40 C 12/2020-146

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Kozákovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] pro: podle části v. o. s. ř. takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalovaný domáhá, aby soud nahradil výrok I. nálezu [anonymizována dvě slova] č.j. [spisová značka] [číslo] [rok] ze dne [datum] ve znění rozhodnutí o námitkách č.j. [spisová značka] [číslo] [rok] ze dne [datum], ve výroku II., tak, že se určuje, že pojistná smlouva [číslo] uzavřená dne [datum] mezi žalobkyní a žalovaným je od počátku neplatná, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalovaný domáhá, aby soud nahradil výroky II. a III. nálezu [anonymizována dvě slova] č.j. [spisová značka] [číslo] 2017 ze dne [datum] ve znění rozhodnutí o námitkách č.j. [spisová značka] [číslo] [rok] ze dne [datum], ve výrocích III. a IV., tak, že žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému částku 92 104 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

III. Žaloba, kterou se žalovaný domáhá, aby soud nahradil výrok IV. nálezu [anonymizována dvě slova] č.j. [spisová značka] [číslo] [rok] ze dne [datum] ve znění rozhodnutí o námitkách č.j. [spisová značka] [číslo] [rok] ze dne [datum], ve výroku V., tak, že žalobkyně je povinna zaplatit sankci podle §17a zákona o finančním arbitrovi ve výši 10% z částky, kterou měla být žalobkyně povinna zaplatit žalovanému dle výroku II. tohoto rozsudku, se zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. [anonymizována dvě slova] svým nálezem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] [číslo] [rok], ve znění Rozhodnutí o námitkách, č. j. [spisová značka] [číslo] [rok], ze dne [datum] (dále jen„ Nález“) rozhodl tak, že ve výroku I. řízení o návrhu žalovaného, [celé jméno žalovaného], na zaplacení částky 182 728 Kč s příslušenstvím zastavil. Ve výroku II. určil, že pojistná smlouva [číslo] kterou dne [datum] uzavřeli žalobkyně a žalovaný, je od počátku neplatná. Ve výroku III. uložil žalobkyni zaplatit žalovanému částku 30 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% p.a. z částky 16 000 Kč od [datum] do zaplacení. Ve výroku IV. návrh žalovaného ve zbývající části zamítl. Ve výroku V. uložil žalobkyni povinnost zaplatit sankci ve výši 15 000 Kč podle [ustanovení pr. předpisu] o [anonymizována dvě slova]“). 2. [anonymizována dvě slova] v rámci meritorního rozhodování vyšel ze skutkových zjištění (učiněných na základě podkladů předložených mu oběma stranami) o tom, že žalovaný uzavřel se žalobkyní dne [datum] pojistnou smlouvu [číslo] označenou jako„ [anonymizováno] pojištění [anonymizována dvě slova]“ s počátkem pojištění od [datum] a pojistnou dobou 40 let, s ročním běžným pojistným ve výši 100 000 Kč, sjednanou garantovanou částkou pro případ smrti ve výši 10 000 Kč, s umístněním 50% běžného pojistného i mimořádného pojistného do [anonymizováno] fondu a 50% běžného pojistného i mimořádného pojistného do [anonymizováno] fondu (dále jen„ Pojistná smlouva“). Smlouvou bylo sjednáno investiční životní pojištění pro případ smrti nebo dožití žalovaného. S účinností od [datum] došlo ke změně frekvence placení pojistného na měsíční, s účinností od [datum] došlo ke snížení běžného měsíčního pojistného na 1 000 Kč a ke změně délky pojistné doby do [datum], s účinností od [datum] došlo ke snížení běžného měsíčního pojistného na 500 Kč a ke změně konce data pojištění na [datum] Poslední doloženou platbu pojistného uhradil žalovaný dne [datum] ve výši 500 Kč; celkem žalovaný uhradil žalobkyni na pojistném částku 279 332 Kč. Finanční arbitr zjistil, že pojištění sjednané [anonymizováno] smlouvou ke dni vydání [příjmení] stále trvalo. Dále zjistil, že žalobkyně vyplatila žalovanému na základě jeho žádostí mimořádné výběry ve výši 18 061 Kč dne [datum], 65 000 Kč dne [datum] a 99 667 Kč dne [datum].

3. Pokud jde o meritum věci, [anonymizována dvě slova] se s ohledem na zásadu procesní ekonomie a konstantní soudní judikaturou přednostně zabýval námitkou absolutní neplatnosti [anonymizováno] smlouvy. [anonymizována dvě slova] shledal neplatnost ujednání o počátečních, správních nákladech a rizikovém pojistném, o kterých dále dovodil, že nejsou oddělitelná od ostatních ustanovení [anonymizováno] smlouvy ve smyslu § 41 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), a dovodil tudíž absolutní neplatnost [anonymizováno] smlouvy jako celku. S ohledem na závěr o neplatnosti smlouvy od počátku se dále [anonymizována dvě slova] zabýval vydáním bezdůvodného obohacení vzniklého z neplatně sjednané smlouvy a s tím související námitky promlčení vznesené oběma stranami.

4. Žalobkyně se dle [anonymizována dvě slova] bezdůvodně obohatila přijatým pojistným z neplatné [anonymizováno] smlouvy a žalovaný naopak vyplacenými mimořádnými výběry. [anonymizována dvě slova] posoudil otázku vydání bezdůvodného obohacení obou stran [anonymizováno] smlouvy ve smyslu § 451 a § 457 o.z. Žalobkyně pak v průběhu řízení před [anonymizována dvě slova] vznesla námitku promlčení uplatňovaného nároku žalovaného, žalovaný obdobný návrh učinil ve vztahu k nárokům uplatňovaným žalobkyní. Ve vztahu k určení běhu promlčecí lhůty vyšel [anonymizována dvě slova] z obecné úpravy v § 107 odst. 1 o.z., podle níž je subjektivní promlčecí lhůta dvouletá, resp. objektivní promlčecí lhůta tříletá. Počátek běhu lhůty pak [anonymizována dvě slova] určil jako okamžik, kdy se žalovaný skutečně dozvěděl, že se žalobkyně na jeho úkor bezdůvodně obohatila. Tento okamžik dle [anonymizována dvě slova] nenastal dříve než ke dni [datum], kdy se žalovaný na infolince žalobkyně dozvěděl aktuální výši kapitálové hodnoty pojištění 55 055 Kč, žalovaný současně z podstaty smluvního vztahu věděl, jakou výši pojistného žalobkyni uhradil a jakou výši plnění od žalobkyně obdržel. Protože od března 2017 neuplynula do zahájení řízení před [anonymizována dvě slova] dvouletá subjektivní lhůta, [anonymizována dvě slova] použil pro posouzení promlčení nároku objektivní tříletou lhůtu. Z toho [anonymizována dvě slova] dovodil, že mezní datum rozhodné pro promlčení nároku je den [datum], tj. tři roky před podáním návrhu žalované k [anonymizována dvě slova]. [anonymizována dvě slova] pak určil (ve smyslu rozhodnutí o námitkách), že od tohoto data do vydání rozhodnutí ve věci žalovaný uhradil a doložil celkem 47 plateb pojistného v celkové výši 30 500 Kč. Všechny zbývající platby žalovaného prohlásil [anonymizována dvě slova] za promlčené. [anonymizována dvě slova] rovněž posoudil jako důvodnou námitku promlčení vznesenou žalovaným ve vztahu k mimořádným výběrům a odkupnému, když tříletá promlčecí doba poslednímu z vyplacených plnění v dubnu 2017 a žalobkyně neuskutečnila v této lhůtě žádný úkon, kterým by běh promlčecí lhůty zastavila. Vzhledem k tomu, že žalovaný v průběhu řízení před [anonymizována dvě slova] vzal svůj návrh částečně zpět, rozhodl finanční arbitr v tomto rozsahu (182 728 Kč) o zastavení řízení.

5. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala změny Nálezu tak, že všechny návrhy žalovaného uplatněné před [anonymizována dvě slova] se zamítají, a že žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náklady soudního řízení. Svou žalobou se dále domáhala na další žalované, České republice – Kanceláři [anonymizována dvě slova], uložení povinnosti zaplatit žalobkyni částku 15 000 Kč, kterou musela zaplatit dle výroku V. [příjmení].

6. Žaloba vychází z tvrzení, že [anonymizováno] smlouva byla uzavřena platně a určitě, a i pokud by tomu tak v některých částech snad nebylo, působilo by to nejvýše relativní neplatnost dílčích ujednání smlouvy, přičemž právo dovolat se relativní neplatnosti je na straně žalovaného promlčeno a ani neplatnost dílčích ujednání by neměla za následek neplatnost celé [anonymizováno] smlouvy. K napadenému určovacímu výroku žalobkyně zpochybnila pravomoc [anonymizována dvě slova] k jeho vydání, stejně jako nedostatek naléhavého právního zájmu. Ve vyjádření ze dne [datum] žalobkyně kategoricky žalobkyně odmítla, že by uzavření [anonymizováno] smlouvy mělo představovat úmysl žalobkyně obohatit se na úkor žalovaného. Žalobkyně neměla ani nemohla mít jakoukoli možnost zjistit, že žalovaný si není vědom všech pojistných podmínek či dokonce že s nimi nesouhlasí, neboť žalovaný nikdy nerozporoval uzavření [anonymizováno] smlouvy a ani nijak nenapadal pojistné podmínky či rozsah informací, které mu byly či měly být sděleny. Rovněž odmítla námitku, že promlčení je v rozporu s dobrými mravy, když žalovaný náhle, po šesti letech od uzavření [anonymizováno] smlouvy tvrdí, že jeho [anonymizováno] smlouva je neplatná, je to právě žalovaný, kdo se v rozporu s dobrými mravy snaží neoprávněně získat zpět své finanční prostředky, a to navzdory skutečnosti, že žalobkyně řádně po dobu více než šesti let poskytovala žalovanému pojistné krytí.

7. Rovněž žalovaný [celé jméno žalovaného] podal ke zdejšímu soudu žalobu směřující proti [příjmení], a to dne [datum]. Žalovaný se podanou žalobou domáhal změny [příjmení] tak, aby byl v rozsahu výroků II. až V. nahrazen tak, že (i) se určuje, že [anonymizováno] smlouva je od počátku neplatná, že (ii) žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému částku 105 604 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 92 104 Kč od [datum] do zaplacení a že (iii) žalobkyně je povinna zaplatit sankci podle §17a zákona o finančním arbitrovi ve výši 10% z částky, kterou je žalobkyně povinna zaplatit podle bodu ad (ii).

8. Žalovaný ve své žalobě namítal, že [anonymizována dvě slova] dovodil neplatnost smlouvy na základě neoddělitelnosti neplatných ujednání o počátečních a správních nákladech a rizikovém pojistném, když přitom žalovaný neplatnost spatřoval v rozporu vůle žalobkyně s obsahem smlouvy, nesjednání pojištění (tedy nesjednání rozsahu pojistného plnění a rizikového pojistného), nekalých obchodních praktikách a neurčitosti ujednání o tvorbě kapitálové hodnoty pojištění (v této souvislosti v následných vyjádřeních poukázal na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], v němž v podobné skutkové a právní situaci došel odvolací soud k závěru, že sama skutečnost, že ujednání o rizikovém pojistném je v pojistných podmínkách (shodných s nynějším případem) neurčité, stačí k závěru o neplatnosti pojistné smlouvy jako celku). Žalovaný dále poukazoval na úmysl žalobkyně bezdůvodně se obohatit, když si byla vědoma vzhledem k úřednímu sdělení [anonymizováno] ze dne [datum] i důsledků takového jednání, tedy neplatnosti pojistné smlouvy a toho, že přijímáním plnění (pojistného) od žalovaného se bezdůvodně obohacuje. Námitku promlčení uplatněnou ze strany žalobkyně pak žalovaný považuje za nemravnou a [anonymizována dvě slova] k ní neměl přihlédnout, neboť takovému jednání žalobkyně nelze poskytnout právní ochranu. Dále namítl, že [anonymizována dvě slova] nesprávně aplikoval § 457 o.z., když nepřiznal z důvodu promlčení žalovaným požadované plnění, ačkoliv bylo v řízení prokázáno, že z neplatné [anonymizováno] smlouvy plnil žalovaný k datu vydání [příjmení] žalobkyni částku 288 332 Kč a žalobkyně žalovanému pouze 182 728 Kč. Žalovaný je přesvědčen, že námitka promlčení se může uplatnit pouze ve vztahu k saldu zjištěnému k datu [datum]. Dle žalovaného není pro účely vypořádání dle § 457 o.z. podstatné, zda je některá pohledávka ke dni, kdy soud provádí vypořádání, promlčena a je tedy nezpůsobilá k započtení. Je to dáno tím, že pohledávky se vypořádávají (zúčtovávají) k okamžiku, kdy vznikly, tedy k okamžiku, kdy nebyly promlčeny. Nicméně i samotnou námitku promlčení považuje žalovaný za nemravnou, neboť uplatněnou námitkou se žalovaná snaží ekonomicky těžit z rozdílu mezi řádným plněním z pojistné smlouvy a nepromlčenou částí bezdůvodného obohacení, ve vztahu, který je v mnoha ohledech asymetrickým a v situaci, kdy jednání v rozporu s odbornou péčí, a nikoliv v dobré víře musí jít k tíži žalobkyně, která je silnějším hráčem na relevantním trhu. Žalovaný se k uvedené problematice vyjádřil v následných vyjádřeních k žalobě žalobkyně i doplnění své žaloby, přičemž v podání ze dne [datum] odkázal na rozhodnutí Městského soudu v Praze, sp. zn. [spisová značka], který uplatněnou námitku promlčení v jím posuzované právní věci shledal jako nemravnou.

9. K podané žalobě žalobkyně se vyjádřil finanční arbitr tak, že žalobkyně ani žalovaný nepřednáší ničeho, s čím by se finanční arbitr již nevypořádal a zopakoval stručně své závěry uvedené v předmětném řízení.

10. S přihlédnutím k dikci § 250b zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bylo o shora uvedených žalobách vedeno společné řízení pod spisovou značkou přiřazenou dříve podané žalobě, tedy žalobě žalobkyně [právnická osoba]

11. Usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], soud rozhodl o vyloučení řízení o zaplacení částky 15 000 Kč vůči České republice – Kanceláři [anonymizována dvě slova] a o zaplacení částky 34 031,34 Kč vůči žalovanému k samostatnému řízení. Toto usnesení nabylo právní moci dne [datum].

12. K podání žalobkyně ze dne [datum], kterou žalobkyně vzala svou žalobu zpět, soud rozhodl usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] tak, že řízení o žalobě žalobkyně zastavil. Toto usnesení nabylo s výjimkou výroku o nákladech řízení právní moci dne [datum].

13. Předmětem meritorního projednání věci tak zůstal nárok požadovaný žalovaným [celé jméno žalovaného] dle jeho žaloby z [datum].

14. Soud poté, co zjistil, že žaloba byla podána včas (§ 247 odst. 1 o. s. ř.) osobou k tomu oprávněnou (účastníkem řízení před [anonymizována dvě slova], srov. ustanovení § 246 odst. 1 o. s. ř.) poté, co byly vyčerpány přípustné opravné prostředky (§ 246 odst. 2 o. s. ř), nařídil k projednání podané žaloby ústní jednání, projednal věc v mezích, ve kterých se žalobkyně domáhala projednání sporu před soudem (§ 250f odst. 1 o. s. ř), a dospěl k následujícím závěrům.

15. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění:

16. Soud na tomto místě konstatuje, že vlastní dokazování nad rámec důkazů provedených [anonymizována dvě slova] – až na dále popsané výjimky – neprováděl, neboť podle ustanovení § 250e odst. 2 o. s. ř. může soud vzít za svá též skutková zjištění správního orgánu. Mezi účastníky přitom nebyl o skutkovém stavu věci spor, neshodli se toliko v jeho interpretaci a zejména právním posouzení. Podle věty druhé cit. ust. soud pouze zopakoval důkaz pojistnou smlouvou, doplňkovými a všeobecnými pojistnými podmínkami, výročními dopisy, přehledem zaplaceného pojistného, potvrzeními o provedení mimořádných výběrů, sděleními o aktuálním stavu účtu, smlouvou o obchodním zastoupení, dokumentem nazvaným sběr dat pro zjištění a vyhodnocení potřeb klienta, žádostí o přidělení provize. Nad rámec těchto listin provedl důkaz též listinami nazvanými dohledový benchmark [číslo] z [datum], interní sdělení [číslo] [rok], úřední sdělení [anonymizováno] z [datum] a anonymizované protokoly z různých řízení před finančním arbitrem, obsahující informaci finančního arbitra o předběžném právním názoru na řešení sporu uskutečněných v roce [rok]. Strany při jednání dále potvrdily, že jednotlivé částky hrazené mezi nimi v průběhu smluvního vztahu, jakož i data jejich úhrady tak, jak vyplývají z přehledu zaplaceného pojistného, potvrzení o provedení mimořádných vkladů a nad rámec toho i z [příjmení] považují za nesporné.

