40 C 141/2020- 95

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Jablonskou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] b) [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] oba bytem [adresa žalobce a žalobkyně] oba zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] bytem [obec a číslo] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva k nemovitostem takto:

Výrok

I. Žaloba s návrhem na určení, že bytová jednotka [číslo] v budově [adresa] stojící na pozemku parc. [číslo] včetně spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na společných částech budovy [adresa] a na pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] vše v obci [obec], katastrální území Čakovice, je ke dni úmrtí [jméno] [celé jméno žalobce], [rodné číslo], tedy ke dni [datum], ve společném jmění manželů [jméno] [celé jméno žalobce], [rodné číslo] a žalobkyně a), se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení 47 316,93 Kč, k rukám zástupce žalované, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou domáhají určení, že bytová jednotka [číslo] v budově [adresa] stojící na pozemku parc. [číslo] včetně spoluvlastnického podílu o velikosti [číslo] na společných částech budovy [adresa] a na pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] vše v obci [obec], katastrální území Čakovice (dále jen„ byt“), je ke dni úmrtí [jméno] [celé jméno žalobce], [rodné číslo], tedy ke dni [datum], ve společném jmění manželů [jméno] [celé jméno žalobce], [rodné číslo] a žalobkyně a). Žalobu odůvodnili tím, že [jméno] [celé jméno žalobce] nabyl byt za trvání manželství a ten se proto stal součástím [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] a žalobkyně a). S ohledem na tuto skutečnost byl pak nutný souhlas žalobkyně a) s darovací smlouvou ze dne [datum], kterou [jméno] [celé jméno žalobce] uzavřel se žalovanou, kdy předmětem této smlouvy bylo darování bytu.

2. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s odůvodněním, že byt se nestal součástí SJM, ale byl ve výlučném vlastnictví [jméno] [celé jméno žalobce], a to z toho důvodu, že ten nabyl byt ze svých výlučných prostředků. Výlučné prostředky měly v části původ v daru a v části šlo o finanční prostředky, které [jméno] [celé jméno žalobce] získal prodejem jeho výlučného majetku. Konkrétně tvrdila, že [jméno] [celé jméno žalobce] se stal výlučným vlastníkem bytu v roce 2000, kdy kupní cenu za byt uhradil z jeho výlučných prostředků, a bytová jednotka se tak nestala součástí SJM, a jedná se tak o výjimku dle § 143 odst. 1 písm. a) zákona č. 40/1964 Sb. [jméno] [celé jméno žalobce] měl na koupi bytu, kdy kupní cena byla stanovena ve výši 750 000 Kč, použít 400 000 Kč, které získal prodejem svého dědictví, a dále měl použít 350 000 Kč, které získal jako dar od žalované.

3. Žalobci mají naléhavý právní zájem na určení, že byt byl ke dni [datum], ve společném jmění manželů [jméno] [celé jméno žalobce], [rodné číslo] a žalobkyně a). Ustanovení § 80 o.s.ř. nestanoví, že v určovacím žalobním návrhu smí jít toliko o právo žalobce vůči žalovanému. Nelze tedy vyloučit přípustnost toho, že předmětem určovacího petitu bude právní vztah mezi žalobcem a třetí osobou. Úspěch takové žaloby je ovšem podmíněn tím, že určení existence tohoto právního vztahu, jehož subjektem je třetí osoba, ovlivní právní postavení žalobce vůči žalovanému. Věcnou legitimaci v řízení o určení, zda tu právo nebo právní vztah je či není, má ten, kdo je účasten právního vztahu nebo práva, o něž v řízení jde. Přitom může jít i o účast, jež se ve sporu o určení vlastnictví (spoluvlastnictví) neprojevuje přímo vlastnickým nárokem žalobce k předmětu určení, nýbrž dědickým či restitučním nárokem žalobce k této věci. Judikatura je konstantní v tom směru, že dědicové z titulu svého dědického nároku mají právní zájem na určení, že zůstavitel byl ke dni své smrti vlastníkem (spoluvlastníkem) určité věci, kdy tito přirozeně mají zájem na rozšíření okruhu majetku, jenž bude při úspěchu určovací žaloby zahrnut do jejich dědictví (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 223/96, 20 Cdo 1977/2001, 22 Cdo 1445/2004, 22 Cdo 2255/2004, 20 Cdo 1897/98). V daném případě, kdy žalobcům svědčí dědický nárok po p. [jméno] [celé jméno žalobce], tak je na jejich straně dán naléhavý právní zájem na určení, že tento zůstavitel byl spoluvlastníkem (v režimu SJM) předmětného byt.

4. Důkazy v řízení provedenými soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci. Žalobkyně a) uzavřela dne [datum] sňatek s [jméno] [celé jméno žalobce] (oddací list ze dne [datum]). [jméno] [celé jméno žalobce] byl otcem žalobce b) (rodný list žalobce b). Darovací smlouvou ze dne [datum] [jméno] [celé jméno žalobce] daroval žalované, jako své družce, byt. Součástí darovací smlouvy bylo prohlášení o pravosti podpisů, kdy podpisy ověřila advokátka [anonymizováno] [celé jméno svědkyně] (darovací smlouva ze dne [datum]). Dle výpisu z katastru nemovitostí byl ke dni [datum] jako vlastník bytu zapsán [jméno] [celé jméno žalobce]. Nabývacím titulem byla smlouva o převodu bytu a nebytového prostoru [anonymizováno] [číslo] 2000 (výpis z KN ze dne [datum]). Dle výpisu z katastru nemovitostí byla ke dni [datum] jako vlastník bytu zapsána žalovaná. Nabývacím titulem byla darovací smlouva ze dne [datum] (výpis z KN ze dne [datum]). Na základě smlouvy o úplatném převodu vlastnictví bytové jednotky, spoluvlastnického podílu ke společným částem domu a spoluvlastnického podílu k pozemkům ze dne [datum] nabyl [jméno] [celé jméno žalobce] byt. Kupní cena byla stanovena ve výši 750 000 Kč. Dle článku 3.1 kupní smlouvy byla kupní cena uhrazena ke dni podpisu smlouvy. Dle pokladního dokladu zaplatil dne [datum] [jméno] [celé jméno žalobce] část kupní ceny ve výši 20 000 Kč a dle pokladního dokladu ze dne [datum] doplatil kupní cenu, když uhradil částku ve výši 730 000 Kč (smlouva o úplatném převodu vlastnictví bytové jednotky, spoluvlastnického podílu ke společným částem domu a spoluvlastnického podílu k pozemkům ze dne [datum], pokladní doklad dne [datum], pokladní doklad ze dne [datum]). Na základě dohody o rozvázání pracovního poměru ukončil [celé jméno svědka] ke dni [datum] pracovní poměr ve [právnická osoba] s.p. Rozvázáním pracovního poměru vznikl [jméno] [příjmení] nárok na odchodné ve výši 10x průměrného platu. Dle výplatní pásky byl [jméno] [příjmení] [právnická osoba] s.p. vyplacen plat ve výši 240 220 Kč za měsíc prosinec 1998, kdy součástí platu bylo i odchodné (dohoda o rozvázání pracovního poměru ze dne [datum], výplatní páska za měsíc prosinec 1998). Dle rozhodnutí státního notářství ve Žďáře nad [jméno] ze dne 28. 10. 1983, č. j. [spisová značka] a ze dne 12. 6. 1990, č. j. [spisová značka], nabyl [jméno] [celé jméno žalobce] jako dědictví podíl ve výši id k nemovitostem, a to k rodinnému domu [adresa] v [obec] na Pernštejnem s pozemkem par. st. 666 zast. plocha o výměře 292 m2 a pozemku [parcelní číslo] zahrada o výměře 812 m2, k.ú. [obec] (dále jen„ dědictví“). Druhou polovinu dědictví nabyla sestra [jméno] [celé jméno žalobce] [příjmení] [příjmení] (rozhodnutí státního notářství ve Žďáře nad [jméno] ze dne 28. 10. 1983, č. j. [spisová značka] a ze dne 12. 6. 1990, č. j. [spisová značka]). [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] společně prodali dědictví na základě smlouvy kupní ze dne [datum]. Dle článku II. byla kupní cena za nemovité věci sjednána ve výši 800 000 Kč (smlouva kupní a o zřízení věcného břemene ze dne [datum]). Dne [datum] žalovaná převzala částku ve výši 80 000 Kč, která představovala dědický podíl v souladu s usnesením okresního soudu ve Žďáře nad [jméno], č. j. D 1888/92-22 (usnesení okresního soudu ve Žďáře nad [jméno], č. j. [spisová značka], potvrzení o převzetí ze dne [datum]). Rozhodnutím státního notářství ve Žďáře nad [jméno] ze dne 4. 12. 1980, č. j. [číslo jednací], nabyla žalovaná podíl id. k zemědělské usedlosti [adresa] v [obec]. Dne [datum] obdržela žalovaná částku ve výši 64 800 Kč za prodej citovaného podílu na nemovité věci (rozhodnutí státního notářství ve Žďáře nad [jméno] ze dne 4. 12. 1980, č. j. [číslo jednací], potvrzení ze dne [datum]). Z výpovědi žalované vyplynulo, že žalovaná s [jméno] [celé jméno žalobce] koupili byt v roce 2000, jako kupující byl uveden pouze pan [celé jméno žalobce]. Kupní cena za byt byla hrazena ve výši 400 000 Kč panem [celé jméno žalobce] (jednalo se o výlučné prostředky pana [celé jméno žalobce], které získal prodejem nemovitosti z dědictví) a ve výši 350 000 Kč žalovanou. Žalovaná měla částku 150 000 Kč naspořenou (jednalo se o prostředky získané dědictvím po rodičích) a částku 200 000 Kč žalované půjčil její syn. Žalovaná částku 200 000 Kč vrátila synovi v hotovosti, on jí tuto částku poskytl také v hotovosti. Syn jí půjčil částku 200 000 Kč v roce 2000 těsně před zakoupením bytu. Tuto částku žalované předal doma, byli tomu přítomni svědci (konkrétně dcera žalované [celé jméno svědkyně] a snacha [celé jméno svědkyně]). Kupní cena za byt ve výši 750 000 Kč byla zaplacena hotově. [jméno] [celé jméno žalobce] neměl v letech 1996 – 2000 žádný účet u banky, peníze si schraňoval doma v hotovosti. Předmětná částka ve výši 400 000 Kč pocházela z prodeje nemovitosti, kterou získal pan [celé jméno žalobce] a jeho sestra prodejem nemovitosti po rodičích. Pan [celé jméno žalobce] si tuto částku schraňoval pouze pro nákup bytu, ve kterém chtěl žít se žalovanou. Částku 400 000 Kč měl uloženou společně s doklady v tašce diplomatce (výpověď žalovaného při jednání dne [datum]) Z výpovědi [celé jméno svědkyně] vyplynulo, že pan [celé jméno žalobce] po smrti jeho matky, bylo to někdy v devadesátých letech, nabyl dědictvím se svou sestrou dům po jejich matce, a že tento prodali. V té době pan [celé jméno žalobce] svědkyni řekl, že si chce koupit do budoucna byt v [obec]. Někdy kolem roku 1999 manžel svědkyně dostal odstupné z práce a z těchto peněz půjčil žalované částku 200 000 Kč. Svědkyně nevěděla, na co půjčka byla, domnívala se, že žalovaná bude kupovat nějaký byt v [obec]. Následně žalovaná peníze manželovi vrátila. Svědkyně neznala finanční poměry pana [celé jméno žalobce]. Manžel svědkyně získal odstupné za práci v uranových dolech cca 240 000 Kč, tuto částku manžel svědkyně dostal v hotovosti, v té době neměl účet. Svědkyně byla přítomna tomu, když její manžel předal žalované u nich doma v hotovosti částku 200 000 Kč. Tomuto předání byla dále přítomna [celé jméno svědkyně]. K předání hotovosti došlo u svědkyně doma v obýváku, bylo to někdy na podzim (výpověď svědkyně při jednání dne [datum]). Z výpovědi [celé jméno svědkyně] vyplynulo, že žalovaná hledala byt v [obec], našla asi tři nabídky, byla se tam podívat s panem [celé jméno žalobce] a následně se rozhodli pro koupi bytu. Byt byl cenově dostupný, stál něco kolem tři čtvrtě milionu Kč. Pan [celé jméno žalobce] svědkyni sdělil, že má částku 400 000 Kč, kterou získal prodejem domu získaného v dědictví po své matce. Žalovaná svědkyni sdělila, že zbylou částku sežene ona. Svědkyně věděla, že žalovaná měla ušetřeno cca 150 000 Kč. Dále svědkyně věděla, že 200 000 Kč si žalovaná půjčila od bratra svědkyně, který získal odstupné z práce. Svědkyně byla přítomna tomu, když na podzim roku 1999 její bratr půjčil v jeho bytě žalované částku 200 000 Kč; částka byla předána v hotovosti v obálce. Předání byla přítomna i [celé jméno svědkyně] Pan [celé jméno žalobce] měl částku 400 000 Kč v hotovosti doma, měl ji uloženou v černém diplomatickém kufříku. Pan [celé jméno žalobce] svědkyni sdělil, že částku 400 000 Kč použil na koupi bytu. Žalovaná svědkyni sdělila, že částku 200 000 Kč a svoje úspory ve výši cca 150 000 Kč, použila na koupi bytu. Pan [celé jméno žalobce] svědkyni ukazoval, že má v kufříku uloženou hotovost 400 000 Kč, on před svědkyní kufřík otevřel a řekl, že v kufříku má peníze z dědictví a že si je schovává na koupi bytu. Matka svědkyni říkala, že si od bratra svědykně (jejího syna) půjčila částku 200 000 Kč na byt (výpověď svědkyně při jednání dne [datum]). Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] vyplynulo, že v roce 1999 půjčil žalované 200 000 Kč. Tuto částku žalované předal v hotovosti v jeho bytě v obývacím pokoji, byla u toho přítomna sestra svědka [celé jméno svědkyně] a manželka svědka [celé jméno svědkyně]. Žalovaná věděla, že její syn obdržel částku 200 000 Kč jako odstupné od svého zaměstnavatele a proto ho požádala, abych jí tuto částku půjčil. Žalovaná svědkovy nikdy neřekla, na co peníze potřebuje. Půjčku 200 000 Kč žalovaná splácela, obvykle svědkovy dávala splátku kolem 20 000 Kč. Žalovaná svědkovi celou půjčku vrátila (výpověď svědka při jednání dne [datum]). Soud neprovedl důkaz daňovým přiznáním [jméno] [celé jméno žalobce] za rok, ve kterém měla žalovaná [jméno] [celé jméno žalobce] poskytnout dar, a to pro jeho nadbytečnost. Z provedených výslechů jasně vyplynulo, že žalovaná [jméno] [celé jméno žalobce] poskytla dar ve výši 350 000 Kč. Pokud by případně v daňovém přiznání [jméno] [celé jméno žalobce] za rok, ve kterém měla žalovaná [jméno] [celé jméno žalobce] poskytnout dar, nebyl tento dar uveden, neznamenalo by to, že dar nebyl poskytnut, ale pouze by to znamenalo, že [jméno] [celé jméno žalobce] nesplnil svou daňovou povinnost. Z ostatních důkazů provedených v tomto řízení soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.

5. Lze učinit následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně a) uzavřela dne [datum] sňatek s [jméno] [celé jméno žalobce], čímž došlo ke vzniku SJM (původně bezpodílového spoluvlastnictví manželů). Žalobkyně a) nežila s [jméno] [celé jméno žalobce] od roku 1989; ke smluvní úpravě jejich SJM nedošlo. Na základě smlouvy o úplatném převodu vlastnictví bytové jednotky, spoluvlastnického podílu ke společným částem domu a spoluvlastnického podílu k pozemkům ze dne [datum] nabyl [jméno] [celé jméno žalobce] byt. Kupní cena byla stanovena ve výši 750 000 Kč. Dle článku 3.1 kupní smlouvy byla kupní cena uhrazena ke dni podpisu smlouvy. Dle pokladního dokladu zaplatil dne [datum] [jméno] [celé jméno žalobce] část kupní ceny ve výši 20 000 Kč a dle pokladního dokladu ze dne [datum] doplatil kupní cenu, když uhradil částku ve výši 730 000 Kč Darovací smlouvou ze dne [datum] [jméno] [celé jméno žalobce], manžel žalobkyně a) a otec žalobce b), daroval žalované, jako své družce, byt. Součástí darovací smlouvy bylo prohlášení o pravosti podpisů, kdy podpisy ověřila advokátka JUDr. [celé jméno svědkyně]. Následně se žalobkyně a) v souladu s § 714 odst. 2 o.z. dovolala neplatnosti tohoto darování, kdy neplatnost zdůvodnila tím, že ona neprojevila souhlas s tímto darováním v souladu s § 714 odst. 1 o.z., a to s ohledem na skutečnost, že [jméno] [celé jméno žalobce] nabyl byt v roce 2000, tedy za trvání jejich manželství, a proto se byt stal součástí jejich SJM. Rozhodující pro daný případ je tedy skutečnosti, jaký původ měly finanční prostředky, které použil [jméno] [celé jméno žalobce] ke koupi bytu. Dle rozhodnutí státního notářství ve Žďáře nad [jméno] ze dne 28. 10. 1983, č. j. [spisová značka] a ze dne 12. 6. 1990, č. j. [spisová značka], nabyl [jméno] [celé jméno žalobce] dědictví podíl ve výši id k nemovitostem, a to k rodinnému domku [adresa] v [obec] na Pernštejnem s pozemkem st. 666 zast. plocha o výměře 292 m2 a pozemku [parcelní číslo] zahrada o výměře 812 m2, k.ú. [obec]. Druhou polovinu dědictví nabyla sestra [jméno] [celé jméno žalobce] [příjmení] [příjmení]. [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] společně prodali dědictví na základě smlouvy kupní ze dne [datum]. Dle článku II. byla kupní cena za nemovité věci sjednána ve výši 800 000 Kč. Tímto prodejem získal [jméno] [celé jméno žalobce] částku ve výši 400 000 Kč, kdy tyto finanční prostředky byly v jeho výlučném vlastnictví v souladu s § 143 zák. č. 40/1964 Sb., ve znění do [datum]. Protože k nabytí předmětného bytu došlo před 1. lednem 2014, postupoval zdejší soud v otázce posouzení výlučných prostředků podle příslušných ustanovení zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Z provedených výslechů pak vyplynulo, že [jméno] [celé jméno žalobce] si tyto finanční prostředky ve výši 400 000 Kč uložil doma odděleně od dalších finančních prostředků do černého diplomatického kufříku, s tím, že tyto finanční prostředky budou použity v budoucnu na koupi bytu. Žalovaná mj. při své výpovědi uvedla, že [jméno] [celé jméno žalobce] neměl v letech 1996 – 2000 žádný účet u banky, peníze si schraňoval doma v hotovosti. Předmětná částka ve výši 400 000 Kč pocházela z prodeje nemovitosti, kterou získal pan [celé jméno žalobce] a jeho sestra prodejem nemovitosti po rodičích. Pan [celé jméno žalobce] si tuto částku schraňoval pouze pro nákup bytu. Částku 400 000 Kč měl uloženou společně s doklady v tašce diplomatce. Svědkyně [celé jméno svědkyně] při výpovědi uvedla, že jí Pan [celé jméno žalobce] sdělil, že má částku 400 000 Kč, kterou získal prodejem domu získaného v dědictví po své matce. Pan [celé jméno žalobce] měl částku 400 000 Kč v hotovosti doma, měl ji uloženou v černém diplomatickém kufříku. Pan [celé jméno žalobce] svědkyni sdělil, že částku 400 000 Kč použil na koupi bytu. Pan [celé jméno žalobce] svědkyni ukazoval, že má v kufříku uloženou hotovost 400 000 Kč, kdy před svědkyní kufřík otevřel a řekl, že v kufříku má peníze z dědictví a že si je schovává na koupi bytu. Na základě právě uvedeného má soud za prokázané, že [jméno] [celé jméno žalobce] k uhrazení části kupní ceny bytu ve výši 400 000 Kč použil své výlučné finanční prostředky, které získal v roce 1996 prodejem dědictví, kdy měl tuto částku ve výši 400 000 Kč uloženou v hotovosti ve svém domě, a jeho záměrem bylo tuto částku použít na koupi bytu, a proto měl tyto finanční prostředky uloženy doma v hotovosti odděleně od ostatních finančních prostředků. Dále se soud zabýval původem částky 350 000 Kč, kterou [jméno] [celé jméno žalobce] použil na uhrazení kupní ceny bytu a dospěl k závěru, že tuto částku darovala žalovaná [jméno] [celé jméno žalobce], aby ten tyto peníze použil na koupi bytu. Z toho částku 200 000 Kč získala žalovaná půjčkou od svého syna a částku 150 000 Kč získala žalovaná prodejem dědictví po svých rodičích. Rozhodnutím státního notářství ve Žďáře nad [jméno] ze dne 4. 12. 1980, č. j. [číslo jednací], nabyla žalovaná podíl id. k zemědělské usedlosti [adresa] v [obec]. Dne [datum] obdržela žalovaná částku ve výši 64 800 Kč za prodej citovaného podílu na nemovité věci. Dne [datum] žalovaná převzala částku ve výši 80 000 Kč, která představovala dědický podíl v souladu s usnesením okresního soudu ve Žďáře nad [jméno], č. j. [spisová značka]. Z výpovědi žalované pak vyplynulo, že ta měla částku 150 000 Kč (prostředky získané dědictvím po rodičích) uloženou. Svědkyně [celé jméno svědkyně] vypověděla, že věděla, že žalovaná měla ušetřeno cca 150 000 Kč, která pak byla použita na koupi bytu. Z provedených listinných důkazů a z provedených výslechů pak vyplynulo, že synovi žalované ([celé jméno svědka]) bylo na konci roku 1998 přiznáno odchodné ve výši cca 240 000 Kč [celé jméno svědka] při výslechu uvedl, že v roce 1999 půjčil žalované 200 000 Kč. Tuto částku žalované předal v hotovosti v jeho bytě v obývacím pokoji, byla u toho přítomna jeho sestra [celé jméno svědkyně] a jeho manželka [celé jméno svědkyně]. Žalovaná věděla, že [celé jméno svědka] obdržel částku 200 000 Kč jako odstupné od svého zaměstnavatele a proto ho požádala, aby jí tuto částku půjčil. Půjčku 200 000 Kč žalovaná splácela, obvykle [jméno] [příjmení] dávala splátku kolem 20 000 Kč. Žalovaná [jméno] [příjmení] celou půjčku splatila. [celé jméno svědkyně] při výslechu uvedla, že manžel svědkyně ([celé jméno svědka]) získal odstupné za práci v uranových dolech cca 240 000 Kč, tuto částku manžel svědkyně dostal v hotovosti, v té době neměl účet. Svědkyně byla přítomna tomu, když její manžel předal žalované u nich doma v hotovosti částku 200 000 Kč. Tomuto předání byla dále přítomna [celé jméno svědkyně]. Svědkyně [celé jméno svědkyně] při výslechu uvedla, že 200 000 Kč si žalovaná půjčila od bratra svědkyně ([jméno] [anonymizováno]), který získal odstupné z práce. Svědkyně byla přítomna tomu, když na podzim roku 1999 její bratr půjčil v jeho bytě žalované částku 200 000 Kč; částka byla předána v hotovosti v obálce. Předání byla přítomna i [celé jméno svědkyně]. Matka svědkyni říkala, že si od mého bratra (jejího syna) půjčila částku 200 000 Kč na byt. Na základě provedených důkazů má soud za prokázané, že předtím, než [jméno] [celé jméno žalobce] koupil byt, disponovala žalovaná částkou 350 000 Kč, kterou [jméno] [celé jméno žalobce] následně darovala s tím cílem, aby [jméno] [celé jméno žalobce] koupil byt, který bude se žalovanou obývat. K provedeným výslechům soud dodává, že z pouhé existence rodinně právního vztahu mezi žalovanou, a svědky ([jméno] [anonymizováno] - syn žalované a/, [celé jméno svědkyně] – snacha žalované a/ [celé jméno svědkyně] – dcera žalované) nelze dovodit, že by se jednalo o výpovědi účelové či nevěrohodné, když svědci byli řádně poučeni o možných následcích vědomě nepravdivé či křivé výpovědi. Existence příbuzenských vztahů nemůže zpochybnit věrohodnost svědků, pokud zde nejsou okolnosti, které by o nevěrohodnosti svědků svědčily či pravdivost jejich výpovědi zpochybňovaly. Žádné takové okolnosti v řízení nebyly ze strany žalobců tvrzeny a ani v průběhu řízení nebyly soudem shledány. S ohledem na shora uvedené, kdy soud došel k závěru, že [jméno] [celé jméno žalobce] použil ke koupi bytu finanční prostředky, které patřily do jeho výlučného vlastnictví, kdy použil prostředky získané dědictvím (částka ve výši 400 000 Kč) a darem (částka 350 000 Kč) v souladu s § 143 odst. 1 písm. a/ zák č. 40/1964 Sb., ve znění účinném do 22. 1. 2011. V návaznosti na to soud aplikoval na daný případ závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3181/2015, dle kterého„ věc, která byla pořízena za trvání bezpodílového spoluvlastnictví z prostředků patřících výlučně jednomu z manželů (např. z peněz, které měl již v době před uzavřením manželství nebo které sám získal darováním), se nestává předmětem bezpodílového spoluvlastnictví, ale je ve výlučném vlastnictví toho, kdo ji takto pořídil. Tak je tomu v běžných případech koupě věci jedním z manželů z jeho výlučných zdrojů, resp. prostředků, kdy ji od prodávajícího kupuje sám (svým jménem) pro sebe a kdy se druhý z manželů na takové koupi nijak nepodílí.“ [jméno] [celé jméno žalobce] pořídil byt za trvání manželství a tedy i SJM z prostředků patřících výlučně jemu (z peněz, které získal z dědictví a z darování), a byt se tak nestal předmětem SJM žalobkyně a) a [jméno] [celé jméno žalobce], ale byl ve výlučném vlastnictví toho, kdo jej takto pořídil, tedy byt byl ve výlučném vlastnictví [jméno] [celé jméno žalobce]. K námitce žalobců, že s ohledem na skutečnost, že [jméno] [celé jméno žalobce] obdržel finanční prostředky za prodej dědictví ve výši 400 000 Kč již v roce 1996, ale ke koupi došlo až v roce 2000, došlo ke smíchání výlučných prostředků [jméno] [celé jméno žalobce] ve výši 400 000 Kč s dalšími prostředky, které byly součástí SJM, soud uvádí, že v daném případě nemohlo dojít k takovému smíchání finančních prostředků a to vzhledem k tomu, že jak vyplynulo s provedených výslechů, [jméno] [celé jméno žalobce] neměl v období od 1996 do 2000 bankovní účet, na který by si ukládal finanční prostředky, částku 400 000 Kč měl uloženou odděleně od ostatních peněz v černém diplomatickém kufříku, tudíž nemohlo dojít ke smíšení jeho běžných finančních prostředků (např. plat, mzda, starobní důchod) s předmětnými výlučnými finančními prostředky. [příjmení] [jméno] [celé jméno žalobce] bylo tyto peníze použít na koupi bytu, tedy tyto peníze měly jasné účelové určení a proto byl uchovávány odděleně od ostatních peněz.

6. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., ve sporu úspěšné žalované přiznal soud náhradu nákladů řízení tvořených náklady zastoupení žalované advokátem 37 026 Kč včetně DPH (odměna advokáta za 9 úkonů právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 27 900 Kč a 9 paušálních částek po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky číslo 177/1996 Sb.), dále náhradou cestovních výdajů v celkové částce 10 653,93 Kč včetně DPH (§ 1 písm. b/, § 4 písm. a/ vyhl. č. 589/2020 Sb. - cesta k jednání dne [datum] = 2 605,45 Kč 1 790,8 Kč - náhrada za opotřebení vozidla, 814,65 Kč - spotřeba pohonných hmot; § 1 písm. b), § 4 písm. a/ vyhl. č. 511/2021 Sb. - cesta k jednání dne [datum] = 3 000,08 Kč / 1 912,9 Kč - náhrada za opotřebení vozidla, 1 087,18 Kč - spotřeba pohonných hmot, cesta k jednání dne [datum] = 3 199,35 Kč / 1 912,9 Kč - náhrada za opotřebení vozidla, 1 286,45 Kč - spotřeba pohonných hmot, tj. celkem za dvě cesty – 6 199,43 Kč), a náhradou za promeškaný čas ve výši 2 904 Kč včetně DPH, tj. 24 půlhodin podle § 14 vyhl. č. 177/1996 Sb. Celková výše nákladů řízení činila 47 316,93 Kč a v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. byla žalobcům uložena povinnost zaplatit tyto náklady řízení společně a nerozdílně k rukám právního zástupce žalované. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř.

7. Na daný případ aplikoval soud zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, a zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Dle § 143 odst. 1 písm. a/ zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 22. 1. 2011, společné jmění manželů tvoří majetek nabytý některým z manželů nebo jimi oběma společně za trvání manželství, s výjimkou majetku získaného dědictvím nebo darem, majetku nabytého jedním z manželů za majetek náležející do výlučného vlastnictví tohoto manžela, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě jen jednoho z manželů, a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednoho z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství a nebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka. Dle § 143 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do [datum], bezpodílovém spoluvlastnictví manželů je vše, co může být předmětem vlastnictví a co bylo nabyto některým z manželů za trvání manželství, s výjimkou věcí získaných dědictvím nebo darem, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě nebo výkonu povolání jen jednoho z manželů a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednomu z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství anebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka. Dle § 714 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v záležitostech týkajících se společného jmění a jeho součástí, které nelze považovat za běžné, právně jednají manželé společně, nebo jedná jeden manžel se souhlasem druhého. Odmítá-li manžel dát souhlas bez vážného důvodu a v rozporu se zájmem manželů, rodiny nebo rodinné domácnosti, či není-li schopen vůli projevit, může druhý manžel navrhnout, aby souhlas manžela nahradil soud. Dle § 714 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jedná-li právně manžel bez souhlasu druhého manžela v případě, kdy souhlasu bylo zapotřebí, může se druhý manžel dovolat neplatnosti takového jednání.

Poučení