40 C 68/2024 - 153

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Ivetou Cvingráfovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 400 000 Kč takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 400 000 Kč.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se po částečném odmítnutí žaloby domáhá rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci 400 000 Kč, neboť mu vznikla nemajetková újma způsobená jednáním a rozhodováním jménem státu ve věcech služebního poměru žalobce, [právnická osoba], konkrétně tím, že nebyl protiprávně ustanoven na volné služební místo vedoucího oddělení odboru u [Anonymizováno]. Žalobce uvedl, že ve věstníku [Anonymizováno] bylo vyhlášeno výběrové řízení na volné služební místo vedoucího oddělení odboru [adresa], v 7. tarifní třídě, číslo místa [Anonymizováno], do kterého se přihlásil a umístil se první v pořadí vhodnosti pro obsazované služební místo. Po výběrovém řízení nebyl služebním funkcionářem [Anonymizováno]) ustanoven na volné služební místo s odůvodněním, že byl zproštěn výkonu služby a tato skutečnost jmenování na předmětné služební místo brání. Žalobce uvedl, že mu počínaje dnem 20. 3. 2019 vznikla nemajetková újma, která spočívá zejména v jednání žalované, resp. [Anonymizováno], která negativně a dlouhodobě ohrožuje vážnost žalobce ve služebním poměru, i u spoluobčanů, což značně negativně působilo na pracovní, společenské i rodinné vztahy žalobce, jeho společenský život i na celkové štěstí žalobce a jeho rodiny.

2. Žalobce, doplnil, že žádný zákon o [právnická osoba] nedovoluje, aby z důvodu překážky ve službě na straně [Anonymizováno] neustanovil příslušníka na předmětné volné služební místo, obsazované výběrovým řízením, do kterého se příslušník, zde žalobce přihlásil a umístil se první v pořadí vhodnosti pro obsazované služební místo. Tohoto zákonem nedovoleného jednání se žalovaná vůči žalobci dopustila úmyslně a způsobila žalobci nemajetkovou újmu. Na takové jednání je třeba nahlížet tak, že odporuje zákonu, zjevně se příčí dobrým mravům a narušuje veřejný pořádek. [Anonymizováno] dává žalobci nepokrytě najevo, že může ve věcech jeho služebního poměru, tedy i jeho služebního postupu, jednat a rozhodovat způsobem, jaký sama stanoví, nikoli způsobem, jaký stanoví zákon. Toto dlouhodobé ponižování lidské důstojnosti a poškozování osobního štěstí žalobce má vliv i na jeho zdravotní stav, časté bolení hlavy a poruchy spánku, trudomyslnost, skepse a deprese.

3. Výši požadovaného zadostiučinění v penězích žalobce vyčíslil s přihlédnutím k závažnosti ponížení lidské důstojnosti žalobce samotným protiprávním a nemravným rozhodnutím o neustanovení příslušníka na obsazované služební místo vedoucího oddělení. Neustanovením do funkce byla ponížena lidská důstojnost příslušníka, který je ve služebním poměru k České republice a který za výkon služby očekává spravedlivé zacházení. K překážce ve službě na straně [Anonymizováno], pro kterou nemůže žalobce po přechodnou dobu vykonávat službu, [Anonymizováno] vytvořila sama. Z podnětu ředitele [Anonymizováno] zahájila [právnická osoba] šetření a usnesením č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum] zahájila trestní stíhání žalobce, a Krajské státní zastupitelství v [adresa] dne [datum] podalo u Okresního soudu v [Anonymizováno] obžalobu, kterou soud vede pod č. j. [spisová značka]. V důsledku trestního stíhání [Anonymizováno] vytvořil žalobci předmětnou překážku ve službě na straně [Anonymizováno], pro kterou nemůže příslušník po přechodnou dobu vykonávat službu. Okresní soud v [Anonymizováno] dne [datum] vydal nepravomocné usnesení č. j. [spisová značka], kterým rozhodl, že jednání žalobce není trestným činem. Ředitel [Anonymizováno] udělil žalobci rozhodnutím č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum] kázeňský trest, prostřednictvím kterého si ředitel vyřizoval své osobní záležitosti.

4. Žalovaná nárok žalobce zcela neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná uvedla, že základním předpokladem ke vzniku odpovědnosti na straně státu je existence nezákonného rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup. Žalovaná namítá, že [Anonymizováno] se nedopustila jakéhokoliv nesprávného úředního postupu či nevydala jakékoliv nezákonné rozhodnutí. Uvedla, že v souvislosti s danou věcí nebylo vydáno žádné rozhodnutí, které by bylo zrušeno či změněno, a proto v předmětné věci nepřichází do úvahy odpovědnost za nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná skutkově uvedla, že dne 12. 8. 2018 bylo vyhlášeno výběrové řízení na obsazení služebního místa vedoucí oddělení, [adresa], číslo místa [Anonymizováno], oznámením ředitele [Anonymizováno] č. j. [spisová značka], a to ve věstníku [Anonymizováno]. Žalobce podal přihlášku do tohoto výběrového řízení dne 16. 1. 2019. Dopisem ze dne 20. 3. 2020 ředitel [Anonymizováno] sdělil žalobci, že nebyl vybrán na obsazované služební místo, a to s ohledem na ustanovení §§ 22 a 23 zákona č. 361/2003 Sb., přičemž nebyl vybrán žádný z účastníků s ohledem na skutečnost, že žádný z účastníků nebyl vhodný pro obsazované volné služební místo. Žalobce na dopis ředitele [Anonymizováno] nijak nereagoval. Teprve podáním ze dne 21. 4. 2020 žalobce uplatnil u [Anonymizováno] náhradu škody, která mu měla být způsobena tím, že jej ředitel [Anonymizováno] neustanovil na předmětné místo vedoucího oddělení. O tomto podání, které žalobce označil jako předžalobní výzvu, rozhodl věcně příslušný služební funkcionář, kterým byl ředitel [Anonymizováno], rozhodnutím č. j. [Anonymizováno] ze dne 26. 5. 2020 tak, že jej zamítl. Proti vyřízení jeho podání podal žalobce další podání ze dne 12. 6. 2020, které označil jako stížnost adresovanou [Anonymizováno]. [Anonymizováno] podání posoudilo jako odvolání proti rozhodnutí [Anonymizováno] a dne 19. 6. 2020 podání postoupilo řediteli [Anonymizováno], jenž jej dne 3. 7. 2020 postoupil generálnímu řediteli [Anonymizováno] Dne 3. 11. 2020 generální ředitel rozhodl tak, že rozhodnutí ředitele [Anonymizováno] prohlásil za nicotné a řízení ve věci náhrady škody zastavil. Důvodem rozhodnutí byla skutečnost, že předmětnou náhradu škody nelze uplatnit podle zákona č. 361/2003 Sb., ale je nutné postupovat podle zákona č. 82/1998 Sb. Přípisy ze dne 2. 9. 2020, dne 14. 10. 2020 a dne 15. 10. 2020 se žalobce obrátil na [Anonymizováno] v téže věci opakovaně. [Anonymizováno] na tyto přípisy odpovědělo dopisem ze dne 26. 11. 2020, ve kterém žalobci sdělilo, že v daném případě nedošlo ze strany [Anonymizováno] k nečinnosti a že v dané věci mělo být postupováno podle zákona č. 82/1998 Sb., k výběrovému řízení uvedlo, že proběhlo zákonným způsobem.

5. Žalovaná dále namítla, že ve výběrovém řízení na volné služební místo se nerozhoduje o právech a povinnostech účastníků, tudíž výběrové řízení není řízením ve věcech služebního poměru. Účastníci výběrového řízení jsou s výsledkem seznámeni písemně dopisem služebního funkcionáře. Domáhá-li se žalobce přiznání nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené tím, že jej ředitel [Anonymizováno] neustanovil na volné služební místo, o které se ucházel ve výběrovém řízení, jak výše uvedeno, žalovaná konstatuje, že na ustanovení na služební místo ve výběrovém řízení není právní nárok a je na uvážení služebního funkcionáře, aby posoudil vhodnost jednotlivých uchazečů. Přitom dle ustanovení § 23 odst. 4 zákona č. 361/2003 Sb. výběrové řízení může být ukončeno se závěrem, že žádný z účastníků výběrového řízení není vhodný pro obsazované volné služební místo. Dále uvedla, že služební funkcionář není povinen sdělovat účastníkům výběrového řízení, proč nebyli vybráni. Skutečnost, že služební funkcionář ve sdělení o výsledku výběrového řízení uvedl, že u žalobce trvají důvody zproštění výkonu služby neznamená, že by žalobce jinak byl ve výběrovém řízení úspěšný. Dále namítla, že tvrzení žalobce, že splnil veškeré podmínky pro ustanovení na volné služební místo a umístil své první v pořadí vhodnosti, není pravdivé. Ředitel [Anonymizováno] žalobci řádně sdělil, že nebyl vybrán na obsazované služební místo a nad rámec uvedl, že důvody jeho zproštění ke službě stále trvají. Pokud jde o důvody zproštění výkonu služby, žalovaná uvádí, že není předmětem tohoto řízení posuzovat, jakým způsobem ke zproštění došlo a zda to bylo v souladu se zákonem. O zproštění výkonu služby rozhoduje podle § 40 zákona č. 361/2003 Sb. služební funkcionář rozhodnutím, které je přezkoumatelné následně postupem dle zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Předmětné rozhodnutí o zproštění výkonu služby žalobce nebylo zrušeno. Bylo-li proti žalobci zahájeno trestní řízení, bylo tak učiněno na základě dalšího prověřování. V případě zahájení trestního řízení vůči žalobci nemohl ředitel [Anonymizováno] postupovat jinak než žalobce zprostit výkonu služby, neboť podle § 40 zákona č. 361/2003 Sb. musí být příslušník zproštěn, pokud je důvodně podezřelý ze spáchání trestného činu. Uložení a následné zrušení kázeňského trestu uloženého ředitelem [Anonymizováno] je zcela bez významu předmětné věci.

6. K tvrzení o ponížení důstojnosti žalobce ze strany bezpečnostního sboru uvedla, že není zřejmé, jak by se o přihlášce žalobce do výběrového řízení a jeho výsledků dozvěděli ostatní příslušníci, zaměstnanci či deklaranti, neboť výběrové řízení je neveřejné. Nadto tvrzení žalobce ohledně nemajetkové újmy jsou zcela obecná. Dále uvedla, že žalobce neuplatnil náhradu škody u [Anonymizováno], a proto je žaloba předčasná.

7. Podáním doručeným soudu dne 30. 1. 2025 žalobce sdělil soudu, že nařízeného jednání na den 15. 4. 2025 se nezúčastní, neboť již písemnou formou všeho uvedl, nemůže si dovolit právní zastoupení a jeho účast by byla spojena toliko s finančními náklady. Soud jednal podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1964 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), v nepřítomnosti žalobce.

8. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

9. Dne 20. 3. 2019 vyrozuměl ředitel [Anonymizováno] (dále jen „ředitel [Anonymizováno]“) žalobce, že nebyl vybrán k ustanovení na služební místo vedoucí oddělení odboru [Anonymizováno] – [adresa], v 7. tarifní třídě, číslo místa [Anonymizováno] (dále jen „Služební místo“), neboť důvody jeho zproštění výkonu služby stále trvají a tato skutečnost brání ustanovení na předmětné služební místo. (dopis [Anonymizováno] ze dne 20. 3. 2019, zn. [Anonymizováno]

10. Dne 13. 10. 2017 rozhodl ředitel [Anonymizováno] o zproštění výkonu služby žalobce, přiznání příjmu ve výši 50 % služebního příjmu odpovídajícího průměrnému služebnímu příjmu a současně žalobci nařídil, aby každý pátek mezi jednou a druhou hodinou odpolední byl v dosažitelnosti místa trvalého pobytu pro stanovení nástupu k výkonu služby, neboť vůči žalobci bylo zahájeno trestní stíhání ve věci možného spáchání [podezřelý výraz] jeho ponechání ve funkci s ohledem na podezření ze spáchání úmyslných trestných činů představuje ohrožení důležitého zájmu služby. Rozhodnutí žalobce převzal dne 16. 10. 2017. (rozhodnutí ředitele [Anonymizováno] ze dne 13. 10. 2017, č.j. [Anonymizováno])

11. Dne 21. 4. 2020 podal žalobce návrh na mimosoudní splnění náhrady škody i nemajetkové újmy, které žalobci jakožto příslušníku bezpečnostního sboru a jeho rodině způsobil zjevným zneužitím práva ředitel [Anonymizováno] vydáním rozhodnutí č.j. [Anonymizováno] ze dne 20. 3. 2019. Žalobce namítl, že ředitel [Anonymizováno] (dále jen „ředitel [Anonymizováno]“) jednal nepoctivě, v rozporu s ust. § 77 odst. 1 a 8 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, neboť jej na Služební místo neustanovil z důvodu zproštění výkonu služby. Dále uvedl, že překážku, zproštění výkonu služby, rovněž úmyslně a svévolně vytvořil ředitel [Anonymizováno]. Žalobce proto po [právnická osoba] a [Anonymizováno] s ohledem zavrženíhodným jednáním ředitele [Anonymizováno] uplatnil jednak náhradu škody spočívající v části nevyplaceného služebního příjmu včetně odměn, který by jinak obdržel za období od 20. 3. 2019 do doby, než bude ustanoven na stejné nebo jiné služební místo ve stejné nebo vyšší služební hodnosti; a dále odčinění nemajetkové újmy ve výši 400 000 Kč odpovídají příkoří způsobené žalobci a jeho rodině. (návrh žalobce na náhradu škody a nemajetkové újmy ze dne 21. 4. 2020)

12. Dne 26. 5. 2020 zamítl ředitel [Anonymizováno] návrh žalobce na náhradu škody a nemajetkové újmy ze dne 21. 4. 2020 s odůvodněním, že v souvislosti s dokumentem č.j. [Anonymizováno] ze dne 20. 3. 2019, kterým byl žalobce vyrozuměn o výsledku výběrového řízení na Služební místo, a dokumentem a č.j. [spisová značka] ze dne 31. 3. 2020, kterým ředitel rozhodl v důsledku organizačních změn o odvolání žalobce z příslušného stavebního místa a ustanovení na jiné vhodné služební místo se stejnou služební hodností, nebyl porušen zákon. V rozhodnutí bylo uvedeno, že správnost a zákonnost rozhodnutí ředitele [Anonymizováno] o zproštění žalobce výkonu služby ze dne 13. 10. 2017, č.j. [Anonymizováno], nebyla zákonem upravenými prostředky zpochybněna, žalobce byl řádně vyrozuměn o výsledku výběrového řízení na volné Služební místo, přičemž se nejednalo o rozhodnutí ředitele [Anonymizováno], ale písemné sdělení. Dále uvedl, že žalobce nemá na ustanovení na obsazované Služební místo právní nárok, výběrové řízení může být dle zákona ukončeno se závěrem, že žádný z účastníků výběrového řízení není vhodným kandidátem pro volné Služební místo. Z rozhodnutí soud dále zjistil, že žalobce se již v minulosti účastnil výběrových řízení na volná služební místa, avšak neúspěšně s ohledem na nedostatečné odborné znalosti a v druhém případě na odmítnutí splnění úkolu v rámci výběrového řízení, přičemž již na základě těchto výběrových řízení bylo žalobci známo, že o výsledku výběrového řízení bude vyrozuměn sdělením, nikoli rozhodnutím, jak žalobce ve svém návrhu na odškodnění mylně uvádí. Dále uvedl, že v případě změny systemizace [Anonymizováno] je přípustné, aby příslušník, jenž byl zproštěn výkonu služby a jeho služební místo bylo zrušeno, byl převeden na jiné služební místo. Jiná je však situace, pokud se zproštěný příslušník státní služby hlásí do výběrového řízení na obsazení volného Služebního místa, neboť k tomu se váže právní úprava uvedená v ust. § 22 a § 23 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, dle kterých je vhodnost kandidáta posuzována dle stanovených kritérií. (rozhodnutí ředitele [Anonymizováno] ze dne 26. 5. 2020, č.j. [Anonymizováno])

13. Dne 12. 6. 2020 podal žalobce stížnost proti rozhodnutí ředitele [Anonymizováno] ze dne 26. 5. 2020, kterou adresoval [Anonymizováno] na vědomí České [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Uvedl, že ve věci rozhodoval podjatý služební funkcionář, jenž zamítnutí návrhu odůvodnil nepravdivými tvrzeními, že žalobci k ustanovení na Služební místo brání zproštění funkce a že mu jednáním ředitele [Anonymizováno] nevznikla žádná škoda ani nemajetková újma. Žalobce uvedl, že stížnost je předžalobní upomínkou k mimosoudnímu odškodnění vzniklé škody a nemajetkové újmy žalobce. Dne 19. 6. 2020 vyrozumělo [Anonymizováno] žalobce, že jeho stížnost postoupilo řediteli [Anonymizováno], neboť jde o věc související se služebním poměrem příslušníka [právnická osoba] a podání žalobce bylo vyhodnoceno jako odvolání proti rozhodnutí ředitele [Anonymizováno] ze dne 26. 5. 2020, jehož projednání přísluší řediteli [Anonymizováno]. (stížnost žalobce ze dne 12. 6. 2020, vyrozumění o postoupení podání žalobce ze dne 19. 6. 2020)

14. Dne 16. 11. 2020 místopředsedkyně vlády a ministryně financí [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] vyrozuměla žalobce k jeho stížnosti ze dne 12. 6. 2020 a přípisům ze dne 22. 9. 2020, dne 14. 10. 2020 a dne 15. 10. 2020 o tom, že podání žalobce ze dne 12. 6. 2020 bylo posouzeno jako odvolání proti rozhodnutí ředitele [Anonymizováno] ze dne 26. 5. 2020, č.j. [Anonymizováno] a postoupeno řediteli [Anonymizováno], jenž jej postoupil generálnímu řediteli [Anonymizováno], jakožto odvolacímu orgánu. Generální ředitel dne 3. 1. 2020 rozhodnutí ředitele [Anonymizováno] ze dne 26. 5. 2020 zrušil a řízení zastavil, neboť napadené rozhodnutí bylo vydáno věcně nepříslušným služebním funkcionářem. Rozhodování služebních funkcionářů o převedení příslušníka na jiné služební místo je výkonem veřejné moci a nemůže být považováno za výkon služby ve smyslu § 98 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 4 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Problematika nároku na náhradu škody spadá pod režim zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou výkonem veřejné moci, a nárok je třeba předběžně uplatnit u příslušného ministerstva. (odpověď místopředsedkyně vlády a ministryně financí ze dne 26. 11. 2020, č.j. [spisová značka], rozhodnutí generálního ředitele [Anonymizováno] cel č.j. [Anonymizováno])

15. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že dospěl ke zjištění skutkového stavu, jenž je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními, která soud učinil a plně na ně odkazuje. Pro nadbytečnost soud neprovedl navrhovaný rozhodnutí generálního ředitele [Anonymizováno] ze dne 10. 10. 2017, č.j. [Anonymizováno] neboť rozhodnutí nebylo pro věc podstatné.

16. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav posoudil následovně:

17. Dle § 5 zákona č. 82/1998 Sb., odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), dále jen „OdškZ“, stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

18. Podle ust. § 14 odst. 1 OdškZ se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle odst. 3 téhož ustanovení uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

19. Soud nepřisvědčil tvrzení žalované, že žaloba je předčasná z důvodu, že žalobce nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy neuplatnil a příslušného úřadu, když z dokazování vyplynulo, že žalobce se náhrady škody domáhal po [Anonymizováno] již dne 21. 4. 2020, přičemž jasně uvedl, že se domáhá náhrady škody i nemajetkové újmy spočívající v úmyslném porušení povinnosti ředitele [Anonymizováno], přičemž tento návrh byl učiněn vůči organizační složce ČR a měl být postoupen žalované. Nadto se žalobce dne 12. 6. 2020 obrátil na [Anonymizováno] se stížností na postup ředitele [Anonymizováno], ve které uvedl, že stížnost je předžalobní upomínkou k mimosoudnímu odškodnění vzniklé škody a nemajetkové újmy žalobce způsobené jednáním a rozhodováním ředitele [Anonymizováno] jménem státu ve věcech služebního poměru žalobce. Přestože [Anonymizováno] vyhodnotilo stížnost jako odvolání proti rozhodnutí ředitele [Anonymizováno] ze dne 26. 5. 2020, jehož projednání přísluší řediteli [Anonymizováno], nelze pominout fakt, že obsahem stížnosti bylo rovněž uplatnění nároku na náhradu škody a nemajetkové újmy, přičemž příslušný orgán má povinnost vyhodnotit podání dle svého obsahu. Ze stanoviska žalované je zřejmé, že nárok žalobce neuznává, proto soud s ohledem na uvedené dospěl k závěru, že nárok byl u příslušného úřadu uplatněn, nebylo mu vyhověno, a proto žalobu předčasnou neshledal a přistoupil k projednání věci.

20. Podle § 7 odst. 1 OdškZ právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

21. Podle § 8 odst. 1 OdškZ nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

22. Dle § 13 OdškZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

23. Z citovaných ustanovení vyplývá, že zákon o odpovědnosti státu za škodu rozlišuje dvě základní formy objektivní odpovědnosti státu za škodu. První z nich je nezákonné rozhodnutí, kdy nárok na náhradu škody tímto rozhodnutím způsobené může uplatnit jen sám účastník řízení, v němž bylo toto rozhodnutí vydáno, a jen za předpokladu, že pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem (soud v občanskoprávním řízení totiž není povolán k tomu, aby si sám zákonnost rozhodnutí posuzoval). Druhou formou odpovědnosti je nesprávný úřední postup, který představují úkony, jež se bezprostředně neodrazí v obsahu vydaného rozhodnutí (nemůže se tedy jednat o vadné postupy v řízení, které měly za následek nesprávné rozhodnutí a odrazily se v jeho obsahu). V tomto případě je k uplatnění náhrady škody legitimován každý, komu byla nesprávným úředním postupem škoda způsobena, tedy i ten, kdo účastníkem řízení nebyl.

24. V obecné rovině platí, že předpokladem vzniku odpovědnosti státu za nemajetkovou újmu jsou odpovědnostní titul (nezákonné rozhodnutí nebo nesprávný úřední postup), škoda a příčinná souvislost mezi nimi. Uvedené předpoklady pak musejí být splněny kumulativně. Pokud by i byť jediný z nich nebyl dán, nemohla by odpovědnost státu vzniknout.

25. Podle § 23 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů v účinném znění, (dále jen „zákon o služebním poměru“) po výběrovém řízení ustanoví služební funkcionář na volné služební místo příslušníka, který se umístil první v pořadí vhodnosti pro obsazované služební místo. Není-li možno tohoto příslušníka na volné služební místo ustanovit, ustanoví na něj příslušníka, který se umístil jako následující v pořadí vhodnosti. Podle odst. 4 téhož ustanovení výběrové řízení může být ukončeno se závěrem, že žádný z účastníků výběrového řízení není vhodný pro obsazované volné služební místo; v takovém případě vyhlásí služební funkcionář nové výběrové řízení.

26. Převedeno na souzenou věc, soud primárně posuzoval, zda v projednávané věci je dán odpovědnostní titul. V posuzované věci se jedná o otázku odpovědnosti státu za tvrzenou nemajetkovou újmu, jež měla být žalobci způsobena jednáním a rozhodováním jménem státu ve věcech služebního poměru žalobce, [právnická osoba], konkrétně tím, že žalobce byl ředitelem [Anonymizováno] úmyslně a svévolně zproštěn výkonu služby a nebyl protiprávně ustanoven na obsazované Služební místo vedoucího oddělení odboru u [Anonymizováno].

27. Soud dospěl k závěru, že žalobce se předmětnou žalobou po jejím částečném odmítnutí domáhal náhrady jedné nemajetkové újmy, která mu byla způsobena více odpovědnostními tituly, a to z titulu nezákonného rozhodnutí a nesprávného úředního postupu, přičemž dané uplatnění nároku spočívající ve vzniku jedné škody na základě vícero procesních nároků je přípustné. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 1. 2023, č. j. 30 Cdo 3249/2021-74).

28. Namítal-li žalobce, že mu byla způsobena nemajetkové újma jednáním ředitele [Anonymizováno], jež vyústilo v rozhodnutí ze dne 13. 10. 2017, č.j. [Anonymizováno], kterým byl žalobce mimo jiné zproštěn výkonu služby s odůvodněním, že vůči žalobci bylo zahájeno trestní stíhání ve věci možného spáchání [podezřelý výraz] a jeho ponechání ve funkci s ohledem na podezření ze spáchání úmyslných trestných činů představuje ohrožení důležitého zájmu služby, dospěl soud k závěru, že žalobce uplatňuje nárok na odčinění nemajetkové újmy z titulu nezákonného rozhodnutí, neboť dojde-li k nesprávnému úřednímu postupu, jež vyústí v nezákonné rozhodnutí, jedná se o škodu vzniklou nezákonným rozhodnutím. Aby byla naplněna první z podmínek nároku žalobce na odčinění nemajetkové újmy, je třeba, aby v řízení bylo prokázáno, že došlo k vydání rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno. Daná skutečnost nebyla v řízení prokázána. Rozhodnutí ředitele [Anonymizováno] o dočasném zproštění žalobce funkce bylo žalobci řádně doručeno, žalobce proti rozhodnutí nepodal opravný prostředek, rozhodnutí nebylo zrušeno, tedy absentuje zde podmínka zrušení rozhodnutí pro nezákonnost, na základě kterého měla být žalobci dle jeho tvrzení způsobena nemajetková újma. Soud pro úplnost uvádí, že mu v předmětném řízení nepřísluší přezkoumávat, zda ke zproštění výkonu služby žalobce došlo zákonným způsobem či nikoli, zkoumá toliko, zda bylo vydáno nezákonné rozhodnutí, které bylo pro nezákonnost zrušeno, což nebylo. Žalobce měl možnost se proti rozhodnutí o dočasném zproštění výkonu služby bránit opravným prostředkem, o kterém by bylo rozhodnuto příslušným orgánem postupem dle zákona o služebním poměru, čehož však nevyužil.

29. Uváděl-li žalobce, že mu vznikla nemajetková újma jednáním a rozhodováním ředitele [Anonymizováno], jež vyústilo v nezákonné rozhodnutí, za které považuje vyrozumění ředitele [Anonymizováno] o výsledku výběrového řízení na obsazované Služební místo ze dne 20. 3. 2019, zn. [Anonymizováno], soud konstatuje, že se nejedná o nezákonné rozhodnutí, ale toliko o vyrozumění o výsledku výběrového řízení, neboť ve výběrovém řízení na volné služební místo se nerozhoduje o právech a povinnostech účastníků.

30. S ohledem na uvedené proto soud dospěl k závěru, že žalobci nemohla vzniknout tvrzená nemajetková újma z titulu nezákonného rozhodnutí, neboť v řízení nebylo prokázáno, že by bylo vydáno rozhodnutí, které by bylo pro nezákonnost zrušeno.

31. Soud se proto zabýval otázkou, zda žalobci vznikla tvrzená nemajetková újma z titulu nesprávného úředního postupu, jenž měl spočívat v jednání a rozhodování ředitele CÚ v souvislosti s výběrovým řízením na obsazované Služební místo. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že [Anonymizováno], resp. ředitel [Anonymizováno], se nedopustil nesprávnému úřednímu postupu, neboť žalobce byl služebním funkcionářem [Anonymizováno] řádně vyrozuměn o výsledku výběrového řízení, konkrétně o tom, že na obsazované Služební místo nebyl vybrán s odůvodněním, že zproštění výkonu služby žalobce stále trvá a tato skutečnost brání ustanovení na obsazované služební místo, přičemž důvod neustanovení nebylo třeba uvádět. Žalobce namítl, že v rámci výběrového řízení se umístil první v pořadí vhodnosti pro obsazované Služební místo a skutečnost, že byl dočasně zproštěn výkonu služby není překážkou pro přijetí na obsazované Služební místo. Tomuto tvrzení žalobce soud zcela nepřisvědčil. Přestože dočasné zproštění funkce není ze zákona překážkou pro ustanovení na obsazované Služební místo, z provedeného dokazování nevyplývá, že by se žalobce umístil v rámci výběrového řízení první v pořadí vhodnosti na obsazení Služebního místa. Nadto na získání volného služebního místa není právní nárok. Jak vyplývá z ust. § 23 odst. 4 zákona o služebním poměru výběrové řízení může být ukončeno se závěrem, že žádný z účastníků výběrového řízení není vhodný pro obsazované volné služební místo. Soud tedy přisvědčil žalované, že [Anonymizováno] v případě, že nevybere vhodného kandidáta, není povinen předmětné místo obsadit, přičemž je na uvážení služebního funkcionáře, aby posoudil vhodnost jednotlivých uchazečů.

32. Vzhledem k tomu, že soud neshledal, že by došlo k nesprávnému úřednímu postupu, nezabýval se blíže dalšími předpoklady nároku na náhradu nemajetkové újmy, tedy skutečností, zda žalobci vznikla nějaká nemajetková újma, přestože lze konstatovat, že žalobce k tvrzení nemajetkové újmy nepředložil žádné důkazy, tedy v tomto rozsahu by nadto neunesl břemeno důkazní, když by jej soud s ohledem na jeho omluvenou absenci na jednání nemohl poučit podle § 118a o.s.ř. k označení a předložení důkazů k prokázání svých tvrzení; a je-li dána příčinná souvislost mezi tvrzenou nemajetkovou újmou a tvrzeným nesprávným úředním postupem, neboť již samotný tvrzený nesprávný úřední postup nebyl shledán.

33. S ohledem na uvedené soud žalobu shledal nedůvodnou, a proto ji v celém rozsahu zamítl, jak uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.

34. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal v řízení zcela úspěšné žalované, právo na náhradu nákladů řízení v částce 1 800 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř., neboť za žalovanou toliko jednalo [Anonymizováno], pověřený pracovník [tituly před jménem] [jméno FO], a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 800 Kč představující 300 Kč za každý z šesti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky, přestože v počátku bylo jednáno s jinou organizační složkou státu (vyjádření k odvolání žalobce ze dne 15. 2. 2022, odvolání žalované ze dne 14. 2. 2023, odvolání ze dne 13. 7. 2023, vyjádření k žalobě ze dne 5. 12. 2024, příprava na jednání a účast na jednání dne 15. 4. 2025).

35. O lhůtě k plnění rozhodl soud u výroku II podle § 160 odst. 1 o. s. ř. tak, že stanovenou povinnost uložil splnit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Soud takto rozhodl vzhledem k tomu, že neshledal podmínky pro stanovení lhůty delší.

Poučení