40 C 321/2017- 280

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Jablonskou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa svědka, svědka, žalobce a svědka] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] [IČO] sídlem [adresa svědka, svědka, žalobce a svědka] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 237 900 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 237 900 Kč s 8,05% úrokem z prodlení z částky 90 100 Kč od [datum] do zaplacení, s 9,75% úrokem z prodlení z částky 53 800 Kč od [datum] do zaplacení a s 8,50% úrokem z prodlení z částky 94 000 Kč od [datum] do zaplacení, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 227 553,60 Kč, k rukám zástupce žalobce, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit státu na účet zdejšího soudu na náhradu nákladů řízení 5 439,40 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou se žalobce domáhá zaplacení 237 900 Kč s příslušenstvím z titulu úhrady pokuty dle § 13 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty ve znění do [datum] (dále jen pokuta), za prodlení žalovaného s doručením řádně provedeného vyúčtování služeb spojených s vlastnictvím bytové jednotky [číslo] jednotky [číslo] zapsaných na [list vlastnictví] pro k. ú. [část obce] za rok 2014 (dále jen vyúčtování služeb za rok 2014) a to za období od [datum] do [datum].

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že vyúčtování služeb za rok 2014 je řádné. I v případě, že by vyúčtování služeb za rok 2014 bylo vadné, nárok na zaplacení pokuty není po právu neboť § 13 zákona č. 67/2013 Sb. nelze aplikovat v situaci, kdy žalovaný vyúčtování vystavil a doručil žalovanému, ale následně se ukázalo, že vyúčtování je vadné. Zároveň žalovaný namítl, že jednání žalobce představuje zjevné zneužití práva. Pro případ, že by soud došel k závěru, že nárok žalobce je po právu, žalovaný navrhl, aby soud přistoupil k moderaci smluvní pokuty. Nad to žalovaný namítal, že v roce 2019 předložil opravné vyúčtování, kterým zhojil drobné vady, které jsou obsaženy ve vyúčtování z roku 2014.

3. Účastníci učinili nesporným, že žalobce je vlastníkem bytové jednotky [číslo] jednotky [číslo] v domě [adresa], v [obec a číslo], ulice [anonymizována dvě slova], k.ú. [část obce], že žalobce je členem žalovaného, že předmětem činnosti žalovaného je správa domu [adresa] v [obec a číslo], ulice [anonymizována dvě slova] a že žalovanému bylo doručeno vyúčtování služeb za rok 2014 ze dne [datum].

4. Zdejší soud rozhodl ve věci rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací]. Tento rozsudek pak byl rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], co do výroku I. změněn tak, že se žaloba zamítá, ve výroku II. byl pak potvrzen. Nejvyšší soud pak rozsudkem, č. j. [číslo jednací], výrokem I. zrušil výrok I. citovaného rozsudku Městského soudu v Praze, a věc v tomto rozsahu Městskému soudu vrátil. Nejvyšší soud současně výrokem II. zamítl dovolání proti výrok II. rozsudku Městského soudu. Městský soud v Praze pak usnesením, č. j. [číslo jednací], rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I. o věci samé a ve výroku III. o náhradě nákladů řízení zrušil a věc se vrátil zdejšímu soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

5. Důkazy v řízení provedenými soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci. Dne [datum] se konalo osmé shromáždění členů žalovaného, na kterém se řešil stav pohledávek vůči neplatičům (zejména žalobci), informace o hospodaření žalovaného, členství ve výboru a rozpočet pro rok 2012 (zápis ze shromáždění společenství bytových jednotek z [datum], stanovy žalovaného). Žalobci bylo dne [datum] doručeno vyúčtování služeb za rok 2014, když nedoplatek služeb za užívání bytové a nebytové jednotky činil částku 31 550 Kč (vyúčtování za rok 2014 s podacím lístkem a dodejkou ze dne [datum], předpis měsíčních plateb pro rok 2014 platný od 1/ 2014). Žalobce dne [datum] toto vyúčtování u žalovaného reklamoval, jelikož vyúčtování služeb za rok 2014 nesplňovalo všechny náležitosti stanovené vyhláškou, zároveň nesouhlasil s účtováním nákladů za údržbu zeleně a přilehlých komunikací, s tím že tyto náklady nejsou ve vyúčtování ani nijak blíže specifikovány, v neposlední řadě vyzýval žalovaného k opravě vyúčtování (reklamace vyúčtování za rok 2014 ze dne [datum] včetně potvrzení o odeslání a doručení dne [datum] žalovanému). Žalovaný na danou reklamaci reagoval sdělením ze dne [datum], s tím že vyúčtování splňuje veškeré náležitosti předepsané dotčenými právními předpisy (dopis ze dne [datum] s dodejkou). Mezi žalobcem a žalovaným probíhala obdobná rozporná komunikace v období od [datum] do [datum] (dopis ze dne [datum] včetně potvrzení o odeslání a doručení, dopis ze dne [datum] včetně dodejky, dopis ze dne [datum] včetně potvrzení o odeslání a doručení, dopis ze dne [datum] s dodejkou, dopis ze dne [datum] s dodejkou, dopis ze dne [datum] s dodejkou předžalobní výzva ze dne [datum] včetně potvrzení o odeslání a doručení). Znalecký posudek z [datum] byl vypracován Ing. [jméno] [příjmení], znalcem z oboru ekonomika, ceny a odhady se zvláštní specializací úhrady nákladů za poskytované služby v oblasti dodávek tepla, teplé užitkové vody, studené vody, úhrady a rozúčtování služeb poskytovaných při užívání bytu a nebytových prostorů a je opatřen doložkou dle § 127a o.s.ř. Ze znaleckého posudku vyplývá, že vyúčtování služeb za rok 2014 nesplňuje náležitosti řádného vyúčtování dle zákona č. 67/2013 Sb. (dále jen„ zákon“) ve spojení s vyhláškou č. 372/2001 Sb. (dále jen„ vyhláška“). Znalec v rámci znaleckého posudku podrobně popsal, jaké nedostatky (závady) vyúčtování služeb provedené žalobcem má, a to právě s odkazem na shora citované zákonné předpisy. Znalec uzavřel, že vyúčtování nebylo provedeno správně, neobsahuje předepsané náležitosti, jsou v něm uvedeny nesprávné hodnoty a vyúčtování nelze překontrolovat z hlediska jeho správnosti. Znalec kromě jiného uvedl, že ve vyúčtování musí být dle § 7 odst. 2 písm. g) vyhlášky uvedeny koeficienty a součinitele použité pro přepočet podlahové plochy nebo započitatelné podlahové plochy, když tyto ve vyúčtování vůbec uvedeny nejsou. Ve vyúčtování rovněž nejsou uvedeny celkové náklady na tepelnou energii, na ohřev užitkové vody u koncového spotřebitele. Znalec rovněž uvedl, že nebyla předložena dohoda o rozúčtování nákladů na služby, a to na základě rozhodnutí družstva nebo společenství a toto rozúčtování tak mělo být provedeno v souladu se zákonem. Znalec rovněž uvedl, že ve vyúčtování je uváděna jiná cena za jednotku spotřebované vody pro teplou a studenou vodu, než jaká byla zaplacena dodavateli, když voda je komoditou, u níž se uplatňuje věcně usměrňovaná, tedy regulovaná cena, a to dle cenového věstníku Ministerstva financí, když do její ceny nelze promítnout nepřesnost vodoměrů. Ohledně rozporu se zákonnou úpravou u posuzovaného vyúčtování pak znalec odkázal na závěry svého znaleckého posudku, když tyto závěry obhájil i při výslechu při jednání vedeném pod sp. zn. [spisová značka] u zdejšího soudu. Znalec poukázal na znění zákona a zejména pak vyhlášky, která zcela jednoznačně a taxativně deklaruje údaje, které musí obsahovat vyúčtování služeb tak, aby bylo možné je považovat za řádné. Ve znaleckém posudku pak poukázal na„ vady“ vyúčtování služeb za rok 2014 a odůvodnil, proč je vyúčtování provedeno nesprávně. Ve znaleckém posudku zejména poukázal na to, že koeficienty, které mají být ve vyúčtování dle § 7 odst. 2 písm. g) vyhlášky uvedeny, zde vůbec uvedeny nejsou. Dále rovněž znalec uvedl, že z vyúčtování nejsou patrné celkové náklady na tepelnou energii na ohřev užitkové vody pro koncového spotřebitele. Nesprávnost vyúčtování služeb pak znalec spatřoval i v tom, že nebylo předloženo ujednání nebo rozhodnutí družstva nebo společenství ohledně rozúčtování nákladů na služby a v takovém případě bylo nutné vycházet ze zákona. V neposlední řadě znalec uvedl, že ve vyúčtování není uvedena řádně cena vodného a stočného za kubický metr s tím, že voda je komoditou, v níž se uplatňuje věcně usměrňovaná cena a tato cena také musí být ve vyúčtování uvedena, což však v daném případě splněno nebylo. Z výše uvedených důvodů proto není možné považovat vyúčtování služeb za rok 2014 za řádné v souladu se zákonem a vyhláškou (znalecký posudek z [datum], spis zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka], zejména protokol o jednání z [datum]). Žalovaný dne [datum] při jednání zdejšího soudu v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], doručil žalobci opravného vyúčtování k původnímu vyúčtování za rok 2014 (protokol o jednání z [datum] - spis zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka], opravné vyúčtování nákladů za rok 2014 vystavené dne [datum]). Žalobce reklamoval dne [datum] opravné vyúčtování vystavené žalovaným dne [datum] (reklamace ze dne [datum], podací arch). Dne [datum] výbor žalobce rozhodl o snížení pokuty za prodlení s nepeněžitým plněním, na 1 Kč denně, kdy toto snížení odůvodnil množstvím sporů s žalobcem; zápis nebyl podepsán (zápis ze schůze výboru žalovaného dne [datum]). Dle článku 7 odst. 3 písm. b/ stanov žalovaného ze dne [datum] (dále jen„ stanovy žalovaného“) náleží do pravomoci shromáždění žalovaného rozhodování o schválení nebo změně stanov. Dle článku 7 odst. 3 písm. f/ stanov žalovaného náleží do pravomoci shromáždění žalovaného rozhodování o výši příspěvků členů společenství na správu domu a pozemku, popřípadě o výši a způsobu placení dalších příspěvků na činnosti uvedené v čl.

4. Dle článku 7 odst. 3 písm. g/ stanov žalovaného náleží do pravomoci shromáždění žalovaného rozhodování o výši záloh na úhradu za služby, pokud není rozhodování v této věci usnesením shromáždění svěřeno výboru nebo pověřenému vlastníkovi. Dle článku 8 odst. 2 stanov žalovaného, jde-li o písemný právní úkon, který činí výbor, musí být podepsán předsedou nebo v jeho zastoupení místopředsedou a dalším členem výboru. Podepisuje-li předseda spolu s místopředsedou, je podpis místopředsedy považován za podpis dalšího člena výboru (stanovy žalovaného ze dne [datum]). Soud neprovedl výslech znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], který zpracoval znalecký posudek z [datum] z důvodu nadbytečnosti, když odvolací soud dospěl k závěru, že posuzované vyúčtování trpí vadami spočívajícími v neuvedení údajů vyžadovaných příslušnými předpisy (zákonem č. 67/2013 Sb. a vyhláškou č. 372/2001 Sb.) a tato neúplnost, resp. nesprávnost je přitom zřejmá i bez znaleckého zkoumání předkládaného vyúčtování, a proto není namístě dokazování v tomto směru jakkoli doplňovat. Ze stejného důvodu soud rovněž neprovedl ani revizní znalecký posudek k posudku Ing. [příjmení], a to rovněž pro jeho nadbytečnost, a to především s ohledem na závěry odvolacího soudu i dovolacího soudu, kdy tyto soudy bez jakýchkoliv pochybností dovodili, že předmětné vyúčtování je vadné. Stejně tak soud neprovedl důkaz dokladem stvrzujícím dodání opravného vyúčtování žalobci Českou poštou, s.p., kdy ze shora citovaného protokolu zdejší soudu sp. zn. 18 C 147/2018 z jednání ze dne [datum], plyne, že na tomto jednání opravné vyúčtování žalobce převzal. Soud z důvodů nadbytečnosti neprovedl ani důkaz znaleckým posudkem k opravnému vyúčtovaní a to proto, že s ohledem na uplatnění důvodné námitky promlčení, se soud opravným vyúčtováním po obsahové stránce nezabýval (viz níže). Z dalších důkazů v řízení provedených nebyly zjištěny žádné skutečnosti podstatné pro rozhodnutí.

6. Lze učinit následující závěr o skutkovém stavu. Vyúčtování služeb za rok 2014 spojené s užíváním bytu [číslo] garáže [číslo] v domě [adresa], k.ú. [obec] – Liběň, v ulici [ulice] ze dne [datum], nebylo provedeno v souladu s obecně platnými předpisy a neobsahuje veškeré předepsané náležitosti, je proto žalovaný povinen zaplatit žalobci pokutu za žalované období od [datum] do [datum] (dále jen„ pokuta“), ve kterém byl žalovaný v prodlení s plněním své povinnosti vystavit a doručit žalobci řádné vyúčtování služeb za rok 2014. Řádné vyúčtování (dle judikatury Nejvyššího soudu, sp. zn. 26 Cdo 2471/2007, sp. zn. 26 Cdo 4760/2016) je pouze takové, které obsahuje veškeré zákonné náležitosti a je-li v něm uvedena cena za provedené služby ve správné výši. Vyúčtování postrádající některou z předepsaných náležitostí nebo znějící na cenu v nesprávné výši není řádným vyúčtováním. Vystavení řádného vyúčtování služeb je jednou ze základních povinností žalovaného danou mu zákonem, a to ve lhůtě stanovené zákonem a tedy plnění zákonné povinnosti lze po žalovaném spravedlivě požadovat a žalobce na nevystavení řádného vyúčtování služeb za rok 2014 v zákonné lhůtě nemá žádnou vinu. Proto soud dospěl k závěru, že nárok na zaplacení pokuty je po právu, neboť § 13 zákona lze aplikovat i v případech, kdy společenství vlastníků jednotek vyúčtování služeb v zákonné lhůtě vystaví a doručí vlastníku bytové jednotky, avšak následně se ukáže, že vyúčtování je vadné. Tento právní závěr vyjádřil i Nejvyšší soud, jehož závazným právním názorem je zdejší soud vázán. Nejvyšší soud v rozsudku citovaném v bodě 4. odůvodnění tohoto rozsudku dovodil, že doručil-li žalovaný žalobci vyúčtování, které nebylo řádné (neobsahovalo všechny předepsané náležitosti a cena služeb nebyla uvedena ve správné výši), dostal se do prodlení se svou povinností plynoucí mu z ustanovení § 7 odst. 1 zákona; v takovém případě žalovanému vzniká povinnost k zaplacení pokuty podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona Městský soud v Praze pak ve svém usnesení citovaném taktéž v bodě 4. odůvodnění tohoto rozsudku shrnul, že ve světle závazného právního názoru vysloveného dovolacím soudem je pak namístě konstatovat, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou dostačující potud, že z nich lze učinit závěr o obsahu doručeného vyúčtování a následně i o jeho neúplnosti a nesprávnosti. Současně odvolací soud uvedl, že posuzované vyúčtování trpí vadami spočívajícími v neuvedení údajů vyžadovaných příslušnými předpisy (zákonem č. 67/2013 Sb. a vyhláškou č. 372/2001 Sb.), tj. kupř. použitých koeficientů započitatelné podlahové plochy, resp. v uvedení nesprávných údajů (především údaj o ceně studené vody 82, [číslo] Kč/m3, s níž vyúčtování počítá namísto správné ceny 75,84 Kč, která je přitom ve vyúčtování rovněž na jiném místě uváděna). Tato neúplnost, resp. nesprávnost přitom je zřejmá i bez znaleckého zkoumání předkládaného vyúčtování. Předkládané vyúčtování jednoznačně trpí vadami, které způsobují, že v kontextu ustálené judikatury dovolacího soudu (rozsudky ze dne 1. 6. 2018, sp. zn. 26 Cdo 4404/2017, či ze dne 26. 8. 2020, sp. zn. 26 Cdo 2778/2019) nelze vůbec o vyúčtování hovořit. Ke shodnému závěru dospěl ve vztahu k témuž vyúčtování odvolací soud i v jiné věci vedené pod sp. zn. 20 Co 76/2020 a není důvodu, pro který by bylo namístě se od závěrů tam přijatých jakkoli odchýlit. Odvolací soud pak uzavřel, že je odůvodněn závěr o vzniku nároku žalobce na zaplacení požadované pokuty podle ustanovení § 13 odst. 1 zákona, neboť povinnost žalovaného (předložit žalobci včas řádné a správné vyúčtování) byla nepochybně porušena a současně tu zjevně nejsou důvody pro odepření