] měl v podstatě bezprostřední přístup k informacím z policie.

252. Podle odvolacího soudu je i ohledně této kauzy nezbytné, aby se jí nalézací soud opětovně zabýval a při své hodnotící činnosti vzal v úvahu i uplatněné námitky a vznesené argumenty státního zástupce uvedené výše, a to postupem souladným s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr.ř. Kauza poznatek FAÚ k osobě [příjmení] - [anonymizováno] I (bod VI. obžaloby)

253. Nalézací soud své hodnotící úvahy a závěry ve vztahu k tomuto žalovanému skutku rozebírá zejména v bodech 679. až 686. napadeného rozsudku.

254. Odvolací soud přisvědčil závěru soudu nalézacího, že provedenými důkazy, a to výpovědí obžalovaného [jméno] [příjmení] a svědka [jméno] [příjmení], bylo prokázáno, že [jméno] [příjmení] (ředitel Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování) požádal [jméno] [příjmení] o zjištění důvodnosti lustrace osoby [jméno] [příjmení] v základních registrech, když k lustraci uvedené osoby mělo dojít právě pracovištěm SKPV KROK. Z výpovědi [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] byla v tu dobu životní partnerkou [jméno] [příjmení], což obžalovaný [jméno] [příjmení] dobře věděl, jak ostatně připouští i ve své výpovědi. Nalézací soud z provedených důkazů dále považuje za prokázané, že obžalovaný [jméno] [příjmení] dne 16. 4. 2015 uložil svému podřízenému [jméno] [příjmení] jako vedoucímu OHK KROK zjistit informace k okolnostem provedené lustrace. Z výslechu [jméno] [příjmení], svědka [jméno] [příjmení] (zpracovatele předmětné trestní věci) krajský soud zjistil okolnosti předmětné lustrace i skutečnost, že informace o lustraci obžalovaný [příjmení] získal dotazem na svědka [příjmení] a následně je sdělil svému nadřízenému [jméno] [příjmení]. Tedy téhož dne v čase kolem 10:40 hodin [příjmení] sdělil [příjmení], že se jedná o věc zaslanou z Finančně analytického útvaru Ministerstva financí ČR (FAÚ), která je prověřována policejním orgánem KROK pod sp.zn. KRPM-46182/TČ-2015-140581 pro podezření ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zákoníku, a která se týká [jméno] [příjmení], bratra [jméno] [příjmení], [právnická osoba], s.r.o., a dále osoby [jméno] [příjmení] a osobního motorového vozidla zn. Mercedes, [registrační značka], které je evidováno na [právnická osoba]. [jméno] [příjmení], otce [jméno] [příjmení]. Nespornou je podle nalézacího soudu rovněž skutečnost, že obžalovaný [jméno] [příjmení] téhož dne v čase kolem 12:25 hodin telefonicky hovořil s [jméno] [příjmení] a za účelem předání podrobnějších informací si s ním domluvil osobní setkání. Následně dne 17. 4. 2015 v době po 13:30 hod. se [jméno] [příjmení] osobně setkal s [jméno] [příjmení] a sdělil mu další informace o předmětné trestní věci, které předtím získal od [příjmení].

255. Nalézací soud v rámci svých hodnotících úvah s odkazem na Pokyn policejního prezidenta č. 103/2013 ze dne 28. 5. 2013 o plnění některých úkolů policejních orgánů Policie České republiky v trestním řízení uzavřel a odvolací soud se s tím ztotožnil, že [jméno] [příjmení] jako [funkce] Úřadu Služby kriminální policie a vyšetřování byl přímo nadřízen [jméno] [příjmení] jako [funkce] pro SKPV. Odvolací soud považuje za správný i závěr nalézacího soudu, že [jméno] [příjmení] byl oprávněn (podle Závazného pokynu policejního prezidenta č. 107/2010) se na oprávněnost lustrace dotázat a po linii řízení na KROK byl [jméno] [příjmení] oprávněn se dotázat [jméno] [příjmení] a ten [jméno] [příjmení], přičemž oprávněné bylo i předání informací zpětně všem dotazujícím se. Za zákonné lze označit i předání informace [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení], ale pouze toho, že lustrace byla oprávněná.

256. Podle Nařízení ministra vnitra č. 19 ze dne 15. 4. 2015, kterým se určuje postup při ochraně osobních údajů evidenčně chráněných osob, a podle Závazného pokynu policejního prezidenta č. 107/2010 ze dne 11. 8. 2010, o zpracování osobních údajů při provádění evidenční ochrany osob, v případě potřeby zajistí seznámení evidenčně chráněné osoby s provedenými přístupy a zajistí v součinnosti s ní ověření její činnosti v době provedení dotazu. Evidenčně chráněné osobě se nesděluje přesná identifikace tazatele, lze jí však sdělit organizační celek nebo organizaci mimo policii, v rámci kterého je tazatel zařazen, pokud je to potřebné pro vyhodnocování evidenční ochrany. Určená osoba je oprávněna, pokud je to pro vyhodnocení přístupů potřebné, požádat vedoucího pracovníka organizačního celku nebo organizace mimo policii, u nichž je zařazen tazatel (podle vzoru uvedeného v příloze č. 6) o ověření oprávněnosti a důvodnosti dotazu. O ověření oprávněnosti a důvodnosti dotazu nesmí žádat evidenčně chráněná osoba. Vedoucí pracovník tazatele je povinen na základě výše uvedeného požadavku zajistit bezodkladné ověření oprávněnosti a důvodnosti dotazu a bezodkladně vyrozumět vedoucího pracovníka organizačního celku nebo organizace mimo policii, na základě jehož požadavku byla evidenční ochrana zahájena, o tom, zda dotaz byl nebo nebyl oprávněný a důvodný, případně jakou měl souvislost s evidenčně chráněnou osobou; konkrétní účel dotazu, konkrétní předmět činnosti a zájem tazatele se v případě oprávněného a důvodného dotazu nesděluje.

257. Vzhledem k výše uvedenému má tak odvolací soud pochybnosti o správnosti závěru nalézacího soudu, že [jméno] [příjmení] byl oprávněn [jméno] [příjmení] sdělit, jakou měla lustrace souvislost s evidenčně chráněnou osobou ([jméno] [příjmení]), tedy co bylo lustrováno a jak to souviselo s evidenčně chráněnou osobou. Sporným shledává odvolací soud i výrok nalézacího soudu, že „je zcela nepodstatné (a pro případnou trestní odpovědnost [jméno] [příjmení] tím spíše), že se tak nestalo „formálním způsobem“ (na předepsaném formuláři, apod.), ale díky přátelskému vztahu [příjmení] a [příjmení], osobnějším sdělením (telefonicky a osobně)“.

258. Odvolací soud k hodnotícím úvahám nalézacího soudu dále podotýká, že nalézací soud řádně nevyhodnotil tu skutečnost, že obžalovaný [jméno] [příjmení] sdělil [jméno] [příjmení] podrobnosti z probíhajícího trestního řízení, které se dotýkalo osob blízkých [jméno] [příjmení] (u něhož i dle názoru krajského soudu existovala hraniční pochybnost o jeho nepodjatosti), což mohlo s ohledem na počáteční fázi prověřování, kdy ještě nebyly provedeny potřebné úkony trestního řízení a výslechy zainteresovaných osob, reálně ohrozit či zmařit další průběh tohoto trestního řízení. Státní zástupce v opravném prostředku namítl, že z provedeného dokazování je zcela patrné, že [jméno] [příjmení] informace o daném trestním řízení, v němž byly zainteresovány i jemu blízké osoby, evidentně při postoupení věci na KROK nezachytil a zejména nevěděl o vztahu lustrace [příjmení] s předmětným trestním řízením (resp. o existenci řízení), což bylo obžalovanému [jméno] [příjmení] již od počátku jasně zřejmé (viz. obsah jejich telefonického rozhovoru ze dne 16. 4. 2015). Podle státního zástupce tyto okolnosti vystihují a podtrhují zištný úmysl [příjmení] neoprávněně a v rozporu s pravidly rozvedenými v napadeném rozsudku nalézacím soudem informovat [jméno] [příjmení] o veškerých skutečnostech z tohoto trestního řízení a tímto způsobem se mu zavděčit, neboť v té době od něj očekával pomoc ohledně spisového materiálu, který se týkal jeho trestního oznámení pro pomluvu, což vyplývá z výpovědi svědka o návštěvě obžalovaného [příjmení] v jeho bydlišti, kdy jej žádal o revizi svých závěrů v této věci, kterou krátce předtím jako ředitel ÚSKPV vyřizoval.

259. Nalézací soud své rozhodnutí o daném skutku /§ 226 písm. b) tr.ř./ opřel i o zásadu subsidiarity trestní represe a ultima ratio trestního práva vyjádřené v ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku. Odvolací soud k tomu poznamenává, že trestní kolegium Nejvyššího soudu ve svém stanovisku, sp. zn. Tpnj 301/2012, zaujalo autoritativní výklad ustanovení § 12 odst. 2 tr. zákoníku o zásadě subsidiarity trestní represe, včetně výkladu pojmu „společenská škodlivost činu“ a výkladu aplikace principu „ultima ratio“. Nejvyšší soud v tomto stanovisku judikoval, že zásadně platí, že každý protiprávní čin, který vykazuje všechny znaky uvedené v trestním zákoníku, je trestným činem a je třeba vyvodit trestní odpovědnost za jeho spáchání. Tento závěr je v případě méně závažných trestných činů korigován použitím zásady subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku, podle nějž trestní odpovědnost pachatele a trestněprávní důsledky s ní spojené lze uplatňovat jen v případech společensky škodlivých, ve kterých nepostačuje uplatnění odpovědnosti podle jiného právního předpisu. Dále pak Nejvyšší soud konstatoval, že znaky trestného činu je třeba vykládat tak, aby za trestný čin byl považován jen čin společensky škodlivý. Společenskou škodlivost nelze řešit v obecné poloze, ale je ji třeba zvažovat v konkrétním posuzovaném případě u každého spáchaného méně závažného trestného činu, u něhož je nutné ji zhodnotit s ohledem na intenzitu naplnění kritérií vymezených v § 39 odst. 2 tr. zákoníku. Za zásadní je nutno, pokud se týče zmíněného stanoviska, pokládat závěr o tom, že úvaha, zda jde o čin, který s ohledem na zásadu subsidiarity trestní represe není trestným činem z důvodu nedostatečné společenské škodlivosti případu, se uplatní za předpokladu, že posuzovaný skutek z hlediska spodní hranice trestnosti neodpovídá běžně se vyskytujícím trestným činům dané skutkové podstaty.

260. Při aplikaci těchto teoretických východisek na danou trestní věc obžalovaného [jméno] [příjmení] je nutno poznamenat, že podanou obžalobou mu bylo kladeno za vinu v bodech I. - IX. spáchání trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zákoníku, a to formou pokračování v trestném činu, tedy devíti dílčími útoky. Podle § 116 tr. zákoníku „pokračováním v trestném činu se rozumí takové jednání, jehož jednotlivé dílčí útoky vedené jednotným záměrem naplňují, byť i v souhrnu, skutkovou podstatu stejného trestného činu, jsou spojeny stejným nebo podobným způsobem provedení a blízkou souvislostí časovou a souvislostí v předmětu útoku“. Pokud Nejvyšší soud ve svém výše zmíněném stanovisku hovoří o trestném činu, nelze podle odvolacího soudu zásadu subsidiarity trestní represe ve smyslu § 12 odst. 2 tr. zákoníku vztahovat pouze na jednotlivý, dílčí útok pokračujícího trestného činu, neboť z pohledu trestního práva hmotného jde u pokračování v trestném činu vždy o jediný skutek a jediný trestný čin. Je proto nutné se společenskou škodlivostí a zásadou subsidiarity trestní represe zabývat u pokračujících trestných činů souhrnně ve vztahu ke všem útokům.

261. Odvolací soud vzhledem ke skutečnostem výše uvedeným považuje závěr nalézacího soudu o nutnosti postupu podle § 226 písm. b) tr.ř. za předčasný a je proto nezbytné, aby krajský soud poté, co mu bude věc vrácena k novému rozhodnutí, důsledně postupoval v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr.ř. a v rámci své hodnotící činnosti vzal v úvahu výše uvedené a řádně se vypořádal s uplatněnými námitkami. Kauza poznatek FAÚ k osobě [příjmení] - [anonymizováno] II. (bod VII. obžaloby)

262. Nalézací soud své hodnotící úvahy a závěry ve vztahu k tomuto žalovanému skutku rozebírá zejména v bodech 687. až 691. napadeného rozsudku.

263. V bodě VII. bylo obžalovaným [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] kladeno za vinu, že dne 17. 4. 2015 v době mezi cca 16:00 hodin až 18:00 hodin v hotelu [název], kavárně [název], ul. [ulice a číslo], [obec] - [část obce], [jméno] [příjmení] vyzradil [jméno] [příjmení], že KROK obdrželo z Finančně analytického útvaru Ministerstva financí ČR (FAÚ) poznatek, který je evidován pod sp.zn. KRPM-46182/TČ-2015-140581, a který se týká hospodářské trestné činnosti osob [jméno] [příjmení], bratra [jméno] [příjmení] (družky ředitele ÚSKPV PP ČR [jméno] [příjmení]), [právnická osoba], s. r. o., a dále osoby [jméno] [příjmení] a osobního motorového vozidla zn. Mercedes, [registrační značka], které je evidováno na [právnická osoba]. [jméno] [příjmení], otce [jméno] [příjmení].

264. Nalézací soud po provedeném dokazování uzavřel, že dne 17. 4. 2015 došlo skutečně v kavárně [název] k setkání obžalovaných [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], v rámci kterého tito spolu hovořili o různých tématech. Z analýzy rozhovoru s ohledem na jeho obecnost a nekonkrétnost podle nalézacího soudu není možno dovodit, že by obžalovaný [příjmení] vyzrazoval jakékoliv informace z trestního řízení, které měly být před obžalovaným [jméno] [příjmení] skryty. V rozhovoru rozhodně nezaznívá, že by „KROK obdrželo z finančně analytického útvaru (správně úřadu) poznatek“ … „který se týká trestné činnosti osob [jméno] [příjmení], … „[právnická osoba], s.r.o.“, „osoby [jméno] [příjmení] a osobního motorového vozidla zn. Mercedes [registrační značka]“. Zároveň je podle krajského soudu zřejmé, že obžalovaný [jméno] [příjmení] osobu „[příjmení]“ zná; i způsob rozhovoru (formulace) vyznívá tak, že tyto osoby a skutečnosti nejsou tématem rozhovoru obžalovaných [příjmení] a [příjmení] poprvé a z obsahu rozhovorů není možno vyvrátit obhajobu obžalovaného [příjmení] v tom směru, že téma hovoru stočil ke jménu [příjmení], aby ověřil, co o něm obžalovaný [příjmení] ví, případně jakým automobilem jezdí. Podle nalézacího soudu podstatou zůstává skutečnost, že nemá za prokázané konkrétní skutečnosti, kterými by obžalovaný [příjmení] porušoval v této kauze povinnost mlčenlivosti a vyzrazoval obžalovanému [příjmení] (neveřejné) informace z tohoto trestního řízení. Jedinou pravdivou informací o tomto trestním řízení, která v rozhovoru zazněla (a která je pro [jméno] [příjmení] pravděpodobně nová) je [registrační značka] [jméno]. Zároveň není zřejmé, jak by sdělení informace o tomto údaji mělo negativně ovlivnit zmiňované trestní řízení, případně proč by měla být před [jméno] [příjmení] utajena. Z výše popsaných zachycených slov z rozhovoru obou obžalovaných pak podle krajského soudu vyplývá naprostá útržkovitost a náznakovitost, když má nalézací soud významné pochybnosti o tom, že by obžalovaný [příjmení] vůbec sděloval obžalovanému [příjmení] jakékoliv další informace, které mu dříve nebyly známy. Dále nalézací soud uvedl, že v tomto bodě obžaloby nemá argumenty, které by vyvracely tvrzení obhajoby o tom, že je rozhovor veden spíše tak, aby obžalovaný [jméno] [příjmení] získal další informace od obžalovaného [jméno] [příjmení] (a ne naopak). Z pohledu motivace obžalovaného [jméno] [příjmení] pak z průběhu zaznamenaného rozhovoru lze dovodit, že se obžalovaný [jméno] [příjmení] vůbec nedožadoval dalších informací od obžalovaného [jméno] [příjmení], nevyzvídal, nedoptával se. Nalézací soud proto uzavřel, že v tomto bodě nebylo prokázáno, že by obžalovaní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] naplnili znaky skutkové podstaty žalovaného (ani jiného) trestného činu.

265. Státní zástupce v opravném prostředku uvedl, že se závěry nalézacího soudu nesouhlasí. Poukázal na celkový kontext zaznamenaného rozhovoru obžalovaných (v návaznosti na obsah záznamů a rozhovorů, které se vztahují k předchozímu bodu obžaloby), z něhož lze zcela zřetelně dospět k tomu, že obžalovaný [příjmení] informuje [příjmení] o oznámení, které přišlo na [příjmení], bratra partnerky [příjmení] (jiné takové oznámení na KROKu ani jinde vyřizováno nebylo). V tomto směru [příjmení] uvádí: „[příjmení] to je kokot XX myslím si, že žádný XX s ním dělat nebudeme, myslím si, že on je možná jen hloupej, já jsem ho nikdy neviděl, říkám jo, ale, ale on měl motivaci se se mnou sejít XXX FAÚčko XXX nebylo to na tchána, bylo to na jeho syna, že vybílili, to je veliká firma na Ostravsku, tchán tam není, ale je tam syn teda, peníze na Ostravsku z nějakého účtu z nějaké firmy. „Bílý koně a v autě, který má na firmu, nějaký mercedes [reg. číslo], který má na firmu ten jeho tchán, jo..“. Podle státního zástupce obsah tohoto sdělení v podstatné části (týkající se podezřelých osob, způsobu páchání trestné činnosti - výběr hotovosti z účtu prostřednictvím bílých koní, použití osobního motorového vozidla registrovaného na [právnická osoba]) koresponduje s obsahem předmětného poznatku, který byl zaslán na KROK z Finančně analytického útvaru Ministerstva financí ČR. Jedná se tedy o informace z počáteční fáze trestního řízení, na které obžalovaný [příjmení] rozhodně neměl žádný nárok, přičemž samotné sdělení či potvrzení těchto informací neoprávněné osobě je reálně schopno ohrozit či zmařit jeho další průběh.

266. Státní zástupce nepřisvědčil ani tvrzení nalézacího soudu, že z obsahu rozhovoru nelze vyvrátit obhajobu obžalovaného [příjmení] v tom směru, že téma hovoru stočil ke jménu [příjmení] záměrně tak, aby ověřil, co o něm obžalovaný [příjmení] ví. Podle státního zástupce z provedených důkazů jasně vyplývá, že obžalovaný [příjmení] se již dříve setkal s Ing. [jméno] [příjmení] a probírali spolu možnosti případné obchodní spolupráce na blíže nezjištěném investičním záměru ohledně výstavby skládky, přičemž uvedenou schůzku zprostředkoval právě obžalovaný [příjmení] s [příjmení] (viz. např. výslech svědka Ing. [jméno] [příjmení], záznam hovoru mezi [příjmení] a [příjmení] ze dne 29. 1. 2015, či záznam hovoru ze dne 13. 3. 2015 mezi obžalovaným [příjmení] a [příjmení]). Tyto skutečnosti podle státního zástupce tak mohou představovat právě krajským soudem požadované důvody, proč by měly být informace o probíhajícím trestním řízení, které se dotýká osoby [příjmení], před obžalovaným [příjmení] utajeny, neboť jich mohl využít při své další podnikatelské činnosti v rámci uvažovaného projektu s Ing. [příjmení]. Dalším podstatným argumentem pro odmítnutí výše uvedené verze obhajoby o tom, že naopak [příjmení] se měl údajně snažit získat informace od [příjmení], je podle státního zástupce závěrečná část jejich rozhovoru ze dne 17. 4. 2015 v kavárně [název]. V této pasáži [příjmení] popisuje [příjmení] situaci, kdy si mu [příjmení] stěžoval, že [příjmení] ml. veřejně hovoří o tom, že vybírá z účtu větší částky. [Příjmení] mu popisuje rovněž setkání s [příjmení] téhož dne v [obec], kde mu [příjmení] říkal, že „neudělal žádnou školu, že dělá něco s realitami”, načež mu [příjmení] oponoval:„ co může dělat s realitami, že zkusí tak maximálně jednou za měsíc něco prodat, přičemž má novostavbu na [anonymizováno] [příjmení], úplně nový auto, což stojí několik milionů no a z čeho to asi má”. Podle státního zástupce z kontextu tohoto rozhovoru dokonce vyplývá, že [příjmení] má povědomí o latentní trestné činnosti [příjmení] ml., která nebyla vůbec prověřena a jmenovaný nebyl v rámci předmětného oznámení [příjmení] ani vyslechnut. Státní zástupce dále uvedl, že i kdyby chtěl [příjmení] od [příjmení] získat informace o [příjmení] (s čímž, s ohledem na výše uvedené, vyslovil nesouhlas) nebyl absolutně žádný důvod mu sdělovat detailní informace o obsahu trestního oznámení a předmětu trestního řízení a že všechny výše uvedené skutečnosti svědčí o tom, že obhajoba obžalovaných je ryze účelová, když ve skutečnosti obžalovaný [příjmení] neoprávněně informoval obžalovaného [příjmení] o probíhajícím trestním řízení, které se týkalo osob Ing. [jméno] [příjmení] a jeho syna [jméno] [příjmení], přičemž neoprávněné sdělení (či pouhé potvrzení) těchto informací mohlo reálně ohrozit či zmařit účel trestního řízení.

267. Odvolací soud k obchodním aktivitám obžalovaného [jméno] [příjmení] podotýká, že svědek Ing. [jméno] [příjmení] (u hlavního líčení byl podle § 211 odst. 1 tr.ř. čten protokol o jeho výslechu na č.l. 2044-2050) mj. uvedl, že z obžalovaných zná pouze pana [příjmení], setkali se 2x až 3x, vždy pracovně ve věci zbudování skládky. Řešil to v té době s dcerou [jméno] [příjmení], jejímž přítelem byl [jméno] [příjmení]. Pak utekla nějaká doba a pan [příjmení] v jarních měsících roku 2014 nebo 2015 zprostředkoval schůzku svědka a pana [příjmení]. [příjmení] se schůzky nezúčastnil, pouze tam později přijel, viděl, že svědek a [příjmení] už se baví, řekl „dobrý“ a odjel.

268. Odvolací soud po přezkoumání dané věci považuje závěry nalézacího za předčasné. Nalézací soud proto poté, co mu bude věc vrácena k novému rozhodnutí, bude důsledně postupovat v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr.ř., přičemž se vypořádá i s uplatněnými námitkami státního zástupce. Kauza [anonymizováno] (bod VIII. obžaloby)

269. Nalézací soud své hodnotící úvahy a závěry ve vztahu k tomuto žalovanému skutku rozebírá zejména v bodech 692. až 698. napadeného rozsudku.

270. V bodě VIII. obžaloby bylo obžalovaným [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] kladeno za vinu, že dne 23. 2. 2015 v době okolo 17:26 hodin během schůzky v hotelu [název], kavárně [název], [jméno] [příjmení] vyzradil Ing. [jméno] [příjmení] aktuální stav v trestní věci vedené policejním orgánem Policie ČR, ÚOKFK, expozitura [obec] pod sp.zn. OKFK-1068/TČ-2012-252503 ve fázi prověřování pro podezření ze spáchání zločinu sjednání výhody při zadání veřejné zakázky, při veřejné soutěži a veřejné dražbě podle § 256 odst. 1, 2 písm. a), c), odst. 3 tr. zákoníku v souběhu se zločinem zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. a) tr. zákoníku, případně jiných trestných činů, a sice, že je plánováno vydání usnesení o zahájení trestního stíhání, a to dle požadavku dozorového státního zástupce již v průběhu měsíce března 2015, což však nebude reálné, neboť je potřeba provést celou řadu dalších úkonů prověřování a jeho vydání je policejním orgánem předpokládáno nejdříve v průběhu měsíce května 2015, když tyto informace krátce předtím získal bez jakéhokoliv právního důvodu, aniž by je tedy potřeboval pro služební potřebu, od Ing. [jméno] [příjmení], tehdejšího vedoucího expozitury ÚOKFK v [obec].

