41 A 22/2015 - 23

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce: Ing. M. J., bytem……., zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo nám. 3/5, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 4. 2015, č. j. SJMK 487/2015/ODOS/Fö, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci Ve včas podané žalobě žalobce napadá rozhodnutí Krajského úřadu Jihomoravského kraje, odbor dopravní správy, ze dne 7. 4. 2015, č. j. SJMK 4873/2015/ODOS/Fö (dále jen napadené rozhodnutí), jímž bylo dle ust. § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád) zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Bučovice, odboru správních agend (dále jen správní orgán prvního stupně), ze dne 25. 11. 2014, č. j. MUB/ÚDA-27797/2014 svo, a rozhodnutí tohoto orgánu bylo potvrzeno. II. Obsah žaloby Žalobce podává předmětnou žalobu, neboť nesouhlasí se závěrem žalovaného, dle kterého zmocněnec žalobce podal odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně opožděně. K tomu žalobce uvádí, že požádal o doručování veškerých písemností na elektronickou adresu ... Zmocněnci žalobce prvostupňové rozhodnutí na tuto adresu doručeno nebylo, a proto nebylo možné dovozovat účinky doručení fikcí při doručování na jakoukoli jinou adresu. Správní orgán doručuje písemnosti tak, jako by účastník o doručování na elektronickou adresu nepožádal teprve tehdy, pokud je zpráva na elektronickou adresu vypravena, avšak adresát nepotvrdí její přijetí (ust. § 19 odst. 8 správního řádu). K tomu žalobce odkazuje na závěr č. 86 zasedání Poradního sboru ministra vnitra ze dne 14. 12. 2009, dle kterého ve smyslu § 19 správního řádu nemůže nesprávné doručování poštou vést k uplatnění fikce doručení, neboť by zde nezákonnost postupu správního orgánu měla negativní dopad na právní postavení adresáta. Žalovaný zastal názor, že správní orgány nemají povinnost respektovat § 19 odst. 1 a 3 správního řádu ve vztahu k požadavku na doručování na elektronickou adresu, což odůvodnil tím, že elektronická adresa obsahovala diakritiku, a proto správní orgán prvního stupně nemohl z technických důvodů písemnost na tuto adresu vypravit. Dále žalovaný konstatoval, že správní orgán není povinen požadavku o doručování na elektronickou adresu vyhovět, neboť na toto není právní nárok, kdy vyhovění takovému požadavku předpokládá kumulativní splnění dalších podmínek. Tuto úvahu žalovaného shledává žalobce nepřípustnou, neboť správní orgán prvního stupně považoval tento požadavek za oprávněný, když se o takové doručení pokusil, avšak z technických důvodů doručení nebylo úspěšné. Žalobce k tomu poukazuje na skutečnost, že ode dne 10. 12. 2009 vstoupila v účinnost směrnice Evropské komise umožňující využívat ve jméně domény veškeré národní znaky národních abeced členských států, tzn. písmena s diakritikou. Na uvedené je taktéž upozorněno na stránkách Ministerstva průmyslu a obchodu http://www.mpo.cz/dokument66976html, z nichž vyplývá povinnost vždy doručovat na elektronické adresy obsahující diakritiku. Praxi ostatních správních orgánů, jež doručují na uvedenou elektronickou adresu, dokládá žalobce v příloze potvrzeními o doručování písemností na elektronickou adresu zmocněnce. Tvrzení žalovaného, že zmocněnec činí obstrukce ve vztahu k doručování písemností, není v dané situaci relevantní. K nutnosti vypravovat písemnosti na e-mail žalobce odkazuje na rozsudek zdejšího soudu ze dne 19. 1. 2015, č. j. 41 A 11/2014. Z uvedených důvodů žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a navrhuje, aby soud rozsudkem rozhodnutí žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Zároveň požaduje náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného Žalovaný k žalobě uvedl, že správní orgán prvního stupně zaslal žalobci oznámení o pokračování v řízení o přestupku a předvolání k ústnímu jednání na adresu ………., která mu byla doručena do vlastních rukou dne 31. 10. 2014. Toto oznámení bylo též zasláno zmocněnci žalobce na adresu …….., což je adresa evidovaná v informačním systému evidence obyvatel. Vzhledem k tomu, že adresát nebyl zastižen, písemnost si v úložní době nevyzvedl, byla mu po uplynutí této lhůty vložena do schránky. Dále se správní orgán prvního stupně pokusil zaslat uvedené sdělení na elektronickou adresu ..., kam se však písemnost nepodařilo odeslat, neboť formát zvolené e-mailové adresy neumožňuje předání písemnosti do e-podatelny a následné odeslání, o čemž svědčí listina na č. l.

