41 A 1/2022–72

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobce: Ing. J. K. bytem X doručovací adresa: X právně zastoupen Mgr. Josefem Berkou advokátem se sídlem Bří Lužů 114, 688 01 Uherský Brod proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje se sídlem tř. Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 12. 2021, č. j. KUJI 109146/2021, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Podstata věci

1. Žalobce dostal pokutu za to, že řídil bez připoutaného bezpečnostního pásu. V žalobě napadá způsob, jakým mu správní orgány doručovaly písemnosti v průběhu přestupkového řízení. Údajně mu tím odepřely možnost se zúčastnit ústního jednání, klást otázky svědkům a seznámit se s obsahem spisu. To se mu nepodařilo ani po ústním jednání, jakmile se dostavil na úřad, ale nikdo mu tam nahlédnutí do spisu neumožnil. Ústní jednání navíc podle něj neproběhlo se zákonem vyžadovaným pětidenním předstihem. Žalovaný měl kromě toho chybně uvést místo přestupku. Žádná z těchto námitek však podle krajského soudu není důvodná.

II. Skutkové okolnosti a rozhodnutí správních orgánů

2. Dne 31. 10. 2019 policie dohlížela na bezpečnost silničního provozu v centru Uherského Brodu a jeho okolí. V 9:20 zahlédla žalobce v ulici „Pod Valy“ (sic!) bez připoutaného bezpečnostního pásu. Na ulici Neradice ho proto zkontrolovala. Žalobce na výzvu nepředložil osvědčení o registraci vozidla. Nesouhlasil, že by spáchal přestupek. Policisté s ním sepsali oznámení o přestupku, se kterým se žalobce seznámil a podepsal ho. Ve formuláři oznámení o přestupku se uvádí jako adresa místa trvalého pobytu Brodská ulice 505 v Nivnici („adresa trvalého pobytu“). Kolonka pro vyplnění adresy pro doručování zůstala prázdná.

3. Dne 11. 9. 2020 vydal Městský úřad Uherský Brod („městský úřad“) příkaz, kterým shledal vinu žalobce ze dvou přestupků – nepřipoutání se bezpečnostním pásem za jízdy a nepředložení osvědčení o registraci vozidla na výzvu policisty. Městský úřad mu zaslal příkaz na adresu trvalého pobytu. Doručující orgán žalobce při doručování nezastihl a dne 15. 9. 2020 zásilku uložil s výzvou k jejímu vyzvednutí a poučení o fikci doručení, která nastane, pokud si žalobce do 10 dnů zásilku nevyzvedne. Dne 29. 9. 2020 pak doručující orgán vložil doručenou zásilku do schránky na adrese trvalého pobytu. Žalobce v tentýž den podal odpor. Zmiňuje v něm bez dalšího, že příkaz byl vhozený do poštovní schránky otce. A v záhlaví odporu pak za svým jménem výslovně uvádí nejprve svoji adresu trvalého pobytu, za níž připojuje adresu označenou jako „adresa pro doručování pro toto řízení“ – X („adresa pro doručování“).

4. Městský úřad poté přípisem ze dne 15. 2. 2021 žalobci oznámil pokračování v řízení a vyzval ho k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí. Zaslal mu tento přípis na adresu trvalého pobytu. Doručení opět proběhlo na základě fikce, po jejímž vzniku doručující orgán vhodil obálku do poštovní schránky dne 5. 3. 2021. Žalobce o čtyři dny později nicméně zareagoval. Uvedl opět bez dalšího, že oznámení městského úřadu obdržel tak, že bylo „doporučenou listovní zásilkou (doručení fikcí dne 01. 03. 2021 (?)) do schránky X vhozeno (…).“ Poukázal na jím vnímaný rozpor ve skutkovém popisu přestupku, zmatečnost a promlčení. S odkazem na pandemii nemoci Covid–19 pak požádal o zaslání kopie spisu a případné nařízení ústní jednání. V záhlaví daného přípisu žalobce uvedl své jméno doplněné o jeho profesi („znalec KS Brno pro obory ekonomika, elektronika, elektrotechnika, ceny a odhady“), za kterou se slovy „Adresa pro toto řízení“ doplnil adresu pro doručování a svůj telefon.

5. Dne 20. 4. 2021 městský úřad předvolal žalobce k ústnímu jednání nařízenému na pondělí 10. 5. 2021 v 8:

0. Předvolání opět zamířilo na adresu trvalého pobytu. Tam doručující orgán žalobce nezastihl a dne 23. 4. 2022 zásilku uložil po předchozím zanechání výzvy k jejímu vyzvednutí a poučením o fikci doručení, pokud si ji nepřevezme nejpozději 10. den po uložení. To žalobce neučinil. Tuto zásilku ovšem doručující orgán nestihl po vzniku fikce doručení vhodit do poštovní schránky na adrese trvalého pobytu. Žalobce si ji totiž dne 6. 5. 2021 přišel převzít, což stvrzuje i jeho podpis na příslušné doručence. Na předvolání znovu zareagoval svými námitkami ze dne 7. 5. 2021. Uvodil je svým profesním záhlavím, které zahrnuje adresu pro doručování (viz bod 4 výše), jíž ovšem tentokrát neoznačil jako adresu „pro toto řízení“, ale uvedl ji jen slovem „adresa“. A namítal, že obdržel předvolání dne 6. 5. 2021. Nařízení jednání proto podle něj nerespektuje minimální pětidenní lhůtu. Pro toto procesní pochybení se žalobce nemohl ústního jednání zúčastnit. Namítl také podjatost policistů, kteří měli na ústním jednání vypovídat jako svědci.

6. Ústní jednání nicméně v nepřítomnosti žalobce dne 10. 5. 2021 proběhlo. Městský úřad během něj provedl dokazování. Mimo jiné k důkazu provedl videozáznam pořízený kamerou umístěnou v přední části vozidla policie. Vyslechl také oba policisty. Protokol o ústním jednání (č. l. 12 verte správního spisu) také zmiňuje, že k doručení předvolání žalobce došlo na základě fikce doručení dne 3. 5. 2021 bez ohledu na faktické převzetí. Proto ústní jednání podle městského úřadu proběhlo řádně.

7. Dne 19. 5. 2021 městský úřad zaslal žalobci na adresu trvalého pobytu „uvědomění k vyjádření před vydáním rozhodnutí“. K tomuto vyjádření dal žalobci pět dní ode dne doručení zásilky. Dodal, že se žalobce může nejlépe po telefonické domluvě dostavit na městský úřad. Doručující orgán danou zásilku po nezastižení žalobce uložil dne 21. 5. 2021. Žalobce si opět po uplynutí úložní lhůty (končila 31. 5. 2021) přišel dne 3. 6. 2021 zásilku převzít, což stvrdil svým podpisem. O pět dní později zareagoval námitkami, ve kterých uvedl své profesní záhlaví s adresou pro doručování bez bližšího označení, jako to učinil ve svých námitkách ze dne 7. 5. 2021 (viz bod 5 výše). Poukazoval na nedodržení minimální lhůty pěti dní pro předvolání k ústnímu jednání. A dodával, že příslušnou úřední osobu od 3. 6. 2021 nelze pro nepřítomnost kontaktovat. Žalobce namítl její podjatost a zopakoval námitku podjatosti vyslýchaných policistů. Oprávněná úřední osoba ve vyjádření k námitce podjatosti uvedla, že byla od 26. 5. do 30. 6. 2021 v pracovní neschopnosti kvůli nemoci. Uvedla také jména jejích zástupců. Služebně nejblíže nadřízená oprávněné úřední osoby žalobcově námitce podjatosti dne 10. 8. 2021 nevyhověla. Příslušné usnesení se žalobcovi doručovalo datovou schránkou. Doručenku k této písemnosti spis neobsahuje.

8. Městský úřad poté znovu dne 11. 8. 2021 zaslal žalobci na adresu trvalého pobytu „uvědomění k vyjádření před vydáním rozhodnutí.“ Opět žalobci stanovil lhůtu pěti dní a avizoval možnost se nejlépe po předchozí telefonické domluvě dostavit na městský úřad. Zmínil i jména zástupců oprávněné úřední osoby. Tato zásilka byla uložena dne 16. 8. 2021. Žalobce si ji dne 23. 8. 2021 převzal. A 28. 8. 2021 odpověděl námitkami s tradičním profesním záhlavím s blíže neoznačenou adresou pro doručování, jako tomu bylo v jeho podáních ze dne 7. 5. 2021 a 8. 6. 2021 (viz body 5 a 7 výše). Z této písemnosti plyne, že až dne 23. 8. 2021 obdržel spolu s uvědoměním městského úřadu i usnesení o jeho námitce podjatosti vůči oprávněné úřední osobě. Žalobce opakuje námitky zmatečnosti a promlčení. Nadto se odvolal proti usnesení služebně nejblíže nadřízené oprávněné úřední osoby o jeho námitce podjatosti. Opět zmínil i to, že neobdržel kopii spisu, jak žádal, a že městský úřad nedodržel lhůtu pro konání ústního jednání. Dodal, že jednoho ze zástupců oprávněné úřední osoby taktéž nebylo možné kontaktovat, protože čerpal studijní volno kvůli zkouškám. Opět pak namítl podjatost policistů. A také služebně nejblíže nadřízené oprávněné úřední osoby. Tajemník městského úřadu této posledně uvedené námitce nevyhověl. Jeho usnesení pak zamířilo na žalobcovu adresu pro doručování. Tam se žalobce také nepodařilo zastihnout. Danou písemnost uloženou dne 3. 9. 2021 si žalobce převzal dne 20. 9. 2021.

9. Městský úřad vydal dne 6. 9. 2021 rozhodnutí č. j. MUUB/38619/2021/OSD („rozhodnutí městského úřadu“), kterým shledal žalobce vinným ze spáchání nedbalostního přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích („zákon o silničním provozu“) ve spojení s § 6 odst. 1 písm. a) téhož zákona. Tohoto přestupku se dopustil tím, že dne 31. 10. 2019 kolem 09:20 hodin v Uherském Brodě na ulici „Pod Valy“ (sic!) v úrovni hasičské zbrojnice ve směru jízdy na ulici Neradice řídil motorové vozidlo, aniž by byl za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Stěžejním důkazem o vině žalobce byl videozáznam přestupku. Kromě toho městský úřad týmž rozhodnutím shledal žalobce vinným ze spáchání nedbalostního přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu ve spojení s § 6 odst. 8 téhož zákona. Tohoto přestupku se dopustil tím, že na výzvu policisty nepředložil osvědčení o registraci vozidla. Za spáchání obou přestupků městský úřad žalobci uložil pokutu ve výši 1 600 Kč.

10. Rozhodnutí městského úřadu zamířilo na adresu trvalého pobytu žalobce. Doručující orgán ho dne 9. 9. 2021 uložil k vyzvednutí. Žalobce si ho vyzvedl dne 20. 9. 2021. A se stejným profesním záhlavím jako u tří předcházejících písemností podal dne 4. 10. 2021 odvolání. Uvedl v něm, že na ulici Pod Valy není žádná hasičská zbrojnice. Opět namítl promlčení a zmatečnost. Dodal, že městský úřad porušil jeho procesní práva (lhůta před jednáním, nemožnost nahlédnout do spisu a vyjádřit se k podkladům) a nevyslechl také jeho spolujezdce, což vedlo k porušení práva žalobce na spravedlivý proces. A znovu zmínil dříve uplatňované námitky podjatosti.

11. Žalovaný rozhodnutím ze dne 10. 12. 2021, č. j. KUJI 109146/2021 („rozhodnutí žalovaného“), ve skutkových větách rozhodnutí městského úřadu změnil údaj o dotčené ulici – namísto ulice „Pod Valy“ do nich vložil ulici „Dolní valy“ (sic!). Ve zbytku rozhodnutí městského úřadu potvrdil a zamítl odvolání žalobce. To samé učinil posledním výrokem i vůči usnesení tajemníka městského úřadu o námitce podjatosti vůči služebně nejblíže nadřízené oprávněné úřední osoby. Vysvětlil změnový výrok. Ulice „Pod Valy“ sice v Uherském Brodě existuje a spojuje ulice Svatopluka Čecha a „Dolní valy“ (sic!). Žalobce měl ovšem pravdu, že příjezd k hasičské zbrojnici se týká ulice „Dolní valy“. Chybu v určení místa přestupku proto žalovaný změnovým výrokem napravil.

12. K námitce nedodržení lhůty pěti dnů pro přípravu na ústní jednání žalovaný uvedl, že předvolání bylo žalobci doručeno na základě fikce dne 3. 5. 2021. Pokud se ústní jednání konalo 10. 5. 2021, pak měl žalobce požadovanou lhůtu k dispozici. Žalobce se pak sám připravil o právo seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí, pokud se bez omluvy nebo sdělení důležitého důvodu nedostavil. Nejpozději na jednání se mohl se spisem seznámit a klást otázky svědkům. Dobrodiní městského úřadu, který dal po ústním jednání ještě žalobci možnost se s podklady seznámit, již překračovalo rámec jeho povinností. Městský úřad toto dobrodiní žalobci poskytl dvakrát. Žalobce se však ani jednou nedostavil. Nouzový stav kvůli pandemii skončil dne 11. 4. 2021, městský úřad proto po jeho ukončení chtěl žalobci spis zpřístupnit. Městský úřad neměl zákonnou povinnost spis žalobci posílat. Oprávněná úřední osoba sice byla od 26. 6. 2021 do 30. 6. 2021 v pracovní neschopnosti, ale nejpozději po druhém uvědomění, které si žalobce převzal dne 23. 8. 2021, byla zpět v práci, a žalobce se s ní nebo jinou úřední osobou mohl telefonicky nebo osobně na nahlédnutí do spisu domluvit. Namísto toho žalobce adresoval městskému úřadu nelogické a bezúčelně opakované námitky podjatosti.

13. Rozhodnutí žalovaného odešlo znovu na adresu trvalého pobytu žalobce. Zásilku s ním doručující orgán uložil dne 2. 11. 2021. Po vzniku fikce doručení ji dne 16. 11. 2021 vložil do poštovní schránky.

III. Obsah žaloby

14. Žalobce nejprve namítá, že žalovaný ve skutkové větě změnového výroku upřesnil místo spáchání přestupku tak, že se vypouští název ulice „Pod Valy“ a nahrazuje se ulicí „Dolní valy“. Avšak ulice „Dolní valy“ v městě Uherský Brod neexistuje. Jen v něm jen ulice „Dolní Valy“ s velkým „V“ ve slově „Valy“. Žalovaný tedy stejně jako městský úřad chybně místo spáchání přestupku.

15. Žalobce tvrdí, že mu městský úřad upřel právo na spravedlivý proces, protože mu ve správním řízení neumožnil seznámit se s obsahem spisu a nepředvolal ho řádně k ústnímu jednání. Žalovaný nevyhověl odvolání žalobce také proto, že se žalobce údajně dobrovolně vzdal práva na ústní jednání, což se nezakládá na pravdě a neexistuje jediný důkaz o tom svědčící. Žalobce pouze uvedl, že se nemůže zúčastnit dne 10. 5. 2021 z důvodu nedodržení pětidenní lhůty, což lze pokládat za omluvu z jednání.

16. Žalobce se nepřetržitě zdržuje na adrese pro doručování, kde má svoji provozovnu. Předvolání k ústnímu jednání ze dne 20. 4. 2021 mu městský úřad zaslal na adresu trvalého pobytu, přestože uvedl adresu pro doručování nejpozději ve svém podání ze dne 8. 3. 2021. Adresu pro doručování městský úřad zná z úřední činnosti, protože s ním žalobce vedl několik řízení a sporů. Žalobce je navíc osobou veřejně činnou. Adresa jeho provozovny je známa v domě včetně skutečnosti, že zde několik desetiletí bydlí. O tom, že městský úřad zná doručovací adresu, svědčí usnesení tajemníka městského úřadu o námitce podjatosti vůči nejblíže nadřízené oprávněné úřední osoby, které mu městský úřad poslal na adresu pro doručování. Naopak rozhodnutí městského úřadu městský úřad opět chybně zaslal na adresu trvalého pobytu.

17. Žalovaný ve svém rozhodnutí uvedl, že se žalobce od konce nouzového stavu dne 11. 4. 2021 mohl seznámit se spisem. Ani po tomto datu však neskončila epidemie nemoci Covid–19. Městský úřad vyzýval na svých elektronických stránkách k bezkontaktnímu styku s úřady a omezoval úřední hodiny. Proto se žalobce chtěl seznámit se spisem bez osobního jednání a požádal o zaslání kopie spisu. Poté, co mu městský úřad nevyhověl, se žalobce osobně dne 4. 6. 2021 dostavil do kanceláře oprávněné úřední osoby, která chyběla kvůli nemoci. Žádná jiná osoba mu nedokázala sdělit, kdy se oprávněná úřední osoba vrátí. Nikdo mu také neumožnil se seznámit se spisem nebo si dohodnout jiný termín. Nemůže být k tíži žalobce, že městský úřad neurčil pro případ absence oprávněné úřední osoby napevno osobu, která by v řízení se žalobcem činila nezbytné úkony. Žalobce musel sám na úřadě hledat někoho, kdo by mu umožnil vykonat jeho právo seznámit se s obsahem spisu. Žádnou takovou osobu však nenašel z důvodů uvedených i v rozhodnutí žalovaného pro jejich nepřítomnost v úřadu (nemoc, studijní povinnosti).

18. Žalobce je v důchodovém věku. V době projednávání přestupku mu bylo 60 let. Byl tedy rizikovou skupinou z pohledu hrozící nákazy nemocí Covid–19. Nadto se stará o svého otce narozeného v roce X, se kterým je z tohoto důvodu v pravidelném styku. Panovala u něho důvodná obava z nebezpečí nákazou, která by mohla mít pro něj a jeho otce fatální následky. Z tohoto důvodu se žalobce snažil dodržovat omezení styku s jinými osobami mimo domácnost a žádal zaslání kopie spisu. Žalobce v důsledku toho nemohl klást svědkům otázky a nemohl se seznámit s videozáznamem, který je podle městského úřadu stěžejním důkazem. A zejména k jeho rozlišovací a vypovídací hodnotě. Žalobce se dostal do situace, ve které se nemohl vyjádřit k obsahu spisu a důkazům v něm obsažených. Nemohl důkazy ani navrhovat. Obsah spisu nezná a neměl možnost se seznámit s podklady před vydáním rozhodnutí.

IV. Vyjádření žalovaného

19. Žalovaný ve vyjádření k žalobě objektivně uznává, že žalobce má pravdu, pokud namítá, že správní orgány porušily zásady stanovené zákonem č. 500/2004 Sb., správní řád („správní řád“) pro doručování. Toto procesní pochybení ale nevedlo ke zkrácení práv žalobce. Žalobce se totiž prokazatelně s doručovanými písemnostmi v průběhu řízení seznámil a věcně na jejich obsah reagoval. Přestože městský úřad doručoval v rozporu se správním řádem, materiální princip a funkce doručení se naplnily.

20. Podle žalovaného pak nemůže obstát námitka, že se se žalobce nemohl zúčastnit ústního jednání a klást otázky svědkům. Veškeré klíčové důkazy městský úřad provedl na ústním jednání dne 10. 5. 2021. O ústním jednání se žalobce dozvěděl a odmítl přijít pouze kvůli nedodržené lhůtě pěti dní na předvolání k ústnímu jednání. Žalobce ovšem neuvedl nic dalšího, jak konkrétně mu nedodržení této lhůty bránilo v realizaci jeho procesních práv.

21. Žalobce se pak snaží zpochybnit změnu místa spáchání přestupku námitkou, že existuje pouze ulice „Dolní Valy“ (s velkým písmenem V) a nikoli ulice „Dolní valy“, jak uvedl žalovaný ve svém rozhodnutí. Zápis velkých nebo malých písmen v názvu ulic je nanejvýš otázkou správné gramatiky, ale námitka rozhodně sama o sobě nemůže zpochybnit skutečnost, že daná ulice, ať již psáno s velkým nebo malým písmenem, skutečně existuje. K námitce žalobce, že mu rozhodnutí žalovaného také bylo doručeno na adresu trvalého pobytu fikcí, žalovaný uvádí, že se žalobce opět s rozhodnutím prokazatelně seznámil. Proti rozhodnutí žalovaného totiž podal přesně ve lhůtě dvou měsíců od nabytí právní moci správní žalobu.

V. Jednání ve věci

22. Dne 26. 10. 2022 se ve věci konalo jednání (po odročení jednání původně nařízeného na 12. 10. 2022 pro onemocnění samosoudce Covidem–19). Proběhlo v nepřítomnosti žalobce, za účasti jeho ustanoveného zástupce a zástupce žalovaného. Přestože se žalobce domáhal jeho odročení s odkazem na svoji nemoc. Nesouhlasil, aby jednání proběhlo bez něj, pouze za přítomnosti jeho ustanoveného zástupce. Ten má podle žalobce figurovat v kauze, kde žalobce jako znalec podával znalecký posudek. Krajský soud ovšem tomuto návrhu nevyhověl. Žalobce sám požádal na počátku řízení o ustanovení zástupce. Soud mu ho ustanovil. Byl přitom velmi vstřícný, protože v jiné věci žalobce vedené u krajského soudu jiné soudní oddělení s ohledem na majetkovou situaci žalobce, která se příliš nezměnila, rozhodlo opačně (viz usnesení ze dne 31. 7. 2017, č. j. 29 Af 24/2017–51).

23. Pokud pak žalobce odkazoval na roli ustanoveného zástupce či jeho vazbu k jistým jiným kauzám, kde v jedné z nich měl i žalobce vystupovat jako znalec, pak je třeba konstatovat, že tato tvrzení žalobce nijak nedoložil. A navíc s ohledem na profesi žalobce, který je soudním znalcem, a skutečnost, že ustanovený zástupce je advokátem, není nic překvapivého, že se mohli dříve setkat, pokud oba působí ve stejných místech. Ve svých písemnostech kromě toho žalobce nevznesl návrh na zproštění ustanoveného zástupce. Ten proto mohl plnit svoji roli v této věci a dostatečně hájit žalobcova práva. V neposlední řadě je třeba dodat, že z lékařských zpráv, které žalobce dodal soudu, neplyne dostatek informací, ze kterých by mohl krajský soud dovozovat, že se žalobce opravdu nemohl nařízeného jednání zúčastnit. Plyne z nich jen to, že žalobci byl dne 14. 9. 2022 diagnostikován Covid–19. Další zprávy přitom hovoří již jen o pokračující léčbě zdravotních obtíží a termínech dalších kontrol. Žalobce navíc dne 19. 10. 2022 svůj přípis s lékařskými zprávami osobně přinesl na pobočku krajského soudu ve Zlíně. Tím spíše krajský soud nemohl dojít k závěru, že by zdravotní obtíže žalobce vylučovaly jeho účast při jednání. Proto krajský soud jednal v jeho nepřítomnosti za účasti ustanoveného zástupce. Na rozdíl od onemocnění samosoudce, bez nějž logicky jednání proběhnout nemohlo, výše uvedené umožňovalo tento postup.

24. Po úvodních shrnutích k věci od obou stran řízení krajský soud přistoupil k dokazování. Nejprve provedl k důkazu obsah webové stránky StreetDir.cz, na které je seznam ulici v českých městech a obcích, a z níž plyne, že v Uherském Brodě je ulice „Dolní Valy“ (tedy s velkým „V“ ve slově „Valy“). Doplnil to mapovým obrázkem z portálu mapy.cz, na které je tato ulice (navazující na ulici „Pod Valy“) uvedena s malým „V“ ve slově „Valy“. Kromě toho provedl ještě k důkazu výpis ze seznamu datových schránek, ze kterého plyne, že žalobce má datovou schránku jako podnikající fyzická osoba s místem podnikání na adrese pro doručování. Zástupce žalobce ještě navrhl, aby soud provedl k důkazu záznam přestupku. Ten je však součástí správního spisu, kterým se ve správním soudnictví nedokazuje, proto tomuto návrhu soud nevyhověl. Další dokazování soud neprováděl.

25. Po závěrečných návrzích obou stran a krátkém přerušení krajský soud vyhlásil tento rozsudek.

VI. Posouzení věci krajským soudem

26. Žaloba je přípustná. Podala ji oprávněná osoba (§ 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní; „s. ř. s.“). V zákonné lhůtě (§ 72 odst. 1 s. ř. s.).

27. Žaloba není důvodná.

28. Podstatou první námitky žalobce je, že změnový výrok rozhodnutí žalovaného chybně specifikuje místo přestupku. V Uherském Brodě totiž není ulice „Dolní valy“ s malým „v“ na počátku druhého slova, což vyplynulo i z provedeného dokazování. Podle judikatury má přitom požadavek na správné vymezení místa spáchání přestupku ve výroku odsuzujícího rozhodnutí význam zejména proto, aby nemohlo dojít k jeho záměně s jiným přestupkem, a aby se zabránilo dvojímu postihu za tentýž přestupek (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 5. 2015, č. j. 9 As 291/2014–39, bod 26).

29. Chyba při psaní velkých a malých písmen, které se žalovaný dopustil, nemůže mít z hlediska naplnění účelu vymezení místa přestupku vliv. O jakou ulici jde, musí být každému jasné. Žalovaný naopak postupoval zcela správně, pokud nahradil původně městským úřadem ve výroku zmíněnou ulici „Pod Valy“, která také v Uherském Brodě existuje, a dokonce se na ulici „Dolní Valy“ napojuje. Pro správné určení místa přestupku, jak jej městský úřad zjistil, to bylo důležité. Pouhá nepřesnost v názvu dotčené ulice, jaké se přitom žalovaný dopustil, a kterou mohlo způsobit, že se i na mapových portálech tato ulice uvádí s malým „V“, jak soud zjistil, ovšem nemůže být vadou, která by měla vliv na zákonnost rozhodnutí žalovaného.

30. První námitka žalobce poukazující na nesprávné uvedení ulice, kde mělo dojít k přestupku, je proto nedůvodná.

31. Ve své druhé skupině námitek žalobce zpochybňuje proces doručování prakticky v celém přestupkovém řízení. Na to navazuje konkrétními námitkami, že ústní jednání u městského úřadu neproběhlo podle zákona, protože městský úřad nepředvolal žalobce s minimálním pětidenním předstihem. Žalobce dodává, že se nemohl ani seznámit se spisem. A nemohl se účastnit dokazování, ať už kladením otázek svědkům, návrhem vlastních důkazů či možností se vyjádřit k obsahu spisu včetně videozáznamu, o nějž správní orgány opírají závěr o jeho vině.

32. Podle správního řádu platí, že pokud nelze doručovat prostřednictvím datové schránky, pak lze písemnost doručit poštou (§ 19 odst. 2 správního řádu), přičemž „[f]yzické osobě se písemnost doručuje na adresu pro doručování (§ 19 odst. 4), na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel, na kterou jí mají být doručovány písemnosti17a), na adresu jejího trvalého pobytu, ve věcech podnikání do místa podnikání, nebo při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě na její elektronickou adresu; fyzické osobě lze však doručit, kdekoli bude zastižena.“ (§ 20 odst. 1 správního řádu). Podle § 19 odst. 4 správního řádu pak platí: „ Nevylučuje–li to zákon nebo povaha věci, na požádání účastníka řízení správní orgán doručuje na adresu pro doručování nebo elektronickou adresu, kterou mu účastník řízení sdělí, zejména může–li to přispět k urychlení řízení; taková adresa může být sdělena i pro řízení, která mohou být u téhož správního orgánu zahájena v budoucnu.“ 33. V té souvislosti je ovšem třeba připomenout důležitá slova Nejvyššího správního soudu z rozsudku ze dne 16. 12. 2010, č. j. 1 As 90/2010–95, podle kterého „orgány aplikující právo musí při své činnosti postupovat tak, aby interpretační a aplikační právní problémy řešily s maximální mírou racionality. (…). V (…) případě, kdy se spornou jeví otázka výkladu institutu doručování správních rozhodnutí, (…) právní výklad prováděný k tomu specializovanými orgány nemá vést k praktickým důsledkům, jež se zásadně odlišují od běžného vnímání tohoto institutu ve společnosti. Jakkoliv totiž je institut doručování v právním řádu značně významný, operuje i s některými abstraktními termíny (např. tzv. fikce doručení) a má celou řadu konkrétních právních dopadů, nelze zároveň přehlížet fakt, že svojí podstatou se jedná o komunikační prostředek, kdy doručení slouží k seznámení účastníků konkrétního řízení s určitými úkony, provedenými orgány veřejné moci. Jestliže tedy na straně jedné je nutno trvat na tom, aby bylo řádně doručováno, neboť v opačném případě účastníci řízení mohou být výrazně dotčeni na svých právech (včetně přístupu k soudu), na straně druhé nelze přijmout formalistický přístup těchto účastníků (…).“ 34. V daném rozsudku Nejvyšší správní soud také odkázal na již tehdy ustálenou judikaturu, ze které vyplývá, že „řádné doručení písemností v praxi znamená, že se písemnost zašle nebo odevzdá tomu, komu je určena, a že existuje důkaz o tom, že daná osoba písemnost převzala. Důvodem existence právní úpravy doručení je jistě mimo jiné i potřeba zabezpečit, aby si doručující správní orgány či soudy mohly být jisty, že se písemnost dostala do rukou adresáta. Je–li totiž adresát s obsahem písemnosti obeznámen, potom otázka, zda bylo doručení vykonáno předepsaným způsobem, nemá význam. Nedodržení formy tedy samo o sobě neznamená, že se doručení musí zopakovat, rozhodující je, zda se daná písemnost dostala do rukou adresáta.“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 3. 2009, č. j. 1 Afs 148/2008–73).

35. Je třeba uznat, že žalobce ve svém odporu proti příkazu na počátku celého přestupkového řízení sdělil městskému úřadu adresu pro doručování, kterou tak pro toto řízení i označil. Pokud pak městský úřad zaslal dne 15. 2. 2021 žalobci oznámení o pokračování v řízení a vyzval ho k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí na adresu trvalého pobytu, učinil tak chybně. V tomto případě se ale uplatní východisko výše uvedené judikatury, podle kterého je hlavní, že se daná písemnost dostala do rukou adresáta.

36. Za důležité pro další dění však krajský soud považuje, že ve své následné písemnosti ze dne 9. 3. 2021 nevznesl námitku neúčinného doručení oznámení o pokračování v řízení. Na pochybení městského úřadu si nijak nestěžoval. Za podobnou námitku nelze považovat, pokud v tomto přípise zmiňuje, že mu doručující orgán vhodil oznámení do schránky, což doprovodil tázavou zmínkou o možném doručení fikcí dne 1. 3. 2021. Její vznik ovšem nezpochybnil. A naopak z ní vycházel. Krajský soud z toho dovozuje, že tehdy akceptoval za účinné doručování městského úřadu na adresu trvalého pobytu. A konkludentně (jinak než výslovně) ustoupil od původního požadavku na výlučné zasílání písemnosti na adresu pro doručování. Sice danou písemnost doprovodil svým profesním záhlavím, ve kterém se slovy „Adresa pro toto řízení“ uvedl adresu pro doručování, ale z obsahu tohoto přípisu neplyne, že by se vymezil vůči doručování na adresu trvalého pobytu, vytkl takové doručování městskému úřadu a požadoval nápravu. Uznával naopak účinky doručování na adresu trvalého pobytu. A v tomto duchu pak proběhl celý zbytek přestupkového řízení včetně jeho odvolací fáze. Nemělo tedy žádný význam, pokud žalobce opatřoval své přípisy profesním záhlavím s adresou pro doručování. Proti doručování na adresu trvalého pobytu totiž celou dobu reálně nic neměl.

37. Pokud proto městský úřad zaslal žalobci předvolání k jednání právě na adresu trvalého pobytu, navázal tím na postoj samotného žalobce, který se nijak explicitně nepostavil proti, pokud mu tam městský úřad dne 15. 2. 2021 zaslal oznámení o pokračování v řízení. A reálně nenamítal, že by se mu tam chybně doručovalo, ani poté, co si 6. 5. 2021 převzal předvolání k ústnímu jednání. Jen tvrdil, že ode dne, kdy si písemnost převzal, do nařízeného ústního jednání nezbývá pět dní (§ 49 odst. 1 správního řádu). Viditelně si ovšem neuvědomil, že mu předvolání bylo na adresu trvalého pobytu doručeno fikcí doručení již o tři dny dříve. Tak jak k tomu dospěly již správní orgány. Žalobce se vzniku fikce nijak nevěnoval. A samotnou fikci i účinky doručování na adresu trvalého pobytu opět nijak nezpochybňoval. S ohledem na vše výše uvedené mylně vycházel z toho, že relevanci hrálo převzetí předvolání k ústnímu jednání.

38. Podle krajského soudu však nelze ve zvláštních okolnostech této věci přičítat právní význam právě až onomu převzetí písemnosti s předvoláním k jednání. Pokud se žalobce nevymezil vůči tomu, kam mu městský úřad doručuje, a přijal, jestliže mu doručoval na adresu trvalého pobytu, pak doručování na tuto adresu musí mít všechny právem předvídané účinky. Nelze konstruovat pomyslnou další „meziformu“ doručování písemností do vlastních rukou, které se sice uloží a marně uplyne lhůta pro jejich vyzvednutí, po čemž by ovšem nenásledovala fikce doručení, ale účinky by mělo až fyzické převzetí písemnosti, které je jinak podle správního řádu nemá (viz § 24 odst. 1 a 23 odst. 4 správního řádu).

39. Podle krajského soudu proto ve skutečnosti správní orgány zaujaly v přestupkovém řízení správný názor, že předvolání k ústnímu jednání bylo žalobci doručeno fikcí již dne 3. 5. 2022. Z toho pak plyne, že nemůže být důvodná navazující námitka žalobce, že ústní jednání proběhlo v rozporu s § 49 odst. 1 věta druhá správního řádu, která stanoví, že pokud nehrozí nebezpečí z prodlení, uvědomí správní orgán o ústním jednání účastníky nejméně s pětidenním předstihem. To se v této věci ve skutečnosti stalo. Žalobce nedodržení této lhůty podle krajského soudu ve skutečnosti tedy namítá nesprávně.

40. Krajský soud však musí dodat, že by argumentace žalobce nebyla důvodná, ani pokud by přijal, že k účinnému doručení předvolání k ústnímu jednání žalobce došlo až dne 6. 5. 2021, kdy si ho fyzicky převzal na poště, a kdy již nezbývala do konání ústního jednání správním řádem předvídaná doba pěti dní. Šlo by sice o vadu. Ale tato vada by neměla vliv na zákonnost rozhodnutí městského úřadu a žalovaného. Naprostá většina důkazů, o které městský úřad opřel svůj závěr o vině, totiž byla od počátku řízení součástí spisu. Je třeba připomenout, že se žalobce přestupku dopustil již dne 31. 10. 2019, tedy několik měsíců předtím, než propukla pandemie nemoci Covid–19. Podepsal tehdy oznámení o přestupku a věděl tedy, že městský úřad o dané věci povede řízení. Ze spisu pak plyne, že videozáznam, který byl hlavním důkazem o vině žalobce, v něm byl již od počátku listopadu 2019. Od té doby se s ním žalobce mohl seznámit.

41. Že od tohoto videozáznamu odvíjí městský úřad vinu za přestupek, se žalobce musel dozvědět nejpozději z příkazu ze září 2020 (byť mu to muselo být jasné již v den přestupku, při kterém ho policisté pořizovali). Žalobce přitom až v březnu 2021 požádal o zaslání kopie spisu a poprvé projevil zájem o jeho obsah. V březnu roku 2020 propukla pandemie. Žalobce se ovšem podle krajského soudu mohl od října 2019, resp. listopadu 2019 někdy (např. v dobách pandemického rozvolňování) dostavit na městský úřad za účelem nahlédnutí do spisu, nebo se – ještě lépe – na nahlédnutí do spisu předem distančně domluvit tak, aby proběhlo za splnění všech protiepidemických podmínek. Od té doby až do 10. 5. 2021, kdy se konalo ústní jednání, se nepochybně mohl někdy seznámit s videozáznamem, který je stěžejním důkazem o jeho vině, a vyjádřit se k němu (což po pravdě mohl učinit až do 6. 9. 2021, kdy magistrát rozhodl, a dal předtím žalobci možnost se seznámit s obsahem spisu – viz bod 41 níže; srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 5. 2020, č. j. 10 As 127/2020–54, body 16–19). Zkrácení jeho práva vyjádřit se k podkladům ve spise a rozhodujícímu důkazu o jeho vině se tedy nekonalo.

42. Je pak pravdou, že žalobce reálně neuvedl žádný opodstatněný důvod, proč se nemohl k ústnímu jednání dostavit, byť si předvolání převzal čtyři dny (namísto pěti) před ním. Nijak nevysvětlil, v čem byl ten jeden den tak důležitý, že mu v účasti na jednání zabránil. Z toho všeho krajský soud ve shodě se správními orgány vyvozuje, že se žalobce o účast na ústním jednání připravil sám, pokud se ho bez náležité omluvy nezúčastnil. Bylo by nepřiměřeně formalistické a nespravedlivé vůči správním orgánům v kontextu všech těchto okolností dovozovat, že pouhý jeden chybějící den pro zachování pětidenního předstihu před ústním jednáním způsobuje nezákonnost proběhlého ústního jednání a nezákonnost rozhodnutí magistrátu i žalovaného.

43. Žalobce dále namítá, že nemohl na ústním jednání klást otázky svědkům. I ve vztahu k této námitce však lze uvést, co právě krajský soud doplnil k vypořádání námitky nedodržení pětidenního předstihu před jednáním. Jednání se žalobce zúčastnit mohl. Po obdržení předvolání, ani po ústním jednání či v žalobě však nikdy neuvedl pádný důvod, pro který se ho nezúčastnil. Jestliže se rozhodl ho nezúčastnit, musí nést následky tohoto rozhodnutí. Jedním z nich je, že nemohl klást svědkům otázky. Krajský soud v tom nespatřuje porušení jeho práva na výslech svědků proti sobě [viz čl. 6 odst. 3 písm. d) Evropské úmluvy o lidských právech]. Ostatně lze opět dodat, že pro rozhodnutí městského úřadu byl stěžejním důkazem o vině videozáznam. Výslechy svědků a důkazy z nich plynoucích nebyly rozhodujícím či jediným důkazem o vině žalobce (k tomu viz rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 15. 12. 2015 ve věci Schatschaschwili proti Německu, č. 9154/10, § 100–131). Vadu způsobující nezákonnost rozhodnutí magistrátu a žalovaného tedy v tomto aspektu věci krajský soud nespatřuje.

44. A není tomu tak ani ve vztahu k námitkám týkajícím se snah žalobce nahlédnout do spisu po ústním jednání. Městský úřad mu opravdu tehdy poskytl dobrodiní, pokud ho hned dvakrát uvědomil o možnosti se seznámit s podklady ve spise. Výslovně v obou přípisech uváděl, že se žalobce může dostavit nejlépe po telefonické domluvě na městský úřad. Žalobce se sice dne 4. 6. 2021 dostavil, ale riskoval, pokud se na tom předem s městským úřadem nedomluvil telefonicky. Jestliže by se o to pokusil, mohl se dozvědět o dlouhodobé nepřítomnosti oprávněné úřední osoby. Od městského úřadu pak bylo velmi vstřícné, pokud v srpnu 2021 – necelý měsíc před vydáním rozhodnutí městského úřadu – dal žalobci tuto příležitost znovu. Je třeba dodat, že od návštěvy žalobce do vydání rozhodnutí městského úřadu uběhly více než tři měsíce. Pokud by se žalobce konstruktivně bral o svá práva a domluvil se s městským úřadem na nahlédnutí do spisu, nepochybně k němu v tomto období mohlo dojít a žalobce se k jeho obsahu mohl pak vyjádřit.

45. Krajský soud tedy shrnuje – vázán žalobními body – že přestupkové řízení proti žalobci bylo v aspektech, na které si stěžuje, jako celek spravedlivé. K reálnému zkrácení jeho práv nedošlo. K opačnému závěru by krajský soud mohl vést jen velmi formalistický (a s tím i materiálně nespravedlivý) výklad správního řádu včetně jeho aplikace v konkrétních okolnostech této věci. Žalobce ve skutečnosti měl dostatek procesního prostoru, aby využil svého práva na obhajobu.

46. V závěru krajský soud dodává, že žalobce v přípisech soudu z 4. 10. 2022 a 18. 10. 2022 vznášel i určité nové námitky k meritu věci. V jejich případě již ovšem šlo o nepřípustné rozšiřování žaloby o nové žalobní body po uplynutí lhůty k tomu určené v § 71 odst. 2 s. ř. s. V té souvislosti soud opět dodává, že žalobce podal blanketní žalobu v poslední den lhůty. Požádal v ní o ustanovení zástupce. Podle § 35 odst. 10 se tedy žalobní lhůta stavila. Krajský soud usnesením ze dne 13. 4. 2022, které nabylo právní moci dne 4. 5. 2022, zástupce žalobci ustanovil. A z praktických důvodů, aby se zástupce mohl seznámit s věcí, kontaktovat klienta a řádně doplnit žalobu, mu stanovil k tomuto doplnění 15 dnů. To lze opět perspektivou judikatury Nejvyššího správního soudu považovat za vstřícnost (viz rozsudek rozšířeného senátu ze dne 20. 3. 2018, č. j. 3 Azs 66/2017–31). Po tomto doplnění žaloby ze dne 19. 5. 2022 však již s ohledem na § 71 odst. 2 s. ř. s. žalobce nemohl svoji žalobu rozšiřovat.

47. Již jen pro úplnost krajský soud dodává, že na posouzení výše uvedených otázek nemělo vliv doručování usnesení o námitkách podjatosti žalobce. Jedno z nich totiž zamířilo již na třetí doručovací místo v této věci, jímž byla datová schránka žalobce coby podnikající fyzické osoby. Tato usnesení však nebyla předmětem nynějšího soudního přezkumu. Nadto se i u nich uplatní, že se s nimi žalobce prokazatelně seznámil, což je z hlediska účinnosti doručování to hlavní.

V. Závěr a náklady řízení

48. Krajský soud pro nedůvodnost námitek žalobce její žalobu zamítl. Neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.

Poučení

I. Podstata věci II. Skutkové okolnosti a rozhodnutí správních orgánů III. Obsah žaloby IV. Vyjádření žalovaného V. Jednání ve věci VI. Posouzení věci krajským soudem V. Závěr a náklady řízení