40 C 346/2018- 109

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 9 rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivou Jablonskou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] května [číslo] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 1 630 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 1 630 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 363 428 Kč, k rukám zástupce žalobce, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhá zaplacení 1 630 000 Kč z titulu vydání bezdůvodného obohacení, kterého se dostalo žalovanému na úkor žalobce tím, že usnesením Městského soudu v Praze č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve znění opravného usnesení téhož soudu č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] bylo pravomocně rozhodnuto, že žalobce není členem bytového družstva [ulice a číslo], družstvo, [IČO], sídlem [adresa svědkyně a svědka] (dále jen„ bytové družstvo“). Na základě výše zmíněných usnesení byla dohoda mezi žalobcem a žalovaným ze dne [datum] o převodu členských práv a povinností (dále jen„ dohoda“), v rámci které žalovaný převedl žalobci členská práva a povinnosti spojená s členstvím v bytovém družstvu a s právem užívání bytu [číslo] o velikosti 1+kk v 5. nadzemním podlaží domu [adresa] na pozemkové parcele [číslo] v katastrálním území Žižkov (dále jen„ členská práva a povinnosti“), shledána neplatnou.

2. Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby s odůvodněním, že převod členských práv a povinností byl učiněn v dobré víře, žalovaný nesouhlasí, že by na žalobce nepřevedl platně členská práva a povinnosti k bytovému družstvu, nesouhlasí s výše uvedenými soudními usneseními. Jak žalobce, tak i žalovaný v okamžiku podpisu dohody se žalobcem, tak i v okamžiku jejího předložení bytovému družstvu netušili, že by dohoda mohla být v budoucnu jakýmkoliv způsobem zpochybněna, potažmo že by mohla být neplatná. Dále namítá, že žalobce měl využít všechny mimořádné opravné prostředky. Žalovaný namítl, že částka za převod členských práv a povinností, kterou měl žalobce žalovanému zaplatit, byla jen 1 480 000 Kč. Zbylá částka, tj. 150 000 Kč byla žalobcem uhrazena ve prospěch společnosti [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (dále jen„ zprostředkovatel“), jež byla zprostředkovatelem převodu členských práv a povinností.

3. Účastníci učinili nesporným, že dne [datum] uzavřeli dohodu o převodu členských práv a povinností, na základě které měl žalovaný převést členská práva a povinnosti bytového družstva žalobci a žalobce se zavázal žalovanému uhradit kupní cenu. Mezi účastníky pak zůstalo sporným, zda se jedná na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení vůči žalobci. Dále zůstalo mezi účastníky sporným, jakou cenu žalobce zaplatil žalovanému za převod členských práv a povinností.

4. Soud v dané věci rozhodl rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci 1 480 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok I.), zamítl žalobu s návrhem, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci 150 000 Kč s 8,05% úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (výrok II.) a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení (výrok III.). Shora citovaný rozsudek byl pak zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] Odvolací soud soudu prvního stupně uložil povinnost se především vypořádat s tím, jak si účastníci sjednali kupní cenu za převod členských práv, a zároveň aby se soud prvního stupně vypořádat s námitkou žalovaného týkající se jeho dobré víry při nabytí členských práv od [celé jméno svědkyně].

5. Důkazy v řízení provedenými byly zjištěny následující skutečnosti rozhodné pro posouzení věci. Žalobce jako nabyvatel s žalovaným jako převodcem uzavřel dne [datum] dohodu o převodu členských práv a povinností, na základě které se žalovaný zavázal převést členská práva a povinnosti v bytovém družstvu na žalobce a žalobce se zavázal žalovanému uhradit kupní cenu, jejíž výše, způsob a lhůta úhrady byla smluvními stranami sjednána odděleně v samostatné smlouvě. Žalovaný prohlásil, že na předmětu dohody neváznou žádné dluhy, pohledávky, zástavy a závazky či jiná věcná práva, která by byly spolu s převodem členských práv a povinností převedeny na žalobce (dohoda o převodu členských práv a povinností ze dne [datum]). Žalobce se zavázal za převod členských práv a povinností uhradit sjednanou kupní cenu ve výši 1 630 000 Kč. Tato sjednaná kupní cena byla složena z částky 1 480 000 Kč, kterou se žalobce zavázal uhradit žalovanému do úschovy zprostředkovatele na účet č. [bankovní účet] do [datum] a z rezervačního poplatku ve výši 150 000 Kč, kterou se žalobce zavázal uhradit zprostředkovateli na účet č. [bankovní účet] nejpozději do [datum] (dohoda o úhradě rezervačního poplatku na úhradu kupní ceny za převod členských práv a povinností v družstvu ze dne [datum]). Žalobce jako příkazce se zprostředkovatelem jako příkazníkem uzavřeli příkazní smlouvu, na jejímž základě se dohodli, že zprostředkovatel příjme od žalobce do své úschovy na dispozitivní účet č. [bankovní účet] část úplaty ve výši 1 480 000 Kč za převod členských práv a povinností k bytovému družstvu do [datum], a tuto úplatu zprostředkovatel z příkazu žalobce zašle na účet č. [bankovní účet] žalovaného, do 5 dnů poté, co originál dohody o převodu členských práv a povinností k bytovému družstvu zprostředkovateli bude předložen. Příkazní smlouvu podepsal i žalovaný jako oprávněný z příkazu (smlouva příkazní). Dne [datum] odeslal žalobce na účet zprostředkovatele rezervační poplatek ve výši 150 000 Kč (výpis z účtu ze dne [datum]). Dne [datum] odeslal žalobce na dispozitivní účet zprostředkovatele částku ve výši 1 480 000 Kč (výpis z účtu za období od [datum] do [datum]). Dne [datum] bylo Městským soudem v Praze rozhodnuto usnesením č. j. [číslo jednací], žalobce není členem bytového družstva s odůvodněním, že dohoda o převodu členských práv a povinností k bytovému družstvu uzavřená dne [datum] mezi [celé jméno svědkyně], [datum narození] a žalovaným je relativně neplatná. Proto je neplatná i dohoda (spis Městského soudu v Praze sp.zn. [spisová značka], zejména usnesení č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve znění opravného usnesení téhož soudu č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]). Žalobce vyzval žalovaného k vrácení bezdůvodného obohacení ve výši 1 630 000 Kč ve lhůtě do [datum], z důvodu, že na základě pravomocného rozhodnutí soudu bylo zjištěno, že dohoda byla sjednána neplatně (výzva k vydání bezdůvodného obohacení ze dne [datum] s podací stvrzenkou ze dne [datum]). [celé jméno svědkyně] byla od [datum] nájemcem bytu [číslo] o velikosti 1+kk v 5. nadzemním podlaží domu [adresa] na pozemkové parcele [číslo] v katastrálním území Žižkov (dále jen„ byt“), přičemž tento stav byl platný i ke dni [datum] (evidenční list ze dne [datum]). Bytové družstvo dne [datum] potvrdilo, že [celé jméno svědkyně] je řádným členem bytového družstva s tím, že řádně platí nájem a všechny další platby s tím spojené (potvrzení bytového družstva ze dne [datum], dopis o potvrzení o členství ze dne [datum]). Žalovaný jako nabyvatel uzavřel s [celé jméno svědkyně] jako převodcem dne [datum] dohodu o převodu členských práv a povinností, na základě které se [celé jméno svědkyně] zavázala převést členská práva a povinnosti na žalovaného za úplatu (dohoda o převodu členských práv a povinností ze dne ze dne [datum]). Mezi bytovým družstvem a žalovaným byla dne [datum] uzavřena nájemní smlouva k bytu a to na dobu neurčitou (smlouva o nájmu bytu ze dne [datum]). Na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] byl žalovaný zapsán do evidenčního listu bytového družstva (evidenční list ze dne [datum]). Dne [datum] žalovaný od [celé jméno svědkyně] řádně převzal byt (předávací protokol ze dne [datum]). Dne [datum] žalobce od žalovaného řádně převzal byt (předávací protokol ze dne [datum]). Výslechem žalobce bylo zjištěno, že žalobce o prodeji bytu jednal s pověřeným zástupcem realitní kanceláře, se kterým dohodli kupní cenu ve výši 1 990 000 Kč, která byla poté snížena o anuitu ve výši 360 000 Kč. Z výslechu žalobce vyplynulo, že výše kupní ceny byla sjednána ústně s pověřeným zaměstnancem realitní kanceláře, kdy se kupní cena skládala s částky 150 000, která představovala zálohu (rezervační poplatek), a ze zbylé částky ve výši 1 480 000 Kč. Žalobce uvedl, že kupní cenu v této výši sjednal s JUDr. Krejčím, který realitní kancelář zastupoval. Z výslechu žalovaného bylo zjištěno, že před podpisem dohody o převodu členských práv a povinností byla zaplacena celková sjednaná cena ve výši 1 630 000 Kč, rezervační dohoda byla uzavřena písemně, byla v ní dohodnuta celková cena 1 630 000 Kč, z toho provize pro realitní kancelář činila 150 000 Kč a úplata za převod činila 1 480 000 Kč. Žalovaný uvedl, že se domnívá, že částka 150 000 Kč byla uhrazena na účet realitní kanceláře jako rezervační poplatek a záloha na provizi realitní kanceláře a dále že částka 1 480 000 Kč byla uhrazena bezhotovostně na úschovový účet realitní kanceláře a to na základě příkazní smlouvy. Dále žalovaný uvedl, že [anonymizována dvě slova] nebyl zaměstnancem realitní kanceláře, pracoval pro realitní kancelář na [anonymizována dvě slova] byl oprávněn za realitní kancelář podepisovat smlouvy, měl k tomu zplnomocnění. Žalovaný uvedl, že se domnívá, že [anonymizována dvě slova] byl oprávněn sjednat podmínky převodu členských práv a povinností. Žalovaný uvedl, že se domnívá, že původní převod členských práv a povinností z paní [celé jméno svědkyně] na něho také zprostředkovávala realitní kancelář. Žalovaný uvedl, že s myslí, že zprostředkovatelská smlouva byla uzavřena, nevzpomíná si, zda ústně či písemně. Zprostředkovatelskou smlouvu uzavřel žalovaný s realitní kanceláří, s tím, že si není jistý, zda v ní byla sjednána odměna pro realitní kancelář, či zda byla uzavřena bezplatně. Uvedl, že neví, zda i žalobce měl sjednanou zprostředkovatelskou smlouvu s realitní kanceláří, pokud ano, tato mohla být uzavřena i ústně, navíc často zprostředkovatelská odměna byla sjednávána v rezervační dohodě. Původně složený rezervační poplatek ve výši 150 000 Kč byl po podpisu dohody o převodu členských práv a povinností pravděpodobně započten na provizi realitní kanceláře hrazenou kupujícím. V době předmětného obchodu byl žalovaný jediným společníkem a jediným jednatelem realitní kanceláře. Dále žalovaný uvedl, že mu v roce 2012 (či v druhé polovině roku 2011) právník [anonymizována dvě slova] sdělil, že družstvo řeší neuhrazené závazky paní [celé jméno svědkyně]. Asi v polovině roku 2011 obdržel exekuční příkaz proti paní [celé jméno svědkyně], jeho manželka tento neobdržela. Až do doby, než mu byl doručen exekuční příkaz, žalovaný nevěděl nic o dluzích paní [celé jméno svědkyně]. Den před převodem členského podílu družstvo písemně potvrdilo, že paní [celé jméno svědkyně] je členkou družstva a že družstvu ničeho nedluží. Následující den byla družstvu předložena dohoda o převodu členských práv a povinností, družstvo vůči ní nevzneslo žádných námitek a předseda družstva ji podepsal. Následně byla uzavřena nájemní smlouva mezi žalovaným a družstvem. V období, kdy byl žalovaný členem družstva, žádné dluhy vůči družstvu neměl, k žádnému zpochybnění jeho členství v družstvu v té době nikdy nedošlo. V době převodu členských práv a povinností v družstvu z žalovaného na žalobce, družstvo nevzneslo žádnou pochybnost ohledně členství. Z výslechu [celé jméno svědkyně] bylo zjištěno, že předmětný byt prodala realitní kanceláři na [obec a číslo]. V době, kdy členská práva a povinnosti převáděla, bylo proti ní vedeno exekuční řízení, dluh však uhradila, jinak by členská práva a povinnosti nemohla převést. Dluh exekutorovi uhradila předtím, než byt nabídla k prodeji. Po tak dlouhé době si nevzpomíná, zda realitní kancelář upozornila na to, že vůči ní byla vedena exekuce. Uvedla, že si myslí, že realitní kancelář si to zjišťuje sama. Po prodeji jí nikdy žádný exekutor nekontaktoval ohledně toho, že je problém s převodem členských práv a povinností. Neví nic o tom, že by se exekutor domáhal neplatnosti dohody o převodu členských práv a povinností uzavřené mezi ní a realitní kanceláří. Z výslechu svědka [celé jméno svědka] bylo zjištěno, že ke zpochybnění členství účastníky v družstvu došlo v prosinci 2010, kdy družstvo obdrželo exekuční příkaz na majetek paní [celé jméno svědkyně], která převedla na žalovaného členský podíl. Paní [celé jméno svědkyně] byla řádnou členkou družstva a to až do doby, než převedla na žalovaného svůj podíl. Do doby doručení exekučního příkazu družstvo nemělo žádnou informaci o tom, že by na majetek paní [celé jméno svědkyně] byla vedena exekuce. V době, kdy paní [celé jméno svědkyně] byla členkou družstva, měla zpoždění s placením plateb družstvu. Paní [celé jméno svědkyně] nakonec vždy dluh uhradila, avšak se zpožděním. Dne [datum] družstvo informovalo dceru žalobce, která měla od žalobce plnou moc k vyřizování všech záležitostí, že s ohledem na exekuční příkaz družstvo nepovažuje žalobce za člena družstva a byly jí předány veškeré písemné dokumenty, které družstvo obdrželo od exekutora. Družstvo v této souvislosti žalovaného nekontaktovalo. Družstvo uhradilo exekutorovi za paní [celé jméno svědkyně] její dluhy ve výši velmi přibližně asi půl milionu Kč, a to v roce 2011. Za dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti rozhodné pro posouzení věci.

6. Lze učinit následující závěr o skutkovém stavu. Odvolací soud soudu prvního stupně uložil, aby posoudil platnost dohody ze dne [datum]. [příjmení] tuto otázku mohl soud posoudit, bylo nutné nejprve vyřešit platnost dohody o převodu členských práv a povinností ze dne ze dne [datum]. Dne [datum] došlo k doručení exekučního příkazu čj. [číslo jednací] ze dne 3. 1. 2011 (dále jen„ exekuční příkaz“) k provedení exekuce postižením jiných majetkových práv, tedy členských práv a povinností [celé jméno svědkyně] jako členky v družstvu žalovanému. Tímto úkonem došlo k řádnému dovolání se relativní neplatnosti právního úkonu, tedy dohody o převodu členských práv a povinností k bytovému družstvu uzavřené mezi [celé jméno svědkyně] a žalovaným ve smyslu ustanovení § 40 a) obč. zák. a § 44 a) odst. 1) zák č. 120/2001 Sb., exekučního řádu, neboť tak došlo k doručení tohoto exekučního příkazu poslednímu účastníku předmětného právního vztahu. V souladu se závěry odvolacího soudu k námitce žalovaného ohledně doručení exekučního příkazu jeho manželce nelze přihlížet, neboť byla učiněna až po koncentraci řízení, která nastala dne [datum], a jím uplatněná námitka byla vznesena až v rámci závěrečného návrhu při jednání dne [datum]. V důsledku řádného dovolání se relativní neplatnosti (doručením exekučního příkazu) se stala smlouva mezi [celé jméno svědkyně] a žalovaným neplatnou, neboť v důsledku relativní neplatnosti výše zmíněné smlouvy, žalovaný nabýval členská práva a povinnosti od nevlastníka ([celé jméno svědkyně]), tudíž je nemohl platně nabýt. V dané věci platí zásada [příjmení] plus iuris, tedy nikdo nemůže převést na jiného více práv, než kolik sám má. Soud tento převod posoudil ve světle § 446 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen „obch. zák.“), dle kterého kupující nabývá vlastnické právo i v případě, kdy prodávající není vlastníkem prodávaného zboží, ledaže v době, kdy kupující měl vlastnické právo nabýt, věděl nebo vědět měl a mohl, že prodávající není vlastníkem a že není ani oprávněn zbožím nakládat za účelem jeho prodeje. Toto ustanovení nelze ale na danou věc použit. Dle judikatury Nejvyššího soudu k tomuto ustanovení platí, že ustanovení § 446 obch. zák. o nabytí věci od nevlastníka nelze použít pro nabytí práv a povinností spojených s členstvím v družstvu. Právní úprava nabytí od nevlastníka, zakotvená v § 446 obch. zák., totiž představuje výjimku z obecné právní zásady, podle níž nikdo nemůže převést na druhého více práv, než má sám. Z povahy výjimky pak plyne, že ustanovení o výjimce nelze vykládat rozšiřujícím způsobem a lze je aplikovat pouze v případech, pro něž byla výjimka konstruována. Na uvedeném ničeho nemění ani případná dobrá víra nabyvatele. Ta může mít právní význam pouze jako jedna z podmínek pro vydržení členského podílu po uplynutí tříleté vydržecí doby (viz. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2020, č. j. 27 Cdo 1424/2019, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2021, č. j. 27 Cdo 3266/2020). Otázka dobré víry žalovaného při uzavírání dohody o převodu členských práv a povinností s [celé jméno svědkyně], je v dané věci bez právního významu, a to toho důvodu, že nelze v daném případě členská práva a povinnosti spojená s členstvím v družstvu nabýt od nevlastníka, to i za předpokladu, že nabyvatel nevěděl, že převodce není vlastníkem; dle ustanovení § 446 obch. zák. na uvedeném ničeho nemění ani případná dobrá víra nabyvatele (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 29 Cdo 2080/2012). Jelikož obecnou podmínkou pro převod jakéhokoli práva totiž je, aby převodce byl nositelem převáděného práva. Závěry, které v rozhodnutí Nejvyšší soud sp.zn. [číslo] učinil ve vztahu k obchodnímu podílu ve společnosti s ručením omezeným, se obdobně prosadí i v případě členského podílu v družstvu. Ani členský podíl v družstvu (včetně družstva bytového) tudíž nelze nabýt od nevlastníka. Členský podíl (v režimu právní úpravy účinné do [datum]) není věcí v právním smyslu, ale představuje souhrn práv a povinností člena v družstvu. V této věci by dobrá víra mohla mít právní význam jen tehdy, pokud by byly naplněny podmínky pro vydržení členského podílu v družstvu (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 22 Cdo 145/2003, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 26 Cdo 155/2013, rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Cdon 1178/96, nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 2000/18), k čemuž v dané věci nedošlo. [obec] víra smluvních stran samozřejmě právní význam mít může (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 29 Odo 1216/2005), u obchodního podílu ve společnosti s ručením omezením lze vydržet jako věc movitou, tj. po třech letech nepřetržité oprávněné držby (§ 134 odst. 1 obč. zák.). Tento závěr Nejvyššího soudu již obdobně použil i na vydržení členského podílu v družstvu, neboť je jeho povaha obdobná povaze obchodního podílu ve společnosti s ručením omezeným (srov. opět důvody rozsudku sp. zn. 29 Cdo 2287/2008 a zejména usnesení Nejvyššího soudu, sp. zn. 29 Cdo 1989/2011). Nicméně na základě skutečností, že dne [datum] byl doručen žalovanému exekuční příkaz, nebylo možno, aby žalobce, naplnil podmínky vydržení, jelikož doba cca jeden rok (od [datum] do [datum]), nepostačuje i kdyby byl nabyvatel v dobré víře, že podíl byl řádně nabyt. Dle pokynu odvolacího soudu se zdejší soud zabýval dobrou vírou žalovaného při převodu členských práv a povinností od [celé jméno svědkyně] na žalovaného. Žalovaný v průběhu řízení uvedl, že před uzavřením dohody o převodu členských práv a povinností s [celé jméno svědkyně], prověřoval, zda paní [celé jméno svědkyně] je členkou družstva, zda je družstvo skutečně vlastníkem bytu. Zároveň si žalovaný u družstva vyžádal písemné potvrzení, že paní [celé jméno svědkyně] řádně plní povinnosti člena družstva, včetně pravidelných plateb. Žalovaný, jak i sám při své výslechu uvedl, je majitelem realitní kanceláře [právnická osoba]. Soud zároveň náhledem do obchodního rejstířku zjistil, že žalovaný je i jediný akcionářem. Zároveň žalovaný byl v rozhodné době (v době uzavření obou dohod), jediným jednatelem a jediným společníkem realitní kanceláře [právnická osoba], která dnes vystupuje pod názvem [právnická osoba] S ohledem na právě uvedené, tedy že žalovaný byl a je představitelem a majitelem obchodních korporací, jejímž předmětem byla realitní činnost, je nutné na žalovaného, jakožto profesionála v oblasti realit, klást větší nároky, než na běžného kupujícího. Z tohoto důvodu je minimálně přiměřené po žalovaném požadovat, aby kromě shora uvedeného prověření, přistoupil k prověření [celé jméno svědkyně] i v Centrální evidenci exekucí. Evidence je v souladu s § 125 odst. 2 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění platném do [datum], veřejný seznam, který je veden, provozován a spravován [příjmení]. [příjmení] zveřejňuje údaje z centrální evidence exekucí způsobem umožňujícím dálkový přístup. Z usnesení Městského soudu č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] ve znění opravného usnesení téhož soudu č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a z usnesení Vrchního soudu v Praze č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], pak plyne, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], byla nařízena exekuce na majetek povinné [celé jméno svědkyně]. V souladu s nařízením exekuce nastalo tzv. generální inhibitorium, a to v souladu s § 44a odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění platném do [datum], dle kterého nesmí povinný nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost, a udržování a správy majetku. Právní úkon, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatný. Právní úkon se však považuje za platný, pokud se neplatnosti právního úkonu nedovolá exekutor, oprávněný, nebo přihlášený věřitel, aby zajistili uspokojení vymáhané pohledávky. Právní účinky dovolání se neplatnosti nastávají od účinnosti právního úkonu, dojde-li exekuční příkaz nebo jiný projev vůle exekutora, oprávněného, nebo přihlášeného věřitele všem účastníkům právního úkonu, jehož neplatnosti se exekutor, oprávněný nebo přihlášený věřitel dovolává. Pokud by tedy žalovaný paní [celé jméno svědkyně] lustroval v Centrální evidenci dlužníků, zjistil by, že byla na její majetek nařízena exekuce, a ona tak nesmí nakládat se svým majetkem. Případně pokud by nakládala se svým majetkem, je zde možnost, že dojde k dovolání se neplatnosti tohoto nakládání, tak jak se později v dané věci i stalo. Pokud by tedy žalovaný postupoval s náležitou opatrností a učinil by opatření, které po něm je spravedlivé vzhledem k jeho postavení požadovat (jakožto profesionála v oblasti převodu nemovitostí a majetkových podílů), zjistil by, že je majetek paní [celé jméno svědkyně] zatížen exekucí, která může následně zneplatnit převod členských práva a povinností. Soud v tomto případě považuje vzhledem k osobě žalovaného prověření v Centrální evidenci exekucí za nutné minimum, stejně jako je od běžné osoby požadována jako nutné minimum, v případě převodů vlastnického práva k nemovité věci, ověření vlastníka nemovitosti dle výpisu z katastru nemovitostí. V daném případě také nelze odhlédnout od výpovědi žalovaného, který uvedl, že se domnívá, že pro něho převod členských práv a povinností z paní [celé jméno svědkyně] zprostředkovávala taktéž realitní kancelář [anonymizováno]. Pokud tedy žalovanému převod zprostředkovávala realitní kancelář, které standardně lustrují při převodu majetku osoby v dostupných databázích, s cílem posoudit rizikovost těchto osob, lze tím spíš po žalovaném požadovat, aby u paní [celé jméno svědkyně] prověřil, zda není t. č. v exekuci. S ohledem na shora uvedené má tedy soud za prokázané, že dohoda o převodu členských práv a povinností ze dne [datum] mezi žalovaným a [celé jméno svědkyně] je neplatná, a to z důvodu dovolání se relativní neplatnosti, a zároveň soud dovodil, že žalovanému ani nesvědčí dobrá víra při uzavření shora uvedené dohody, kdy si nedostatečně prověřil rizikovost osoby paní [celé jméno svědkyně], když neověřil v Centrální evidenci exekucí to, zda proti ní není nařízena exekuce, kdy s vyložením nepatrného úsilí by zjistil, že proti paní [celé jméno svědkyně] byla exekuce nařízena a ta byla omezena v dispozici se svým majetkem. Tato okolnost jde žalovanému k tíži o to víc, že je profesionálem v oblasti prodeje realit, a je tak znalí toho, jakým způsobem je třeba posoudit rizikovost osoby, se kterou uzavírá dohody. S ohledem na shora uvedené tak neobstojí tvrzení žalovaného, že neměl povědomí o probíhajícím exekučním řízení paní [celé jméno svědkyně], když exekuční řízení jsou zveřejňovány v Centrální evidenci exekucí. Jak již bylo uvedeno výše, centrální evidence exekucí je veřejný seznam, který je veden, provozován a spravován Exekutorskou komorou České republiky. [příjmení] zveřejňuje údaje z centrální evidence exekucí způsobem umožňujícím dálkový přístup. Ve chvíli, kdy tedy bylo do Centrální evidence exekucí zapsáno zahájené exekuční řízení paní [celé jméno svědkyně], tak s ohledem na princip formální publicity, kdy Centrální evidence exekucí je veřejný seznam, je veřejně přístupný, každý do něj může nahlížet a neznalost zapsaných údajů nikoho neomlouvá, se nemůže žalovaný odvolávat na to, že o zahájeném exekučním řízení neměl povědomí. Nad to soud uvádí, že je běžnou praxí pro realitní kanceláře zevrubně prověřit pro svého klienta osobu, se kterou má být uzavřena např. kupní smlouva, či smlouva nájemní. Vzhledem k tomu, že žalovaný v dané věci neučinil dostatečné posouzení rizikovosti paní [celé jméno svědkyně], jdou následky tohoto jednání k jeho tíži. Následně v návaznosti na shora uvedené závěry posoudil i platnost dohody o převodu členských práv a povinností ze dne [datum] uzavřené mezi účastníky, a dovodil, že tato dohoda je také neplatná, a to na základě stejného principu, jako u dohody uzavřené mezi žalovaným a paní [celé jméno svědkyně]. Vzhledem k tomu, že žalovaný nenabyl platně členská práv a povinností, nemohl je ani platně převést na žalobce. I tento případ je nutný posuzovat jako převod členských práv a povinností od nevlastníka a v souladu s principem nemo plus iuris. Stejně tak ani v tomto případě nelze postupovat dle § 446 obch. zák., a lze i na tento případ aplikovat závěry uvedené pro první dohodu žalovaného. Pokud se týče otázky dobré víry žalovaného při převodu na žalobce, soud zde odkazuje na shora uvedená zjištění, kdy soud dovodil, že žalovanému při uzavření první dohody nesvědčila dobrá víra, a ta mu logicky nemohla svědčit ani při druhém převodu. Soud tak uzavřel, že dohoda o převodu členských práv a povinností ze dne [datum] uzavřená mezi účastníky, je neplatná. Nad to soud dodává, že s ohledem na shora uvedené, není přiléhavá argumentace žalovaného, který se dovolává ochrany práv nabyvatelů jednajících v dobré víře, když argumentoval především nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 2. 2009, sp. zn. I. ÚS 143/07, a rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2014, sp. zn. 30 Cdo 1994/2014. S ohledem na shora uvedené, kdy soud uzavřel, že žalovaný nejednal v dobré víře při původním převodu členských práv a povinností od paní [celé jméno svědkyně], nemůže se žalovaný z tohoto důvodu následně dovolávat ochrany dobrověrného jednání. Vzhledem k tomu, že soud uzavřel, že dohoda převodu členských práv a povinností ze dne [datum], je neplatná, vznikl mezi účastníky synallagmatický vztah. Plnění z neplatné smlouvy je jedním z případů bezdůvodného obohacení definovaných § 451 obč. zák. Ustanovení § 457 obč. zák. pak upravuje způsob vydání bezdůvodného obohacení, jestliže smlouva, podle níž si strany vzájemně plnily, byla neplatná nebo byla zrušena. V takovém případě jsou účastníci smlouvy povinni vrátit si navzájem vše, co podle smlouvy dostali. Následně tedy soud přistoupil k určení částky, kterou je žalovaný povinen žalobci zaplatit. Mezi účastníky zůstalo sporným, v jaké částce si sjednali kupní cenu. V dohodě o převodu členských práv a povinností ze dne [datum] uzavřené mezi účastníky, v článku 2. 4., je uvedeno, že výše kupní ceny a způsob a lhůta úhrady byla sjednána v samostatné smlouvě. Dle pokynu odvolacího soudu soud vyslechl účastníky, aby vyjasnil výši a způsob sjednané kupní ceny. Žalobce uvedl, že kupní cenu ve výši 1 630 000 dojednal se zástupcem realitní kanceláře, kdy se tato částka skládala ze zálohy (rezervačního poplatku) ve výši 150 000 Kč a z částky 1 480 000 Kč. Žalovaný uvedl, že převod za něho zprostředkovávala realitní kancelář, a že se domnívá, že [anonymizována dvě slova] byl oprávněn sjednat podmínky převodu členských práv a povinností. Vzhledem k tomu, že žalobce jednal s [anonymizována dvě slova] (který byl oprávněn sjednán obsah smluv) o obsahu předmětných smluv, kdy byla dohodnuta celková částka za převod ve výši 1 630 000 Kč, lze uzavřít, že byla tímto způsobem uzavřena ústní smlouva o výši úhrady za převod členským práva a povinností. Z provedených výslechů a provedených důkazů má soud za prokázané, že mezi účastníky byla sjednaná výše ceny za převod v celkové výši 1 630 000 Kč, kdy část této ceny tvořil rezervační poplatek ve výši 150 000 Kč, který následně byl následně použit k úhradě provize za služby realitní kanceláře. Podpůrně i ze Smlouvy příkazní plyne, že částka 1 480 000 Kč představuje pouze část úplaty za převod členských práv a povinností. Z účastnických výpovědí pak plyne, že druhá část úplaty je ve výši 150 000 Kč, a tato část byla použita na platbu provize realitní kanceláři, kdy ale tuto provizi byl povinen uhradit žalovaný, který při své výpovědi uvedl, že rezervační poplatek byl pravděpodobně započten na provizi realitní kanceláře. Z výpovědi žalovaného tedy plyne, že část sjednané kupní ceny měla být použita na uhrazení provize realitní kanceláři. Na základě shora uvedeného je žalovaný povinen vydat žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 1 630 000 Kč spočívající zaplacené kupní ceně za členská práva a povinnosti, a proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. Vzhledem k prodlení s plněním peněžitého dluhu (§ 1970 o.z.) byla žalovanému rovněž uložena povinnost z této dlužné částky zaplatit úroky z prodlení, a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

7. Na daný případ aplikoval soud zákon č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen obč. zák.)., zákon č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník (dále jen„ obch. zák.“) a zákon č. 120/2001 Sb., exekuční řád (dále jen„ exekuční řád“). Dle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Dle § 39 obč. zák. je neplatný právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům. Dle § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal. Dle § 451 obč. zák. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Dle § 446 obch. zák. kupující nabývá vlastnické právo i v případě, kdy prodávající není vlastníkem prodávaného zboží, ledaže v době, kdy kupující měl vlastnické právo nabýt, věděl nebo vědět měl a mohl, že prodávající není vlastníkem a že není ani oprávněn zbožím nakládat za účelem jeho prodeje. Dle § 125 odst. 2 exekuční řád, ve znění platném do 30. 6. 2010, Centrální evidence exekucí je veřejný seznam, který je veden, provozován a spravován Komorou. Komora zveřejňuje údaje z centrální evidence exekucí způsobem umožňujícím dálkový přístup. Dle § 44a odst. 1 exekuční řád, ve znění platném do 30. 6. 2010, po doručení usnesení nesmí povinný nakládat se svým majetkem včetně nemovitostí a majetku patřícího do společného jmění manželů, vyjma běžné obchodní a provozní činnosti, uspokojování základních životních potřeb svých a osob, ke kterým má vyživovací povinnost, a udržování a správy majetku. Právní úkon, kterým povinný porušil tuto povinnost, je neplatný. Právní úkon se však považuje za platný, pokud se neplatnosti právního úkonu nedovolá exekutor, oprávněný, nebo přihlášený věřitel, aby zajistili uspokojení vymáhané pohledávky. Právní účinky dovolání se neplatnosti nastávají od účinnosti právního úkonu, dojde-li exekuční příkaz nebo jiný projev vůle exekutora, oprávněného, nebo přihlášeného věřitele všem účastníkům právního úkonu, jehož neplatnosti se exekutor, oprávněný nebo přihlášený věřitel dovolává.

8. Výrok II. o nákladech řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o.s.ř., ve sporu úspěšnému žalobci přiznal soud náhradu nákladů řízení tvořených zaplaceným soudním poplatkem ve výši 89 000 Kč a náklady zastoupení žalobce advokátem 274 428 Kč včetně DPH (odměna advokáta za 15 úkonů právní služby dle vyhl. č. 177/1996 Sb. ve výši 222 300 Kč a 15 paušálních částek po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky číslo 177/1996 Sb.). Soud nepřiznal žalobci náhradu za použití vlastního motorového vozidla, neboť tuto lze poskytnout pouze v případě, pokud k jeho použití došlo s předchozím souhlasem soudu. Dle § 30 odst. 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb., o jednacím řádu pro okresní a krajské soudy, účastníku se hradí skutečné, účelné a hospodárné cestovní výdaje veřejným hromadným dopravním prostředkem. Pokud s předchozím souhlasem soudu použil účastník vlastního motorového vozidla, poskytne se mu náhrada podle zvláštního právního předpisu (zák. č. 119/1992 Sb.). Uvedená úprava se analogicky použije též na poskytování náhrad zástupci účastníka. Rovněž zástupce účastníka má tedy nárok na náhradu za použití vlastního motorového vozidla pouze v případě, že jej použil s předchozím souhlasem soudu. Zástupce žalobce byl o tomto poučen ve vzoru 341 (poučení osoby předvolané nebo vyrozuměné o soudním jednání či jiném soudním roku v občanskoprávním řízení), který mu byl doručen současně s předvoláním k prvnímu jednání. Soud v daném případě neshledal naplnění podmínek pro aplikaci § 150 o.s.ř., žalovaný sice nezavinil neplatnost dohody, tuto však nelze přičítat ani k tíži žalobce. Bude tedy záviset na rozhodnutí žalovaného, zda jím uhrazenou náhradu nákladů řízení bude vymáhat jako škodu po osobě, která neplatnost dohody způsobila.

Poučení