40 C 66/2021

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Kozákovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 40 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 12 762 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. V části, kterou se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení částky ve výši 27 238 Kč, se žaloba zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni, k rukám jejího právního zástupce, náhradu nákladů řízení ve výši 14 342 Kč, a to ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhá vůči žalované zaplacení částky ve výši 40.000 Kč, jakožto peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení o přestupku dle zákona č. 82/1998 Sb. o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen,,zákon“).

2. Žaloba vychází z tvrzení, že dne [datum] došlo k dopravní [anonymizováno] v [obec] – [část obce], na ulici [ulice], kdy žalobkyně jako řidička osobního vozidla [značka automobilu], [registrační značka], předjížděla vpředu jedoucí osobní vozidlo [značka automobilu], [registrační značka], jehož řidič [jméno] [příjmení] odbočoval vlevo na místo vedoucí k parkovišti [anonymizována dvě slova], přestože je to obecnou úpravu zakázáno. Protože se žalobkyně nemohla bezpečně zařadit před vozidlo, které hodlala předjet, byla způsobena dopravní nehoda. Dne [datum] bylo oznámením o zahájení řízení o přestupku zahájeno vůči žalobkyni řízení o přestupku. Tento spor se táhl až do dne [datum], kdy nabylo právní moci konečné rozhodnutí ve věci. Celé řízení tedy trvalo více než dva roky, spor opětovně projednával odvolací orgán, který dvakrát zrušil rozhodnutí prvostupňového orgánu, kterým tento shledal žalobkyni nejdříve vinnou, aby posléze konečným rozhodnutím ve věci řízení proti ní zastavil. Nesprávný úřední postup správního orgánu žalobkyně spatřuje v extrémně dlouhém řízení o přestupku, kdy odvolací orgán opakovaně rozhodnutí prvostupňového orgánu rušil a vracel k novému projednání, čímž se řízení neúměrně prodloužilo. Dále žalobkyně spatřuje průtahy ve skutečnosti, že poté, co Krajský úřad Moravskoslezského kraje podruhé zrušil rozhodnutí Magistrátu města Ostravy, uložil tomuto orgánu, aby zadal zpracování nového znaleckého posudku, nicméně prvostupňový orgán nepodal žalobkyni jakékoli sdělení k průběhu nového jednání ani jakoukoli informaci o ustanovení nového soudního znalce či informaci o vypracování znaleckého posudku, a to až do doby než se sama žalobkyně s dotazem dne [datum] obrátila na Magistrát města Ostravy s žádostí o poskytnutí informace o stavu správního řízení. Žalobkyně dále poukazuje na skutečnost, že ani pravomocným rozhodnutím ze dne [datum] pro ni spor nekončí. Jelikož nakonec bylo rozhodnuto, že dopravní nehodu nezpůsobila (postupem správního orgánu nicméně došlo k prekluzi přestupku vůči druhému účastníku nehody, který ji způsobil), bude nyní nucena vymáhat po pojišťovně [právnická osoba] (pojistitel vozu druhého účastníka dopravní nehody) pojistné plnění z odpovědnosti za provoz motorového vozidla Fiat spočívající ve vzniklé škodě na motorovém vozidle Citroen. V důsledku dlouhého sporu byla žalobkyně nucena vynaložit na soudních nákladech za advokáta neobvykle vysokou částku, která by jistě nebyla v takové výši, pokud by správní orgány rozhodovaly včasně a bez průtahů. Neúměrně dlouhé řízení způsobilo žalobkyni též psychický stres, který s ohledem na skutečnost, že nejdříve byla žalobkyně shledána vinnou a posléze viny zproštěna, zdaleka nekončí, když bude vymáhat na pojišťovně [právnická osoba], jak bylo uvedeno výše, náhradu škody na svém vozidle. Vzhledem k těmto všem skutečnostem má žalobkyně za to, že částka přiměřeného zadostiučinění by měla být celkem ve výši 40 000 Kč, tedy za každý rok řízení ve výši 20 000 Kč. Žalobkyně je názoru, že na odškodnění se vztahuje Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ČR sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen„ Stanovisko“), když přestupkové řízení lze považovat za řízení podle čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně základních práv a lidských svobod (dále jen„ Úmluva“). Před podáním žaloby žalobkyně svůj nárok uplatnila u Ministerstva spravedlnosti dopisem ze dne [datum].

3. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě uvedla, že nárok uplatněný žalobou neuznává, a to ani zčásti. Žalovaná souhlasí, že na případ žalobkyně lze aplikovat čl. 6 Úmluvy a pokud by byla prokázána nepřiměřená délka řízení, tak i Stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010. Žalovaná tak považuje za nutné stanovit celkovou délku řízení, kterou počítá od zahájení řízení dne [datum], kdy bylo žalobkyni doručeno oznámení Magistrátu města Ostrava o zahájení řízení. Za konec řízení pak považuje den, kdy nabylo právní moci rozhodnutí, kterým řízení skončilo, tedy [datum], kdy bylo vydáno rozhodnutí Magistrátu města Ostrava, odbor dopravně správních činností, č. j. SMO/177277/20 DSČ/Mas. Celková délka předmětného řízení tedy byla 1 rok, 10 měsíců a 20 dnů, tj. od [datum] do [datum]. Tuto dobu žalovaná s ohledem na dále uvedené okolnosti případu hodnotí jako přiměřenou. Ve věci šlo totiž o zvlášť složitý případ, jehož předmětem bylo posouzení průběhového děje dopravní nehody, který se odehrál v řádu sekund. V řízení museli být ustanoveni dva znalci k vypracování znaleckých posudků, závěry obou posudků se lišily. K prodloužení délky řízení navíc přispěla i sama žalobkyně, když podávala blanketní opravné prostředky a tyto doplnila až na výzvu správního orgánu. Na věc nelze aplikovat rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 1328/2009, když rozhodnutí prvostupňového orgánu nebyla rušena z důvodu jejich nepřezkoumatelnosti, ale z důvodu nedostatečného zjištění skutkového stavu. I pokud by pak soud dospěl k závěru, že řízení bylo nepřiměřeně dlouhé, žalovaná se ohrazuje i proti požadované výši odškodnění. Má za to, že řízení nemělo závažný dopad do osobního života žalobkyně např. v podobě existenčních nejistot. Zároveň nejde o věc, která by měla obecně zvýšený význam pro účastníky jako trestní řízení spojené s odnětím svobody, věci osobního stavu apod. Současně je nutné zohlednit složitost řízení, a to jak po stránce skutkové po stránce právní.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění:

5. Dne [datum] PČR oznámila Magistrátu města Ostravy podezření ze spáchání přestupku za porušení ust. §17 odst. 5 písm. e) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, kdy podezřelými byla žalobkyně a pan [jméno] [příjmení], oba jakožto účastníci dopravní nehody, která se stala v ulici [ulice], u parkoviště [anonymizována dvě slova], v [obec] - [obec] dne [datum] ve 14:05 hod. Žalobkyně řídila po ulici [ulice] ve směru jízdy od ulice [ulice] k ulici [obec] osobní vozidlo [značka automobilu], [registrační značka], a, přestože neměla náležitý rozhled, zahájila předjíždění vozidla jedoucího před ní a přitom narazila do vozidla [značka automobilu], [registrační značka] 87, které řídil a ačkoli byl předjížděn, odbočoval vlevo na místo ležící mimo komunikaci, řidič [příjmení], čímž došlo ke střetu a poškození obou vozidel. Dne [datum] se na policii České republiky dostavila žalobkyně a podala vysvětlení. Téhož dne se na policii dostavil též pan [jméno] [příjmení] a podal vysvětlení. Řízení o přestupku bylo zahájeno dne [datum], přičemž tato skutečnost byla žalobkyni oznámena dne [datum]. Téhož dne byla žalobkyně předvolána na ústní jednání na den [datum]. Dne [datum] proběhlo ústní jednání za přítomnosti žalobkyně a pana [jméno] [příjmení]. Dne [datum] došlo k vydání rozhodnutí Magistrátu města Ostravy, odboru dopravně správních činností, č. j. SMO/386138/18 DSČ/Mas, kterým byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. f) bodu 7 zákona o silničním provozu, a to tím, že předjížděla vpředu jedoucí osobní vozidlo tovární značky Fiat Doblo, jehož řidič [jméno] [příjmení] odbočoval vlevo, přestože je to obecnou úpravu zakázáno, a nemohla se tak bezpečně zařadit před vozidlo, které hodlala předjet. Dne [datum] žalobkyně podala odvolání proti tomuto rozhodnutí. Dne [datum] správní orgán vyzval žalobkyni k doplnění jejího blanketního odvolání. Žalobkyně odvolání doplnila podáním ze dne [datum]. Dne [datum] Magistrát města Ostravy zaslal výzvu k vyjádření k odvolání panu [jméno] [příjmení]. Tento se vyjádřil dne [datum]. Následně, dne [datum] byl spis předán odvolacím orgánu, a to Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, odboru dopravy a chytrého regionu, který ve věci rozhodl dne 28. 11. 2018, rozhodnutím č. j. MSK 125410/2018 tak, že napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání prvostupňovému správnímu orgánu. Důvodem zrušujícího rozhodnutí byla skutečnost, že prvostupňový správní orgán nedostatečně zjistil skutkový stav. Odvolací orgán orgánu prvního stupně uložil doplnit dokazování o znalecký posudek k posouzení průběhu nehodového děje. Rozhodnutím ze dne 9. 1. 2019, č. j. SMO/023330/19 DSČ/Mas, Magistrát města Ostravy ustanovil znalce k posouzení průběhu nehodového děje. Současně nařídil ústní jednání na [datum], které následně z důvodu zpoždění s dodáním znaleckého posudku posunul na [datum]. Ústní jednání ve věci se konalo dne [datum], při tomto jednání byly žalobkyně a [jméno] [příjmení] seznámeni se znaleckým posudkem. Na základě závěru znalce správní orgán prvního stupně rozšířil obvinění vůči žalobkyni i na porušení nejvýše dovolené rychlosti a jmenovanou i p. [příjmení] předvolal k ústnímu jednání na [datum]. Toto jednání se uskutečnilo za přítomnosti žalobkyně, pana [příjmení] a znalce, který byl též vyslyšen. Následně, dne [datum] Magistrát města Ostravy, odbor dopravně správních činností, vydal rozhodnutí č. j. SMO/288464/19 DSČ/Mas, kterým žalobkyni opětovně uznal vinnou ze spáchání nyní již dvou přestupku. Dne [datum] žalobkyně podala proti rozhodnutí blanketní odvolání. Dne [datum] správní orgán vyzval pana [jméno] [příjmení], aby se k odvolání vyjádřil. Jmenovaný se k odvolání vyjádřil dne [datum]. Dne [datum] správní orgán předal spis odvolacímu orgánu. Dne [datum] odvolací orgán vrátil spis prvostupňovému orgánu k doplnění výzvy k doplnění blanketního odvolání. Téhož dne Magistrát města Ostravy výzvu vypracoval. Žalobkyně své odvolání doplnila dne [datum]. Dne [datum] správní orgán vyzval pana [příjmení], aby se k doplněnému odvolání vyjádřil. Jmenovaný se vyjádřil dne [datum]. Dne [datum] byl spis opětovně předán odvolacímu orgánu. Krajský úřad Moravskoslezského kraje, odbor dopravy a chytrého regionu, ve věci rozhodl dne [datum] tak, že svým rozhodnutím č. j. MSK 121569/2019 rozhodnutí orgánu prvního stupně opětovně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ve výroku proti panu [jméno] [příjmení] prvostupňové rozhodnutí rovněž zrušil a řízení zastavil. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Důvodem vrácení věci proti obviněné žalobkyni bylo nedostatečné zjištění skutkového stavu věci, kdy podle názoru odvolacího orgánu znalecký posudek Ing. [příjmení] [číslo] neobstál z pohledu základní logiky a fyziky, čímž jej nelze považovat za srozumitelný a přesvědčivý. Orgánu prvního stupně nařídil nechat zpracovat nový znalecký posudek. Spis byl vrácen orgánu prvního stupně dne [datum] Magistrát města Ostravy, odbor dopravně správních činností, dne [datum] ustanovil nového znalce k podání znaleckého posudku ohledně průběhu nehodového děje. Dne [datum] se právní zástupce žalobkyně dotázal na stav řízení. K tomuto dotazu mu bylo dne [datum] sděleno, že byl ustanoven nový znalec. Žalobkyně požádala o předání znaleckého posudku ještě před jednáním, aby se s ním mohla seznámit. Dne [datum] byla žalobkyně předvolána k jednání na [datum]. Dne [datum] se konalo jednání, kterém byl proveden znalecký posudek [číslo] znalce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Rozhodnutím ze dne 15. 4. 2020, č. j. SMO/177277/20 DSČ/Mas, Magistrát města Ostravy, odbor dopravně správních činností, zastavil řízení vůči žalobkyni, neboť, s ohledem na závěry znaleckého posudku Ing. [příjmení], nebylo porušení ustanovení zákona o provozu na pozemních komunikací žalobkyni prokázáno. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum] a řízením jím bylo skončeno.

6. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně uplatnila svůj nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy u Ministerstva spravedlnosti ČR (dopis ze dne [datum]). Přípisem ze dne [datum] Ministerstvo spravedlnost věc postoupilo k vyřízení Ministerstvu dopravy ČR (dopis ze dne [datum]). Ministerstvo dopravy se pak k žádosti žalobkyně vyjádřilo dopisem ze dne [datum], kterým její nárok odmítlo (dopis ze dne [datum]).

7. Svá skutková zjištění soud opřel o výše uvedené shodné či nesporné tvrzení účastníků, jakož i o shora uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Ostatně ani samými účastníky pravost či věcná správnost těchto listinných důkazů nebyla zpochybňována. Další dokazování soud neprováděl, neboť dospěl k závěru, že pro své rozhodnutí získal dostatek skutkových zjištění potřebných pro rozhodnutí ve věci samé, a tedy další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení.

8. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.

9. Po právní stránce posoudil soud danou věc následujícím způsobem:

10. Stát odpovídá za podmínek stanovených zákonem č. 82/1998 Sb. za škodu způsobenou při výkonu státní moci, přičemž tato škoda může způsobena nesprávným úředním postupem, který je podle § 13 odst. 1 zákona dán rovněž v případě, že nedošlo k učinění úkonu nebo vydání rozhodnutí zákonem stanovené (věta druhá) nebo v přiměřené (věta třetí) lhůtě. Odpovědnost státu za škodu je odpovědností objektivní, tedy odpovědností, která nastává bez ohledu na zavinění.

11. Podle § 31a odst. 1 zákona bez ohledu na to, zda byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle § 31a odst. 2 zákona se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle § 31a odst. 3 zákona v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k (i) celkové délce řízení, (ii) složitosti řízení, (iii) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, (iv) postupu orgánů veřejné moci během řízení a (v ) významu předmětu řízení pro poškozeného.

12. Za účelem sjednocení rozhodovací praxe a urychlení rozhodovacího procesu v řízení o přiznání nemajetkové újmy za nepřiměřeně dlouhé řízení spadající pod ustanovení čl. 6 Úmluvy (a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny) Nejvyšší soud ČR vydal stanovisko pod č. j. Cpjn 206/2010, publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu jako R 58/2011 (dále jen„ Stanovisko“), vztahující se k posuzování jednotlivých aspektů vážících se k porušení ust. §13 odst. 1 ve spojení s ust. § 31a odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb. V prvé řadě je proto nutné posoudit, zda konkrétní řízení, jehož nepřiměřená délka je napadána, spadá pod dikci čl. 6 odst. 1 Úmluvy (a čl. 38 odst. 1 a 2 Listiny) a lze na ni aplikovat závěry vyplývající ze Stanoviska. Rozlišením případů, které spadají pod ust. čl. 38 odst. 1, 2 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy se zabývá početná judikatura vyšších soudů. Tak např. Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí č.j. 30 Cdo 1174/2016-230 konstatoval, že ESLP v obecné rovině připouští aplikaci čl. 6 odst. 1 Úmluvy i na správní řízení, jestliže v něm jde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku, jestliže má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu a jestliže je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, soukromoprávní povahy.

13. Jelikož v daném případě je posuzována přiměřenost délky správního řízení, je třeba pro účely aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy a z této Úmluvy vycházejícího Stanoviska nejdříve zodpovědět následující otázky: 1) Jde zde o spor o právo nebo závazek, který je opravdový a vážný a jehož rozhodnutí má přímý vliv na existenci, rozsah nebo způsob výkonu daného práva nebo závazku? 2) Má toto právo nebo závazek svůj základ ve vnitrostátním právu? 3) Je právo nebo závazek, o které se v daném případě jedná, civilní (tj. soukromoprávní) povahy. Tento závěr vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 9. 2015, č. j. 30 Cdo 344/2014-19. Pouze v případě, že výsledek správního řízení pro civilní práva a závazky účastníků určující, neboli týká-li se jejich existence rozsahu nebo podmínek výkonu, je možné Stanovisko aplikovat.

14. V posuzované věci jde o přestupkové řízení, na které je třeba podle judikatury Nejvyššího soudu hledět ve smyslu čl. 6 Úmluvy jako na trestní věc, neboť i správní orgán se ve smyslu uvedeného článku chápe jako soud (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1273/2016). Na dané řízení je tedy aplikovatelné Stanovisko.

15. Dle Stanoviska zakládá nesprávný úřední postup spočívající v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě sám o sobě vyvratitelnou domněnku o vzniku imateriální újmy, kdy žalobce je povinen vznik újmy pouze tvrdit, ale již ho nemusí prokazovat. Má se za to, že újma spočívá v nejistotě, které byl v průběhu řízení účastník vystaven.

16. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že v daném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení o přestupku vedeného proti žalobkyni z dopravní nehody, která se stala dne [datum]. Toto řízení bylo vůči žalobkyni zahájeno dne [datum] (datum doručení oznámení o zahájení přestupkového řízení žalobkyni) a skončilo dnem [datum] (právní moc rozhodnutí Magistrátu města Ostravy, odboru dopravně správních činností, č. j. SMO/177277/20 DSČ/Mas, o zastavení řízení vůči žalobkyni), řízení tak trvalo celkem 690 dnů.

17. Podle ust. §94 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen„ přestupkový zákon“), správní orgán vydá rozhodnutí bezodkladně, nejpozději do 60 dnů ode dne zahájení řízení. Z důvodové zprávy k tomuto zákonu vyplývá, že cit. ustanovení pouze doplňuje lhůtu stanovenou v návětí § 71 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (ust. §1 odst. 2 správního řádu). Podle ust. §71 odst. 3 písm. a) a b) správního řádu ve spojení s ust. §94 přestupkového zákona se k době 60 dnů ode dne zahájení řízení připočítává doba (a) až 30 dnů, jestliže je zapotřebí nařídit ústní jednání nebo místní šetření, je-li třeba někoho předvolat, někoho nechat předvést nebo doručovat veřejnou vyhláškou osobám, jimž se prokazatelně nedaří doručovat, nebo jde-li o zvlášť složitý případ, (b) nutná k provedení dožádání podle § 13 odst. 3, ke zpracování znaleckého posudku nebo k doručení písemnosti do ciziny. Podle odst. 4 se nedodržení lhůt nemůže dovolávat ten účastník, který je způsobil. Vzhledem k tomu, že v posuzované věci bylo třeba opakovaně provádět výslechy účastníků a vyhotovit dva znalecké posudky, za přiměřenou lhůtu trvání tohoto řízení by soud mohl považovat lhůtu kolem 400 dnů, přičemž k této době soud dospěl tak, že sečetl maximální délky pro vydání rozhodnutí v každé fázi řízení a k tomu připočetl dobu správním orgánem stanovenou pro vypracování znaleckých posudků a provedení výslechů. Pokud řízení trvalo 690 dnů, má soud za to, že tvrzení žalobkyně o nepřiměřené délce správního řízení je důvodné a náleží ji přiměřené zadostiučinění.

18. Při stanovení výše peněžitého zadostiučinění soud vycházel z principů obsažených ve výše uvedeném Stanovisku, kdy vzal za základ částku ve výši [číslo], Kč za rok trvání řízení, kdy za první dva roky řízení přiznal částku o polovinu nižší, základní částka peněžitého zadostiučinění za celou dobu řízení proto činí [částka]. Soud se neztotožnil s tvrzením žalobkyně, že je třeba vycházet z vyšší základní částky a tuto nesnižovat po dobu prvních dvou let trvání správního řízení z důvodu, že neúměrně dlouhé řízení způsobilo žalobkyni psychický stres, daný částečně i různými rozhodnutími ve věci (nejdříve byla shledána vinnou, posléze byla viny zproštěna). Právě skutečnost nejistoty ohledně výsledku dlouhotrvajícího řízení je totiž důvodem, pro který Stanovisko dospělo k závěru, že vznik nemajetkové újmy se u nepřiměřeně dlouhých řízení předpokládá, pokud by tato skutečnost nebyla tvrzena, nárok na odškodnění nemajetkové újmy by ani nevznikl (obdobně též rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4336/2010). Pokud jde o tvrzení žalobkyně, že v důsledku dlouhotrvajícího řízení musela vynaložit vyšší náklady na právní zastoupení, toto tvrzení není podloženo provedeným dokazováním (úkony, které právní zástupce žalobkyně ve správním řízení učinil, by byly učiněny i v případě, kdy by délka řízení byla kratší, byly dány složitostí věci), navíc se případně jedná o škodu majetkovou, která nebyla v řízení požadována, skutečnost, že žalobkyně bude případně vést řízení o vyplacení pojistného plnění za škodu způsobenou na svém vozidle druhým účastníkem dopravní nehody pak s nepřiměřenou délkou přestupkového řízení nijak věcně nesouvisí. Souvisí pouze s výsledkem přestupkového řízení, tedy se skutečností, že žalobkyně nebyla shledána vinnou ze způsobení dopravní nehody. žalobkyně podávala blanketní opravné prostředky a tyto doplnila až na výzvu správního orgánu 19. Základní částku přiměřeného zadostiučinění je dále možno snížit či zvýšit v závislosti na zjištěných okolnostech případu vztahujících se ke kritériím uvedeným ve Stanovisku. Jedním z těchto kritérií je složitost řízení. Dané řízení probíhalo ve více instancích, pro skutkovou složitost nehodového děje bylo třeba ve věci ustanovit dva znalce, kteří navíc dospěli k různým závěrům, což mělo za důsledek i delší délku řízení. Pro skutkovou složitost věci soud základní částku snížil o 10%. Žádný jiný důvod pro zvýšení či snížení základní částky soud dále neshledal, a to ani v případě žalobkyní tvrzených průtahů spočívajících v tom, že prvostupňový orgán nepodal žalobkyni jakékoli sdělení k průběhu nového jednání ani jakoukoli informaci o ustanovení nového soudního znalce či informaci o vypracování znaleckého posudku, a to až do doby než se sama žalobkyně s dotazem dne [datum] obrátila na Magistrát města Ostravy s žádostí o poskytnutí informace o stavu správního řízení. [ulice] orgán totiž nemá povinnost průběžně informovat účastníky o stavu řízení, k dotazu žalobkyně jí pak bezodkladně, dne [datum], odpověděl. Za průtah v řízení nelze v tomto případě považovat opakované vracení rozhodnutí prvostupňového orgánu k dalšímu projednání, když rozhodnutí tohoto orgánu byla rušena nikoli pro nepřezkoumatelnost, ale pro nedostatečné zjištění skutkového stavu (závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1328/2009 tedy na tento případ nedopadají). Stejně tak využití zákonem dovoleného procesního postupu spočívajícího v podávání blanketního odvolání nelze v tomto případě (i s ohledem na celkový průběh řízení) považovat za chování žalobkyně, které by mělo vliv na snížení výše přiměřeného zadostiučinění ve smyslu ust. §31a odst. 3 písm. c) zákona.

20. Na základě uvedených úvah soud přiznal žalobkyni přiměřené zadostiučinění z nepřiměřené délky přestupkového řízení ve výši 12 762 Kč (90% z 14 180 Kč) a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.

21. Pasivní legitimace žalované je dána ust. §6 odst. 2 písm. b) zákona, podle kterého za stát jedná příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti.

22. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť byť žalobkyně měla v části řízení, v níž se domáhala náhrady nemajetkové újmy v souvislosti s nepřiměřenou délkou řízení jen částečný úspěch, výše plnění záležela na úvaze soudu a z tohoto hlediska jí náleží právo na plnou náhradu nákladů řízení v částce 14 342 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 000 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč (viz usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2448/2014, ze dne 17. 2. 2015) sestávající z částky 3 100 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, účast na jednání dne [datum]) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 200 Kč (náhrada za úkony dle paušální odměny) ve výši 2 142 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř.

Poučení