tohoto práva. Ty by podle citovaného ustanovení mohly spočívat v tom, že by nebylo spravedlivé požadovat splnění povinnosti ve stanovené lhůtě nebo že by k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé smluvní strany. Je však evidentní, že tu nelze shledat jakýkoli důvod, pro který by nebylo možno včasné předložení správného vyúčtování po žalovaném požadovat, jakož i to, že na porušení této povinnosti žalovaného nenese žalobce žádné zavinění. S ohledem na shora uvedené soud uzavřel, že vyúčtování za rok 2014 je vadné, a plně se tak ztotožnil se závěrem soudu odvolacího, že nelze vůbec o vyúčtování hovořit. K závěru, že vyúčtování je vadné, dospěl ve svém znaleckém posudku i znalec [příjmení] [příjmení], který si dokázal i tyto své závěry obhájit v řízení u zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka], a ani zdejší soud v tomto řízení nemá o správnosti těchto závěrů pochybnosti. K tomuto dále soud uvádí, že sám žalovaný si byl vědom toho, že jím provedené vyúčtování za rok 2014 nebylo řádné tj. v souladu se zákonem a vyhláškou, neboť v roce 2019 žalobci doručil„ opravné“ vyúčtování služeb za rok 2014, ve kterém měl zohlednit námitky znalce [příjmení] [příjmení] vůči předchozímu vyúčtování služeb za rok 2014. Pokud tedy žalovaný vyhotovil„ opravné“ vyúčtování služeb za rok 2014 a toto žalobci doručil, musel si být vědom toho, že„ původní“ vyúčtování služeb za rok 2014 není řádné, neboť nesplňuje všechny zákonné náležitosti, v opačném případě by totiž nebyl důvod pro to, aby žalovaný„ opravné“ vyúčtování vyhotovil a žalobci ho následně doručil. S ohledem na shora uvedené pak soud uzavřel, že vyúčtování za rok 2014 provedené žalovaným, nebylo řádné. Dle pokynu odvolacího soudu soud prvního stupně následně posuzoval námitku žalovaného ohledně zneužití práva ze strany žalobce a návrh žalovaného na moderaci pokuty podle ustanovení § 2051 a § 2052 o. z. K námitce zneužití práva ze strany žalobce soud uvádí, že skutečnost, že žalobce namítl porušení povinnosti žalovaným, které se později ukázalo jako skutečné, nemůže jít k tíži žalobce. Nejvyšší soud v tomto řízení vyslovil pro zdejší soud závazný právní názor, že žalovaný porušil svou povinnost, když žalobci doručil vyúčtování, které nebylo řádné. Pokud bylo postaveno najisto, že žalovaný porušil svou povinnost, nelze považovat jednání žalobce, který se domáhá zaplacení smluvní pokuty za porušení právě této povinnosti, za zjevné zneužití práva, když žalobce se pouze domáhá plnění, které mu dle platných právních předpisů náleží. Kdyby soud rozhodl, že žalobce tímto svým jednáním zjevně zneužil právo, odepřel by žalobci jeho právo na soudní ochranu. Následně se soud zabýval otázkou možné moderace výše smluvní pokuty. Žalovaný tuto námitku odůvodnil především s ohledem na hodnotu a význam zajišťované povinnosti. Žalovaný je právnickou osobou, a jako taková má vůči žalobci postavení silnější strany. Na žalovaného, jakožto právnickou osobu v postavení silnější strany, je pak nutné klást vyšší nároky, i s ohledem na to, že ten má prostředky a možnosti k tomu, aby jakékoliv své povinnosti plnil řádně. Žalovaný musí při provádění vyúčtování postupovat obezřetně, aby vyhověl všem zákonným náležitostem. V daném případě nelze shledat jakýkoli důvod, pro který by nebylo pro žalovaného možné dostát své povinnost předložit včasně správné vyúčtování. Zdejší soud tedy i tento návrh shledal jako neopodstatněný, kdy neshledal žádný důvod pro to, aby žalovaný benefitoval ze svého protiprávního jednání, na základě kterého by měla být snížena smluvní pokuta, na kterou vznikl žalobci ze zákona nárok. [ulice] je i námitka žalovaného týkající se platební morálky žalobce ohledně placení záloh, když žalovaný uvedl, že u žalobce, za onen sporný rok 2014, eviduje nedoplatek vyúčtování ve výši 31 550 Kč. Zdejší soud v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka], došel k závěru, že vyúčtování za rok 2014 nebylo řádné, a nemohla tak ani nastat jeho splatnost, a žalovaný se proto nemůže domáhat uhrazení nedoplatku vyúčtování. Prvoinstanční rozsudek v rámci řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] byl potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze, č. j. [číslo jednací]. Soud tak dovodil, že smluvní pokuta je po právu a ve své výši zcela přiměřená. Následně se soud vypořádal s námitkou žalovaného, že počínaje dnem 1. 1. 2016 náleží dle § 13 odst. 2 zákona žalobci pokuta ve výši 50 Kč denně, a to s ohledem na novelu zákona č. 67/2013 Sb., která byla provedena zákonem č. 104/2015 Sb. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je nárok na zaplacení pokuty za prodlení s povinností žalovaného vyúčtovat zálohy na služby za rok 2014, je třeba danou věc posuzovat podle zákona č. 67/2013 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2015. Dle přechodných ustanovení zákona č. 67/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2016, § 14 odst. 1 věta druhá, platí, že vznik těchto právních vztahů a nároky z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se posuzují podle dosavadních právních předpisů. S ohledem na dikci těchto přechodných ustanovení pak soud uzavřel, že v situaci, kdy žalobci vznikl nárok na zaplacení smluvní pokuty před účinností citované novely zákona, je třeba tento nárok s ohledem na citovaná přechodná posuzovat dle dosavadních právních předpisů, a z toho důvodu se na výši smluvní pokuty aplikuje zákon č. 67/2013 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2015, a to ve spojení s § 14 odst. 1 věta druhá zákona č. 67/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 1. 2016, a z tohoto důvodu náleží žalobci pokuta ve výši 100 Kč denně. Pokud se týče kopie zápisu ze schůze výboru žalovaného ze dne [datum], tato nebyla podepsána členy výboru. Tímto zápisem výbor vzhledem ke změně zákona č. 67/2013 Sb., která umožnuje změnit výši pokuty, rozhodl o snížení pokuty za prodlení na 1 Kč denně, kdy toto snížení odůvodnil množstvím sporů s žalobcem, a z toho vyplývajících rizik. Dle stanov žalovaného, konkrétně dle čl. 8 odst. 2, výbor žalovaného, pokud činní písemný právní úkon, tak musí být takový písemný úkon podepsán předsedou žalovaného, nebo v jeho nepřítomnosti místopředsedou, a dalším členem výboru. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaným předložený citovaný zápis není opatřen podpisy v souladu se stanovami žalovaného, nesplňuje tento písemný právní úkon náležitosti, které jsou stanoveny stanovami, a proto nemohl být tento úkon vůči žalobci účinný, a proto k němu soud nepřihlédl. Nad to soud uvádí, že ačkoliv není ve stanovách žalovaného uvedeno, že by pravomoc upravit výši pokuty dle § 13 odst. 2 zákona, patřila výlučně do pravomoci shromáždění nebo výboru žalovaného, lze z výčtu pravomocí obou orgánů dovodit, že tato pravomoc má náležet shromáždění, a nikoliv výboru. Shromáždění žalovaného má výlučnou pravomoc rozhodovat například o výši příspěvků členů žalovaného na správu domu, o výši záloh n úhradu za služby atd., kdy výbor žádnou takovou obdobnou pravomoc, kdy by rozhodl o výši plnění ze strany členů žalovaného, nemá. K tomu soud uvádí, že se obecně institut smluvní pokuty dotýká práv a povinností členů SVJ. Práva a povinnosti vlastníků jednotek upravují stanovy SVJ v souladu s § 1200 odst. 2 písm. c) o.z., kdy do působnosti shromáždění, a nikoliv výboru, patří změna stanov, a to dle § 1208 písm. a) o.z. Z citovaných ustanovení občanského zákoníku pak lze dovodit, že úprava výše smluvní pokuty představuje úpravu práv a povinností členů SVJ, a proto o ní může rozhodovat pouze shromáždění SVJ, které je jako jediné oprávněno měnit stanovy SVJ. Proto soud uzavřel, že i kdyby zápis ze schůze výboru ze dne [datum] splňoval náležitosti dané stanovami (viz výše), neměl výbor pravomoc o úpravě výše pokuty rozhodnout. Soud dále dospěl k závěru, že i kdyby bylo platné rozhodnutí výboru, kterým výbor snížil pokutu dle zákona č. 67/2013 Sb., kdy jediným důvodu pro snížení pokuty má být chování žalobce, představuje takovéto jednání výboru zjevné zneužití práva, které nepožívá právní ochrany. Takovýto postup výboru by představoval šikanózní jednání, jehož jediným sledovaným cílem by bylo poškození pouze jednoho člena žalovaného. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 7. září 2004, sp. zn. 22 Cdo 1567/2004, je šikanou takový výkon práva, jehož jediným cílem je poškodit jiného. Rozhodnutí výboru pak přesně tuto definici šikany naplňuje, a z tohoto důvodu nelze takovémuto zjevnému zneužití práva poskytnou právní ochranu. Soud se dále zabýval obranou žalovaného, který v roce 2019 předložil žalobci opravné vyúčtování k původnímu vyúčtování za rok 2014, kdy opravné vyúčtování mělo zhojit vady původního vyúčtování. Zdejší soud pak má za prokázané, že opravné vyúčtování bylo žalobci doručeno při jednání zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka], které se konalo dne [datum]. Žalobce podáním ze dne [datum] vznesl námitku promlčení, tj. že žalovanému se promlčelo právo na vyhotovení opravného vyúčtování. Z provedeného dokazovaná vyplývá, že žalovaný předložil„ opravné“ vyúčtování při jednání zdejšího soudu dne [datum], v řízením vedeném pod sp. zn. 18 C 147/2018, když toto opravné vyúčtování žalobce reklamoval dne [datum]. Dle § 7 odst. 1 zákona mělo být žalobci vyúčtování služeb doručeno nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období, a tedy vyúčtování mělo být v souladu se zákonem žalobci doručeno do [datum]. Od této doby začala běžet i promlčecí lhůta, která činí tři roky a po kterou žalobce mohl svůj nárok u soudu uplatnit. S poukazem na uvedené je tak nárok žalovaného od [datum] promlčen, a zdejší soud tak shledal námitku promlčení vznesenou žalobcem důvodnou, a proto se opravným vyúčtováním po obsahové stránce nezabýval. Požadavek žalobce na zaplacení smluvní pokuty není v rozporu s dobrými mravy, když žalovaný je právnickou osobou, má vůči žalobci postavení silnější strany, a je schopen a má možnosti a prostředky k tomu, aby své zákonné povinnosti splnil řádně a včas. Žalovaný původní vyúčtování vystavil v roce 2015, opravné vyúčtování ale bylo vystaveno až v 2019, ačkoliv znalec [příjmení] vyhotovil svůj znalecký posudek, ve kterém vytkl původnímu vyúčtování vady již v roce 2016. Žalovaný měl tak dostatek času původní vyúčtování opravit. Žalobci nemůže jít k tíži liknavé jednání žalovaného ohledně opravy původního vyúčtování, kdy žalovaný nevynaložil dostatečné úsilí k nápravě stavu, který sám vyvolal. Pokud by soud shledal jednání žalobce v rozporu s dobrými mravy, znamenalo by to, že žalovaný bude benefitovat ze svého protiprávního jednání, které sám vyvolal a sám tento stav svou liknavostí udržoval, když žalovaný měl dostatek času, zhojit své pochybení. Soud uzavřel, že žalobce má na základě nesplnění zákonných povinností žalovaného, který nepředložil řádné vyúčtování za rok 2014, nárok na zaplacení pokuty ve výši 100 Kč za každý započatý den prodlení, přičemž celkový počet dnů v daném období od [datum] do [datum] je 2 379. S ohledem na to, že veškeré námitky žalovaného shledal soud lichými, soud žalobě vyhověl v plném rozsahu.

7. Soud na daný případ aplikoval zákon č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen„ zákon“). Současně soud aplikoval i zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) Podle Čl. II odst. 2/ zák. č. 104/2015 Sb. se právo na zaplacení pokuty nebo poplatku z prodlení vzniklé porušením povinnosti stanovené zákonem č. 67/2013 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, řídí podle zákona č. 67/2013 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona. Dle § 7 odst. 1 zákona není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Podle § 13 odst. 1/ zákona jestliže poskytovatel nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost upravenou tímto zákonem ve stanovené lhůtě, je povinen zaplatit druhé straně pokutu ve výši 100 Kč za každý započatý den prodlení, ledaže by splnění povinností v této lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé smluvní strany. To neplatí pro případy uvedené v odstavci 2. Podle § 13 odst. 2/ zákona dostane-li se poskytovatel nebo příjemce služeb do prodlení s peněžitým plněním podle tohoto zákona, které přesahuje 5 dnů ode dne jeho splatnosti, je povinen zaplatit druhé smluvní straně poplatek z prodlení. Výše poplatku z prodlení činí za každý den prodlení 1 promile dlužné částky, nejméně však 10 Kč za každý, i započatý měsíc prodlení. To neplatí, pokud byl poplatek uplatněn podle jiného právního předpisu. Podle § 14 odst. 1 zákona pokud tento zákon nestanoví jinak, řídí se jeho ustanoveními i právní vztahy vzniklé přede dnem nabytí jeho účinnosti. Vznik těchto právních vztahů a nároky z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle § 8 o.z. zjevné zneužití práva nepožívá právní ochrany. Dle § 1200 odst. o.z. společenství vlastníků se založí schválením stanov; společenství vlastníků může založit i jediný vlastník všech jednotek. Ke schválení stanov se vyžaduje jejich přijetí na ustavující schůzi většinou hlasů všech vlastníků jednotek, nebo shoda všech vlastníků jednotek na jejich obsahu; ustanovení § 1209 není dotčeno. Dle § 1200 odst. 2 písm. c) stanovy obsahují alespoň členská práva a povinnosti vlastníků jednotek. Dle § 1208 písm. a/ o.z. do působnosti shromáždění patří změna stanov. Dle § 2051 o.z. může soud nepřiměřeně vysokou smluvní pokutu na návrh dlužníka snížit s přihlédnutím k hodnotě a významu zajišťované povinnosti až do výše škody vzniklé do doby rozhodnutí porušením té povinnosti, na kterou se vztahuje smluvní pokuta. K náhradě škody, vznikne-li na ni později právo, je poškozený oprávněn do výše smluvní pokuty. Dle § 2052 o.z. se ustanovení o smluvní pokutě použijí i na pokutu stanovenou pro porušení smluvní povinnosti právním předpisem (penále).

8. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 3 o.s.ř., ve sporu úspěšnému žalobci přiznal soud náhradu nákladů řízení tvořených zaplaceným soudním poplatkem ve výši 25 895 Kč (11 895 Kč za žalobu a 14 000 Kč za dovolání) a náklady zastoupení žalobce advokátem 201 658,60 Kč včetně DPH (odměna advokáta za 6,5 úkonů právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. z tarifní hodnoty 90 100 Kč ve výši 34 412,40 Kč, dále odměna advokáta za 11 úkonů právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. z tarifní hodnoty Kč 143 900 ve výši 91 306,60 Kč a dále odměna advokáta za 6 úkonů právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. z tarifní hodnoty Kč 237 900 ve výši 67 227,60 Kč a 24 paušálních částek po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky číslo 177/1996 Sb.).

9. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 148 odst. 1 o.s.ř., stát má podle výsledku řízení proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, které platil a které spočívají ve vyplaceném svědečném ve výši 5 439,40 Kč podle usnesení z 11.1.2022 čj. 40 C 321/2017-256.

Poučení