17. Žalovaný a žalobkyně uzavřeli dne [datum] pojistnou smlouvu„ [anonymizováno] pojištění [anonymizována dvě slova]“ [číslo] s počátkem pojištění [datum] na pojistnou dobu 40 let, a to na pojištění pro případ smrti nebo dožití, s ročním běžným pojistným ve výši 100 000 Kč, sjednanou garantovanou částkou pro případ smrti 10 000 Kč, s umístěním 50 % běžného pojistného a 50 % mimořádného pojistného do vyváženého fondu fondů a 50 % běžného pojistného a 50 % mimořádného pojistného do dynamického fondu fondů. S účinností od [datum] došlo ke změně běžného pojistného na 8 333 Kč a frekvence placení na měsíční, s účinností od [datum] došlo ke snížení běžného pojistného na 1 000 Kč a ke změně délky pojistné doby do [datum], s účinností od [datum] došlo ke snížení běžného pojistného na 500 Kč a ke změně data konce pojištění na [datum]. [anonymizováno] smlouva obsahuje prohlášení pojistníka (žalovaného), že při uzavření smlouvy převzal [anonymizována dvě slova] podmínky [anonymizováno] pojištění a [anonymizováno] podmínky [anonymizováno] pojištění (pojistná smlouva [číslo] skutková zjištění [anonymizována dvě slova]). Samotná smlouva byla uzavřena za žalobkyni pojišťovacím zprostředkovatelem, panem [jméno] [příjmení]. Soud dále zjistil, že i samotný žalovaný bylo pojišťovacím zprostředkovatelem za žalobkyni, přičemž ve věci uzavření jeho pojistné smlouvy [číslo] mu měla být vyplacena provize za uzavření této smlouvy, když o vyplacení provize pro žalovaného požádal [jméno] [příjmení] (smlouva o obchodním zastoupení uzavřenou mezi [právnická osoba] a žalovaným dne [datum], žádost o přidělení provize ze dne [datum], dokument nazvaný sběr dat pro zjištění a vyhodnocení potřeb klienta).

18. Podle bodu 2.3 doplňkových pojistných podmínek se rizikovým pojistným rozumí úplata za pojištění rizika smrti nebo jiného rizika pojištěného pojištěním sjednaným pojistnou smlouvou. Dle bodu 2.5 se kapitálovou hodnotou rozumí aktuální hodnota pojištění a člení se na kapitálovou hodnotu s garantovanou technickou úrokovou mírou a kapitálovou hodnotou negarantovanou. Kapitálová hodnota se snižuje k 1. dni každého zúčtovacího období o rizikové pojistné za základní pojištění, počáteční a správní náklady a poplatky. Kapitálová hodnota se zvyšuje o zaplacené pojistné. Kapitálová hodnota se může měnit s ohledem na vývoj cen podílových jednotek jednotlivých vnitřních fondů. Dále se kapitálová hodnota může snižovat o mimořádné výběry. Dle čl. 1, bod 1.6 je pojistitel oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění, dle bodu 1.7 rizikové pojistné za základní pojištění stanoví pojistitel podle pojistně technických zásad pojistitele, především s ohledem na pohlaví a věk pojištěného, pojistnou částku platnou pro aktuální zúčtovací období a na zdravotní stav pojištěného k datu sjednání pojištění nebo k datu poslední změny pojistné částky nebo pojistného. Čl. 1 bod 3.1 stanoví, že pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad pojistitele. Čl. 1 bod 3.2 pak stanoví, že pojistitel je oprávněn započítat pojistníkovi inkasní náklady za každé zaplacené pojistné. Čl. 1 bod 1. 6. stanoví, že pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění. Ustanovení čl. 2 bod 1.1 a 1.2 stanoví, že dožije-li se pojištěný konce pojištění či zemře-li v jeho průběhu, žalobkyně mu vyplatí sjednanou pojistnou částku a kapitálovou hodnotu pojištění (doplňkové pojistné podmínky).

19. Podle čl. 9 odst. 3 všeobecných pojistných podmínek pojištění pro případ smrti, které bylo sjednáno na přesně stanovený počet let, pro neplacení pojistného zaniká (všeobecné pojistné podmínky).

20. Žalovaný na běžné i mimořádné pojistné zaplatil dne [datum] částku 101 271 Kč, dne [datum] částku 1 000 Kč, dne [datum] částku 13 000 Kč, dne [datum] částku 18 061 Kč, v době od [datum] do [datum] částku 1 000 Kč měsíčně, dne [datum] částku 2 500 Kč, dne [datum] částku 500 Kč, dne [datum] částku 500 Kč, v době od [datum] do [datum] částku 500 Kč měsíčně. Celkem tak žalovaný žalobkyni uhradil na pojistném 284 832 Kč (přehled placení pojistného k datu [datum], skutková zjištění finančního arbitra, nesporná skutečnost).

21. Naopak žalobkyně žalovanému k jeho žádosti vyplatila dne [datum] mimořádný výběr ve výši 18 061 Kč, dne [datum] mimořádný výběr ve výši 65 000 Kč a dne [datum] mimořádný výběr ve výši 99 667 Kč Celkem tak žalobkyně vyplatila žalovanému 182 728 Kč (přehled placení pojistného k datu [datum], skutková zjištění finančního arbitra, nesporná skutečnost).

22. Návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem, jež vyústilo ve vydání [příjmení], žalovaný podal [datum] (podstatný obsah spisu [anonymizována dvě slova]).

23. Žalobkyně v řízení uplatnila námitku promlčení části nároků žalovaného, neboť tyto nároky vyplývají z jednotlivě placených částek pojistného, přičemž návrh na vydání rozhodnutí [anonymizována dvě slova] byl podán dne [datum], za nepromlčené pojistné lze tak s přihlédnutím k dvouleté, resp. tříleté, promlčecí době dle ust. §107 zákona č. 40/1964 Sb., považovat pouze pojistné zaplacené v období od [datum]. Celkově zaplacené pojistné v tomto období dosahuje částky 30 500 Kč (přehled zaplaceného pojistného k datu [datum], skutková zjištění [anonymizována dvě slova]). Tato částka byla [anonymizována dvě slova] v [příjmení] žalovanému v plném rozsahu přiznána. Proti uplatněné námitce promlčení žalovaný brojí argumentací, že (i) tato námitka představuje rozpor s dobrými mravy a že (ii) v dané věci je nutno přihlédnout k tomu, že žalobkyně se obohatila úmyslně, v kterémžto případě promlčecí lhůta činí deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo. Dále je spor i o počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty.

