40 C 146/2022 - 305

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Ivetou Cvingráfovou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozená [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B], 345 61 Staňkov c) [Jméno žalobce C], narozený [Datum narození žalobce C] bytem [Adresa žalobce C] d) [Jméno žalobce D], narozená [Datum narození žalobce D] bytem [Adresa žalobce A] všichni zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovaným: 1. [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] 2. [Jméno advokáta C]., IČO [IČO advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] o odčinění nemajetkové újmy žalobkyně a) ve výši 1 500 000 Kč s příslušenstvím, o odčinění nemajetkové újmy žalobkyně b) ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím, o odčinění nemajetkové újmy žalobce c) ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím a o odčinění nemajetkové újmy žalobkyně d) ve výši 1 000 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně a) domáhá po žalované 1) a žalované 2) povinnosti zaplatit žalobkyni a) částku 1 500 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 500 000 Kč od 21. 7. 2022 do zaplacení.

II. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně b) domáhá po žalované 1) a žalované 2) povinnosti zaplatit žalobkyni b) částku 1 000 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 000 000 Kč od 21. 7. 2022 do zaplacení.

III. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce c) domáhá po žalované 1) a žalované 2) povinnosti zaplatit žalobci c) částku 1 000 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 000 000 Kč od 21. 7. 2022 do zaplacení.

IV. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně d) domáhá po žalované 1) a žalované 2) povinnosti zaplatit žalobkyni d) částku 1 000 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 000 000 Kč od 21. 7. 2022 do zaplacení.

V. Každý z žalobců je povinen zaplatit žalované 1) náhradu nákladů řízení v částce 31 877,50 Kč k rukám právního zástupce žalované 1), a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VI. Každý z žalobců je povinen zaplatit žalované 2) náhradu nákladů řízení v částce 4 078,75 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

VII. Každý z žalobců je povinen zaplatit na účet České republiky, Obvodního soudu pro Prahu 1 náklady státu ve výši 429,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 26. 7. 2022 se žalobci na žalovaných domáhali peněžitého zadostiučinění v souvislosti s odškodněním nemajetkové újmy, která jim vznikla ztrátou [Jméno žalobce C]., manžela žalobkyně a) a otce žalobců b) – d), následkem tragické události ze dne 5. 10. 2020, kdy zaměstnanec žalované 1 v rámci výkonu závislé práce – zemědělská činnost, posklizňové práce - způsobil smrtelná zranění [Jméno žalobce C]., jenž byl na obhlídce polí a porostů na [adresa], na pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] (dále jen „[adresa]“), a to za účelem výkonu práva myslivosti. Konkrétně se žalobkyně a) domáhala zaplacení částky 1 500 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 1 500 000 Kč za dobu od 21. 7. 2022 do zaplacení, žalobkyně b) se domáhala zaplacení částky 1 000 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 1 000 000 Kč za dobu od 21. 7. 2022 do zaplacení, žalobce c) se domáhal zaplacení částky 1 000 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 1 000 000 Kč za dobu od 21. 7. 2022 do zaplacení a žalobkyně d) se domáhala zaplacení částky 1 000 000 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši ročně z částky 1 000 000 Kč za dobu od 21. 7. 2022 do zaplacení.

2. Žalobci uvedli, že zemřelý společně s p. [jméno FO] stáli ve spodní části [adresa], poté se rozdělili a zemřelý odjel svým automobilem k příjezdové cestě směrem k hlavní silnici. Následně si na hraně [adresa] sedl mezi dosud neposečená stébla kukuřice a pod větve stromů zády k hlavní silnici a čelem ke stroji, jenž prováděl sklizeň kukuřice, a číhal na zvěř. Vzhledem k tomu, že pole nebylo dosud zcela dosečené, nebylo v silách zemřelého rozumně předpokládat, že se v místech, kde seděl, bude pohybovat stroj určený k provedení mulčování zbytků po sklizni. Pravidlem a dohodou mezi vlastníky honitby a mysliveckým sdružením bylo při dosekání kukuřice, že členové mysliveckého sdružení budou sledovat při sklizni pohyb černé zvěře. Při nepředpokládané zemědělské činnosti řidič traktoru s řezacími válci (zaměstnanec žalované 1) přejel poškozeného zemřelého [Jméno žalobce C]., který rozsáhlosti a vážnosti zranění podlehl. Žalobci uvedli, že žalovaná nedodržela povinnost ochrany osob pohybujících se v rámci výkonu honebního práva na poli a nezajistila bezpečné podmínky svým zaměstnancům, pokud řidiči traktoru uložila, aby vykonával válcování řezacími válci, přestože tato činnost byla riziková a nebezpečná. Dále uvedla, že pasivní legitimace svědčí jak žalované 1, tak žalované 2, ať již z titulu odpovědnosti za škodu vyvolanou zvláštní povahou provozu vozidla, tak z titulu odpovědnosti za škodu vyvolanou provozní činností, kdy žalovaná 1 odpovídá jako škůdce a žalovaná 2 jako pojistitel, neboť žalovaná 1 byla v době škodní události pojištěna u žalované 2 v rámci pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla i pojištění odpovědnosti z podnikatelské činnosti. Žalobci dále uvedli, že zemřelý i přes svůj zralý věk disponoval perspektivou dlouhého společného soužití, nejevil symptomy špatného zdravotního stavu, o čemž svědčí i jeho aktivní spolková činnost pro myslivecký spolek. Zemřelý bydlel s žalobkyní a) a žalobkyní d), po úrazu žalobkyně a) se o ni dokázal postarat. Žalobci měli se zemřelým vzájemně vřelé vztahy, náhlý tragický odchod zemřelého byl pro žalobce neuchopitelnou situací a vznikla jim nemajetková újma za duševní útrapy. Výši jednotlivých částek žalobci určili s ohledem na mimořádně tragickou událost a brutální způsob usmrcení osoby blízké. Žalobci vyzvali žalované k zaplacení nárokovaných částek nejpozději do 10. 7. 2022, žalované neplnily ničeho, a proto žalobci vedle náhrady nemajetkové újmy požadují i zákonný úrok z prodlení z žalované částky od 11. 7. 2022 do zaplacení.

3. Žalobci replikovali, že nesouhlasí s námitkou liberace žalované 1, neboť v daném případě došlo k profesnímu selhání zaměstnanců žalované 1, které je v příčinné souvislosti mezi jednáním žalované při výkonu zemědělské činnosti a škodním následkem – úmrtím [Jméno žalobce C]. Žalobci uvedli, že pravidlem a dohodou mezi vlastníkem honitby a mysliveckým sdružením bylo při dosíkání kukuřice, že členové mysliveckého sdružení budou při sklizni sledovat pohyb černé zvěře, konkrétně lov prasat, jenž je dle vyhlášky Ministerstva zemědělství č. 245/2002 Sb., o době lovu jednotlivých druhů zvěře a bližších podmínkách provádění lovu, legální v období od 1. ledna do 31 prosince. Nadto žalobci uvedli, že v dané době bylo vydáno Mimořádné opatření Ústřední veterinární správy k zamezení šíření nebezpečné nákazy afrického moru prasat na území České republiky a všem uživatelům honiteb nebo oprávněným účastníkům lovu byla uložena povinnost celoročního intenzivního lovu divokých prasat. Zemřelý poškozený [Jméno žalobce C]. tak plnil své povinnosti spojené s výkonem práva myslivosti. Žalovaná 1 naopak porušila pracovněprávní předpisy tím, že neočekávaně nařídila svému zaměstnanci provádět zemědělskou činnost v místech, kde se zemědělský stroj neměl původně pohybovat, a nepřesvědčila se o bezpečnosti dalších osob (myslivců), o kterých předem věděla. K vyjádření žalované 2 uvedli, že žalovanou uváděné tvrzení ohledně nepřípustnosti lovu v průběhu sklizně podle ust. § 45 odst. 1 písm. r) zákona o myslivosti zemřelým není v daném případě relevantní, neboť v době tragické události, resp. již v roce 2019 vydala Státní veterinární správa Mimořádné veterinární opatření pro celé území České republiky, kterým mimo jiné zrušila zákaz lovu na honebních pozemcích v době, kdy probíhá sklizeň.