26. K nařízenému ústnímu jednání se žalobce ani jeho zmocněnec nedostavili a dne 25. 11. 2014 bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, jež bylo doručováno jak žalobci, tak zmocněnci na adresu evidovanou v informačním systému. Vzhledem k tomu, že si žalobce písemnost ve lhůtě od 27. 11. 2014 do 8. 12. 2014 nevyzvedl, v souladu s § 24 odst. 1 správního řádu, bylo rozhodnutí považováno za doručené dne 8. 12. 2014. Lhůta pro odvolání tak plynula od 9. 12. 2014 do 23. 12. 2014. Vzhledem k tomu, že nebylo v odvolací lhůtě podáno odvolání, nabylo rozhodnutí právní moci. Žalovaný je dále toho, názoru, že se žalobce mýlí v případě otázky doručování, dle které musí správní orgán vždy doručovat na zvolenou elektronickou adresu. Pokud však takový způsob nemůže přispět k urychlení řízení, tak není správní orgán povinen takto doručovat. Na závěr žalovaný konstatuje, že v obdobných případech jmenovaný zmocněnec volí v řízeních o přestupcích stejnou či obdobnou strategii, neboť vždy uplatňuje požadavek na doručování písemností na jím zvolenou e-mailovou adresu, na kterou se z důvodu jejího formátu nedaří doručovat. V této souvislosti žalovaný poukazuje na rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 2. 2015, č. j. 52 A 47/2014-72. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasí, napadené rozhodnutí považuje za správné a odůvodněné. IV. Skutečnosti zjištěné ze správního spisu Ve správním spise se mimo jiné nachází oznámení přestupku Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, oddělení silničního dohledu, ze dne 22. 7. 2014, úřední záznam Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Jihomoravského kraje, oddělení silničního dohledu, ze dne 22. 7. 2014, záznam o přestupku s fotografií, na níž je zachyceno motorové vozidlo registrační značky XXXX s naměřenou rychlostí 69 km/h, dále ověřovací list č. 264/13 ze dne 5. 12. 2013 vydaný Autorizovaným metrologickým střediskem RAMET a.s., Letecká 1110, 686 04 Kunovice, z něhož vyplývá, že silniční radarový rychloměr byl ověřen jako stanovené měřidlo a lze jej používat pro měření rychlosti silničních vozidel s platnou kalibrací od 5. 12. 2013 do 4. 12. 2014, a výpis z evidenční karty řidiče (žalobce) bez záznamu v přestupcích. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti žaloby: Dne 24. 9. 2014 byl žalobci doručen příkaz vydaný správním orgánem prvního stupně dne 17. 9. 2014, jímž by žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o silničním provozu). Žalobci byla za přestupek uložena sankce ve formě pokuty ve výši 1.500 Kč. Správnímu orgánu prvního stupně byla dne 2. 10. 2014 doručena plná moc, kterou žalobce dne 1. 10. 2014 udělil P. K., ….., trvale bytem ………. Dne 8. 10. 2014 zaslal zmocněnec žalobce správnímu orgánu prvního stupně odpor proti příkazu datovaný 2. 10. 2014, jenž byl zaslán elektronicky z e-mailové adresy …… se zaručeným elektronickým podpisem. V podaném odporu zmocněnec správní orgán prvního stupně požádal o doručování písemností na e-mailovou adresu ... Ústní jednání bylo nařízeno na den 25. 11. 2014 v 10:00 hod. Předvolání správní orgán prvního stupně zasílal na adresu trvalého pobytu žalobce, jež si písemnost vyzvedl osobně dne 31. 10. 2014. Dále bylo předvolání zasíláno zmocněnci na adresu ………, Praha, jež bylo připraveno k vyzvednutí dne 29. 10. 2014 a vhozeno do schránky dne 11. 11. 2014. Dne 27. 10. 2014 se správní orgán prvního stupně pokoušel písemnost předat k vypravení na e-mailovou adresu ..., avšak neúspěšně, neboť ji nebylo možno předat do EPodatelny. K ústnímu jednání se žalobce, resp. zmocněnec žalobce nedostavil bez řádné omluvy, proto bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně ze dne 25. 11. 2014 bylo rozhodnuto tak, že žalobce byl uznán vinným ze spáchání přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu, a to pro porušení ust. § 18 odst. 4 cit. zák., kterého se dopustil tím, že dne 22. 7. 2014 v 08:04 hod. řídil osobní automobil ŠKODA Superb, registrační značky XXXX a v obci ……, na silnici I/50, ve směru jízdy na …….., jel nedovolenou rychlostí, neboť mu byla v tomto úseku s nejvyšší dovolenou rychlostí 50 km/h, naměřena rychlost 69 km/h. Při zvážení možné odchylky měřícího zařízení při odečtení 3 km/h, mu tedy byla jako nejnižší skutečná rychlost naměřena rychlost jízdy 66 km/h. Žalobci byla dle ust. § 11 odst. 1 písm. b) zákona o přestupcích a v souladu s ust. § 125c odst. 4 písm. f) zákona o silničním provozu uložena sankce ve formě pokuty ve výši 1.500 Kč. Současně byla žalobci uložena povinnost nahradit náklady řízení v částce 1.000 Kč na základě § 79 odst. 1 zákona o přestupcích v návaznosti na ust. § 1 odst. 1 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 231/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Dne 25. 11. 2014 bylo vypraveno rozhodnutí správního orgánu prvního stupně na doručovací adresu zmocněnce žalobce ………., kdy toto bylo doručeno fikcí dne 8. 12. 2014. Správní orgán písemnost doručoval na adresu žalobce, který si ji osobně vyzvedl dne 28. 11. 2014. Dne 9. 1. 2015 zaslal zmocněnec žalobce prostřednictvím e-mailové adresy ... odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, v němž uvádí, že jej podává proti neoznámenému rozhodnutí. Odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí bylo napadeným rozhodnutím zamítnuto pro jeho opožděnost. Dle žalovaného bylo rozhodnutí obviněnému (žalobci) doručeno dne 8. 12. 2014 fikcí. Od 9. 12. 2014 do 23. 12. 2014 běžela lhůta pro podání odvolání. Vzhledem k tomu, že odvolání bylo správnímu orgánu prvního stupně doručeno až dne 8. 1. 2015, žalovaný odvolání vyhodnotil jako opožděné a zamítl jej. V. Posouzení věci krajským soudem Soud konstatuje, že žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 s. ř. s., osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a jde o žalobu přípustnou (§ 65, § 68, § 70 s. ř. s.). V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. přezkoumal Krajský soud v Brně napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházející jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba není důvodná. Jedinou žalobní námitkou, jejíž opodstatněnost musel krajský soud posoudit, byla otázka zákonnosti doručování písemností zmocněnci žalobce. Pokud by totiž odpovídalo skutečnosti, co se v žalobě tvrdí, došlo by k tak závažnému porušení práva žalobce na spravedlivý proces, že by nezbylo, než zrušit nejen napadené rozhodnutí, ale i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně pro stejné vady. Žalobce předně nesouhlasí se závěrem žalovaného v napadeném rozhodnutí, dle kterého posoudil odvolání žalobce proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně jako opožděné. Dle žalobce nebylo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně doručováno na žalobcem zvolenou elektronickou adresu. Podle § 20 odst. 1 správního řádu se fyzické osobě písemnost doručuje na adresu pro doručování (§ 19 odst. 3), na adresu jejího trvalého pobytu, ve věcech podnikání do místa podnikání, nebo při doručování prostřednictvím veřejné datové sítě na její elektronickou adresu; fyzické osobě lze však doručit, kdekoli bude zastižena. Provádí-li doručení sám správní orgán, mohou osoby doručení provádějící doručit i mimo územní obvod tohoto správního orgánu. Podle § 19 odst. 3 správního řádu, nevylučuje-li to zákon nebo povaha věci, na požádání účastníka řízení správní orgán doručuje na adresu pro doručování nebo elektronickou adresu, kterou mu účastník řízení sdělí, zejména může-li to přispět k urychlení řízení; taková adresa může být sdělena i pro řízení, která mohou být u téhož správního orgánu zahájena v budoucnu. Z jazykového a systematického výkladu citovaných ustanovení správního řádu vyplývá, že sdělí-li účastník řízení správnímu orgánu adresu pro doručování (tzv. doručovací adresu), pak je správní orgán povinen doručovat písemnosti na tuto adresu, nikoliv na adresu trvalého pobytu účastníka řízení. Relevantní komentářová literatura k tomuto institutu uvádí, že požadavek účastníka řízení, aby mu doručoval písemnosti na adresu pro doručování nebo na elektronickou adresu, je podáním ve smyslu § 37 správního řádu a musí tedy splňovat náležitosti podání a musí být učiněn tam stanoveným způsobem (odst. 4). Adresou pro doručování může být v případě fyzické osoby např. její faktický pobyt, tedy místo, kde skutečně žije, nebo jiná adresa (Vedral, J. Správní řád. Komentář. Bova Polygon, 2006, s. 165) (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 2. 2012, č. j. 3 Ads 131/2011-44, dostupný na www.nssoud.cz). Zákon tedy v daném případě nejenže umožňuje doručování zásilek na adresu sdělenou účastníkem řízení, ale v ust. § 20 odst. 1 správního řádu tuto adresu uvádí jako první v pořadí. Pokud je tedy účastníkem řízení správnímu orgánu sdělena adresa pro doručování, a dojde ke splnění ostatních zákonem stanovených podmínek, je dle názoru soudu povinností správního orgánu doručovat písemnosti primárně na tuto adresu. Jak vyplývá ze správního spisu, v podaném odporu ze dne 2. 10. 2014 zmocněnec správní orgán prvního stupně požádal o doručování písemností na e-mailovou adresu ... Správní orgán prvního stupně se dne 27. 10. 2014 na tuto adresu pokoušel doručit předvolání k ústnímu jednání, kdy však tento pokus byl neúspěšný. Krajský soud nemá pochyb o tom, že jsou správní orgány oprávněny neakceptovat požadavek účastníka řízení ohledně doručování na jím sdělenou elektronickou adresu, jsou-li pro to dány důležité důvody, zejména pak ukáže-li se, že takový postup nemůže přispět k efektivitě správního řízení. To platí tím spíše, je-li zjevné, že účastník požaduje doručovat na elektronickou adresu nikoliv proto, aby bylo řízení urychleno, ale naopak aby prodlužoval dobu vedení správního řízení. Tyto závěry ostatně vyplývají i z judikatury Nejvyššího správního, přičemž soud poukazuje na rozsudek ze dne 20. 5. 2015, č. j. 4 As 76/2015-37 (dostupné na www.nssoud.cz), v němž bylo konstatováno, že pokus o doručení prostřednictvím veřejné datové sítě ve smyslu § 19 odst. 8 správního řádu je projevem vstřícnosti veřejné správy a může být účastníku řízení odepřen, vylučuje-li takové doručování zákon nebo povaha věci. Blíže je k tomuto uvedeno v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2015, č. j. 9 As 60/2015-39 (dostupné na www.nssoud.cz), v němž se podává, že pokud správní orgán dospěje k závěru, že doručování na elektronickou adresu k urychlení řízení prokazatelně nepřispěje (a neshledá ani žádné jiné důvody opodstatňující takovéto doručování, resp. účastník řízení žádné jiné důvody netvrdí), je oprávněn účastníkovi na požadovanou elektronickou adresu písemnosti nezasílat (a místo toho doručovat písemnosti tak, jako by účastník o doručování na elektronickou adresu nepožádal). Není tak však oprávněn učinit bez dalšího (...). V souladu se zásadou součinnosti správního orgánu s dotčenými osobami (§ 4 odst. 3 a 4 správního řádu) je správní orgán povinen účastníkovi sdělit, že mu nebude na jím požadovanou adresu doručovat a z jakých důvodů. Pouze takovýto postup bude šetřit procesní práva účastníků a umožní jim uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2016, č. j. 10 As 5/2016-36). Lze tedy konstatovat, že aby bylo možné ve správním řízení upustit od doručování na elektronickou adresu pro doručování sdělenou účastníkem řízení, je nezbytné splnění dvou základních podmínek. Správní orgán musí předně disponovat dostatečnými poznatky, na jejichž základě bude možné učinit si závěr, že doručování na elektronickou adresu nepřispěje k urychlení řízení, případně že tomuto postupu brání jiné závažné důvody. Současně pak musí správní orgán o neakceptování elektronické doručovací adresy účastníka odpovídajícím způsobem vyrozumět. Pokud se týče první shora uvedené podmínky, má krajský soud za to, že aby mohl správní orgán usoudit, že doručování na elektronickou adresu nepřispěje k urychlení řízení (kupříkladu proto, že adresát neposkytuje náležitou součinnost a přijetí zprávy nepotvrzuje či se zpráva správnímu orgánu vrací jako nedoručitelná), bude zásadně nezbytné učinit v rámci řízení alespoň jeden pokus o doručení na sdělenou adresu. Je-li takový pokus marný, není pak již správní orgán zpravidla povinen na tuto adresu dále doručovat, a to zejména za situace, kdy i další okolnosti nasvědčují tomu, že požadavek doručovat na elektronickou adresu je ryze účelový ve snaze řízení prodlužovat, či jej zatížit procesními vadami. Obdobný závěr lze ostatně vyčíst i z již citovaného rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 60/2015-39, podle něhož ustanovení § 19 odst. 8 správního řádu je nutné vykládat tak, že správní orgán je povinen zasílat na požadovanou elektronickou adresu pouze první písemnost v řízení zasílanou adresátovi, resp. první písemnost zasílanou adresátovi od okamžiku, kdy tento požádal o doručování písemností na elektronickou adresu. Pokud účastník převzetí této písemnosti nepotvrdí, je správní orgán oprávněn veškeré další písemnosti tomuto adresátovi zasílat rovnou tak, jako by adresát o doručení na elektronickou adresu nepožádal. Není tedy povinen se opětovně pokoušet o doručení písemnosti na elektronickou adresu adresáta. K tomu soud dále odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 7. 2015, č. j. 8 As 55/2015-30. V tomto případě se správní orgán neúspěšně pokusil odeslat písemnost na elektronickou adresu užívající diakritiku. Po tomto neúspěšném pokusu dále doručoval správní orgán tak, jako by o doručování na e-mailovou adresu účastník nepožádal. Zde tedy byla splněna podmínka pokusu o doručení na zvolenou adresu. V daném případě se správní orgán prvního stupně na adresu ... pokusil doručovat již dne 27. 10. 2014. Tento první pokus však byl neúspěšný, neboť se zpráva jevila jako nedoručitelná, pravděpodobně z důvodu formátu e-mailové adresy. Je nutné taktéž zohlednit skutečnost, že v roce 2014 správní orgány neměly povědomost o existenci a funkčnosti e-mailových adres obsahujících ve svém znění znaménka diakritiky. Jak konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 27. 1. 2016, č. j. 1 As A 104/2015-27, volba adresy, kombinující slova „...“ (krátce) a „...“ (dlouze) ani nemůže mít jiný účel, než právě zkomplikování doručování zvolenému zmocněnci, z nějž pak zastoupené osoby a jejich zástupci těží v řízeních ve správním soudnictví. Soud dále poukazuje na to, že po neúspěšném pokusu o doručení na elektronickou adresu nakonec správní orgán prvního stupně doručoval prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu, kterou si zmocněnec nechal v centrální evidenci obyvatel uvést jako adresu pro doručování písemností. Ani zde nebyl při pokusu o doručení zastižen a uloženou zásilku si následně nevyzvedl. K doručení proto došlo fikcí dne 8. 12. 2014. Jestliže si osoba, která navíc opakovaně vystupuje ve správních i soudních řízeních jako obecný zmocněnec, zvolí v centrální evidenci obyvatelstva adresu pro doručování, nemůže následně namítat neúčinnost doručení na tuto adresu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2016, č. j. 1 As A 104/2015-27). Na okraj soud také poukazuje na fakt, že sám žalobce si jemu zasílané písemnosti vždy osobně přebral, tudíž určitou povědomost o tom, že v jeho věci bylo vydáno rozhodnutí, mít musel. Krajský soud z uvedených prokázaných skutečností ve světle citované judikatury dovodil, že prvostupňový orgán postupoval správně, pokud dále doručoval ve správním řízení na adresu, kterou měl zmocněnec žalobce v inkriminované době uvedenou v systému centrální evidence obyvatel. Na tuto adresu bylo doručováno i prvostupňové rozhodnutí, přičemž krajský soud zcela souhlasí s názorem žalovaného, že bylo doručeno fikcí uplynutím úložní doby dne 8. 12. 2014. Od následujícího dne počala plynout lhůta k podání odvolání v délce patnácti dnů, která v souladu s pravidly pro počítání lhůt uplynula dne 23. 12. 2014. Jelikož odvolání bylo v předmětné věci podáno dne 8. 1. 2015, bylo podáno zjevně opožděně a žalovaný rozhodl zákonně a správně, pokud ho z tohoto důvodu zamítl. Na závěr se soud vymezuje proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 1. 2015, č. j. 41 A 11/2014-46, neboť v tomto rozhodnutí dospěl soud k závěru, že „stěžovatel neučinil pokus o doručení rozhodnutí na elektronickou adresu, a na místo toho rozhodnutí doručoval přímo prostřednictvím provozovatele poštovních služeb na adresu trvalého pobytu zmocněnce žalobce, postupoval v rozporu s § 20 odst. 1 správního řádu, když nerespektoval zde stanovené pořadí adres pro doručování. Stěžovatel doručoval rozhodnutí jiným způsobem, než jak mu přikazoval zákon, a nemohlo proto dojít k doručení rozhodnutí fikcí podle § 24 odst. 1 správního řádu na adresu trvalého pobytu.“ V nyní posuzovaném případě však správní orgán postupoval správně, když se na zmocněncem zvolenou adresu doručit pokusil. Dle § 52 odst. 1 s. ř. s. soud rozhodne, které z navržených důkazů provede. V posuzované věci soud nepovažoval za nezbytné provádět dokazování ohledně kopie e-mailů, prokazujících funkčnost e-mailové adresy ..., neboť toto není předmětem řízení. Soud se zabýval skutečností, zda správní orgán prvního stupně řádně doručoval zmocněnci žalobce písemnosti. Soud má za dostatečně prokázané, že žalobcem podané odvolání proti napadenému rozhodnutí nebylo správnímu orgánu prvního stupně doručeno řádně a včas. VI. Závěr a náklady řízení Krajský soud na základě shora provedeného posouzení žalobních námitek dospěl k závěru, že tyto nejsou důvodné, a proto žalobu podle ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 60 s. ř. s., podle kterého nestanoví- li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.

Poučení