40 C 82/2023 - 46

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. et Mgr. Ivetou Cvingráfovou ve věci žalobkyně: [Anonymizováno], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/1] proti žalované: [Anonymizováno] - [Anonymizováno], IČO [Anonymizováno] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 198 650 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce [částka], a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum], doplněnou replikou ze dne [datum] a podáním ze dne [datum], domáhá zaplacení částky ve výši [částka] s příslušenstvím z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení a s tím souvisejícími průtahy. Žalobkyně svůj nárok odvozovala z nepřiměřené délky řízení vedeného před [Anonymizováno] (dále jen „[Anonymizováno]“), inspektorát v Brně, která dne [datum] zahájila vůči žalobkyni správní řízení pro podezření ze spáchání správního deliktu uvedení na trh vína, jež nevyhovovalo požadavkům na povolené enologické postupy, pod hrozbou pokuty až do výše 5 mil. Kč, a rozhodla o uložení pokuty žalobkyni ve výši 2,1 mil. Kč, a na něj navazující řízení před [Anonymizováno], ústředním inspektorátem, Krajským soudem v Brně a Nejvyšším správním soudem. Dále v této souvislosti bylo vedeno řízení i u Ústavního soudu a u Soudního dvora [právnická osoba]. Po zodpovězení předběžné otázky u Soudního dvora Evropské unie probíhalo opět řízení u Krajského soudu v Brně, žaloba byla zamítnuta, proti čemuž podala žalobkyně dne [datum] kasační stížnost, o které ke dni podání této žaloby dosud nebylo rozhodnuto. Správní řízení tak trvá již více než 7 let a 3 měsíce a dosud nebylo s konečnou platností ukončeno. Žalobkyně v řízení před správními orgány spatřuje nesprávný úřední postup v nepřiměřené délce řízení, přestože byla v řízení vždy aktivní, své povinnosti plnila ve lhůtách, tedy nezpůsobila žádné průtahy. Žalobkyně nepřisvědčila žalované, že by žalobkyně opravnými prostředky protahovala řízení, žalobkyně se cítí být nevinna, tedy využití opravných prostředků považuje zcela za oprávněné. Namítla, že naproti tomu docházelo k průtahům zejména na straně správních soudů, neboť nepostupovaly bez zbytečného odkladu, jejich rozhodnutí nebyla dostatečně odůvodněná, což bylo i důvodem zásahu Ústavního soudu. Žalobkyně uvedla, že nepřiznání zadostiučinění v penězích za nepřiměřenou délku řízení je s ohledem na ustálenou judikaturu postupem výjimečným. Žalobkyně mimořádné okolnosti v dané věci nespatřuje, sama žalovaná přiznává, že k nepřiměřené délce řízení došlo v souvislosti s vysokým nápadem soudu a nedostatkem personálu, což však nemůže jít k tíži žalobkyně, a proto se jí jeví konstatování porušení práva nedostatečným způsobem zadostiučinění. Žalobkyně dále uvedla, že řízení nebylo skutkově složité, soudy zpočátku rozhodovaly bez nařízení jednání, žalobkyně k délce řízení nepřispěla a řízení pro ni má značný význam, neboť jí od roku 2015 hrozí vysoká pokuta za spáchání správního deliktu. Základní částku vypočtenou dle Stanoviska Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále jen „Stanovisko Cpjn“) žalobkyně navýšila s ohledem na inflaci mezi lety 2012 až 2022 na částku [částka] – [částka] a následně základní částku vyčíslila s ohledem na specifika řízení v horní výši 27 400 Kč, tj. celkem požaduje částku 198 650 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně pro úplnost uvedla, že dne [datum] odeslala žalované žádost o přiznání zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, žalovaná její nárok neuznala, a to ani zčásti, pouze konstatovala porušení práva na projednání věci v přiměřeném čase. Žalobkyně se neztotožnila ani s námitkami žalované o nemravnosti podané žaloby, složitosti řízení, zmenšeném významu pro žalobkyni s ohledem na skutečnost, že je právnickou osobou, když žalobkyni byla uložena vysoká a citelná pokuta, či o argumentačním ping-pongu mezi účastníky, kdy je na správním orgánu, aby korigoval řízení. Žalobkyně nepřisvědčila ani tomu, že omluvitelným důvodem nepřiměřeně dlouhého řízení může být skutečnost, že Krajský soud v Brně se potýkal s vysokým nápadem a nedostatkem personálu. Dále namítla, že ve věci neshledává žádný mezinárodní prvek, neboť ve věci byl proveden pouze výklad evropského práva, a že prodloužení délky řízení z důvodu zpracování znaleckého posudku není taktéž s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 3759/2009 omluvitelným důvodem. Žalobkyně proto nepovažuje vyřízení věci omluvou žalované za dostatečné, domáhá se finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši [částka] s příslušenstvím.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne [datum] uvedla, že žalobou uplatněný nárok v plném rozsahu neuznává, žádost žalobkyně o přiznání zadostiučinění řádně vyhodnotila, konstatovala nepřiměřeně dlouhé řízení ve věci a žalobkyni se omluvila, což považuje za dostatečné. Namítla, že správní orgány rozhodující ve věci žalobkyně dospěly k závěru, že došlo k naplnění skutkové podstaty řešeného správního deliktu, jehož se žalobkyně měla dopustit, žalobkyně tak pouze po většinu času činila neúspěšné pokusy k využití mimořádných opravných prostředků ke zvrácení rozhodnutí o uložení pokuty. Nepřiměřeně dlouhé řízení tak bylo způsobeno samotnou žalobkyní, což je v rozporu s principem dobrých mravů, neboť žalobkyně správním deliktem zapříčinila vedení řízení a opravnými prostředky prodlužuje délku řízení jako takového. Dále uvedla, že se nejednalo o věc, jež by vyžadovala přednostní vyřízení, a proto byla vyřizována dle pořadí v soudním oddělení [Anonymizováno], ve věci byla řešena předběžná otázka před Soudním dvorem Evropské Unie, když řízení trvalo dva a čtvrt roku. Délka řízení před Krajským soudem v Brně nebyla „ideální“, avšak mezi stranami probíhala v roce 2016 a 2017 poměrně intenzivní komunikace, kdy soud musí poskytnout stranám prostor k seznámení se s argumentací protistrany. Na rozdíl od žalobkyně žalovaná namítla, že se jedná o složité řízení jak po stránce skutkové, tak právní. Řízení probíhalo na několika úrovních (regionální a ústřední inspektorát [Anonymizováno], Krajský soud v Brně Nejvyšší správní soud, Ústavní soud, Soudní dvůr Evropské unie) a délka řízení byla zatížena nutností vyřešit předběžnou otázku, tedy věc je zatížena judikatorním vývojem a mezinárodním prvkem. Dále uvedla, že bylo třeba znaleckých posudků a laboratorních rozborů. Řízení probíhalo plynule, stížnost na průtahy nebyla podána. Pokuta byla žalobkyni uložena oprávněně, ze strany správních orgánů nikdy nedošlo k pochybnosti o spáchání správního deliktu. Nadto je žalobkyně právnickou osobou, které hrozila pokuta nejvýše 5 mil. Kč, přičemž správní úřad uložil pokutu ve výši 2,1 mil. Kč, což pro žalobkyni v porovnání s ročním obratem za rok 2015 ve výši[tel. číslo] Kč a ziskem [částka] mělo nižší význam. Žalovaná připustila, že správní řízení v délce 7 let a 3 měsíců je třeba považovat za nepřiměřené, avšak s ohledem na specifika případu postačí konstatování porušení práva a omluva, což učinila, a proto navrhla žalobu v celém rozsahu zamítnout.

3. Na jednání konaném dne [datum] žalobkyně uvedla, že dne [datum] podala ústavní stížnost, jež je u Ústavního soudu vedena pod sp. zn. IV. ÚS 2182/23, o které dosud nebylo rozhodnuto, tedy věc není ani po vydání rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], č.j. 9 As 182/2022-39, ke dni jednání stále ukončena.

4. Ze shodných skutkových tvrzení a provedeného dokazování byl zjištěn tento skutkový stav:

5. Státní zemědělská a potravinářské inspekce, Inspektorát v Brně (dále jen „správní orgán I. stupně“) zahájila proti žalobkyni dne [datum] správní řízení pro podezření, že žalobkyně v provozovně [právnická osoba], [adresa] od [datum] do [datum] uváděla do oběhu víno, jež nevyhovovalo požadavkům na povolené enologické postupy, a rozhodnutím ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], shledala žalobkyni vinnou ze spáchání správního deliktu podle § 39 odst. 1 písm. ff) zákona č. 321/2004 Sb., o vinohradnictví a vinařství, ve znění účinném do [datum] (dále jen „zákon o vinohradnictví a vinařství“), a uložila jí pokutu ve výši [částka] a povinnost uhradit náklady laboratorního rozboru ve výši [částka]. Správního deliktu se měla dopustit tím, že uváděla do oběhu vína z [Anonymizováno], jež byla podrobena nepovoleným enologickým postupům. Žalobkyně tím porušila čl. 80 odst. 2 písm. a) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1308/2013, kterým se stanoví společná organizace trhů se zemědělskými produkty a zrušují nařízení Rady (EHS) č. 922/72, (EHS) č. 234/79, (ES) č. 1037/2001 a (ES) č. 1234/2007 (dále jen „nařízení č. 1308/2013“). Státní zemědělská a potravinářská inspekce, ústřední inspektorát (dále jen „správní orgán II. stupně“) rozhodnutím ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], zamítla odvolání žalobkyně a potvrdila rozhodnutí správního orgánu I. stupně, neboť dospěla k závěru, že žalobkyně pouze pasivně spoléhala na správnost údajů uvedených v dokladu V I 1 a nevyvinula žádoucí aktivitu směřující k ověření analytických znaků obchodovaného vína. (nesporná tvrzení stran, spisem Státní zemědělské a potravinářské inspekce, inspektorát v Brně, sp. zn. [Anonymizováno], zejména Soupis dokumentů ve spise, Oznámení o zahájení správního řízení ze dne [datum], rozhodnutí ze dne [datum], č.j. [Anonymizováno], rozhodnutí ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno])

6. Žalobkyně podala proti rozhodnutí správního orgánu II. stupně dne [datum] žalobu ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „KS v Brně“) spolu s žádostí o přiznání odkladného účinku, který jí rozhodnutím ze dne [datum] nepřiznal odkladný účinek. Správní orgán II. stupně se k žalobě vyjádřil dne [datum] a [datum]. Dne [datum] byl KS v Brně zaslán správní spis SZPI. V období listopadu 2016 až ledna 2017 zaslali účastníci ve věci svá vyjádření a dne [datum] vyzval KS v Brně účastníky ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Žalobkyně dne [datum] sdělila, že nesouhlasí s rozhodnutím bez jednání. Dne [datum] se správní orgán II. stupně vyjádřil k replice žalobkyně. KS v Brně poté rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], žalobě vyhověl, rozhodnutí správního orgánu II. stupně zrušil a věc vrátil správnímu orgánu II. stupně k dalšímu řízení. KS v Brně upozornil, že ač je odpovědnost za daný správní delikt objektivní, lze se jí zprostit naplněním liberačního důvodu dle § 40 odst. 1 zákona o vinohradnictví a vinařství. Správní orgán II. stupně podal proti rozsudku KS v Brně dne [datum] kasační stížnost, doplněnou dne [datum], které Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], vyhověl, rozsudek ze dne [datum] zrušil a věc vrátil KS v Brně k dalšímu řízení. NSS zdůraznil, že doklad V I 1 představuje nezbytnou podmínku pro vstup vína na území EU a bez něj by [Anonymizováno] víno do ČR vůbec nemohlo být dovezeno. Předložení takového dokumentu, bez kterého by víno ani nemohlo být do zemí EU legálně dovezeno, nelze pokládat za ono „vynaložení veškerého úsilí“. KS v Brně dne [datum] nařídil na [datum] jednání a vydal nový rozsudek pod č. j. [spisová značka], kterým žalobu zamítl. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně dne [datum] kasační stížnost, kterou doplnila dne [datum] a dne [datum]. Správní orgán II. stupně se ke kasační stížnosti vyjádřil dne [datum]. Tuto kasační stížnost NSS zamítl rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka]. Na základě ústavní stížnosti žalobkyně ze dne [datum], doplněné dne [datum], ke které se KS v Brně vyjádřil dne [datum], NSS dne [datum] a správní orgán II. stupně dne [datum], pak byly oba rozsudky zrušeny nálezem Ústavního soudu (dále též „ÚS“) ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1608/19. Ústavní soud shledal porušení práva žalobkyně na spravedlivý proces v důsledku toho, že NSS nepředložil předběžnou otázku Soudnímu dvoru EU. (spisem Krajského soudu v Brně, sp. zn. [spisová značka], zejména spisový přehled, žaloba ze dne [datum], rozhodnutí ze dne [datum], č.j. [spisová značka], rozsudek ze dne [datum], č.j. [spisová značka], výzva KS v Brně ze dne [datum], rozsudek ze dne [datum], č. j. [spisová značka], nařízení jednání ze dne [datum], rozsudek ze dne [datum], č. j. [spisová značka]; spisem Nejvyššího správního soudu sp. zn. [spisová značka], zejména kasační stížnost ze dne [datum], rozsudek ze dne [datum], č. j. [spisová značka]; spisem Nejvyššího správního soudu sp. zn. [spisová značka], zejména kasační stížnost ze dne [datum], rozsudek ze dne [datum], č. j. [spisová značka]; spisem Ústavního soudu sp. zn.

II. ÚS 1608/19, zejména ústavní stížnosti ze dne [datum], nález Ústavního soudu ze dne [datum])

7. Dne [datum] si KS v brně vyžádal spisy od NSS a vyzval účastníky řízení k vyjádření, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Podáním ze dne [datum] požádala žalobkyně o nařízení jednání ve věci, stejně tak správní orgán II. stupně sdělil, že nesouhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Účastníkům bylo předvolání na [datum] zasláno dne [datum]. KS v Brně v dalším řízení předložil Soudnímu dvoru EU předběžnou otázku a řízení přerušil. Dne [datum] bylo potvrzeno přijetí žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce, žádost byla doručena dne [datum] a věci bylo přiděleno číslo C-86/20. Následně Soudní dvůr EU informoval KS v Brně o průběhu řízení o předložené předběžné otázce, dne [datum] se konalo veřejné zasedání, na kterém bylo předneseno stanovisko generálního advokáta. Stanovisko bylo KS v Brně doručeno dne [datum]. Podáním ze dne [datum] byl KS v Brně vyrozuměn, že vyhlášení rozsudku o předběžné otázce se bude konat dne [datum]. Rozsudek ve věci C86/20 byl KS v Brně zaslán přípisem ze dne [datum]. KS v Brně dne [datum] předvolal účastníky na jednání konané dne [datum] a rozsudkem z téhož dne rozhodl tak, že žalobu zamítl a nevyhověl ani návrhu na moderaci uložené pokuty, když dospěl k závěru, že pokuta byla uložena oprávněně. Konstatoval, že žalobkyně ani po dobu laboratorních zkoušek vzorků vína neomezila produkci závadného vína, víno dále distribuovala, čímž ohrozila široké spektrum spotřebitelů. Proti rozhodnutí podala žalobkyně dne [datum] kasační stížnost. Tuto doplnila dne [datum] a dne [datum]. Dne [datum] se ke kasační stížnosti vyjádřil správní orgán II. stupně (žalovaný). Tuto kasační stížnost NSS zamítl rozsudkem ze dne [datum], č. j. [spisová značka], neboť dospěl k závěru, že správní orgány nepochybily ve svých rozhodnutích o uložení pokuty žalobkyni za správní delikt. Žalobkyně neprokázala, že k nesplnění povinností nedošlo její vinou, tudíž nelze přistoupit k liberaci či snížení pokuty, jak se žalobkyně domáhala. Osvědčení obsažené v dokladu V I 1 o možnosti zhoršení kvality vína „prostým během času“ či okolnostmi, k nimž došlo během přepravy, nejsou k takovému postupu (sejmutí zavinění z žalobkyně či moderace pokuty), jak uvedl i Soudní dvůr EU, dostatečné. Dále uvedl, že si je vědom délky správního řízení, avšak o správním deliktu žalobkyně bylo pravomocně rozhodnuto již rozhodnutím ze dne [datum]. (spisem Krajského soudu v Brně, sp. zn. [spisová značka], zejména spisový přehled, předvolání k jednání ze dne [datum], usnesení o předložení předběžné otázky a o přerušení řízení ze dne [datum], č.j. [spisová značka], potvrzení o přijetí žádosti o rozhodnutí o předběžné otázce ze dne [datum], stanovisko generálního advokáta ze dne 2. 9. 21, sdělení o vyhlášení rozsudku ze dne [datum], sdělení o zaslání rozsudku ze dne [datum], předvolání k jednání ze dne [datum], rozsudek ze dne [datum], č.j. [spisová značka]; spisem Nejvyššího správního soudu sp. zn. [spisová značka], zejména kasační stížnost ze dne [datum], doplnění kasační stížnosti ze dne [datum], vyjádření žalovaného ze dne [datum], rozsudek ze dne [datum], č.j. [spisová značka])

8. Dne [datum] uplatnila žalobkyně u žalované nárok na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb. Žalovaná reagovala na žádost žalobkyně tak, že dospěla k závěru, že došlo k nepřiměřené délce řízení, jak se žalobkyně domáhala, nicméně s ohledem na mimořádnou složitost věci jak v rovině procesní, tak v rovině hmotněprávní považuje za dostatečnou formu satisfakce konstatování nesprávného úředního postupu. S ohledem na uvedené se proto žalobkyni za nepřiměřeně dlouhé trvání správního řízení omlouvá. Ke svému vyjádření připojila i vyjádření Krajského soudu v Brně, jenž taktéž připustil, že správní řízení trvalo nepřiměřeně dlouho, avšak jednalo se o věc složitou, kdy se žalobkyně svým chováním částečně na délce řízení sama podílela. Stížnost na průtahy ani návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu nebyly žalobkyní podány. V řízení bylo 3x rozhodnuto soudem I. stupně, 2x Nejvyšším správním soudem, když třetí řízení běží a jedenkrát Ústavním soudem. Dále bylo rozhodováno o předběžné otázce Soudním dvorem EU. Délka řízení byla taktéž zatížena vysokým nápadem KS v Brně a nedostatečným personálním obsazením. (nesporná tvrzení stran, žádost o náhradu škody ze dne [datum] s dokladem o doručení, vypořádání žádosti o náhradu škody ze dne [datum])

9. Z výkazu zisku a ztráty žalobkyně ke dni [datum] soud zjistil, že výsledek hospodaření za účetní období žalobkyně činil 5,7 mil. Kč.

10. Z výkazu zisku a ztráty žalobkyně ke dni [datum] soud zjistil, že výsledek hospodaření za účetní období žalobkyně činil 3,114 mil. Kč.

11. Svá skutková zjištění soud opřel o shodná tvrzení účastníků a výše uvedené listinné důkazy, o jejichž pravosti a věcné správnosti neměl žádných pochybností. Uvedené důkazy hodnotil jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přičemž má za to, že prokazují zjištěný skutkový stav a další dokazování by již bylo v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. Nad rámec soud uvádí, že nežádal zapůjčení spisu ve věci C-86/20 od Soudního dvora EU, neboť průběh řízení o předběžné otázce byl dostatečně zjistitelný ze spisu Krajského soudu v Brně, jak popsáno výše.

12. Soudem učiněný závěr o skutkovém stavu věci se plně shoduje s výše uvedenými skutkovými zjištěními soudu, a z tohoto důvodu lze již jen odkázat na shora uvedené.

13. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

14. Na daný případ soud aplikoval zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdškZ“). Konkrétně vyšel z ust. § 13 odst. 1 OdškZ, dle kterého stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

15. Podle ust. § 31 odst. 1 OdškZ náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu.

16. Podle ust. § 31a odst. 1 OdškZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 tohoto ustanovení se v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním skutkovým okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

17. Uvedená právní úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustracím z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (k tomu srovnej Stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 19. 12. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1355/2012, také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení (např. nečinnost soudu prvního stupně způsobená připojením k jinému spisu, délka řízení před Nejvyšším soudem) nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení jako celek odpovídá dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Není tedy možné stanovit nějakou abstraktní lhůtu, kterou by bylo možné pokládat za přiměřenou, ale je třeba vždy přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu. Proto již při posouzení přiměřenosti délky řízení (tedy nejenom při určení výše zadostiučinění) je třeba vycházet z kritérií příkladmo stanovených v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. Za porušení zásady rychlosti řízení, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 zákona, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobené nedostatkem součinnosti či dokonce záměrným působením ze strany účastníků či jsou vyvolány jinými okolnostmi (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 38/2000).

18. Předmětem posuzování dané věci je délka řízení před SZPI, inspektorát v Brně, pro podezření ze spáchání správního deliktu uvedení na trh vína, jež nevyhovovalo požadavkům na povolené enologické postupy, v němž byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 2,1 mil. Kč, a na něj navazující řízení před [Anonymizováno], ústředním inspektorátem, Krajským soudem v Brně a Nejvyšším správním soudem. Toto řízení bylo zahájeno dne [datum] a ukončeno dne [datum], kdy nabylo právní moci rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne [datum], kterým byla zamítnuta kasační stížnost žalobkyně. Řízení tak trvalo 7 let, 7 měsíců a 3 dny. Soud konstatuje, že se neztotožnil s tvrzením žalobkyně, že předmětné řízení nebylo dosud skončeno, neboť byla podána ústavní stížnost, o které dosud nebylo rozhodnuto. Ústavní soud stojí mimo soustavu soudů, a proto soud počítal délku správního řízení do rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne [datum]. Žalobkyně s ohledem na skutečnost, že ke dni podání žaloby nebylo řízení dosud pravomocně skončeno, nárokovala přiznání zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení od [datum] do uplatnění nároku u žalované, tedy do [datum], tj. za 7 let a 3 měsíce.

19. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda posuzované správní řízení splňuje kritéria aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“). Právo na projednání věci bez zbytečných průtahů je nutno vztáhnout na veškerá správní řízení, jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda (srov. nález Ústavního soudu nálezu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 570/20). Právo na projednání věci bez zbytečných průtahů je nutno vztáhnout na veškerá správní řízení, jejichž předmětem je základní právo nebo svoboda (srov. nález Ústavního soudu nálezu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 570/20). V daném případě se jedná o správní řízení, jehož předmětem je základní právo žalobkyně na projednání správního deliktu v přiměřené době, a proto posuzované správní řízení splňuje kritéria aplikovatelnosti čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. S ohledem na celkovou délku správního řízení od [datum] a do [datum], tedy 7 let, 7 měsíců a 3 dny, je možno bez dalšího konstatovat, že řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu a žalobkyně by tak měla nárok na přiznání zadostiučinění.

20. Vzhledem k tomu, že uvedené správní řízení spadá pod ochranu čl. 38 odst. 2 Listiny, je možné aplikovat Stanovisko sp. zn. Cpjn 206/2010. Uplatní se tedy i silná, ale vyvratitelná domněnka o vzniku nemajetkové újmy, ze které vychází Evropský soud pro lidská práva, že nepřiměřená délka řízení znamená pro stěžovatele morální újmu a žádné důkazy v tomto ohledu v zásadě nevyžaduje, neboť újma vzniká samotným porušením práva.

21. Po provedeném dokazování je soud toho názoru, že celková délka řízení 7 let, 7 měsíců a 3 dny je zjevně nepřiměřená pro tento typ řízení a neodpovídá době, kterou by bylo možno u tohoto typu řízení rozumně očekávat. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. Nemajetková újma v důsledku nepřiměřeně dlouhého soudního řízení, kterou žalobkyně tvrdila, se v případě řízení, na která dopadají čl. 6 odst. 1 Úmluvy a čl. 38 odst. 2 Listiny, garantující právo na projednání věci v přiměřené lhůtě, presumuje a netřeba ji prokazovat.

22. Soud při učení způsobu zadostiučinění za nepřiměřenou délku správního řízení vzal v potaz, že řízení probíhalo jak před správním orgánem I. a II. stupně, tak před KS v Brně (vydány 3 rozsudky a jeden malý rozsudek, kdy se pokládala předběžná otázka Soudnímu dvoru EU), Nejvyšším správním soudem a dále byla v souvislosti s touto věcí podána i předběžná otázka k Soudnímu dvoru EU, což mělo na délku řízení taktéž vliv. Vedle toho byla podána i Ústavní stížnost, kterou byly zrušeny rozsudky Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Brně a věc byla opět vrácena Krajskému soudu v Brně k dalšímu řízení. Následně KS v Brně opět rozhodl, žalobkyně podala kasační stížnost, o které ke dni podání žaloby nebylo rozhodnuto, rozhodnuto bylo dne [datum] zamítnutím kasační stížnosti. Ve věci tak bylo krajským soudem v období let 2016 – 2022 3x věcně rozhodnuto.

23. Pokud jde o jednotlivá kritéria rozhodná pro posuzování délky řízení, má soud na základě učiněných zjištění za prokázané, že posuzované řízení bylo složité po skutkové i procesní stránce. Ve věci bylo krajským soudem 3x rozhodnuto, ve dvou případech bylo nařízeno ústní jednání, řízení bylo zatíženo i obsáhlými podáními účastníků, jimž byl poskytnut prostor vyjádřit se k argumentaci protistrany. Nejvyšší správní soud taktéž ve věci 3x rozhodl (započítáme-li i poslední rozhodnutí NSS ze dne [datum] po podání žaloby). S ohledem na složitost řízení, průběh řízení před všemi instancemi a dále před Soudním dvorem EU a Ústavní soudem, kdy pouze v řízení před KS v Brně lze shledat 14-ti měsíční nečinnost soudu mezi výzvou účastníkům, zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání, a vydáním rozhodnutí, soud dospěl k závěru, že se jednalo o řízení složité.

24. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci (soudu), je nutno konstatovat, že v řízení došlo k prodlevě pouze u KS v Brně. Krajský soud zaslal dne [datum] účastníkům řízení sdělení o složení senátu a poučení o možnosti vznést námitku podjatosti, zároveň vyzval účastníky řízení ke sdělení, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání s poučením, že nevyjádří-li se ve lhůtě dvou týdnů od doručení sdělení, má soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Sdělení bylo účastníkům doručeno dne [datum]. Dne [datum] žalobkyně sdělila, že nesouhlasí s rozhodnutím bez jednání. Žalovaný správní orgán II. stupně na sdělení nereagoval, lhůta pro vyjádření uplynula dne [datum]. Ke dni [datum] měl soud k dispozici vyjádření účastníků i správní spis, rozhodnuto však bylo až dne [datum], tj. za 1 rok a necelé dva měsíce. Předmětnou prodlevu je nutno přičíst k tíži státu, neboť je jeho odpovědností, aby při organizačním zajištění chodu justice (institucionální, personální, finanční, materiální atd.) nastavil takové podmínky, aby ve všech věcech, byly činěny úkony v přiměřených lhůtách, k čemuž v daném případě nedošlo.

25. Pokud jde o jednání žalobkyně, tato svým postupem k délce řízení nijak nepřispěla. Žalobkyně byla v řízení aktivní, v řízení před KS v Brně sice 2x požádala o prodloužení lhůty k vyjádření (1x to však bylo v období Vánočních svátků), tedy nijak zásadně nepřispěla k nepřiměřené délce řízení, 1x dokonce urgovala nařízení jednání před KS v Brně. Žalobkyni nelze nijak přičítat k tíži, že využívala dostupných opravných prostředků ve správních řízení a snažila se pro sebe zvrátit nepříznivé rozhodnutí.

26. Dalším kritériem, které soud zkoumá a jež je pro posouzení nároku na zadostiučinění nejdůležitější, je význam řízení pro žalobkyni. V každém řízení o poskytnutí zadostiučinění za nesprávný úřední postup, kam spadá i nepřiměřená délka řízení, je třeba individuálně posoudit význam správního řízení pro poškozeného. Je tomu tak i proto, že se význam daného řízení odvíjí primárně od významu správního řízení, výše uložené pokuty a její dopady pro žalobkyni, což neumožňuje učinit paušalizující závěr o významu řízení o správních deliktech. Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se poskytuje toliko za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně již v srpnu 2016 znala výši pokuty a nemohl jí být uložen trest vyšší (např. trest odnětí svobody, neboť se jedná o právnickou osobu, či vyšší pokuta), nelze hovořit o nejistotě žalobkyně ohledně výše pokuty a tím i o větším významu předmětu posuzovaného řízení pro žalobkyni.

27. Nadto soud z obsahu správních spisů zjistil, že žalobkyně byla sankcionována za to, že jí prodávané víno nesplňovalo požadované enologické postupy, a zproštění se objektivní odpovědnosti za kvalitu tohoto vína se domáhala pouze na základě toho, že předmětná vína dovezla s doklady potřebnými k legálnímu dovozu, což však soud již v rozhodnutí pod č. j. [spisová značka] neshledal jako dostatečné. Právní posouzení Krajského soudu v Brně pak bylo v souladu i s rozsudkem Soudního dvora EU v předmětné věci č. C-86/20, z něhož plyne, že spoléhání se na dokument V I 1 nepostačuje k liberaci na základě § 40 odst. 1 zákona o vinohradnictví a vinařství. Opačný závěr nelze dovodit ani z nálezu Ústavního soudu v této věci, který kritizoval především nepoložení předběžné otázky. [adresa] prodávané žalobkyní mělo podle zjištění SZPI vážné a zjevné nedostatky, které byly patrné i z výsledků chemické analýzy. V projednávané věci se jednalo o distribuci velkého množství vína přesahující v souhrnu 70 000 l, což svědčí o větší společenské škodlivosti, neboť toto víno mohlo ovlivnit mnoho tisíc spotřebitelů. Soud z rozhodnutí Krajského soudu č.j. [spisová značka] dále zjistil, že žalobkyně byla již v minulosti za podobný delikt v rámci uvádění vína z [Anonymizováno] do oběhu trestána, a nebylo tedy nepřiměřené po ní požadovat, aby si to, zda u předmětného vína nedochází k porušování základních pravidel enologických postupů, ověřovala i jinak, než pouhým spoléháním na doklad V I 1. Soud dále konstatuje, že, přestože v průběhu správního řízení byly prováděny laboratorní rozbory, kdy doba oznámení výsledků rozborů od odběru vzorků činila 40 až 50 dní, což správní soudy vyhodnotili za dobu přiměřenou, žalobkyně nijak neomezila distribuci závadného zboží (vína), čímž ohrozila velké množství spotřebitelů. Ze všech rozhodnutí správních orgánů v předmětné věci tak vyplynulo, že žalobkyně se dopustila správního deliktu, neboť distribuovala víno, jež nesplňovalo požadované enologické postupy, a vzhledem k tomu, že jí pokuta byla známa již dne [datum] z rozhodnutí SZPI, ústřední inspektorát, nelze hovořit o nejistotě žalobkyně ohledně výsledku řízení před soudy všech stupňů. Žalobkyně je právnickou osobou, tedy nehrozil jí jiný než peněžitý trest, jehož výše byla stanovena již rozhodnutím ze dne [datum] a nemohla být v dalším řízení pro žalobkyni vyšší. Soud dále zohlednil i výsledky hospodaření žalobkyně za roky 2015 a 2016, ze kterých vyplynulo, že výsledek hospodaření za účetní období žalobkyně za rok 2015 činil 5,7 mil. Kč a za rok 2016 3,114 mil. Kč. S ohledem na uvedené dospěl soud k závěru, že význam řízení byl pro žalobkyni nepatrný, žalobkyně spáchala správní delikt, což potvrdil každý z výše uvedených správních orgánů, žalobkyně tak byla v nejistotě pouze v té míře, zda a kdy její nezákonné jednání bude odhaleno, což nastalo již před SZPI obou stupňů, kdy byla žalobkyni vyměřena i výše pokuty představující částku 2,1 mil. Kč. Nadto soud konstatuje, že s ohledem na výsledky hospodaření žalobkyně nebyla výše pokuty stanovena v likvidační výši.

28. Jak soud konstatoval výše, správní řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu, avšak význam pro žalobkyni s ohledem na skutečnost, že žalobkyně spáchala správní delikt, v průběhu řízení neomezila distribuci závadného vína, čímž ohrozila bezpečnost koncových spotřebitelů, a dále s ohledem na výši výsledku hospodaření za období roku 2015 a 2016 a znalost výše stanovené pokuty již ke dni [datum] ve výši 2,1 mil. Kč, když objektivně žalobkyni hrozila pokuta dvojnásobně vyšší, byl nepatrný.

29. Ze všech výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že konstatování porušení práva a omluva učiněná prostřednictvím [Anonymizováno] (žalovanou) se jeví jako dostatečným a přiměřeným zadostiučiněním za vzniklou nemajetkovou újmu na straně žalobkyně a není důvodné přiznat žalobkyni zadostiučinění v penězích, což by zároveň mohlo být shledáno jako rozporné s obecně sdílenou představou spravedlnosti, neboť žalobkyně spáchala správní delikt, za který jí po právu byla uložena pokuta ve výši 2,1 mil. Kč, a to již na základě pravomocného rozhodnutí správního orgánu II. stupně ze dne [datum]. Žalobkyně tak byla o výši uložené pokuty vyrozuměna 9 měsíců poté, co byla vyrozuměna o zahájení předmětného řízení o správním deliktu, a proto se konstatování porušení práva a omluva jeví jako dostatečné a přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu na straně žalobkyně. Soud proto žalobu, kterou žalobkyně nárokuje zadostiučinění v penězích v celém rozsahu zamítl, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

30. Vzhledem k tomu, že soud žalobkyni nepřiznal žádné finanční plnění za zadostiučinění spočívající v nepřiměřené délce správního řízení, nezabýval se blíže nárokem žalobkyně na navýšení požadované částky o inflaci. Pouze nad rámec soud uvádí, že takové navýšení částky o inflaci nemá oporu v zákoně ani judikatuře. (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka]).

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.”), tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce [částka]. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o.s.ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o.s.ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka představující [částka] za každý ze tří úkonů (vyjádření žalované k žalobě, příprava na jednání, účast na jednání dne [datum]) dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky.

32. Uloženou povinnost je žalobkyně povinna splnit ve lhůtě, které byla určena podle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení