40 C 118/2025 - 46

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Ivetou Cvingráfovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] o zaplacení [částka] Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba co do nároku žalobkyně na zaplacení částky [částka] a úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum] domáhala na žalovaném uhrazení částky [částka] (jistiny ve výši [částka], smluvního úroku v době zesplatnění ve výši [částka] a smluvní pokuty ve výši [částka]) s příslušenstvím, které tvoří úrok z prodlení z uvedené částky v zákonné výši 14,75 % ročně za období od [datum] do zaplacení, a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobkyně uvedla, že mezi žalovaným a obchodní společností [právnická osoba], IČO: [IČO] (dále též „[právnická osoba]“, či „původní věřitel“), byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru č. [hodnota], na jejímž základě původní věřitel poskytl žalovanému úvěr ve výši [částka]. Úvěr měl být splacen do [datum]. Úvěr byl žalovanému vyplacen dne [datum] převodem z bankovního účtu původního věřitele na účet žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, proto byl původním věřitelem opakovaně vyzýván k úhradě dluhu. Do prodlení s úhradou celého dluhu se žalovaný dostal dne [datum]. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.[právnická osoba].cz, na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry, výši požadovaného úvěru a termín splatnosti. Následně se seznámil s veškerými poplatky za poskytnutí úvěru a úroky spojenými s požadovaným úvěrem, vyplnil registrační formulář, osobní údaje, a to včetně telefonního čísla a e-mailové adresy. Poté byl obeznámen s obsahem, podmínkami, právy, závazky a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření smlouvy o úvěru. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o úvěru vůči původnímu věřiteli. Žalovaný potvrdil, že si návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru přečetl a s jejím obsahem se seznámil. Žalovaný dále uvedl číslo svého občanského průkazu, název bankovní instituce, u které měl vedený peněžní účet, a trvalé bydliště. Dle obchodních podmínek, na které odkazuje smlouva o úvěru, byl žalovaný informován v odst. 7.11, že na základě ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru může věřitel coby poskytovatele spotřebitelského úvěru nahlížet do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, pokud je to nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Úvěruschopnost žalovaného původní věřitel vyhodnotil na základě tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů, na základě úvěrové historie a na základě lustrací v registrech CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI. Žalobkyně uvedla, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Žalovaný však dle čl. 1.[právnická osoba] podmínek původního věřitele prohlásil, že není v prodlení se splácením dluhu jakékoli třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v databázi dlužníků, v databázi pro tvorbu úvěrové historie, v interní databázi původního věřitele, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, či v databázi neplatných dokladů MV ČR. Žalovaný dále prohlásil, že mu nejsou známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů nebo povinností. V čl. 7.12 obchodních podmínek dále žalovaný souhlasil, že původní věřitel jej bude lustrovat v příslušných databázích.

3. Žalobkyně dále uvedla, že žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslaným původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně, která byla žalovanému odeslána dne [datum]. Žalobkyně uvedla, že pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byl právním předchůdcem žalobkyně předmětná částka převedena. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi původním věřitelem a obchodní společností [právnická osoba] nabyla žalobkyně pohledávku plynoucí z předmětné smlouvy o úvěru.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

5. Dne [datum] bylo konáno jednání ve věci, žalobkyně se podáním ze dne [datum] omluvila a navrhla, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovaný, jenž byl řádně obeslán, se k jednání nedostavil. Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků.

6. Soud učinil následující skutková zjištění.

7. Původní věřitel a žalovaný (pomocí jemu zaslaného kódu) uzavřeli pomocí prostředků komunikace na dálku dne [datum] smlouvu o úvěru č. [hodnota] na jejímž základě byl žalovanému poskytnut jednorázový neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši [částka], částka ke splacení činila [částka]. Jistina úvěru byla žalovanému vyplacena na bankovní účet č. [č. účtu]. Datum splatnosti bylo ujednáno na [datum]. Žalovaný potvrdil, že se seznámil s textem obchodních podmínek původního věřitele přístupných na ve smlouvě uvedených internetových stránkách. (smlouva o úvěru č. [hodnota] ze dne [datum])

8. Ke smlouvě bylo následně uzavřeno 5 dodatků, kterými byla měněna splatnost úvěru. Dle dodatku č. [hodnota] byla splatnost úvěru sjednána na [datum]. (dodatek č. [hodnota] ze dne [datum], dodatek č. [hodnota] ze dne [datum], dodatek č. [hodnota] ze dne [datum], dodatek č. [hodnota] ze dne [datum] a dodatek č. [hodnota] ze dne [datum])

9. V čl. 1.[právnická osoba] podmínek původního věřitele je uvedeno, že žalovaný prohlašuje a potvrzuje, že „není v prodlení se splácením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědom, že by byl evidován v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. Zejména pak v interní databázi věřitele, v Insolvenčním rejstříku, v Centrální evidenci exekucí, či v Databázi neplatných dokladů MVČR a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností vůči Věřiteli.“ V čl. 7.12 obchodních podmínek je dále uvedeno následující: „Klient souhlasí, že za účelem ochrany svých majetkových práv a v souladu se Zákonem o spotřebitelském úvěru Věřitel před uzavřením Smlouvy může využívat informace z dlužnických registrů, konkrétně z registrů provozovaných (i) SOLUS, zájmovým sdružením právnických osob; (ii) CNCB – Czech Non-Banking [právnická osoba], zájmovému sdružení právnických osob a (iii) CNCB-Czech Banking [právnická osoba], a. s.“ (Obchodní podmínky [právnická osoba] pro poskytování úvěrů splatných jednorázově SPL 2019-08-29)

10. Původní věřitel poskytl na bankovní účet žalovaného č. [č. účtu] platbu ve výši [částka], variabilní symbol představuje číslo úvěrové smlouvy. (výpis z běžného účtu původního věřitele, příchozí platba z bankovního účtu žalovaného na bankovní účet obchodní společnosti [právnická osoba] ze dne [datum]).

11. Žalovaný byl původním věřitelem vyzván k úhradě dluhu upomínkou ze dne [datum], ve které původní věřitel uvedl, že žalovaný neuhradil ve stanoveném termínu splátku půjčky. Žalovaný byl vyzván, aby ihned uhradil jistinu [částka], smluvní úrok ve výši [částka], smluvní pokutu ve výši [částka] a poplatky za upomínku ve výši [částka]. (předžalobní výzva k okamžité úhradě dluhu ze dne [datum])

12. Žalobkyně a původní věřitel uzavřeli smlouvu o postoupení pohledávky, na jejímž základě byla na žalobkyni postoupena pohledávka původního věřitele vzniklá na základě nyní posuzované smlouvy o úvěru. (smlouva o postoupení pohledávek ze dne [datum] vč. přílohy identifikující pohledávku za žalovaným)

13. Žalovaný byl původním věřitelem informován o postoupení pohledávky dopisem ze dne [datum]. Současně byl vyzván k úhradě dlužné částky před podáním žaloby. (oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], výzva k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] s podacím lístkem k zásilce č. [hodnota])

14. Po právní stránce soud posoudil věc následovně.

15. Původní věřitel uzavřel s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „zákon o spotřebitelském úvěru“) a podle směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále též „směrnice“).

16. Žalobkyně pohledávku původního věřitele za žalovaným nabyla na základě smlouvy o postoupení pohledávek.

17. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru: (1) Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru: Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Nyní posuzovaná úvěrová smlouva je dle § 86 a § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s čl. 8 směrnice neplatná. Dle těchto ustanovení je poskytovatel úvěru povinen před uzavřením smlouvy posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů (§ 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Poskytovatel má povinnost řádně posoudit příjmy i výdaje spotřebitele a závěr o úvěruschopnosti učinit z jejich porovnání. Poruší-li poskytoval úvěru tuto povinnost a neprověří řádně úvěruschopnost spotřebitele, či na základě prověření zjistí důvodné pochybnosti ohledně schopnosti spotřebitele úvěr splácet, je uzavřená úvěrová smlouva neplatná.

20. Soud v tomto ohledu odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39: „věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení. Je také nutno dovodit, že věřitel by měl úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit pouze s jeho ničím nedoloženými prohlášeními. Informaci o výši příjmu spotřebitele může věřitel ověřit například potvrzením o příjmu vystaveným zaměstnavatelem, telefonickým ověřením u zaměstnavatele či výpisem z bankovního účtu spotřebitele, kam byla příslušná částka připsána (srov. Wachtlová, L., Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář, s. 101).“ 21. Ve stejném duchu pak lze citovat i z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, č. j. 33 Cdo 201/2018-141: „Věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, i Nejvyšší správní soud […]. K otázce dostatečnosti zjištění poměrů dlužníka se vyjádřil i Ústavní soud, který v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, zdůraznil, že nedostatečné zjištění poměrů dlužníka má i veřejnoprávní souvislosti. Odkázal na výše citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, který při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, dovodil, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit). Pokud takto poskytovatel úvěru nepostupuje, dopouští se správního deliktu, za což mu může podle Nejvyššího správního soudu Česká obchodní inspekce v souladu se zákonem uložit pokutu. Výklad přijatý Nejvyšším správním soudem přitom konvenuje interpretaci zaujaté Soudním dvorem Evropské unie (dále jen „Soudní dvůr“) v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C-449/13 (CA Consumer Finance SA v. Ingrid Bakkaus a další). V citovaném rozsudku Soudní dvůr vyložil čl. 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS (dále jen „směrnice“), a bod 26 její preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost (nese v tomto ohledu důkazní břemeno – v orig. „the burden of proving“) posoudit úvěryschopnost dlužníka (spotřebitele) na základě dostatečných informací (na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady); tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Informace o spotřebiteli by si věřitelé měli ověřovat i za trvání obchodního vztahu. Ústavní soud uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.“ 22. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by její právní předchůdce (původní věřitel) povinnosti adekvátně posoudit úvěruschopnost žalovaného dostál.

23. Žalobkyně tvrdila, že úvěruschopnost původní věřitel posoudil na základě lustrace žalovaného v databázích CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie žalovaného. Dále původní věřitel vycházel z tvrzení žalovaného ohledně příjmů a výdajů.

24. To, že původní věřitel žalovaného lustroval (a s jakým výsledkem), že prověřil úvěrovou historii žalovaného (a s jakým výsledkem) a konečně, že vycházel z tvrzení žalovaného (jaký byl obsah těchto tvrzení, jak byl tento obsah promítnut do závěru o úvěruschopnosti), nicméně žalobkyně soudu nedoložila. Výslovně uvedla, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace a ohledně tvrzení žalovaného o příjmech a výdajích. Zásadní nicméně je, že i kdyby žalobkyně prokázala, že původní věřitel při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyšel z tvrzení žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů a z lustrace z příslušných databází, ani tak by nebylo možné dospět k závěru, že původní věřitel dostatečným způsobem prověřil úvěruschopnost žalovaného. Lustrace ani ničím nepodložené tvrzení úvěrovaného samy o sobě nepředstavují nezbytné, spolehlivé, dostatečné a přiměřené informace ve smyslu zákona a výše citované judikatury.

25. V řízení tudíž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by původní věřitel či žalobkyně dostáli zákonné povinnosti zkoumat dostatečným způsobem úvěruschopnost žalovaného. O možnost procesního poučení k dotvrzení a prokázání rozhodných skutečností v tomto směru se žalobkyně sama připravila, když se nedostavila k jednání. Nemohl-li soud poskytnout účastníku poučení podle ustanovení § 118a o. s. ř. proto, že se nedostavil k jednání, nebyl oprávněn a povinen mu sdělovat potřebná poučení jinak a nebyl ani povinen jen z tohoto důvodu odročovat jednání (usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3665/2009). Soud připomíná, že dle ustanovení § 120 o. s. ř. může soud doplnit dokazování i bez návrhu účastníků řízení. Tato výjimečná možnost nikoli povinnost však nemá nahrazovat nedostatek procesní aktivity účastníků řízení. Řízení je zásadně ústní a je na jeho účastnících, nikoli na soudu, aby se o svá práva starali (vigilantibus iura).

26. Výše uvedená ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru a směrnice je přitom nutné interpretovat tak, že soud má v řízení povinnost zkoumat, zda poskytovatel posoudil úvěruschopnost spotřebitele dostatečně, z úřední povinnosti. Dojde-li k závěru, že poskytovatel úvěruschopnost dostatečně neposoudil, je nutné vyhodnotit smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítl (srov. závěry nálezu Ústavního soudu z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, a rozsudku Soudního dvora EU z 5. 3. 2020 ve věci C-679/18, OPR-Finance v. GK).

27. Nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalovaného (resp. neprokázání opaku) znamená, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná. Je-li smlouva neplatná, pak jsou neplatná i všechna související ujednání, například ujednání o smluvních pokutách a o smluvních úrocích.

28. Jestliže původní věřitel přes neplatnost smlouvy o úvěru plnil žalovanému [částka], plnil dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „o. z.“) bez spravedlivého důvodu, a žalovanému proto vzniklo bezdůvodné obohacení, které je povinen vydat.

29. Žalovaný neuhradil žalobkyni ani původnímu věřiteli ničeho, soud proto žalobě výrokem I vyhověl, co do částky [částka].

30. Co se však týče dalších nároků žalobkyně, tyto soud důvodnými neshledal. Žalobkyně nemá právo na úhradu smluvního úroku ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka] a poplatků za upomínku ve výši [částka] sjednaných v (absolutně neplatné) smlouvě o úvěru. Žalobkyně pak nemá právo ani na úrok z prodlení v zákonné výši, neboť § 87 zákona o spotřebitelském úvěru (podle kterého platí, že v případě neplatnosti úvěrové smlouvy pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem) lze označit za speciální normu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. poskytovali vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jak ostatně vyplývá i z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Soud proto výrokem II tohoto rozsudku žalobu zamítl, co se týče požadavku žalobkyně na uhrazení smluvního úroku ve výši [částka], smluvní pokuty ve výši [částka] a poplatků za upomínku ve výši [částka] a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

31. Pro úplnost soud dodává, že na výše uvedené závěry nemá vliv poukaz žalobkyně na skutečnost, že žalovaný v obchodních podmínkách prohlásil, že není v prodlení se splácením jakéhokoliv dluhu, že není evidován v žádné databázi dlužníků nebo v databázi pro tvorbu úvěrové historie, a že mu nejsou známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností vůči původnímu věřiteli. Obecné prohlášení úvěrovaného (obsažené nadto mim text smlouvy v obchodních podmínkách) má stejnou váhu jako jeho neprokázaná tvrzení. Jak již však bylo uvedeno, poskytovatel úvěru má informace získané od úvěrovaného prověřovat. To žalobkyně netvrdila ani neprokázala. Zcela bez významu pak je, že žalovaný udělil původnímu věřiteli souhlas s tím, aby byl lustrován v příslušných databázích.

32. Co se týče náhrady nákladů řízení, soud aplikoval § 142 odst. 2 in principio o. s. ř., podle kterého platí, že měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Ve věci byla převážně úspěšná žalobkyně. Při kapitalizaci žalobkyní požadovaného příslušenství ke dni vyhlášení tohoto rozsudku činí úspěch žalobkyně 62,7 % ([částka]). Její neúspěch činí 37,3 % ([částka]). Žalobkyně má tedy právo na náhradu 25,4 % účelně vynaložených nákladů řízení. Celkové náklady řízení činí [částka]. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce [částka] a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), ve znění účinném do [datum], z tarifní hodnoty ve výši [částka] sestávající z částky [částka] za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky [částka] za jednoduchou výzvu k plnění ze dne [datum] dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t., včetně dvou paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., a. t., ve znění účinném od [datum] z částky [částka] za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (sepis návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne [datum]) včetně paušální náhrady výdajů ve výši [částka] dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky [částka] ve výši [částka]. Soud dodává, že oproti návrhu žalobkyně v žalobě přistoupil k aplikaci § 14b a. t., neboť žaloba vykazovala shodné znaky jako vykazují žaloby žalobkyně v jiných skutkově a právně obdobných věcech projednávaných u Obvodního soudu pro [adresa] (což soud ověřil nahlédnutím do své interní databáze), z čehož soud usuzuje na to, že zástupce žalobkyně si osvojil užívání vzoru, který opakovaně užívá a mění v něm pouze údaje o účastnících, o splatnosti jednotlivých dluhů apod. Jelikož má žalobkyně právo na náhradu 25,4 % svých nákladů, rozhodl soud výrokem III rozsudku tak, že uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni (k rukám jejího právního zástupce) náhradu nákladů řízení ve výši [částka].

33. O lhůtě k plnění soud rozhodl ve smyslu ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení