40 C 1/2025 - 32

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Ivetou Cvingráfovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 25 846 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka] k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala po žalované zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení 12,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou jako věřitelem uzavřela v postavení spotřebitele smlouvy o spotřebitelském úvěru, konkrétně se jednalo o smlouvu o úvěru ze dne [datum] na částku [částka], smlouvu o úvěru ze dne [datum] na částku [částka], smlouvu o úvěru ze dne [datum] na částku [částka], smlouvu o úvěru ze dne [datum] na částku [částka], smlouvu o úvěru ze dne [datum] na částku [částka] a smlouvu o úvěru ze dne [datum] na částku [částka], aniž by ze strany žalované jako úvěrující byl řádně proveden přezkum úvěruschopnosti úvěrované (žalobkyně). Žalobkyně uvedla, že úvěrující (žalovaná) si od žalobkyně nevyžádala žádné dokumenty k posouzení úvěruschopnosti (např. výpisy z bankovního účtu žalobkyně, pracovní smlouvu žalobkyně, potvrzení o příjmu žalobkyně, případně daňové přiznání atd.) ani nenahlédla do příslušných databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti. Pro úvěrující nemohly být dostačující informace sdělené úvěrovanou, obzvláště pokud jde o zaměstnání a příjem úvěrované. Dále namítla, že závěr o tom, že úvěrující řádně neposoudila úvěruschopnost úvěrované nemůže zhojit ani podpis prohlášení úvěrované, že uvedené ve smluvních podmínkách či v samotné smlouvě, že byly poskytnuty úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti zákazníka splácet poskytnutou půjčku. Dále uvedla, že jednání úvěrující vykazuje porušení povinnosti vykonávat podnikatelskou činnost s odbornou péčí. Jelikož nebylo provedeno řádné zkoumání úvěruschopnosti, jsou výše uvedené smlouvy o úvěru mezi žalobkyní a žalovanou neplatné a žalovaná mohla toliko po žalobkyni požadovat uhrazení poskytnuté částky, nikoli uhrazení úroků a dalších poplatků.

2. Žalobkyně dále uvedla, že žalované na základě neplatných smluv uhradila následující částky: - částku [částka] dle smlouvy o úvěru ze dne [datum], na základě které jí byl poskytnut úvěr ve výši [částka], proto bezdůvodné obohacení činí [částka], - částku [částka] dle smlouvy o úvěru ze dne [datum], na základě které jí byl poskytnut úvěr ve výši [částka], proto bezdůvodné obohacení činí [částka], - částku [částka] dle smlouvy o úvěru ze dne [datum], na základě které jí byl poskytnut úvěr ve výši [částka], proto bezdůvodné obohacení činí [částka], - částku [částka] dle smlouvy o úvěru ze dne [datum], na základě které jí byl poskytnut úvěr ve výši [částka], proto bezdůvodné obohacení činí [částka], - částku [částka] dle smlouvy o úvěru ze dne [datum], na základě které jí byl poskytnut úvěr ve výši [částka], proto bezdůvodné obohacení činí [částka] a - částku [částka] dle smlouvy o úvěru ze dne [datum], na základě které jí byl poskytnut úvěr ve výši [částka], proto bezdůvodné obohacení činí [částka]. Žalobkyně tak uhradila žalované celkem [částka], přičemž měla toliko s ohledem na neplatnost smluv uhradit částku ve výši [částka]. Bezdůvodné obohacení tak představuje částku [částka]. Dále uvedla, že dne [datum] byla mezi stranami uzavřena další smlouva o úvěru, žalobkyni byla poskytnuta částka [částka] a žalobkyně dosud ničeho žalované neuhradila. Vzhledem k tomu, že žalobkyni vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši [částka] a žalovaná má nárok na zaplacení částky [částka] v souvislosti se smlouvou o úvěru ze dne [datum], na kterou žalobkyně dosud ničeho neplnila, započetla žalobkyně vzájemná plnění vůči sobě a domáhá se vydání bezdůvodného obohacení toliko ve výši [částka] ([částka] – [částka]).

3. K neplatnosti smluv žalobkyně uvedla, že smlouvy o úvěru jsou rovněž neplatné pro rozpor s dobrými mravy, a to s ohledem na výši RPSN, tedy cenu za poskytnutí úvěru, přičemž maximální povolenou sazbou je RPSN 100 % p.a. a ta byla ze strany žalované při uzavírání smluv s žalobkyní několikanásobně překročena. Žalobkyně namítla, že rizikovost poskytování spotřebitelských úvěrů nemůže sama o sobě odstraňovat nekalé jednání věřitele, rovněž poplatky spojené s poskytnutím úvěru jsou disproporciální z důvodu jejich neekvivalentního protiplnění. Žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění předžalobní výzvou ze dne [datum], žalovaná ničeho neuhradila.

4. Žalovaná žalobu zcela neuznala a navrhla, aby soud žalobu zamítl. Namítla, že smlouvy o úvěru byly uzavřeny platně, žalovaná řádně posoudila úvěruschopnost, neboť posoudila příjmy žalobkyně, vyžádala si výpis z Centrální evidence exekucí a Insolvenčního rejstříku, přičemž žalobkyně v době schvalování úvěrů neměla v těchto rejstřících žádné záznamy. Dále provedla telefonický hovor s žalobkyní, při kterém byly ověřeny informace o příjmech a výdajích žalobkyně, a součástí smluvní dokumentace bylo i prohlášení žalobkyně o pravdivosti jí uvedených údajů s povinností oznámit změny (čl. 5.

2. Všeobecných obchodních podmínek, dále jen „VOP“). Dále uvedla, že žalobkyně byla zaměstnána na dobu neurčitou u společnosti [Anonymizováno] jako [Anonymizováno], jednalo se o stabilní zaměstnání a pravidelně pobírala mzdu. Žalobkyně kromě zápůjčky ze dne [datum] čerpala další tří splátkové zápůjčky, měsíční splátky činily částku [částka] u zápůjčky ze dne [datum], částku [částka] u zápůjčky ze dne [datum], částku [částka] u zápůjčky ze dne [datum], částku [částka] u zápůjčky ze dne [datum] a částku [částka] u zápůjčky ze dne [datum], tedy splátky nebyly ve zřejmém nepoměru k zjištěným pravidelným příjmům žalobkyně. Žalovaná dále uvedla, že dle judikatury rozsah a způsob posouzení úvěruschopnosti závisí na konkrétních okolnostech, včetně výše úvěru. Vzhledem k nízké výši poskytnutých úvěrů, skutečnosti, že žalovaná požadovala po žalobkyni informace o jejích příjmech a rovněž si vyžádala informace z externích zdrojů, byly použité metody v souladu s judikaturou a úvěruschopnost žalobkyně byla řádně posouzena. Nadto žalobkyně v průběhu trvání úvěrových vztahů své závazky splácela bez potíží, o čemž svědčí její schopnost úvěry splácet. Žalovaná rovněž nesouhlasí s tím, že by výše RPSN byla v rozporu s dobrými mravy, neboť výše úroků a dalších nákladů musí být posuzována v kontextu specifik nebankovního sektoru (vyšší riziko nesplácení, vyšší náklady na získání kapitálu, fixní náklady spojené s poskytnutím úvěrů). Nadto žalobkyně měla volbu čerpat úvěr u jiných poskytovatelů.

5. Soud ve věci jednal dle § 101 odst. 3. o. s. ř., v nepřítomnosti žalované, která se z jednání omluvila a nežádala o odročení jednání.

6. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícím zjištěním a k celkovému závěru o skutkovém stavu věci:

7. Žalovaná uzavřela dne [datum] s žalobkyní smlouvu o zápůjčce. Žalovaná se zavázala poskytnout žalobkyni finanční prostředky ve výši [částka] a žalobkyně se zavázala zápůjčku žalované vrátit ve výši [částka] ve třech splátkách se splatností první splátky ve výši [částka] třicátý první den ode dne poskytnutí zápůjčky, druhé splátky ve výši [částka] šedesátý druhý den ode dne poskytnutí zápůjčky a třetí splátky ve výši [částka] devadesátý třetí den ode dne poskytnutí zápůjčky, přičemž [částka] činí poplatek za poskytnutí zápůjčky. Roční procentní sazba nákladů činí 740 %. Nedílnou součástí smlouvy jsou VOP a Sazebník. V případě prodlení se splacením zápůjčky byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, zákonný úrok z prodlení a úhrada účelně vynaložených nákladů, které věřiteli vzniknou v souvislosti s prodlením klienta dle rozpisu uvedených sazeb. Žalobkyně potvrdila sjednání dané smlouvy zadáním elektronického kódu [Anonymizováno]. (smlouva o zápůjčce ze dne [datum] vč. všeobecných obchodních podmínek).

8. Žalovaná uzavřela dne [datum] s žalobkyní smlouvu o zápůjčce. Žalovaná se zavázala poskytnout žalobkyni finanční prostředky ve výši [částka] a žalobkyně se zavázala zápůjčku žalované vrátit ve výši [částka] ve třech splátkách se splatností první splátky ve výši [částka] třicátý první den ode dne poskytnutí zápůjčky, druhé splátky ve výši [částka] šedesátý druhý den ode dne poskytnutí zápůjčky a třetí splátky ve výši [částka] devadesátý třetí den ode dne poskytnutí zápůjčky, přičemž [částka] činí poplatek za poskytnutí zápůjčky. Roční procentní sazba nákladů činí 740 %. Nedílnou součástí smlouvy jsou VOP a Sazebník. V případě prodlení se splacením zápůjčky byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, zákonný úrok z prodlení a úhrada účelně vynaložených nákladů, které věřiteli vzniknou v souvislosti s prodlením klienta dle rozpisu uvedených sazeb. Žalobkyně potvrdila sjednání dané smlouvy zadáním elektronického kódu [Anonymizováno]. (smlouva o zápůjčce ze dne [datum] vč. všeobecných obchodních podmínek).

9. Žalovaná uzavřela dne [datum] s žalobkyní smlouvu o zápůjčce. Žalovaná se zavázala poskytnout žalobkyni finanční prostředky ve výši [částka] a žalobkyně se zavázala zápůjčku žalované vrátit ve výši [částka] nejpozději do [datum], přičemž [částka] činí poplatek za poskytnutí zápůjčky. Roční procentní sazba nákladů činí 740 %. Nedílnou součástí smlouvy jsou VOP a Sazebník. V případě prodlení se splacením zápůjčky byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, zákonný úrok z prodlení a úhrada účelně vynaložených nákladů, které věřiteli vzniknou v souvislosti s prodlením klienta dle rozpisu uvedených sazeb. Žalobkyně potvrdila sjednání dané smlouvy zadáním elektronického kódu [Anonymizováno]. (smlouva o zápůjčce ze dne [datum] vč. všeobecných obchodních podmínek).

10. Žalovaná uzavřela dne [datum] s žalobkyní smlouvu o zápůjčce. Žalovaná se zavázala poskytnout žalobkyni finanční prostředky ve výši [částka] a žalobkyně se zavázala zápůjčku žalované vrátit ve výši [částka] ve třech splátkách se splatností první splátky ve výši [částka] třicátý první den ode dne poskytnutí zápůjčky, druhé splátky ve výši [částka] šedesátý druhý den ode dne poskytnutí zápůjčky a třetí splátky ve výši [částka] devadesátý třetí den ode dne poskytnutí zápůjčky, přičemž [částka] činí poplatek za poskytnutí zápůjčky. Roční procentní sazba nákladů činí 740 %. Nedílnou součástí smlouvy jsou VOP a Sazebník. V případě prodlení se splacením zápůjčky byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, zákonný úrok z prodlení a úhrada účelně vynaložených nákladů, které věřiteli vzniknou v souvislosti s prodlením klienta dle rozpisu uvedených sazeb. Žalobkyně potvrdila sjednání dané smlouvy zadáním elektronického kódu [Anonymizováno]. (smlouva o zápůjčce ze dne [datum] vč. všeobecných obchodních podmínek).

11. Žalovaná uzavřela dne [datum] s žalobkyní smlouvu o zápůjčce. Žalovaná se zavázala poskytnout žalobkyni finanční prostředky ve výši [částka] a žalobkyně se zavázala zápůjčku žalované vrátit ve výši [částka] ve třech splátkách se splatností první splátky ve výši [částka] třicátý první den ode dne poskytnutí zápůjčky, druhé splátky ve výši [částka] šedesátý druhý den ode dne poskytnutí zápůjčky a třetí splátky ve výši [částka] devadesátý třetí den ode dne poskytnutí zápůjčky, přičemž [částka] činí poplatek za poskytnutí zápůjčky. Roční procentní sazba nákladů činí 990 %. Nedílnou součástí smlouvy jsou VOP a Sazebník. V případě prodlení se splacením zápůjčky byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, zákonný úrok z prodlení a úhrada účelně vynaložených nákladů, které věřiteli vzniknou v souvislosti s prodlením klienta dle rozpisu uvedených sazeb. Žalobkyně potvrdila sjednání dané smlouvy zadáním elektronického kódu [Anonymizováno]. (smlouva o zápůjčce ze dne [datum] vč. všeobecných obchodních podmínek).

12. Žalovaná uzavřela dne [datum] s žalobkyní smlouvu o zápůjčce. Žalovaná se zavázala poskytnout žalobkyni finanční prostředky ve výši [částka] a žalobkyně se zavázala zápůjčku žalované vrátit ve výši [částka] ve třech splátkách se splatností první splátky ve výši [částka] třicátý první den ode dne poskytnutí zápůjčky, druhé splátky ve výši [částka] šedesátý druhý den ode dne poskytnutí zápůjčky a třetí splátky ve výši [částka] devadesátý třetí den ode dne poskytnutí zápůjčky, přičemž [částka] činí poplatek za poskytnutí zápůjčky. Roční procentní sazba nákladů činí 990 %. Nedílnou součástí smlouvy jsou VOP a Sazebník. V případě prodlení se splacením zápůjčky byla ujednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení, zákonný úrok z prodlení a úhrada účelně vynaložených nákladů, které věřiteli vzniknou v souvislosti s prodlením klienta dle rozpisu uvedených sazeb. Žalobkyně potvrdila sjednání dané smlouvy zadáním elektronického kódu [Anonymizováno]. (smlouva o zápůjčce ze dne [datum] vč. všeobecných obchodních podmínek).

13. Z předložených výpisů z účtu žalobkyně soud zjistil, že žalovaná dne [datum] na základě smlouvy o zápůjčce z téhož dne poskytla žalobkyni finanční prostředky ve výši [částka], přičemž žalobkyně na poskytnutou zápůjčku uhradila žalované dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]; že žalovaná dne [datum] na základě smlouvy o zápůjčce z téhož dne poskytla žalobkyni finanční prostředky ve výši [částka], přičemž žalobkyně na poskytnutou zápůjčku uhradila žalované dne [datum] částku [částka], [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]; že žalovaná dne [datum] na základě smlouvy o zápůjčce z téhož dne poskytla žalobkyni finanční prostředky ve výši [částka], přičemž žalobkyně na poskytnutou zápůjčku uhradila žalované dne [datum] částku [částka]; že žalovaná dne [datum] na základě smlouvy o zápůjčce z téhož dne poskytla žalobkyni finanční prostředky ve výši [částka], přičemž žalobkyně na poskytnutou zápůjčku uhradila žalované dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]; že žalovaná dne [datum] na základě smlouvy o zápůjčce z téhož dne poskytla žalobkyni finanční prostředky ve výši [částka], přičemž žalobkyně na poskytnutou zápůjčku uhradila žalované dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]; že žalovaná dne [datum] na základě smlouvy o zápůjčce z téhož dne poskytla žalobkyni finanční prostředky ve výši [částka], přičemž žalobkyně na poskytnutou zápůjčku uhradila žalované dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka], dne [datum] částku [částka] a dne [datum] částku [částka]; a že žalovaná dne [datum] na základě smlouvy o zápůjčce z téhož dne poskytla žalobkyni finanční prostředky ve výši [částka]. (přehledová tabulka plateb vytvořená žalobkyní, výpisy z účtu žalobkyně za období od dubna 2022 do prosince 2023, screenshot obrazovky z portálu žalované 01+03+05+06.24-11.0000.jpg, screenshot obrazovky z portálu žalované 07.24-5.038.jpg, sjetina ze systému žalované s přehledem některých plateb žalobkyně a žalované)

14. Žalovaná provedla v den uzavření každé jednotlivé smlouvy o zápůjčce lustraci žalobkyně v exekučním rejstříku a každý měsíc od března 2022 provedla lustraci v insolvenčním rejstříku ve vztahu k žalobkyni se zjištěním, že vůči žalobkyni nebylo zahájeno žádné exekuční ani insolvenční řízení. Žalovaná dále ověřila, že žalobkyně byla na přelomu roku 2021/2022 zaměstnána u společnosti [Anonymizováno] & [právnická osoba]. a že příjmy žalobkyně za měsíc prosinec 2021 činily [částka], ze leden 2022 činily [částka] a za duben 2022 činily [částka]. (opis z exekučního rejstříku, opis z insolvenčního rejstříku, výplatní pásky žalobkyně za období prosinec 2021, leden 2022 a duben 2022)

15. Dne [datum] byla žalované doručena výzva před podáním žaloby k vydání bezdůvodného obohacení ve výši [částka] spolu s účelně vynaloženými náklady ve výši [částka] do 7 dnů. (předžalobní výzva ze dne [datum] vč. dokladu o doručení).

16. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

17. Žalovaná uzavřela s žalobkyní dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum], dne [datum] a [datum] smlouvy o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“) a podle směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“).

18. Smlouvy o spotřebitelském úvěru jsou dle § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s čl. 8 směrnice neplatné. Dle těchto ustanovení je poskytovatel úvěru povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel má povinnost řádně posoudit příjmy i výdaje spotřebitele a závěr o úvěruschopnosti učinit z jejich porovnání.

19. Soud v tomto ohledu odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39: „věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Wachtlová, L., Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář, s. 101).“ 20. Ve stejném duchu pak lze citovat i z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, č. j. 33 Cdo 201/2018-141: „Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace odvolací soud v napadeném rozhodnutí. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Odkázal na výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.“ 21. Žalovaná neprokázala, že by adekvátně posoudila úvěruschopnost žalobkyně. K tvrzením, že před poskytnutím úvěru prověřovala úvěruschopnost žalobkyně tak, že posoudila příjmy žalobkyně, vyžádala si opis z exekučního rejstříku a insolvenčního rejstříku, přičemž žalobkyně v době schvalování úvěrů neměla v těchto rejstřících žádné záznamy, soud konstatuje, že žalovaná toliko prokázala, že prováděla lustrum žalobkyně v exekučním rejstříku a insolvenčním rejstříku, k ověřování příjmů žalobkyně toliko doložila příjmy žalobkyně za prosinec 2021, leden 2022 a duben 2022, což může být z hlediska prověření příjmů toliko dostatečné pro poskytnutí spotřebitelského úvěru dne [datum] a dne [datum]. Při poskytování dalších úvěrů v období od října 2022 do července 2024 žalovaná nijak neprokázala, že by prověřovala příjmy žalobkyně. Dále žalovaná nijak neprokázala, že by při poskytování spotřebitelských úvěrů zjišťovala a prověřovala běžné výdaje žalobkyně. Toliko provedla lustrum v exekučním rejstříku a insolvenčním rejstříku, jak uvedeno výše, což není dostatečné pro řádné posouzení úvěruschopnosti žalobkyně. Namítala-li žalovaná, že provedla telefonický hovor s žalobkyní, při kterém byly ověřeny informace o příjmech a výdajích žalobkyně, a že součástí smluvní dokumentace bylo i prohlášení žalobkyně o pravdivosti jí uvedených údajů s povinností oznámit změny (čl. 5.

2. Všeobecných obchodních podmínek, dále jen „VOP“), jedná se toliko o prohlášení žalobkyně, které však k řádnému prověření úvěruschopnosti ze strany žalované nepostačuje, neboť jde toliko o informace od žalobkyně jakožto žadatelky o úvěr, které měla žalovaná, aby řádně prověřila úvěruschopnost žalobkyně, ověřit. Skutečnost, že žalovaná ověřila, že žalobkyně byla zaměstnána na dobu neurčitou u společnosti [Anonymizováno] jako [Anonymizováno], žalovaná nijak neprokázala, toliko doložila tři výplatní pásky žalobkyně z období prosinec 2021, leden 2022 a duben 2022, které však ničeho nevypovídají o tom, že by žalobkyně byla zaměstnána na dobu neurčitou. Nadto z výplatních pásek žalobkyně je zřejmé, že pobírala mzdu cca [částka], v dubnu [částka], přičemž pokud žalovaná neprověřila výdaje žalobkyně, nemohla dospět k závěru, že s ohledem na výši zápůjčky a výši stanovení splátek byla žalobkyně schopna úvěr plnit.

22. Skutečnost, že žalobkyně jednotlivé hradila splátky z úvěrových smluv včas, ještě ničeho nevypovídá o její úvěruschopnosti. Soud konstatuje, že není na překážku, že žalobkyně již beze zbytku, vyjma jednoho úvěru, předchozí úvěry zcela zaplatila, neboť „…soudní dvůr Evropské unie rozhodl rozsudkem ze dne 11. 1. 2024, pod sp. zn. C 755/22 [62022CJ0755] tak, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky. Tento závěr odůvodnil tím, že ze znění čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48 vyplývá, že věřitel je povinen před uzavřením úvěrové smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele. […] Z toho vyplývá, že analýza založená na účelu článku 8 směrnice 2008/48 umožňuje dospět k závěru, že porušení povinnosti věřitele spočívající v ověření úvěruschopnosti spotřebitele, stanovené tímto ustanovením, nemůže být zhojeno samotným úplným splněním úvěrové smlouvy. Skutečnost, že po úplném splnění úvěrové smlouvy se její strany již nemohou dovolávat vzájemných závazků vyplývajících z této smlouvy, totiž nemá vliv na existenci pohledávky založené na povinnosti vydat bezdůvodné obohacení, kterou stanoví vnitrostátní právní úprava, jež v souladu s tím, co vyžaduje článek 23 této směrnice, sankcionuje nesplnění povinnosti věřitele spočívající v ověření úvěruschopnosti spotřebitele, stanovené v článku 8 uvedené směrnice.“ (cit. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2024, č.j. 27 Co 166/2024-250)

23. Faktické splacení dluhu spotřebitelem tak samo o sobě nesvědčí o schopnosti spotřebitele dluh splácet, neboť úvěr mohl být uhrazen např. z nových dluhů spotřebitele. Naopak opakované uzavírání smluv o úvěru mělo být pro žalovanou signálem, že žalobkyně hradí splátky z nově poskytnutých úvěrů, popřípadě z jiných finančních prostředků, které jí následně schází a uzavírá nové smlouvy o úvěru. Smyslem uložení povinnosti poskytovatelům úvěrů posoudit úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry, proto smysl posuzovat, zda byla úvěruschopnost řádně zkoumána, nepostrádá ani v těch případech, kdy nakonec dojde k zaplacení úvěru. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomické ztrátě majetku, zadlužení, či dokonce předlužení, přičemž tyto dopady nemusí být bezprostřední a mohou se projevit až s určitým časovým odstupem. „Opačný výklad, který by umožňoval poskytovateli úvěru spoléhat se na to, že i přes nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti může být spotřebitelský úvěr platně uzavřen a vzniknou mu tedy i nároky na sjednané úroky, poplatky, sankce atd., pokud by spotřebitel byl fakticky schopen úvěr splácet. Takový výklad je v rozporu s eurokonformním výkladem uvedených právních předpisů, neboť by umožňoval obcházet tuto zákonnou povinnost poskytovatele úvěru a spoléhat se na to, že spor nenastane či se následně nezjistí, že spotřebitel nebyl úvěruschopný atd.“ (cit. z rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 10. 10. 2024, č.j. 27 Co 166/2024-250)

24. Přestože ustanovení o povinnosti poskytovatele posoudit úvěruschopnost spotřebitele je normou s relativně neurčitou hypotézou a zákon již nestanoví taxativní výčet postupů, které musí být ze strany věřitele pro její naplnění provedeny, a na poskytovatele úvěrů by neměly být kladeny nereálné požadavky, žalovaná v daném řízení nijak neprokázala, že zkoumala výdaje žalobkyně při poskytování úvěrů, zejména náklady na bydlení a další výdaje spojené se základními potřebami člověka. Zkoumání výdajové stránky žadatele o úvěr přitom není nereálným požadavkem, nýbrž klíčovým faktorem při posuzování, zda žadatel s ohledem na své příjmy a výdaje bude schopen poskytnutý úvěr splácet. Výše poskytnutého úvěru rovněž není rozhodující, neboť i při nižších úvěrech může dojít k nežádoucímu zadlužení spotřebitele v důsledku sjednaných poplatků spojených s poskytnutým úvěrem a vysokým úrokům z úvěru, a to zvláště při kumulaci několika spotřebitelských úvěrů. Nadto soud konstatuje, že úvěrové smlouvy obsahovaly rovněž excesivní výši RPSN.

25. Soud s ohledem na uvedené nemá za prokázané, že žalovaná řádně zkoumala úvěruschopnost žalobkyně. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, což zde nebylo splněno, ale i k prověření těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod č. 3225/2015, použitelný i za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb.). Žalovaná neunesla své břemeno důkazní, že adekvátně zkoumala schopnost žalobkyně splatit poskytnuté úvěry, a to v každém jednotlivém případě. Žalovaná se přitom nedostavila k ústnímu jednání, k němuž byla řádně předvolána, čímž se sama připravila o možnost procesního poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř. (srov. usnesení Ústavního soudu z 27. 10. 2010, sp. zn. III. ÚS 2848/10, a rozhodnutí Nejvyššího soudu z 24. 3. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Na tom přitom nic nemění ani žádost žalované o to, aby byla dopředu vyzvána k doplnění tvrzení a důkazů, obsažená v její písemnosti ze dne [datum]. Takovou povinnost soudu nelze dovozovat; soud uděluje zákonná poučení na jednání.

26. V řízení tudíž nebylo prokázáno, že by žalovaná dostála zákonné povinnosti zkoumat dostatečným způsobem úvěruschopnost žalobkyně s každou uzavřenou smlouvou o úvěru. O možnost procesního poučení k prokázání rozhodných skutečností v tomto směru se žalovaná sama připravila, když se nedostavila k jednání.

27. Výše uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a směrnice je přitom nutné interpretovat tak, že soud má v řízení povinnost zkoumat, zda poskytovatel posoudil úvěruschopnost spotřebitele dostatečně, z úřední povinnosti. Dojde-li k závěru, že poskytovatel úvěruschopnost dostatečně neposoudil, je nutné posoudit smlouvu o úvěru, respektive smlouvy, jako absolutně neplatné bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítl (srov. závěry nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a rozsudku Soudního dvora EU z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance v. GK).

28. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalobkyně (resp. neprokázání opaku) znamená, že smlouvy o úvěru jsou absolutně neplatné. Jsou-li smlouvy neplatné, pak jsou neplatná i všechna ujednání o úrocích a poplatcích.

29. V řízení bylo dále prokázáno nejen vyplacení, ale též splacení poskytnutých úvěrů, vyjma jediného. Jestliže žalovaná přes neplatnost smluv o úvěru plnila žalobkyni celkem [částka], plnila dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „o. z.“) bez spravedlivého důvodu, avšak žalobkyně rovněž plnila žalované splátky na poskytnuté úvěry, a to celkem ve výši [částka], což ostatně žalovaná nerozporovala, čímž vzniklo po zúčtování mezi účastníky na straně žalované bezdůvodné obohacení ve výši [částka], které je žalovaná povinna žalobkyni vydat. Soud s ohledem na uvedené proto shledal žalobu důvodnou a výrokem I tohoto rozsudku žalované uložil povinnost žalovanou částku žalobkyni uhradit. Jelikož žalovaná nezaplatila žalobkyni částku [částka] ve lhůtě stanovené výzvou zástupce žalobkyně, tj. ve lhůtě do [datum], neboť žalované poskytnuta lhůta 7 dnů k plnění od předžalobní výzvy, která žalované doručena dne [datum], ocitla se žalovaná ode dne [datum] se splněním svého peněžitého dluhu v prodlení a žalobkyni vzniklo právo požadovat i úrok z prodlení. Povinnost zaplatit úrok z prodlení dlužící žalovanou stíhá až do zaplacení dluhu na jistině. Výše úroku z prodlení odpovídá pravidlu vyjádřenému v ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava, předžalobní výzva, návrh ve věci samé a účast na jednání dne [datum]) včetně tří paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t., účinném do [datum], neboť 3 úkony ve věci učiněny v roce 2024, a jedné paušální náhrady [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. účinném od [datum] za úkon učinění po tomto datu a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Dále jí náleží náhrada jízdních výdajů jejího zástupce v souvislosti s cestou z místa sídla zástupce žalobkyně na soudní jednání u Obvodního soudu pro [adresa] dne [datum] v celkové délce jedné trasy [adresa] – Obvodní soud pro [adresa], 566 km. Při užití automobilu podle předložené kopie malého technického průkazu s kombinovanou spotřebou 5,7 l/100 km s palivem NM činí cestovné [částka] (cena paliva [částka]/l, základní náhrada za 1 km [částka] podle vyhlášky č. 398/2023 Sb.). V souvislosti s cestami zástupce žalobkyně na soudní jednání soud žalobkyni přiznal i související náhradu za promeškaný čas ve výši [částka] (14 půlhodin x [částka]) podle § 14 a.t. K uvedeným částkám (vyjma částky představující soudní poplatek) konečně soud připočetl i související daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka], tj. [částka]. Jelikož byla žalobkyně v řízení zastoupena advokátem, uložil soud žalované nahradit žalobkyni náklady řízení k rukám jejího právního zástupce ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

31. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení