40 C 174/2022- 27

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Jablonskou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa žalované] o zaplacení 127 734 Kč takto:

Výrok

I. Konstatuje se porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě v řízení vedeném žalovaným pod sp. zn. [anonymizována tři slova] [rok] a následně [anonymizována dvě slova] [číslo].

II. Žaloba s návrhem, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 127 734 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 23 667,60 Kč, k rukám zástupce žalobce, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhá zaplacení 127 734 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedených žalovaným pod sp. zn. [anonymizována tři slova] [rok] a následně [anonymizována dvě slova] [číslo].

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný existenci nesprávného úředního postupu spočívajícího v nedodržení lhůty pro vydání rozhodnutí ve správních řízeních, jichž se týká tato žaloba, nepopřel ani nerozporoval délku řízení. Žalovaný však namítl, že žalobci již poskytl dostatečné zadostiučinění spočívající v finančním plnění ve výši 52 267 Kč a v osobní omluvě. Dále žalovaný uvedl, že požadovaná částka ve výši 127 734 Kč neodpovídá významu řízení, a rovněž s ohledem na hospodářskou úspěšnost žalobce pro něho žalovaná částka není významná. Žalovaný namítal, že žalobce netvrdil, že by mu vznikla nějaká újma.

3. Důkazy v řízení provedenými soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci. Dne 31. 3 2011 bylo na návrh [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO] (dále jen„ navrhovatel“), zahájeno řízení, jehož předmětem byl dluh žalobce vůči navrhovateli ve výši 23 324 Kč s příslušenstvím, a to z titulu smlouvy o poskytování datových služeb [číslo] (návrh [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO] ze dne [datum]). Žalobce se o vedení řízení dozvěděl dne [datum] doručením vyrozumění o zahájení správního řízení ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizováno] (vyrozumění o zahájení správního řízení ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizováno] včetně doručenky). Dne [datum], [datum], [datum] a [datum] žalobce nahlížel do spisu vedeného žalovaným [číslo jednací] (protokol o nahlédnutí do spisu ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum] - správní spis [anonymizováno] sp. zn. [anonymizována dvě slova] [rok]). Žalovaný ve věci samé rozhodl rozhodnutím ze dne 20. 6. 2018, [číslo jednací] [anonymizováno] – [anonymizováno], kdy vyhověl návrhu navrhovatele. Citované rozhodnutí bylo doručeno žalobci dne [datum] (rozhodnutí [anonymizováno] ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizována tři slova] včetně doručenky). Dne [datum] podal žalobce rozklad proti rozhodnutí žalovaného ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizováno] – [anonymizováno], a to proti všem jeho výrokům. Podaný rozklad žalobce dále dne [datum] doplnil (rozklad ze dne [datum] včetně doručenky, doplnění rozkladu ze dne [datum]). Žalovaný rozhodl dne [datum] o podaném rozkladu tak, že rozhodnutí ze dne 20. 6. 2018, [číslo jednací] [anonymizováno] – [anonymizováno], potvrdil (rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]). V souladu s citovanými rozhodnutími žalovaného žalobce uhradil navrhovateli dlužnou částku dne [datum] (historie transakcí ze dne [datum]). Dopisem ze dne [datum] žalobce uplatnil u žalovaného nárok na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemateriální újmu, a to v souvislosti s vedením správního řízení vedeným pod [číslo jednací] a [anonymizováno] [číslo]. Žalobce požadoval jako přiměřené zadostiučinění částku ve výši 200 000 Kč. Dopisem ze dne [datum] sdělila předsedkyně Rady žalovaného žalobci, že obdržela dne [datum] žádost žalobce, kterým žalobce uplatňuje nárok na zadostiučinění za nemateriální újmu ve výši 200 000 Kč a současně mu sdělila, že v daném případě lze konstatovat, že za situace, kdy délka řízení přesáhla 10 let, tak že je taková délka nepřiměřená. Dále sdělila, že ke vzniku odpovědnosti státu za škodu je nutné kumulativní splnění tří podmínek, kdy podmínka vzniku nemateriální újmy není splněna. Uvedla, že nemateriální újmu není potřeba prokazovat, stačí ji tvrdit. Žalobce ale újmu ve svém dopise ze dne [datum] tvrdil nedostatečně, kdy se jedná o pouhé prosté tvrzení újmy, které není dále odůvodněno. Závěrem uvedla, že se omlouvá za délku trvání řízení, které nelze vnímat jinak než jako porušení práv žalobce, a proto žalobci vedle omluvy zároveň poskytla kompenzaci ve výši 52 267 Kč (dopis předsedkyně [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] adresovaný žalobci). Z ostatních důkazů provedených v tomto řízení soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.

4. Lze učinit následující závěr o skutkovém stavu. V řízení, z něhož žalobce v tomto sporu nárok na přiznání nemajetkové újmy dovozuje, nebylo rozhodnuto v zákonem stanovené lhůtě a ze strany státu tak došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Soud uzavřel, že žalobci v souladu s § 31a odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. vznikl nárok na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. K maximální zákonné délce předmětných řízení lze jednoznačně konstatovat, že délka řízení byla několikanásobně překročena. Tuto skutečnost pak žalovaný ani žádným způsobem nerozporoval. Soud se nejprve zabýval námitkou žalovaného, že žalobce nikdy netvrdil, že mu vznikla nějaká újma, kdy tvrzení újmy je jednou z podmínek pro přiznání nároku. Dle Stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, č. j. Cpjn 206/2010, platí, že nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí a § 22 odst. 1 věty třetí zákona je třeba tvrdit a není-li úspěšně popřena anebo nepostačuje-li konstatování porušení práva, přizná se za ni zadostiučinění v penězích. Ze shora citovaného stanoviska pak dále vyplývá, že uvedené neznamená, že poškozený žalobce nemusí nemajetkovou újmu – jako předpoklad jeho nároku vzniklou mu v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení vůbec tvrdit (viz též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Takové tvrzení bude zpravidla přinejmenším obsahově vyjádřeno v potřebném rozsahu v žalobě poměrem vylíčení rozhodujících skutečností a toho, čeho se žalobce domáhá (§ 79 odst. 1 o.s.ř.) v rovině alespoň povšechného vysvětlení motivace k uplatňování nároku. Ve světle citovaného stanoviska soud posuzoval tvrzení žalobce týkající se vzniku újmy, kdy dovodil, že žalobce dostatečným způsobem tvrdil vznik nemajetkové újmy nejpozději v žalobním návrhu ve věci samé, kdy žalobce dostatečně tvrdil vznik nemajetkové újmy, důvody jejího vzniku i vyčíslil zadostiučinění, kterého se domáhá. V návaznosti na shora uvedené se soud zabýval samotným nárokem žalobce na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup v souvislosti s délkou řízení vedeném žalovaným pod sp. zn. [anonymizována tři slova] [rok] a následně [anonymizována dvě slova] [číslo], kdy délka řízení přesahovala 10 let. Žalobce uplatil svůj nárok včas v souladu se zák. č. 82/1998 Sb. Žalovaný je ústředním správním orgánem zřízeným zákonem č. 127/2005 Sb., pro výkon státní správy ve věcech stanovených tímto zákonem, včetně regulace trhu a stanovování podmínek pro podnikání v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb. Odpovědnost státu za daný nesprávný úřední postup je objektivní a žalovaný se jí nemůže zprostit. Podle § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 31a odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Zákon [číslo] Sb. zakládá odpovědnost státu za nemajetkovou újmu pouze tehdy, pokud dojde k současnému splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik nemajetkové újmy a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem nemajetkové újmy. Přiměřené zadostiučinění se poskytuje za vzniklou újmu nemajetkové povahy, nikoli již v důsledku existence nesprávného úředního postupu, aby mohlo být poskytnuto zadostiučinění (v peněžité či jiné formě), ve smyslu § 31a odst. 1 zákona, je třeba, aby poškozený tvrdil a v případě procesní potřeby prokázal, že mu v důsledku nesprávného úředního postupu nemajetková újma vznikla, a v čem spočívá (rozsudek NS ČR ze dne 8. 9. 2011 sp. zn. 30 Cdo 1076/2009). Nemajetková újma vzniklá v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nevydání rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě se presumuje, jako vyvratitelná domněnka, teprve, je-li vznik újmy zpochybněn, je nutno jej prokázat. Nemajetková újma je nutně různá u fyzické a právnické osoby, zatímco u fyzické osoby představuje především zásah do osobní integrity poškozeného, u právnické osoby může spočívat především v poškození dobrého jména obchodní společnosti, v nejistotě při rozhodování, v zásahu do řízení společnosti, konečně též, i když v menším stupni v úzkosti a potížích způsobených členům vedení společnosti (stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010, rozsudek NS ČR ze dne 8. 9. 2011 sp. zn. 30 Cdo 1076/2009). Podle § 71 odst. 1 a 3 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu. Pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat je nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ, nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny. Ustanovení § 71 správního řádu o lhůtách k vydání rozhodnutí se v souladu s § 1 odst. 2 správního řádu použije, nestanoví-li zvláštní zákon jiný postup. Zvláštním zákonem je v tomto případě zák. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, který v § 129 odst. 1 stanoví, že žalovaný rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Žalovaný rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační činnost nebo účastníka, popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k závazku. V době zahájení řízení před žalovaným činila lhůta pro vydání rozhodnutí 4 měsíce, ve zvlášť složitých případech 6 měsíců. Zdejší soud při posuzování nároku žalobce vycházel opakovaně ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 k výkladu ustanovení § 13 odst. 1 vět druhé a třetí a § 31a zák. č. 82/1998 Sb. v případě nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Nejvyšší soud v tomto stanovisku zdůraznil, že při posuzování předpokladů odpovědnosti státu za škodu způsobenou nevydáním rozhodnutí v přiměřené lhůtě, jakož i při úvaze o formě a výši zadostiučinění podle platné právní úpravy vyjádřené zejména v § 13 a 31a cit. zák. je nutno postupovat též v souladu s Listinou základních práv a svobod, s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a svobod i s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva vztahující se k čl. 6 odst. 1 Úmluvy. K otázce přiměřenosti délky řízení se Nejvyšší soud ve stanovisku vyjádřil tak, že při posuzování přiměřenosti délky řízení je třeba obecně přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Toto obecné pravidlo však neplatí za situace, kdy zákon soudu či jinému orgánu veřejné moci ukládá povinnost provést určitý úkon či vydat rozhodnutí ve stanovené lhůtě. V těchto případech dle Nejvyššího soudu platí zásada speciality, a tudíž se neuplatní obecná úvaha o přiměřenosti celkové délky řízení. Také složitost případu je podle stanoviska„ jednou z možných objektivních příčin prodloužení řízení. Je zde možno přihlédnout jak k procesním komplikacím, tak i ke skutkové či hmotněprávní složitosti daného případu. Složitost řízení z pohledu Evropského soudu zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, a dále složitost věci samu o sobě. Vedle toho je třeba zohlednit i další okolnosti provázející konkrétní řízení, tedy jednak jeho složitost skutkovou (rozsah účastníky tvrzených skutečností a z toho vyplývající rozsah prováděného dokazování a různorodost užitých důkazních prostředků – výslechy mnoha svědků, znalecké posudky, výslechy znalce apod.), složitost právního posouzení z hlediska aplikační i interpretační (závisející zejména na četnosti obdobných řízení s obdobnými skutkovými okolnostmi či existující judikatury a její ustálenosti)“. Soud přistoupil k posouzení složitosti řízení, které vedl žalovaný s žalobcem, a zda je ospravedlnitelná jeho délka, a došel k závěru, že nikoliv. Složitost případu je dle Nejvyššího soudu cílena především na soudní řízení nikoli na řízení před správním orgánem, nicméně v dané věci lze i z této úvahy vyjít, neboť správní řízení dle § 129 odst. 1 zák. č. 127/2005 Sb. je řízením sporným. Soud má za to že, že složitost předmětného řízení není v tomto případě dána a nelze ji tedy posoudit jako objektivní příčinu prodloužení řízení. V řízení nebyla nařizována ústní jednání, nebyly prováděny výslechy ani nebyly vypracovány znalecké posudky, nebylo rovněž nutno při rozhodování použít cizího práva. Význam předmětu pro účastníky je jedním z nejdůležitějších kritérií pro stanovení formy a případně výše odškodnění. Odškodnění se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, které je tím větší, čím větší je význam pro poškozeného. Smyslem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je odškodnění újmy, která vznikla účastníku řízení v důsledku nepřiměřené délky, nikoli sankcionování státu za to, že k nepřiměřené délce došlo. Poskytované odškodnění tak nelze stanovit mechanickým vynásobením určité částky a počty roků, po které řízní trvalo (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1313/2010). S ohledem na shora uvedené pak soud došel k závěru, v souladu s § 13 odst. 1 a 2, § 31a zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným postupem, dále v souladu s § 71, § 88 a § 90 zák. č. 500/2004 Sb., a § 129 zák. č. 127/2005 Sb., a současně v souladu se závěry stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010, že řízení, z něhož žalobce svůj nárok na odškodnění nemajetkové újmy dovozuje, nebylo skončeno v zákonem stanovené lhůtě a došlo k nesprávnému úřednímu postupu, přičemž se morální újma poškozeného presumuje a je na místě odškodnění za vznik této újmy. Stejně tak soud na daný případ aplikoval čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a navazující judikaturu Nejvyššího soudu, dle níž se čl. 6 odst. 1 Úmluvy v rozsahu garance práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vztahuje nejen na řízení před soudem, ale i na ta správní řízení, v nichž správní orgány rozhodují o občanských právech nebo závazcích jejich účastníků. V daném řízení šlo o spor o právo, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku. V daném případě došlo k porušení odpovídajícího práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a v daném případě se uplatní i vyvratitelná domněnka o vzniku nemajetkové újmy, přičemž je nerozhodné, že na dané správní řízení nenavazoval soudní přezkum (srov. rozsudek Velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 2402/2020). S ohledem na skutečnost, že soud došel k závěru, že žalobci byla způsobena újma nesprávným úředním postupem žalovaného, posuzoval následně, jaká případná satisfakce žalobci náleží, a zda satisfakce, kterou žalovaný žalobci již poskytl ve formě omluvy a finanční kompenzace ve výši 52 267 Kč, je již dostatečná. Výše požadovaného zadostiučinění je závislá na významu předmětu řízení pro účastníka a jeho výši nelze stanovit pouhým vynásobení určité částky počtem roků, po které řízení trvalo. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předmětem správního řízení byl návrh [právnická osoba] [anonymizována dvě slova], [IČO], na zahájení správní řízení o zaplacení částky ve výši 23 324 Kč, když tato částka se sestávala z neuhrazených poplatků za poskytnuté služby elektronických komunikací. Žalobce se o vedení řízení dozvěděl dne 19. 2. 2015, kdy mu bylo doručeno vyrozumění o zahájení správního řízení ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [anonymizováno]. Následně probíhalo řízení před správním orgánem I. stupně a poté podal žalobce rozklad proti rozhodnutí žalovaného. Žalobce byl po celou dobu správního řízení, vyjma podání rozkladu a nahlížení do spisu, nečinný. Význam předmětu správního řízení pro žalobce byl v podstatě nepatrný – jak uvedeno výše a není tedy důvodu pro finanční odškodnění. Snížení významu řízení je dáno také tím, že žalobce po celou dobu řízení žádným způsobem žalovaného nevyzýval k nápravě průtahů a k vydání rozhodnutí. Žalobce sice nahlížel opakovaně do spisu, avšak ničeho dalšího nebylo ze strany žalobce činěno. Soud si je vědom toho, že nevyužití procesních práv účastníka podle vnitrostátního právního řádu, nemůže jít k jeho tíži z hlediska délky řízení, avšak dle soudu svědčí o významu řízení pro poškozeného. Soud shledal v této konkrétní věci, že zcela přiměřené je zadostiučinění formou konstatování porušení práva žalobce. V dopise ze dne [datum] žalovaný dospěl k závěru, že celková délka řízení byla nepřiměřená, za což se žalovaný omluvil a poskytl žalobci finanční kompenzaci ve výši 52 267 Kč. Lze proto uzavřít, že délka posuzovaného řízení nebyla přiměřená složitosti věci a byla zapříčiněna postupem orgánů veřejné moci, a žalobce má právo na přiměřené zadostiučinění. Pro nepatrný význam řízení pro žalobce však není namístě zadostiučinění v penězích, ale dostatečnou satisfakcí je konstatování porušení práva a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku.

5. Soud na daný případ aplikoval zákon č. 82/1998 Sb., odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, a Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod. Dle § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle § 31a odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Dle § 1 odst. 2 zák. č. 500/2004 Sb. tento zákon nebo jeho jednotlivá ustanovení se použijí, nestanoví-li zvláštní zákon jiný postup. Dle § 71 odst. 1 zák. č. 500/2004 Sb. správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu. Dle § 71 odst. 3 zák. č. 500/2004 Sb. pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ, nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny. Dle § 129 odst. 1 zák. č. 127/2005 Sb. úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Úřad rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační činnost (§ 7) nebo účastníka, popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k dluhu49a). Podání návrhu podléhá správnímu poplatku. Lhůta pro vydání rozhodnutí činí 4 měsíce, ve zvláště složitých případech 6 měsíců. Lhůta pro vydání rozhodnutí ve sporu zahájeném na návrh spotřebitele činí 90 dnů. Tato lhůta může být u zvlášť složitých sporů prodloužena. Strany musí být bez zbytečného odkladu informovány o prodloužení této lhůty a o celkové době, do kdy lze očekávat vydání rozhodnutí. Stejná lhůta platí i pro vydání rozhodnutí o rozkladu. Tato lhůta počíná běžet prvním dnem následujícím po dni podání rozkladu. Dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.

6. Výrok III. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., ve sporu úspěšnému žalobci přiznal soud náhradu nákladů řízení tvořených náklady zastoupení žalobce advokátem 23 667,60 Kč včetně DPH (odměna advokáta za 3 úkony právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 18 660 Kč a 3 paušální částky po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky číslo 177/1996 Sb.).

Poučení