4. Žalovaná 1 uvedla, že žaloba není důvodná, skutkový děj, při kterém došlo k usmrcení zemřelého [Jméno žalobce C], nepopírá; namítá však, že se nejedná o odpovědnost z provozu dopravních prostředků, nýbrž o odpovědnost z provozní činnosti a má za to, že v daném případě je dán důvod pro zproštění objektivní odpovědnosti, neboť vynaložila veškerou péči, kterou po ní lze požadovat, aby ke škodě nedošlo. Žalovaná 1 uvedla, že k usmrcení [Jméno žalobce C] st. došlo při střetu zemřelého s pravým válcem řezacího stroje, jenž byl tažen traktorem na zemědělsky obhospodařovaném pozemku, který nelze považovat za veřejně přístupné místo. Pracovní stroj tak neplnil funkci dopravního prostředku, ale prováděl činnost, ke které slouží, a proto nelze dovozovat objektivní odpovědnost žalované 1 coby provozovatele pracovního stroje. Nadto zemědělská činnost nebyla v inkriminovaný den prováděna neočekávaně, na poli se pohybovalo více strojů. Žalovaná 1 je přesvědčena, že k nehodovému ději, jehož důsledkem bylo úmrtí [Jméno žalobce C]., došlo výhradně jeho zaviněním. Poškozený [Jméno žalobce C]. v době, kdy došlo k tragické události věděl, nebo mohl vědět, že na poli, na jehož okraji se v porostu kukuřice ukryl, probíhají sklizňové práce. Svoji přítomnost v poli žalované 1 předem nenahlásil, žalovaná 1 ani její zaměstnanci, kteří sklizeň a posklizňové práce prováděli, neměli důvod předpokládat, že se v porostu kukuřice nějaká osoba vyskytuje a dbát zvýšené opatrnosti. Zemřelý byl maskován zvláštním oblečením (tzv. „maskáči“) a zaujímal nehybnou pozici, tudíž při běžném pohledu nemohl být viděn. Naopak mulčovací stroj je dobře viditelný a hlučný, tudíž osoba v běžném zdravotním stavu ho měla vidět a slyšet, zemřelý však měl údajně poškozený sluch a ke stroji byl zády. Dále uvedla, že stroj řízený zaměstnancem žalované 1 se při dosíkání a mulčování kukuřice pohyboval přiměřenou rychlostí a řidič se dostatečně věnoval pracovní činnosti. Nehodový děj byl šetřen [právnická osoba], jenž po zjištění, že nejde o podezření z trestného činu, věc odložil. Dále uvedla, že s ohledem na zákoník práce vůči zaměstnanci neporušila žádné povinnosti, které jí zákon ukládá, když žalobci konkrétně netvrdí, v čem by porušení mělo spočívat.

5. Žalovaná 1 nesouhlasila s tvrzením žalobců o dohodě či úzu mezi žalovanou 1 a mysliveckým sdružením o účasti členů mysliveckého sdružení při dosíkání kukuřice na dotčeném či jiném pozemku. Uvedla, že členové mysliveckého sdružení ze své vůle a nahodile sklizeň kukuřice prováděnou žalovanou 1 občas monitorovali. Dále namítla, že zrušení zákazu lovu v průběhu sklizně na honebních pozemcích z důvodu rozšíření afrického moru divokých prasat nebylo Státní veterinární správou vydané ve vztahu k oblasti [Anonymizováno], opatření byla vydávána jen pro lokálně ohraničené oblasti jiných částí České republiky. Nákaza africkým morem prasat se v populaci prasat divokých v České republice objevila v roce 2017, přičemž různými opatřeními orgánů veterinární správy došlo k jejímu postupnému omezení a dne 19. 4. 2019 byl světovou organizací pro zdraví zvířat obnoven v České republice status země prosté afrického moru prasat. V době úmrtí [Jméno žalobce C]. pro lokalitu, ve které došlo k tragické události, neplatila žádná výjimka ze zákazu lovu podle ust. § 45 odst. 1 písm. r) zákona o myslivosti. Zemřelý [Jméno žalobce C]. tak prováděl lov divokých prasat v rozporu se zákonným zákazem, čímž porušil povinnosti myslivce, ohrozil zdraví své a dalších osob, jež prováděli práce na poli, když zákaz lovu má chránit právě bezpečnost osob, které se podílejí na sklizni zemědělských plodin na honebních pozemcích.

6. Žalovaná 2 uvedla, že žalobu zcela neuznává pro absenci nároku pozůstalých na odškodnění, jedinou osobou odpovědnou za vlastní smrt je poškozený zemřelý [Jméno žalobce C]. Žalovaná 2 učinila nesporným skutkový stav věci, tedy že na pozemku žalované 1 došlo k usmrcení myslivce [jméno FO], a to traktorem se zapřaženým pracovním strojem (řezacími válci) řízeným zaměstnancem žalované 1 [jméno FO]. Uvedla, že řidič prováděl posklizňové práce a drtil neposekanou kukuřici na krajích pole. Jel pomalu a opatrně, proti směru hodinových ručiček, neboť je tak lépe vidět na prováděnou činnost. V předmětné části pole je remízek s keři a stromy, kde větvě brání dosíkání řezačkou. V neposečené kukuřici u remízku nepředpokládal přítomnost schovaného člověka, zaparkovaného auta zemřelého si všiml až po tragické události. Dále uvedla, že s ohledem na sluchový hendikep zemřelého a maskované oblečení ve vysokém porostu nelze po žalované 1 spravedlivě požadovat, aby při běžných polních pracích zajistila, aby jiné osoby nevstupovaly na předmětné pozemky. Žalovaná 2 uzavřela, že s ohledem na uvedené je dána situace pro zproštění odpovědnosti žalované 1. Žalovaná 2 dále odkázala na ust. § 45 odst. 1 písm. r) zákona o myslivosti, jenž zakazuje lov zvěře na honebních pozemcích, na kterých současně probíhá sklizeň zemědělských plodin a na sousedních pozemcích ve vzdálenosti do 200 m od hranice těchto pozemků.

7. Soud konstatuje, že o podané žalobě již rozhodl. Rozsudkem ze dne 6. 2. 2024, č. j. [spisová značka], uložil žalované 1 a žalované 2 povinnost zaplatit žalobkyni a) částku 341 250 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 341 250 Kč od 21. 7. 2022 do zaplacení, žalobkyni b) částku 170 625 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 170 625 Kč od 21. 7. 2022 do zaplacení, žalobci c) částku 238 875 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 238 875 Kč od 21. 7. 2022 do zaplacení a žalobkyni d) částku 341 250 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 341 250 Kč od 21. 7. 2022 do zaplacení, představující zadostiučinění za nemajetkovou újmu sekundárním obětem (výroky I. až IV.). Ve zbylém rozsahu soud žalobu jako nedůvodnou zamítl a žalobcům přiznal náhradu nákladů řízení. Soud dospěl k závěru, že žalovaná 1 je provozovatelem vozidla – traktoru [Anonymizováno], č. [Anonymizováno] a spřaženého stroje (řezacího válce), kterým došlo dne 5. 10. 2020 k zachycení poškozeného [Jméno žalobce C] a že pro případy odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla byla pojištěna u žalované 2. Dále dospěl k závěru, že tragická událost byla způsobena zvláštní povahou provozu motorového vozidla, jelikož k úmrtí poškozeného došlo v důsledku zachycení poškozeného pravým válcem řezacího stroje spřaženého s traktorem, jenž motorickou silou uvedl válec do pohybu a pohyboval se z místa na místo při práci na poli. S ohledem na uvedené uzavřel, že žalovaná 1 se nemůže zprostit povinnosti nahradit škodu, neboť škoda byla způsobena zvláštní povahou provozu traktoru spřaženého s pracovním strojem a odpovědnost provozovatele motorového vozidla za škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu je odpovědností objektivní. Soud dále zkoumal otázku spoluúčasti poškozeného na vzniku újmy a dospěl k závěru, že na škodlivém následku se podílel jak poškozený svým neobezřetným chováním, tak žalovaná 1, která odpovídá objektivně, a proto žalobu shledal částečně důvodnou a žalobcům částečně přiznal zadostiučinění za nemajetkovou újmu, jak uvedeno ve výrocích rozsudku ze dne 6. 2. 2024.

8. K odvolání účastníků bylo rozhodnutí soudu I. stupně usnesením ze dne 26. 9. 2024, č.j. [spisová značka], zrušeno a vráceno soudu I. stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud se neztotožnil se závěrem soudu I. stupně, že žalovaná 1 nese odpovědnost za nehodový děj dle § 2927 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), nýbrž se její odpovědnost řídí režimem ust. § 2924 o. z. jako odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností. Uvedl, že tato odpovědnost sice rovněž není vázána na zavinění, avšak ust. § 2924 o. z. připouští liberaci v případě, že odpovědný subjekt prokáže, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. Odvolací soud, vzhledem k tomu, že otázka, zda žalovaná 1 vynaložila veškerou péči, kterou po ní lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo, nebyla dosud řešena, rozhodnutí soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, přičemž uvedl, že na soudu prvního stupně bude, aby vyřešil otázku, zda žalovaná 1 (a potažmo žalovaná 2) nesou odpovědnost za úmrtí [Jméno žalobce C] dle § 2924 o. z.

9. Žalovaná 1 po vydání zrušujícího rozhodnutí odvolacím soudem a na výzvu soudu prvního stupně doplnila, že vynaložila veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby při její provozní činnosti spočívající ve sklizni kukuřice na zemědělském pozemku nedošlo ke škodě na zdraví, životě či majetku osob, potažmo aby nevznikla újma, jejíhož odčinění se žalobci žalobou domáhají. Žalovaná 1 uvedla, že zemědělské práce byly prováděny způsobilou osobou, která byla poučena o případných rizicích spojených s provozem soupravy (traktor se zapřaženým řezacím strojem) a o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci při dotčené provozní činnosti, a strojem technicky způsobilým. Dále uvedla, že sklizňové a posklizňové práce na dotčeném zemědělském pozemku v den, kdy došlo ke škodní události, byly řádně organizovány prostřednictvím vedoucího rostlinné výroby, jenž dohlížel na průběh prací, dodržování bezpečnostních opatření a pohyb osob a techniky. Dále uvedla, že zaměstnanec se s pracovním strojem sestávajícím ze soupravy traktoru a řezacích válců pohyboval náležitě opatrně, vozidlo řídil přiměřenou rychlostí, pracovní činnosti a řízení vozidla se náležitě věnoval.

10. Žalovaná 2 po vydání zrušujícího rozhodnutí odvolacím soudem namítla nedostatek pasivní věcné legitimace, neboť ke škodě došlo dle ust. § 2924 o. z., nikoli provozem vozidla, přičemž žalobci se zadostiučinění za nemajetkovou újmu po žalované 2 domáhali na základě pojištění odpovědnosti provozu vozidla.

11. Žalobci k námitce nedostatku pasivní legitimace žalované 2 uvedli, že mají za to, že žalovaná 2 je nadále pasivně legitimovaná, neboť žalovaná 1 byla u žalované 2 pojištěna v rámci obecného pojištění odpovědnosti z podnikatelské činnosti. Žalobci k tvrzení žalované 1, že vynaložila veškerou péči, kterou po ní lze požadovat, uvedli, že žalovaná 1 se nijak nevypořádala se skutečností, že v době tragické události panovalo mimořádné opatření týkající se problematiky afrického moru prasat, poškozený se ukryl na okraji pole od daleko probíhající sklizně a nemohl předpokládat posklizňové práce a výskyt posklizňové techniky. Dále namítla, že slyšení svědci, zaměstnanci žalované 1, neměli znalost zásadních skutečností týkajících se honebního pozemku, možnosti vstupu myslivců na zemědělsky obhospodařované pozemky a výskytu myslivců při sklizni v rámci povinností daných vyhláškou o výskytu afrického moru u divokých prasat. Žalobci tak mají za to, že žalovaná 1 nevynaložila veškerou možnou péči, kterou po ní lze rozumně požadovat, aby nastalý tragický následek v podobě úmrtí člověka nenastal.

12. Na jednání konaném dne 14. 10. 2025 žalovaná 2 učinila nesporným tvrzení žalobců, že žalovaná 1 měla u žalované 2 v době škodní události pojištění odpovědnosti z provozní činnosti.

13. Soud po provedeném dokazování dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

14. Z rodného listu [Jméno žalobce A], rozené [rodné přijmení], nar. [Datum narození žalobce A], v oddací matrice [Anonymizováno], ve svazku I., ročník [Anonymizováno] soud zjistil, že žalobkyně a) byla manželkou zemřelého [Jméno žalobce C]. Z Úmrtního listu vystaveného v [adresa] dne 14. 10. 2020 soud zjistil, že [Jméno žalobce C]., nar. [datum], zemřel dne [datum]. Z rodného listu [jméno FO], nar. [Datum narození žalobce B] soud zjistil, že jako otec žalobkyně b) je zapsán [Jméno žalobce C]. a jako matka žalobkyně a). Z rodného listu [Jméno žalobce C], nar. [Datum narození žalobce C] soud zjistil, že jako otec žalobce c) je zapsán [Jméno žalobce C]. a jako matka žalobkyně a). Z rodného listu [Jméno žalobce D], nar. [Datum narození žalobce D] soud zjistil, že jako otec žalobkyně d) je zapsán [Jméno žalobce C]. a jako matka žalobkyně a).

15. Z Ustanovení nového člena myslivecké stráže v honitbě [adresa] ze dne 4. 4. 2013 soud zjistil, že [Jméno žalobce C]., narozený [rodné přijmení] 27. 1. 1942, bytem [Adresa žalobce A], byl dne 4. 4. 2013 ustanoven členem myslivecké stráže s působností v obvodu honitby [adresa] s platností do 31. 3. 2023.

16. Nehoda, při které došlo k usmrcení poškozeného [Jméno žalobce C]., byla řešena Policií České republiky, [Anonymizováno], Územní odbor [adresa], [Anonymizováno]. Z vyžádaného policejního spisu sp. zn. [Anonymizováno], zejména z úředních záznamů o podání vysvětlení [adresa] [jméno FO], [Jméno žalobce C]. a [jméno FO], protokolu o ohledání místa, fotografické dokumentace, seznamu věcí zajištěných u poškozeného a znaleckého posudku, pitevního protokolu [tituly před jménem] [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] a znaleckého posudku z odvětví toxikologie, soud zjistil že dne 5. 10. 2020 byly podle ust. § 158 odst. 3 tr. řádu zahájeny úkony trestního řízení. Podezřelý řidič traktoru pan [jméno FO] vypověděl, že v době tragické události prováděl práce na poli na [adresa], kdy kovovými válci prováděl drcení neposekané kukuřice po okraji pole. Při této práci si nikoho na kraji pole nevšiml, až po drcnutí stroje se ohlédl a viděl za strojem ležet muže, ihned zastavil a běžel mu na pomoc. První pomoc poskytoval do příjezdu sanitky. Pak už to nezvládl a zhroutil se. To, že by někdo mohl být schovaný v kukuřici, když se tam seče a mulčuje, vůbec nevěděl a nikoho tam neviděl. To, že je na louce pod polem nějaké cizí auto zaregistroval až potom, co řešil první pomoc pánovi a koukal, jestli v okolí ještě někdo není, kdo by mu mohl pomoci. Dechovou zkouškou přístrojem Drager bylo vyloučeno požití alkoholických nápojů a rovněž bylo testovací sadou DrugWipe vyloučeno ovlivnění psychotropními látkami u řidiče, podezřelého [jméno FO]. V rámci ohledání místa činu bylo zadokumentováno místo spáchaní. Byla zadokumentována poloha těla, postavení traktoru, výhledové poměry řidiče traktoru, stav místa střetu. Na místě byl nalezen klobouček poškozeného maskáčového vzoru, kulovnice ráže 7X57 ČZ Brno [Anonymizováno] výrobní číslo [hodnota], se závěrem a optikou Optikotechna včetně 3 ks nábojů GECO ráže 7X57 a myslivecká sedací hůl. Ze znaleckého posudku (pitevního protokolu) vyplynulo, že úrazové změny byly způsobeny tupými předměty, které silou nejméně střední intenzity působily na obličej, alespoň částečně ostrými předměty, které silou nejméně střední intenzity působily na týlní krajinu vlevo, a dále tupým předmětem, který silou nejméně střední intenzity působil na hrudník, pánev a levé stehno oproti pevné podložce. Přejetí muže zemědělským strojem na poli vznik zjištěných poranění vysvětlí, ze zjištěných zranění zemřelého nelze jednoznačně dovozovat jeho výchozí postavení před přejetím. Příčinou smrti poškozeného [Jméno žalobce C]. bylo zhmoždění mozku. Z podaných vysvětlení vyplynulo, že poškozený [Jméno žalobce C]. vykonával jako člen Mysliveckého spolku [adresa] výkon práva myslivosti na honebním pozemku, na kterém probíhala sklizeň kukuřice, na místo přijel vozidlem [Anonymizováno] červené barvy, byl oblečen do zeleného oděvu bez reflexních prvků, svou přítomnost nikomu nenahlásil. Z podaných vysvětlení dále soud zjistil, že řidič [jméno FO] přijel s traktorem z levé strany od komunikace, tedy z opačného směru, než kterým se pravděpodobně díval poškozený [Jméno žalobce C] st. a přitom došlo k zachycení poškozeného pravým řezacím válcem. Traktor byl viditelný a slyšitelný z větší vzdálenosti, poškozený nosil naslouchadlo, se kterým slyšel dobře, avšak nebyl schopen vždy přesně určit směr zvuku. Řidič při jízdě traktorem s řezacími válci zachoval potřebnou míru opatrnosti a podezřelý nemohl z žádných konkrétních okolností předpokládat, že se na hranici pole ve zbytku stojící kukuřice bude nacházet poškozený, který pro něj byl z pohledu řidiče traktoru skryt nevýrazným oblečením, porostem kukuřice a větvemi stromů. Vyšetřování bylo ukončeno vydáním Usnesení o odložení trestního stíhání proti řidiči [Anonymizováno] dne 14. 12. 2020, č.j. [Anonymizováno]

17. Z usnesení Policie České republiky, [Anonymizováno], Územní odbor [adresa] ze dne 14. 12. 2020, č.j. [Anonymizováno], soud zjistil že byla odložena trestní věc podezření ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 trestního zákoníku, kterého se měl dopustit [jméno FO], nar. [datum], tím, že dne 5. 10. 2020 v době kolem 15:20 hodin na zemědělském pozemku p. č. [Anonymizováno] k. ú. [adresa], vykonával jako zaměstnanec žalované 1 posklizňové práce, kdy řídil traktor zn. [Anonymizováno], rz [SPZ] se zapřaženým pracovním strojem, tzv. řezacími válci, v době kdy projížděl po okraji pole zachytil pravým válcem zde se nacházejícího myslivce [Jméno žalobce C] st., kterému způsobil rozsáhlé úrazové změny s příčinou úmrtí pro zhmoždění mozku, neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu.

18. Z pojistné smlouvy ze dne 9. 12. 2011, č. [hodnota] soud zjistil, že žalovaná 2 jako pojišťovna uzavřela s žalovanou 1 jako pojistníkem pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo pojištění vozidel pojistníka s dobou trvání pojištění dle jednotlivých podsmluv. Z potvrzení o rozsahu pojištění podsmlouvy č. [hodnota] ze dne 17. 7. 2023 a kopie technického průkazu č. [IBAN] soud zjistil, že žalovaná 1 měla u žalované 2 pojištěno vozidlo traktor kolový zn. [Anonymizováno], č. TP [IBAN], kterým spolu se spřaženým pracovním strojem, tzv. řezacími válci, došlo k tragické události.

19. Z výslechu svědka [jméno FO], traktoristy, jenž v inkriminovaný den řídil traktor se zapřaženým válcem řezacího stroje, jehož střetem došlo k tragické události, soud zjistil, že svědek je zaměstnancem u žalované 1 od svých 15 let, žalobce osobně nezná. Svědek vypověděl, že v daný den jiné osoby, než zaměstnance žalované 1 na poli neviděl, v rámci zaměstnání je jedenkrát ročně školen ohledně bezpečnosti práce a před začátkem sklizně probíhá školení technikem od žalované. K náplni práce uvedl, že každé ráno je vedoucím zaměstnancem traktoristům sděleno, jaké pole se bude sklízet a v jakém pořadí pracovní stroje pojedou, veškeré práce činí na pokyn, plány se většinou nemění. Dále uvedl, že mu nebylo známo, že se jedná o pozemky honební, o činnosti myslivců na honebních pozemcích ani o africkém moru prasat nebyl zaměstnavatelem informován. K pracovnímu stroji uvedl, že je velký a hlučný, dobře viditelný a práší se za ním.

20. Z výslechu svědka [jméno FO], vedoucího zaměstnance žalované 1, provedeného na jednání dne 25. 7. 2023, soud zjistil, že svědek je zaměstnancem žalované 1 po dobu více než 20 let, žalobce zná, neboť mají pronajaté pozemky u žalované 1. K organizaci práce uvedl, že práci na každý den naplánuje, plán práce ráno sdělí zaměstnancům, kteří práci mají provádět, změny v harmonogramu jsou možné s ohledem na klimatické podmínky. Současně se sklizní dochází i k novému zásevu, práce jsou naplánovány a třetí osoby nejsou těchto prací účastny. Nikdy nebyl kontaktován myslivci za účelem jejich účasti při sklizni. K prováděným školením uvedl, že probíhá jedno hlavní školení pověřeným zaměstnancem žalované a dále školení s ředitelem žalované 1, zejména se jedná o školení předsklizňová, jejichž předmětem je bezpečnost práce. Informaci o africkém moru prasat od zaměstnavatele (žalované 1) neobdržel, skutečnost, že se jedná o honební pozemky, je mu známa.

21. Z doplňujícího výslechu svědka [jméno FO] na jednání dne 14. 10. 2025 soud zjistil, že svědek shodně vypověděl ohledně plánování prováděných prací na zemědělských pozemcích, jako vedoucí zaměstnanec podřízeným zaměstnancům každý den rozdělil práci, nevzpomíná si, že by tomu v den nešťastné události bylo jinak. Dále uvedl, že u žalované 1 jsou zkušení zaměstnanci, kteří jsou pravidelně proškolováni a ví, co mají dělat. Uvedl, že jednou ročně se provádí velké školení, dále se provádí školení předsklizňové, které probíhá krátce před sklizní, zpravidla v období července až září daného roku dle plánované sklizně. Svědek vypověděl, že sklizňové a posklizňové práce většinou probíhají kontinuálně. Cizí osoby se na zemědělských pozemcích při zemědělských pracích nepohybují, pokud by se někdo takový na pozemku pohyboval, zaměstnanci jsou povinni jej vykázat. Svědek dále vypověděl, že není školitel, o možnosti odlovu divokých prasat v době škodní události nebyl obeznámen. Dále vypověděl, že zemědělský pozemek, na kterém došlo k nešťastné události, je o rozloze cca 15 ha, nikdy nebyl myslivci informován, že by měli v době sklizně provádět odlov. V inkriminovaný den byl na předmětném poli opakovaně přítomen, kontroloval práci zaměstnanců, cizí osobu pohybovat se po poli neviděl; práci na poli dále kontroloval i jeho nadřízený. Hlídání pole při sklizni najatými zaměstnanci či obehnání pozemku pro zákaz vstupu není možné, jde o rozlehlé pozemky, zaměstnanci jsou však proškoleni, že pokud uvidí cizí osobu pohybovat se po poli, jsou povinni ji vykázat. V minulosti tímto způsobem vykazoval děti.