24. K prokázání svých tvrzení žalovaný navrhl provedení důkazu (řazeno dle časové posloupnosti) interním sdělením [číslo] [rok] z [datum], úředním sdělením [anonymizováno] [číslo] z [datum], dokumentem nazvaným [anonymizována dvě slova] [číslo] z [datum], vybranými články z tisku v období let [rok] – [rok], anonymizovanými protokoly z různých řízení před finančním arbitrem, obsahující informaci finančního arbitra o předběžném právním názoru na řešení sporu uskutečněných v roce [rok], výročními dopisy a dále výslechy svědků – vedoucího zaměstnance žalované z oddělení compliance Ing. [jméno] [příjmení], zaměstnance oddělení compliance paní [jméno] [příjmení], vedoucího interního auditu žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], vedoucího právního oddělení žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] a právního experta žalobkyně, Mgr. [jméno] [příjmení].

25. Z dokumentu nazvaného interní sdělení [číslo] [rok] soud zjistil, že jím jeden interní zaměstnanec žalobkyně sděloval v roce [rok] dalším interním zaměstnancům žalobkyně, jak postupovat v případě, že klient žádá vyplatit odkupné a jak klientovi vysvětlit, že výplata odkupného je pro něj nevýhodná a vyplatí se mu ve smlouvě pokračovat.

26. Z dokumentu nazvaného úřední sdělení [anonymizováno] z [datum] soud zjistil, že tímto sdělením vydaným v rámci působnosti dohledového orgánu v oblasti pojišťovnictví a částečně i dodržováním vybraných povinností vyplývajících ze zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, [anonymizováno] upozornila na problematiku ryze formálního výkladu plnění informačních povinností s tím, že„ u pojistných smluv životního pojištění, zvláště pak u těch, kde je nositelem investičního rizika pojistník (tzv. investiční životní pojištění), [anonymizováno] i s ohledem na zákaz nekalých obchodních praktik očekává, že pojišťovny a pojišťovací zprostředkovatelé vezmou v úvahu nejen vhodný rozsah, názornost a způsob sdělování informací, ale také individuální situaci zájemců o uzavření pojistné smlouvy, zejména jejich finanční gramotnost (tj. schopnost porozumět, pochopit a vyhodnotit sdělované informace), věk, finanční možnosti, požadavky a potřeby, včetně investičních cyklů!“ Dále upozornila na to, že zájemce o uzavření pojistné smlouvy investičního životního pojištění musí být seznámen se všemi nákladovými parametry pojištění, a to nejen těmi, které jsou spojeny s uzavřením pojistné smlouvy, ale i těmi, které jdou nebo mohou jít k tíži pojistníka během trvání pojistné smlouvy, a dále se strukturou předepsaného pojistného, minimálně v členění na tyto položky: rizikové pojistné (v členění dle jednotlivých rizik), rezervotvorná složka pojistného, veškeré náklady spojené se vznikem a správou pojištění. Za vhodnou strukturu informací považuje [anonymizováno] např. přehledné grafické znázornění nebo tabulku, aby bylo zjevné, jaká část z předepsaného pojistného připadá na úhradu nákladů spojených se vznikem a správou konkrétního pojištění a na jednotlivá rizika pojištění nebo připojištění, a dále jaká část tvoří rezervotvornou složku pojistného. Grafické znázornění nebo tabulka obsahuje dále informace o všech částkách snižujících hodnotu podílů nebo cenu podílové jednotky podkladových fondů.

27. Z dokumentu nazvaného [anonymizována dvě slova] [číslo] z [datum] soud zjistil, že [anonymizováno] vydala další doporučení ohledně způsobu informování potenciálních zákazníků žalované v oblasti pojištění, přičemž názory obsažené v této informaci vyjadřují názor pracovníků sekce dohledu nad finančním trhem [anonymizováno], který je aplikován v dohledové praxi. Soud a případně i bankovní rada [anonymizováno] mohou zaujmout odlišný názor. Postup v souladu s informacemi v tomto materiálu však bude [anonymizováno] při výkonu dohledu nad finančním trhem považovat, v mezích okolností posuzování daného konkrétního případu, za postup v souladu s relevantními právními předpisy vztahujícími se k dané oblasti.

28. Z protokolů o jednání před [anonymizována dvě slova] soud zjistil, že v blíže nespecifikovaných případech arbitr účastníkům řízení v létě roku [rok] sdělil, že posuzované smlouvy o investičním životním pojištění jsou zřejmě neplatné.

29. Z výročních dopisů z [datum], [datum], [datum], [datum] soud zjistil, že žalobkyně žalovanému každoročně, vždy k výročí pojistné smlouvy, zasílala výroční dopis, ve kterém jej informovala o zaplaceného běžného pojistného, mimořádného pojistného, jakož i o výši výběrů. Dále jej informovala o počtu podílových jednotek v jednotlivých investičních fondech a výši kapitálové hodnoty pojištění. Stejné informace se žalovaný dozvěděl k jeho žádosti zasílaných sdělení o aktuálním stavu účtu k datu [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]. Až z informací k pojistné smlouvě zasílaných mu na jeho žádost v průběhu let [rok] až [rok] ([datum], [datum], [datum], [datum], [datum]) se žalovaný dozvěděl hodnotu počtu podílových jednotek umístěných v jednotlivých investičních fondech v přepočtu na Kč.

30. Další navržené důkazy soud neprováděl, neboť z tvrzení žalovaného je zřejmé, že úmysl žalobkyně bezdůvodně se obohatit dovozuje již ze skutečnosti, že se žalobkyně neřídila dostatečně pokyny svého dohledového orgánu ohledně rozsahu poskytovaných informací při uzavírání pojistných smluv i v průběhu jejich trvání, byť mohly být pouze doporučujícího charakteru, a z této skutečnosti dovozuje srozumění žalobkyně s tím, že pojistná smlouva může být neplatná, a přesto nadále inkasovala pojistné. Tato tvrzení jsou pak prokazována dokumenty popsanými v odst. 25. až 27. výše a provedení výslechu navržených osob ke stejným skutečnostem považuje soud za nadbytečné. Obdobné platí i pro zamítnutí návrhu na vyžádání dohledové výzvy [anonymizováno] z [datum] a [datum], kdy k uvedenému je třeba podotknout, že důvodnost této žádosti nebyla žalovaným ani nijak konkretizována. Zprávy z médií pak soud nepovažuje relevantní k věci samé. Nad rámec uvedeného soud podotýká, že pokud mělo být od navrhovaných svědků obecně zjišťováno, jak byly v rámci organizační struktury žalobkyně komunikovány pokyny regulátora či jak žalobkyně při přípravě a správě pojistné smlouvy reagovala na pokyny z [anonymizováno] udílené v rámci dohledu nad oblastí pojišťovnictví a sdělení finančního arbitra o vadách pojistných smluv životního pojištění, tak si nelze představit, že by si ve vztahu k množství uzavřených pojistných smluv, mohli vybavit okolnosti uzavření pojistné smlouvy se žalovaným, s vědomím jejího uzavření jako neplatné smlouvy od samého počátku s úmyslem obohatit se na úkor žalovaného.

31. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené shodné či nesporné tvrzení účastníků, jakož i o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla zpochybňována. Další dokazování soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

32. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.

33. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem:

34. Dle ustanovení § 244 odst. 1 o.s.ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popřípadě smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen„ správní orgán“) podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1), a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

35. Dle ustanovení § 246 odst. 1 o.s.ř. je k návrhu oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta. Tento návrh se nazývá žalobou.

36. Dle ustanovení § 247 odst. 1 o.s.ř. žaloba musí být podána ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí správního orgánu. Zmeškání této lhůty nelze prominout.

37. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 zákona. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí účinnosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinností budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

38. Podle ustanovení § 3036 NOZ podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet pod dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

39. Vzhledem k tomu, že právní vztah mezi účastníky vychází z pojistné smlouvy uzavřené dne [datum], řídí se tento právní vztah zákonem č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a zák. č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem (dále jen„ o.z.“).

40. Podle ustanovení § 2 zákona o pojistné smlouvě je pojistná smlouva smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné.

41. Podle ustanovení § 37 odst. 1 o.z. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

42. Podle ustanovení § 41 o.z. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

43. Podle ustanovení § 451 odst. 1 o.z. kdo se úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

44. Dle ust. § 451 odst. 2 o.z. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

45. Podle ustanovení § 457 o.z. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

46. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že předmětná [anonymizováno] smlouva je absolutně neplatným právním úkonem dle § 37 odst. 1 o.z., neboť neobsahuje konkrétní ujednání o výši rizikového pojistného za pojištění. V tomto případě nebyla konkrétní výše rizikového pojistného ve smlouvě ujednána a nelze ji zjistit ani z [anonymizováno] pojistných podmínek či jiných smluvních dokumentů. Pokud je v článku 1, bod 1 odst. 1.7 [anonymizováno] pojistných podmínek odkazováno na pojistně technické zásady pojistitele, nejde o dokument pojišťovny stanovící konkrétní sazby pojistného, nýbrž, jak uvádí i žalobkyně ve svém podání, o objektivně existující metody, které žalobkyně obligatorně používá. Takový odkaz je nicméně zcela neurčitý a jedná se o neplatné ujednání. Vzhledem k tomu, že však ujednání o výši rizikového pojistného nelze od ostatního obsahu pojistné smlouvy oddělit, neboť není zjistitelné, jaká část běžného pojistného po odečtení rizikového pojistného má být investována do nákupu podílových jednotek a není-li ujednáno konkrétní rizikové pojistné, nejde vůbec o pojištění, neboť celé běžné pojistné by v takovém případě mělo být investováno, jedná se o neplatný právní úkon. Ostatně obdobně již rozhodl i Městský soud v Praze v rozhodnutí č. j. [číslo jednací], který se rovněž zabýval otázkou platnosti pojistné smlouvy žalobkyně o [anonymizováno] pojištění [anonymizována dvě slova] a dospěl ke stejnému právnímu závěru.

47. Pokud byla výše uvedená pojistná smlouva absolutně neplatným právním úkonem a žalovaný dle této neplatné pojistné smlouvy platil pojistné, vzniklo na straně žalobkyně bezdůvodné obohacení dle § 451 odst. 2 o.z. představující platby pojistného, přičemž soud zcela souhlasí s právním názorem finančního arbitra, že promlčecí doba pak běží pro jednotlivé platby zvlášť. Současně však, s ohledem na mimořádné výběry, které žalovaný učinil v souladu s pojistnou smlouvou ve dnech [datum] (částka 18 061 Kč), [datum] (částka 65 000 Kč), [datum] (částka 99 667 Kč), vzniklo bezdůvodné obohacení i na straně žalovaného.

48. Podle § 107 odst. 1 o.z. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Dle odst. 2 citovaného ustanovení se nejpozději právo na plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

49. Pokud jde o počátek subjektivní dvouleté promlčecí lhůty, pak, dle právního názoru soudu, tato začala ohledně každé platby pojistného běžet jeho zaplacením, neboť žalovaný ke dni podpisu pojistné smlouvy znal konkrétní obsah této pojistné smlouvy, tj. znal rozhodné skutkové okolnosti, z nichž mohl dovodit neplatnost pojistné smlouvy a je irelevantní, zda si žalovaný pojistnou smlouvu vyhodnotil jako platnou či neplatnou (shodně též např. usnesení NSČR sp. zn. 28Cdo 2598/2020 z 24. 11. 2020). Proto bylo možné přiznat žalovanému bezdůvodné obohacení nejvýše za dva roky zpětně od podání návrhu [anonymizována dvě slova]. Částka bezdůvodného obohacení za dva roky zpětně by činila 20 500 Kč.

50. Stejné závěry pak lze aplikovat i na bezdůvodné obohacení žalovaného z důvodu mimořádného výběru, neboť žalobkyně zcela jistě též znala konkrétní obsah pojistné smlouvy, a tedy i rozhodné skutkové okolnosti, z nichž mohla dovodit neplatnost pojistné smlouvy a je irelevantní, zda si žalobkyně pojistnou smlouvu vyhodnotila jako platnou či neplatnou. V tomto rozsahu jsou promlčena veškerá plnění z poskytnutých mimořádných výběrů, neboť v běžící promlčecí době nebyl učiněn žádný úkon směřující ke stavení běhu promlčecí doby.

51. Pouze nad rámec uvedeného soud uvádí, že nesouhlasí s názorem žalovaného, že objektivní promlčecí lhůta je v daném případě 10 let, neboť žalobkyně měla jednat úmyslně. Ze samotné skutečnosti, že žalobkyně se žalovaným uzavřela neplatnou pojistnou smlouvu nelze totiž dovodit úmysl žalobkyně se bezdůvodně obohatit s tím, že pokud žalovaný v žalobě argumentoval, že úmysl žalobkyně vyplývá ze skutečnosti, že pojistná smlouva byla uzavřena bez předchozího informování spotřebitele (pojistníka) o nákladové struktuře pojištění, pak tento argument považuje soud za nepřípadný, neboť úmysl se musí vztahovat k vůli subjektu záměrně uzavřít neplatnou smlouvu a získat tak bezdůvodné obohacení, což však má soud v daném případě za vyvrácené, neboť z chování žalobkyně po uzavření smlouvy (např. vyplacení odkupného) je evidentní, že tato považovala pojistnou smlouvu za platnou, navíc žalovaný rovněž pojistnou smlouvu uzavřel, ačkoli mu z obsahu [anonymizována dvě slova] podmínek muselo být zřejmé, že nezná výši rizikového pojistného či počáteční a správní náklady, a taky soud z této skutečnosti nedovozuje, že by žalobkyně chtěla úmyslně uzavřít neplatnou pojistnou smlouvu. S ohledem na výše uvedené tak soud považuje za zcela správný právní názor finančního arbitra, že nárok žalovaného na vydání bezdůvodného obohacení je částečně promlčen.

52. V posuzované věci, kdy nepromlčená část zaplaceného pojistného žalovaným činí 20 500 Kč a nepromlčené vyplacené pojistné plnění částku 0 Kč, činí vypořádání (zúčtování) ve smyslu ust. §457 o.z. částku 20 500 Kč ve prospěch žalovaného. Pokud žalovaný v této souvislosti namítá, že takto učiněné zúčtování je v rozporu s platnou judikaturou, a to usnesením NS ČR sp. zn. 29 Odo 52/2002, pak soud stejný názor nesdílí. Podle ust. §457 o.z. každý z účastníků neplatné smlouvy je povinen vrátit druhému vše, co podle této smlouvy dostal. Tato povinnost, která je synallagmatické povahy, podléhá promlčení dle ust. § 107 a násl. o.z. Z ust. §457 o.z. nijak nevyplývá, že posouzení promlčení je třeba provádět až k rozdílu vzájemně poskytnutých plnění, jak dovozuje žalovaný. Uvedené nevyplývá ani z jím citovaného judikátu Nejvyššího soudu ČR, když tento otázku promlčení ve svém rozhodnutí nijak neposuzuje a pouze obecně dává návod, jak zúčtovat vzájemně poskytnutá plnění podle neplatné smlouvy.

53. Dále se soud zabýval i otázkou, zda námitka promlčení vznesená žalobkyní není v rozporu s dobrými mravy. Podle ustálené judikatury uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (viz. rozsudek NS ČR ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, či usnesení NS ČR ze dne 24. 11. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2598/2020). Nejvyšší soud dále ve svém rozhodnutí ze dne 27. 5. 2020, č.j. 23 Cdo 1254/2020-399 znovu zopakoval, že„ Ve vztahu k rozporu námitky promlčení s dobrými mravy Nejvyšší soud dlouhodobě zastává názor, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marně uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 3355/2016, či ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4769/2018, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017, uveřejněný pod číslem 29/ 2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2905/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný pod číslem 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1846/2018). Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je pak třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2648/2003, a rozsudky téhož soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 33 Odo 561/2006, a ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 33 Cdo 126/2009). Odepřít výkon práva spočívajícího ve vznesení námitky promlčení lze jen na základě skutečností, které nastaly nebo vznikly poté, co vzniklo právo, jehož prosazení se žalovaný vznesením námitky promlčení brání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2908/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1283/2019).

54. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by námitka promlčení byla jakýmkoliv projevem zneužití práva na úkor žalovaného, když ze všech vyjádření žalobkyně např. reakcí na předžalobní výzvu jednoznačně vyplývalo, že žalobkyně nárok žalovaného neuznává a námitkou promlčení se bránila ještě před zahájením řízení. Placením pojistného žalovaný vytvořil na pojistném kapitálovou hodnotu, která měla být oprávněné osobě vyplacena v případě pojistné události. S ohledem na skutečnost, že pojistná smlouva kryla jak riziko smrti, tak i riziko dožití, bylo jisté, že žalobkyně vyplatí z pojistné smlouvy pojistné plnění vždy. V případě platnosti pojistné smlouvy tedy nemohla nastat situace, kdy by si žalobkyně mohla po právu zaplacené pojistné ponechat. Konečně žalovaný ani netvrdil, že by žalobkyně nebyla v případě pojistné události připravena plnit. Žalovaný se tak mohl domáhat svého nároku na vydání bezdůvodného obohacení před uplynutím promlčecí doby. V posuzované věci bylo krom uvedeného i zjištěno, že sám žalovaný vykonával funkci pojišťovacího zprostředkovatele, přičemž prostřednictvím pana [příjmení] uplatnil nárok na vyplacení provize i za uzavření pojistné smlouvy v této věci. K rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 23 Co 375/2020-199 zmiňovaného v obdobných sporech soud zdůrazňuje, že skutková situace byla v tomto případě odlišná. Jakkoli v obou případech šlo o investiční životní pojištění, nelze přehlédnout, že právě v případě druhé žalované pojišťovny pojistná smlouva neobsahovala vůbec žádné pojistné krytí. Právě s ohledem na skutečnost, že pojistná smlouva neposkytovala, byť sebemenší, pojistnou ochranu Městský soud v Praze konstatoval, že akceptace uplatněné námitky promlčení se jeví vůči pojistníkovi jako právnímu laikovi a spotřebiteli nepřiměřeně tvrdá.

55. Pokud pak žalovaný nemravnost vznesené námitky promlčení dovozoval z toho, že [anonymizováno] smlouva je neplatná a o této neplatnosti musela žalobkyně vědět, i tento argument považuje zdejší soud za nepřiléhavý. Jak uvedl Nejvyšší soud, rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je pak třeba dovozovat pouze z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku. Skutečnost, že se někdo vědomě bezdůvodně obohacuje, nemá samo o sobě vliv na fakt, zda následně vznesená námitka promlčení je či není v rozporu s dobrými mravy, když tato skutečnost může mít vliv pouze na délku promlčecí doby, pokud se jedná o úmyslné bezdůvodné obohacení. Navíc v daném případě bylo možno neplatnost [anonymizováno] smlouvy dovodit ze samotného textu [anonymizováno] smlouvy, resp. [anonymizována dvě slova] podmínek, které jsou její nedílnou součástí, jež byly žalovanému známy, když v těchto byla jednoznačně uvedena vůle žalobkyně strhávat si z kapitálové hodnoty pojištění počáteční a správní náklady, jež žalovaný neznal, a rizikové pojistné, jehož výše nebyla určitě stanovena, nýbrž byla určena na základě technických zásad pojistitele, které však nebyly součástí [anonymizováno] smlouvy.

56. Ze všech důvodů uvedených shora uvedených se soud neztotožňuje s názorem žalovaného, že v posuzované věci jde o případ, kdy by soud po zohlednění specifických okolností konkrétního sporu dospěl k závěru, že připuštění námitky promlčení by vedlo k neopodstatněnému vychýlení rovnováhy mezi účastníky smluvní vztahu způsobem, který by bylo nutno pokládat za nemravný. Odkaz na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1003/2014 tedy zdejší soud shledává jako nepřiléhavý.

57. Jak uvádí i sama žalobkyně a odkazuje přitom na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 329/2010 principu právní jistoty se lze dovolávat a lze ho považovat za korektiv ochrany legitimního očekávání pouze za situace, kdy se jej dovolává subjekt v dobré víře. V dobré víře přitom nemůže být subjekt, který má povědomost o tom, že si přivlastňuje majetek náležející jinému, tedy se například úmyslně bezdůvodně obohacuje. Jak bylo uvedeno v odstavcích výše, soud nemá za prokázané, že v posuzované věci se žalobkyně jakkoli úmyslně obohacovala, její dobrá víra tak narušena není.

58. Na závěr lze tedy uzavřít, že žalovaný by měl nárok na zaplacení bezdůvodného obohacení ve výši 20 500 Kč s úrokem z prodlení běžícím ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty uvedené ve výzvě ze dne [datum], jelikož však [anonymizována dvě slova] návrhu žalovaného vyhověl v rozsahu vyšším než bylo dovozeno soudem v tomto řízení, a uspokojil tak návrh navrhovatele nad rámec toho, k čemu došel soud, nezbývá než uzavřít, že žalobu, kterou žalovaný požaduje změnit výroky II.- V. Nálezu tak, že žádá přiznat částku ve výši 105 604 Kč s příslušenstvím je třeba pro nedůvodnost zamítnout. Nad rámec uvedeného soud podotýká, že v rozsahu výroků II. a III. Nálezu žalobu žalovaného zamítl i z důvodu, že návrh žalovaného směřuje do výroků, jimiž finanční arbitr návrhu žalovaného v plném rozsahu vyhověl.

59. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť proti totožnému nálezu [anonymizována dvě slova] (ve znění rozhodnutí o námitkách) byla současně podána žaloba jak žalobkyní, tak žalovaným, přičemž obě tato řízení byla spojena dle § 250b odst. 1 o s. ř. ke společnému projednání. Žalobkyně však vzala svou žalobu dne [datum] zpět, přičemž v tomto rozsahu bylo následně řízení zastaveno usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum]. Jelikož by tak žalobkyně byla povinna hradit žalovanému náklady řízení za úkony spojené s žalobou podanou žalobkyní, kterou však tato před prvním jednáním ve věci vzala zpět, a současně by žalovaný byl povinen hradit žalobkyni náklady řízení ohledně žaloby podané žalovaným, která však byla tímto rozsudkem v plném rozsahu zamítnuta, došel soud k závěru, že vzhledem k tomu, že ani jedna ze stran nebyla se svou žalobou úspěšná, nemá nárok na náhradu nákladů řízení žádná z nich.

Poučení