40 C 1/2022-159

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Ivetou Cvingráfovou, jako zastupující soudkyní, ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] pro zaplacení 82 690,72 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 82 690,72 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 82 690,72 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 55 535,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 82 690,72 Kč s příslušenstvím. Nárok odůvodnila tak, že z titulu smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], kterou uzavřela jako postupník s [jméno] [příjmení], narozeným [datum] (dále jen„ postupitel“), je ve věci aktivně legitimovaná. Postoupení pohledávky bylo žalované postupitelem oznámeno písemným oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum]. Žalovaná uzavřela s postupitelem jakožto úvěrovaným dne [datum] smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] (dále též„ úvěrová smlouva“). Téhož dne uzavřela žalovaná společně s postupitelem i rozhodčí smlouvu, v níž bylo sjednáno, že veškeré spory z úvěrové smlouvy budou řešeny před rozhodcem vybraným žalovanou. Na základě úvěrové smlouvy a dodatku k ní žalovaná poskytla postupiteli částku 30 000 Kč za poplatek 48 960 Kč, tedy celková částka splatná postupitelem měla být 78 960 Kč, výpůjční úroková sazba činila 148,18 % p.a. a RPSN činilo 150,81 %. Úvěrová smlouva byla zajištěna celou řadou smluvních sankcí (žalobkyně poukázala zejména na ujednání o smluvní pokutě ve výši 25 % z dlužné částky a na smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně za každý den prodlení s úhradou nové jistiny). V průběhu trvání smluvního vztahu došlo k prodlení postupitele, žalovaná proti němu zahájila rozhodčí řízení, jež vyústilo ve vydání rozhodčího nálezu, na jehož základě byla postupiteli uložena povinnost zaplatit žalované nejen reálně poskytnutou částku, ale také excesivní úrok a řadu smluvních pokut a sankcí, jakož i náklady rozhodčího řízení. Žalovaná zahájila vůči postupiteli na podkladě rozhodčího nálezu exekuční řízení, které bylo vedeno soudním exekutorem JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad [okres]. V průběhu exekučního řízení postupitel seznal, že je exekuce vedena neoprávněně (na základě nezpůsobilého exekučního titulu) a podal návrh na zastavení exekuce. Exekuční řízení bylo zastaveno usnesením [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], z důvodu, že exekuce byla vedena na základě nevykonatelného titulu, rozhodčí nález nebyl postupiteli řádně doručen, tudíž nemohl nabýt právní moci a nestal se způsobilým exekučním titulem. Usnesení o zastavení exekuce nabylo právní moci dne [datum] Soudní exekutor před zastavením exekuce vymohl plnění v celkové výši 155 123 Kč, z čehož vyplatil žalované částku ve výši 128 583,40 Kč. Žalobkyně uvedla, že se žalobou domáhá zaplacení rozdílu mezi vyplaceným plněním a částkou, kterou je žalovaná, podle žalobkyně, oprávněna si ponechat (ponechat si žalovaná může vyplacenou jistinu úvěru v částce 30 000 Kč a úrok z prodlení z této částky za dobu od [datum] do [datum], celkem je žalovaná oprávněna ponechat si částku 45 892,68 Kč). Dále uvedla, že vzhledem k absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, která se dle ust. § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, příčí dobrým mravům, nemá žalovaná nárok na zaplacení zjevně nemravného smluvního úroku, sankcí, ani nákladů předchozího řízení. Žalobkyně dále namítala, že žalovaná neposoudila s odbornou péčí úvěruschopnost postupitele a nejednala tak před uzavřením smlouvy s odbornou péčí. Postupitel vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení předžalobní výzvou dle § 142a o.s.ř. ze dne [datum]. Žalovaná na ni zareagovala toliko sdělením, že nárok odmítá a nabídla v rámci smírného vyřešení věci vrácení částky pouze ve výši 19 567,60 Kč. Postupitel následnou replikou k odpovědi na předžalobní výzvu ze dne [datum] nabídl žalované smírné řešení alespoň v částce 50 000 Kč, nicméně žalovaná uplatněný nárok odmítla a žádné bezdůvodné obohacení postupiteli nevydala. Po postoupení pohledávky žalobkyně rovněž vyzvala předžalobní výzvou ze dne [datum] žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení, žalovaná ničeho nevydala. Žalobkyně se proto vůči žalované domáhá zaplacení dlužné částky 82 690,72 Kč společně s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 82 690,72 Kč ode dne [datum] (den následujícího po uplynutí lhůty k zaplacení poskytnuté žalované v rámci předžalobní výzvy) do zaplacení.

2. Žalovaná žalobou uplatněný nárok odmítla s tím, že zastavení exekuce nemá vliv na existenci hmotněprávního závazku uhradit pohledávky z úvěrové smlouvy [číslo] na niž nebylo řádně hrazeno, úvěr byl zesplatněn a žalovaná uplatnila smluvní pokuty. Veškeré vymožené plnění bylo plněním na platný dluh, nikoliv bezdůvodným obohacením. V exekučním řízení byl přezkoumáván exekuční titul, nikoli dluh samotný, dluh tak stále existuje a exekuční soud o něm ani rozhodovat nemohl. Žalovaná uvedla, že stále existuje rozhodčí nález rozhodce JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci, stal se vykonatelným, nebyl nikdy postupem podle zák. č. 216/1994 Sb. zrušen a veškeré přijaté plnění je plněním na pravomocný rozhodčí nález. Právní mocí rozhodčího nálezu tak vzniká i překážka věci rozsouzené. Žalovaná uvedla, že pokud postupitel zůstal i po vydání rozhodčího nálezu pasivní (když mohl podat jak žádost o přezkum rozhodčího nálezu – odvolání, tak i žalobu na zrušení rozhodčího nálezu a navíc byl i v odůvodnění rozhodčího nálezu na tyto možnosti upozorněn) a promeškal veškeré lhůty, tak není možné nyní v nalézacím řízení rozhodčí nález přehlížet. Dále uvedla, že ze zastavení exekuce nelze vyvozovat zánik hmotněprávního závazku, přiznaného stále platným rozhodčím nálezem. Postupiteli nic nebránilo, aby podal v zákonné lhůtě žalobu na zrušení rozhodčího nálezu a tam případnou obranu použil. Současně žalovaná vznesla námitku promlčení, když zastavení exekuce není předpokladem pro podání žaloby na vydání bezdůvodného obohacení. Žalovaná poukázala na závěry rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 2. 2. 2021, sp. zn. I. ÚS 3473/20 a uvedla, že i u plnění vymoženého v průběhu exekuce platí obecná promlčecí doba, když zastavení exekuce na návrh povinného není předpokladem pro to, aby mohl povinný podat žalobu na vydání bezdůvodného obohacení. Žalobkyně, resp. postupitel, věděl všechny skutkové okolnosti vztahující se k jeho případnému nároku z titulu bezdůvodného obohacení (právní hodnocení není z tohoto pohledu relevantní, resp. není podstatné) minimálně již v době uzavření smlouvy.

3. Žalobkyně replikovala tím, že ač v exekučním řízení nelze věcně přezkoumávat úvěrovou smlouvu, extrémní porušování práv a nemravné jednání zakládá výjimku (k tomu citovala odkazy na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 20 Cdo 644/2021, ve věci sp. zn. 20 Cdo 75/2020, ve věci sp. zn. 20 Cdo 1812/2021). Jelikož soud není vázán dílčími zjištěními exekučního soudu o nicotnosti rozhodčího nálezu, otázky o neplatnosti úvěrové a rozhodčí smlouvy si sám posoudí. Co do argumentace žalované o existenci překážky věci rozsouzené žalobkyně konstatovala, že závěry rozsudku Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] se odchylují od právních závěrů přijatých v právně a skutkově obdobné věci vedené rovněž u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka]. Dosavadní argumentaci o neplatnosti rozhodčí smlouvy a na to navazujícího nedostatku pravomoci rozhodce JUDr. [příjmení] rozhodovat spor mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně pak žalobkyně nově rozšířila tak, že rozhodce„ de facto rozhodčí spor nerozhodoval, ale rozhodovala jej [anonymizováno] [právnická osoba], která ve skutečnosti plnila úlohu zastřeného rozhodčího soudu“. K vznesené námitce promlčení žalovanou žalobkyně poukázala na to, že během rozhodčího řízení a exekuce došlo ke stavení promlčecí doby, k promlčení„ dluhu“ nemohlo dojít, neboť k bezdůvodnému obohacení došlo až právní mocí usnesení o zastavení exekuce (do té doby žalovaná měla právní titul); bezdůvodné obohacení žalované bylo navíc úmyslné a námitka promlčení uplatněná žalovanou se příčí dobrým mravů (žalovaná jakožto profesionál v oblasti vymáhání pohledávek, od počátku věděla, že uzavírá se spotřebitelem neplatnou smlouvu, příčící se dobrým mravům; žalobkyně nemohla„ své právo uplatnit dříve, než byla exekuce zastavena, a to právně, ani fakticky“, protiprávní exekucí žalovaná vyvolala u postupitele stav finanční nouze neumožňující mu získat právní pomoc). Žalobkyně dále doplnila platební historii postupitele v exekučním řízení, ze které vyplývá, že na postupiteli bylo vymoženo plnění ve výši 155 123 Kč, ze kterého bylo žalované vyplaceno 128 583,40 Kč.

4. V rámci přednesu žaloby zástupce žalobkyně uvedl, že rozhodčí nález dosud nenabyl právní moci, neboť nebyl řádně doručen. Exekuční řízení vedené Exekučním úřadem v [obec], sp. zn. [spisová značka] proto bylo zastaveno. Rozhodčí nález nebyl doručen ani poté, o čemž svědčí opětovné zastavení exekuce tentokráte vedené u [název soudu].

5. Podáním ze dne [datum] žalovaná na výzvu soudu učiněnou při jednání doplnila své vyjádření k promlčení a rozhodčímu řízení. Vzhledem k uzavření smlouvy v roce 2013 je třeba na danou věc aplikovat ustanovení obchodního zákoníku, tedy že k promlčení nároků došlo jednotlivými platbami, a uvedla, jak bylo žalované plněno v období od prosince 2013 do ledna 2019 s tím, že minimálně všechny platby z roku [rok] a starší jsou promlčeny, když žaloba byla podána [datum]. K neplatnosti rozhodčí smlouvy uvedla, že postupitel rozhodčí smlouvu podepsal, s postupem v ní uvedeném souhlasil a v rámci rozhodčího řízení se nijak nebránil, ačkoli mohl. Ke vztahu neplatnosti hlavní (revolvingové) smlouvy a smlouvy rozhodčí uvedla, že z neplatnosti smlouvy hlavní nelze vyvozovat neplatnost smlouvy rozhodčí. K tvrzení žalobkyně, že ve věci rozhodovala fakticky rozhodčí společnost jako zastřený stálý rozhodčí soud, nikoli sám rozhodce, uvedla, že i rozhodci mají možnost vykonávat svou činnost jako společníci a není tedy překážkou, že si rozhodci zřídili servisní organizaci, která pro ně bude zajišťovat jiné činnosti než rozhodování ve věci. Uvedla, že za podstatné je nutno pokládat, kdo je pod nálezem podepsán, neboť tím dochází k jeho vydání, tedy výkonu svěřené pravomoci s odpovědností za výsledek. K hrazení rozhodčích poplatků přímo rozhodčí společnosti, jak určil rozhodce, a ne přímo rozhodci, uvedla, že volba, na jaký účet budou prostředky uhrazeny, je čistě na rozhodci.

6. Z provedených důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:

7. Z obsahu rozhodčího spisu rozhodce JUDr. [jméno] [příjmení], sp. zn. [anonymizována dvě slova] [číslo], má soud za prokázané následující: Dne [datum] byla na základě návrhu ze dne [datum] mezi žalovanou jako úvěrujícím a [jméno] [příjmení] jakožto úvěrovaným a postupitelem uzavřena úvěrová smlouva, na jejímž základě jim byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč. Byla stanovena základní doba trvání spotřebitelského úvěru 30 měsíců a stejný základní počet měsíčních splátek. Celková základní částka splatná úvěrovaným činila 78 960 Kč, když celková výše měsíční splátky činila 2 632 Kč. Výpůjční úroková sazba úvěru, která byla dohodnuta jako pevná výpůjční úroková sazba na celou dobu splácení, činila 148,18 % p.a. Předpokládaná výše procentní sazby nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr činila 148,18 %. Výše revolvingu byla stanovena na částku 15 160 Kč, výpůjční úroková sazba revolvingu činila 118,41 % p.a. a předpokládaná výše RPSN úvěru po provedení revolvingu činila 121,33 % (Smlouva o revolvingovém úvěru [číslo]) Součástí Smlouvy byl Splátkový kalendář obsahující číslo splátek (celkem 30), datum jejich splatnosti k 24. dni příslušného kalendářního měsíce počínaje [datum], splátku úroku v Kč, splátku jistiny v Kč a celkovou výši splátky v Kč. (Splátkový kalendář ke smlouvě o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum]) Dne [datum] byla spolu s podpisem návrhu úvěrové smlouvy mezi žalovanou a úvěrovaným uzavřena samostatná Rozhodčí smlouva, ze které soud zjistil, že se smluvní strany dohodly, že veškeré spory a nároky, které přímo či odvozeně vznikly či v budoucnu vzniknou na základě návrhu na uzavření Smlouvy o revolvingovém úvěru, budou rozhodovány v rozhodčím řízení, a to dle smluvených uvedených pravidel rozhodčího řízení. V části III. bod 3. rozhodčí smlouvy bylo sjednáno, že rozhodčí spory budou rozhodovány samostatně kterýmkoli z rozhodců uvedených v bodě 3.. V části III. bodě 3. rozhodčí smlouvy byli vyjmenováni konkrétní rozhodci, mezi nimiž je uveden i JUDr. [jméno] [příjmení] (bod [číslo]). (Rozhodčí smlouva ze dne [datum]) Z Karty klienta – úvěrovaného [jméno] [příjmení] vyplývá, že mu dne [datum] byla žalovanou vyplacena částka 30 000 Kč, splaceno bylo 13 160 Kč, zbývá doplatit celkem 68 432 Kč. Návrhem na zahájení rozhodčího řízení s návrhem na vydání rozhodčího nálezu ze dne [datum] se žalovaná domáhala proti úvěrovanému vydání rozhodčího nálezu, kterým by mu byla uložena povinnost zaplatit pohledávku ve výši 86 961 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 86 961 Kč ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 3 908,52 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně za každý den prodlení s úhradou částky 68 432 Kč od [datum] do zaplacení a dále náklady rozhodčího řízení sestávající z nákladů právního zastoupení a rozhodčího poplatku, celkem ve výši 12 909,60 Kč. Návrh byl odůvodněn tím, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva, jejíž podmínky úvěrovaný neplnil. Dne [datum] pak došlo k zesplatnění poskytnutého úvěru, když k tomuto datu se celkový dluh skládal ze zbývající dlužné částky podle původního splátkového kalendáře ve výši 71 064 Kč a neuhrazené smluvní pokuty podle čl. 12 a) a b) smluvních ujednání úvěrové smlouvy ve výši 763 Kč. Vzhledem k tomu, že úvěrovaný po zesplatnění úvěru uhradil dne [datum] částku 2 632 Kč, aktuální výše dluhu následně sestávala ze zbývající dlužné částky dle původního splátkového kalendáře ve výši 68 432 Kč, neuhrazené smluvní pokuty podle čl. 12 1. a), b) smluvních ujednání ve výši 763 Kč, neuhrazené smluvní pokuty podle čl. 12 smluvních ujednání ve výši 17 766 Kč a neuhrazené smluvní pokuty podle čl. 12 smluvních ujednání ve výši 0,25 % za každý den prodlení s úhradou zbývající dlužné částky podle původního splátkového kalendáře; do dne, než byla provedena částečná platba na dlužnou částku dle splátkového kalendáře (pozn. do [datum]), tak vzniklo žalobci právo na zaplacení této smluvní pokuty ve výši 3 908,52 Kč, ode dne následujícího po dni provedení této částečné úhrady vzniká žalobci právo na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,25 % z aktuální zbývající dlužné částky ve výši 68 432 Kč za každý den prodlení s její úhradou až do zaplacení. (Návrh na zahájení rozhodčího řízení s návrhem na vydání rozhodčího nálezu ze dne [datum]) Z listiny Přijetí funkce rozhodce ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], a z Výzvy k vyjádření ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], soud zjistil, že rozhodce dne [datum] přijal svou funkci a téhož dne vyzval úvěrovaného k vyjádření k návrhu na zahájení rozhodčího řízení. Rozhodčím nálezem ze dne [datum] rozhodce rozhodčímu návrhu zcela vyhověl. Na rozhodčím nálezu je vyznačena právní moc [datum] a vykonatelnost [datum]. Z dokladu o doručení a ze Sdělení pro vyvěšení na úřední desce rozhodce vyplývá, že rozhodčí nález byl úvěrovanému zasílán na adresu [adresa] (Rozhodčí nález ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], spolu s dokladem o doručení a Sdělení pro vyvěšení na úřední desce rozhodce ze dne [datum])

8. Z obsahu exekučního spisu JUDr. [jméno] [příjmení], soudního exekutora, Exekutorský úřad [okres], sp. zn. [spisová značka], má soud za prokázané následující: [název soudu] k návrhu oprávněné (v tomto řízení žalované) pověřil dne [datum] ve spojení s pověřením ze dne [datum] soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad [okres], vedením exekuce k vymáhání pohledávky ve výši 86 961 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 86 961 Kč od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 3 908,52 Kč, smluvní pokuty ve výši 0,25 % denně z částky 68 432 Kč od [datum] do [datum], smluvní pokuty ve výši 0,25 % denně z částky 68 432 Kč od [datum] do zaplacení, nákladů nalézacího řízení ve výši 12 909,60 Kč, podle vykonatelného rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], a náhrady nákladů oprávněné a soudního exekutora. Vyrozuměním o zahájení exekuce ze dne [datum] bylo zahájeno exekuční řízení vedené proti postupiteli jakožto povinnému [jméno] [příjmení], a to pod sp. zn. [spisová značka] (Exekuční návrh ze dne [datum], Pověření soudního exekutora ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], Usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka], Vyrozumění o zahájení exekuce ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]) Podáním ze dne [datum] navrhl povinný (postupitel) odklad a zastavení exekuce, se kterým oprávněná (žalovaná) nesouhlasila. Návrh povinný (postupitel) odůvodnil tím, že rozhodčí řízení před rozhodcem JUDr. [jméno] [příjmení] nikdy neproběhlo, namísto rozhodce rozhodovala Rozhodčí [právnická osoba]. Exekuce je tak vedena protiprávně na základě nezpůsobilého exekučního titulu. Povinný (postupitel) dále namítl, že exekuční titul mu nebyl nikdy řádně doručen, když tento nebyl doručován na adresu, kterou oprávněné (žalované) uvedl. Povinný (postupitel) poukazoval i na neplatnost úvěrové smlouvy, neboť oprávněná (žalovaná) řádně neposoudila úvěruschopnost povinného (postupitele), a pro nepřiměřeně vysoký úrok z úvěru, který je v rozporu s dobrými mravy. Namítal také zjevnou nespravedlnost, když povinnému jako spotřebiteli se nedostalo soudní ochrany jako slabší strany. Uvedl, že rozhodčí smlouva je sama o sobě neplatná a rovněž byla i přímo navázána na úvěrovou smlouvu odporující dobrým mravům, tyto spolu tvořily účelový konstrukt zajišťující nemravné obohacení oprávněné. Dále namítl, že rozhodce neměl pravomoc spory rozhodovat, a tudíž je rozhodčí nález neplatný a jsou dány důvody k zastavení exekuce. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], byla exekuce zastavena, neboť rozhodčí nález nebyl nikdy účinně doručen povinnému (postupiteli) a nestal se tak vykonatelným, nastala tedy situace předvídaná v ust. § 268 odst. 1 písm. a) os.ř. (Návrh na zastavení a odklad exekuce ze dne [datum] a Usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]) V průběhu exekučního řízení byla od povinného (postupitele) vymožena částka ve výši 155 123 Kč, oprávněné (žalované) bylo vyplaceno 128 583,40 Kč a na náklady exekuce bylo zaúčtováno 26 087,60 Kč Náklady exekuce byly spolu s nezaúčtovaným plněním ve výši 452 Kč dne [datum] vráceny povinnému (postupiteli). (Sdělení soudního exekutora ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací])

9. Z obsahu exekučního spisu Mgr. [jméno] [příjmení], soudního exekutora, Exekutorský úřad [okres], sp. zn. [spisová značka], má soud za prokázané následující: [název soudu] k návrhu oprávněné (žalované) pověřil dne [datum] soudního exekutora Mgr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad [okres], vedením exekuce k vymáhání pohledávky sestávající z úroku z prodlení ve výši 16 225 Kč, smluvní pokuty ve výši 95 787,49 Kč, nákladů nalézacího řízení ve výši 11 809,60 Kč, podle vykonatelného rozhodčího nálezu rozhodce JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], a náhrady nákladů oprávněné a soudního exekutora. Vyrozuměním o zahájení exekuce ze dne [datum] bylo zahájeno exekuční řízení vedené proti postupiteli jakožto povinnému [jméno] [příjmení], a to pod sp. zn. [spisová značka] (Exekuční návrh ze dne [datum], Pověření soudního exekutora ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], Vyrozumění o zahájení exekuce ze dne [anonymizováno] [rok], č.j. [číslo jednací]) Dne [datum] vzala oprávněná zpět svůj exekuční návrh ze dne [datum] z důvodu chybného doručení exekučního titulu. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], byla exekuce na návrh oprávněné zastavena, nastala tedy situace předvídaná v ust. § 268 odst. 1 písm. c) os.ř. (Zpětvzetí exekučního návrhu ze dne [datum] a Usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]) Ze Sdělení soudního exekutora ze dne [datum] soud zjistil, že povinným nebyla v průběhu exekučního řízení zaplacena žádná částka.

10. Z Předžalobní výzvy – žádost o vydání bezdůvodného obohacení ze dne [datum] včetně dokladu o doručení má soud za prokázané, že postupitel prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení. Předžalobní výzva byla žalované doručena dne [datum].

11. Z Odpovědi žalované na předžalobní výzvu ze dne [datum] má soud za prokázané, že předžalobní výzva se skutečně dostala do dispozice žalované a že žalovaná odmítla na tuto plnit.

12. Ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] má soud za prokázané, že pohledávka byla postupitelem [jméno] [příjmení] postoupena na žalobkyni, což bylo žalované postupitelem oznámeno dopisem o postoupení pohledávky ze dne [datum] (oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] spolu s podacím lístkem ze dne [datum])

13. Z dalších listin provedených k důkazu soud neučinil žádná zjištění významná pro posouzení věci, a proto se jimi v odůvodnění rozhodnutí podrobněji nezabývá.

14. Soud neprováděl další navržené důkazy, zejména výslech představitelů žalované a vedoucích právních oddělení této společnosti, a to s ohledem na nadbytečnost takových důkazů, neboť již na základě listinných důkazů lze učinit odpovídající právní závěry.

15. Podle ust. § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., Občanský zákoník, v platném znění, (dále jen „o.z.“) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

16. Dle ust. § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

17. Podle ust. § 3028 odst. 3 o.z. soud posuzoval právní poměry mezi účastníky vzniklé z uzavření smlouvy o úvěru podle právních předpisů účinných v době uzavření předmětné smlouvy.

18. Podle ust. § 497 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném ke dni 21. 11. 2013 (dále jen„ ObchZ“) smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle ust. § 262 odst. 4 ObchZ se ve vztazích podle § 261 nebo podřízených obchodnímu zákoníku dohodou podle odstavce 1 použijí, nevyplývá-li z tohoto zákona nebo ze zvláštních právních předpisů něco jiného, ustanovení této části na obě strany; ustanovení občanského zákoníku nebo zvláštních právních předpisů o spotřebitelských smlouvách, adhezních smlouvách, zneužívajících klauzulích a jiná ustanovení směřující k ochraně spotřebitele je však třeba použít vždy, je-li to ve prospěch smluvní strany, která není podnikatelem. Smluvní strana, která není podnikatelem, nese odpovědnost za porušení povinností z těchto vztahů podle občanského zákoníku a na její společné závazky se použijí ustanovení občanského zákoníku.

20. Podle ust. § 39 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni 21. 11. 2013 (dále jen„ SOZ“) je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

21. Podle ust. § 451 odst. 2 SOZ kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Podle odst. 2 téhož ustanovení je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

22. Podle ust. § 457 SOZ je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

23. Dle ust. § 391 odst. 1 ObchZ u práv vymahatelných u soudu začíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno u soudu, nestanoví-li tento zákon něco jiného.

24. Dle ust. § 397 ObchZ nestanoví-li zákon pro jednotlivá práva jinak, činí promlčecí doba čtyři roky.

25. Dle ust. § 408 odst. 1 ObchZ bez ohledu na jiná ustanovení tohoto zákona skončí promlčecí doba nejpozději po uplynutí 10 let ode dne, kdy počala poprvé běžet. Do lhůty podle věty první se nezapočítává doba, po kterou se vede mediace podle zákona o mediaci. Námitku promlčení však nelze uplatnit v soudním nebo rozhodčím řízení, jež bylo zahájeno před uplynutím této lhůty.

26. Dle ust. § 403 odst. 1 ObchZ promlčecí doba přestává běžet, jestliže věřitel zahájí na základě platné rozhodčí smlouvy rozhodčí řízení způsobem stanoveným v rozhodčí smlouvě nebo v pravidlech, jimiž se rozhodčí řízení řídí. Podle odst. 2 téhož ustanovení nelze-li určit začátek rozhodčího řízení podle odstavce 1, považuje se rozhodčí řízení za zahájené dnem, kdy návrh, aby bylo rozhodnuto v rozhodčím řízení, je doručen druhé straně do jejího sídla nebo místa podnikání, popřípadě bydliště.

27. Soud byl při svém rozhodování veden následujícími úvahami:

28. Nejprve soud zkoumal aktivní legitimaci žalobkyně. Z provedeného dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně a postupitel uzavřeli řádně smlouvu o postoupení pohledávky, která je předmětem tohoto řízení. Postoupení pohledávky bylo žalované právním předchůdcem žalobkyně oznámeno Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], odeslaným dne [datum].

29. Následně se soud zabýval námitkou promlčení. Soud vyšel z ustálené soudní praxe (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 1. 2007, sp. zn. 33 Odo 671/2005 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2018, sp. zn. 32 Cdo 1129/2018) stanovující, že pro řešení otázky, zda promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení získaného přijetím plnění bez právního důvodu (jak tomu bylo i v posuzované věci) se řídí právní úpravou obchodního zákoníku nebo občanského zákoníku, je určující především povaha právního vztahu účastníků vzniklého takovým plněním. Vzhledem k tomu, že se v daném případě jedná o vztah ze smlouvy o úvěru, soud posuzoval otázku promlčení práva na vydání plnění z bezdůvodného obohacení podle ObchZ. Promlčecí doba tak dle ust. § 397 odst. 1 ObchZ činí čtyři roky a běží ve smyslu ust. § 391 ObchZ ode dne, kdy právo mohlo být u soudu uplatněno poprvé.

30. Soud v této souvislosti předně obecně uvádí, že závěr, že rozhodčí nález, jenž nemá žádné právní účinky (nikdy nebyl řádně doručen a pouze formálně nabyl právní moci a měl se stát vykonatelným), s sebou přináší mnoho sporných výkladových otázek, a to mimo jiné i z hlediska počátku a běhu promlčecí lhůty práv všech účastníků. Při výkladu relevantních ustanovení zákona by soudy neměly upřednostňovat přehnaně formalistický postup za použití v podstatě sofistikovaného odůvodňování zřejmé nespravedlnosti (srov. např. nález ÚS ze 4. 2. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 21/96). Těmto přístupům odpovídají i již judikovaná řešení některých sporných výkladových otázek ve vztahu k věřitelům, když například v rozsudku ze dne 1. června 2016, sen. zn. 23 ICdo 19/2015, Nejvyšší soud uzavřel, že ke stavení běhu promlčecí doby (v daném případě podle ustanovení § 403 ObchZ) dochází i tehdy, je-li rozhodčí řízení zahájeno na základě neplatné rozhodčí doložky, nebo například v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 ICdo 41/2014 ze dne 30. 6. 2016 bylo dovozeno, že„ dokud exekuční soud v exekučním řízení, případně insolvenční soud v incidenčním sporu neurčí (neuvede v důvodech svého rozhodnutí), že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky, jelikož byl vydán mimo rámec pravomoci rozhodce, je nutno posuzovat promlčení nároků z něj plynoucích jako u rozhodčího nálezu, jenž takovou vadou netrpí.“ 31. Pro poměry této věci s ohledem na výše uvedené soud posuzuje počátek běhu promlčecí doby k uplatnění práva na vydání bezdůvodného obohacení v případě, kdy je plnění poskytnuto věřiteli na základě rozhodčího nálezu, jenž formálně nabyl právní moci a měl se stát vykonatelným, leč který byl podle následného posouzení soudem označen za rozhodčí nález, který nemá žádné právní účinky, jelikož nebyl postupiteli nikdy řádně doručen, tak, že tato počíná běžet teprve okamžikem, kdy mohlo být právo uplatněno poprvé. To však nemůže nastat, dokud exekuční soud v exekučním řízení neurčí (neuvede v důvodech svého rozhodnutí), že rozhodčí nález nemá žádné právní účinky. Tento závěr podporuje rovněž úvaha, že osoba domáhající se vydání bezdůvodného obohacení z neoprávněně vedené exekuce v důsledku zjištění, že vydaný rozhodčí nález nemá právních účinků (je nicotný), by neměla mít při takovém postupu (co do otázky promlčení nároku) méně práv, než kolik by se jí dostalo, kdyby byl rozhodčí nález odklizen soudem v řízení vedeném podle úpravy obsažené v zákoně č. 216/1994 Sb. (srov. obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 6. 2016, sp. zn. 29 ICdo 41/2014).

32. V této souvislosti soud rovněž poukazuje na již ustálený výklad běhu promlčecí lhůty ve smyslu § 107 odst. 2 SOZ (přičemž pro účely tohoto řízení lze tyto závěry vztáhnout obdobně také na výklad běhu lhůty podle § 397 odst. 1 ObchZ), za níž lze úspěšně nárok na vydání bezdůvodného obohacení uplatnit u soudu. Tato lhůta počíná běžet právní mocí rozhodnutí, kterým byl zrušen pravomocný soudní akt, na jehož základě bylo plněno (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2022, sp. zn. 30 Cdo 3514/2021; usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3617/2016). Ke splnění předpokladů pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby pak nemůže dojít předtím, než bezdůvodné obohacení vůbec vznikne. V tomto případě bylo usnesením o zastavení exekuce fakticky zrušeno nařízení exekuce vedené pod sp. zn. [spisová značka], na základě něhož postupitel žalované plnil. Zastavení exekuce z důvodu § 268 odst. 1 písm. a) o.s.ř. lze považovat za„ zrušení“ rozhodnutí o nařízení exekuce (viz analogicky např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2021, sp. zn. 30 Cdo 3512/2020, podle něhož v případě exekuce nařízené podle zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2012, judikatura Nejvyššího soudu dovodila, že pravomocné rozhodnutí o nařízení exekuce nemusí být nutně výslovně zrušeno pro nezákonnost, avšak pro zjištění jeho nezákonnosti postačí, je-li tato konstatována jiným, později vydaným rozhodnutím soudu, vedle něhož nemůže původní rozhodnutí o nařízení exekuce obstát. Takovým rozhodnutím je i usnesení o zastavení exekučního řízení z důvodu, že se vykonávané rozhodnutí nestalo dosud vykonatelným (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 1. 2019, sp. zn. 30 Cdo 2407/2017).

33. V poměrech projednávané věci je tedy nutné uzavřít, že k promlčení nároku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení z neoprávněně vedené exekuce dojít nemohlo. V řízení totiž nebylo zjištěno, že by byl závěr o nicotnosti předmětného rozhodčího nálezu vysloven dříve než v usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum]. Až od této chvíle tedy běží promlčecí doba a žaloba podaná dne [datum] tak byla s ohledem na čtyřletou promlčecí lhůtu podaná včas.

34. Dále soud posuzoval, zda se žalovaná bezdůvodně obohatila na úkor postupitele, tedy zda úvěrová smlouva byla neplatná a žalované vzniklo bezdůvodné obohacení. V judikatuře již bylo opakovaně vyloženo, že bezdůvodným obohacením se obecně může stát také plnění přijaté na základě vykonatelného rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno. Domáhá-li se pak vrácení plnění ten, kdo vyhověl povinnosti uložené mu deklaratorním rozhodnutím soudu (případně i jiného orgánu), závisí důvodnost jeho požadavku na okolnosti, zda podle hmotného práva – i bez rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno – splnil závazek, který skutečně měl, či nikoliv. Zrušením zmíněného rozhodnutí tak dochází ke vzniku bezdůvodného obohacení jen v případě, že právní důvod tohoto plnění nespočíval v hmotném právu, tedy že podle hmotného práva zde k tomu neexistovala povinnost (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 5. 2009, sp. zn. 30 Cdo 3810/2007 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3617/2016). Výše uvedené platí i v případě, že rozhodnutí, na základě kterého bylo plněno, je později prohlášeno za nicotné (tedy nemá žádné právní účinky) a nemohlo tak od svého počátku založit právní důvod plnění. Soud se proto zabýval otázkou, zda bez ohledu na vydaný rozhodčí nález, který nemá právních účinků, měla žalobkyně, resp. postupitel, podle hmotného práva (zejm. dle uzavřené smlouvy o úvěru) vůči žalované povinnost k předmětnému peněžitému plnění z jiného právního důvodu. Přitom platí, že pokud by takovou povinnost žalobkyně v době plnění měla, nemohlo by se jednat na straně žalované o bezdůvodné obohacení, a naopak.

35. Ve vztahu k platnosti uzavřené úvěrové smlouvy má soud za to, že je třeba zohlednit ujednání účastníků o výpůjční úrokové sazbě, která v konkrétním případě činila 140,18 % a RPSN činilo 150,81 %), tedy šlo o násobek tehdy jinak běžné úrokové míry. Takový úrok je úrokem nemravným, jak ostatně vyplývá z rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, nebo Ústavního soudu České republiky sp.zn. I. ÚS 523/07.

36. Dále je třeba vzít v úvahu způsob sjednání sankcí pro případ prodlení s úhradou splátek. Ujednání byla obsažena v listině nazvané Smluvní ujednání, dle které pod bodem 12.5 vznikl žalované nárok na smluvní pokutu ve výši 25 % z dlužné částky, která byla splatná v den následující po vzniku této smluvní pokuty. Dále dle článku 12.8 pak žalované vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,25 % z nové jistiny úvěru za každý den prodlení s úhradou nové jistiny.

37. Přestože v dané věci postupitel jako spotřebitel při uzavírání úvěrového vztahu dostal k podpisu mimo jiné i shora uvedená smluvní ujednání, v němž byly popsány sankce za nesplnění povinnosti úvěrovaného, a svým podpisem tyto podmínky akceptoval, nelze přehlédnout rozsáhlost textu, jeho nepřehlednost a skutečnost, že spotřebitel podepisoval několik listin najednou. Ustanovení o smluvních sankcích jsou jednak komplikovaná, obtížně pochopitelná a bez výpočtů z nich neplyne, jak fatální pro spotřebitele v případě delšího prodlení jsou.

38. Všechny shora popsané okolnosti, jak samotné rozhodčí smlouvy, tak úvěrové smlouvy osvědčují to, že úmyslem úvěrující společnosti bylo ve výsledku podřídit případně vedený spor proti spotřebiteli ad hoc ustanovenému rozhodci, jehož si on sám vybere z jím definovaných rozhodců, s nimiž je v dlouhodobém obchodním vztahu, a jenž nakonec bude akceptovat v rozporu s dobrými mravy veškerá smluvní ujednání obsažená v úvěrové smlouvě. To vše při vědomí, že by v případě soudní jurisdikce takové nároky před soudem obstát nemohly. Podmínky, které byly v úvěrové smlouvě nastaveny, odporují dobrým mravům. Taková dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je neplatná (§ 39 SOZ), a to buď pro rozpor se zákonem (představuje-li naplnění skutkové podstaty trestného činu lichvy, popřípadě jiného trestného činu), nebo pro rozpor s dobrými mravy (v ostatních případech). V takovém případě lze shledat neplatnost nejenom úvěrové, nýbrž i rozhodčí smlouvy (viz i rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci spisové značky 20 Cdo 2260/2018, ze dne 25. 9. 2018)“.

39. Vzhledem k neplatnosti uvedené úvěrové smlouvy soud dospěl k závěru, že hmotněprávně oprávněným nárokem, který žalovaná vůči právnímu předchůdci žalobkyně měla, bylo vrácení jistiny ve výši 30 000 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 7,05 % ročně ode dne [datum] bezprostředně následujícího po poskytnutí jistiny postupitele (sama žalobkyně splatnost jistiny bezdůvodného obohacení spojuje s tímto nejdřívějším možným datem) do [datum] (den pravomocného zastavení exekuce), celkem tedy 45 892,68 Kč. Protože však žalované bylo poskytnuto plnění ve výši 128 583,40 Kč, odpovídá bezdůvodné obohacení částce 82 690,72 Kč.

40. Žalovaná, která nezaplatila žalovanou částku do rozhodnutí soudu, se octla s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence údajů o skutečných majitelích, v platném znění, a to od [datum] do zaplacení, jak žalobkyně požadovala, když postupitel žalovanou vyzval k úhradě dlužné částky výzvou ze dne [datum], přičemž jí stanovili přiměřenou lhůtu ke splnění její povinnosti do [datum], následujícím dnem se žalovaná dostala do prodlení s úhradou žalované částky.

41. S ohledem k výše uvedenému soud rozhodl s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

42. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. tohoto rozsudku podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 55 535,80 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 4 135 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, („a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 82 690,72 Kč sestávající z částky 4 420 Kč za každý z níže uvedených devíti úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., výzva k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum] a účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum]) včetně devíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 42 480 Kč ve výši 8 920,80 Kč. Odměnu a náhradu hotových výdajů za úkon vyjádření ze dne [datum] a za úkon vyjádření ze dne [datum], jakožto úkony písemného podání nebo návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., soud žalobkyni nepřiznal, neboť žalobkyně nebyla k doplnění vyzvána a obsah doplnění mohl být uveden již v samotné žalobě či jiných vyjádření ve věci, za které byla náhrada nákladů řízení žalobkyni přiznána. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla ve sporu zastoupena advokátem, uložil soud žalované celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř.

43. Uloženou povinnost je žalovaná povinna splnit ve lhůtě, která byla určena podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení