41 A 4/2024–28

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudcem Martinem Kopou ve věci žalobce: P. L. X zastoupen advokátem Mgr. Michalem Hubáčkem Jakubské náměstí 109/1, 602 00 Brno proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje Žerotínovo náměstí 3, 601 82 Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 11. 2023, č. j. JMK 166447/2023, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Podstata věci

1. Žalobce podle správních orgánů projel v Brně křižovatku na červenou. Nyní tvrdí, že si policisté museli splést jeho vozidlo s jiným. Správní orgány mu ovšem neuvěřily a shledaly jeho vinu z přestupku. Podle soudu rozhodly po právu.

II. Skutkové okolnosti a rozhodnutí správních orgánů

2. Dne 16. 1. 2023 policejní hlídka kontrolovala silniční provoz nedaleko křižovatky ulic Ostravské a Olomoucké v Brně. Stála na Olomoucké ulici před domem č. X. Zahlédla, že na Ostravské ulici ve směru do centra Brna projela křižovatku na červenou bílá dodávka. Vydala se za ní. Na ulici Tržní pak zastavila bílou dodávku, která podle ní projela předtím na červenou. Řídil ji žalobce. Reagoval na hlídku velmi sprostě. Průjezd křižovatky na červenou si neuvědomoval. Policie poté oznámila přestupek Magistrátu města Brna („magistrát“), který vydáním příkazu zahájil přestupkové řízení. Žalobce proti němu podal odpor.

3. Dne 19. 6. 2023 proběhlo u magistrátu ústní jednání. Žalobce se k němu nedostavil, omluvil se až po jeho skončení. Při jednání vypovídala jako svědkyně policistka K. Š. („svědkyně Š.“). Uvedla, že na Olomoucké ulici v Brně stávají za účelem kontroly, zda tam řidiči neprojíždí na červenou. Z jejího pohledu vpravo viděla, že na křižovatce ulic Ostravská a Olomoucká ve směru do centra města projela velká bílá dodávka na červenou. Následně řidič pokračoval po Olomoucké ulici. Zastavili ho na Tržní ulici. Sdělili mu důvod zastavení. Nebyl si vědom, že by jel na červenou. Šlo mu o body, protože by se vybodoval.

4. Na dotaz, z jaké vzdálenosti pozorovala přestupek, svědkyně Š. uvedla, že to mohlo být 15 metrů. Magistrát následně uvedl, že na kamerovém záznamu (2:29) na světelném signalizačním zařízení svítí červený signál „Stůj“. Křižovatku v ten moment projíždí malá bílá dodávka a následně větší dodávka bílé barvy, která křižovatku projíždí v čase 2:31 a pokračuje v jízdě po Olomoucké ulici směrem k centru města. Zeptal se proto svědkyně, zda je větší bílá dodávka shodná s vozidlem, které bylo následně zastaveno na ulici Tržní. Svědkyně Š. to potvrdila a záměnu s jiným vozidlem vyloučila.

5. Dne 27. 7. 2023 se konalo další ústní jednání. Dostavil se k němu zmocněnec žalobce. S obviněním nesouhlasil. Žalobce si neuvědomoval, že by kdekoliv v Brně jel na červenou. Neuvědomil si to ani poté, co mu policista podezření sdělil. Jakmile se seznámil s obsahem spisu a videozáznamem pořízeným policií, tak uvedl, že si policisté jistě museli splést jeho vozidlo s jiným. Sice přijížděl po Ostravské ulici, avšak zcela jistě na zelený signál. Asi na pět minut se zastavil na čerpací stanici, která se nachází v těsné blízkosti křižovatky. Jakmile z čerpací stanice vyjel a pokračoval ve směru své jízdy, zastavila ho policie a sdělila mu své podezření, že projel křižovatku na červenou. Domníval se, že jde o světelné signalizační zařízení za čerpací stanici. Policistům nerozuměl. Uváděli, že k porušení předpisů mělo dojít na ulicích, které neznal a neví kde se nachází.

6. Zmocněnec se poté vyjádřil k tomu, co vypověděla svědkyně Š. Vzdálenost policie od signalizačního zařízení byla reálně 70 metrů. Svědkyně uvedla, že větší bílá dodávka, kterou pozorovala, jela na červenou a bylo to ta, kterou následně odstavili. Neuvedla ale žádné markanty, které by mohly obě vozidla ztotožnit, a které pravděpodobné nemohla vidět s ohledem na vzdálenost a sníženou viditelnost.

7. Magistrát rozhodnutím ze dne 3. 8. 2023, č. j. ODSČ–40320/23–31 („rozhodnutí magistrátu“), shledal žalobce vinným, že „dne 16.01.2023 v 18:00 hod. řídil motorové vozidlo tov. zn. Iveco Daily, registrační značky X, kdy v Brně na křižovatce ulice Ostravská a ulice Olomoucká ve směru do centra města, nerespektoval světelné signalizační zařízení a předmětnou křižovatkou projel rovně na červený signál ‚Stůj!‘, který mu přikazoval zastavit vozidlo a následně pokračoval ve směru do centra města po ulici Olomoucká.“ Porušil tím podle magistrátu § 4 písm. c) ve spojení s § 70 odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu. Z nedbalosti se tak dopustil přestupku podle § 125c odst. 1 písm. i) bod 5 zákona o silničním provozu. Dostal pokutu 2 500 Kč.

8. K námitce ohledně vzdálenosti hlídky od místa přestupku magistrát uvedl, že šlo pouze o odhad. Podstatná byla skutečnost, že na videozáznamu je bezpochyby vidět křižovatka ulic Ostravské a Olomoucké ve směru do centra města a světelné signalizační zařízení na kterém svítí červený signál „Stůj!“. Samotný skutek je natolik zřetelný, že se nedal zaměnit s jiným. Záměna vozidla je vyloučená. Hlídka vozidlo pronásledovala několik vteřin poté, co projelo křižovatkou. Není možná záměna s vozidlem, které bezprostředně mělo údajně vyjet z čerpací stanice. I konverzace žalobce s policistou nevypovídá o tom, že by najel před křižovatkou ulice Olomoucká a ulice Tržní bezprostředně z čerpací stanice, která je na ulici Olomoucká. Žalobce by to bezesporu řekl při projednání přestupku na místě, popř. by tuto skutečnost uvedl následně v odporu.

9. Magistrát měl na základě videozáznamu pořízeného ze služebního vozidla policie a výpovědi svědkyně Š. za prokázané, že vozidlo, které projíždělo v inkriminovanou dobu křižovatkou ulice Ostravská a ulice Olomoucká ve směru do centra města, je identické s vozidlem, které následně zastavila hlídka policie na ulici Tržní v Brně, a které řídil žalobce.

10. Žalobce se odvolal. Žalovaný ovšem rozhodnutím ze dne 13. 11. 2023, č. j. JMK 166447/2023 („rozhodnutí žalovaného“) potvrdil rozhodnutí magistrátu a odvolání žalobce zamítl. Tvrzení žalobce, že jím řízené vozidlo není totožné s vozidlem zachyceným na videozáznamu při průjezdu křižovatkou na červený signál, neuvěřil. Skutečnost, že se jedná o totožné vozidlo potvrdila svědkyně Š., která vyloučila možnost záměny s jiným vozidlem. Ani žalobce při silniční kontrole neuvedl, že by právě vyjel od čerpací stanice a došlo tedy k záměně vozidel. V takové situaci by se to dalo důvodně předpokládat. Neuvedl to ani v podaném odporu. Policejní hlídka za vozidlem vyrazila bezprostředně po projetí na červenou. Řádově ve vteřinách jej dojela a zastavila. I tento krátký časový úsek svědčí o tom, že k záměně vozidel nedošlo. Pokud by na červenou projelo jiné vozidlo a žalobce právě vyjel od čerpací stanice, pak by policisté museli na komunikaci vidět dvě totožná vozidla.

III. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného

11. Podle žalobce je nesporné, že v daném místě a čase řidič bílé dodávky nerespektoval světelné signalizační zařízení a předmětnou křižovatku projel rovně na červený signál „Stůj!“. Žalobce však vylučuje, že by řidičem vozidla byl on. Na videozáznamu je samotný skutek zřetelný. Vzdálenost policejního vozidla od místa přestupku ale ve skutečnosti byla cca 70 metrů, tedy téměř pětinásobek vzdálenosti uváděné svědkyní Š. Kdyby totiž policisté byli skutečně od místa přestupku 15 metrů, pak mohli rozpoznali registrační značku vozidla nebo její část, či něco jiného, co by umožňovalo individuální identifikaci vozidla a řidiče.

12. Na vzdálenost 70 metrů za noci a deště je bez dalších technických pomůcek takový stupeň identifikace vyloučený. Identifikace vozidla tedy zůstala na úrovni druhu vozidla, daného pouze jeho velikostí, barvou a směrem jízdy. I svědkyně Š. viděla jet velkou bílou dodávku. Ani magistrát neměl druhově jasno v typu vozidla. V otázce, kterou kladl svědkyni, uvedl, že na videozáznamu je vidět jedoucí malá bílá dodávka. Tato podstatná nesrovnalost podtrhuje nepříznivé možnosti rozpoznávání objektu na tak velkou vzdálenost, v krátkém časovém úseku a špatných světelných podmínkách.

13. Z videozáznamu je dále zřejmé, že policisté neměli výhled na další část ulice Olomoucké za křižovatkou. Ztratili ji z dohledu. Ze svého stanoviště nemohli vyrazit za dodávkou okamžitě, protože právě umožňovali výjezd z parkovacího místa osobnímu vozidlu stojícímu před nimi. Takto se zdrželi podle videozáznamu celých 15 sekund. Za takovou dobu vozidlo jedoucí rychlostí 50 km/h ujede 208 metrů – to je dva metry za následující světelnou křižovatku, kde policisté spatřili dodávku řízenou žalobcem. Žalovaný navíc nepravdivě uvádí, že policisté měli vyrazit bezprostředně po projetí vozidla na červenou a řádově ve vteřinách toto vozidlo dojet a zastavit. Na videozáznamu žádné vozidlo nezastavují. Není zřejmé, v jakém čase mělo dojít k zastavení vozidla, které řídil žalobce.

14. Jednalo se o jedinou dodávku tohoto typu, policisté si proto mysleli, že se jedná o tutéž dodávku, kterou viděli projíždět na červenou. Pokud by ovšem řidič dodávky jel vyšší rychlostí, například 60 km/h, dostal by se ještě o 42 metrů dále. Než policisté přijeli na hranici křižovatky obou ulic, uběhlo dalších sedm sekund, což by znamenalo, že by se dodávka vzdálila o dalších 97 metrů. Žalobce od počátku setrvává na tvrzení, že přestupek nespáchal a na červenou nejel. Kdy přesně vyjel žalobce z čerpací stanice, lze jen spekulovat. Nelze vyloučit, že vyjížděl právě v okamžiku, kdy kolem něj projížděla dodávka, která deset vteřin před tím projela na předchozí křižovatce na červenou.

15. Konverzace žalobce s policistou proběhla na ulici Tržní. Od výjezdu z čerpací stanice tedy žalobce musel projet nejméně dvě křižovatky řízené světelnými signály, jednu za čerpací stanicí a druhou při odbočování vpravo na ulici Tržní. Žalobce dlouhé roky bydlel v Olomouci a nyní bydlí v Praze. Vůbec netuší, jak se která ulice jmenuje.

16. Svědkyně Š. vypověděla, že policie žalobci sdělila důvod zastavení. Sdělili mu ale jen stroze, že se dopustil spáchání přestupku tím, že jel na červenou na ulici Ostravská. Žalobce nevěděl, kde ten konkrétní semafor stojí. Nakonec policistům nepopíral, že by na červenou jel, byť si toho nebyl vědom. Žalobce měl za to, že se přestupku nedopustil, a proto nehodlal věc řešit na místě. Teprve až žalobce zhlédl videozáznam, poznal čerpací stanici, ze které vyjížděl. A protože bílá dodávka projela na červenou ještě před čerpací stanicí, uvědomil si, že došlo ze strany policistů k záměně vozidel. Z konverzace s policistou nelze dovozovat jakékoli přiznání žalobce ke spáchání přestupku. Co se týká podaného odporu, nemusel ho odůvodňovat.

17. Tvrzení, že vozidlo, které projíždělo křižovatkou na červenou, je identické s vozidlem, které policie následně zastavila na ulici Tržní, je nepravdivé. Nemá oporu v provedených důkazech. Vozidlo lze pomocí videozáznamu identifikovat pouze druhově. Následně jedou policisté 30 sekund v hustém provozu, a hledají druhově shodné vozidlo. Videozáznam z následujícího časového úseku není dostupný a není tedy zřejmé, jaké vozidlo skutečně zastavili. Až po zastavení vozidla žalobce je k dispozici další videozáznam. Policie neseznámila žalobce s videozáznamem. Neptali se odkud a kam jel. Stačilo jim jen jejich subjektivní přesvědčení, že na křižovatce jiná bílá dodávka nestála, takže osobou páchající přestupek musí být žalobce. Kdyby něco z výše uvedeného učinili, žalobce by se nepochybně zorientoval a uvedl by jim okolnosti, které by si mohli ověřit získáním videozáznamu ze stacionární kamery, třeba zrovna na čerpací stanici, kde žalobce zastavil. Žalobce chápe, že policisté mohli být ze své pozice přesvědčeni o shodnosti vozidla řízeného žalobcem. Nicméně správní orgány měly bez emocí a s nadhledem posoudit všechny důkazní podklady. Videozáznamy pořízené policisty nejsou kontinuální, což zpochybňuje jejich relevantnost.

18. Ve skutkové větě se uvádí, že žalobce měl dne 16. 1. 2023 v 18:00 hodin řídit motorové vozidlo tov. zn. Iveco Daily, později popisované jako bílá dodávka. V čase videozáznamu od 18:00:00 až 18:00:59, který by bylo možno považovat za čas vymezený v popisu skutku, ovšem žádná bílá dodávka neprojíždí. Pokud neprojela v čase 18:00 křižovatkou jakákoli bílá dodávka, nemohl křižovatkou logicky projet ani žalobce. Jak vyplynulo z provedeného dokazování, jediné bílé dodávky, které projely křižovatkou, byly dvě bílé dodávky v čase 18:01:59 a 18:02:

0. S ohledem na videozáznam je případný čas skutku přesně vymezen, ovšem magistrát tento čas vymezil zcela odlišně. V důsledku toho správní orgány nepostavily najisto čas spáchání přestupku.

19. Žalovaný ve vyjádření k žalobě odkázal na odůvodnění obou rozhodnutí správních orgánů.

IV. Posouzení věci

20. Žaloba není důvodná.

21. Podstatou žalobních námitek je nesouhlas žalobce, že by se dopustil přestupku, který mu správní orgány kladou za vinu. Žalobce má za to, že ho neprokázaly.

22. V řízení o přestupku správní orgán obecně musí postupovat tak, aby zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Musí jej zjistit v rozsahu potřebném pro rozhodnutí o přestupku (§ 3 správního řádu). Povinnost zjišťovat skutkový stav ohledně skutečností odpovídajících skutkové podstatě přestupku tak leží vždy na správním orgánu. Pokud existuje rozumná pochybnost, tzn. ne zcela nepravděpodobná možnost, že se protiprávního jednání obviněný z přestupku nedopustil, nelze jej za přestupek postihnout (in dubio pro reo). Obviněnému tedy stačí k tomu, aby jej správní orgán nemohl za přestupek postihnout, rozumná pochybnost o otázce, zda se předmětného jednání dopustil (srov. usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2014, č. j. 5 As 126/2011–68, č. 3014/2014 Sb. NSS, bod 18; či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 6. 2016, č. j. 1 As 60/2016–30, bod 15).

23. Co se týče důkazních možností za účelem splnění povinnosti zjistit v potřebném rozsahu stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, upravují je § 51–56 správního řádu. V tomto konkrétním případě se magistrát opíral hlavně o důkazy plynoucí z (1) videozáznamů protiprávního jednání a rozhovoru policisty se žalobcem spolu s (2) výpovědí svědkyně Š. při ústním jednání.

24. Důkazy nelze hodnotit izolovaně. Teprve zhodnocením všech důkazů společně lze dospět k závěru o skutkových okolnostech případu. Podle § 50 odst. 4 správního řádu správní orgán hodnotí důkazy zásadně podle volné úvahy. Přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Při hodnocení důkazů z hlediska jejich závažnosti správní orgán určuje, jaký význam mají jednotlivé důkazy pro jeho rozhodnutí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2009, č. j. 1 As 84/2009–77).

25. Podle soudu magistrát zjistil skutkový stav spolehlivě. Důkazy ve spise mimo rozumnou pochybnost prokazují, že se žalobce dopustil přestupku, ze kterého jej správní orgány obvinily.

26. Pokud jde o videozáznam, v čase 2:28 až 2:29 (18:01:58–59 hodin toho dne) je vidět na dotčené křižovatce vpravo, že na semaforu začne svítit červená. V ten moment projede menší bílá „dodávka“ (spíše pick–up). A za ní už jednoznačně na červenou projíždí větší bílá dodávka Iveco. Policisté se za ní nemohu hned rozjet, protože přímo před nimi na parkovacím místě stojí jiný vůz, který nechali vyjet. Až v čase 2:45 vyjíždí i oni. Míří za bílou dodávkou, kterou viděli. Projeli kolem benzínové stance. A v čase 2:51 je nalevo vidět semafor následné křižovatky, na kterém právě padla zelená. Auta na tomto semaforu stojící se pomalu rozjíždí a jedním z nich ve středním pruhu je i bílá dodávka Iveco. Vypadá jako ta, co nedlouho předtím projela na červenou na předcházející křižovatce. Za ní stojí jedno viditelné auto. Policisté se k nim blíží. V hodinovém čase 18:02:28 záznam končí. Svědkyně Š. pak potvrdila, že právě tuto dodávku zastavili o křižovatku dál na ulici Tržní. A řídil ji žalobce.

27. Soud už tyto skutečnosti považuje za dostatečné k závěru, že nemohlo dojít k záměně vozidel. Žalobce totiž opomíjí ve své argumentaci, že na světelné signalizaci následující po křižovatce, na níž bílá dodávka Iveco projela na červenou, byla v relevantní moment také červená. Policisté sice vyjeli s patnáctisekundovým zpožděním. Ale děj, jak ho lze pozorovat na videozáznamu, odpovídá tomu, že bílá dodávka, které jela na červenou, je tou samou bílou dodávkou, která o 20 sekund později stála na následné světelné signalizaci. K ní nejprve musela dojet a čekat tam na červené, než se na semaforu v čase 2:51 videozáznamu objeví zelená.

28. Pokud by žalobce vyjížděl v dané době z benzínové stanice po pravé straně, pak by i podle soudu byly na následné světelné signalizaci dvě bílé dodávky. Bílá dodávka, která porušila předpisy na videozáznamu, nemohla podle soudu dojet k následujícímu semaforu tak, aby (1) tam projela ještě na zelenou, (2) teprve poté proběhl interval svítící červené a (3) v čase 2:51 videozáznamu se opět semafor přepnul na zelenou. Červená by svítila jen pár vteřin. Na daném místě je přechod pro chodce přes poměrně širokou ulici Olomouckou. Na jejíž bezpečné přejití by chodci měli mít dostatek času. S tím vším se časově neshoduje, co žalobce tvrdí. Jeho verzi, že byl na benzínce a policisté si museli dodávky splést, proto soud také nevěří.

29. Důležitou důkazní roli hraje i výpověď svědkyně Š. Ta sice opravdu podcenila vzdálenost hlídky od místa přestupky. V očích soudu to na věrohodnosti jejích slov s ohledem na výše uvedené ovšem nic nemění. Svědkyně Š. si přitom byla jistá, že si policisté dodávky nemohli splést. A hlavně, že dodávka, kterou uviděli na světelné křižovatce za benzínovou stanicí, byla vozidlem, které pak zastavili a řídil ho žalobce. Podle soudu do sebe vše hodnověrně zapadá.

30. Jak navíc plyne z judikatury Nejvyššího správního soudu „[p]olicistu lze obecně považovat za nestranného a věrohodného svědka, neprokáže–li se v konkrétním případě něco jiného. Je tomu tak proto, že policista zásadně nemá na věci a jejím výsledku jakýkoli zájem, vykonává jen svoji služební povinnost, při níž je vázán závazkem, aby případný zásah do práv a svobod osob, jimž by v souvislosti s jeho činností mohla vzniknout újma, nepřekročil míru nezbytnou k dosažení účelu sledovaného služebním zákrokem nebo úkonem. (…) O případy, v nichž je možné pochybovat o věrohodnosti či nestrannosti policisty v pozici svědka, půjde zejména tehdy, pokud jsou ve výpovědích policistů rozpory, je–li hodnoceno jednání obtížně pozorovatelné pouhým okem, existují–li důkazy svědčící o zaujatosti policistů vůči osobě obviněného, pokud je policista hodnocen či odměňován podle toho, s jakou úspěšností se mu daří dosahovat postihu jednotlivců za přestupky, nebo v případě šikanózního postupu policistů, který spočívá v provádění přehnaně horlivé a rozsáhlé kontroly, aniž by k tomu byl rozumný důvod.“ (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 1. 2016, č. j. 6 As 126/2015–42). V této věci nevyšla najevo žádná skutečnost, která by věrohodnost výpovědi svědkyně Š. mohla zpochybnit.

31. Správní orgány tedy zjistily skutkový stav dostatečně. Spis obsahuje náležitou oporu pro závěr, že žalobce s bílou dodávkou Iveco jel dne 16. 1. 2023 těsně po šesté hodině večerní na červenou na křižovatce ulic Ostravská a Olomoucká v Brně. Spáchal tedy přestupek, z něhož jej správní orgány shledaly vinným. Žalobce se pokusil vnést do takto zjištěného skutkového děje pochybnosti. Ale obsah spisu jeho teorii bezpečně vyvrací. Jeho argumenty, že byl na benzínce a policisté si museli dodávky splést, nejsou věrohodné.

32. Soud závěrem ovšem dodává, že správní orgány neměly vycházet z toho, že žalobce o zastávce na benzínové stanici nehovořil po zastavení policisty a nezmínil ji ani v odporu. Policisté ho zastavili až o dvě světelné křižovatky dále za tou, na níž spáchal přestupek. Nezná–li žalobce Brno a policisté používali názvy ulic, je opravdu možné, že mu v ten moment nedošlo, o které mělo přesně jít místo. Navíc přestupek spáchal z nedbalosti. Nevěnoval možná potřebnou pozornost světelné signalizaci. Takže je možné, že opravdu policistům nerozuměl (což nijak neomlouvá jeho chování vůči nim). Je pak také pravdou, že v odporu nemusel uvádět jakékoliv jeho důvody. Kvůli náležitě zjištěnému skutkovému stavu však tato menší pochybení správních orgánů nemají vliv na zákonnost jejich rozhodnutí.

33. To samé platí i pro námitku žalobce, že skutková věta rozhodnutí magistrátu obsahuje nesprávný časový údaj. Je to pravda. Žalobce nespáchal přestupek v 18:00, jak se v ní píše, ale až v 18:

2. Podle soudu by však bylo přepjatě formalistické, pokud by kvůli tomuto „šotkovi“ rozhodnutí správních orgánů zrušil. Spis obsahuje dostatečné důkazy o tom, kdy přesně se žalobce přestupku dopustil. Plyne to hlavně z videozáznamu. Proto zde nehrozí jakákoliv záměna s jiným přestupkem. Protiprávní jednání žalobce magistrát identifikoval dostatečně přesně a jasně.

34. Žalobní námitky tedy nejsou důvodné.

V. Závěr a náklady řízení

35. Soud pro nedůvodnost žalobních námitek žalobu zamítl (§ 78 odst. 7 soudního řádu správního).

36. Neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly (§ 60 soudního řádu správního).

Poučení

I. Podstata věci II. Skutkové okolnosti a rozhodnutí správních orgánů III. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného IV. Posouzení věci V. Závěr a náklady řízení