22. Ze záznamu o periodickém školení zaměstnanců ze dne 17. 2. 2020 a zápisu o provedeném školení ze dne 6. 8. 2020 s podpisy účastníků školení soud zjistil, že zaměstnanci žalované 1 byli v roce, kdy došlo k tragické události, školeni o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci (dále jen „BOZP“) v obecné rovině, přičemž byli mimo jiné upozorněni na povinnosti dbát o vlastní bezpečnost a bezpečnost ostatních, účastnit se školení, dodržovat předpisy a pokyny, stanovené pracovní postupy, používat ochranné prostředky a zařízení, nepožívat alkohol a jiné návykové látky, oznamovat vedoucímu závady a nedostatky, bezodkladně oznámit svůj pracovní úraz nebo úraz jiného zaměstnance atp. Dne 6. 8. 2020 byli zaměstnanci žalované 1, mezi nimi i [jméno FO], traktorista, jenž byl přímo účasten tragické události, a vedoucí výroby [jméno FO](účast na školení stvrzena jejich podpisem), proškoleni a řádně seznámeni s požárními a bezpečnostními předpisy souvisejícími se žňovými pracemi.

23. Z technického průkazu zvláštního motorového vozidla č. [Anonymizováno] soud zjistil, že vozidlo [Anonymizováno], RZ [SPZ], mělo v době tragické události osvědčení o technické způsobilosti vozidla platné do 30. 6. 2021 a následně byla platnost prodloužena do 29. 6. 2025. Dané skutečnosti rovněž vyplývají z protokolu č. [Anonymizováno] ze dne 30. 6. 2017 a v protokolu č. [Anonymizováno] ze dne 29. 6. 2021, u vozidla [Anonymizováno], RZ [SPZ], nebyly zjištěny žádné závady.

24. Žalobkyně a) mimo jiné vypověděla, že poškozený nosil naslouchadlo, to se v den tragické události nenašlo. Naslouchadlo měl vždy pevně nasazené, nevypadávalo mu. Když vyrážel na lov nosil zelené oblečení, bez reflexních prvků, měl platný zbrojní průkaz.

25. Žalobce c) mimo jiné vypověděl, že v den tragické události jel poškozený dopoledne na pole automobilem zn. Fabia, červené barvy, nahlásil to jen své manželce a nejmladší dceři, které s ním bydlely, na lov divočáků při dosíkání chodil s ostatními myslivci vždy, když byla příležitost.

26. Z Mimořádného opatření Ústřední veterinární správy ze dne … soud zjistil, že opatření bylo vydáno k zamezení šíření nebezpečné nákazy afrického moru prasat na území České republiky a všem uživatelům honiteb nebo oprávněným účastníkům lovu byla uložena povinnost celoročního intenzivního lovu divokých prasat.

27. Z předžalobní výzvy ze dne 27. 4. 2022 a 28. 6. 2022 spolu s doklady o odeslání soud zjistil, že žalobci vyzvali žalované k úhradě nárokované částky spočívající v odčinění nemajetkové újmy sekundárních obětí s plněním nejpozději do 31. 5. 2022, respektive do 20. 7. 2022. Žalované 1 byla předžalobní výzva odeslána dne 29. 4. 2022 a žalované 2 dne 1. 7. 2022. Z reakce na předžalobní výzvu žalované 1 ze dne 16. 5. 2022 soud zjistil, že žalovaná 1 nárok neuznala, neboť má společně s žalovanou 2 za to, že k tragické události došlo v důsledku neopatrnosti zemřelého.

28. Z dalších provedených důkazů soud neučinil pro věc s ohledem na právní posouzení uvedené níže žádná relevantní zjištění, a proto se jimi v odůvodnění tohoto rozsudku blíže nezabývá (zejména fotografie z osobního a rodinného života žalobců a poškozeného [Jméno žalobce C]., výslech žalobkyně b/a výslech žalobkyně d/). Jiné dokazování soud neprováděl, zejména místní šetření, zdravotní potvrzení k držení zbraně zemřelého [Jméno žalobce C] st. a lékařskou zprávu ušního lékaře poškozeného, neboť skutkový stav rozhodný pro posouzení žalobou uplatněných nároků byl provedenými důkazy náležitě objasněn a dalšího dokazování nebylo třeba.

29. Po provedeném dokazování soud vzal za prokázaný následující skutkový stav:

30. Mezi účastníky je nesporným, že žalovaná 1 je provozovatelem vozidla – traktoru [Anonymizováno], č. TP [IBAN], a spřaženého stroje (řezacího válce), a že pro případy odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla a odpovědnosti za škodu způsobenou z provozní činnosti byla v době škodní události pojištěna u žalované 2. Dále bylo nesporné, že dne 5. 10. 2020 došlo k zachycení poškozeného [Jméno žalobce C]., jenž byl ukryt na pomezí porostu kukuřice a remízku krytého větvemi a číhal na zvěř, pravým řezacím válcem spřaženým s traktorem [Anonymizováno], který řídil zaměstnanec žalované 1 [jméno FO]. V řízení bylo zjištěno, že poškozený [Jméno žalobce C]. zemřel na následky smrtelných poranění, příčinou smrti bylo dle znaleckého posudku, vypracovaného v rámci šetření [právnická osoba], zhmoždění mozku. Dne 5. 10. 2020 byly zahájeny úkony trestního řízení a po provedeném dokazování bylo dne 14. 12. 2020 vyšetřování ukončeno usnesením o odložení trestního stíhání proti řidiči [Anonymizováno], č.j. [Anonymizováno], ve věci podezření ze spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle § 143 odst. 1 trestního zákoníku. Traktorista [jméno FO] se v době škodní události plně věnoval pracovní činnosti, jel přiměřenou rychlostí, nebyla mu zjištěna přítomnost alkoholu či jiných návykových látek v krvi. Traktorista [jméno FO] byl řádně proškolen o BOZP v rámci pravidelného obecného školení probíhajícího 1x ročně a žňového školení před sklizní, vozidlo spřažené se strojem bylo způsobilé k provozu. Žalobci uplatnili u žalovaných nárok na odčinění nemajetkové újmy sekundárních obětí v souvislosti s odškodněním duševních útrap ztrátou manžela žalobkyně a) a otce žalobců b) – d), žalované se žalobcům neomluvily, neposkytly jim žádné finanční zadostiučinění. Žalovaná 1 dne 16. 5. 2022 žalobcům sdělila důvody pro neuznání nároku spočívající v chování poškozeného, jeho neopatrnosti v den tragické události.

31. Po právní stránce soud věc hodnotil dle zák.č. 89/2012 Sb., občanský zákoník („o. z.“), a to ve znění účinném ke dni škodní události, tedy 5. 10. 2020.

32. Podle § 2910 o. z. škůdce, který vlastním zaviněním poruší povinnost stanovenou zákonem a zasáhne tak do absolutního práva poškozeného, nahradí poškozenému, co tím způsobil. Povinnost k náhradě vznikne i škůdci, který zasáhne do jiného práva poškozeného zaviněným porušením zákonné povinnosti stanovené na ochranu takového práva.

33. Dle ust. § 2959 o. z. při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

34. Dle ust. § 2924 odst. 1 o. z. kdo provozuje závod nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti, nahradí škodu vzniklou z provozu, ať již byla způsobena vlastní provozní činností, věcí při ní použitou nebo vlivem činnosti na okolí. Povinnosti se zprostí, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo.

35. Podle ust. § 17 odst. 1 zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění účinném k 5. 10. 2020 (dále jen „zák. o myslivosti“) lze myslivost provozovat jen v rámci uznané honitby.

36. Podle ust. § 40 zákona o myslivosti vyskytne-li se potřeba lovu některého druhu zvěře, která není hájena podle § 2 písm. c), mimo dobu jejího lovu pro účely vědecké, povolí takový lov orgán státní správy myslivosti. Pokud mezi žadatelem a uživatelem honitby nedojde k dohodě, může být v povolení rozhodnuto i o způsobu lovu, náhradách a podobně. Stejně se postupuje při povolení odchytu zvěře, lovu poraněné zvěře a lovu zvěře pro účely výcviku a zkoušek loveckých psů a loveckých dravců.

37. Podle ust. § 45 odst. 1 písm. r) zákona o myslivosti smí být lov zvěře prováděn jen způsobem odpovídajícím zásadám mysliveckým, zásadám ochrany přírody a zásadám ochrany zvířat proti týrání. Zakazuje se lovit zvěř na honebních pozemcích, na kterých současně probíhá sklizeň zemědělských plodin, a na sousedních pozemcích ve vzdálenosti do 200 m od hranice těchto pozemků.

38. Dle čl. 1 písm. b) nařízení Státní veterinární správy ze dne 21. 3. 2019, č.j. SVS/2019/037197-G, mimořádná veterinární opatření k zamezení šíření nebezpečné nákazy – a afrického moru prasat na území České republiky, se všem uživatelům honiteb nebo oprávněným účastníkům lovu nařizuje intenzivní celoroční lov prasete divokého bez ohledu na věkovou kategorii a pohlaví s možností využití i následujících způsobů lovu b) na honebních pozemcích, na kterých současně probíhá sklizeň zemědělských plodin, a na sousedních pozemcích ve vzdálenosti do 200 m od hranice těchto pozemků. Dle čl. 8 nařízení nabylo platnosti a účinnosti dnem jeho vyhlášení. Pokud jsou nařízením státní veterinární správy ukládány povinnosti jiným subjektům, nejsou chovatelé hospodářských zvířat, vyhlašuje se nařízení státní veterinární správy také v celostátním rozhlasovém nebo televizním vysílání; za den jeho vyhlášení se považuje den jeho vyvěšení na úřední desce ministerstva zemědělství.

39. V projednávané věci jde o nárok poškozených vůči škůdci (žalovaná 1 jakožto provozovatel vozidla, jímž byla škoda způsobena) a pojistiteli (žalovaná 2), u kterého měla žalovaná 1 sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a za škodu z provozní činnosti, konkrétně o nárok na zadostiučinění sekundárním obětem.

40. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3125/2005 vyplývá, že jestliže byla škoda způsobena pracovním strojem při činnosti, k níž slouží, a nikoliv při jeho přepravě vlastní motorickou silou, nejde o škodu vyvolanou zvláštní povahou provozu dopravního prostředku. Ze článku 3 odst. 1 směrnice Rady 72/166/EHS ze dne 24. 4. 1972 vyplývá, že pro případ pojištění odpovědnosti se pojem „provoz vozidla“ nevztahuje na situaci, v níž se účastnil nehody zemědělský traktor, jehož hlavní funkcí v okamžiku vzniku nehody nebylo složit jako dopravní prostředek, ale byl používán jako stroj pro získání hnací síly nezbytné k pohonu zemědělského stroje. Dle definice obsažené v zákoně č. 56/2001 Sb., je traktor (zemědělský či lesnický) tzv. zvláštním vozidlem vyrobeným k jiným účelům než k provozu na pozemních komunikacích.

41. Soud vázán závazným právním názorem odvolacího soudu a s ohledem na judikaturu uvedenou výše dospěl na základě provedeného dokazování k závěru, že škodní událost byla způsobena provozní činností, neboť ke škodní události došlo spřaženým řezacím válcem, jenž se pohyboval díky motorické síle traktoru, který sloužil jako stroj pro získání hnací síly nezbytné k pohonu zemědělského stroje. Tedy ačkoli se traktor pohyboval vlastní motorickou silou, nečinil tak pro účely vlastního přemísťování z místa na místo, nýbrž pouze proto, aby uvedl do chodu stroj určený pro speciální zemědělskou činnost na poli, kde docházelo k dosíkání kukuřice. Škoda tak nemohla být vyvolána zvláštní povahou provozu dopravního prostředku, nýbrž provozní činností.

42. Žalobcům lze přisvědčit, že odpovědnost provozovatele motorového vozidla se spřaženým válcem za škodu vyvolanou provozní činností je rovněž odpovědností objektivní, avšak žalovaná 1 se může vyvinit, prokáže-li, že vynaložila veškerou požadovanou péči, kterou po ni lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. Vzhledem k tomu, že žalovaná 1 v řízení namítala liberační důvody, soud se zabýval otázkou, zda žalovaná vynaložila veškerou péči, kterou po ni lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo.

43. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaná 1 v řízení prokázala svá tvrzení o vynaložení požadované péče k zabránění škody, ke které přesto došlo. V řízení bylo zjištěno, že sklizňové a posklizňové práce v inkriminovaný den probíhaly současně a plánovaně na poli, tedy zemědělském pozemku, na kterém se sklizeň v období, kdy ke škodní události došlo, očekává a obvykle provádí. Na poli se pohybovalo více strojů, přičemž mulčovací stroj (traktor se spřaženými řezacími válci) byl technicky způsobilý, dobře viditelný, hlučný a pohyboval se přiměřenou rychlostí. Soud proto nepřisvědčil námitce žalobců o překvapivosti a nepředvídatelnosti posklizňových prací v den škodní události.

44. Dále bylo zjištěno, že žalovaná v předmětném roce, ve kterém ke škodní události došlo, avšak současně před škodní událostí, proškolila své zaměstnance o BOZP a dále zaměstnance dne 6. 8. 2022 proškolila a seznámila s požárními a bezpečnostními předpisy souvisejícími přímo se zajištěním žňových prací, tj. prací sklizňových i posklizňových. Mezi proškolenými zaměstnanci byl i řidič traktoru [jméno FO] a jeho nadřízený, vedoucí výroby [jméno FO], což zaměstnanci stvrdili svým podpisem na prezenční listině. Soud s ohledem na uvedené nepřisvědčil ani námitce žalobců, že zaměstnanci žalované 1 byli proškoleni dlouho předtím, než ke škodní události došlo, neboť obecné školení BOZP žalovaná 1 řádně provedla v únoru 2020 a školení žňových prací bylo provedeno před žňovou sezónou, pouze 2,5 měsíce před inkriminovanou nehodou a traktorista [jméno FO] i jeho nadřízený [jméno FO], jenž mu přiděloval práci, se předmětného školení účastnili. Dle § 103 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění účinném v době škodní události, je zaměstnavatel povinen určit obsah a četnost školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, způsob ověřování znalostí zaměstnanců a vedení dokumentace o provedeném školení; vyžaduje-li to povaha rizika a jeho závažnost, musí být školení pravidelně opakováno, přičemž žalovaná 1 v řízení prokázala, že zaměstnance před žňovou sezónou o BOZP řádně poučila, tedy nijak nepochybila, co se týče její prevenční povinnosti spočívající v proškolení svých zaměstnanců v souvislosti s vykonávanou činností.

45. Z dokazování soud dále zjistil, že zaměstnanci byli proškoleni, aby v případě, že se při žňových pracích bude na zemědělském pozemku pohybovat cizí osoba, tuto osobu vykázali. Poškozený svou přítomnost na okraji pole, kde se ukryl mezi neposekanými stébly kukuřice a porostem remízku, nikomu nenahlásil, nadto byl oděn v maskovaném oblečení, tedy pro zaměstnance žalované 1 byl takřka neviditelný, a žalovaná 1, respektive zaměstnanci žalované 1, nemohli předpokládat, že se v prostoru okraje pole bude ukrývat třetí osoba v maskovaném oblečení. Soud má rovněž za prokázané, že traktorista v souvislosti se škodní událostí nijak nepochybil, v době incidentu se věnoval práci, jel přiměřenou rychlostí, nebyla u něho zjištěna přítomnost alkoholu či jiných návykových látek v krvi. Dále má soud za prokázané, že traktorista, ani jeho nadřízený, který na práci podřízených zaměstnanců provádějících žňové práce na zemědělském pozemku, dohlížel, si žádné nepovolané osoby na zemědělském pozemku nevšimli. Tedy zaměstnanci žalované 1 byly proškoleni o zákazu pohybu nepovolaných osob na zemědělském pozemku při žňových pracích a o povinnosti tyto osoby, pokud je spatří, vykázat a v inkriminovaný den při řádném výkonu práce nikoho nepovolaného neviděli, nikdo jim účast na poli při žňových pracích nehlásil.

46. Co se týče námitky žalobců, že poškozený se na místě pohyboval oprávněně s ohledem na nařízení státní veterinární správy o intenzivním odlovu prasat divokých a na základě úzu mezi žalovanou 1 a myslivci, že se myslivci v době sklizně budou pohybovat na poli, soud ani této námitce nepřisvědčil. Žalobci, přestože byli soudem řádně poučeni, úzus mezi myslivci a žalovanou 1 o přítomnosti myslivců v době žňových prací nijak neprokázali, naopak svědci [jméno FO] a [jméno FO], zaměstnanci žalované, shodně vypověděli, že nebyli informováni, že by se myslivci měli na poli pohybovat, a dále vypověděli, jak uvedeno výše, že dle instrukcí zaměstnavatele (žalované 1) měli povinnost nepovolané osoby, tedy i myslivce, pokud je v době žňových prací spatří na poli, vykázat. Z nařízení Státní veterinární správy ze dne 21. 3. 2019 o mimořádném veterinárním opatření k zamezení šíření nebezpečné nákazy – afrického moru prasat na území České republiky vyplývají toliko povinnosti pro uživatele honiteb nebo oprávněné účastníky lovu (myslivce), mimo jiné povinnost intenzivního lovu prasete divokého, a to i na honebních pozemcích, na kterých právě probíhá sklizeň zemědělských plodin; nikoli povinnosti pro uživatele zemědělských pozemků, které jsou honebními pozemky. Tedy žalované 1 nebyla nařízením Státní veterinární správy ukládána žádná povinnost, proto není rozhodné, zda zaměstnanci žalované 1 byli schopni definovat, co jsou honební pozemky, a zda byli seznámeni s nařízením Státní veterinární správy, neboť předmětné nařízení jim neukládalo žádné povinnosti. Soud proto nepřisvědčil ani námitce žalobců, že zaměstnanci žalované 1 nebyli žalovanou řádně proškoleni, pokud s nařízením Státní veterinární správy a s možností celoročního odlovu prasat divokých i při žňových pracích nebyli seznámeni. S ohledem na uvedené je proto dostatečné, že žalovaná proškolila své zaměstnance, nechť v případě výskytu nepovolané osoby při sklizni osobu vykážou, aby nedošlo k újmě na zdraví či škodě. Zaměstnanci žalované 1 nemohou očekávat, že se bude při žňových pracích nepovolaná osoba na okraji zemědělského pozemku ukrývat a je nemyslitelné, aby ohledávali celý zemědělsky obhospodařovaný pozemek, jenž je značné rozlohy, zda se někde neukrývá nějaká osoba.

47. Soud je s ohledem na zákonná ustanovení o zákazu lovu zvěře v době sklizně v zákoně o myslivosti toho názoru, že má chránit zejména bezpečnost osob pracujících na sklizni zemědělských plodin na honebních pozemcích, nikoli samotné myslivce, natož v situaci, kdy číhají na zvěř ukrytí na okraji pole, na kterém probíhají žňové práce, či v jeho bezprostřední blízkosti. Byl to naopak poškozený, jenž pochybil, že svou účast, chtěl-li s ohledem na nařízení provádět odlov prasete divokého během žňových prací, žalované 1 nenahlásil a nekonzultoval s ní přípustnost odlovu během prováděných prací. Skutečnost, že se osoba v době sklizně na takovém místě nachází, aniž by svou přítomnost nahlásila a bude jí způsobena škoda, způsobuje toliko posouzení věci s ohledem na její zavinění (úplné nebo částečné). Nad rámec uvedeného je soud toho názoru, že žalobci namítá skutečnost o existenci nařízení Státní veterinární správy a možnosti odlovu prasat divokých i v době sklizně by byla rozhodná toliko v opačném případě, tedy kdyby došlo ke zranění zaměstnanců žalované 1 v důsledku provádění myslivosti v době sklizně a škůdcem by byla osoba oprávněná provádět myslivost a namítala by liberační důvody, což však není případ řešený v daném řízení. Na základě nařízení Státní veterinární správy tedy žalované 1 nebyla ukládána žádná povinnost strpět na honebním pozemku v době žňových prací účast třetích osob a ani poškozený neměl žádné oprávnění ukrývat se na pomezí remízku a zbývajících klasů kukuřice v době, kdy probíhaly žňové práce, nadto když nikomu svou účast nenahlásil.

48. S ohledem na vše výše uvedené soud uzavřel, že liberační důvody spočívající v obezřetném jednání žalované 1, která neporušila svou prevenční povinnost, zaměstnance řádně proškolila o BOZP a chování při žňových prací, práce byly prováděny způsobilým strojem a způsobilým zaměstnancem, jenž se plně věnoval pracovní činnosti a ničeho neporušil, byly naplněny. Soud proto žalobu žalobců neshledal důvodnou a nezbylo než ji v celém rozsahu vůči žalované 1 zamítnout, jak uvedeno ve výrocích I – IV rozsudku.

49. Vzhledem k tomu, že k náhradě nemajetkové újmy nebyla odpovědná žalovaná 1, nemohla být odpovědná ani žalovaná 2, u které měla žalovaná 1 sjednáno pojištění odpovědnosti za škodu z provozu motorových vozidel a z provozní činnosti, nadto v případě, že je shledána odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností a přímý nárok vůči pojistiteli poškozeným nevzniká jako je tomu např. v případě odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Soud s ohledem na uvedené proto shledal žalobu nedůvodnou i vůči žalované 2 a v celém rozsahu ji i ve vztahu k žalované 2 rovněž zamítl, jak uvedeno ve výrocích I – IV rozsudku.

50. Současně bylo třeba rozhodnout o nákladech řízení. Na straně žalobců i žalovaných jde o tzv. samostatné společenství, bylo tedy třeba rozhodnout samostatně o nákladech řízení mezi jednotlivými žalobci a žalovanými.

