40 C 6/2021

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Kozákovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] pro zaplacení 557 951 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce žádá, aby soud uložil žalované povinnost zaplatit mu částku ve výši 557 951 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované, k rukám jejího právního zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 78 698,40 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou soudu doručenou dne [datum] domáhal po žalované z titulu uzavřené pojistné smlouvy vyplacení doplatku na odkupném ve výši 557 951 Kč s příslušenstvím. Žaloba vychází z tvrzení, že žalobce a žalovaná dne uzavřeli dne [datum] pojistnou smlouvu o investičním životním pojištění PROFI Invest [číslo]. Pojištění na základě této smlouvy zaniklo dne [datum], k žádosti žalobce. Žalovaná vyplatila žalobci v souvislosti s ukončením pojištění odkupné ve výši 315 627 Kč. Žalobce je přesvědčen, že žalovaná stanovila částku odkupného mylně, a proto požaduje doplatit ještě částku ve výši žalované sumy.

2. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že žalovaný nárok plném rozsahu neuznává. Žalovaná má za to, že v prvé řadě by se soud měl zabývat skutečností, zda nárok uplatňovaný žalobou není promlčen, a v tomto rozsahu vznáší námitku promlčení. Žalobce se totiž původně domáhal návrhem na zahájení řízení u finančního arbitra ze dne [datum], v rámci řízení vedeného pod sp. zn. FA/SR/ZP [číslo], vydání bezdůvodného obohacení a příslušenství, in eventum o určení, že náklady a poplatky účtované žalované souvislosti s pojistnou smlouvou nebyly platně sjednány. Dne [datum] byl finančním arbitrem ve věci vydán nález, kterým byl uplatněný nárok zčásti zamítnut, což je obci nevyhovovalo a vzal svůj návrh zpět, načež bylo řízení usnesením ze dne [datum] zastaveno. Pojistná smlouva byla uzavřena dne [datum], žalobce se o jím tvrzeném bezdůvodném obohacení mohl dozvědět již při uzavírání pojistné smlouvy. Žalobce tedy nabyl vědomost o vzniku údajného bezdůvodného obohacení již dne [datum] a subjektivní promlčecí doba v trvání dvou let plyne od každé platby pojistného zaplacené žalobcem (stejně je judikováno i Nejvyšším soudem ČR, např. rozhodnutí sp. zn. 28 Cdo 2598/2020-240). Poslední platbu pojistného uhradil žalobce dne [datum]. Žaloba byla u soudu podána až dne [datum], promlčeno je tak veškeré bezdůvodné obohacení ve výši pojistného zaplaceného přede dnem [datum]. Vzhledem k tomu, že žalobce po dni [datum] na pojistnou smlouvu neplnil ničeho, na straně žalované nedošlo a ani nemohlo dojít k jejímu bezdůvodnému obohacení. Žalovaná i přesvědčena, že jí vznese na námitka promlčení je důvodná a není v rozporu s dobrými mravy, V tomto rozsahu odkazuje na bohatou rozhodovací praxi níže podepsaného soudu, Městského soudu v Praze jakožto soudu odvolacího i judikaturu nejvyššího soudu a ústavního soudu. Pro případ, že by soud ve věci aplikoval tříletou promlčecí dobu, žalobce uplatnil námitku započtení, a to tak, že započetl výši uhrazeného odkupného na zaplacené pojistné v období od [datum] do [datum]. Žalovaná dále uvádí, že nejednala rozporu s pojistnou smlouvou, když snížila plnění při ukončení pojistné smlouvy, neboť součástí této smlouvy byly i náklady, poplatky a rizikové pojistné ve smlouvě sjednané. Čl. 3.1 Doplňkových pojistných podmínek stanoví, že„ Pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění a počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad pojistitele.“ Článek 1.6 DPP stanoví, že„ pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění rizikové pojistné za základní pojištění.“ Žalovaná zastává názor, že pokud ujednání pojistné smlouvy byla pro žalobce nejasná, neměl pojistnou smlouvu uzavírat, resp. mohl ji vypovědět ve lhůtě dvou měsíců po jejím uzavření. Má za to, že bez dalšího nelze přičítat pojišťovně subjektivně špatné rozhodnutí spotřebitele pouze proto, že pojišťovna je v roli silnější strany.

3. K vyjádření žalované se žalobce vyjádřil tak, že uvedl, že pojistná smlouva byla ukončena v říjnu 2019 a odkupné mu bylo vyplaceno v listopadu 2019. Žalobce tak nárok na řádné plnění z ukončené pojistné smlouvy ukončil v otevřené tříleté promlčecí době. V případě, že soud posoudí pojistnou smlouvu jako neplatnou, namítá, že námitka promlčení vznesená žalovanou je v rozporu s dobrými mravy. Žalobce přitom poukazuje na rozsudek Městského soudu v Praze, sp. zn. 23 Co 375/2020 ze dne 13. 1. 2021 a uvádí, že námitkou promlčení se žalovaná snaží ekonomicky těžit z rozdílu mezi řádným plněním z pojistné smlouvy a nepromlčenou částí bezdůvodného obohacení. Za nesprávný považuje žalobce i závěr, že pro počátek běhu subjektivní promlčecí doby je rozhodný okamžik, kdy se oprávněný skutečně dozví o tom, že došlo na jeho úkor k získání bezdůvodného obohacení, kdo je získal, přičemž touto vědomostí nemíní znalost právní kvalifikace, nýbrž pouze skutkových okolností, z nichž lze odpovědnost za bezdůvodné obohacení dovodit. Žalobce je přesvědčen, že tento závěr učinily obecné soudy zcela schematickou aplikací judikatury nejvyššího soudu, aniž by vzaly v úvahu individuální aspekty sporu. Dále poukazuje na skutečnost, že jednání systémově poškozující klienty byla jen důsledkem vědomého ignorování legislativy, stanovisek regulátora a judikatury. Praktiky žalované byly nekalé, ačkoli žalovaná měla zákonnou povinnost zřídit a udržovat funkční efektivní řídící a kontrolní systém (vnitřní systém kontroly), tuto nesplnila. Pokud by naplněna byla, žalovaná by musela nejpozději s okamžikem zřízení oddělení compliance vyhodnotit nesoulad svého jednání v předsmluvní fázi se zákonem o ochraně spotřebitele, k datu zveřejnění úředního sdělení ČNB ze dne [datum] revidovat své právní dokumenty a vyhodnotit nesoulad svých postupů s právními předpisy, nejpozději v roce se 2014 vypořádat s právním názorem finančního arbitra, který opakovaně v rámci předběžného posouzení sděloval žalované, že příslušná ujednání DPP týkající se srážek počátečních a správních nákladů a rizikového pojistného, jsou neplatná. Žalovaná tak ve výsledku uplatněnou námitkou promlčení těží z vlastní vědomé nepoctivosti a protiprávního jednání.

4. V rámci jednání, které se konalo dne [datum], soud poskytl žalobci poučení ve smyslu ust. §118a odst. 2 o.s.ř. o tom, že věc bude právně posuzována jako nárok z bezdůvodného obohacení, neboť má za to, že pojistná smlouva je absolutně neplatná. K tomuto poučení soudu žalobce svůj návrh na zaplacení částky 557 951 Kč s přísl. doplnil tak, že uvedl, že žalovaná částka představuje sumy zaplaceného pojistného na neplatnou pojistnou smlouvu za celou dobu jejího trvání ponížené o částku 315 627 Kč, která představuje vyplacené odkupné. Žalobce současně sdělil, že netrvá na výslechu svědků navržených v jeho podání ze dne [datum], neboť soudy by vůbec neměly v dané věci s ohledem na rozhodnutí ESD sp. zn. C [číslo], promlčení ve věci aplikovat.

5. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění:

6. Dne [datum] žalobce a žalovaná uzavřeli pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo životní pojištění PROFI Invest s počátkem pojištění [datum] na pojistnou dobu 20 let, a to na pojištění pro případ smrti nebo dožití, s měsíčním běžným pojistným ve výši 4 645 Kč (5 000 Kč minus 355 Kč, které představuje pojistné na úrazové pojištění), sjednanou garantovanou částkou pro případ smrti 1 000 000 Kč. Pojistná smlouva obsahuje prohlášení pojistníka (žalobce), že při uzavření smlouvy převzal Všeobecné pojistné podmínky životního pojištění a Doplňkové podmínky životního pojištění (pojistná smlouva [číslo]).

7. Podle bodu 2.3 doplňkových pojistných podmínek se rizikovým pojistným rozumí úplata za pojištění rizika smrti nebo jiného rizika pojištěného pojištěním sjednaným pojistnou smlouvou. Dle bodu 2.5 se kapitálovou hodnotou rozumí aktuální hodnota pojištění a člení se na kapitálovou hodnotu s garantovanou technickou úrokovou mírou a kapitálovou hodnotou negarantovanou. Kapitálová hodnota se snižuje k 1. dni každého zúčtovacího období o rizikové pojistné za základní pojištění, počáteční a správní náklady a poplatky. Kapitálová hodnota se zvyšuje o zaplacené pojistné. Kapitálová hodnota se může měnit s ohledem na vývoj cen podílových jednotek jednotlivých vnitřních fondů. Dále se kapitálová hodnota může snižovat o mimořádné výběry. Dle čl. 1, bod 1.5 je pojistitel oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění, dle bodu 1.6 rizikové pojistné za základní pojištění stanoví pojistitel podle pojistně technických zásad pojistitele, především s ohledem na pohlaví a věk pojištěného, pojistnou částku platnou pro aktuální zúčtovací období a na zdravotní stav pojištěného k datu sjednání pojištění nebo k datu poslední změny pojistné částky nebo pojistného. Čl. 1 bod 2.1 stanoví, že pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad pojistitele. Čl. 1 bod 2.2 pak stanoví, že pojistitel je oprávněn započítat pojistníkovi inkasní náklady za každé zaplacené pojistné. Ustanovení čl. 2 bod [číslo] a [číslo] stanoví, že dožije-li se pojištěný konce pojištění či zemře-li v jeho průběhu, žalovaná mu vyplatí sjednanou pojistnou částku a kapitálovou hodnotu pojištění (doplňkové pojistné podmínky).

8. Podle čl. 9 odst. 3 všeobecných pojistných podmínek pojištění pro případ smrti, které bylo sjednáno na přesně stanovený počet let, pro neplacení pojistného zaniká (všeobecné pojistné podmínky).

9. V souvislosti s ukončením pojistné smlouvy žalovaná vyplatila žalobci odkupné ve výši 315 627 Kč (shodné tvrzení, přípis žalované z [datum]).

10. Žalobkyně běžné pojistné platila měsíčně, celkem na pojistném dle pojistné smlouvy zaplatila 874 084 Kč, přičemž poslední platba byla učiněna dne [datum]. Žalovaná vyplatila dne [datum] odbytné ve výši 315 627 Kč (přehled placeného pojistného).

11. Žalovaná zaslala žalobci též informace k pojistné smlouvě, ze kterých vyplývá celková pojistná částka, celkové měsíční pojistné a aktuální stavy investičních fondů (informace k pojistné smlouvě ze dne [datum], [datum] a [datum]).

12. Žalovaná žalobci každoročně, vždy k výročí pojistné smlouvy, zasílala výroční dopis, ve kterém ho informovala o výši pojistné částky pro případ smrti pojištěného, dále o výši zaplaceného běžného pojistného, mimořádného pojistného, kapitálové hodnoty pojištění a provedených výběrech. Dále jej informovala o počtu podílových jednotek v jednotlivých investičních fondech (výroční dopisy z [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]).

13. Přípisem ze dne [datum] žalovaná žalobci sdělila, že pojištění na základě pojistné smlouvy bylo ukončeno a částku odkupného ve výši 315 627 Kč žalovaná posílá na účet žalobce (přípis ze dne [datum]).

14. Z dokumentu nazvaného mechanismus a výše počátečních nákladů vystaveného žalovanou po ukončení pojistné smlouvy soud zjistil, v jaké výši byly v jednotlivých měsících a letech strhávány částky na počáteční a správní náklady a jak se vyvíjela kapitálová hodnota pojištění na základě které pak byla určena i výše odkupného (mechanismus a výše počátečních a správních nákladů).

15. Dne [datum] žalobce podal návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem, jehož předmětem bylo určení neplatnosti pojistné smlouvy a požadavek na zaplacení částky 715 000 Kč s příslušenstvím, představující zaplacené pojistné, to vše z titulu bezdůvodného obohacení. Dne [datum] finanční arbitr vydal nález, kterým určil, že pojistná smlouva je v části životního pojištění neplatná a žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 338 690 Kč s příslušenstvím, ve zbývajícím rozsahu návrh žalobkyně zamítl (výzva k vydání bezdůvodného obohacení z důvodu absolutní neplatnosti pojistné smlouvy, návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem, nález finančního arbitra z [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] [číslo], nesporné tvrzení). Usnesením ze dne [datum] finanční arbitr řízení následně zastavil, a to z důvodu, že žalobce vzal svůj návrh na zahájení řízení před finančním arbitrem zpět (usnesení finančního arbitra ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] [číslo], nesporné tvrzení).

16. Přípisem ze dne [datum] se žalobce obrátil na žalovanou s předžalobní výzvou k zaplacení částky ve výši 557 951 Kč (dopis ze dne [datum]). Žalovaná argumentaci žalobce i jeho žádost dopisem ze dne [datum] odmítla (dopis ze dne [datum]).

17. Žalovaná v řízení uplatnila námitku promlčení všech nároků žalobce, neboť tyto nároky vyplývají z jednotlivě placených částek pojistného, přičemž poslední pojistné bylo žalobcem zaplaceno dne [datum], žaloba byla podána dne [datum], tedy po uplynutí dvouleté promlčecí doby dle ust. §107 zákona č. 40/1964 Sb. Proti uplatněné námitce promlčení žalobce brojí argumentací, že (i) tato námitka představuje rozpor s dobrými mravy a že (ii) v dané věci je nutno přihlédnout k tomu, že žalovaná se obohatila úmyslně, v kterémžto případě promlčecí lhůta činí deset let ode dne, kdy k bezdůvodnému obohacení došlo.

18. K prokázání těchto tvrzení žalobce navrhl provedení důkazu (řazeno dle časové posloupnosti) interním sdělením [číslo] 2005 z [datum], úředním sdělením ČNB [číslo] z [datum], dokumentem nazvaným Dohledový benchmark [číslo] z [datum], vybranými články z tisku v období let 2005 – 2010, anonymizovanými protokoly z různých řízení před finančním arbitrem, obsahující informaci finančního arbitra o předběžném právním názoru na řešení sporu uskutečněných v roce 2014 a dále výslechy svědků – vedoucího zaměstnance žalované z oddělení compliance, vedoucího interního auditu žalované [příjmení] [jméno] [příjmení], vedoucího právního oddělení žalované [příjmení] [jméno] [příjmení] a právního experta žalované, Mgr. [jméno] [příjmení], přičemž svůj požadavek na výslech jmenovaných svědků následně změnil tak, že na něm již netrvá.

19. Z dokumentu nazvaného interní sdělení [číslo] 2005 soud zjistil, že jím jeden interní zaměstnanec žalované sděloval v roce 2005 dalším interním zaměstnancům žalované, jak postupovat v případě, že klient žádá vyplatit odkupné a jak klientovi vysvětlit, že výplata odkupného je pro něj nevýhodná a vyplatí se mu ve smlouvě pokračovat.

20. Z dokumentu nazvaného úřední sdělení ČNB z [datum] soud zjistil, že tímto sdělením vydaným v rámci působnosti dohledového orgánu v oblasti pojišťovnictví a částečně i dodržováním vybraných povinností vyplývajících ze zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ČNB upozornila na problematiku ryze formálního výkladu plnění informačních povinností s tím, že„ u pojistných smluv životního pojištění, zvláště pak u těch, kde je nositelem investičního rizika pojistník (tzv. investiční životní pojištění), ČNB i s ohledem na zákaz nekalých obchodních praktik očekává, že pojišťovny a pojišťovací zprostředkovatelé vezmou v úvahu nejen vhodný rozsah, názornost a způsob sdělování informací, ale také individuální situaci zájemců o uzavření pojistné smlouvy, zejména jejich finanční gramotnost (tj. schopnost porozumět, pochopit a vyhodnotit sdělované informace), věk, finanční možnosti, požadavky a potřeby, včetně investičních cyklů!“ Dále upozornila na to, že zájemce o uzavření pojistné smlouvy investičního životního pojištění musí být seznámen se všemi nákladovými parametry pojištění, a to nejen těmi, které jsou spojeny s uzavřením pojistné smlouvy, ale i těmi, které jdou nebo mohou jít k tíži pojistníka během trvání pojistné smlouvy, a dále se strukturou předepsaného pojistného, minimálně v členění na tyto položky: rizikové pojistné (v členění dle jednotlivých rizik), rezervotvorná složka pojistného, veškeré náklady spojené se vznikem a správou pojištění. Za vhodnou strukturu informací považuje ČNB např. přehledné grafické znázornění nebo tabulku, aby bylo zjevné, jaká část z předepsaného pojistného připadá na úhradu nákladů spojených se vznikem a správou konkrétního pojištění a na jednotlivá rizika pojištění nebo připojištění, a dále jaká část tvoří rezervotvornou složku pojistného. Grafické znázornění nebo tabulka obsahuje dále informace o všech částkách snižujících hodnotu podílů nebo cenu podílové jednotky podkladových fondů.

21. Z dokumentu nazvaného Dohledový benchmark [číslo] z [datum] soud zjistil, že ČNB vydala další doporučení ohledně způsobu informování potenciálních zákazníků žalované v oblasti pojištění, přičemž názory obsažené v této informaci vyjadřují názor pracovníků sekce dohledu nad finančním trhem ČNB, který je aplikován v dohledové praxi. Soud a případně i bankovní rada ČNB mohou zaujmout odlišný názor. Postup v souladu s informacemi v tomto materiálu však bude ČNB při výkonu dohledu nad finančním trhem považovat, v mezích okolností posuzování daného konkrétního případu, za postup v souladu s relevantními právními předpisy vztahujícími se k dané oblasti.

22. Další navržené důkazy soud neprováděl, neboť z tvrzení žalobce je zřejmé, že úmysl žalované bezdůvodně se obohatit dovozuje již ze skutečnosti, že se žalovaná neřídila dostatečně pokyny svého dohledového orgánu ohledně rozsahu poskytovaných informací při uzavírání pojistných smluv i v průběhu jejich trvání, byť mohly být pouze doporučujícího charakteru, a z této skutečnosti dovozuje srozumění žalované s tím, že pojistná smlouva může být neplatná, a přesto nadále inkasovala pojistné. Tato tvrzení jsou pak prokazována dokumenty popsanými v odst. 20. a 21. výše a provedení výslechu navržených osob ke stejným skutečnostem považuje soud za nadbytečné, krom toho z návrhu na jejich výslech ustoupil i sám žalobce. Stejně tak soud nepovažoval za relevantní provedení dokumentu Evropské komise s názvem„ Pokyny k výkladu a uplatňování směrnice Rady 93/13 EHS ze dne [datum] o zneužívajících ujednáních ve spotřebitelských smlouvách, když důvody namítané nemravnosti uplatněné námitky promlčení nelze v dané věci aplikovat, jak podrobně uvádí soud níže.

23. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené shodné či nesporné tvrzení účastníků, jakož i o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla zpochybňována. Další dokazování soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

24. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.

25. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem:

26. Podle ustanovení § 3028 odst. 1 zákona. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014, (dále jen„ NOZ“) se tímto zákonem řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí účinnosti. Podle odst. 2 není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Podle odst. 3 není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinností budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

27. Podle ustanovení § 3036 NOZ podle dosavadních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet pod dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

28. Vzhledem k tomu, že právní vztah mezi účastníky vychází z pojistné smlouvy uzavřené dne [datum], řídí se tento právní vztah zákonem č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a zák. č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem (dále jen„ obč. zák.“).

29. Podle ustanovení § 2 zákona o pojistné smlouvě je pojistná smlouva smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné.

30. Podle ustanovení § 37 odst. 1 obč. zák. právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný.

31. Podle ustanovení § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

32. Podle ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák. kdo se úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

33. Dle ust. § 451 odst. 2 obč. zák. je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

34. Podle ustanovení § 457 obč. zák. je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

35. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že pojistná smlouva nazvaná„ Životní pojištění PROFI Invest“ [číslo] ze dne [datum] je absolutně neplatným právním úkonem dle § 37 odst. 1 obč. zák., neboť neobsahuje konkrétní ujednání o výši rizikového pojistného za pojištění. Konkrétní výše rizikového pojistného nebyla ve smlouvě ujednána a nelze ji zjistit ani z doplňkových pojistných podmínek či jiných smluvních dokumentů. Pokud je v čl. 1 doplňkových pojistných podmínek odkazováno na pojistně technické zásady pojistitele, nejde o dokument pojišťovny stanovící konkrétní sazby pojistného, nýbrž o objektivně existující metody, které žalovaná obligatorně používá. Takový odkaz je nicméně zcela neurčitý a jedná se o neplatné ujednání. Vzhledem k tomu, že však ujednání o výši rizikového pojistného nelze od ostatního obsahu pojistné smlouvy oddělit, neboť není zjistitelné, jaká část běžného pojistného po odečtení rizikového pojistného má být investována do nákupu podílových jednotek, a není-li ujednáno konkrétní rizikové pojistné, nejde vůbec o pojištění, neboť celé běžné pojistné by v takovém případě mělo být investováno, jedná se o neplatný právní úkon. Ostatně obdobně již rozhodl i Městský soud v Praze v rozhodnutí č.j. 29 Co 420/2019-146, který se rovněž zabýval otázkou platnosti pojistné smlouvy žalované o životním pojištění PROFI Invest a dospěl ke stejnému právním závěru. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že i ujednání o některých dílčích poplatcích (počáteční, správní a inkasní náklady) má soud za neplatné (ujednání čl. 1 bod 2.1 a 2.2 Doplňkových pojistných podmínek, podle kterých je pojistitel oprávněn snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o„ počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad pojistitele“ a započítat pojistníkovi„ inkasní náklady za každé zaplacené pojistné“), nikoli však za neoddělitelné od ostatního obsahu smlouvy. Neplatnost je dána neurčitostí předmětného ujednání plynoucí již jen z toho, že nelze bez pochyb (ani výkladem) určit, co konkrétně je myšleno„ počátečními“ či„ správními“ nebo„ inkasními“ náklady. Ačkoli žalobce sám neplatnost pojistné smlouvy nenamítal, soud k ní přihlédl z úřední povinnosti, když shora popsané nedostatky pojistné smlouvy způsobují její absolutní neplatnost.

36. Pokud byla výše uvedená pojistná smlouva absolutně neplatným právním úkonem a žalobce dle této neplatné pojistné smlouvy platil pojistné, vzniklo na straně žalované bezdůvodné obohacení dle § 451 odst. 2 obč. zák. představující platby pojistného, přičemž soud uvádí, že promlčecí doba pak běží pro jednotlivé platby zvlášť.

37. Podle § 107 odst. 1 obč. zák. se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Dle odst. 2 citovaného ustanovení se nejpozději právo na plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo.

38. Pokud jde o počátek subjektivní dvouleté promlčecí lhůty, pak, dle právního názoru soudu, tato začala ohledně každé platby pojistného běžet jeho zaplacením, neboť žalobce ke dni podpisu pojistné smlouvy znal konkrétní obsah této pojistné smlouvy, tj. znal rozhodné skutkové okolnosti, z nichž mohl dovodit neplatnost pojistné smlouvy a je irelevantní, zda si žalobce pojistnou smlouvu vyhodnotil jako platnou či neplatnou (shodně též např. usnesení NS ČR sp. zn. 28 Cdo 2598/2020 z 24. 11. 2020). Proto by bylo možné přiznat žalobci bezdůvodné obohacení nejvýše za dva roky zpětně od podání této žaloby.

39. Vzhledem k tomu, že žalobce zaplatil poslední platbu pojistného dne [datum], přičemž žaloba byla podána dne [datum], má soud za prokázané, že nárok žalobce na vydání bezdůvodného obohacení je promlčen, neboť ode dne uskutečnění poslední platby pojistného uplynula dvouletá promlčení lhůta.

40. Pouze nad rámec uvedeného soud uvádí, že nesouhlasí s názorem žalobce, že objektivní promlčecí lhůta je v daném případě 10 let, neboť žalovaná měla jednat úmyslně. Ze samotné skutečnosti, že žalovaná se žalobcem uzavřela neplatnou pojistnou smlouvu nelze totiž dovodit úmysl žalované se bezdůvodně obohatit s tím, že pokud žalobce v žalobě argumentoval, že úmysl žalované vyplývá ze skutečnosti, že pojistná smlouva byla uzavřena bez předchozího informování spotřebitele (pojistníka) o nákladové struktuře pojištění, pak tento argument považuje soud za nepřípadný, neboť úmysl se musí vztahovat k vůli subjektu záměrně uzavřít neplatnou smlouvu a získat tak bezdůvodné obohacení, což však má soud v daném případě za vyvrácené, neboť z chování žalované po uzavření smlouvy (např. vyplacení odkupného) je evidentní, že tato považovala pojistnou smlouvu za platnou, navíc žalobce rovněž pojistnou smlouvu uzavřel, ačkoli mu z obsahu Doplňkových pojistných podmínek muselo být zřejmé, že nezná výši rizikového pojistného či počáteční a správní náklady, a taky soud z této skutečnosti nedovozuje, že by žalobce chtěl úmyslně uzavřít neplatnou pojistnou smlouvu. S ohledem na výše uvedené tak soud považuje za zcela správný právní názor finančního arbitra, že nárok žalobce podléhá promlčení v obecné tříleté, resp. dvouleté, promlčecí lhůtě.

41. Dále se soud zabýval i otázkou, zda námitka promlčení vznesená žalovanou není v rozporu s dobrými mravy. Podle ustálené judikatury uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (viz. rozsudek NS ČR ze dne 22.8.2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, či usnesení NS ČR ze dne 24.11.2020, sp. zn. 28 Cdo 2598/2020). Nejvyšší soud dále ve svém rozhodnutí ze dne 27.5.2020, č.j. 23 Cdo 1254/2020-399 znovu zopakoval, že„ Ve vztahu k rozporu námitky promlčení s dobrými Nejvyšší soud dlouhodobě zastává názor, že dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění promlčecí námitky by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, v nichž by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marně uplynutí promlčecí doby nezavinil a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2017, sp. zn. 26 Cdo 3355/2016, či ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. 33 Cdo 4769/2018, nebo rozsudek téhož soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. 27 Cdo 2826/2017, uveřejněný pod [číslo] 2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2905/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či usnesení téhož soudu ze dne 17. 10. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1846/2018). Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je pak třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2648/2003, a rozsudky téhož soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 33 Odo 561/2006, a ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 33 Cdo 126/2009). Odepřít výkon práva spočívajícího ve vznesení námitky promlčení lze jen na základě skutečností, které nastaly nebo vznikly poté, co vzniklo právo, jehož prosazení se žalovaný vznesením námitky promlčení brání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2908/2014, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. 28 Cdo 1283/2019).“ 42. Z provedených důkazů nevyplynulo, že by námitka promlčení byla jakýmkoliv projevem zneužití práva na úkor žalobce, když ze všech vyjádření žalované např. reakcí na předžalobní výzvu, jednoznačně vyplývalo, že žalovaná nárok žalobce neuznává a námitkou promlčení se bránila ještě před zahájením řízení. Placením pojistného žalobce vytvořil na pojistném kapitálovou hodnotu, která měla být oprávněné osobě vyplacena v případě pojistné události. S ohledem na skutečnost, že pojistná smlouva kryla jak riziko smrti, tak i riziko dožití, bylo jisté, že žalovaná vyplatí z pojistné smlouvy pojistné plnění vždy. V případě platnosti pojistné smlouvy tedy nemohla nastat situace, kdy by si žalobce mohl po právu zaplacené pojistné ponechat. Konečně žalobce ani netvrdil, že by žalovaná nebyla v případě pojistné události připravena plnit. Žalobce se tak mohl domáhat svého nároku na vydání bezdůvodného obohacení před uplynutím promlčecí doby. Pokud žalobce v této souvislosti odkazoval na rozsudek Městského soudu v Praze č.j. 23 Co 375/2020-199, pak je třeba zdůraznit, že skutková situace byla v tomto případě odlišná. Jakkoli v obou případech šlo o investiční životní pojištění, nelze přehlédnout, že právě v případě druhé žalované pojišťovny pojistná smlouva neobsahovala vůbec žádné pojistné krytí. Právě s ohledem na skutečnost, že pojistná smlouva neposkytovala, byť sebemenší, pojistnou ochranu, Městský soud v Praze konstatoval, že akceptace uplatněné námitky promlčení se jeví vůči pojistníkovi jako právnímu laikovi a spotřebiteli nepřiměřeně tvrdá.

43. Pokud pak žalobce nemravnost vznesené námitky promlčení dovozoval z toho, že pojistná smlouva je neplatná a o této neplatnosti musela žalovaná vědět, i tento argument považuje zdejší soud za nepřiléhavý. Jak uvedl Nejvyšší soud, rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je pak třeba dovozovat pouze z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku. Skutečnost, že se někdo vědomě bezdůvodně obohacuje, nemá sama o sobě vliv na fakt, zda následně vznesená námitka promlčení je či není v rozporu s dobrými mravy, když tato skutečnost může mít vliv pouze na délku promlčecí doby, pokud se jedná o úmyslné bezdůvodné obohacení. Navíc v daném případě bylo možno neplatnost pojistné smlouvy dovodit ze samotného textu pojistné smlouvy, resp. doplňkových pojistných podmínek, které jsou její nedílnou součástí, jež byly žalobci známy, když v těchto byla jednoznačně uvedena vůle žalované strhávat si z kapitálové hodnoty pojištění počáteční a správní náklady, jež žalobce neznal, a rizikové pojistné, jehož výše nebyla určitě stanovena, nýbrž byla určena na základě technických zásad pojistitele, které však nebyly součástí pojistné smlouvy.

44. Ze všech důvodů uvedených shora uvedených se soud neztotožňuje s názorem žalobce, že v posuzované věci jde o případ, kdy by soud po zohlednění specifických okolností konkrétního sporu dospěl k závěru, že připuštění námitky promlčení by vedlo k neopodstatněnému vychýlení rovnováhy mezi účastníky smluvního vztahu způsobem, který by bylo nutno pokládat za nemravný.

45. Jak uvádí i sám žalobce a odkazuje přitom na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 329/2010 principu právní jistoty se lze dovolávat a lze ho považovat za korektiv ochrany legitimního očekávání pouze za situace, kdy se jej dovolává subjekt v dobré víře. V dobré víře přitom nemůže být subjekt, který má povědomost o tom, že si přivlastňuje majetek náležející jinému, tedy se například úmyslně bezdůvodně obohacuje. Jak bylo uvedeno v odst. 40 výše, soud nemá za prokázané, že v posuzované věci se žalovaná jakkoli úmyslně obohacovala, její dobrá víra tak narušena není.

46. Na závěr lze tedy uzavřít, že pro řádně a včasně uplatněnou námitku promlčení nelze nárok žalobci přiznat a žalobu je třeba pro nedůvodnost zamítnout.

47. Pro úplnost se soud ještě vyjadřuje k rozsudku ESD ve věci C [číslo], jež se dotýká otázky uplatnění promlčení v případě neplatnosti spotřebitelské smlouvy z důvodu existence zneužívajícího ujednání ve spotřebitelské smlouvě, přičemž tímto nikterak nepředjímá svůj postoj k otázce aplikace promlčení v případě, kdyby došel k závěru opačnému než uvedeno níže. Jakkoli má žalobce za to, že závěry obsažené v tomto rozhodnutí (v zásadě obsahující doporučení k „ neaplikování“ promlčení pro případy neplatnosti spotřebitelských smluv z důvodu zneužívající klauzule) lze vztáhnout i na posuzovaný případ, je soud je přesvědčen, že tomu tak v daném případě není, neboť (krom jiného) byla ve věci zjištěna neplatnost pojistné smlouvy dle obecných ustanovení hmotněprávních předpisů (občanského zákoníku) a nikoli podle speciálních ustanovení (§55 a 55 zákona č. 89/2012 Sb.) včleněných do občanského práva na ochranu spotřebitele a pojednávajících o neplatnosti v případě porušení speciálního zákazu stanoveného pro spotřebitelské smlouvy, tzv. zneužívajících klauzulí, jichž se předmětné rozhodnutí týká.

48. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 78 698,40 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle §8 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 557 951 Kč sestávající z částky 10 540 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast na jednání dne [datum], vyjádření ze dne [datum], účast na jednání dne [datum]) včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 65 040 Kč ve výši 13 658,40 Kč.

Poučení