271. Odvolací soud přisvědčil soudu nalézacímu, že provedenými důkazy ve vztahu k tomuto bodu obžaloby bylo prokázáno, že policejním orgánem Policie ČR, ÚOKFK, expozitura [obec], pod sp.zn. OKFK-1068/TČ-2012-252503 bylo vedeno prověřování pro podezření ze spáchání výše uvedených zločinů. Dne 30. 9. 2014 byla provedena dokumentační realizace a dne 31. 8. 2015 bylo vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání v této věci.

272. Podle nalézacího soudu je z hlediska dokazování sporné a pochybné, zda obžalovaný [jméno] [příjmení] v době před rozhovorem s obžalovaným [příjmení] (před 23. 2. 2015) získal relevantní (a pravdivé) informace o průběhu prověřování kauzy [anonymizováno] od Ing. [jméno] [příjmení]. Obžalovaný [příjmení] to popírá, svědek Ing. [jméno] [příjmení] vypověděl, že určitě nějaká komunikace o této kauze ([anonymizováno]) mezi svědkem a [příjmení] probíhala. Je možné, že s [příjmení] v obecné rovině probírali další procesní postup i kdy dojde k jakému úkonu v trestním řízení, ale ne něco, co by mohlo ovlivnit trestní řízení. Důvodem komunikace mezi svědkem a [příjmení] o kauze [anonymizováno] bylo, že se akce realizovala v teritoriu KROK [obec], které na akci také personálně participovalo. Svědek si není vědom, že by [příjmení] říkal, kdy je v této věci v plánu zahájení trestního stíhání, ale vyloučit to nemůže. Podle nalézacího soudu za této situace sice lze vzít za prokázané, že se obžalovaný [příjmení] se svědkem [příjmení] o této kauze bavili, minimálně na úrovni součinnosti KROK a ÚOKFK, avšak není zcela jasné, zda se bavili o konkrétních chystaných úkonech či pokynech státního zástupce. Nalézací soud konstatoval, že na základě zásady v pochybnostech ve prospěch obžalovaného považuje tyto skutečnosti za neprokázané.

273. Nalézací soud dále připustil, že pravdou zůstává, že obžalovaný [příjmení] v rámci svého rozhovoru s obžalovaným [příjmení] dne 23. 2. 2015 odpovídá na sdělení [příjmení] „a pak se ptal na Ostravu…“, sdělením: „Jasně, jasně, ale to jsem zjistil, to tady byl [jméno] ([příjmení] už) v úterý, říká, tak co se týká (markoku??), tak do podzimu říkal, minimálně do podzimu že to budou ještě vyšetřovat. (Jo to) byl včera [jméno] spokojený teda, říkal, že říjen, že to vidí od oka. A co se týká to mě, to mě zajímalo (zase ten [příjmení]), takže si myslím, (květen) bude sdělovačka, že tam to, že prokurátor tlačí tak březen a říká, že to není možné stihnout, jako, je tam toho moc, a že do května by měla být a že je to (jasně poskládaný) to roztáhnem. A třetí věc, co se týká kamaráda z [obec], tak prej je to čistý už.“ Nalézací soud k vyhodnocení tohoto rozhovoru konstatoval, že i podle znalkyně PhDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. slova uvedená v závorce „nejsou zcela zřetelná“, což je nutno zrovna v tomto konkrétním případě potvrdit i z poslechu audiozáznamu, takže nelze jednoznačně určit, zda bylo řečeno „[příjmení]“, „[příjmení]“, „květen“ a už vůbec není jasné, co je pojem „markoku“. Nalézací soud vyjádřil pochybnost nad tím, zda se [příjmení] s [příjmení] baví o kauze [anonymizováno] („ptal se na Ostravu“) a uzavřel, že nebylo prokázáno, že v rozhovoru jde o tuto konkrétní kauzu. Podle krajského soudu i pokud by bylo prokázáno, že o dané kauze hovoří, přesto po provedeném dokazování lze uzavřít, že informace o tom, že se „chystá zahájení trestního stíhání“ v této věci jednoduše neodpovídají skutečnosti, resp. procesní situaci (prověřování) v předmětném spise. Nalézací soud poukázal na záznam státního zástupce ze dne 3. 2. 2015 (č.l. 7462, sv. 29), z něhož vyplývá, že nebylo dokončeno „vytěžování elektronických dat“. Ze záznamu policejního orgánu ze dne 23. 3. 2015 (č.l. 7463) vyplývá obdobné konstatování a zároveň nebyly ukončeny znalecké posudky či nebyly k dispozici výsledky mezinárodních dožádání. Podle nalézacího soudu žádný důkaz (ani výslech státního zástupce) tedy nepotvrzuje [příjmení] tvrzení, že státní zástupce „chce vydání usnesení o zahájení trestního stíhání do března 2015“ či že „policejní orgán uvažuje o vydání usnesení nejdříve v květnu 2015“. Usnesení o zahájení trestního stíhání v této věci bylo vydáno až 31. 8. 2015. Podle nalézacího soudu uváděním těchto časových údajů obžalovanému [jméno] [příjmení] tedy obžalovaný [jméno] [příjmení] nevyzrazoval žádnou neveřejnou informaci z přípravného řízení (z prověřování) této trestní věci. Pokud pak obžalovaný [příjmení] hovořil o právní kvalifikaci prověřovaného jednání, pak z analýzy sdělovacích prostředků (např. č.l. [číslo]) jednoznačně podle krajského soudu vyplývá, že od doby zajišťovacích úkonů (ke kterým došlo před inkriminovaným rozhovorem), byla tato trestní kauza rozsáhle medializována a skutečnosti, co je základem předmětných podezření a o kom (osobách či firmách) se potenciálně uvažuje jako o podezřelých, byly veřejně známé - i ohledně těchto okolností tedy obžalovaný [jméno] [příjmení] nemohl vyzrazovat neveřejnou informaci z přípravného řízení. Podle krajského soudu není pak (dostupnými důkazy) možné vyvrátit tvrzení obžalovaného [jméno] [příjmení] ohledně toho, že obžalovaný [jméno] [příjmení] byl o uvedené kauze informován dříve a z jiných zdrojů. Za dané situace je pak rovněž pochybné, jak by informace„ chystá se zahájení trestního stíhání“ měla negativně ovlivnit toto trestní řízení tak, aby šlo i informaci, která musí být před [jméno] [příjmení] utajena z pohledu účelu trestního řízení. Nalézací soud má tak za neprokázané, že by obžalovaní [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jednáním popsaným pod bodem VIII. obžaloby (kauza [anonymizováno]) naplnili znaky žalovaného (či jiného) trestného činu.

274. Odvolací soud předně podotýká, že i samotné potvrzení informace o tom, že policejní orgán připravuje vydání usnesení o zahájení trestního stíhání (byť by se o této informaci veřejně spekulovalo), navíc z úst náměstka krajského ředitele policie, má podstatnou relevanci a s ohledem na vazby obžalovaného [příjmení] na podnikatelské a politické prostředí může takové potvrzení informace potenciálně ohrozit další průběh tohoto trestního řízen, s čímž se nalézací soud argumentačně shodně vypořádal v odsuzující části napadeného rozsudku.

275. Po přezkoumání dané věci považuje odvolací soud závěry nalézacího za předčasné, když bylo zjištěno, že krajský soud při hodnocení důkazů nevyčerpal celý obsah některých z provedených důkazů, některé skutečnosti z nich vyplývající pominul, popř. jim nepřiznal odpovídající význam a pečlivě neuvážil všechny okolnosti případu v jejich souhrnu.

276. Je skutečností, že v tomto trestním řízení byli stíháni příbuzní bývalého [anonymizováno] a kauza byla i velmi mediálně sledovaná. Lze proto přisvědčit státnímu zástupci, že informace o předmětné věci měly značnou hodnotu pro [jméno] [příjmení].

277. Odvolací soud se ztotožnil s námitkou státního zástupce, že obecně nelze připustit, aby policista běžně dle svého uvážení informoval civilní osoby o plánovaných úkonech trestního řízení, navíc tak zásadního charakteru jako je zahájení trestního stíhání. Takové jednání nemůže být v souladu s povinností mlčenlivosti podle § 115 odst. 1 zákona o policii. V této souvislosti je možno odkázat na výpověď svědka Mgr. [jméno] [příjmení] (bod 430. a násl. napadeného rozsudku), který u hlavního líčení před nalézacím soudem ke kauze [anonymizováno] mj. uvedl, že kauza začínala na svědkově oddělení, byla to jedna z největších realizací, procesní úkony probíhaly po celé republice, a protože ÚOKFK na to neměl kapacitu, žádal o personální pomoc (uniformované policisty a IT specialisty) mj. i KŘP Olomouckého kraje. Domlouval to pravděpodobně pan [příjmení] s panem [příjmení]. Během dokumentační realizace kauzy bylo zjištěno, že pravděpodobně došlo k úniku informací o plánované realizaci a poté, v průběhu operativního vyhodnocování, byla objevena ta legendární SMS, která vzbudila takový rozruch. Svědek osobně poté psal podnět na [příjmení] pro podezření z úniku informací. Pan [příjmení] s informováním [příjmení] souhlasil. Svědek následně popsal, jak a kdy byly policisté zapojení do realizace informování o detailech realizace. Cílem dokumentační realizace bylo důkazní posílení, podstata skutku se zásadním způsobem neměnila.

278. K pochybnostem nalézacího soudu o tom, že obžalovaní dne 23. 2. 2015 skutečně hovořili o předmětné kauze [anonymizováno], státní zástupce v podaném odvolání uvedl, že má za to, e z obsahu zaznamenaného rozhovoru (resp. z příslušného znaleckého posudku) vyplývá, že se obžalovaní baví o třech různých kauzách, přičemž informace o těchto kauzách měl obžalovaný [příjmení] získat od [jméno] [příjmení] (...„to jsem zjistil, to tady byl [jméno] [příjmení] už v úterý…”), s nímž se obžalovaný [příjmení] skutečně setkal dne 19. 2. 2015 v době kolem 9,00 hodin v budově Policie ČR ÚO SKPV [obec]. První informace se týká blíže nezjištěné kauzy „[anonymizováno], která se „bude vyšetřovat minimálně ještě do podzimu”, druhá se týká právě kauzy [anonymizováno] ([příjmení]) a třetí se týká další dosud nezjištěné trestní věci označované obžalovaným [příjmení] jako věc „kamaráda z [obec], kde „prej je to čistý už“.

279. Z obsahu zaznamenané hovoru lze podle státního zástupce bezpečně identifikovat, že v pořadí druhá projednávaná kauza se skutečně vztahuje k předmětné trestní věci označované jako [anonymizováno]. Obžalovaný [příjmení] doslova uvádí: „že si myslí, že (květen) bude sdělovačka, že tam to, že prokurátor tlačí tak březen a říká to není možné stihnout, jako, je tam toho moc, a že do května by měla být a že je to (jasně poskládaný), to roztáhnem,...“. Podle státního zástupce obsah tohoto sdělení jednak plně koresponduje s obsahem záznamu státního zástupce ze dne 3. 2. 2015 (č.l. 7462 viz. níže) a jednak sám obžalovaný [příjmení] v rámci své výpovědi (č.l. 38 až 39 protokolu o HL ze dne 13. 4. 2021) uvedl, že se s [příjmení] o této kauze bavili a potvrdil že mu řekl, že tam bude sdělovačka. Obžalovaný sice nedokázal přesvědčivě vysvětlit, odkud tuto informaci (... “prokurátor tlačí na březen...a že si myslí, že květen bude sdělovačka“.) získal, neboť k dotazu státního zástupce uvedl, že to má od pana [příjmení]. K dotazu obhájce uvedl, že mu to vůbec nebylo známo a k dotazu předsedy senátu, který měl za cíl vyjasnit tyto rozpory v jeho výpovědi, uvedl, že tuto informaci neměl od pana [příjmení], ale že tam „střelil” nějaký termín s ohledem na své znalosti, jak jsou prodlužovány lhůty trestního řízení s ohledem na věcnou příslušnost orgánů činných v trestním řízení. I podle odvolacího soudu je podstatné, že sám obžalovaný [příjmení] potvrdil, že se daný rozhovor vztahoval k předmětné kauze [anonymizováno]. Nalézacímu soudu je tak nutno vytknout, že tuto část výpovědi obžalovaného [příjmení] v rámci svých úvah vůbec nezohlednil.

280. Státní zástupce dále uvedl, že absolutně nemůže souhlasit s hodnocením nalézacího soudu (bod 697. napadeného rozsudku.), v němž uvádí, že i pokud by bylo prokázáno, že obžalovaní o dané kauze hovoří, tak dané informace neodpovídají skutečnosti, neboť z výše citovaného záznamu státního zástupce pouze vyplývá, že nebylo dokončeno „vytěžování elektronických dat”. K tomu státní zástupce podotkl, že tato informace představuje pouze část předmětného záznamu, který se nachází na č.l. 7462 a z jehož obsahu vyplývá, že státní zástupce byl v rámci konzultační schůzky s policisty pplk. Mgr. [příjmení] a kpt. [jméno] skutečně seznámen s aktuálním stavem vytěžování elektronických dat opatřených při zajišťovacích úkonech na podzim roku 2014. Z další části tohoto záznamu o konzultaci však vyplývá, že státní zástupce skutečně „tlačil na březen”, neboť podstatným faktorem, který ovlivňoval délku trestního řízení, bylo velké množství elektronických dat, přičemž oba policisté se k ukončení analýz do konce měsíce března stavěli krajně skepticky. Bylo dohodnuto, že prioritou bude vytěžování e-mailové pošty, konkrétně se zaměřením na osoby, u nichž se předpokládá trestní odpovědnost. Dále bude zpracováno usnesení o zahájení trestního stíhání formou nástinu za účelem zjištění, zda důkazní situace s ohledem na stav vytěžování dat umožní tento postup ještě do konce měsíce března (tzn. že se zvažovala možnost zahájit trestní stíhání i bez ukončení analýzy elektronických dat). V této souvislosti upozornil pplk. Mgr. [příjmení] na svou plánovanou pracovní neschopnost (pravděpodobně v průběhu měsíce března).

281. Podle státního zástupce obsah tohoto záznamu o konzultační schůzce se zpracovateli předmětné trestní věci, který vystihuje aktuální stav prověřování dané věci, plně odpovídá skutečnostem, které obžalovaný [příjmení] sděluje obžalovanému [příjmení] dne 23. 2. 2015. V dané době o těchto informacích věděl pouze dozorový státní zástupce a tým policistů ÚOKFK pod vedením [jméno] [příjmení]. S ohledem na všechny rozhodné okolnosti tak podle státního zástupce lze logicky dospět k závěru, že tyto informace obžalovaný [příjmení] skutečně získal od [jméno] [příjmení] při jejich setkání dne 19. 2 2015, když sám obžalovaný [příjmení] to na předmětném záznamu spontánně uvádí a [jméno] [příjmení] to připustil a výslovně nevyloučil.

282. Odvolací soud po přezkoumání dané věci tak považuje závěry nalézacího soudu za předčasné, když krajský soud při hodnocení důkazů některé skutečnosti z provedených důkazů pominul, popř. jim nepřiznal odpovídající význam a pečlivě neuvážil všechny okolnosti případu jednotlivě a v jejich souhrnu. Nalézací soud proto poté, co mu bude věc vrácena k novému rozhodnutí, bude důsledně postupovat v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr.ř., přičemž se vypořádá i s námitkami státního zástupce a obžalovaných. Kauza [obec] (bod IX. obžaloby)

283. Nalézací soud své hodnotící úvahy a závěry ve vztahu k tomuto žalovanému skutku rozebírá zejména v bodech 699. až 704. napadeného rozsudku.

284. V bodě IX. bylo obžalovaným [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] kladeno za vinu, že dne 27. 5. 2015 během schůzky v hotelu [příjmení], kavárně [název] v [obec], [jméno] [příjmení] vyzradil Ing. [jméno] [příjmení], že vydal svému podřízenému [jméno] [příjmení] pokyn, aby místně příslušný územní odbor SKPV vyvodil trestně právní důsledky vůči vedoucím představitelům samosprávy [územní celek] v reakci na případ zpronevěry finančních prostředků z parkovacích automatů, které se ve městě [obec] měl dopouštět bývalý ředitel městské policie [jméno] [příjmení] (vedeno pod sp.zn. KRPM-30673/TČ-2015-140581 pro trestný čin zpronevěry 206 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku), a dále [jméno] [příjmení] sdělil [jméno] [příjmení], že je již policejním orgánem územního odboru SKPV [obec] pod sp.zn. KRPM-59149/TČ-2015-140581 vedeno šetření podle § 158 odst. 1 tr.ř. pro poznatek obdržený z odboru HK pod sp.zn. KRPM-30673/TČ-2015-140581, proti starostovi [územní celek] Ing. [jméno] [příjmení], ale že [jméno] [příjmení] jde o místostarostu [jméno] [příjmení], o němž se hanlivě vyjadřoval.

285. Odvolací soud přisvědčil soudu nalézacímu, že provedenými důkazy bylo prokázáno, že dne 27. 5. 2015 se obžalovaní [příjmení] a [příjmení] skutečně setkali a hovořili o setkání [jméno] [příjmení] s Mgr. [příjmení], když obžalovaný [jméno] [příjmení] říká „Mně volal [příjmení]. Říkám, co je, [jméno]. Kurva, nemohli bysme… První přišel, vytáhl papírek, jméno, jméno, toho, co se vyšetřuje ([obec]), víš to? … A říkám, kurva, [jméno], to tady neukazuj, vole. Co se děje? No víš, oni kolem toho běhají, a my bychom víš, kdyby šlo trošku. Říkám, co aby šlo? Říká, pojď, víš, já ti něco řeknu, jo, to druhý…“ … „Říkám a co s tím má společného? Víš, aby se do toho moc nerýpalo, říkám a proč by se do, jste klidní ne? Borec, borec, tam teda máte [příjmení], ať to vykryje, ne“. „Mají z toho trošku,“ Na to [příjmení] [příjmení] říká „A víš proč? Protože my jsme zasáhli, že někdo musí mít odpovědnost za to město, [jméno] (dej jim tam) pokyny na okres, ať tam (taky) vyvodí případně trestně právní důsledky, (kdo měl spravovat tu kasu), jak to, že se o tom dozvěděli tak pozdě. A už jsou zahájeny úkony proti [příjmení], už jenom proto, že [příjmení] je starosta, ale mě jde o toho hajzla, o toho místostarostu“.

286. Nalézací soud k tomuto rozhovoru uvedl, že v kontextu předchozího rozhovoru (a předchozích rozhovorů) nedokáže dovodit (a vzít za prokázané), o jaké konkrétní kauze se obžalovaní baví. Není zřejmé ani sdělení, že dal [příjmení] pokyn [příjmení], aby „příslušný územní odbor SKPV vyvodil trestněprávní důsledky vůči vedoucím představitelům samosprávy [územní celek]“ ani to, že je vedeno šetření podle § 158 odst. 1 tr.ř. proti starostovi [územní celek] Ing. [jméno] [příjmení].

287. Nalézací soud dále konstatoval, že nelze vyvrátit tvrzení obhajoby, že o (obecně řečeno) „problémech ve [obec]“ hovořil [příjmení] s [příjmení] již dříve a některé informace měl obžalovaný [jméno] [příjmení] z jiných zdrojů (viz. např. rozhovor [příjmení] a [příjmení] ze dne 9. 4. 2015 a 5. 5. 2015 nebo z mediálních výstupů např. MF Dnes). Podle krajského soudu není rovněž možné z provedených důkazů vyvrátit obhajobu [jméno] [příjmení] ohledně jeho úmyslu prověřit hospodaření [územní celek] bez ohledu na politický tlak či politickou příslušnost. Krajský soud dále uvedl, že listinnými důkazy - obsahem spisu KROK pod sp.zn. KRPM-59149/TČ-2015-140581 a KRPM-30673/TČ-2015-140581 bylo prokázáno, že nedošlo k zahájení úkonů proti starostovi [příjmení], obžalovaný [příjmení] ani [příjmení] nedali pokyn k vyvození trestněprávních následků a nebylo prováděno prověřování poznatků proti místostarostovi [jméno] [příjmení]. Nalézací soud dále konstatoval, že za dané situace zůstává rovněž pochybné (a tedy neprokázané), jak by informace o tom, že se policie zajímá o dění na radnici ve [obec] měla negativně ovlivnit toto (tato) trestní řízení tak, aby šlo o informaci, která musí být před [jméno] [příjmení] utajena z pohledu účelu trestního řízení. Nalézací soud uzavřel, že z důkazů provedených v hlavním líčení, tedy v případě kauzy [obec], nebylo prokázáno, že by obžalovaný [jméno] [příjmení] sděloval skutečné, pravdivé a relevantní informace obžalovanému [jméno] [příjmení], které by se týkaly v obžalobě zmiňovaných trestních věcí, proto i v tomto bodu obžaloby byli oba obžalovaní zproštěni, neboť jejich jednání, které bylo v hlavním líčení prokázáno, nebylo trestným činem.

288. Odvolací soud předně podotýká, že i samotné potvrzení informace o tom, že se policie zajímá o dění na radnici ve [obec] z úst náměstka krajského ředitele policie, má podstatnou relevanci a sdělením této informace obžalovanému [příjmení], který má vazby na podnikatelské a politické prostředí, může být reálně ohroženo či zmařeno případné trestní řízení.

289. Po přezkoumání dané věci považuje odvolací soud závěry nalézacího za předčasné, když bylo zjištěno, že krajský soud při hodnocení důkazů nevyčerpal celý obsah některých z provedených důkazů, některé skutečnosti z nich vyplývající pominul, popř. jim nepřiznal odpovídající význam a pečlivě neuvážil všechny okolnosti případu v jejich souhrnu.

290. Státní zástupce v odůvodnění svého opravného prostředku namítl, že z obsahu předmětného hovoru obviněných [příjmení] a [příjmení] ze dne 27. 5. 2015 jednak vyplývá, že obžalovaný [příjmení] informuje obžalovaného [příjmení] o schůzce s Mgr. [příjmení], který se zajímal o uvedenou kauzu týkající se dění na radnici ve [obec] (mj. uváděl i jméno dozorového státního zástupce JUDr. [příjmení]) a požadoval po [příjmení], aby se do toho moc nerýpalo. Obžalovaný [příjmení] [příjmení] výslovně sděluje, že z toho mají strach, načež ten mu uvádí, že je to z toho důvodu, že tam zasáhli a [příjmení] uložil, aby dal pokyn na okres, aby vyvodili případné trestněprávní důsledky vůči správci pokladny města, přičemž jsou zahájeny úkony proti [příjmení], který je starosta, ale mu jde hlavně o toho místostarostu [příjmení].

291. Odvolací soud přisvědčil státnímu zástupci, že nalézací soud opětovně opomenul vyhodnotit výpověď samotného obžalovaného [příjmení], který v rámci své výpovědi potvrdil, že se skutečně bavili o dané věci, kdy vydal pokyn [příjmení], aby místně příslušný územní odbor SKPV vyvodil trestněprávní důsledky vůči vedoucím představitelům samosprávy [územní celek]. Po zpronevěře peněz z pokladny parkovacích automatů, za kterou byl odpovědný strážník [příjmení], bylo totiž zjištěno, že peníze měly být do městské pokladny dolity. Předmětem prověřování bylo, že někdo měl být za pokladnu zodpovědný.

292. Z obsahu zaznamenaného rozhovoru je podle státního zástupce navíc zcela zřejmé, že obžalovaný [příjmení] věděl, že obžalovaný [příjmení] má přímé vazby na osoby, které měly zájem získat další informace o dané věci (Mgr. [příjmení]), a přesto obžalovanému sděloval další informace a přinejmenším mu potvrdil, že se policie danými okolnostmi skutečně zabývá.

293. Odvolací soud po přezkoumání dané věci tak považuje závěry nalézacího soudu za předčasné, když krajský soud při hodnocení důkazů některé skutečnosti z provedených důkazů pominul, popř. jim nepřiznal odpovídající význam a pečlivě neuvážil všechny okolnosti případu jednotlivě a v jejich souhrnu. Nalézací soud proto poté, co mu bude věc vrácena k novému rozhodnutí, bude důsledně postupovat v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr.ř., přičemž se vypořádá s námitkami státního zástupce a obžalovaných.

294. Na závěr k výrokům uvedeným pod písmenem B) napadeného rozsudku odvolací soud poukazuje na určitou rozporuplnost v hodnotících úvahách krajského soudu, když ve vztahu k odůvodnění výroků, jimiž byli obžalovaní uznáni vinnými (pod písm. A/), tento soud jednoznačně konstatoval, že obžalovaný [jméno] [příjmení] nebyl oprávněn sdělovat obžalovanému [jméno] [příjmení] konkrétní informace o činnosti policie a tímto svým jednáním tak porušil povinnost mlčenlivosti policisty podle § 115 zákona o policii (bod 609. napadeného rozsudku), přičemž ve vztahu k výrokům pod písm. B) vyjadřuje názor opačný. Nalézací soud ve vztahu k výrokům, jimiž obžalované uznal vinnými, zcela jasně konstatoval, že činnost obžalovaného [jméno] [příjmení] tak, jak byla ve svém komplexu prokázána, nesplňuje požadavky na policejní práci a jeho motivem pro předávání informací [jméno] [příjmení] nebylo informace získávat, ale upevnit své postavení v bezpečnostních složkách, svůj vztah s [jméno] [příjmení] a přeneseně i s dalšími osobami v jeho okolí. Odvolací soud přisvědčil státnímu zástupci, že nejsou na místě žádné úvahy o „relativnosti” povinnosti mlčenlivosti, jejíž porušení krajský soud váže na to, zda bylo prokázáno, že obžalovaný [příjmení] má nějaké úzké kontakty na osoby, kterých se dané kauzy dotýkaly, a že tedy jejich sdělení právě této osobě by mohlo ohrozit probíhající trestní řízení. Obžalovaný [jméno] [příjmení] nebyl oprávněn získávat žádné informace z žádného trestního řízení, které bylo vedeno na KROK ve fázi přípravného řízení. Nalézací soud v odůvodnění svého rozhodnutí v části ve vztahu k výrokům pod písm. A) jednoznačně konstatoval, že díky vyhodnocení veškeré komunikace mezi obžalovanými [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] v průběhu celého sledovaného období byla prokázána soustavnost a pravidelnost předávání informací z trestních řízení, a to nikoliv pouze v těch čtyřech kauzách, které jsou uvedeny v odsuzující části rozsudku, ale rovněž i v dalších na KROK řešených trestních kauzách. Informování [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] o tom, co se děje na KROK, bylo podle nalézacího soudu soustavné a pravidelné (viz. bod 656. odůvodnění napadeného rozsudku). Požadavky nalézacího soudu na to, aby bylo prokázáno, že trestní kauzy, zmiňované ve zprošťujícím výroku rozsudku, byly pro obžalovaného [příjmení], resp. pro jeho okolí „zájmové”, jsou pro posouzení povinnosti mlčenlivosti obžalovaného [příjmení], a tedy pro naplnění zákonných znaků trestného činu zneužití pravomoci úřední osoby irelevantní. Tento závěr je souladný s rozhodnutím Nejvyššího soudu, sp.zn. 6 Tdo 1250/2020, jak bude rozvedeno níže. K právní kvalifikaci 295. Nalézací soud se právním hodnocením trestného jednání obžalovaných [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] zabývá v bodech 658. až 673. odůvodnění napadeného rozsudku. Ve vztahu k obžalovanému [jméno] [příjmení] dospěl k závěru, že tento obžalovaný svým jednáním uvedeným v bodech I.-IV. výroku napadeného rozsudku (v napadeném rozsudku chybně uvedeno I.-V.) umožnil jinému, aby jako úřední osoba, v úmyslu opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch, vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu a tím spáchal účastenství ve formě pomoci na přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Obžalovanému [jméno] [příjmení] je kladeno za vinu, že svým jednáním uvedeným v bodech I. - IV. výroku napadeného rozsudku (v napadeném rozsudku chybně uvedeno I. - V.) jako úřední osoba v úmyslu opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu a tím spáchal přečin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Obžalovanému [jméno] [příjmení] je napadeným rozsudkem kladeno za vinu, že svým jednáním uvedeným v bodě IV. výroku napadeného rozsudku jinému v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu slíbil úplatek a spáchal takový čin v úmyslu opatřit jinému značný prospěch a vůči úřední osobě a tím spáchal zločin podplacení podle § 332 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku.

296. Odvolací soud přisvědčil soudu nalézacímu, že obžalovaný [jméno] [příjmení] při svém trestném jednání vystupoval jako úřední osoba ve smyslu ustanovení § 127 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, podle něhož je úřední osobou příslušník ozbrojených sil nebo bezpečnostního sboru nebo strážník obecní policie. Obžalovaný [příjmení] byl policistou - [funkce] PČR, tedy příslušníkem bezpečnostního sboru, přičemž obžalovaný se dopustil trestné činnosti v souvislosti s pravomocí a odpovědností příslušníka bezpečnostního sboru - Policie České republiky (§ 127 odst. 2 tr. zákoníku).

297. Nalézací soud správně uzavřel, že obžalovaný [jméno] [příjmení] svým jednáním porušil své povinnosti policisty, vyplývající ze zákona o PČR, jakož i povinnosti příslušníka bezpečnostního sboru, vyplývající ze zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, neboť jednal v rozporu s § 45 odst. 1 písm. b), c), i), § 46 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů, ustanovení § 115 odst. 1 zákona č. 273/2008 Sb. o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, kdy jako policista zejména nesmí zneužívat ve prospěch vlastní nebo ve prospěch jiných osob informace nabyté v souvislosti s výkonem služby, je povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se seznámil při plnění úkolů policie nebo v souvislosti s nimi, které v zájmu zabezpečení úkolů policie, včetně úkolů podle trestního řádu, vyžadují, aby zůstaly utajeny před nepovolanými osobami, je povinen plnit nestranně, řádně a svědomitě služební povinnosti a jednat i v době mimo službu tak, aby svým jednáním neohrozil dobrou pověst bezpečnostního sboru. Povinnost mlčenlivosti podle zákona o služebním poměru je tak modifikována speciálním ustanovením § 115 zákona o policii, podle něhož je policista … povinen zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, se kterými se seznámil při plnění úkolů policie nebo v souvislosti s nimi, a které v zájmu zabezpečení úkolů policie nebo v zájmu jiných osob vyžadují, aby zůstaly utajeny před nepovolanými osobami. V případě informací, které [jméno] [příjmení] předával [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], jde o skutečnosti, se kterými se obžalovaný [jméno] [příjmení] seznámil při plnění úkolů policie nebo v souvislosti s nimi, a které v zájmu zabezpečení úkolů policie vyžadují, aby zůstaly utajeny před nepovolanými osobami. Odvolací soud přisvědčil nalézacímu soudu, že obžalovaný [jméno] [příjmení] porušil výše uvedená ustanovení zákona o policii a zákona o služebním poměru, čímž vykonával svou pravomoc způsobem odporujícím zákonu.

298. Nalézací soud uzavřel, že [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jednali v rozsudku uvedeným způsobem nikoliv proto, aby získali jakoukoliv materiální hodnotu (zvýhodnění či prospěch), ale pro dosažení prospěchu zcela imateriálního, který představovala jejich hodnota v očích dalších obchodních, politických či profesních partnerů či přátel, šlo o vědomí okolí, že [jméno] [příjmení] je důležitý, neboť zná informace o kauzách, které zajímaly či ohrožovaly známé či přátele [jméno] [příjmení], a je tyto informace ochoten sdílet. [Jméno] [příjmení] zase vytvořil dojem, že je schopen, díky svému přátelství s [jméno] [příjmení], takové informace získat. [Jméno] [příjmení] pak uvedený dojem mohl a hodlal využít pro svoje podnikání a neformální vliv. I takové cíle jsou prospěchem, na který cílí předmětná právní úprava. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 6 Tdo 1250/2020, již samotné získání, shromažďování a uchovávání neoprávněně získaných informací, jež by mohly být využity v osobních či obchodních vztazích, je možné považovat za imateriální zvýhodnění, na které pachatel neměl právo. Nalézací soud dále správně podpořil své závěry odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR publikované pod č. 25/1975 Sb. rozh. tr., podle něhož, se trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 písm. c) tr. zákona se dopustí veřejný činitel, který v úmyslu způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému jakýkoliv neoprávněný prospěch nesplní povinnost vyplývající z jeho pravomoci. Přitom se zde rozumí škodou nejen škoda materiální, nýbrž i škoda imateriální, zejména např. poškození práv fyzické nebo právnické osoby. Stejně tak neoprávněným prospěchem se rozumí nejen prospěch majetkový, nýbrž i jakákoliv jiná výhoda, na kterou nemá pachatel nebo jiná zvýhodněná osoba právo. Znak „v úmyslu způsobit jinému škodu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch “charakterizuje pohnutku pachatele, takže k dokonání trestného činu postačí, když pachatel, veden touto pohnutkou, nesplní povinnost vyplývající z jeho pravomoci veřejného činitele, a není třeba, aby škoda skutečně vznikla, anebo aby pachatel skutečně opatřil sobě nebo jinému neoprávněný prospěch. Zároveň není možné odhlédnout od skutečnosti, že k naplnění znaků skutkové podstaty uvedeného trestného činu není třeba, aby došlo ke konkrétní škodě, případně aby pachatel pro sebe nebo někoho jiného skutečně získal majetkový či imateriální prospěch (výhodu), ale postačuje, pokud bylo prokázáno, že obžalovaný vykonával pravomoc způsobem odporujícím zákonu v úmyslu opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch (k tomu viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp.zn. 7 Tdo 1059/2012, podle něhož k dokonání trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1 tr. zákona plně postačí, když pachatel jedná veden touto pohnutkou, a není třeba, aby skutečně jinému způsobil škodu nebo opatřil sobě nebo jinému neoprávněný prospěch).

299. Odvolací soud přisvědčil soudu nalézacímu, že obžalovaný [jméno] [příjmení] jednal v úmyslu získat (ze soustavného předávání informací) neoprávněný prospěch, spočívající ve zvýšení své vlastní hodnoty v očích [jméno] [příjmení] a osob v jeho okolí, které v představách [jméno] [příjmení] mělo vést k upevnění a udržení jeho profesního a společenského postavení. Je zcela nerozhodné, že informace, které obžalovanému [jméno] [příjmení] obžalovaný [jméno] [příjmení] předával, získával oprávněně (jako námětek ředitele [příjmení]), neboť prospěch obviněného a jiných osob musí vyplývat ze způsobu použití předmětných informací, nikoli ze způsobu jejich získání, byť by šlo o způsob protiprávní (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp.zn. 8 Tdo 1513/2017).

300. Nalézací soud provedl v dané věci rozsáhlé dokazování, a to i k dalším skutkovým okolnostem, které se uskutečnily mimo rámec žalovaného jednání a před tím, než došlo k zahájení úkonů trestního řízení v projednávané trestní věci. Nalézací soud by proto v rámci svého postupu souladného s § 2 odst. 5, 6 tr.ř. měl odpovídajícím způsobem zohlednit i tu prokázanou skutečnost, že zjištěné vztahy obžalovaných [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] fungovaly dlouhodobě již v minulosti (viz. např. kauza [anonymizována dvě slova]). Obžalovaný [jméno] [příjmení] měl tak dlouhodobě a nepřetržitě prostřednictvím [jméno] [příjmení] volný přístup k informacím z prošetřovaných trestních kauz a k dalším interním informacím policejního orgánu. K tomu je možno odkázat na rozhovor [jméno] [příjmení] s [jméno] [příjmení] dne 6. 2. 2015, v jehož rámci mj. obžalovaný [příjmení] vypráví o setkání s Mgr. [jméno] [příjmení], který měl u něj intervenovat ve prospěch podezřelého [příjmení]. V čase nahrávky 37:10 obžalovaný [příjmení] uvádí, že [příjmení] říkal: „[jméno], za [jméno] do toho v životě nepůjdu, ani bych nešel, říkám na rovinu, kdyby se to třeba týkalo tebe, znáš to, na pomoc máš 1, 2, 3 náboje a chceš si je vystřílet kvůli [příjmení] — máš pravdu. Já si umím představit, kdybys třeba měl problém ty nebo já nebo někdo z nás místních možná, že za to bych ještě, ale vystřílet si náboje na [příjmení] ostrý. Dělo se něco konec. Kamarádi jsme, ale [jméno], to musíš akceptovat tady to, máš pravdu. Jediné, co můžu teďka... musím se ho zeptat…“.

301. Odvolací soud přisvědčil stanovisku státního zástupce, že již samotné úniky neveřejných informací o trestních řízeních a úkonech Policie ČR jsou samy o sobě způsobilé ohrozit fungování policejního orgánu, neboť to může vést k varování zájmových osob před orgány Policie ČR (ke zničení důkazů, ovlivnění svědeckých výpovědí apod.), ale např. může i odrazovat potencionální oznamovatele trestné činnosti, informátory a další osoby spolupracující s PČR (nedůvěryhodnost KROKu jako instituce) - viz. např. výslech svědka plk. [jméno] [příjmení], který uvedl, že k takovým situacím skutečně docházelo a oznamovatelé se s poznatky zakládajícími věcnou příslušnost KROK obraceli na jejich expozituru ÚOKFK. V této souvislosti odvolací soud podotýká, že obžalovaný [jméno] [příjmení] neměl kontrolu nad tím, ke komu se informace, kterou sdělí obžalovanému [jméno] [příjmení] (popř. [jméno] [příjmení]), až dostane, kdo tak bude jejím koncovým příjemcem, a jak tato osoba s informací, která podléhá povinnosti zachování mlčenlivost ve smyslu § 115 zákona o policii, naloží. Obžalovaný [příjmení] tedy nemohl a ani neměl kontrolu nad již vyřčenými sděleními, přičemž je nutno zdůraznit, že pokud jsou sděleny tyto informace v počáteční fázi trestního řízení, je to o to nebezpečnější, neboť toto stádium trestního řízení je rozhodující pro dosažení jeho základního cíle, jímž je řádné a nestranné odhalování a objasňování trestné činnosti a spravedlivé potrestání jejich pachatelů. Nesmí tak docházet k tomu, aby úkony trestního řízení byly prováděny účelově, na základě instrukcí a soukromých zájmů osob stojících mimo orgány činné v trestním řízení a ve prospěch či v neprospěch osob, jichž se trestní řízení týká.

302. Nalézací soud poté, co na základě postupu souladného s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr.ř. ustálí skutkový stav dané věci, se bude zabývat právní kvalifikací prokázaného jednání. Již nyní lze konstatovat, že ze skutkových zjištění krajského soudu vyplývá, že se nejednalo pouze o „prosté úniky informací” z trestních řízení, ale v některých případech sám nalézací soud konstatuje snahu obou obžalovaných ovlivnit trestní řízení. Například v kauze [příjmení] (bod 624. napadeného rozsudku) krajský soud uzavřel, že v rozhovoru ze dne 13. 3. 2015 obžalovaný [příjmení] obžalovanému [příjmení] sděluje obsah rozhovoru se státním zástupcem, a to zcela konkrétní informaci, kterou obžalovaný [příjmení] disponoval od státního zástupce, a která v tu dobu nebyla veřejně dostupná. Následně [příjmení] sděluje [příjmení], že „my uděláme to, že až dostane jakýkoliv odsuzující rozsudek … tak na ni vytáhneme další věci, co jsou“. V tomtéž rozhovoru pak obžalovaný [příjmení] „žádá [příjmení] o radu“: „přemýšlím spíš nad jinou variantou, jestli na to tlačit hodně a valit ju tu [příjmení], abychom jsme ju donutili mluvit anebo vzhledem k tomu [jméno] ne, co myslíš?“; na to [příjmení] odpovídá „(já bych) moc netlačil. Já bych zkusil prodej jiných baráků“. Podle nalézacího soudu z výše uvedených rozhovorů pak vyplývá rovněž závěr, že [jméno] [příjmení] sděloval [jméno] [příjmení] svůj názor na průběh a pozadí celé kauzy, nabádal jej, aby obžalovanou Ing. [jméno] [příjmení] předvolal, a navrhnul jí spolupráci s tím, že znají její majetkovou situaci (viz. rovněž rozhovor 23. 2. 2015). Obžalovaný [jméno] [příjmení] rovněž obžalovaného [jméno] [příjmení] (na jeho výzvu) žádal, aby od dalších kroků vůči Ing. [jméno] [příjmení] upustil a netlačil na ni a spíše zkusil prověřit prodeje dalších domů z majetku města (13. 3. 2015). Skutečností zůstává, že se policie následně o další majetkové transakce města skutečně zajímala.

303. Dále je nutno upozornit na závěr nalézacího soudu o informování [příjmení] o finančním šetření (výrok o vině pod bodem III., body 636. a 637. odůvodnění napadeného rozsudku), podle něhož [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] žádá, aby [jméno] [příjmení] informoval, že mu policie peníze v dohledné době nezajistí, a že tedy bude mít možnost peníze vybrat a uschovat, což [jméno] [příjmení] při osobní schůzce uskutečněné následujícího dne [jméno] [příjmení] sdělil a poradil mu konkrétní způsoby dalšího nakládání s penězi, kterými vyloučí hrozbu jejich zajištění policií, když i následně [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] dal najevo, že informace [jméno] [příjmení] předal.

304. Za podstatné považuje odvolací soud i závěr krajského soudu o předání informace obžalovaným [příjmení] obžalovanému [příjmení] (bod 652. napadeného rozsudku). Nalézací soud konstatoval: „Pokud jde o informace, které tedy v daném případě obžalovaný [příjmení] předal obžalovanému [příjmení] (a v kontextu postavení obžalovaného [příjmení] v této věci a jeho vztahy k aktérům kauzy jde o informace, které měly být před jmenovaným utajeny), pak jde o konkretizaci úkonů, které se týkaly zadaného znaleckého posudku z oboru kriminalistika, odvětví písmoznalectví, resp. časové souvislosti tohoto úkonu, a co se zkoumá, že podnětem k prověřování byl audit ministerstva financí, že policie ověřovala čestná prohlášení, jak byla na počátku šetření pro policii podstatná personální propojenost zúčastněných firem, úvahy, jak případně trestní odpovědnost vyloučit, že je jasné, že bude věc odložena, a kdo může případ znovu otevřít, jaké jsou časové souvislosti celého případu. Znovu i u této kauzy (jako výše ve vztahu k obžalovanému [příjmení]) platí, že pokud obžalovaný [příjmení] některými informacemi disponuje a ověřuje si je, pak i potvrzení takových informací ze strany náměstka policejního ředitele pro SKPV má pro nezúčastněnou osobu relevanci a jde o informaci (ono potvrzení), jejíž sdělení má potenciál negativně zasáhnout do trestního řízení.“ 305. Podle státního zástupce tak došlo k vážné poruše v činnosti Krajského ředitelství policie, neboť docházelo nejen k dlouhodobému porušování povinnosti mlčenlivosti o skutečnostech vyplývajících z probíhajících trestních řízení, ale byla rovněž dlouhodobě porušována ochrana osobních údajů účastníků těchto trestních řízení. Krajské ředitelství policie Olomouckého kraje v důsledku uvedeného jednání dlouhodobě neplnilo úlohu nestranného a nezaujatého policejního orgánu, což je jeho základní funkce. Podle státního zástupce nalézací soud dostatečně nevyhodnotil celou řadu velmi podstatných skutečností. Podle státního zástupce se jednalo o dlouhodobé a relativně masivní úniky informací z trestních řízení vedených u KROK či jiných policejních orgánů (v podstatě se jednalo o pravidelné, dlouhodobé a soustavné reportování všeho podstatného, co se dělo na OHK), které pocházely od obžalovaného [jméno] [příjmení], jako [funkce] pro SKPV, tedy od vrcholového představitele tohoto policejního orgánu, u něhož se sbíhaly veškeré podstatné informace z trestněprávních kauz (z hlediska věcné příslušnosti se jednalo o typově nejzávažnější případy, které jsou v rámci Policie ČR prošetřovány). Příjemcem těchto informací byl na druhé straně obžalovaný [jméno] [příjmení], jako významný podnikatel, který se pohyboval ve vlivném podnikatelsko-politickém prostředí. Podle závěrů nalézacího soudu [jméno] [příjmení] měl z pravidelného přijímání těchto informací zřejmý prospěch, který spočíval v posílení jeho vlivu a postavení v tomto podnikatelsko-politickém prostředí, neboť se tím zvyšovala jeho hodnota. Je nutno si uvědomit, že v dané věci se nejednalo o ojedinělé pochybení řadového kriminalisty, ale pravidelné neoprávněné sdělovaní informací v podstatě o veškerém dění na KROK ze strany vrcholového představitele tohoto policejního orgánu. Podle závěrů nalézacího soudu v dané věci sdělované informace byly s vědomím obžalovaného [příjmení] obžalovaným [jméno] [příjmení] předávány dál třetím osobám. Jednání obžalovaného [příjmení] tak podle státního zástupce naplňuje zákonné znaky kvalifikované skutkové podstaty zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zákoníku. Tato právní kvalifikace umožňuje náležitým způsobem vylíčit závažnost jednání obžalovaného [příjmení], které dosahuje natolik výrazné společenské škodlivosti, že je na místě ji důrazně odlišit od jiných obdobných případů, které se týkají méně závažných úniků informací z trestních řízení, typicky od řadových příslušníků policejních orgánů.

306. Zvlášť závažného zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zákoníku se dopustí úřední osoba, která v úmyslu způsobit jinému škodu nebo jinou závažnou újmu anebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch vykonává svou pravomoc způsobem odporujícím jinému právnímu předpisu a způsobí takovým činem vážnou poruchu v činnosti orgánu státní správy, územní samosprávy, soudu nebo jiného orgánu veřejné moci.

307. Odvolací soud v obecné rovině připomíná, že naplnění znaku způsobení vážné poruchy v činnosti orgánu státní správy předpokládá vyvolání situace, která brání předmětné instituci v řádném plnění jejích základních úkolů, a to po určitou, ne zcela zanedbatelnou, dobu. Porucha způsobená úřední osobou nemusí nastat přímo v instituci, v níž pachatel pracuje, ale mezi jeho jednáním při výkonu pravomoci a způsobenou vážnou poruchou v činnosti byť i jiné instituce musí být dána příčinná souvislost, přičemž k trestní odpovědnosti za tento těžší následek postačí zavinění nedbalostní dle § 17 písm. a) tr. zákoníku. Komentář k trestnímu zákonu autorů Šámala, P. a kol, 6. vydání, nakladatelství C. H. Beck, Praha 2004, zmiňuje při výkladu tohoto zákonného znaku, že se musí jednat o vyvolání vážné nedůvěry a nespokojenosti s činností orgánů státu u větší skupiny obyvatel (srov. str. 997). Obecně platí, že jednoznačný právní závěr o způsobení vážné poruchy v činnosti orgánu státní správy musí být nejprve podložen provedenými důkazy a následně výstižně popsán ve skutkové větě rozsudku (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2013, sp.zn. 8 Tdo 1432/2012-34).

308. Nalézací soud při svých úvahách o právní kvalifikaci trestného jednání obžalovaného [příjmení] (a obžalovaného [příjmení]), jež náležitě zjistí postupem souladným s § 2 odst. 5, 6 tr.ř., vezme v úvahu výše uvedené, zváží i právní kvalifikaci v podobě pokusu podle § 21 odst. 1 tr. zákoníku (pokusem je jednání, které bezprostředně směřuje k dokonání trestného činu a jehož se pachatel dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, jestliže k dokonání trestného činu nedošlo) ke zvlášť závažnému zločinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. c) tr. zákoníku a své hodnotící úvahy řádně rozvede.

309. K uplatněné námitce obžalovaného [příjmení], že měl být napadeným rozsudkem zproštěn i pro část jednání popsaného v bodě IV. výroku, jež bylo v podané obžalobě právně posouzeno jako zvlášť závažný zločin přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea první, odst. 4 písm. a), b) tr. zákoníku, odvolací soud podotýká, že postupem podle § 226 tr.ř. soud rozhoduje o zproštění pro„ skutek“ vymezený v žalobním návrhu, nikoli pro jeho právní posouzení v obžalobě, kterým soud není vázán (viz. § 220 odst. 3 tr.ř.).

310. Ve vztahu k právní kvalifikaci trestného jednání obžalovaného [jméno] [příjmení] odvolací soud podotýká, že nalézací soud prokázané jednání obžalovaného [jméno] [příjmení] právně hodnotí jako účastenství ve formě pomoci na přečinu zneužití pravomoci úřední osoby podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku k § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku.

311. Odvolací soud nejprve v obecné rovině podotýká, že pokud nalézací soud hodnotí jednání obžalovaného [příjmení] jako jeden z typů účastenství na trestném činu [jméno] [příjmení], pak zásada akcesority účastenství znamená, že trestnost jednání účastníka je přímo vázána na trestnost jednání hlavního pachatele.

312. Podle § 24 odst. 1 tr. zákoníku účastníkem na dokonaném trestném činu nebo jeho pokusu je, kdo úmyslně a) spáchání trestného činu zosnoval nebo řídil (organizátor), b) vzbudil v jiném rozhodnutí spáchat trestný čin (návodce), nebo c) umožnil nebo usnadnil jinému spáchání trestného činu, zejména opatřením prostředků, odstraněním překážek, vylákáním poškozeného na místo činu, hlídáním při činu, radou, utvrzováním v předsevzetí nebo slibem přispět po trestném činu (pomocník). Účastenství podle trestního zákoníku je možné pouze na dokonaném trestném činu nebo na jeho pokusu, nikoli na jeho přípravě. To znamená, že organizátorství, návod a pomoc jsou posuzovány jako účastenství a jsou ve smyslu § 24 tr. zákoníku trestné, jen když se pachatel trestného činu o něj alespoň pokusil. Přitom se uplatní zásada akcesority účastenství, bránící posoudit jako účastenství na trestném činu jednání směřující k spáchání činu, za jehož spáchání nelze vůči nikomu vyvodit trestní odpovědnost, stejně jako k činu, jehož realizace nepokročila dále než do stádia přípravy. V rozporu se zásadou akcesority účastenství není to, že účastenství na trestném činu s konkrétním nebo speciálním subjektem není podmíněno zvláštní vlastností, postavením nebo způsobilostí účastníka jako je to u pachatelství takového trestného činu. Účastník na takovém trestném činu - tedy organizátor, návodce a pomocník - proto nemusí mít onu zvláštní vlastnost, postavení nebo způsobilost, kterou musí mít jeho pachatel (§ 114 odst. 3 tr. zákoníku). To umožňuje posoudit jako účastníka rovněž osobu, která se na takovém trestném činu podílela za okolností, které by jinak zakládaly spolupachatelství, tedy společným jednáním, ve společném úmyslu s hlavním pachatelem, avšak není konkrétním nebo speciálním subjektem. Pokud jednání obžalovaného lze posoudit jako více forem účastenství, ve výroku rozsudku o vině se uvede pouze nejzávažnější z nich, neboť další formy jsou v ní obsaženy (viz. R 4/2000). Předpokladem trestní odpovědnosti organizátora však není vytvoření organizované skupiny (srov. R 67/1971).

313. Odvolací soud přisvědčil námitce státního zástupce ve vztahu k obžalovanému [příjmení], že výsledky provedeného dokazování rozhodně nenasvědčují tomu, že by obžalovaný „pouze umožnil” [jméno] [příjmení] spáchání trestného činu zejména tím, že by „vytvářel prostor” (místo, čas, příležitost) k tomu, aby mu obžalovaný [příjmení] neoprávněně sděloval konkrétní informace z trestních řízení. Nalézací soud ve svých skutkových závěrech uzavřel, že [jméno] [příjmení] v rámci zaznamenaných hovorů cíleně hovořil s [jméno] [příjmení] o kauzách, které KROK řeší, zajímal se o situaci v jednotlivých řízeních a od [jméno] [příjmení] soustavně a pravidelně zjišťoval skutečný stav řízení. Sám nalézací soud uvádí, že [jméno] [příjmení] sděloval [jméno] [příjmení] svůj názor na postup policie v konkrétních trestních věcech, určitý postup policie schvaloval či vyjadřoval svůj nesouhlas, sděloval [jméno] [příjmení], jak by měla policie postupovat, aby se postup policie v konkrétních trestních věcech nedotknul například osoby [jméno] [příjmení]. Dosud prokázané jednání i podle odvolacího soudu nelze právně kvalifikovat jako nejméně závažnou formu trestné součinnosti ve formě pomoci, neboť by tím nebyla dostatečně vyjádřena jeho povaha a škodlivost. V tomto směru je nutno poukázat na závěry nalézacího soudu, podle nichž z obsahu zaznamenaných rozhovorů vyplývá, že obžalovaný [jméno] [příjmení] se v některých případech přímo dotazuje obžalovaného [jméno] [příjmení] na jeho názor, jakým způsobem by měla policie v konkrétních případech dále postupovat. Jedná se např. o jejich vzájemné rozhovory ze dne 13. 3. 2015 a 23. 2. 2015, v jejichž rámci obžalovaný [jméno] [příjmení] nejen sděluje obsah interního rozhovoru se státním zástupcem v kauze [příjmení], ale výslovně se dotazuje [příjmení], jakým způsobem by měla policie dále konat. I podle nalézacího soudu se jedná o případ, kdy KROK skutečně postupuje podle „doporučení” obžalovaného [příjmení]. Za podobnou situaci lze označit případ kauzy [anonymizováno]. Jedná se o rozhovory [jméno] [příjmení] s [jméno] [příjmení] z 13. 3. 2015 a 21. 5. 2015, v nichž obžalovaný [příjmení] nevystupuje v roli pasivního příjemce nezákonně sdělovaných informací, ale opět se sám aktivním způsobem zapojuje do skutkového děje, a dokonce takto neoprávněně získané informace předává dál, v daném konkrétním případě přímo osobě hlavního podezřelého. Sám se tak nabízí do role nejen příjemce informace, ale současně i prostředníka pro přenos této informace mezi [příjmení] a koncovým adresátem ([příjmení]). V důsledku tohoto jednání obžalovaných mohlo zcela nepochybně dojít nejen k ohrožení, ale i ke zmaření probíhajícího prověřování. Dále je možno poukázat i na další rozhovory, v nichž obžalovaný [příjmení] sděluje [příjmení], že jím sdělené informace proudí od [příjmení] k dalším osobám, např. k [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], případně ministru [příjmení] (viz. bod 605. napadeného rozsudku) nebo rozhovory, v nichž nabádá [příjmení], jak by se měl zachovat ve vztahu ke svému služebně nadřízenému Ing. [příjmení], řediteli KROK, ohledně informování o kauze [příjmení] (viz. rozhovory ze dne 23. 2. a 26. 2. 2015).

314. Odvolací soud přisvědčil státnímu zástupci, že nalézací soud v rámci svých právních závěrů ohledně formy účastenství obžalovaného [jméno] [příjmení] dostatečně nezohlednil skutečnost, že tyto vzájemné vztahy mezi obžalovaným [příjmení] a obžalovaným [příjmení] byly vytvořeny dávno před tím, než došlo k zahájení prověřování nyní projednávané trestní věci. Jedná se tedy o historicky dlouhodobě fungující spojenectví obou jmenovaných. K tomu je nutno podotknout, že i sám nalézací soud uzavřel, že obžalovaný [příjmení] se cítil být [příjmení] zavázán za to, že se zasadil o jeho funkci [funkce] KROK a že sám [příjmení] navozoval před [příjmení] tento dojem, čímž ho motivoval k tomu, aby mu předával další informace (bod 604. napadeného rozsudku). Odvolací soud přisvědčil námitce státního zástupce, že jednání obžalovaného [příjmení] by mělo být právně posouzeno jako účastenství ve formě organizátorství podle § 24 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku, případně alespoň jako účastenství ve formě návodu podle § 24 odst. 1 písm. b) tr. zákoníku, avšak nikoli pouze jako účastenství ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoníku na trestném činu zneužití pravomoci úřední osoby.

315. Ve vztahu k právní kvalifikaci trestného jednání obžalovaného [jméno] [příjmení] odvolací soud uvádí, že přisvědčil správnosti závěru nalézacího soudu, že obžalovaný [příjmení] svým jednáním uvedeným v bodě IV. výroku napadeného rozsudku jinému v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu slíbil úplatek a spáchal takový čin v úmyslu opatřit jinému značný prospěch a vůči úřední osobě a tím spáchal zločin podplacení podle § 332 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku.

316. Odvolací soud souhlasí s nalézacím soudem, že obžalovaný [jméno] [příjmení] slíbil úplatek v souvislosti s „obstaráváním věcí obecného zájmu“ (v konkrétním případě prověřování spáchání trestné činnosti). Za takové obstarávání věcí obecného zájmu se obecně považuje činnost, která souvisí s plněním úkolů, týkajících se věcí obecného zájmu, tedy nejen rozhodování orgánů státní moci a správy, ale i jiná činnost při uspokojování zájmů občanů a právnických osob v oblasti materiálních, sociálních, kulturních a jiných potřeb (srov. R 16/1988, s. 76). Vedení trestního řízení či prověřování spáchání trestného činu, jeho ukončení (ať již odložením věci nebo zahájením trestního stíhání) je obstarávání věcí obecného zájmu, jak správně uvedl nalézací soud. „Úplatkem“ se rozumí neoprávněná výhoda, spočívající v přímém majetkovém obohacení nebo jiném zvýhodnění, které se dostává nebo má dostat uplácené osobě nebo s jejím souhlasem jiné osobě a na kterou nemá nárok (§ 334 odst. 1). Zpravidla jde o zvýhodnění, které se dostává uplácenému nebo s jeho souhlasem jiné osobě, spočívající zejména v přímém majetkovém prospěchu, např. finančním nebo materiálním. Může však jít i o výhodu jiného druhu, např. protislužbu. Úplatkem se tedy rozumí i „jiné zvýhodnění“, na které uplácený, resp. jiná osoba, jíž se toto zvýhodnění se souhlasem upláceného dostává, nemá nárok (RIZMAN, Stanislav. § 331 (Přijetí úplatku). In: ŠÁMAL, Pavel a kol. Trestní zákoník 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2012, marg. č. 5). Nalézací sud proto nepochybil, když dospěl k závěru, že v kontextu této legální definice se v daném případě zjevně o „úplatek” jedná, a to i v případě, že je jeho podoba nezřetelná až nekonkrétní.

317. Nalézací soud rovněž správně vyhodnotil, že obžalovaný [jméno] [příjmení] spáchal takový čin v úmyslu opatřit jinému značný prospěch a vůči úřední osobě. Krajský soud uzavřel, že cílem (úmyslem) obžalovaného [jméno] [příjmení] bylo odložení trestní věci, čímž by činila korekce dotace pouze (maximálně) 25 % a nikoliv 100 %. V konkrétních číslech je to 29 052 107 Kč. Pro právní hodnocení je rovněž podstatné, že obžalovaný [jméno] [příjmení] slíbil úplatek „v úmyslu opatřit jinému značný prospěch“. Nalézací soud správně poznamenal, že není vůbec podstatné, zda si obžalovaní vykládali aktuálně nastavená pravidla pro dotační korekce správně, a zda by k takovému prospěchu vůbec (v případě odložení trestní věci) došlo. I podle odvolacího soudu je zjevné, že obžalovaný [příjmení] i obžalovaný [příjmení] minimálně měli v době svého jednání takovou představu a tedy i takový úmysl. Rovněž závěr, nalézacího soudu, že obžalovaný [jméno] [příjmení] spáchal daný skutek „vůči úřední osobě“, je správný, když obžalovaný [jméno] [příjmení] byl policistou - úřední osobou ve smyslu ustanovení § 127 odst. 1 písm. e) tr. zákoníku, což bylo obžalovanému [jméno] [příjmení] dobře známo.

318. K právnímu posouzení jednání obžalovaného [jméno] [příjmení] a obžalovaného [jméno] [příjmení] v bodě IV. výroku napadeného rozsudku státní zástupce uvedl, že nesouhlasí se závěry nalézacího soudu, že v řízení nebyla prokázána trestní odpovědnost [jméno] [příjmení] zvlášť závažným zločinem přijetí úplatku podle § 331 odst. 1 alinea první, odst. 4 písm. a), b) tr. zákoníku, resp. že nebyl prokázán skutek, spočívající v jednání obžalovaného dne 13. 8. 2015, který by bylo možno takto právně hodnotit.

319. Soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku jednoznačně uzavřel, že ze strany obžalovaného [jméno] [příjmení] byl učiněn slib úplatku, avšak z předmětného audiozáznamu jejich rozhovoru nelze vyloučit argumentaci obhajoby, že formulace užité [jméno] [příjmení] byly pouze snahou o opětovné odmítnutí slibovaného úplatku, resp. snahou o ukončení nepříjemného rozhovoru. Z těchto důvodů, za použití zásady v pochybnostech ve prospěch obžalovaného, nalézací soud uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by obžalovaný [jméno] [příjmení] (byť konkludentně) přijal nabízený slib úplatku, resp. že by si nechal slíbit úplatek. K tomu je nutno podotknout, že nalézacímu soudu je již výše uloženo, aby se po vrácení věci v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr.ř. zabýval veškerými důkazy, jež se vztahují k tomuto žalovanému jednání s ohledem na uplatněnou odvolací argumentaci státního zástupce a poté vyvodil odpovídající skutkové a právní závěry.

320. Nalézací soud v bodě 668. odůvodnění napadeného rozsudku konstatoval, že s ohledem na zásadu obžalovací, podle níž mohl posuzovat pouze skutek spočívající v jednání obžalovaného [jméno] [příjmení], který byl popsán v obžalobě (potažmo v usnesení o zahájení trestního stíhání), a pouze to právně hodnotit, jakkoliv bylo v řízení prokázáno jednání obžalovaného [jméno] [příjmení], které se materiálně blíží skutku, který byl kladen za vinu obžalovanému [jméno] [příjmení] (hodnocenému jako pomoc k přečinu zneužití pravomoci úřední osoby), krajský soud tyto části jednání obžalovaného [jméno] [příjmení] nemohl hodnotit (a jeho jednání i třeba takto právně posuzovat), když byl omezen skutkem popsaným v bodě V. obžaloby. V tomto bodě obžaloby, resp. v bodě IV. rozsudku, popsaný skutek pak musel být ve vztahu k obžalovanému [jméno] [příjmení] právně hodnocen jako zločin podplacení podle § 332 odst. 1 alinea první, odst. 2 písm. a), b) tr. zákoníku.

321. Odvolací soud se s tímto právním závěrem nalézacího soudu neztotožnil. Pokud krajský soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že se obžalovaný [jméno] [příjmení] svým jednáním dne 13. 8. 2015 dopustil účastenství na trestném činu zneužití pravomoci úřední osoby (jehož se měl jako hlavní pachatel dopustit obžalovaný [jméno] [příjmení]), pak měl postupem podle § 190 odst. 2 tr.ř. upozornit obžalovaného [jméno] [příjmení] na možnost odchylného právního posouzení skutku a uznat ho vinným i tímto trestným činem, resp. účastenstvím na něm. Tento postup je souladný se zákonem, neboť zákon v ustanovení § 190 odst. 2 tr.ř. a § 225 odst. 2 tr.ř. výslovně připouští změnu (rozšíření) právní kvalifikace jednání obžalovaného, než podle kterého skutek posuzovala obžaloba. Pokud nalézací soud ke zdůvodnění nemožnosti rozšíření právní kvalifikace jednání obžalovaného [příjmení] argumentoval tím, že byl omezen skutkem popsaným v bodě V. obžaloby, je nutno v obecné rovině připomenout, že „pojem „skutek“ a „popis skutku“ nejsou totožné a je proto třeba je rozlišovat. Skutek je to, co se ve vnějším světě objektivně stalo. Naproti tomu je popis skutku slovní formulací, jejímž prostřednictvím se skutek odráží ve vyjadřovacích projevech lidské komunikace. Pro rozhodnutí orgánů činných v trestním řízení je významný samotný skutek a nikoli jeho popis, protože trestní stíhání se vede ohledně skutku a nikoli ohledně popisu skutku. Obecně platí, že popisem skutku, ani právní kvalifikací skutku v obžalobě soud není vázán, když povinnost soudu rozhodnout o žalovaném skutku neznamená povinnost převzít z obžaloby zcela popis skutku. Požadavek ustanovení § 220 odst. 1 tr.ř., že soud může rozhodnout jen o skutku uvedeném v žalobním návrhu, totiž neznamená, že musí jít o naprostou shodu žalobního návrhu s výrokem rozsudku, neboť některé skutečnosti uvedené v žalobním návrhu mohou odpadnout a naproti tomu některé mohou přibýt, přičemž skutek, který je předmětem trestního řízení, projednává soud v celé šíři. Lze proto přihlížet i ke změnám skutkového stavu, k nimž došlo při projednávání věci před soudem. Protože podstatu skutku lze spatřovat především v jednání a v následku, který jím byl způsoben, bude totožnost skutku zachována, bude-li zachována alespoň buď totožnost jednání, nebo totožnost následku. Podstata skutku z hlediska § 220 odst. 1 tr.ř. spočívá v účasti obviněného na určité události popsané v žalobním návrhu, z které vzešel následek porušující nebo ohrožující zájmy chráněné trestním zákoníkem. Podstatné z tohoto hlediska nejsou ty skutkové okolnosti, které charakterizují jen zavinění či jiný znak subjektivní stránky činu. Následkem z hlediska zachování totožnosti skutku je třeba rozumět porušení individuálního objektu trestného činu v jeho konkrétní podobě, tedy konkrétní následek (porušení či ohrožení určitého jedinečného vztahu - zájmu). Totožnost skutku nenarušují změny v jednotlivých okolnostech, které individualizují skutek, když jinak totožnost jednání zůstala zachována. Při neshodě mezi jednáním uvedeným v obžalobě a tím, které vyšlo najevo v řízení před soudem, může udržovat totožnost skutku totožnost způsobeného následku. Týkají-li se změny, k nimž došlo v důsledku dokazování před soudem, skutečností, které ve svém souhrnu tvoří jednání, bude zachována totožnost skutku, jestliže jednání vylíčené v obžalobě a jednání po změnách, k nimž došlo v řízení před soudem, budou alespoň částečně totožná; totéž platí, pokud jde o následek.“ (viz. usnesení NS z 3. 10. 2018, č.j. 7 Tdo 1121/2018-40). Odvolací soud přisvědčil státnímu zástupci, že v daném případě by byla zachována totožnost skutku, neboť je dána přinejmenším částečná shoda v jednání i částečná shoda v následku, když konkrétní okolnosti byly popsány již v usnesení o zahájení trestního stíhání, v obžalobě a následně i v odsuzujícím rozsudku. Nalézací soud konstatoval, že bylo prokázáno jednání obžalovaného [jméno] [příjmení], které se materiálně blíží skutku, který byl kladen za vinu obžalovanému [jméno] [příjmení]. V popise skutku je i podle odvolacího soudu dostatečně vyjádřeno jednání obžalovaného [jméno] [příjmení], který „umožnil” [jméno] [příjmení], o němž „věděl“, že vystupuje jako [funkce] KROK, aby spáchal trestný čin zneužití pravomoci úřední osoby podle § 329 odst. 1 písm. a) tr. zákoníku. Toto umožnění lze stejně jako v případě obžalovaného [jméno] [příjmení] spatřovat v tom, že obžalovaný [jméno] [příjmení] „zjišťoval” a neoprávněně si [jméno] [příjmení] „cíleně nechával zjišťovat“ konkrétní informace z daného trestního řízení, které nebyly přístupné osobám stojícím mimo toto trestní řízení, ačkoliv „věděl“, že na sdělení takových informací nemá nárok, a o sdělované informace „projevoval aktivní zájem”. Státní zástupce dále poukázal na to, že je rovněž třeba vnímat zamýšlený prospěch, jenž z uvedené pomoci měl mít obžalovaný [jméno] [příjmení] a osoby dotčené prověřováním dané trestní věci, když stejně jako v případě obžalovaného [jméno] [příjmení] neoprávněné sdělení či pouhé potvrzení takových informací ze strany náměstka policejního ředitele pro SKPV má pro nezúčastněnou osobu relevanci a jde o informaci, jejíž sdělení má potenciál negativně zasáhnout do trestního řízení. Lze souhlasit se státním zástupcem i v tom, že i v případě obžalovaného [jméno] [příjmení] mohl nalézací soud učinit závěr, že jmenovaný byl přinejmenším „srozuměn” s tím, že mu obžalovaný [příjmení] sděluje informace neoprávněně, neboť každý má v takové situaci obecné povědomí o tom, že policista porušuje svoje povinnosti.

322. Na závěr lze konstatovat, že odvolací soud po přezkoumání dané trestní věci zjistil, že nalézací soud nedostál všem svým zákonným povinnostem uvedeným v ustanovení § 2 odst. 5, 6 tr.ř. Bylo zjištěno, že soud prvního stupně u některých důkazů nevyčerpal celý jejich obsah a neučinil tak z nich správná skutková zjištění. Nalézací soud rovněž pochybil, když izolovaně hodnotil některé provedené důkazy, hodnocení veškerých důkazů tak nebylo komplexní, v logických souvislostech, v důsledku čehož byla shledána neúplnost skutkových zjištění nalézacího soudu, týkající se přezkoumávané části rozsudku. Bylo tak zjištěno, že krajský soud se dostatečným způsobem nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a byly zjištěny i nedostatky ve vazbě mezi skutkovými zjištěními a úvahami soudu při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé, což souvisí i s porušením ustanovení trestního zákona. Odvolací soud proto z podnětu odvolání státního zástupce a obžalovaných Ing. [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] napadený rozsudek zrušil v celé odsuzující části (pod písmenem A) a ve všech výrocích pod písmenem B), jimiž byli obžalovaní Ing. [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení] podle § 226 písm. b) tr.ř. zproštěni obžaloby. Podle § 259 odst. 1 tr.ř. byla věc ve zrušené části vrácena soudu prvního stupně, aby učinil nové rozhodnutí.

323. Odvolací soud vzhledem k tomu, že nalézací soud řádně neustálil skutkový stav dané trestní věci, považuje za předčasné a neúčelné, aby se vyjadřoval k právním následkům (trestům) trestného jednání pro obžalované.

324. Nalézací soud tak po vrácení věci odstraní jemu vytýkaná pochybení rozvedená výše, případně dokazování doplní o důkazy, jejichž potřeba vyvstane v průběhu řízení před soudem prvního stupně, následně bude důsledně postupovat v souladu s ustanovením § 2 odst. 5, 6 tr.ř., přičemž přistoupí k hlubšímu zohlednění všech okolností případu, vypořádá se s námitkami státního zástupce a obžalovaných a poté odpovídajícím způsobem rozhodne.