51. O náhradě nákladů řízení mezi žalobci a žalovanou 1 rozhodl soud podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalované 1 nárok na náhradu nákladů řízení. Žalované 1 soud přiznal náhradu nákladů (po zaokrouhlení) v částce 127 510 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za odvolání ve výši 11 215 Kč a z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), ve znění účinném do 31. 12. 2024, z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý z 13 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 12. 10. 2022, vyjádření ze dne 27. 2. 2023, účast na jednání dne 7. 3. 2023, účast na jednání dne 25. 7. 2023, vyjádření ze dne 26. 7. 2023, účast na jednání dne 6. 10. 2023, účast na jednání dne 8. 1. 2024, vyjádření ze dne 5. 2. 2024, účast na jednání dne 6. 2. 2024, podání odvolání ze dne 13. 3. 2024, vyjádření k odvolání ze dne 17. 6. 2024, účast na jednání dne 26. 9. 2024), za jeden poloviční úkon uvedený v § 11 odst. 2 a.t. (podání námitky ze dne 25. 3. 2024) vč. 14 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., ve znění účinném do 31. 12. 2024; odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 9a odst. 1 písm. a) a. t., ve znění účinném od 1. 1. 2025, z tarifní hodnoty ve výši 500 000 Kč sestávající z částky 10 300 Kč za každý ze 3 úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (účast na jednání dne 11. 3. 2025, vyjádření ze dne 21. 3. 2025, účast na jednání dne 14. 10. 2025) vč. paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., ve znění účinném od 1. 1. 2025. Dále žalované 1 náleží náhrada jízdních výdajů jejího zástupce v souvislosti s cestou z místa sídla zástupce žalované 1 na soudní jednání u Obvodního soudu pro Prahu 1 dne 7. 3. 2023, dne 25. 7. 2023, dne 6. 10. 2023, dne 6. 2. 2024, dne 28. 9. 2024, dne 11. 3. 2025 a dne 14. 10. 2025 v celkové délce jedné trasy [adresa] – Obvodní soud pro Prahu 1 - [adresa], 190 km. Při užití automobilu podle předložené kopie velkého technického průkazu s kombinovanou spotřebou 10,4/6,7/8,1 l/100 km s palivem NM činí cestovné za cestu na jednání dne 7. 3. 2023 a zpět 1 684,24 Kč (cena paliva 44,10 Kč/l, základní náhrada za 1 km 5,20 Kč podle vyhlášky č. 398/2023 Sb.); za cestu na jednání dne 25. 7. 2023 a zpět 1 533,39 Kč (cena paliva 34,40 Kč/l, základní náhrada za 1 km 5,20 Kč podle vyhlášky č. 398/2023 Sb.); za cestu na jednání dne 6. 10. 2023 a zpět 1 533,39 Kč (cena paliva 44,10 Kč/l, základní náhrada za 1 km 5,20 Kč podle vyhlášky č. 398/2023 Sb.); za cestu na jednání dne 6. 2. 2024 a zpět 1 677,06 Kč (cena paliva 38,70 Kč/l, základní náhrada za 1 km 5,60 Kč podle vyhlášky č. 398/2023 Sb.); za cestu na jednání dne 28. 9. 2024 a zpět 1 677,06 Kč (cena paliva 38,70 Kč/l, základní náhrada za 1 km 5,60 Kč podle vyhlášky č. 398/2023 Sb.); za cestu na jednání dne 11. 3. 2025 a zpět 1 653,25 Kč (cena paliva 34,70 Kč/l, základní náhrada za 1 km 5,80 Kč podle vyhlášky č. 398/2023 Sb.) a za cestu na jednání dne 14. 10. 2025 a zpět 1 653,25 Kč (cena paliva 34,70 Kč/l, základní náhrada za 1 km 5,80 Kč podle vyhlášky č. 398/2023 Sb.). V souvislosti s cestami zástupce žalované 1 na soudní jednání soud žalované 1 přiznal i související náhradu za promeškaný čas ve výši 6 400 Kč (5 x 8 půlhodin x 100 Kč a 2x 8 půlhodin x 150 Kč) podle § 14 a. t. K uvedeným částkám (vyjma zaplaceného soudního poplatku za odvolání) konečně soud připočetl i související daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 96 111,64 Kč, tj. 20 183,44 Kč, neboť zástupce žalované 1 je plátcem DPH.

52. Se zřetelem k tomu, že žalobci byli v projednávané věci samostatnými společníky a poměr jejich účasti na věci byl stejný (všichni se domáhali zadostiučinění za nemajetkovou újmu, přičemž případná výše byla na uvážení soudu), je na místě náhradu nákladů řízení rozdělit, soud proto ve vztahu mezi každým z žalobců na jedné straně a žalovanou 1 na straně druhé rozhodl, že každý z žalobců je povinen nahradit žalované 1 čtvrtinu nákladů řízení. Náhrada nákladů řízení žalované 1 činí v souhrnu ke všem žalobcům 127 510 Kč, přičemž na každého z žalobců připadá náhrada ve výši jedné čtvrtiny, tj. 31 877,50 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná 1 byla ve sporu zastoupena advokátem [Jméno advokáta B], uložil soud celkovou částku nákladů řízení zaplatit přímo tomuto advokátovi ve smyslu ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. (výrok V. rozsudku)

53. O náhradě nákladů řízení mezi žalobci a žalovanou 2 rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal zcela úspěšné žalované 2 nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 315 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplacení soudního poplatku za odvolání ve výši 11 215 Kč a z nákladů řízení uplatněných v souladu s ust. § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 300 Kč za každý úkon ve věci, v dané věci za 17 úkonů ve věci (vyjádření k žalobě ze dne 13. 10. 2022, příprava na jednání, účast na jednání dne 7. 3. 2023, doplnění vyjádření ze dne 26. 6. 2023, účast na jednání dne 25. 7. 2023, účast na jednání dne 6. 10. 2023, účast na jednání dne 8. 1. 2024, podání ze dne 5. 2. 2024, účast na jednání dne 6. 2. 2024, odvolání ze dne 19. 3. 2024, námitky ze dne 27. 3. 2024, vyjádření k odvolání ze dne 19. 6. 2024, účast na jednání dne 26. 9. 2024, vyjádření ze dne 22. 11. 2024, účast na jednání dne 11. 3. 2025, vyjádření ze dne 9. 6. 2025 a účast na jednání dne 14. 10. 2025) dle ust. § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Soud pro úplnost dodává, že žalované 2 nepřiznal odměnu za úkon podání ze dne 7. 8. 2023, kdy soudu toliko sdělila, že se ztotožňuje s argumentací žalované 1, a za úkon sdělení čísla účtu, neboť se nejedná o účelně vynaložený náklad ve vztahu k věci samé. Soud dále žalované přiznal toliko jedenkrát odměnu za úkon „příprava účasti na jednání“, a to před prvním jednáním, nikoli před každým nařízeným jednáním ve věci, neboť soud neshledal důvodným přiznávat odměnu za přípravu na jednání před každým jednáním. Zásadní pro závěr o nedůvodnosti je, že smyslem vyhlášky č. 254/2015 Sb., která byla přijata v důsledku nálezu Ústavního soudu ze dne 7. října 2014, sp. zn. Pl. ÚS 39/13, bylo nezastoupené účastníky zrovnoprávnit s účastníky zastoupenými, nikoli je privilegovat. Úkon „příprava účasti na jednání“ není mezi úkony vyjmenovanými v § 11 advokátního tarifu uveden a nezastoupeného účastníka není třeba privilegovat a automaticky považovat za úkon, který je spojen s paušální náhradou nákladů řízení, přípravu na každé jednání, naopak je třeba jej vnímat jako úkon „příprava na věc“ a v řízení jej přiznat toliko jedenkrát. (k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2024, sp. zn.

I. ÚS 1773/24)

54. Se zřetelem k tomu, že žalobci byli v projednávané věci samostatnými společníky a poměr jejich účasti na věci byl stejný, je na místě náhradu nákladů řízení rozdělit, soud proto ve vztahu mezi každým z žalobců na jedné straně a žalovanou 2 na straně druhé rozhodl, že každý z žalobců je povinen nahradit žalované 2 čtvrtinu nákladů řízení. Náhrada nákladů řízení žalované 2 činí v souhrnu ke všem žalobcům 16 315 Kč, přičemž na každého z žalobců připadá náhrada ve výši jedné čtvrtiny, tj. 4 078,75 Kč. (výrok VI. rozsudku)

55. Výrokem VII rozsudku soud uložil žalobcům s ohledem na výsledek řízení uhradit náklady státu spočívající ve svědečném, o kterém již bylo pravomocně rozhodnuto usnesením ze dne 25. 7. 2023, č.j. 40 C 146/2022-76, v celkové výši 1 719,20 Kč, tj každý je povinen uhradit náklady státu ve výši 429,80 Kč.

56. Lhůta k plnění byla u všech platebních povinností určena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení