41 A 31/2018 - 31

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou ve věci žalobce: O. M. bytem …….. zast. advokátem Mgr. Václavem Voříškem sídlem Ledčická 649/15, 184 00 Praha 8 – Dolní Chabry proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, 601 82 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2018, č. j. JMK 59497/2018, sp. zn. S-JMK 53797/2018/OD/Kš, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Včas podanou žalobou žalobce napadal rozhodnutí žalovaného, kdy se domáhal jeho zrušení, kdy jde o rozhodnutí ze dne 24. 4. 2018, č. j. JMK 59497/2018, kterým bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského úřadu Židlochovice ze dne 16. 3. 2018, č. j. 213072/2017, jímž byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 125f odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (dále jen „silniční zákon“), kterého se měl podle výroku rozhodnutí I. stupně dopustit tím, že „jako provozovatel vozidla RZ: …….. v rozporu s ust. § 10 zákona o silničním provozu nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemní komunikaci stanovená tímto zákonem.“ K jednotlivým žalobním bodům uvedl následující:

2. Není odložení věci 3. Žalobce zastává názor, že nebyly splněny podmínky pro zahájení řízení o správním deliktu provozovatele vozidla. Dle ust. § 125f odst. 4 silničního zákona, ve znění účinném do 30. 6. 2017, Obecní úřad obce s rozšířenou působností správní delikt podle odst. 1 projedná, pouze pokud učinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku a a) nezahájil řízení o přestupku a věd odložil, protože nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě, nebo b) řízení o přestupku zastavil, protože obviněnému z přestupku nebylo spáchání skutku prokázáno.

4. Z citovaného ustanovení právního předpisu se tedy podává, že musí být alternativně splněna jedna ze dvou podmínek k tomu, aby mohlo být řízení o správním deliktu provozovatele vozidla vůbec zahájeno. Podmínka b) přitom naplněna nebyla, a ani být nemohla – správní orgán totiž žádné řízení o přestupku ani nezahajoval, a tedy nemohlo být ani zastaveno. Podmínka a) byla splněna pouze zdánlivě. Je sice pravdou, že správní orgán nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení o přestupku, a proto věc usnesením, poznamenaným do spisu odložil, avšak správní orgán tak neučinil v souladu s právem, čímž byl naopak na svých právech krácen žalobce; oproti tomu správní orgán užil ke svému prospěchu vlastního protiprávního jednání.

5. Důvodem je, že žalobce nebyl vyrozuměn o tom, že by správní orgán usnesením věc přestupku odložil.

6. Dle § 66 odst. 4 (starého) zákona o přestupcích, O odložení věci podle odst. 1 až 3 se vydá usnesení, které se pouze poznamená do spisu. O odložení věci se vyrozumí osoby dotčené jednáním osoby podezřelé ze spáchání přestupku, jsou-li správnímu orgánu známy; správní orgán tyto osoby nevyrozumí, pokud by to bylo spojeno s neúměrnými obtížemi nebo náklady.

7. Odložil-li správní orgán věc přestupku, byl o tom povinen vyrozumět osoby dotčené jednáním osoby podezřelé.

8. Žalobce byl nepochybně dotčen jednáním osoby podezřelé (řidiče vozidla), když žalobci je dáváno za vinu, že nezajistil, aby tato podezřelá osoba dodržovala právní předpisy. Pokud by se podezřelá osoba (řidič vozidla) nedopustila svého jednání, pak by nebyl trestán ani žalobce.

9. Správní orgán tedy měl povinnost žalobce vyrozumět o tom, že věc přestupku odložil.

10. Dle názoru žalobce se nepochybně jedná o vadu řízení; je však nutné posoudit, zda mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí, tj. zda dosahovala intenzity předvídané ust. § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s.

11. Dle § 76 odst. 1 písm. c) s.ř.s. soud zruší rozhodnutí pro vadu řízení, pokud tato mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí. Právní předpis tedy nevyžaduje, aby bylo postaveno najisto, že vytýkaná vada měla vliv na zákonnost rozhodnutí, postačí, že jej (potenciálně) mít mohla.

12. Dle názoru žalobce tato vada mohla mít vliv na zákonnost rozhodnutí. Proti odložení věci se totiž ten, kdo má na věci právní zájem, může domáhat ochrany zásahovou žalobou. Nemusí se přitom jednat ani o poškozeného.

13. Pokud by žalobce věděl, že správní orgán odložil věc přestupku, využil by – v souladu s čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod – svého práva na soudní ochranu proti usnesení o odložení věci, které ho krátilo na jeho právech, neboť tím přešla odpovědnost za protiprávní jednání, na základě § 10 odst. 3 silničního zákona, právě na žalobce.

14. Momentem, kdy správní orgán zahájil řízení o správním deliktu provozovatele vozidla proti žalobci, naopak tohoto práva žalobce pozbyl, neboť Je-li zahájeno řízení o uložení pokuty za správní delikt podle § 125f, nelze již zahájit řízení o přestupku pro stejné porušení povinností řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích (§ 125g odst. 1 silničního zákona).

15. Jediným způsobem, kterak by mohla být zachována práva žalobce, by tedy byl případ, kdy by správní orgán vyrozuměl žalobce o odložení věci přestupku, aby žalobce mohl využít soudní ochrany a proti tomuto závěru se bránit. Proto byl žalobce krácen na svých právech, nebyl-li o odložení věci přestupku vyrozuměn.

16. Přestupek tedy nebyl odložen v souladu s právním předpisem, a tedy nelze činit závěr, že byla splněna podmínka pro zahájení řízení o správním deliktu provozovatele vozidla dle § 125f odst. 4 písm. a) silničního zákona, neboť ta vyžaduje, aby věc přestupku byla odložena. Tím je ovšem nutno rozumět, aby věc přestupku byla odložena v souladu s právními předpisy. Je přitom zřejmé, že uvedená vada krátila žalobce na svých právech, zejména na právu domoci se zahájení řízení o přestupku proti skutečnému řidiči, a tím zprostit odpovědnosti sebe, neboť odpovědnost provozovatele za spáchaný správní delikt je subsidiární povahy vůči odpovědnosti řidiče za spáchaný přestupek.

17. Absence formy zavinění ve výroku rozhodnutí 18. Žalobce dále zastává názor, že výrok správního rozhodnutí je nezákonný pro absenci konstatování formy zavinění.

19. Dle § 77 „starého“ zákona o přestupcích (č. 200/1990 Sb.), Výrok rozhodnutí o přestupku, jímž je obviněný z přestupku uznán vinným, musí obsahovat též popis skutku s označením místa a času jeho spáchání, vyslovení viny, formu zavinění, druh a výměru sankce, popřípadě rozhodnutí o upuštění od uložení sankce (§ 11 odst. 3), o započtení doby do doby zákazu činnosti (§ 14 odst. 2), o uložení ochranného opatření (§ 16), o nároku na náhradu škody (§ 70 odst. 2) a o náhradě nákladů řízení (§ 79 odst. 1).

20. Dle § 93 odst. 1 písm. d) „nového“ zákona o přestupcích (č. 250/2016 Sb.), Ve výrokové části rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, se kromě náležitostí podle správního řádu uvede forma zavinění u obviněného, který je fyzickou osobou.

21. Z uvedeného se podává, že ve výroku rozhodnutí, ať již bylo řízení vedeno dle „starého“ či „nového“ zákona o přestupcích, musí být obsažena forma zavinění.

22. Forma zavinění však ve výroku rozhodnutí absentuje. Je tedy zjevné, že výrok rozhodnutí neodpovídá zákonným požadavkům na výrok správního rozhodnutí. Z výroku rozhodnutí vůbec nelze zjistit, zda vůbec žalobce jednal zaviněně, přičemž lze připustit, že mohl jednat i nezaviněně. Taková informace však musí být ve výroku rozhodnutí obsažena, neboť tak stanoví zákon.

23. Nesrozumitelný výrok – uznání viny za přestupek 24. Žalobce namítá, že výrok správního rozhodnutí není srozumitelný. Výrokem rozhodnutí bylo totiž konstatováno, že se žalobce dopustil správního deliktu dle § 125f odst. 1 silničního zákona a že řidič se dopustil přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 silničního zákona.

25. Takový výrok je nejasný. Jako účastník je totiž označen pouze žalobce, který je však uznán vinným ze dvou správních deliktů. Jednak z jiného správního deliktu dle § 125f odst. 1 silničního zákona, druhak z přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 silničního zákona.

26. Zároveň je nutné upozornit, že došlo-li k vyslovení viny za přestupek dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 silničního zákona, není již možné vyslovit vinu za správní delikt dle § 125f odst. 1 silničního zákona, neboť jiný správní delikt (provozovatele vozidla) je povahou proti přestupku (proti silničnímu zákonu) subsidiární. To vyplývá z ust. § 125f odst. 3 silničního zákona, účinného v době rozhodování správního orgánu I. stupně.

27. Vyslovení viny v podobě „Tím došlo k porušení ust. § 18 odst. 4 [silničního zákona…] a ke spáchání přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 silničního zákona“ přitom představuje vyslovení viny za přestupek. Vyslovit vinu za přestupek lze jen tehdy, jsou-li prokázány znaky skutkové podstaty, tj. subjekt, subjektivní stránka, objekt a objektivní stránka. To znamená, že správní orgán, dle výroku rozhodnutí, zjevně postavil najisto též subjekt (tedy pachatele) přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 silničního zákona, a tedy nemohl být za téže jednání trestán žalobce jako provozovatel vozidla.

28. Výrok rozhodnutí je nebezpečný, neboť formulace tím došlo ke spáchání přestupku dle § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 silničního zákona může být kdykoli interpretována tak, že se žalobce dopustil právě tohoto přestupku. Zejména pak s ohledem na skutečnost, že v případě odkazu na správní delikt dle § 125f odst. 1 silničního zákona použil správní orgán prakticky totožnou formulaci.

29. Výrok rozhodnutí není srozumitelný a je vnitřně rozporný.

30. Nebylo měřeno automatizovaným technickým prostředkem bez obsluhy 31. Žalobce dále tvrdí, že nebyla splněna podmínka pro projednání protiprávního jednání jako správního deliktu provozovatele vozidla, dle § 125f odst. 2 písm. a) silničního zákona, neboť porušení pravidel silničního provozu nebylo zjištěno automatizovaným technickým prostředkem používaným bez obsluhy.

32. Ze správních rozhodnutí není zřejmé, jak správní orgán dospěl k závěru, že použitý rychloměr je automatizovaným technickým prostředkem používaným bez obsluhy (dále též „automat“). Správní orgán se nijak nezabýval tím, co to automat je, resp. jaké znaky musí určitá věc mít, aby se jednalo o automat. Správní orgán rovněž neuvedl, jakými znaky se vyznačuje použitý rychloměr. Proto pochopitelně neprovedl ani srovnání, zda znaky použitého rychloměru odpovídají definičním znakům automatu.

33. Otázka, zda použitý rychloměr je automatem, je přitom zásadní, neboť se jedná o podmínku odpovědnosti za správní delikt dle § 125f odst. 2 písm. a) silničního zákona. Z tohoto důvodu by výše položené otázky měly být správním orgánem v odůvodnění jeho rozhodnutí přesvědčivě zodpovězeny. Jelikož tomu tak není, je rozhodnutí I. stupně nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť správní orgán toliko učinil závěr, že se jedná o automat, ale nijak tento závěr nezdůvodnil.

34. K tomu srov. např. rozsudek NSS ze dne 18. 6. 2015, č. j. 9 As 12/2014-86: „Užil-li správní orgán ve svém rozhodnutí neurčité právní pojmy „vynálezecká činnost“ a „odborník“ (§ 6 zákona č. 527/1990 Sb., o vynálezech a zlepšovacích návrzích), aniž náležitě objasnil obsah a význam těchto pojmů v rozsahu potřebném pro posouzení dané věci, je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů rozhodnutí [§ 76 odst. 1 písm. a) s.ř.s.].“ 35. Správní orgán v tomto směru ani neprovedl žádné dokazování. Opět s odkazem na zásadu in dubio pro reo tak lze dojít k závěru, že lze předpokládat, že použitý rychloměr automatem nebyl – a tedy, že podmínka projednatelnosti správního deliktu dle § 125f odst. 2 písm. a) silničního zákona nebyla splněna. Z těchto důvodů jsou napadená rozhodnutí nezákonná.

36. Správní orgán v odůvodnění rozhodnutí ani nekonstatuje, jakým rychloměrem byla rychlost měřena, aby bylo možné přezkoumat, zda jde o automat. Rozhodnutí správního orgánu je dle názoru žalobce nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť z něj nelze seznat, na základě jakých skutečností dospěl správní orgán k závěru, že rychlost byla měřena automatem.

37. Nesrozumitelnost výroku 38. Žalobce zastává názor, že výrok rozhodnutí není srozumitelný, neboť z něj není zřejmé, zda byl žalobce uznán vinným ze správního deliktu provozovatele vozidla, nebo přestupku provozovatele vozidla. Tuto skutečnost je přitom nutné postavit najisto, resp. je nutné, aby správní orgán zcela jednoznačně konstatoval, co je žalobci kladeno za vinu, resp. z „čeho“ je uznáván vinným.

39. Rozdíl mezi přestupkem a jiným správním deliktem je přitom zásadní; k nalezení rozdílu postačí vyjít z definice přestupku dle nového zákona o přestupcích a tuto postavit oproti dřívější definici jiného správního deliktu.

40. Zavinění 41. Podle čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod platí: „Trestnost činu se posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější.“ 42. Podle § 112 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízeních o nich (dále jen „přestupkový zákon“) platí: „Na přestupky a dosavadní jiné správní delikty, s výjimkou disciplinárních deliktů, se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona hledí jako na přestupky podle tohoto zákona. Odpovědnost za přestupky a dosavadní jiné správní delikty, s výjimkou disciplinárních deliktů, se posoudí podle dosavadních zákonů, pokud k jednání zakládajícímu odpovědnost došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; podle tohoto zákona se posoudí jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější.“ Tento zákon nabyl účinnosti dne 1. 7. 2017.

43. Podle § 15 odst. 1 přestupkového zákona pak platí: „K odpovědnosti fyzické osoby za přestupek se vyžaduje zavinění. Postačí zavinění z nedbalosti, nestanoví-li zákon výslovně, že je třeba úmyslného zavinění.“ 44. Žalobce z výše uvedeného dovozuje, že znakem přestupku (tehdy správního deliktu) fyzické osoby nepodnikající podle § 125f silničního zákona bylo v období od 1. 7. 2017 do 13. 7. 2017 podle § 15 odst. 1 přestupkového zákona též zavinění. Teprve dne 13. 7. 2017 nabyl účinnosti zákon č. 183/2017 Sb., kterým bylo zavinění jakožto znak tohoto přestupku odstraněno.

45. Žalobce z toho s ohledem na zásadu retroaktivity in mitius dovozuje, že tuto úpravu, která omezila odpovědnost nepodnikající fyzické osoby z objektivní na subjektivní, je nutné aplikovat nejen na správní delikty, které byly spáchány v období účinnosti této úpravy (tedy od 1. do 13. 7. 2017), ale též na správní delikty, které byly spáchány dříve, jelikož se jedná o úpravu pro obviněného prospěšnou, neboť velmi zásadně omezuje jeho odpovědnost. Retroaktivitu in mitius je přitom povinen respektovat také soud, ačkoliv ke změně došlo po právní moci napadených rozhodnutí.

46. K takovému závěru dospěl NSS v usnesení ze dne 16. 11. 2016, č. j. 5 As 104/2013-46: „Rozhoduje-li krajský soud ve správním soudnictví o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu, kterým bylo rozhodnuto o vině a trestu za správní delikt v situaci, kdy zákon, kterého bylo použito, byl po právní moci správního rozhodnutí změněn nebo zrušen, je povinen přihlédnout k zásadě vyjádřené ve větě druhé čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, podle níž se trestnost činu posoudí a trest ukládá podle právní úpravy, která nabyla účinnosti až poté, kdy byl trestný čin spáchán, je-li to pro pachatele příznivější.“ 47. K odstranění zavinění ze skutkové podstaty daného přestupku tedy došlo zákonem č. 183/2017 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a zákona o některých přestupcích, které nabylo platnosti dne 28. 6. 2017.

48. Je pak sice pravdou, že v čl. CCLVII tohoto zákona je uvedeno: „Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. 7. 2017.“ Takové určení účinnosti právního předpisu je však v rozporu s § 3 odst. 3 zákona č. 309/1999 Sb., o Sbírce zákonů a o Sbírce mezinárodních smluv: „Pokud není stanovena účinnost pozdější, nabývají právní předpisy účinnosti patnáctým dnem po vyhlášení. Vyžaduje-li to naléhavý obecný zájem, lze výjimečně stanovit dřívější počátek účinnosti, nejdříve však dnem vyhlášení.“ 49. Z uvedeného ustanovení lze dovodit, že pokud je vydán zákon s účinností stanovenou v rozporu s předepsanými pravidly, nabude zákon účinnosti podle obecné úpravy, a tedy 15. dnem od vyhlášení zákona.

50. K nezákonnému určení účinnosti zákona tedy nelze přihlížet a je nutné dovodit, že účinnosti mohl tento zákon nabýt nejdříve 15. den po jeho vyhlášení, tj. 13. 7. 2017, protože pokud byla příslušná částka Sbírky zákonů rozeslána teprve dne 28. 6. 2017, nemohl zákon č. 183/2017 Sb. nabýt účinnosti ke dni 1. 7. 2017, jelikož by ze zákonné legisvakační 15denní lhůty uplynuly pouze 2 dny.

51. Zákon sice připouští výjimku, ale pouze v případě, vyžaduje-li to naléhavý obecný zájem, nicméně nic takového nebylo zákonodárcem tvrzeno nebo snad prokázáno, a nelze proto tuto výjimku aplikovat.

52. Žalobce proto požaduje, aby byla napadená rozhodnutí zrušena, a aby bylo provedeno nové řízení, v rámci které bude jeho odpovědnost posuzována s ohledem na to, že znakem skutkové podstaty je též zavinění.

53. Žalobce totiž současně odmítá, že by údajný správní delikt zavinil, neboť učinil vše fakticky možné k tomu, aby porušení silničního zákona jeho vozidlem předešel (osobu, které vozidlo přenechával, poučil o nutnosti dodržovat pravidla provozu a vyžádal si od ní slib, že tyto bude respektovat), nicméně bezvýjimečné plnění povinnosti dle § 10 odst. 3 silničního zákona je fakticky nemožné, a žalobce údajnému porušení zákona nijak zabránit nemohl, a nejednal tedy ani v nedbalosti nevědomé, neboť porušení pravidel provozu nemohl nijak rozumně zabránit, a přitom mohl legitimně očekávat, že osoba, které vozidlo přenechal, svůj slib dodrží.

54. Sankce – nepřihlédnutí k možnosti mimořádného snížení 55. Žalobce namítá, že správní orgán vůbec nezohlednil § 44 nového zákona o přestupcích, dle kterého je možné rozhodnout o mimořádném snížení sankce. I pokud by správní orgán nedospěl k závěru, že je možné mimořádně snížit sankci, byl dle názoru žalobce povinen tuto možnost zvažovat, neboť sankce je ukládána ex offo. Ani mimořádné snížení výměry pokuty nevyžaduje návrh účastníka řízení. Každý má právo na uložení spravedlivého trestu. Správní orgán vůbec nezvážil, zda nebyly splněny podmínky pro mimořádné snížení výměry pokuty. Správní orgán byl povinen o sankci rozhodovat též dle § 44 nového zákona o přestupcích, a to i tehdy, pokud by dospěl k závěru, že podmínky pro mimořádné snížení výměry pokuty nejsou dány.

56. Žalobce odkázal na § 112 odst. 3 nového zákona o přestupcích, dle kterého Na určení druhu a výměry sankce za dosavadní přestupky a jiné správní delikty se ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona použijí ustanovení o určení druhu a výměry správního trestu, je-li to pro pachatele výhodnější.

57. Zákonodárce tedy explicitně v textu právního předpisu vyjádřil, že je za obdobných okolností nutné aplikovat nová ustanovení zákona o přestupcích na posuzování výše sankce.

58. Nadto zastává názor, že byly dány podmínky pro mimořádné snížení výměry pokuty. Pokud by správní orgán při ukládání sankce vycházel i z § 44 nového zákona o přestupcích, jak měl učinit, nepochybně by k takovému závěru dospěl.

59. Ve věci totiž nebyly zjištěny žádné přitěžující okolnosti, správní orgán žádnou ze zjištěných skutečností nekonstatoval přitěžující okolnosti. Charakter sankce správní orgán volil jako ryze preventivní, sankce plnila roli pouhého „upozornění“ žalobce na to, aby dával pozor, komu své vozidlo svěřuje k řízení. Správní orgán tedy dospěl k závěru, že již působením sankce na spodní hranici zákonné sazby lze dosáhnout jejího účelu a smyslu. Je zřejmé, že tedy zdůraznil preventivní funkci sankce, od které očekává, že provozovatel vozidla bude do budoucna řádně plnit své povinnosti vyplývající mu ze zákona o silničním provozu.

60. Pokutu lze přitom uložit v částce nižší, než je zákonem stanovená dolní hranice sazby pokuty, jestliže vzhledem k okolnostem případu a osobě pachatele lze očekávat, že i tak lze jeho nápravy dosáhnout [§ 44 odst. 1 písm. a) nového zákona o přestupcích]. Úvahy, kterými byl správní orgán při ukládání pokuty veden, přitom silně nasvědčují, že zvažoval- li by žalovaný právě § 44 nového zákona o přestupcích při ukládání sankce, mohl uložit pokutu pod dolní hranicí zákonné sazby.

61. Přitom dle § 86 odst. 2 správního řádu, Ve výrokové části se uvede řešení otázky, která je předmětem řízení, právní ustanovení, podle nichž bylo rozhodováno, a označení účastníků podle § 27 odst. 1… 62. Správní orgán byl povinen uvést do výroku právní ustanovení § 44 nového zákona o přestupcích ve vztahu k rozhodování o sankci, a byl povinen s přihlédnutím k existenci tohoto ustanovení rozhodovat. Správní orgán však rozhodoval tak, jakoby ustanovení § 44 nového zákona o přestupcích vůbec neexistovalo. Je přitom ryze spekulativní úvahou, zda v případě, že by správní orgán přihlédl k § 44 nového zákona o přestupcích, uložil by sankci nižší; tato úvaha totiž náleží do diskrece správního orgánu. Správní orgán však tuto správní úvahu neprovedl, a žalobce, ani soud, nemohou tuto nahrazovat. Žalobce je však přesvědčen, že pokud by správní orgán přihlédl k existenci § 44 nového zákona o přestupcích a rozhodoval s ohledem na jeho existenci, uložil by sankci pod spodní hranicí zákonem stanoveného rozmezí. Ostatně, proti žalobci nebylo zahájeno žádné další správní řízení pro obdobné porušení právních povinností, a tedy lze usuzovat, že i samotné projednání věci mělo potřebný výchovný účinek. Ve věci přitom nebyla zjištěna jediná přitěžující okolnost, a proto není a priori možné vyloučit závěr, že i sankce v nižší výši, než je zákonem stanovené rozmezí, by mohla vést k důvodnému očekávání, že postačí k nápravě pachatele. To, zda by taková sankce, snížená pod zákonnou hranici, postačovala k nápravě pachatele, však spadá do diskrece správního orgánu. Je ryze na správním orgánu, aby takovou úvahu provedl; správní orgán takovou úvahu neprovedl, a proto je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné.

63. Dle názoru žalobce byl přitom zcela jednoznačně dán důvod pro mimořádné snížení sankce dle § 44 odst. 1 písm. a) zákona o přestupcích, neboť bylo možné důvodně očekávat, že již samotné projednání věci postačuje k nápravě pachatele. V posuzované věci se přitom nejednalo jenom o „důvodný předpoklad“, ale tato skutečnost byla prokázaná, a to tím, že se jednalo o skutek ze srpna 2017; žalovaný přitom rozhodoval v květnu 2018, tedy o téměř rok poté, a za tento rok se žalobce žádného dalšího přestupku nedopustil. Bylo tedy nade vší pochybnost prokázáno, že již samotné zahájení řízení vedlo provozovatele k tomu, aby napříště své vozidlo jednoduše nikomu nepůjčoval, a tím ochránil zákonem chráněný zájem. Účel správního trestání byl splněn již samotným zahájením řízení, a tedy bylo na místě aplikovat institut mimořádného snížení sankce pokuty. Jeho aplikace samozřejmě spadá do diskrece správního orgánu, jak je však zřejmé z výčtu ustanovení, dle kterých správní orgán rozhodoval, tento vůbec jeho aplikaci nezvažoval. Je vůbec otázkou, zda příslušný úředník věděl, že správní orgán takovou pravomocí disponuje.

64. Nedostatečné vymezení skutku – okamžité změření vs úsek 65. Žalobce dále namítá, že správní orgán ve výroku rozhodnutí nevymezil, zda žalobce uznává vinným z jednorázového překročení rychlosti v jednom konkrétním místě, nebo zda je žalobce trestán za překročení nejvyšší dovolené rychlosti v určitém – delším – úseku.

66. Ve výroku přitom musí být protiprávní jednání popsáno. Dle názoru žalobce je zcela stěžejní, aby z výroku bylo seznatelné, zda je žalobce trestán za překročení nejvyšší dovolené rychlosti v jednom konkrétním místě, nebo je trestán za překročení nejvyšší dovolené rychlosti v několik set metrů dlouhém úseku.

67. Neoznámení úseku měření rychlosti motorových vozidel dopravní značkou 68. Žalobce, resp. řidič vozidla, vůbec nebyl upozorněn, že v předmětném úseku komunikace, ve kterém mělo dojít k údajnému protiprávnímu jednání, dochází k úsekovému měření vozidel, a to například pomocí speciální dopravní značky pro úsekové měření, kterou ostatně ani platný právní řád nezná. Dopravní značka IP31 a měření rychlosti (značka označující začátek úseku měření rychlosti jízdy obecní policií) a dopravní značka IP31B konec měření rychlosti (značka označující konec úseku měření rychlosti jízdy obecní policií) ve smyslu vyhlášky č. 294/2015 Sb., kterou se provádějí pravidla provozu na pozemních komunikacích, účinné ode dne 1. 1. 2016 neslouží k označení úsekového měření rychlosti, ale ke stacionárnímu měření rychlosti vozidel. Na počátku obce není dopravní značka a ani jakákoliv informace pro řidiče, že jsou i s vozidly fotografovány při vjezdu do obce a při odjezdu z obce v rámci úsekového měření rychlosti. Kamery umístěné v obci nejsou viditelně označeny jako kamery pořizující automaticky záznam všech vozidel vjíždějících do obce a z obce vyjíždějících. Neexistuje web spravovaný orgány veřejné moci, ze kterého by se dalo zjistit, v jakých úsecích se provádí v České republice úsekové měření rychlosti. Jsou pořizovány i obrazové záznamy vozidel zpravidla místních obyvatel, které do obce přijedou, aniž by ten den z obce vyjížděli a obdobně jsou pořizovány fotografie vozidel, které z obce pouze odjíždějí. Případná argumentace, že tyto praktiky slouží k bezpečnosti dopravního provozu, nemohou omluvit porušování práva na ochranu osobních údajů řidičů motorových vozidel.

69. Proto žalobce zastává názor, že důkaz fotografiemi je důkaz získaný v rozporu s právem, a jako takový je nepřípustný.

70. Nesplnění podmínek pro zahájení řízení o správním deliktu 71. Žalobce tvrdil, že nebyly splněny podmínky k tomu, aby bylo vedeno řízení o správním deliktu provozovatele vozidla.

72. Žalobce totiž správnímu orgánu již po vydání výzvy k úhradě určené částky sdělil, že při řízení vozidla v daném úseku komunikace došlo k dopravní nehodě. Má-li přitom porušení právního předpisu za následek dopravní nehodu, věc nelze projednat jako správní delikt provozovatele vozidla [§ 125f odst. 2 písm. c) silničního zákona].

73. Žalobce tvrdil, že při překročení nejvyšší dovolené rychlosti mělo za následek dopravní nehodu. Žalobce správnímu orgánu doložil fakturu za opravu vozidla, kterou své tvrzení podpořil.

74. Správní orgán konstatoval, že se jedná o formulář faktury vygenerovaný softwarem pro tvorbu faktur, ze kterého se podává, že žalobci byla opravena geometrie kol, a to ve stejný den, kdy došlo k nehodě. Předmětný autoservis má však otevřeno do 17:00 hodin, avšak k přestupku došlo v 18:48 hod., a tedy vystavení faktury muselo předcházet překročení nejvyšší dovolené rychlosti. Žalobce se do servisu nemohl dostavit dříve, než v půl osmé. Nadto razítko na dokumentu není otiskem razítka, neboť jsou z něj patrné jednotlivé pixely počítačem vytvořeného razítka. Provozovateli přitom trvalo téměř čtyři měsíce doložit své tvrzení. Úkon seřízení geometrie přitom neprokazuje, že by měl přestupek za následek nehodu.

75. K tvrzením správního orgánu, která jsou zjevně účelová ve snaze vybrat finanční prostředky do rozpočtu obce, která je po celé republice nechvalně známá tím, že právě za účelem generování zisku instalovala silniční rychloměry, konstatuje žalobce následující:

76. Žalobci není zřejmé, z jakého důkazu dospěl správní orgán k závěru, že předmětný autoservis má otevřeno jen do 17:00 hodin. Správní orgán patrně vycházel z údaje na webových stránkách zveřejněných mimo sezonu, s odstupem několika měsíců po spáchání přestupku. Nadto, u obdobných „vesnických“ servisů je běžné, že vedle autodílny mechanik i bydlí, a tedy pokud řidič do servisu zavolá, mechanik vyjde vstříc a ve snaze vydělat si peníze vozidlo opraví i mimo běžnou provozní dobu. Běžná provozní doba je údajem pro veřejnost, kdy dle živnostenského zákona musí být živnostenská provozovna otevřena a zpřístupněna veřejnosti; to nevylučuje, že podnikatel může pracovat déle. Žalobce přitom obvolal servisy v blízkosti a tento byl nejbližší, který byl ochoten jej okamžitě přijmout.

77. Otázka, zda je razítko otiskem razítka, nebo je vytištěné účetním softwarem spolu s fakturou, je zcela irelevantní, když razítko není povinnou náležitostí faktury, což by mělo být správnímu orgánu známo, neboť i v řízení před správním orgánem se uplatní zásada iura novit curia. Ostatně, i společnosti jako je T-Mobile, ČEZ, atd. vystavují faktury, kde není razítko otiskem razítka, ale je vytištěné tiskárnou spolu s fakturou. Žalobci není zřejmé, zda správní úředník tímto zpochybňuje i pravost dvou milionů faktur, které měsíčně vystaví Vodafone, a šesti milionů faktur, které měsíčně vystaví ČEZ.

78. Pokud správní orgán vytýkal žalobci, že předložil fakturu s odstupem čtyř měsíců od svého tvrzení, jak je nutno konstatovat, že správní orgán sice žalobce vyzval k doložení faktury, a to výzvou ze dne 20. 9. 2017, avšak tato výzva byla zcela absurdní. Správní orgán vyzýval žalobce k doplnění svého podání o důkazy, na základě kterých bude jednoznačně prokazatelné a nezpochybnitelné, že došlo k nehodě. Taková výzva je absurdní, neboť důkazní řízení je součástí správního řízení, nikoliv řízení před zahájením řízení. Rovněž požadavek jednoznačného a nezpochybnitelného prokázání je holý nesmysl, logicky lze každý důkaz zpochybňovat (snad krom výpovědí policistů), nadto žalobci postačí prokázat pochybnost, tj. ne zcela nepravděpodobnou možnost, že přestupek nespáchal (resp. že nastala okolnost, pro kterou za něj není odpovědný).

79. Teprve poslední argument správního orgánu je relevantní. Otázka, zda oprava nápravy (seřízení geometrie) poskytuje oporu tvrzení, že došlo k dopravní nehodě, je relevantní. K tomu je nutné předně vymezit, že již samotné tvrzení žalobce, není-li ničím zpochybněno, by mělo k prokázání dané skutečnosti postačovat. Ostatně Nejvyšší správní soud opakovaně vyjádřil, že dokonce nelze a priori upřednostňovat výpověď policisty nad tvrzením obviněného. K tomu lze odkázat například na rozsudek ze dne 27. 9. 2007, č. j. 4 As 19/2007-114, z něhož vyplývá, že policistu obecně lze považovat za nestranného svědka, neprokáže-li se v konkrétním případě něco jiného. Pokud jde o obviněného, také věrohodnost jeho verze události je třeba zkoumat individuálně s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem, a nikoliv a priori předpokládat, že uvádí nepravdivé údaje (viz např. rozsudky NSS č. j. 6As 47/2005-47, 1As 64/2008-42, 2As 52/2011-47, stejně jako výše citovaný rozsudek č. j. 4As 19/2007-114. Tedy, dokonce i pokud by ve věci existoval svědek – policista, který by tvrdil, že k nehodě nedošlo, nebylo by možné „jen tak“ přehlédnout tvrzení žalobce, dle kterého k nehodě došlo. Tím spíše tak není možné jen tak ignorovat samotné tvrzení obviněného, nestojí-li nic contra tomuto tvrzení. Byť by i samotné tvrzení žalobce mohlo být dostatečné, žalobce navíc předložil i fakturu z autoservisu. Pokud správní orgán konstatuje, že faktura ze servisu neprokazuje vznik nehody, pak je zřejmé, že důkazní stav hodnotil nesprávně. Otázkou totiž není, zda faktura prokazuje, že došlo k nehodě, ale zda na základě faktury, v kombinaci s tvrzením obviněného, existuje možnost, že došlo k dopravní nehodě a odpovědí na tuto otázku je nepochybně ano.

80. Navíc otázka toho, zda při dopravní nehodě dle jejího popisu ze strany obviněného mohlo dojít právě k takovému poškození vozidla, které bylo předmětem opravy, je otázka ryze technická a tedy chtěl-li tuto správní orgán zpochybňovat, bylo na místě, aby přizval znalce. Správní orgán pouze obecně konstatuje, že seřízení geometrie neprokazuje, že by došlo k nehodě, nicméně nevyvrací, že případný vznik dopravní nehody, jak tvrdí žalobce, by měl za důsledek nutnost nového seřízení geometrie.

81. Ostatně, i v případě náhrady škody obecně slouží právě faktura za opravu jako důkaz o vzniku škody (dle judikatury civilních soudů).

82. Jistě by bylo ideální, pokud by žalobce přeložil správnímu orgánu záznam ze své palubní kamery, a navíc ještě záznam z kamery vozidla, které jelo za ním. Asi by bylo i optimální, pokud by ve vozidle byly další osoby, které by mohly svědčit. Bohužel žalobce žádnou palubní kameru ve vozidle nemá, za vozidlem žalobce také jiné vozidlo nejelo, a ve vozidle se nenacházeli žádní spolujezdci.

83. Stejně tak by ovšem bylo skvělé, kdyby policisté přestupky, spočívající v držení telefonu za jízdy či nepřipoutání se bezpečnostním pásem, také dokazovali kamerovými záznamy a svědeckými výpověďmi náhodných kolemjdoucích. Ani taková však realita není, a to přesto, že policisté disponují služebními fotoaparáty s funkcí pořizování videa a přesto, že při své práci, stojí-li u silnice s dalekohledem, očekávají, že budou svědci protiprávního jednání. Oproti tomu žalobce nehodu neočekával.

84. Jde tedy v zásadě o stejně chabou důkazní situaci jako v případě dokazování držení telefonu za jízdy ze strany policistů. Přesto samotné tvrzení policisty, nepodpořené ničím (kromě úředního záznamu, který sám sepsal), zpravidla obstojí. V této logice není důvodu, aby neobstálo tvrzení žalobce, nota bene podpořené (byť nepřímým) důkazem, navíc za situace, kdy žalobce nepotřebuje danou skutečnost prokázat nade vši pochybnost, ale postačí mu, že je taková situace možná, tj. že není vyvrácena. Žalobce se proto táže, čím bylo vyvráceno jeho tvrzení, že došlo k dopravní nehodě? Za takové situace bylo na místě, aby správní orgán řízení zastavil, neboť za porušení právního předpisu není provozovatel vozidla odpovědný. Navíc, skutečnost, že došlo k nehodě, se jevila jako pravděpodobná, neboť jak sám konstatoval správní orgán, Pokud řidič rychlost jízdy překročí, vždy se zvyšuje riziko, že nebude schopen reagovat na vzniklé situace (kolize, najíždění vozidla z místa ležícího mimo pozemní komunikaci, vběhnutí dítěte do silnice aj.). Z uvedených důvodů zákonodárce vyžaduje, aby se rychlost jízdy 50 km/hod v obcích (za dopravním označením „Obec“) striktně dodržovala, protože jakékoliv její překročení, snižuje možnosti odvrácení či zabránění jakékoliv kolizi při zachování plynulosti silničního provozu. Obdobně správní orgán prakticky v každém rozhodnutí o přestupku, spočívajícím v nejvyšší dovolené rychlosti (což je nepochybně soudu z vlastní činnosti známo) neopomenout uvést, že překročení nejvyšší dovolené rychlosti vede ke vzniku dopravních nehod, a proto je zapotřebí je trestat.

85. Poslední žalobní námitka se týkala toho, že žalobce nesouhlasí a ani jeho právní zástupce se zveřejňováním osobních údajů žalobce a právního zástupce na webu Nejvyššího správního soudu a návrh na naprostou anonymizaci rozhodnutí ve věci.

86. Žalobce proto navrhoval, aby krajský soud vydal rozsudek, kterým rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2018, včetně souvisejícího rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 16. 3. 2018 zruší a věc vrátí žalovanému k dalšímu řízení.

87. Žalobce dále žádal, aby soud rozhodl tak, že zaváže žalovaného zaplatit žalobci vzniklé mu náklady řízení.

88. Žalovaný se k žalobě vyjádřil, navrhoval její zamítnutí, přičemž odkázal zejména na odůvodnění svého rozhodnutí.

89. Ze správního spisu zjistil krajský soud následující skutečnosti relevantní pro posouzení věci. Ze správního spisu vyplývá, že 15. 8. 2017 Městská policie Židlochovice pod č.j. MPŽI/17081538617 oznamuje Městskému úřadu Židlochovice, odboru dopravy přestupek neznámého pachatele spočívající v překročení nejvyšší dovolené rychlosti v obci – č. snímku 38617 z radarového zařízení Ramer R10/15/0185. Dále sděluje, že automatizovaným technickým prostředkem používaným při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích MP Židlochovice bylo zjištěno, že dne 10. 8. 2017 v 18:48 hod. v obci Holasice na ul. Brněnská č.p. 88 blíže neustanovený řidič vozidla r.z. …… překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o méně než 40 km/h, kdy v místě, kde je nejvyšší dovolená rychlosti 50 km/h, jel rychlostí 89 km/h, resp. 86 km/h (dle toleranční odchylky měření 3 km/h do rychlosti 100 km/h a 3% nad 100 km/h, viz. evropská směřnice č. 75/443/EHS a zákona č. 505/1990 Sb., o metrologii). Měření rychlosti jízdy výše uvedeného vozidla bylo provedeno přístrojem Ramer R10, výr. č. 15/0185, který pracuje v automatizovaném režimu bez obsluhy. Měřící zařízení mělo v době zjištění přestupku platné ověření, nastavení parametrů měřícího zařízení bylo provedeno proškoleným strážníky Městské policie dle návodu k obsluze. Stacionární radar je umístěn v souladu s ust. § 79a zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů. Jedná se o stanoviště schválené policií ČR. Součástí oznámení přestupku je snímek z radarového zařízení a detail registrační značky změřeného vozidla.

90. Součástí Oznámení přestupku je skutečně záznam o přestupku, z něhož vyplývá, datum, čas zjištění přestupku, stanoviště i přesné místo měření, uvedeno, že režim měření je automatizovaný, nejvyšší dovolená rychlost v místě 50 km/h, reg. zn. vozidla ……. a naměřená rychlost 89 km/h.

91. Součástí je pak karta vozidla ……, z níž bylo zjištěno, že provozovatelem a vlastníkem uvedeného vozidla je O. M., bytem ……. a dále pak Schválení míst měření rychlosti MP Židlochovice stacionárními radary v obci Holasice, Rajhrad, Rajhradice, z něhož vyplývá, že policie ČR ve smyslu ust. § 79a zákona o silničním provozu prodlužuje určení míst pro měření rychlosti Městskou policií Židlochovice pomocí stávajících stacionárních radarů v obci Holasice na ulici Brněnská ….. Toto Schválení míst je ze dne 5. 6. 2017a na Městský úřad Židlochovice bylo toto doručeno 12. 6. 2017.

92. Dále je součástí spisu ověřovací list č. 179/16 vydaný dne 29. 9. 2016, z něhož vyplývá, že rychlost byla měřena silničním radarovým rychloměrem Ramer 10T, výrobního čísla 15/0185, přičemž bylo uvedeno, že rychloměr byl jako stanovené měřidlo ověřen a lze je používat k měření rychlosti za dodržování Návodu k obsluze, konec platnosti ověření 28. 9. 2017. 93. 15. 8. 2017 vyzval Městský úřad Židlochovice, odbor dopravy žalobce ve smyslu ust. § 125h odst. 1 zákona o silničním provozu k uhrazení částky ve výši 2000,- Kč do 15-ti dnů od doručení výzvy s odůvodněním, že podle záznamu v centrálním registru vozidel je jmenovaný provozovatelem vozidla r. z.: ….. a podle ust. § 10 odst. 3 zákona o silničním provozu je povinen jako provozovatel vozidla zajistit, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovena tímto zákonem, když automatizovaným technickým prostředkem používaným bez obsluhy při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích Městskou policií Židlochovice bylo zjištěno, že dne 10. 8. 2017 v 18:48 hod. v obci Holasice, ul. Brněnská č.p. 88 blíže neustanovený řidič provozovaného vozidla r.z. ……… překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o méně než 40 km/h, kdy v místě, kde je nejvyšší dovolená rychlost 50 km/h, jel rychlostí 89 km/h, resp. 86 km/h dle toleranční odchylky měření. Tím porušil ust. § 18 odst. 4 zákona o silničním provozu a dopustil se přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. f/ bodu 3 zákona o silničním provozu. V daném případě tak došlo ke spáchání přestupku provozovatele vozidla dle ust. § 125f odst. 1, 2 písm. a/ zákona o silničním provozu, neboť žalobce jako provozovatel vozidla v rozporu s ust. § 10 zákona o silničním provozu nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnost řidiče a pravidla provozu na pozemní komunikaci stanovená tímto zákonem. V poučení pak uvedeno, že zaplacením určené částky podle výzvy správní orgán v souladu s ust. § 125h odst. 5 zákona o silničním provozu věc výše uvedeného přestupku odloží (správní orgán upozorňuje, že u takto vyřešeného přestupku není provozovatel vozidla bodově postižen).

94. Dále uvedeno, že v době splatnosti uvedené částky má žalobce právo namísto zaplacení určené částky písemně oznámit správnímu orgánu osobu řidiče, která v inkriminovaném čase skutečně řídila žalobcem provozované vozidlo. Sdělení totožnosti řidiče bude posouzeno jako podání vysvětlení (viz ust. § 125h odst. 6 zákona o silničním provozu).

95. Dále uvedeno, že neuhradí-li žalobce určenou částku nebo nevyužije-li práva písemně sdělit údaje o totožnosti řidiče vozidla v době spáchání přestupku (nebo osoba řidiče nebude zjištěna), správní orgán, po uplynutí zákonné lhůty k šetření přestupku přistoupí k postihu provozovatele vozidla.

96. V případě že provozovatel vozidla poskytne správnímu orgánu údaje neúplné nebo nebude na základě poskytnutých údajů osobě údajného řidiče doručeno nebo vina řidiče nebude prokázána, správní orgán bude pokračovat v šetření přestupku s provozovatelem vozidla.

97. Tato Výzva byla žalobci doručena a osobně ji převzal 25. 8. 2017. 19. 9. 2017 obdržel MěÚ Židlochovice sdělení žalobce, v němž uvedl, že z důvodu výzvy z 15. 8. 2017 sděluje, že během řízení vozidla r.z. ……. dne 10. 8. 2017 na pozemní komunikaci v obci Holasice, ul. Brněnská došlo z důvodu překročení rychlosti ke ztrátě kontroly nad vozidlem a následném vyjetí do příkopu, což způsobilo poškození podvozku vozidla. Žalobce dál uvedl, že se díval do zákona o provozu na pozemních komunikacích a tam píší, že nesmí dojít k nehodě v důsledku porušení silničních pravidel.

98. Na toto sdělení reagoval MěÚ Židlochovice Výzvou k doložení podání, kde mj. uvedeno, že dle ust. § 125f odst. 2 písm. c/ zák. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů, provozovatel vozidla za přestupek odpovídá, pokud porušení pravidel nemá za následek dopravní nehodu. Tyto skutečnosti však prokazuje provozovatel, neboť důkazní břemeno je v tomto případě zcela na straně provozovatele vozidla. Vzhledem k výše uvedenému MěÚ Židlochovice tímto vyzval žalobce k doplnění podání o důkazy, na základě kterých bude jednoznačně prokazatelné a nezpochybnitelné, že porušení pravidel spočívající v překročení nejvyšší dovolené rychlosti dne 10. 8. 2017, v 18:48 hod. v obci Holasice, na ul. Brněnská č.p. 88, vozidlem r.z. …… mělo za následek žalobcem popisovanou dopravní nehodu.

99. Tuto výzvu žalobce osobně převzal 25. 9. 2017, žádným způsobem na ni nereagoval.

100. Dne 28. 11. 2017 vydal MěÚ Židlochovice usnesení o odložení věci, v němž uvádí, že MěÚ odkládá, aniž zahájil řízení o přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f/ 3 zák. č. 363/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) ve znění pozdějších předpisů. Věc byla odůvodněna tak, že MěÚ Židlochovice, odbor dopravy nezjistil do 60 dnů ode dne, kdy se o přestupku dozvěděl, skutečnosti odůvodňující zahájit řízení proti určité osobě.

101. Správní orgán I.stupně projednal přestupek provozovatele vozidla v příkazním řízení. Příkaz byl vydán dne 28. 11. 2017. 102. 6. 12. 2017 podal žalobce prostřednictvím svého zmocněnce – Odvoz vozidla odpor proti uvedenému příkazu, bez jakéhokoliv zdůvodnění. 103. 4. 1. 2018 obdržel MěÚ Židlochovice sdělení žalobce, v němž uváděl, že zasílá originál faktury, prokazující opravu vozidla r.z. ……. Pokud jde o fakturu, která byla přiložena, ev. č. ……., vyplývá z ní, že dodavatel P. V. účtuje odběrateli O. M. částku 968,- Kč za seřízení geometrie (přední náprava u vozidla r. z. …., práce 1 hodina, datum vystavení i splatnost 10. 8. 2017 a datum zdanitelného plnění rovněž 10. 8. 2017). 104. 13. 2. 2018 oznámil Městský úřad Židlochovice zmocněnci žalobce, že po podaném odporu proti příkazu pokračuje v řízení o přestupku provozovatele vozidla a tento byl vyrozuměn o tom, že v uvedené věci budou prováděny důkazy mimo ústní jednání (provedení důkazu listinami obsaženými ve spise, a to dne 13. 3. 2018 v 10.00 hod. na MěÚ Židlochovice). Byl vyrozuměn o tom, že má možnost vyjádřit se dne 1. 2. 2018 v 8.00 hod. po provedení důkazů mimo ústní jednání k podkladům pro vydání rozhodnutí.

105. Dále se ve spise nachází Záznam o provedení důkazů listinou ze dne 13. 3. 2018, uveden seznam listin obsažených ve spise, kterými byly důkazy provedeny. Žalobce se bez omluvy nedostavil. 106. 16. 3. 2018 pak pod č. j. 213072/2017 vydal Městský úřad Židlochovice, odbor dopravy rozhodnutí, z něhož vyplynulo, že žalobce jako provozovatel vozidla r. z.: ……. v rozporu s ust. § 10 zákona o silničním provozu nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemní komunikaci stanovená tímto zákonem. Automatizovaným technickým prostředkem používaným při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích bez obsluhy bylo zjištěno, že dne 10. 8. 2017 v 18:48 hod. v obci Holasice, na ul. Brněnská, č. p. 88 neustanovený řidič vozidla r. z.: …….. překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci o 20 km/hod. a více, kdy v místě, kde je nejvyšší dovolená rychlost 50 km/hod. jel rychlostí 89 km/hod., resp. 86 km/hod. (dle toleranční odchylky měření 3 km/hod., viz zákon č. 505/1999 Sb., o metrologii). Tím došlo k porušení ust. § 18 odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změně některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, dále jen „zákon o silničním provozu“, kdy v obci smí jet řidič rychlostí nejvýše 50 km.h-1 a jde-li o dálnici nebo silnici pro motorová vozidla nejvíce 80 km.h-1 a ke spáchání přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. f) bod 3 zákona o silničním provozu. V daném případě tak došlo ke spáchání přestupku provozovatele vozidla dle ust. § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, neboť jako provozovatel vozidla v rozporu s ust. § 10 zákona o silničním provozu nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemní komunikaci stanovená tímto zákonem. Dle ust. § 125f odst. 3 zákona o silničním provozu se k odpovědnosti fyzické osoby za přestupek podle odst. 1 nevyžaduje zavinění. Správní orgán obviněnému ukládá podle § 125f odst. 4 zákona o silničním provozu, ve spojení s ust. § 125c odst. 5 písm. f) zákona o silničním provozu, pokuta ve výši 2.500 Kč splatných do 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí a dále ve stejné lhůtě byl podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich a § 6 vyhl. č. 520/2005 Sb., zavázán k povinnosti nahradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč.

107. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání (blanketní, byl vyzván správním orgánem k odstranění nedostatků podání ve stanovené lhůtě, podání nebylo doplněno, vady tedy nebyly odstraněny a proto dne 9. 4. 2018 Městský úřad Židlochovice předal spis se stanoviskem Krajskému úřadu Jihomoravského kraje, odbor dopravy, který ve věci vydal rozhodnutí dne 24. 4. 2018 a rozhodl tak, že odvolání žalobce proti rozhodnutí MěÚ Židlochovice ze dne 16. 3. 2018 se zamítá a rozhodnutí správního orgánu I. stupně se potvrzuje. Posouzení věci krajským soudem. Žaloba není důvodná.

108. Soud konstatuje, že žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a jde o žalobu přípustnou (§ 65, § 68, § 70 s. ř. s.).

109. V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. přezkoumal Krajský soud v Brně napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházejícího jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu.

110. V dané věci se žalobce podanou žalobou domáhá přezkoumání napadeného rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně.

111. Krajský soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, přičemž se řídil následujícími úvahami.

112. Žalobce namítal, že nebyly splněny podmínky pro zahájení řízení o správním deliktu provozovatele vozidla.

113. Podle § 125f odst. 5 silničního zákona, účinného od 1. 7. 2017, obecní úřad obce s rozšířenou působností přestupek (dříve správní delikt) podle odst. 1 projedná, pouze pokud učinil nezbytné kroky ke zjištění pachatele přestupku, jehož znaky porušení povinnosti řidiče nebo pravidel provozu na pozemních komunikacích vykazuje, a nezahájil řízení o přestupku a věc odložil, protože nezjistil skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě, nebo řízení o přestupku zastavil, protože obviněnému z přestupku nebylo spáchání skutku prokázáno.

114. Správní orgán, jak bylo uvedeno, zaslal žalobci nejprve výzvu k uhrazení částky 2.000 Kč za to, že s jeho vozidlem došlo k porušení povinností řidiče a porušení pravidel provozu na pozemních komunikacích, a to překročením nejvyšší dovolené rychlosti - 89 km/h v obci, resp. po odečtu toleranční odchylky o 86 km/h. Žalobce finanční částku neuhradil, nesdělil ani totožnost řidiče vozidla v době spáchání přestupku, pouze sdělil, že došlo k překročení rychlosti v uvedený den a hodinu vozidlem r. z.: …….., tím došlo ke ztrátě kontroly nad vozidlem a následné vyjetí do příkopu, což způsobilo poškození podvozku vozidla a ze zákona o pozemních komunikacích vyplývá, že nesmí dojít k nehodě v důsledku porušení silničních pravidel.

115. Podle § 66 odst. 3 písm. g) zákona č. 200/1990 Sb., účinného od 1. 10. 2016 správní orgán věc dále odloží, jestliže nezjistil do 60 dnů ode dne, kdy se o přestupku dozvěděl, skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě.

116. Podle § 66 odst. 4 uvedeného zákona o odložení věci podle odst. 1 až 3 se vydá usnesení, které se pouze poznamená do spisu. O odložení věci se vyrozumí osoby dotčené jednáním osoby podezřelé ze spáchání přestupku, jsou-li správnímu orgánu známy, správní orgán tyto osoby nevyrozumí, pokud by to bylo spojeno s neúměrnými obtížemi nebo náklady.

117. Podle § 76 odst. 1 písm. k) zákona č. 250/2016 Sb. o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, který nabyl účinnosti od 1. 7. 2017 správní orgán, ani řízení zahájí, věc usnesením odloží, jestliže nezjistil do 60 dnů od přijetí oznámení nebo ode dne, kdy se o přestupku dozvěděl, skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě.

118. Podle § 76 odst. 3 uvedeného zákona usnesení o odložení věci podle odst. 1 a 2 se pouze poznamená do spisu. Správní orgán o odložení věci vyrozumí osobu přímo postiženou spácháním přestupku, je-li mu známa. Pokud by vyrozumění osoby podle věty druhé bylo spojeno s neúměrnými obtížemi nebo náklady, doručí je správní orgán veřejnou vyhláškou, ust. § 66 se nepoužije.

119. V předmětném řízení byly tedy naplněny podmínky k projednání přestupku provozovatele vozidla dle § 125f odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích, neboť správní orgán nezahájil řízení o přestupku a věc odložil, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě. Z uvedených důvodů je námitka žalobce o neodložení věci zcela zjevně nedůvodná.

120. Soud na tomto místě uvádí, že na dotaz správního orgánu žalobce nesdělil jméno, příjmení a adresu řidiče vozidla, který se měl přestupkového jednání dopustit, tento však nepopíral, že dne 10. 8. 2017 v 18:48 hod. vozidlem r. z.: ……… došlo k překročení nejvyšší dovolené rychlosti a tato překročená rychlost způsobila dopravní nehodu.

121. Pokud žalobce tedy tvrdil, že v uvedený den a hodinu došlo vozidlem, jehož je provozovatelem, k překročení nejvyšší dovolené rychlosti a v důsledku toho k dopravní nehodě, musel zcela jednoznačně vědět, že vozidlo buďto řídil on sám anebo jiná osoba, jejíž totožnost musel znát, neboť neprokázal, že vozidlo by mu bylo odcizeno, takže s ohledem na skutečnost, že správnímu orgánu nesdělil totožnost řidiče, který se měl přestupkového jednání dopustit, postupoval správní orgán zcela v souladu se zákonem. Usnesení o odložení věci se samotného žalobce žádným způsobem nemohlo dotknout a nebylo vydáno v rozporu se zákonem.

122. Soud tuto žalobní námitku tedy shledal jako nedůvodnou.

123. Důvodná není v předmětném řízení ani další námitka nesrozumitelný výrok – uznání viny za přestupek.

124. Žalobce se dopustil přestupku jako provozovatel vozidla, kdy dle ust. § 125f odst. 1 silničního zákona provozovatel se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 10 nezajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem.

125. Podle odst. 3 § 125f k odpovědnosti fyzické osoby za přestupek podle odst. 1 se nevyžaduje zavinění.

126. Jedná se v daném případě o objektivní odpovědnost, zavinění se nezkoumá a tato žalobní námitka tedy také důvodná není.

127. Další žalobou námitkou žalobce je, že nebylo měřeno automatizovaným technickým prostředkem bez obsluhy.

128. K této žalobní námitce soud uvádí následující:

129. Podle § 125f odst. 2 písm. a) silničního zákona provozovatel vozidla za přestupek podle odst. 1 odpovídá, pokud porušení pravidel bylo zjištěno prostřednictvím automatizovaného technického prostředku používaného bez obsluhy při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích nebo se jedná o neoprávněné zastavení nebo stání.

130. Z uvedeného plyne, že k tomu, aby mohl být provozovatel vozidla sankcionován za rychlost, musí dojít ke změření rychlosti vozidla automatizovaným technickým prostředkem, k jehož provozu není třeba obsluhy. Dle žalobního tvrzení nebyly naplněny podmínky dle § 125f odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu, kdy ze správního rozhodnutí není zřejmé, jak se dospělo k závěru, že použití rychloměr je automatizovaným technickým prostředkem používaným bez obsluhy. Správními orgány nebylo postaveno najisto, jaké znaky musí automat naplňovat a ani nebylo v této otázce provedeno dokazování. V odůvodnění není ani obsažena konkretizace rychloměru, aby mohlo být přezkoumáno, zda jde o automat.

131. Shodně s rozhodovací praxí senátu 30A, 31A i 62A Krajského soudu v Brně i 7 a 8 senátu Nejvyššího správního soudu je nutné poznamenat, že žádný právní předpis nedefinuje to, co se rozumí automatizovaným technickým prostředkem používaným bez obsluhy. Dle zdejšího soudu se v souladu s jeho dřívější judikaturou bude jednat především o technické prostředky trvale nainstalované a zpravidla pevně zabudované na určitém místě, které nevyžadují přítomnost obsluhujícího personálu. Takové měřidlo je obsluhou toliko umístěno, nainstalováno, případně spuštěno, avšak samotné měření již probíhá automaticky bez toho, aby obsluha takové zařízení ovládala. Charakter automatizovaného technického prostředku je tak dán automatizovaným měřením, které probíhá bez vlivu obsluhy.

132. Pro posouzení toho, zda se jedná o automatizovaný technický prostředek, je zcela nerozhodné to, že se jedná o rychloměr, který lze používat pouze v souladu s návodem k obsluze (u každého přístroje je nutno při nastavení, resp. uvedení do provozu, dbát na dodržení podmínek výrobcem uvedených v návodu k obsluze), i to, že dle záznamu o měření byl předmětný rychloměr nastaven konkrétní osobou, jejíž jméno je v záznamu uvedeno (neboť každý silniční radar někdo musí nastavit bez ohledu na to, zda je umístěn na mýtné bráně, pevném, stálém stanovišti u silnice, nebo je umísťován ad hoc). Tato skutečnost však sama o sobě neznamená, že by se nejednalo o automatizovaný technický prostředek používaný bez obsluhy, nebo to, že by se jednalo o přístroj, který je používán ke změření rychlosti příslušníkem (městské) policie. Podstatné je pouze to, zda je rychloměr schopen fungovat samostatně, tedy automaticky zaznamenávat a vyhodnocovat rychlost všech projíždějících vozidel, nebo zda je k výběru a měření rychlosti toho kterého konkrétního vozidla nutná součinnost lidské obsluhy.

133. Součástí listinných důkazů, které byly do rozhodnutí správního orgánu I. stupně shrnuty, a které jsou specifikované v jeho rozhodnutí, jsou oznámení přestupku spolu s radarovým záznamem ze dne 10. 8. 2017 a kopie ověřovacího listu č. 176/16. Tyto listiny dostatečně specifikují použitý radar, takže žalobce nemůže mít pochyby, jaký typ radaru byl v daném případě použit. Ze správního spisu vyplynulo, že s oběma listinami se mohl žalobce seznámit dne 13. 3. 2018, kdy proběhlo seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí. Tohoto svého práva žalobce ovšem nevyužil, i když byl o něm řádně spraven oznámením ze dne 13. 2. 2018, které mu bylo (jeho zmocněnci) řádně doručeno.

134. Ze záznamu o přestupku spolu s radarovým záznamem ze dne 10. 8. 2017 vyplývá, že režim měření je automatizovaný a daný rychloměr pracuje v automatizovaném režimu bez obsluhy. Údaj, o který režim měření se jedná, je automaticky generován v popisu radaru, který je součástí radarového záznamu. Tím, že ověřovacím listem č. 179/16 bylo prokázáno, že radar s totožným výrobním číslem měřidla, jako ten, který měřil v inkriminovanou dobu spáchání přestupku, byl ověřený, se presumuje správnost jím poskytovaných (automaticky generovaných) informací.

135. Lze tedy shrnout, že v daném případě byl rychloměr použitý při měření žalobcem provozovaného vozidla v automatizovaném režimu a splňuje definici automatizovaného technického prostředku používaného bez obsluhy. Tato skutečnost byla uvedena nejen v rozhodnutí správních orgánů, ale podrobné informace týkající se typu a funkce rychloměru byly obsaženy i v dalších listinách (tyto jsou součástí správního spisu), na jejichž obsah krajský soud shora poukázal.

136. Zdejší soud nesouhlasí s žalobcem, že by snad měl správní orgán definovat znaky automatu, a pod ně pak podřazovat použitý rychloměr, neboť právě ověřovací list a radarový záznam prokazují, o který typ radaru se jedná, a tím pádem lze učinit závěr o tom, zda výsledek z daného měření lze subsumovat pod § 125f odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu. Soud proto tuto žalobní námitku shledal nedůvodnou. Nadto krajský soud poznamenává, že nelze přehlížet ani skutečnost, že žalobce tuto námitku vznesl až v žalobě, ačkoliv mohl nahlížet do spisu již během správního řízení a uvedenou vadu měření vytknout již tehdy. Uplatnění uvedené námitky až v žalobě vzbuzuje důvodné podezření, že jde pouze o účelovou procesní taktiku.

137. Soud ani nesouhlasí s tím, že by výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně byl nesrozumitelný. Z výroku rozhodnutí správního orgánu totiž vyplývá, že z přestupku provozovatele vozidla byl uznán vinným O. M. (tedy žalobce), který jako provozovatel vozidla v rozporu s ust. § 10 zákona o silničním provozu nezajistil, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená zákonem o provozu na pozemních komunikacích a došlo ke spáchání přestupku provozovatele vozidla dle ust. § 125f odst. 1 zákona o silničním provozu, přičemž z výroku rozhodnutí správního orgánu i vyplývá, že bylo zjištěno automatizovaným technickým prostředkem používaným při dohledu na bezpečnost provozu na pozemních komunikacích bez obsluhy, že dne 10. 8. 2017 v 18:48 hod. v obci Holasice, ul. Brněnská č. p. 88 neustanovený řidič vozidla r. z.: …… překročil nejvyšší dovolenou rychlost v obci … a tím došlo k porušení ust. § 18 odst. 4 zákona o provozu na silničních komunikacích.

138. Z výroku tedy jednoznačně vyplývá, jakého přestupkového jednání se dopustil žalobce jako provozovatel vozidla a jaký přestupek byl spáchán neustanoveným řidičem vozidla. Na tomto výroku není nic nesrozumitelného, tedy žalobní námitku soud pokládá za nedůvodnou, neboť je zřejmé, že v dané věci jde o přestupek provozovatele vozidla. Ani další žalobní námitka označená jako zavinění, důvodná není. K přestupkovému jednání neustanoveného řidiče došlo 10. 8. 2017, tedy za účinnosti zákona č. 250/2016 Sb., který nabyl účinnosti dne 1. 7. 2017 (k překročení rychlosti vozidla došlo 10. 8. 2017), takže platí dle ust. § 125f odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., že provozovatel vozidla se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 10 nezajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem a dle ust. § 125f odst. 3 uvedeného zákona k odpovědnosti fyzické osoby za přestupek podle odst. 1 se nevyžaduje zavinění. Znakem skutkové podstaty tedy není zavinění, a proto nebylo zkoumáno a není uvedeno ani ve výroku rozhodnutí.

139. Další žalobní námitkou je, že žalovaný se nezabývá tím, zda byly naplněny podmínky pro mimořádné snížení trestu pokuty podle § 44 zákona o odpovědnosti za přestupky, přestože je povinen přihlížet k jejich naplnění ex offo.

140. V souvislosti s aplikací § 44 zákona o odpovědnosti za přestupky, krajský soud odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 6. 2018, č. j. 4As 96/2018-45 „(…“zákonodárce nekoncipoval institut mimořádného snížení výměry pokuty jako institut návrhový a je proto povinností správního orgánu zvážit, zda jsou dány důvody k postupu podle tohoto ustanovení. Tím totiž dojde k naplnění zásady zákonnosti trestání a zásady individualizace sankce. Zároveň však je třeba uvést, že se jedná o mimořádný institut, a není proto i s přihlédnutím k zásadě procesní ekonomie namístě po správních orgánech požadovat, aby v každém jednotlivém případě v odůvodnění rozhodnutí uváděly důvody, pro které neshledaly důvody pro aplikaci tohoto institutu (…). Právní úpravu obsaženou v § 44 zákona o odpovědnosti za přestupky o mimořádném snížení výměry pokuty za přestupek, by bylo v zásadě možném považovat za ustanovení, které je pro pachatele příznivější, než dříve platná právní úprava, která uložení pokuty pod dolní hranici sazby stanovené zákonem neumožňovala“. V citovaném úryvku z judikatury Nejvyššího správního soudu je jednoznačně řečeno, že ačkoliv musí správní orgány z moci úřední zvažovat aplikaci mimořádného snížení pokuty podle § 44 zákona o odpovědnosti za přestupky, nejsou již povinny v odůvodnění rozhodnutí poznamenávat, z jakého důvodu nepřistoupily k aplikaci institutu mimořádného snížení pokuty.

141. Ust. § 44 zákona o odpovědnosti za přestupky stanoví, že pokutu lze uložit v částce nižší, než je zákonem stanovená dolní hranice sazby pokuty, jestliže a) vzhledem k okolnostem případu a osobě pachatele lze důvodně očekávat, že i tak lze jeho nápravy dosáhnout, b) je pokuta ukládána za pokus přestupku, c) pokuta uložená v rámci zákonem stanovené dolní hranice sazby by byla vzhledem k poměrům pachatele nepřiměřeně přísná nebo d) pachatel spáchal přestupek, aby odvrátil útok nebo jiné nebezpečí, aniž byly zcela naplněny podmínky nutné obrany nebo krajní nouze, nebo překročil meze jiné okolnosti vylučující protiprávnost.

142. Předmětné ustanovení umožňuje mimořádně snížit výši pokuty pod dolní hranici stanovenou zákonem, jestliže by nejnižší možná výše pokuty stanovená zákonem byla i přesto v konkrétním případě nepřiměřeně přísná a zároveň musí být splněny podmínky pro využití jiných institutů.

143. K tvrzení žalobce, že samotná délka vedení řízení nasvědčuje tomu, že by aplikace § 44 zákona o odpovědnosti za přestupky byla případná, se však zdejší soud nepřiklonil. Skutečnost, že žalobce spáchal přestupek provozovatele vozidla pouze na principu objektivní odpovědnosti, aniž by mohl jednání či pohnutky řidiče ovlivnit, nelze bez dalšího považovat za relevantní důvody ke snížení pokuty pod zákonem stanovenou hranici, ale za standardní skutkové okolnosti, které jsou zákonem o provozu na pozemních komunikacích jako přestupek provozovatele vozidla postihovány. V řízení pak nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly mimořádné snížení pokuty z jiných důvody stanovených v § 44 odst. 1 zákona o odpovědnosti za přestupky.

144. Krajský soud odkazuje na vypořádání se Krajského soudu v Brně s námitkou neaplikace § 44 zákona o odpovědnosti za přestupky v rozsudku ze dne 27. 2. 2019, č. j. 73A 1/2018-32: „V žalobě uváděné skutečnosti (nekonstatování přitěžujících okolností, preventivní charakter sankce, uložení sankce na spodní hranici) samy o sobě podle názoru soudu nenaplňují důvody pro mimořádné snížení pokuty pod spodní hranici (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 6. 2018, č. j. 4As 114/2018-49). Bylo by možné uvažovat toliko o aplikaci § 44 odst. 1 písm. a) zákona o odpovědnosti za přestupky, nicméně samotná zvolená procesní obrana podle názoru soudu jasně diskvalifikuje žalobce z toho beneficia zákona, neboť z obsahu správního a soudního spisu je jasně patrná procesní strategie založená na obstrukcích a vyhýbání se odpovědnosti za přestupek, resp. správní delikt. Krajský soud má proto za to, že žalovaný, resp. správní orgán I. stupně nepochybili, když k mimořádnému snížení výše sankce nepřistoupili a toto své rozhodnutí více nerozváděli“.

145. K další žalobní námitce, a to nedostatečné vymezení skutku, soud uvádí, že tato námitka rovněž důvodná není, neboť z důkazů založených ve spise vyplývá, ve kterém místě došlo k překročení rychlosti, tedy šlo konkrétně o obec Holasice, na ulici Brněnská č. p. 88, což vyplynulo z provedených důkazů, a to Záznamu o přestupku i Oznámení přestupku ze strany Městské policie Židlochovice. Není důvodná ani další námitka, a to neoznámení úseku měření rychlosti motorových vozidel dopravní značkou.

146. Měření rychlosti vozidel bylo prováděno Městskou policií Židlochovice na úseku schváleném Policií České republiky dle ust. § 79a zákona o silničním provozu a z tohoto ustanovení nevyplývá, že by musel být označen začátek a konec úseku měření rychlosti.

147. Žalobce pak v další žalobní námitce namítal nesplnění podmínek pro zahájení řízení o správním deliktu, a to proto, že z ust. § 125f odst. 1 písm. c) silničního zákona vyplývá, že provozovatel vozidla se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 10 nezajistí, aby při užití vozidla na pozemní komunikaci byly dodržovány povinnosti řidiče a pravidla provozu na pozemních komunikacích stanovená tímto zákonem a provozovatel vozidla podle odst. 2 za přestupek podle odst. 1 odpovídá, pokud porušení pravidel nemá za následek dopravní nehodu (písm. c/ odst. 2 § 125f).

148. Žalobce však uváděl, že sdělil již po obdržení výzvy týkající zaplacení částky 2.000 Kč či sdělení jména, příjmení a adresy řidiče, který řídil vozidlo a překročil rychlost, že dne 15. 8. 2017 během řízení vozidla r. z.: …….. dne 10. 8. 2017 na pozemní komunikaci v obci Holasice, ul. Brněnská došlo z důvodu překročení rychlosti ke ztrátě kontroly nad vozidlem a následné vjetí do příkopu, což způsobilo poškození podvozku vozidla.

149. Ze správního spisu bylo zjištěno, že toto sdělení obdržel Městský úřad Židlochovice 19. 9. 2017 a 4. 1. 2018 pak zaslal žalobce MěÚ Židlochovice fakturu na částku 968 Kč, z níž vyplývá, že tato byla vystavena 10. 8. 2017, se splatností téhož dne, tuto vystavil P. V., ……… O. M., tedy žalobci, a to za práci za jednu hodinu, a to seřízení geometrie (přední náprava u vozidla r. z.: ……).

150. Soud však uvádí, že z žádných podkladů založených ve správním spise nevyplývá, že by 10. 8. 2017 v úseku, kdy byla měřena rychlost uvedeného vozidla a kdy byla překročena, došlo k dopravní nehodě. Soud pak uvádí, že v tomto směru žalobce žádný důkaz nedoložil a z faktury, kterou obdržel MěÚ Židlochovice 4. 1. 2018 a měla být vystavena již dne 10. 8. 2017 nevyplývá, že by bylo vozidlo opravováno v důsledku dopravní nehody ze dne 10. 8. 2017, žádný jiný důkaz žalobce nedoložil (např. výpověď řidiče, který měl vozidlo ten den řídit, nějaké další svědecké výpovědi atd.), takže soud uzavírá, že uvedená faktura ničeho nedosvědčuje v tom smyslu, že by došlo k dopravní nehodě a proto tvrzení, neboť jiné důkazy žalobce nepředložil, soud pokládá za ryze účelové, aby se provozovatel vozidla vyhnul odpovědnosti za přestupek, který je mu kladen za vinu.

151. Pokud pak jde o poslední žalobní námitku, soud k ní uvádí následující.

152. K anonymizaci rozhodnutí ve věci zdejší soud odkazuje na vyslovený právní názor Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 30. 3. 2017, č. j. Nao 118/2017-145, se kterým se ztotožňuje. Nejvyšší správní soud v citovaném usnesení uvedl, že zveřejňování a anonymizace rozhodnutí tohoto soudu se řídí § 39 Směrnice č. 9/2011, Kancelářský a spisový řád Nejvyššího správního soudu, účinné od 1. 1. 2012. Podle odst. 1 písm. a) citovaného ustanovení anonymizaci podléhá u fyzických osob jméno, příjmení, bydliště, datum narození, rodné číslo, citlivé údaje podle zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, jakož i veškeré další údaje, podle nichž by bylo fyzickou osobu možno identifikovat. Z uvedeného plyne, že jméno ani adresa žalobce nejsou v anonymizované verzi rozhodnutí zveřejňovány. Iniciály žalobce nejsou podle zdejšího soudu v daném případě údajem, podle kterého by bylo možné žalobce identifikovat, a proto není důvodu, aby nebyly zveřejněny. Ve vztahu ke zveřejnění údajů o advokátovi lze odkázat na odst. 3 citovaného ustanovení, podle kterého anonymizaci zejména nepodléhají b) údaje o právnických osobách soukromého nebo veřejného práva; jména a příjmení členů jejich statutárních orgánů (odstraní se pouze případné údaje soukromého charakteru vztahující se k těmto osobám), d) jména a příjmení zástupců účastníků řízení a zástupců osob zúčastněných na řízení, vyjma jmen a příjmení zákonných zástupců a obecných zmocněnců, e) jména a příjmení advokátů, státních zástupců, notářů, soudních exekutorů, znalců, tlumočníků a daňových poradců, nejsou-li účastníky řízení.

153. Jak již Nejvyšší správní soud uvedl např. v rozsudku ze dne 31. 5. 2012, č. j. 9Ans 5/2012-29 (jakkoliv se rozsudek týkal poskytování informací, argumenty v něm vyslovené lze přiměřeně použít také v této věci), jméno a příjmení advokáta jsou na základě zvláštního právního předpisu zapsána ve veřejně přístupném seznamu. Pokud jsou uvedena v souvislosti s jeho působností, pro kterou byla do veřejně přístupného seznamu zapsána (zde v souvislosti s výkonem advokacie a zastupováním klienta před soudem), nejedná se bez dalšího o chráněné údaje, které by bylo nezbytné anonymizovat. Tím spíše takovým údajem nejsou iniciály advokáta a jeho sídlo, které je již ze své povahy údajem veřejným. S ohledem na výše uvedené dospěl Nejvyšší správní soud k závěru, že způsob, jakým zdejší soud standardně zveřejňuje anonymizované verze svých rozhodnutí, neporušuje ani v této věci právo na ochranu osobních údajů či soukromí žalobce anebo Mgr. V. V. Pokud se Mgr. V. V. cítí být „sekundárně viktimizován“, je-li spojován se způsobem, jakým vykonává advokacii, nelze příčiny takových jeho domněnek spojovat se způsobem, jakým vykonává advokacii, nelze příčiny takových jeho domněnek spojovat se skutečností, že soudy zcela v souladu s platnými právními předpisy zveřejňují ve svých rozhodnutích jeho údaje, vystupuje-li v postavení advokáta a zástupce účastníka řízení.

154. Krajský soud na základě shora uvedeného posouzení žalobních námitek dospěl k závěru, že tyto nejsou důvodné a proto žalobu podle ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl.

155. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 60 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.

Poučení