40 C 285/2021- 66

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Jablonskou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa žalované] o zaplacení 160 400 Kč takto:

Výrok

I. Konstatuje se porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě v řízení vedeném žalovaným pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] a následně [anonymizováno] [číslo].

II. Žaloba s návrhem, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 160 400 Kč, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 900 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhá zaplacení 160 400 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení vedeném žalovaným pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] a následně [anonymizováno] [číslo]. Žalobu odůvodnil tím, že řízení před [anonymizována tři slova] ve věci soukromoprávního nároku bylo zahájeno podáním společnosti [právnická osoba] (dále jen„ navrhovatel“) dne [datum]. Žalovaný dne [datum] vydal příkaz čj. [číslo] [anonymizována dvě slova]., jímž žalobci uložil povinnost uhradit navrhovateli částku 3 064,50 Kč s příslušenstvím. Proti příkazu podal žalobce dne [datum] odpor. Odpor nebyl vyřízen zákonným způsobem ve formě rozhodnutí, ale pouhým neformálním přípisem, kterým bylo žalobci sděleno, že byl odpor podán opožděně a věc je tím z pohledu žalovaného ukončena. Následně byla na základě citovaného rozhodnutí vedena proti žalobci exekuce, kdy až rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] byla skutečně první nezákonná exekuce zrušena zamítnutím jejího návrhu. Soud zde jednoznačně prohlásil dosavadní postup žalovaného nezákonným a pozastavil se také nad formou vyřízení včas podaného odporu. Žalovaný následně bez dalšího začal vést řízení o odporu žalobce proti příkazu, když v tomto řízení vydal rozhodnutí [anonymizována tři slova], odboru pro oblast [obec] ze dne [datum] čj. [anonymizováno] [číslo] [anonymizováno]. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce rozklad dne [datum]. Žalovaný o včas podaném rozkladu rozhodl opět nezákonně, rozhodnutím předsedy [anonymizována tři slova] [anonymizováno] ze dne [datum], čj. [anonymizováno] [číslo], kterým byl rozklad žalobce jako opožděný zamítnut. Nezákonnost rozhodnutí [anonymizováno] o rozkladu následně vyslovil Městský soud v Praze na základě správní žaloby proti nezákonnému rozhodnutí [anonymizováno] o rozkladu podané žalobcem, rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], když dal žalobci za pravdu mimo jiné o nedoručení rozhodnutí o odporu ze strany žalovaného. Následně žalovaný vydal rozhodnutí předsedy rady [anonymizováno] ze dne [datum], čj. [anonymizováno] [číslo] o rozkladu žadatele proti rozhodnutí o odporu. Žalovaný tak vlivem mnoha předcházejících nesprávných úředních postupů a nesprávných rozhodnutí zapříčinil, že (nicotné) konečné rozhodnutí o rozkladu bylo vydáno více než 11 let od zahájení řízení. Přičemž průtahy v jednotlivých stadiích řízení činily souhrnně délku výrazně přesahující 9 let, když podle § 129 odst. 1 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, činila lhůta pro vydání předmětných rozhodnutí čtyři měsíce.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný existenci nesprávného úředního postupu spočívajícího v nedodržení lhůty pro vydání rozhodnutí ve správních řízeních, jichž se týká tato žaloba, nepopírá. Žalovaný však namítl, že o nesprávném úředním postupu se žalobce, jak sám uvádí, dozvěděl z nařízení exekuce, konkrétně z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] a z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací], přičemž o zastavení této exekuce bylo rozhodnuto dne [datum]. Pokud tedy žalobci nemajetková újma související s nařízením nezákonné exekuce vznikla, začala se promlčovat již v okamžiku, kdy se o ní dozvěděl a byla tudíž promlčena nejpozději k 14. únoru 2020, tedy více než rok před uplatněním nároku u [anonymizována tři slova]. Pokud jde o vznik nemajetkové újmy v souvislosti s délkou řízení, žalovaný uznal v rámci předběžného projednání, že délka řízení přesahující 11 let byla délkou nepřiměřenou, a tudíž se podle současné judikatury vznik újmy žalobce presumuje, aniž by musel žalobce dále tuto újmu tvrdit či dokazovat. Žalovaný nesouhlasí s tím, že by nemajetková újma žalobce dosáhla takové intenzity, jakou tvrdí, tedy že by jí mělo odpovídat peněžité zadostiučinění ve výši 160 400 Kč. Žalobce vychází při výpočtu této částky zejména ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky čj. Cpjn 206/2010 ze dne [datum] (dále jen„ stanovisko Cpjn 206/2010“), žalovaný se však domnívá, že je na místě tento výpočet korigovat. V rámci vyřízení takto uplatněného nároku žalovaný uznal existenci nesprávného úředního postupu s tím, že bylo konstatováno porušení práva žalobce na rozhodnutí věci v zákonné lhůtě a byla mu poskytnuta finanční kompenzace ve výši 1 600 Kč. Zároveň byla žalobci v rámci dopisu ze dne [datum] poskytnuta omluva. Žalovaný tak má za to, že s ohledem na předmět správního řízení, tj. částka ve výši 3 064,50 Kč, s příslušenstvím a jeho možný význam pro žalobce, se žalobci vzhledem k jakékoli možné újmě dostalo zcela adekvátního zadostiučinění právě ve formě osobní omluvy vedoucí ústředního správního úřadu a finanční kompenzace ve výši 1 600 Kč. Žalovaný má tak za to, že vzhledem k již poskytnutému odpovídajícímu zadostiučinění by měla být žaloba zamítnuta.

3. Důkazy v řízení provedenými soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci. Dne [datum] bylo na návrh společnosti [právnická osoba], [IČO] (původně [právnická osoba], [IČO]) (dále jen„ navrhovatel“), zahájeno řízení, kdy předmětem řízení byl dluh žalobce vůči navrhovateli ve výši 3 064,50 Kč s příslušenstvím (návrh společnosti [právnická osoba], [IČO] ze dne [datum]). Žalobce se o vedení řízení dozvěděl doručením příkazu [číslo jednací] ze dne 1. 10. 2009, a to dne 16. října 2009 (příkaz [anonymizováno] [číslo jednací] včetně dodejky). Žalobce podal proti tomuto příkazu odpor, který byl doručen žalovanému dne [datum] (odpor žalobce ze dne 26. 10. 2009 proti příkazu žalovaného [číslo jednací] ze dne 1. 10. 2009) Žalovaný vadně posoudil odpor jako opožděný, o čemž informoval žalobce sdělením ze dne [datum] a považovala řízení za pravomocně ukončené (přípis [anonymizováno] ze dne [datum] včetně dodejky). Na základě potvrzujícího rozhodnutí druhostupňového orgánu čj. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] nabylo právní moci dne [datum] rozhodnutí čj. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum], kterým bylo žalobci uloženo zaplatit navrhovateli, společnosti [právnická osoba], [IČO] (původně [právnická osoba], [IČO]) (dále jen„ navrhovatel“) částku ve výši 3 064,50 Kč s příslušenstvím (rozhodnutí [anonymizováno] [číslo jednací] ze dne 15. července 2020, rozhodnutí [anonymizováno] [číslo jednací] ze dne 14. května 2012). Dne [datum] obdržel žalovaný podání od [právnická osoba], [IČO], ve kterém byl informován, že podle usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí] čj. [číslo jednací] byl odpor žalobce podán včas a že tudíž není řízení pravomocně skončeno (podání [právnická osoba], [IČO], ze dne [datum]). Žalovaný zaslal dne [datum] žalobci oznámení o pokračování v řízení, které si žalobce převzal dne [datum] (oznámení o pokračování řízení ze dne [datum] včetně dodejky). Dne [datum] bylo vydáno rozhodnutí ze [anonymizováno] [číslo jednací], které bylo žalobci doručováno jako poštovní zásilka. Oznámení bylo žalobci vhozeno do schránky dne [datum] (rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 14. května 2012 [číslo jednací] včetně dodejky). Dne [datum] podal žalovaný rozklad proti rozhodnutí žalovaného čj. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] (rozklad ze dne [datum]) Žalovaný rozklad jako opožděný zamítnul rozhodnutím ze dne [datum] čj. [anonymizováno] [číslo] (rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 20. listopadu 2018 [číslo jednací]). Dne [datum] žalobce nahlížel do spisu žalovaného [číslo jednací] (protokol o nahlédnutí do spisu ze dne [datum]). Rozsudkem Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] ze dne 4. prosince 2019, bylo zrušeno rozhodnutí žalovaného [číslo jednací] [číslo] ze dne 14. května 2012 (rozsudek Městského soudu v Praze č. j. [číslo jednací] ze dne 4. prosince 2019). Na základě rozhodnutí soudu byl rozklad žalobce posouzen jako podaný včas a byl znovu projednán správním orgánem II. stupně. Následně bylo vydáno nové rozhodnutí o rozkladu čj. [anonymizováno] 54 [číslo], kterým bylo rozhodnutí čj. [anonymizováno] [číslo] ze dne [datum] potvrzeno. Rozhodnutí nabyla právní moci dne [datum] (rozhodnutí [anonymizováno] ze dne 15. 7. 2021 [číslo jednací]). Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla zastavena exekuce vůči žalobci, kdy exekučním titulem v dané věci bylo rozhodnutí [anonymizováno] [číslo jednací] ze dne 14. května 2012 (usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]). Dopisem ze dne [datum] podal žalobce u žalovaného žádost o přiměřené zadostiučinění nemajetkové újmy způsobené průtahy ve správním řízení vlivem nezákonných rozhodnutí a nesprávných úředních postupů (dopis žalobce ze dne [datum] adresovaný žalovanému). Dopisem ze dne [datum] sdělila předsedkyně Rady žalovaného žalobci, že obdržela dne [datum] žádost žalobce, kterým žalobce uplatňuje nárok na zadostiučinění za nemateriální újmu ve výši 162 000 Kč a současně mu sdělila, že v daném případě, lze konstatovat existenci nesprávného úředního postupu spočívajícího v nedodržení lhůt pro vydání rozhodnutí ve správním řízení. Dále sdělila, že ke vzniku odpovědnosti státu za škodu je nutné kumulativní splnění tří podmínek, kdy podmínka vzniku nemateriální újmy není splněna. Uvedla, že v daném případě se neuplatní judikatura vztahující se k soudním řízením, podle níž se presumuje vznik nemateriální újmy v důsledku nepřiměřené délky řízení. Ve správním soudnictví může vznikat nemateriální újma v důsledku jednotlivých pochybení spočívající v překročení zákonné lhůty, nikoli však pro nepřiměřenou délku řízení. Tato nemateriální újma musí být však prokázána. V daném řízení však tvrzena nemateriální újma nevznikla. Závěrem uvedla, že v předmětném správním řízení nebyly dodrženy zákonné lhůty pro vydání rozhodnutí a došlo k nesprávnému úřednímu postupu, čímž bylo porušeno právo žalobce na rozhodnutí věci v zákonné lhůtě, a proto se žalobci omlouvá a zároveň žalovaný poskytl žalobci kompenzaci ve výši 1 600 Kč (dopis předsedkyně Rady [anonymizováno] ze dne [datum] adresovaný žalobci). Z ostatních důkazů provedených v tomto řízení soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.

4. Lze učinit následující závěr o skutkovém stavu. Nárok žalobce na nemajetkovou újmu způsobenou nezákonnou exekucí, je promlčen a to nejpozději k [datum]. Podle § 32 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným postupem, platí, že nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Dle odst. 2 tohoto ustanovení se nejpozději nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Dle odst. 3 se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Vzhledem k tomu, že se žalobce dozvěděl nejpozději dne [datum], tedy v den vydání usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým byla zastavena exekuce vedená proti žalobci na základě rozhodnutí žalovaného, kdy rozhodnutí žalovaného nepředstavovalo vykonatelný exekuční titul, o nesprávném úředním postupu, kdy žalovaný nesprávně vyznačil na svém rozhodnutí doložku právní moci, čímž se stalo rozhodnutí exekučním titulem, na jehož základě bylo proti žalobci vedeno exekuční řízení, počala mu dnem [datum] běžet šestiměsíční lhůta k uplatnění nárok na náhradu nemajetkové újmy dle § 32 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným postupem. Žalovaný tento svůj nárok ale uplatnil u žalovaného až dne [datum], tedy poté, co uplynula promlčecí lhůta, který uplynula nejpozději dne [datum], a nárok žalovaného na náhradu nemajetkové újmy z důvodu nesprávného úředního postupu, kterým došlo k vedení exekučního řízení proti žalobci na základě nezpůsobilého exekučního titulu, je promlčen. Dále se soud zabýval nárokem žalobce na náhradu nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup v souvislosti s délkou řízení vedeném žalovaným pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] a následně [anonymizováno] [číslo], kdy délka řízení přesahovala 11 let. V tomto případě žalobce uplatil svůj nárok včas. Žalovaný je ústředním správním orgánem zřízeným zákonem č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o elektronických komunikacích), ve znění pozdějších předpisů, pro výkon státní správy ve věcech stanovených tímto zákonem, včetně regulace trhu a stanovování podmínek pro podnikání v oblasti elektronických komunikací a poštovních služeb. Odpovědnost státu za daný nesprávný úřední postup je objektivní a žalovaný se jí nemůže zprostit. Podle § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným postupem, stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle odst. 2 tohoto ustanovení právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. Podle § 31a odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Zákon č. 82/1998 Sb. zakládá odpovědnost státu za nemajetkovou újmu pouze tehdy, pokud dojde k současnému splnění tří podmínek: 1) existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávného úředního postupu, 2) vznik nemajetkové újmy a 3) příčinná souvislost mezi nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem a vznikem nemajetkové újmy. Přiměřené zadostiučinění se poskytuje za vzniklou újmu nemajetkové povahy, nikoli již v důsledku existence nesprávného úředního postupu, aby mohlo být poskytnuto zadostiučinění (v peněžité či jiné formě), ve smyslu § 31a odst. 1 zákona, je třeba, aby poškozený tvrdil a v případě procesní potřeby prokázal, že mu v důsledku nesprávného úředního postupu nemajetková újma vznikla, a v čem spočívá (rozsudek NS ČR ze dne 8. 9. 2011 sp. zn. 30 Cdo 1076/2009). Nemajetková újma vzniklá v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nevydání rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě se presumuje, jako vyvratitelná domněnka, teprve, je-li vznik újmy zpochybněn, je nutno jej prokázat. Nemajetková újma je nutně různá u fyzické a právnické osoby, zatímco u fyzické osoby představuje především zásah do osobní integrity poškozeného, u právnické osoby může spočívat především v poškození dobrého jména obchodní společnosti, v nejistotě při rozhodování, v zásahu do řízení společnosti, konečně též, i když v menším stupni v úzkosti a potížích způsobených členům vedení společnosti (stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2011 sp. zn. Cpjn 206/2010, rozsudek NS ČR ze dne 8. 9. 2011 sp. zn. 30 Cdo 1076/2009). Podle § 71 odst. 1 a 3 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu. Pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat je nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ, nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny. Ustanovení § 71 správního řádu o lhůtách k vydání rozhodnutí se v souladu s § 1 odst. 2 správního řádu použije, nestanoví-li zvláštní zákon jiný postup. Zvláštním zákonem je v tomto případě zák. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích a o změně některých souvisejících zákonů, který v § 129 odst. 1 stanoví, že žalovaný rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Žalovaný rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační činnost nebo účastníka, popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k závazku. V době zahájení řízení před žalovaným činila lhůta pro vydání rozhodnutí 4 měsíce, ve zvlášť složitých případech 6 měsíců. Zdejší soud při posuzování nároku žalobce vyšel i ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010 k výkladu ustanovení § 13 odst. 1 vět druhé a třetí a § 31a zák. č. 82/1998 Sb. v případě nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Nejvyšší soud v tomto stanovisku zdůraznil, že při posuzování předpokladů odpovědnosti státu za škodu způsobenou nevydáním rozhodnutí v přiměřené lhůtě, jakož i při úvaze o formě a výši zadostiučinění podle platné právní úpravy vyjádřené zejména v § 13 a 31a cit. zák. je nutno postupovat též v souladu s Listinou základních práv a svobod, s Evropskou úmluvou o ochraně lidských práv a svobod i s judikaturou Evropského soudu pro lidská práva vztahující se k čl. 6 odst. 1 Úmluvy. K otázce přiměřenosti délky řízení se Nejvyšší soud ve stanovisku vyjádřil tak, že při posuzování přiměřenosti délky řízení je třeba obecně přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Toto obecné pravidlo však neplatí za situace, kdy zákon soudu či jinému orgánu veřejné moci ukládá povinnost provést určitý úkon či vydat rozhodnutí ve stanovené lhůtě. V těchto případech dle Nejvyššího soudu platí zásada speciality, a tudíž se neuplatní obecná úvaha o přiměřenosti celkové délky řízení. Také složitost případu je podle stanoviska„ jednou z možných objektivních příčin prodloužení řízení. Je zde možno přihlédnout jak k procesním komplikacím, tak i k skutkové či hmotněprávní složitosti daného případu. Složitost řízení z pohledu Evropského soudu zahrnuje ve své konkretizaci jednak počet instancí, v nichž byla věc řešena, a dále složitost věci samu o sobě. Vedle toho je třeba zohlednit i další okolnosti provázející konkrétní řízení, tedy jednak jeho složitost skutkovou (rozsah účastníky tvrzených skutečností a z toho vyplývající rozsah prováděného dokazování a různorodost užitých důkazních prostředků – výslechy mnoha svědků, znalecké posudky, výslechy znalce apod.), složitost právního posouzení z hlediska aplikační i interpretační (závisející zejména na četnosti obdobných řízení s obdobnými skutkovými okolnostmi či existující judikatury a její ustálenosti)“. Zdejší soud pak došel k závěru, že v řízení, z něhož žalobce v tomto sporu nárok na přiznání nemajetkové újmy dovozuje, nebylo rozhodnuto v zákonem stanovené lhůtě a ze strany státu tak došlo k nesprávnému úřednímu postupu. Soud uzavřel, že žalobci v souladu s § 31a odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. vznikl nárok na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. K maximální zákonné délce předmětných řízení lze jednoznačně konstatovat, že délka řízení byla několikanásobně překročena. Tuto skutečnost pak žalovaný ani žádným způsobem nerozporoval. Soud přistoupil k posouzení složitosti řízení, které vedl žalovaný s žalobcem, a zda je ospravedlnitelná jeho délka, a došel k závěru, že nikoliv. Složitost případu je dle Nejvyššího soudu cílena především na soudní řízení nikoli na řízení před správním orgánem, nicméně v dané věci lze i z této úvahy vyjít, neboť správní řízení dle § 129 odst. 1 zák. č. 127/2005 Sb. je řízením sporným. Soud má za to že, že složitost předmětného řízení není v tomto případě dána a nelze ji tedy posoudit jako objektivní příčinu prodloužení řízení. V řízení nebyla nařizována ústní jednání, nebyly prováděny výslechy ani nebyly vypracovány znalecké posudky, nebylo rovněž nutno při rozhodování použít cizího práva. Dále pak pokud jde o kritérium významu předmětu pro účastníky, jde o jedno z nejdůležitějších kritérií pro stanovení formy a případně výše odškodnění. Odškodnění se poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, které je tím větší, čím větší je význam pro poškozeného. Smyslem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění je odškodnění újmy, která vznikla účastníku řízení v důsledku nepřiměřené délky nejistoty, nikoli sankcionování státu za to, že k nepřiměřené délce došlo. Poskytované odškodnění tak nelze stanovit mechanickým vynásobením určité částky a počty roků, po které řízní trvalo (rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1313/2010). S ohledem na shora uvedené pak soud došel k závěru, v souladu s § 13 odst. 1 a 2, § 31a zák. č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným postupem, dále v souladu s § 71, § 88 a § 90 zák. č. 500/2004 Sb., správní řád, a § 129 zák. č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, a současně v souladu se závěry stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010, že řízení, z něhož žalobce svůj nárok na odškodnění nemajetkové újmy dovozuje, nebylo skončeno v zákonem stanovené lhůtě a došlo k nesprávnému úřednímu postupu, přičemž se morální újma poškozeného presumuje a je na místě odškodnění za vznik této újmy. Stejně tak soud na daný případ aplikoval čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a navazující judikaturu Nejvyššího soudu, dle níž se čl. 6 odst. 1 Úmluvy v rozsahu garance práva na projednání věci v přiměřené lhůtě vztahuje nejen na řízení před soudem, ale i na ta správní řízení, v nichž správní orgány rozhodují o občanských právech nebo závazcích jejich účastníků. V daném řízení šlo o spor o právo, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku. V daném případě došlo k porušení odpovídajícího práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě a v daném případě se uplatní i vyvratitelná domněnka o vzniku nemajetkové újmy, přičemž je nerozhodné, že na dané správní řízení nenavazoval soudní přezkum (srov. rozsudek Velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2020, sp. zn. 31 Cdo 2402/2020). S ohledem na skutečnost, že soud došel k závěru, že žalobci byla způsobena újma nesprávným úředním postupem žalovaného, posuzoval následně, jaká případná satisfakce žalobci náleží, a zda satisfakce, kterou žalovaný žalobci již poskytl ve formě omluvy a finanční kompenzace ve výši 1 600 Kč, je již dostatečná. Výše požadovaného zadostiučinění je závislá na významu předmětu řízení pro účastníka a jeho výši nelze stanovit pouhým vynásobení určité částky počtem roků, po které řízení trvalo. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předmětem správního řízení byl návrh [právnická osoba] [anonymizováno] na zahájení správní řízení o zaplacení částky ve výši 3 064,50 Kč, když tato částka se sestávala z neuhrazených poplatků za poskytnuté služby elektronických komunikací, a to na základě smlouvy ze dne 11. 6. 2004. Žalobce se o řízení dozvěděl dne 16. 10. 2009, kdy mu byl doručen příkaz žalovaného [příjmení] [číslo] ze dne 1. 10. 2009. Následně probíhalo řízení před správním orgánem I. stupně a poté podal žalobce rozklad proti rozhodnutí žalovaného. Následně ještě podal žalobce správní žalobu. Zde je dle soudu nutné zdůraznit, že sám žalobce byl po celou dobu správního řízení, vyjma podání odporu a rozkladu, podání správní žaloby a nahlížení do spisu učiněného po výzvě žalovaného, nečinný. Neplatnost smlouvy či nesprávnosti vyúčtování nebyla žalobcem v žádné fázi správního řízení nikdy namítána. Dle soudu však význam předmětu správního řízení pro žalobce byl v podstatě nepatrný – jak uvedeno výše a není tedy důvodu pro finanční odškodnění. Snížení významu řízení je dle soudu dám také tím, že žalobce po celou dobu řízení žádným způsobem žalovaného nevyzýval k nápravě průtahů a k vydání rozhodnutí. Žalobce sice nahlížel do spisu dne 7. 8. 2018, avšak ničeho dalšího nebylo ze strany žalobce činěno. Soud si je vědom toho, že nevyužití procesních práv účastníka podle vnitrostátního právního řádu, nemůže jít k jeho tíži z hlediska délky řízení, avšak dle soudu svědčí o významu řízení pro poškozeného. Soud shledal v této konkrétní věci, že zcela přiměřené je zadostiučinění formou konstatování porušení práva žalobce. V dopise ze dne 12. 7. 2021 žalovaný dospěl k závěru, že k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícího v nedodržení lhůty pro vydání rozhodnutí došlo, za což se žalovaný omluvil a poskytl žalobci finanční kompenzaci ve výši 1 600 Kč. Lze proto uzavřít, že délka posuzovaného řízení nebyla přiměřená složitosti věci a byla zapříčiněna postupem orgánů veřejné moci, a žalobce má právo na přiměřené zadostiučinění. Pro nepatrný význam řízení pro žalobce však není namístě zadostiučinění v penězích, ale dostatečnou satisfakcí je konstatování porušení práva a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku.

5. Soud na daný případ aplikoval zákon č. 82/1998 Sb., odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, zákon č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích, a Úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod. Dle § 13 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Dle § 31a odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Dle § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Dle § 31a odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti řízení, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Dle § 32 odst. 1 zák. č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu škody podle tohoto zákona se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Je-li podmínkou pro uplatnění práva na náhradu škody zrušení rozhodnutí, běží promlčecí doba ode dne doručení (oznámení) zrušovacího rozhodnutí. Dle § 32 odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. nejpozději se nárok promlčí za deset let ode dne, kdy poškozenému bylo doručeno (oznámeno) nezákonné rozhodnutí, kterým byla způsobena škoda; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Dle § 32 odst. 3 zák. č. 82/1998 Sb. nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona se promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. Dle § 1 odst. 2 zák. č. 500/2004 Sb. tento zákon nebo jeho jednotlivá ustanovení se použijí, nestanoví-li zvláštní zákon jiný postup. Dle § 71 odst. 1 zák. č. 500/2004 Sb. správní orgán je povinen vydat rozhodnutí bez zbytečného odkladu. Dle § 71 odst. 3 zák. č. 500/2004 Sb. pokud nelze rozhodnutí vydat bezodkladně, je správní orgán povinen vydat rozhodnutí nejpozději do 30 dnů od zahájení řízení, k nimž se připočítává doba až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ, nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny. Dle § 129 odst. 1 zák. č. 127/2005 Sb. úřad rozhoduje spory mezi osobou vykonávající komunikační činnost (§ 7) na straně jedné, a účastníkem, popřípadě uživatelem na straně druhé, na základě návrhu kterékoliv ze stran sporu, pokud se spor týká povinností uložených tímto zákonem nebo na jeho základě. Úřad rovněž rozhoduje spory v případech, kdy na straně osoby vykonávající komunikační činnost (§ 7) nebo účastníka, popřípadě uživatele, došlo ke změně na jinou osobu, zejména z důvodu postoupení pohledávky, převzetí dluhu, přistoupení k dluhu49a). Podání návrhu podléhá správnímu poplatku. Lhůta pro vydání rozhodnutí činí 4 měsíce, ve zvláště složitých případech 6 měsíců. Lhůta pro vydání rozhodnutí ve sporu zahájeném na návrh spotřebitele činí 90 dnů. Tato lhůta může být u zvlášť složitých sporů prodloužena. Strany musí být bez zbytečného odkladu informovány o prodloužení této lhůty a o celkové době, do kdy lze očekávat vydání rozhodnutí. Stejná lhůta platí i pro vydání rozhodnutí o rozkladu. Tato lhůta počíná běžet prvním dnem následujícím po dni podání rozkladu. Dle čl. 6 odst. 1 Úmluvy má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Rozsudek musí být vyhlášen veřejně, avšak tisk a veřejnost mohou být vyloučeny buď po dobu celého nebo části procesu v zájmu mravnosti, veřejného pořádku nebo národní bezpečnosti v demokratické společnosti, nebo když to vyžadují zájmy nezletilých nebo ochrana soukromého života účastníků anebo, v rozsahu považovaném soudem za zcela nezbytný, pokud by, vzhledem ke zvláštním okolnostem, veřejnost řízení mohla být na újmu zájmům spravedlnosti.

6. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., ve sporu úspěšnému žalobci přiznal soud náhradu nákladů řízení tvořených 3 paušálními částkami po 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.,