41 A 26/2015 - 20

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce: T. Z., bytem ………., zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem Tomáše Bati 21, Zlín, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 3. 2015, č. j. KUZL-16211/2015, sp. zn. KUSP-16211/2015/DOP/Mu, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci Ve včas podané žalobě žalobkyně napadá rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, vydané dne 9. 3. 2015, č. j. KUZL-16211/2015, sp. zn. KUSP-16211/2015/DOP/Mu (dále jen napadené rozhodnutí), jímž bylo dle ust. § 92 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád) jako opožděné zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Uherský Brod, odbor správní (dále jen správní orgán prvního stupně), ze dne 14. 11. 2014, č. j. OS- D/2950/1714/HN, a rozhodnutí tohoto orgánu bylo potvrzeno. II. Obsah žaloby Žalobce podává předmětnou žalobu, neboť nesouhlasí se závěrem žalovaného, dle kterého zmocněnec žalobce podal odvolání proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně opožděně. K tomu žalobce uvádí, že požádal o doručování veškerých písemností na elektronickou adresu ... Žalovaný se pokusil napravit pochybení správního orgánu prvého stupně tím, že konstatoval, že stanovení takové adresy k doručování je zneužitím práva, a proto správní orgán prvého stupně neměl povinnost na tuto elektronickou adresu rozhodnutí vypravit. Žalovaný tvrdí, že doručování s diakritikou je složité, neboť vyžaduje úpravu softwaru spisové služby. Toto však nebylo žalovaným prokázáno, nadto by se tato úprava měla vztahovat směrem ke správnímu orgánu prvního stupně. Žalobce poukázal na údajnou nutnost doručovat na elektronické adresy obsahující diakritiku na stránky Ministerstva průmyslu a obchodu http://www.mpo.cz/dokument66976html. Praxi ostatních správních orgánů, jež doručují na uvedenou elektronickou adresu, dokládá žalobce v příloze potvrzeními o doručování písemností na elektronickou adresu zmocněnce. Žalobce se pak rovněž ohrazuje vůči tvrzení, že by jeho zmocněnec doručení písemností jemu vypravených na elektronickou adresu ... nikdy nepotvrzoval. Na podporu svého tvrzení přikládá k žalobě printscreeny potvrzení přijetí e-mailů, na kterých je viditelné, že žalobce vždy potvrzuje doručení písemností doručených na tuto adresu. Argument žalovaného o tom, že zmocněnec žalobce sám nečiní podání z adresy ..., není relevantní. Žalobce může činit podání z adresy jedné a přijímat písemnosti na adrese druhé. Žalobce dále podotýká, že na webové stránce postsignum.cz je ověřitelné, že adresa ... je opatřena důvěryhodným elektronickým podpisem vydaným certifikační autoritou PostSignum (vydavatel Česká pošta, s. p.). Ostatně, správní orgán prvého stupně se nepokusil rozhodnutí vypravit ani na elektronickou adresu …….., jejíž existenci žalovaný zmiňuje. Zmocněnci žalobce prvostupňové rozhodnutí na tuto adresu doručeno nebylo, a proto nebylo možné dovozovat účinky doručení fikcí při doručování na jakoukoli jinou adresu. Správní orgán doručuje písemnosti tak, jako by účastník o doručování na elektronickou adresu nepožádal teprve tehdy, pokud je zpráva na elektronickou adresu vypravena, avšak adresát nepotvrdí její přijetí (ust. § 19 odst. 8 správního řádu). K tomu žalobce odkazuje na závěr č. 86 zasedání Poradního sboru ministra vnitra ze dne 14. 12. 2009, dle kterého ve smyslu § 19 správního řádu nemůže nesprávné doručování poštou vést k uplatnění fikce doručení, neboť by zde nezákonnost postupu správního orgánu měla negativní dopad na právní postavení adresáta. Rozhodnutí tedy nebylo doručeno dne 28. 11. 2014, jak tvrdí žalovaný. Odvolání tak bylo podáno včas při zachování lhůty uvedené v § 84 odst. 1 správního řádu. Proto je na odvolání nutno hledět jako na včasné a na rozhodnutí žalovaného jako na nezákonné a žalobce navrhuje, aby bylo napadené rozhodnutí zrušeno a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného Ve svém vyjádření k podané žalobě žalovaný setrval na svém dosavadním stanovisku vyplývajícím z napadeného rozhodnutí, přičemž zrekapituloval, že s ohledem na požadavek zmocněnce žalobce obsažený v odporu proti příkazu o doručování na e-mailovou adresu ... prvostupňový správní orgán postupoval tak, že mu na tuto elektronickou adresu zaslal oznámení, že je mu na adresu pro doručování vypravena písemnost s předvoláním k ústnímu jednání. Správnímu orgánu se však vrátila informace o nedoručitelnosti této zprávy. Totéž oznámení pak bylo odesláno na adresu ..., kdy ani z této adresy žalobce převzetí písemnosti nepotvrdil. Protože pokus o doručování na adresu ... byl neúspěšný, písemnosti zasílané na e-mail .…….. nebyly potvrzovány, přistoupil správní orgán prvního stupně k doručování cestou provozovatele poštovních služeb na doručovací adresu zmocněnce. Správní orgán prvního stupně tak nepochybil, když od doručování na elektronickou adresu upustil, neboť žalobce převzetí písemností ani na jedné z elektronických adres v průběhu řízení nikdy nepotvrdil. Žalovaný závěrem dodává, že se ze strany žalobce jedná o zneužití, neboť i v řadě dalších řízení taktéž žádá o doručování na adresy ... nebo ..., příp……….. Žalovaný v tomto směru odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 5. 2015, č. j. 4 As 76/2015-37 bod 30 a rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka Pardubice ze dne 25. 2. 2015, č. j. 52 A 47/2014-72. Vzhledem k výše uvedenému žalovaný navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Skutečnosti zjištěné ze správního spisu Ve správním spise se mimo jiné nachází oznámení přestupku Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, územní odbor Uherské Hradiště, dopravní inspektorát, ze dne 15. 7. 2014, úřední záznam ze dne 15. 7. 2014, záznam o přestupku s fotodokumentací ze dne 9. 7. 2014, na níž je zachyceno motorové vozidlo registrační značky XXXXX s naměřenou rychlostí 65 km/h, dále ověřovací list č. 203/13 ze dne 2. 10. 2013 vydaný Autorizovaným metrologickým střediskem RAMET a.s., Letecká 1110, 686 04 Kunovice, z něhož vyplývá, že silniční radarový rychloměr byl ověřen jako stanovené měřidlo a lze jej používat pro měření rychlosti silničních vozidel s platnou kalibrací od 2. 10. 2013 do 1. 10. 2014, a výpis z evidenční karty řidiče (žalobce) potvrzující celkem 5 záznamů o přestupcích z roku 2011 do roku 2013. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil následující skutečnosti rozhodné pro posouzení důvodnosti žaloby: Dne 26. 8. 2014 byl žalobci doručen příkaz vydaný správním orgánem prvního stupně vypravený dne 25. 8. 2014. Správnímu orgánu prvního stupně byla dne 4. 9. 2014 doručena plná moc, kterou žalobce dne 1. 9. 2014 udělil ….., , trvale bytem …... Dne 10. 9. 2014 zaslal zmocněnec žalobce správnímu orgánu prvního stupně odpor proti příkazu, v němž také uvedl, že proti případnému rozhodnutí ve věci vydanému se odvolává, a to i v případě, že toto rozhodnutí bude teprve vydáno v budoucnu. Dále v podaném odporu zmocněnec správní orgán prvního stupně požádal o doručování písemností na e-mailovou adresu ... Ústní jednání bylo nařízeno na den 13. 10. 2014 v 09:00 hod. Předvolání správní orgán prvního stupně zasílal zmocněnci na adresu ………, jež bylo dle doručenky připraveno k vyzvednutí dne 15. 9. 2014. Zároveň správní orgán prvního stupně zasílal dne 12. 9. 2014 na e-mailovou adresu ... (zároveň také na adresu …….) sdělení, že písemnost předvolání k ústnímu jednání byla zmocněnci zasílána na adresu pro doručování, neboť správní orgán prvního stupně shledal, že e-mailová cesta není považována za bezpečnou pro přenos písemností zasílaných účastníkům řízení. Správnímu orgánu prvního stupně se však zpráva vrátila jako nedoručitelná, neboť formát e-mailové adresy příjemce není platný. Další písemnosti správní orgán prvního stupně zasílal na doručovací adresu zmocněnce (……..). Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 4 zákona o silničním provozu, jehož se měl dopustit tím, že dne 9. 7. 2014 v 10:21 hodin, v obci ……, na pozemní komunikaci silnice III. třídy č. 49714, v místě u domu…., řídil dodávkové motorové vozidlo zn. Peugeot Boxer, RZ XXXXX, kdy v daném úseku komunikace ve směru jízdy od centra města ………, překročil nejvýše povolenou rychlost pro jízdu v obci, která je stanovena maximálně na 50 km/h, kde mu silničním radarovým rychloměrem zn. Ramer 7CCD, vč. 0059/92 byla naměřena rychlost jízdy 65 km/h. Po odečtu stanovené tolerance měřícího zařízení ± 3 km/h, byla nejnižší skutečná rychlost jízdy stanovena na 62 km/h, čímž tento překročil nejvyšší povolenou rychlost v obci nejméně o 12 km/hod. Žalobce tak tímto svým jednáním porušil ust. § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu. Dále se žalobce dopustil přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu tím, že v souvislosti s překročením rychlosti byl následně zastaven a kontrolován příslušníky policie ČR, kdy v rámci silniční kontroly nepředložil ke kontrole platný řidičský průkaz, který musí mít řidič při řízení motorového vozidla u sebe, čímž žalobce porušil ust. § 6 odst. 8 písm. a) zákona o silničním provozu. Správní orgán prvního žalobci uložil dle ust. § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o přestupcích) a dle ust. § 125c odst. 4 písm. f) zákona o silničním provozu sankci pokuty ve výši 1 800 Kč. Dále mu byla podle u st. § 79 odst. 1 zákona o přestupcích a v souladu s ust. § 1 vyhlášky č. 231/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, uložena povinnost nahradit náklady spojené s projednáním přestupku ve výši 1 000 Kč. Toto rozhodnutí bylo zmocněnci oznámeno doručením písemného vyhotovení dle § 24 odst. 1 správního řádu dne 28. 11. 2014. V napadeném rozhodnutí žalovaný konstatoval, že je mu z úřední činnosti známo, že P. K. se činnosti zástupce v řízeních tohoto typu věnuje opakovaně, a že jeho požadavek doručovat na různé e-mailové adresy slouží nikoliv k urychlení řízení, ale naopak k jeho prodloužení, neboť ten dosud doručení žádné písemnosti nepotvrdil. Adresa ... rovněž nesplňuje podmínku urychlení vlastního správního řízení. Diakritický znak nad adresou domény komplikuje doručování na k ní patřící e-mailovou adresu, neboť vyžaduje specifické softwarové úpravy spisové služby, eventuálně komplikované psaní takové adresy. V daném případě je proto evidentní, že i volba takové adresy je spíše snahou řízení zkomplikovat a prodloužit, než ji použít jako prostředek k rychlé komunikaci mezi adresátem a správním orgánem. Žalovaný taktéž zjistil, že sám zmocněnec žádné písemnosti z adresy ... správnímu orgánu nikdy neodesílal. Vždy tak činil z adresy ……. Stejnou taktiku zmocněnec používal i v jiných řízeních, kdy také zásadně nepotvrzoval přijetí písemností zasílaných na elektronickou adresu. Z údajů na poštovní doručence je zřejmé, že adresát písemnosti P. K. nebyl v době jejího doručování, tj. dne 18. 11. 2014, zastižen, a proto byla poštovní zásilka téhož dne uložena a připravena k vyzvednutí, přičemž adresát P. K. byl vyzván oznámením o neúspěšném doručení písemnosti, aby si uloženou písemnost ve lhůtě 10 dnů vyzvedl. Jak vyplývá z ust. § 24 odst. 1 správního řádu, jestliže si adresát uložené písemnosti písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se považuje za doručenou posledním dnem této lhůty. Jak tedy již bylo uvedeno, v daném případě byla zásilka s rozhodnutím na poště uložena a připravena k vyzvednutí dne 18. 11. 2014. Ode dne následujícího začala běžet zákonná desetidenní lhůta určená k vyzvednutí písemnosti. Posledním dnem této lhůty byl pátek 28. 11. 2014. Zásilku s rozhodnutím je tak třeba považovat za řádně doručenou již dne 28. 11. 2014. Dnem následujícím po dni doručení zmocněnci, tj. ode dne 29. 11. 2014, začala běžet zákonná 15dení lhůta pro podání odvolání. Poslední den této odvolací lhůty tak připadl na pondělí 15. 12. 2014. Dle ust. § 73 odst. 1 správního řádu rozhodnutí, které bylo oznámeno a proti kterému již nelze podat odvolání, je v právní moci, nestanoví-li tento zákon jinak. Z tohoto důvodu je třeba odvolání podané odvolatelem dne 2. 3. 2015 hodnotit nikoliv jako odvolání podané včas a v zákonem stanovené lhůtě, ale jako odvolání opožděné, neboť rozhodnutí správního orgánu již dne 16. 12. 2014 nabylo právní moci. V. Posouzení věci krajským soudem Soud konstatuje, že žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 s. ř. s., osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a jde o žalobu přípustnou (§ 65, § 68, § 70 s. ř. s.). V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. přezkoumal Krajský soud v Brně napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházející jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba není důvodná. Soud úvodem poukazuje na konstanrní judikaturu Nejvyššího správního soudu, dle níž v rozhodnutí o zamítnutí odvolání pro opožděnost nebo nepřípustnost podle § 92 odst. 1 správního řádu se odvolací orgán věcně nezabývá podaným odvoláním, posuzuje pouze jeho včasnost nebo přípustnost. V případě žaloby proti rozhodnutí o zamítnutí odvolání jako opožděného nebo nepřípustného je tedy správní soud oprávněn zkoumat v mezích žalobních bodů pouze to, zda se skutečně jednalo o opožděné nebo nepřípustné odvolání a zda tedy byl žalobce zkrácen na svých právech neprovedením odvolacího přezkumu. Pokud krajský soud dospěje k závěru, že odvolání bylo po právu zamítnuto jako nepřípustné nebo opožděné, žalobu zamítne, v opačném případě toto odvolací rozhodnutí zruší a věc vrátí žalovanému k dalšímu řízení (srov. rozsudek ze dne 13. 5. 2011, č. j. 5 As 18/2011-81). Žalobce předně nesouhlasí se závěry žalovaného, dle nichž odvolání žalobce ze dne 2. 3. 2015 bylo zamítnuto jako opožděné dle § 92 odst. 1 správního řádu. Podle názoru žalobce nebylo rozhodnutí správního orgánu prvního stupně doručováno na žalobcem zvolenou elektronickou adresu. Podle § 19 odst. 3 správního řádu nevylučuje-li to zákon nebo povaha věci, na požádání účastníka řízení správní orgán doručuje na adresu pro doručování nebo elektronickou adresu, kterou mu účastník řízení sdělí, zejména může-li to přispět k urychlení řízení. Správní řád dále v § 19 odst. 8 stanoví, že v případě doručování na elektronickou adresu je písemnost doručena v okamžiku, kdy převzetí doručované písemnosti potvrdí adresát zprávou podepsanou jeho uznávaným elektronickým podpisem. Nepotvrdí-li adresát převzetí písemnosti nejpozději následující pracovní den po odeslání zprávy, která se nevrátila jako nedoručitelná, doručí správní orgán písemnost, jako by adresát o doručení na elektronickou adresu nepožádal. V takovém případě správní orgán postupuje podle § 20 správního řádu. Jestliže si adresát následně uložené písemnosti ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla k vyzvednutí připravena, nevyzvedne, písemnost se podle § 24 odst. 1 považuje za doručenou posledním dnem této lhůty. Z jazykového a systematického výkladu citovaných ustanovení správního řádu vyplývá, že sdělí-li účastník řízení správnímu orgánu adresu pro doručování (tzv. doručovací adresu), pak je správní orgán povinen doručovat písemnosti na tuto adresu, nikoliv na adresu trvalého pobytu účastníka řízení. Relevantní komentářová literatura k tomuto institutu uvádí, že požadavek účastníka řízení, aby mu doručoval písemnosti na adresu pro doručování nebo na elektronickou adresu, je podáním ve smyslu § 37 správního řádu a musí tedy splňovat náležitosti podání a musí být učiněn tam stanoveným způsobem (odst. 4). Adresou pro doručování může být v případě fyzické osoby např. její faktický pobyt, tedy místo, kde skutečně žije, nebo jiná adresa (Vedral, J. Správní řád. Komentář. Bova Polygon, 2006, s. 165) (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 2. 2012, č. j. 3 Ads 131/2011- 44, dostupný na www.nssoud.cz). Zákon tedy v daném případě nejenže umožňuje doručování zásilek na adresu sdělenou účastníkem řízení, ale v ust. § 20 odst. 1 správního řádu tuto adresu uvádí jako první v pořadí. Pokud je tedy účastníkem řízení správnímu orgánu sdělena adresa pro doručování, a dojde ke splnění ostatních zákonem stanovených podmínek, je dle názoru soudu povinností správního orgánu doručovat písemnosti primárně na tuto adresu. Jak vyplývá ze správního spisu, v podaném odporu ze dne 10. 9. 2014 zmocněnec správní orgán prvního stupně požádal o doručování písemností na e-mailovou adresu ... Správní orgán prvního stupně na požadovanou elektronickou adresu ... zaslal sdělení, že e- mailová cesta není považována za bezpečnou pro přenos písemností zasílaných účastníkům řízení. Tato zpráva nebyla ze strany žalobce potvrzena, ale vrátila se jako nedoručitelná z důvodu neplatného fotmátu e-mailové adresy. Další písemnosti správní orgán prvního stupně zasílal na doručovací adresu zmocněnce (…..). Krajský soud nemá pochyb o tom, že jsou správní orgány oprávněny neakceptovat požadavek účastníka řízení ohledně doručování na jím sdělenou elektronickou adresu, jsou-li pro to dány důležité důvody, zejména pak ukáže-li se, že takový postup nemůže přispět k efektivitě správního řízení. To platí tím spíše, je-li zjevné, že účastník požaduje doručovat na elektronickou adresu nikoliv proto, aby bylo řízení urychleno, ale naopak, aby prodlužoval dobu vedení správního řízení. Tyto závěry ostatně vyplývají i z judikatury Nejvyššího správního, přičemž soud poukazuje na rozsudek ze dne 20. 5. 2015, č. j. 4 As 76/2015-37 (dostupné na www.nssoud.cz), v němž bylo konstatováno, že pokus o doručení prostřednictvím veřejné datové sítě ve smyslu § 19 odst. 8 správního řádu je projevem vstřícnosti veřejné správy a může být účastníku řízení odepřen, vylučuje-li takové doručování zákon nebo povaha věci. Blíže je k tomuto uvedeno v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 8. 2015, č. j. 9 As 60/2015-39 (dostupné na www.nssoud.cz), v němž se podává, že pokud správní orgán dospěje k závěru, že doručování na elektronickou adresu k urychlení řízení prokazatelně nepřispěje (a neshledá ani žádné jiné důvody opodstatňující takovéto doručování, resp. účastník řízení žádné jiné důvody netvrdí), je oprávněn účastníkovi na požadovanou elektronickou adresu písemnosti nezasílat (a místo toho doručovat písemnosti tak, jako by účastník o doručování na elektronickou adresu nepožádal). Není tak však oprávněn učinit bez dalšího (...). V souladu se zásadou součinnosti správního orgánu s dotčenými osobami (§ 4 odst. 3 a 4 správního řádu) je správní orgán povinen účastníkovi sdělit, že mu nebude na jím požadovanou adresu doručovat a z jakých důvodů. Pouze takovýto postup bude šetřit procesní práva účastníků a umožní jim uplatňovat jejich práva a oprávněné zájmy (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2016, č. j. 10 As 5/2016-36). Lze tedy konstatovat, že aby bylo možné ve správním řízení upustit od doručování na elektronickou adresu pro doručování sdělenou účastníkem řízení, je nezbytné splnění dvou základních podmínek. Správní orgán musí předně disponovat dostatečnými poznatky, na jejichž základě bude možné učinit si závěr, že doručování na elektronickou adresu nepřispěje k urychlení řízení, případně že tomuto postupu brání jiné závažné důvody. Současně pak musí správní orgán o neakceptování elektronické doručovací adresy účastníka odpovídajícím způsobem vyrozumět. Žalovaný vysvětlil ve svém vyjádření k žalobě, proč nebylo doručováno na e-mailovou adresu zmocněnce žalobce, tak jak to stanoví ust. § 19 odst. 3 správního řádu. Bylo to především z důvodu, že zmocněnec žalobce převzetí písemností zasílaných na předmětnou adresu běžně nepotvrzuje, byť samotné doručení na adresu s diakritikou může být ojediněle úspěšné. Správnímu orgánu prvního stupně se však zpráva na tuto adresu doručit nepodařila, neboť je nedoručitelná. Taková žádost o doručování na e-mailovou adresu, na níž to žádal zmocněnec žalobce, v žádném případě nemá urychlit řízení, nýbrž správní řízení, týkající se projednání přestupku, zkomplikovat. Uvedl tedy, že na e-mailovou adresu nebylo z uvedených důvodů doručováno. Dále již bylo doručováno na doručovací adresu zmocněnce. Soud zde uvádí, že v daném případě pokládá způsob doručování ze strany správního orgánu prvního stupně, a to ať již se týká předvolání k nařízenému ústnímu jednání o projednání přestupku či doručování rozhodnutí správního orgánu prvního stupně za správné a v souladu se zákonem a zástupci žalobce bylo vždy doručeno fikcí v souladu s § 23 odst. 4 správního řádu. Soud se tedy ztotožňuje se způsobem doručování, který zvolil v tomto případě správní orgán prvního stupně, a to s tím, že bylo doručováno nikoliv na e-mailovou adresu, ale na doručovací adresu zmocněnce žalobce. Na základě předchozích zkušeností s obecným zmocněncem P. K. si tak správní orgán prvního stupně učinil představu o možnostech doručování na tuto adresu a usoudil, že k urychlení řízení tento způsob rozhodně nepřispěje a proto se pokusil zmocněnce informovat o skutečnosti, že na jím zvolenou elektronickou adresu nebude nadále doručovat. Pokud totiž zmocněnec potřebnou součinnost a převzetí zprávy nepotvrdí, o výhodu doručování na jím sdělenou adresu se tím připraví. Účastník si musí být vědom toho, že na jím sdělenou elektronickou adresu bude doručováno výhradně tehdy, kdy i on sám bude plnit svoje povinnosti a potvrzovat přijetí zpráv, přičemž pokud tak neučiní, bude mu do budoucna doručováno na základě pravidel obsažených ve správním řádu. Soud totiž, tak jako žalovaný, ví z vícero soudních spisů, tedy věcí projednávaných Krajským soudem v Brně (např. sp. zn. 33 A 3/2015, 33 A 9/2015, 41 A 99/2014, 41 A 22/2015), že skutečně P. K. zastupuje účastníky přestupkových řízení v průběhu správního řízení ve vícero případech a ve všech případech volí naprosto stejnou taktiku, kdy žádá o doručování na e-mailovou adresu ..., ač soud ví, z podání různých odvolacích orgánů ve správním řízení, a to ať již Krajského úřadu Jihomoravského kraje, Krajského úřadu Zlínského kraje, či Krajského úřadu Olomouckého kraje, že doručovat na takto zvolenou adresu zmocněnce žalobce lze jen se značnými obtížemi. V daném případě se správní orgán prvního stupně na adresu ... pokusil doručovat již dne 12. 9. 2014, aby žalobci oznámil, že na tuto e-mailovou adresu z bezpečnostních důvodů doručovat nebude. Tento první pokus však byl neúspěšný, neboť se zpráva jevila jako nedoručitelná, a to z důvodu neplatného formátu e-mailové adresy. Je nutné taktéž zohlednit skutečnost, že v roce 2014 správní orgány neměly povědomost o existenci a funkčnosti e- mailových adres obsahujících ve svém znění znaménka diakritiky. Jak konstatoval Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 27. 1. 2016, č. j. 1 As A 104/2015-27, volba adresy, kombinující slova „...“ (krátce) a „...“ (dlouze) ani nemůže mít jiný účel, než právě zkomplikování doručování zvolenému zmocněnci, z nějž pak zastoupené osoby a jejich zástupci těží v řízeních ve správním soudnictví. Podle ust. § 92 odst. 1 správního řádu opožděné nebo nepřípustné odvolání odvolací orgán zamítne. Jestliže rozhodnutí již nabylo právní moci, následně zkoumá, zda nejsou dány předpoklady pro přezkoumání rozhodnutí v přezkumném řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí. Shledá-li předpoklady pro zahájení přezkumného řízení, pro obnovu řízení nebo pro vydání nového rozhodnutí, posuzuje se opožděné nebo nepřípustné odvolání jako podnět k přezkumnému řízení nebo žádost o obnovu řízení nebo žádost o vydání nového rozhodnutí. Podle le ust. 83 odst. 1 správního řádu odvolací lhůta činí 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Odvolání lze podat teprve poté, co bylo rozhodnutí vydáno. Bylo-li odvolání podáno před oznámením rozhodnutí odvolateli, platí, že bylo podáno v první den odvolací lhůty. V daném případě byly zcela splněny podmínky pro to, aby prvostupňový správní orgán již nadále nedoručoval na elektronickou adresu zmocněnce a prvostupňové rozhodnutí zaslal na adresu zmocněnce dle ISEO, tzn. na adresu doručovací. Jednalo se o adresu ……., kde však adresát nebyl zastižen a proto mu byla na místě zanechána výzva k vyzvednutí zásilky. Dle ust. § 24 odst. 1 správního řádu platí, že nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla zásilka připravena k vyzvednutí, považuje se za doručenou posledním dnem této lhůty. Podle údajů vyznačených na doručence prvostupňového rozhodnutí byla zásilka připravena k vyzvednutí dne 18. 11. 2014 a vzhledem k tomu, že si zmocněnec zásilku nepřevzal, bylo mu rozhodnutí zcela v souladu se zákonem doručeno tzv. fikcí dne 28. 11. 2014. Od následujícího dne počala plynout lhůta k podání odvolání v délce 15 dnů a skončila dne 15. 12. 2014. Právní moc prvostupňového rozhodnutí nastala 16. 12. 2014. Bylo-li tedy odvolání podáno dne 2. 3. 2016, jednalo se o odvolání zjevně opožděné, neboť bylo podáno po uplynutí patnáctidenní lhůty dle ust. § 83 odst. 1 správního řádu. Z tohoto důvodu žalovaný odvolání jako opožděné zcela v souladu se zákonem zamítl a na jeho postupu, jakož ani na postupu prvostupňového správního orgánu nelze v tomto směru shledat nic nezákonného. Soud na závěr konstatuje, že pokud si osoba, která navíc opakovaně vystupuje ve správních i soudních řízeních jako obecný zmocněnec, zvolí v centrální evidenci obyvatelstva adresu pro doručování, nemůže následně namítat neúčinnost doručení na tuto adresu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 1. 2016, č. j. 1 As A 104/2015-27). Krajský soud z uvedených prokázaných skutečností ve světle citované judikatury dovodil, že prvostupňový orgán postupoval správně, pokud dále doručoval ve správním řízení na adresu, kterou měl zmocněnec žalobce v inkriminované době uvedenou v systému centrální evidence obyvatel. Na tuto adresu bylo doručováno i prvostupňové rozhodnutí, přičemž krajský soud zcela souhlasí s názorem žalovaného, že bylo doručeno fikcí uplynutím úložní doby dne 28. 11. 2014. V posuzované věci však správní orgán učinil pravidlům pro doručování ve smyslu citované judikatury zadost, neboť žalobce prokazatelně uvědomil sdělením ze dne 12. 9. 2014, že mu již na tuto adresu doručováno nebude. Proto krajský soud v postupu v předmětné věci pochybení neshledal a ztotožňuje se i s hodnocením kontextu jednání zmocněnce žalobce, který lze bez jakýchkoliv pochybností považovat za obstrukční strategii (viz k tomu obdobně rozsudek zdejšího soudu ze dne 7. 3. 2016, č. j. 31 A 86/2015-49). Dle § 52 odst. 1 s. ř. s. soud rozhodne, které z navržených důkazů provede. V posuzované věci soud nepovažoval za nezbytné provádět dokazování ohledně kopie e-mailů, prokazujících funkčnost e-mailové adresy ..., neboť toto není předmětem řízení. Soud se zabýval skutečností, zda správní orgán prvního stupně řádně doručoval zmocněnci žalobce písemnosti. Soud má za dostatečně prokázané, že žalobcem podané odvolání proti napadenému rozhodnutí nebylo správnímu orgánu prvního stupně doručeno řádně a včas. VI. Závěr a náklady řízení Krajský soud na základě shora provedeného posouzení žalobních námitek dospěl k závěru, že tyto nejsou důvodné, a proto žalobu podle ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 60 s. ř. s., podle kterého nestanoví- li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.

Poučení