41 A 40/2024 – 16

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Lenky Oulíkové, soudce Richarda Galise a soudkyně Martiny Kotouček Mikoláškové ve věci žalobce: B. V. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti sídlem Vyšehradská 427/16, Praha 2 o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 29. 8. 2024, č. j. MSP–886/2021–OSV–OSV/6, ze dne 2. 9. 2024, č. j. MSP–419/2019–OSV–OSV/2, ze dne 2. 9. 2024, č. j. MSP–739/2015–OT–OSV/2, ze dne 9. 9. 2024, č. j. MSP–508/2020–OSV–OSV/2, ze dne 9. 9. 2024, č. j. MSP–580/2020–OSV–OSV–2, ze dne 10. 9. 2024, č. j. MSP–3308–OSV–OSV/2, a ze dne 26. 8. 2024, č. j. MSP–580/2024–OSV–OSV/2, takto:

Výrok

I. Žaloba se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci 1. Žalobce podal různým soudům (dále jen „povinné subjekty“) sérii žádostí o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Jednalo se o následující žádosti: – Dne 15. 6. 2020 žalobce požádal Obvodní soud pro Prahu 2 o prokázání a popsání „tvrzení soudce os. Praha 2 B. viz shora to je, uvést žaloby + jejich čj. kteréž to žaloby, dle tvrzení B. představují svévolné a bezúspěšné uplatnění práva, z mé strany“. Obvodní soud pro Prahu 2 žádost rozhodnutím ze dne 17. 7. 2020, sp. zn. 40 Si 350/2020, odmítl podle § 15 odst. 1 ve spojení s § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal. Žalovaný jeho odvolání rozhodnutím ze dne 9. 9. 2024, č. j. MSP–508/2020–OSV–OSV/2, zamítl. – Dne 18. 8. 2020 žalobce požádal taktéž Obvodní soud pro Prahu 2 o doložení materiálu, ze „kterého čerpala své poznatky a tvrzení soudkyně os. Praha 2, M. K. viz usnesení ze dne 21.mm. čj. 32 Nc 10279/2019–20 2.“ Dále požadoval prokázání „tvrzení os. Praha 2 viz usnesení ze dne 21.mm. čj. 32 Nc 10279/2019–20 2.1) Zejména tvrzení o bezúspěšném uplatnění práva. Konečně žádal „doložit co je na mém nesrozumitelné, že není vedeno v rejstříku C“. Obvodní soud pro Prahu 2 žádost rozhodnutím ze dne 28. 8. 2020, sp. zn. 40 Si 406/2020, odmítl podle § 15 odst. 1 ve spojení s § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal. Žalovaný jeho odvolání rozhodnutím ze dne 9. 9. 2024, č. j. MSP–580/2020–OSV–OSV/2, zamítl. – Dne 30. 8. 2021 žalobce podal Okresnímu soudu v Kutné Hoře žádost o informaci mj. ve znění: „Požaduji přesně zdůvodnit a uvést proč mé podání ze dne 15 + 19.7.tr. nemá jak tvrdí os. K.Hora náležitosti,.To je které okolnosti jsem ‚neuvedl‘ a v podání měly být. Dále požaduji sdělit dle jaké zákonné normy není pop vinen os.K.Hora – zejména P. á povinna respektovat mnou vznesenou námitku podjatosti. […] Požaduji sdělit dle jaké právní normy je vsu P. bez právního v zdělání rozhodovat o mé žalobě. Požaduji sdělit jaké v zdělání má vsu Pitrová, od kdy působí v justice a od kdy u os.K.Hora. Požaduji sdělit rozsah její právní praxe. Jaký je rozsah její činnosti od doby počátku působení v justici do současnosti.uvedené požaduji doložil. Požaduji sdělit seznam justičních čekatelů a vsú působících u os.K.Hora a rozsah jejich agendy“. Okresní soud v Kutné Hoře žádost rozhodnutím ze dne 23. 7. 2024, sp. zn. 26 Si 105/2021, v této části odmítl podle § 15 odst. 1 a § 11 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal. Žalovaný jeho odvolání rozhodnutím ze dne 29. 8. 2024, č. j. MSP–886/2021–OSV–OSV/6, zamítl. – Dne 17. 9. 2015 podal žalobce žádost Obvodnímu soudu pro Prahu 7, kterou si vyžádal „zaslat všechna vyjádření jenž byly učiněny v záležitostech vedených u os. Praha 7 po 1.1 2008 ve vztahu k § 14 osř. a to soudcem os. Praha 7 P. + B.“. Obvodní soud pro Prahu 7 žádost rozhodnutím ze dne 8. 10. 2015, sp. zn. 11 Si 176/2015, odmítl pro její nesrozumitelnost z důvodu, že ji žalobce ani přes výzvu neupřesnil. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal. Žalovaný jeho odvolání rozhodnutím ze dne 2. 9. 2024, č. j. MSP–739/2015–OT–OSV/2, zamítl. – Dne 4. 6. 2019 podal žalobce žádost Vrchnímu soudu v Praze. Požadoval mj. „sdělit na základě čeho učinil VS Praha ve svém usnesení ze dne 14. tm. Po čj. 3 Co 12/2018–186 své tvrzení cituji: …kdy opakovaně podává značné množství žalob…“. Vrchní soud v Praze žádost rozhodnutím ze dne 7. 6. 2019, sp. zn. Si 198/2019, v této části odmítl podle § 15 odst. 1 a § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím. Proti tomuto rozhodnutí se žalobce odvolal. Žalovaný jeho odvolání rozhodnutím ze dne 2. 9. 2024, č. j. MSP–419/2019–OSV–OSV/2, zamítl.

2. Rozhodnutím ze dne 26. 8. 2024, č. j. MSP–580/2024–OSV–OSV/2 (pozn. soudu: v žalobě nesprávně uvedeno datum vydání „12.2024“), žalovaný zamítl odvolání R. H. a potvrdil rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 2. 7. 2024, č. j. Si 141/2024 – 3, jímž tento soud odmítl žádost R. H. o poskytnutí informací na základě zákona o svobodném přístupu k informacím. Žaloba 3. Žalobou podle § 65 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se žalobce domáhá zrušení všech výše uvedených rozhodnutí žalovaného. Nadto se domáhá i zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 9. 2024, č. j. MSP–3308–OSV–OSV/2.

4. Žalobce tvrdí, že Okresní soud v Kutné Hoře, Vrchní soud v Praze a Obvodní soud pro Prahu 7 ve vztahu k jeho osobě jednají dle politické objednávky v rámci kooordinovaného postupu ve vazbě na vedení Městského soudu v Praze a Krajského soudu v Praze (oba soudy má žalobce za podjaté). Žalobce dále tvrdí, že bez vyřízení jeho „důvodných požadavků“ a získání poznatků, které důvodně požaduje, nemůže věc řádně odůvodnit evropskému žalobci v Lucemburku. Justice v České republice porušuje žalobcova práva zaručená ústavním pořádkem. Mechanismus, jímž jsou ve vztahu k němu ovlivňovány soudy, není vinou České republiky zcela objasněn. K tomu žalobce odkazuje na řadu spisových značek a „direktiv vedení“ Městského soudu v Praze. Podmínky řízení 5. Soud se nejprve zabýval otázkou, zda je žaloba způsobilá k věcnému projednání. Shledal, že tomu tak není.

6. Podle § 2 s. ř. s. ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon.

7. Podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. nestanoví–li tento zákon jinak, soud usnesením odmítne návrh, který je podle tohoto zákona nepřípustný.

8. Podle § 68 písm. f) s. ř. s. (ve znění účinném od 1. 1. 2024) je žaloba nepřípustná také tehdy, sleduje–li zjevné zneužití práva.

9. Již v usnesení ze dne 13. 11. 2014, č. j. 10 As 226/2014 – 16, Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) dovodil, že důvodem pro odmítnutí žaloby podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. může být i zneužití práva spočívající v opakovaném podávání předem zcela zjevně neúspěšných podání, která namísto ochrany žalobcových veřejných subjektivních práv sledují vedení sporu pro spor samotný (obdobně viz též usnesení NSS ze dne 9. 3. 2017, č. j. 5 As 63/2017 – 9). Od 1. 1. 2024 zákonodárce akcentoval zákaz zneužití práva podat žalobu podle s. ř. s., neboť výslovně stanovil, že taková žaloba je nepřípustná [viz výše citovaný § 68 písm. f) s. ř. s.]. Soud ji tedy nemůže meritorně posuzovat.

10. Ve vztahu k žalobci soud v usnesení ze dne 7. 11. 2023, č. j. 54 A 71/2023 – 11, podrobně shrnul, že je mu z vlastní činnosti známo, že žalobce opakovaně podává velké množství různých žalob, jejichž hlavní myšlenkou je zpravidla žalobcem tvrzené dávné pochybení školského úřadu ve věci jeho přijetí na střední školu a s tím související žalobcův nízký starobní důchod, případně blíže nespecifikovaná trestní řízení týkající se Městského úřadu X. Žaloby vždy obsahují jen velice heslovité odkazy na různé spisové značky či čísla jednací, častým motivem je tvrzená perzekuce žalobce podle metodiky Státní bezpečnosti z důvodu jeho podpisu Charty 77 v roce 1982 a účasti v disidentském hnutí, jež má podle žalobce trvat i za současného režimu a podílet se na ní mají různé úřady či soudy, státní zastupitelství a bezpečnostní sbory. Žalobce se též aktivně zajímá o veřejné dění a podává různé žádosti o poskytnutí informací či se zabývá činností místního stavebního úřadu a orgánů činných v trestním řízení. Podané žaloby však v drtivé většině případů nejsou věcně projednatelné, protože obsahují vady, které žalobce odmítá odstranit. V citovaném usnesení soud uvedl vyčerpávající výčet věcí za posledních několik let, které neskončily meritorním rozhodnutím právě pro nespolupráci žalobce – jeho neochotu odstranit vady žaloby (především doplnit žalobní body) či zaplatit soudní poplatek.

11. Takto kupříkladu soud usnesením ze dne 6. 4. 2023, č. j. 49 Ad 2/2023 – 18, podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl žalobu proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ve věci žalobcova příspěvku na živobytí, neboť žalobce ani po předchozí výzvě soudu nebyl ochoten doplnit relevantní žalobní body a toliko trval na tom, že je perzekuován dle metodiky Státní bezpečnosti. Stejně tak rozsudkem ze dne 16. 2. 2023, č. j. 49 Ad 6/2022 – 36, soud podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl jinou žalobu proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, neboť v tamním případě byly žalobní body sice vzneseny, nicméně se téměř netýkaly napadeného rozhodnutí, přestože byl žalobce vyzván k odstranění vad žaloby a řádně o tomto poučen. Obdobně soud unesením ze dne 19. 10. 2022, č. j. 46 Ad 5/2022 – 56, podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. odmítl žalobcovu žalobu proto, že ani po ustanovení zástupce z řad advokátů nebyl žalobce ochoten doplnit relevantní žalobní body směřující proti napadenému rozhodnutí. V případě usnesení ze dne 26. 9. 2023, č. j. 54 A 28/2023 – 23, pak soud řízení podle § 47 písm. c) s. ř. s. zastavil, jelikož žalobce nezaplatil soudní poplatek. Z jiných rozhodnutí soudu lze pro stručnost alespoň odkázat např. na usnesení ze dne 21. 6. 2019, č. j. 43 A 33/2019 – 19, ze dne 30. 11. 2022, č. j. 51 A 56/2021 – 47, ze dne 27. 6. 2023, č. j. 51 A 40/2023 – 15, ze dne 17. 7. 2023, č. j. 54 A 53/2023 – 10, ze dne 20. 12. 2022, č. j. 43 A 84/2022 – 19, nebo ze dne 27. 6. 2023, č. j. 43 A 40/2023 – 6. Žalobce též bezúspěšně podává mimořádné opravné prostředky, viz např. usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2022, sp. zn. IV. ÚS 3023/22, kterým byla žalobcova ústavní stížnost odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost. Tamní případ se týkal žalobcova sporu s Ministerstvem pro místní rozvoj, které mu uložilo pořádkovou pokutu, a žalobce se posléze domáhal obnovy řízení o uložení pořádkové pokuty, přestože neuvedl žádné nové dříve neznámé skutečnosti.

12. Z uvedeného soud v citovaném usnesení č. j. 54 A 71/2023 – 11 dovodil, že je zjevné, že pokud by v řízení konal další přípravné úkony pro účely meritorního přezkumu postupu žalovaného, tak by mu žalobce opět neposkytl žádnou součinnost. Úkolem správního soudu je přitom ochrana veřejných subjektivních práv, a nikoliv činění zbytečných úkonů v případech četných žalob, jejichž vady žalobce opakovaně odmítá odstranit, a proto tyto žaloby nikdy nejsou věcně projednatelné. Takovéto postupy žalobce jsou zcela zjevně zneužitím práva, které nepožívá právní ochrany.

13. Soud proto zmíněným usnesením č. j. 54 A 71/2023 – 11 odmítl žalobcovu žalobu, protože představovala zjevné zneužití práva. V tomto usnesení soud žalobce také poučil o tom, že i v budoucnu může jím podané žaloby odmítat, pokud z nich nebude zjevné, že jejich účelem je skutečně ochrana práv žalobce, a nikoliv opakované a bezúčelné vedení sporu.

14. Následně soud odmítl řadu žalobcových obdobných žalob ze stejného důvodu (zjevné zneužití práva). Příkladmo lze odkázat na usnesení ze dne 18. 1. 2024, č. j. 37 A 42/2023 – 13, ze dne 14. 2. 2024, č. j. 37 A 2/2024 – 31, ze dne 20. 2. 2024, č. j. 39 A 3/2024 – 13, či ze dne 21. 5. 2024, č. j. 39 A 12/2024 – 16.

15. Ani v právě posuzované věci nevyvstaly okolnosti, ze kterých by bylo možné dovodit, že nejde o opakované a bezúčelné vedení sporu, tedy o zjevné zneužití práva podat žalobu.

16. Z kusé žalobní argumentace není zřejmé, v čem konkrétně měl být žalobce poškozen na svých veřejných subjektivních právech a proč potřebuje soudní ochranu. Žalobcovy „námitky“ spočívají v ničím nepodloženém tvrzení, že některé soudy (dva z nich ani nebyly povinnými subjekty, od nichž žádal informace) ve vztahu k jeho osobě jednají dle politické objednávky v rámci koordinovaného postupu („mechanizmu“). Žalobce tedy jen opakuje své konspirační teorie jako v mnoha předešlých věcech (viz výše), které již soud vyhodnotil jako zneužití práva.

17. Samotné žalobcovy žádosti o informace jsou pak na hraně srozumitelnosti či až za ní (viz např. žádost ze dne 17. 9. 2015). Veskrze se jedná o dotazy směřující k rozhodovací činnosti tázaných soudů, ať už k postupu v konkrétních věcech nebo k postupu konkrétních soudců. Žalobce zpravidla požaduje „prokázat tvrzení soudu“, která jsou uvedena v různých rozhodnutích soudů, s jejichž závěry žalobce nesouhlasí (např. že jeho podání nemělo zákonné náležitosti či že zjevně bezúspěšně uplatňuje či brání svá práva). Žalobce v podstatě žádá další odůvodnění již jednou zdůvodněných rozhodnutí soudu. Účelem žádostí je tak očividně jen zpochybňování a kritika postupů a rozhodování soudů – jako kdyby se snad jednalo o cestu, kterou by žalobce mohl tyto postupy (či jejich výsledek) zvrátit nebo se nějak „oklikou“ mohl domoci uplatnění svých procesních práv v těchto řízeních. K tomu ale zákon o svobodném přístupu k informacím neslouží. Žalobce tím jen uměle vyvolává další „řízení pro řízení“ a různě „cyklí“ svá podání.

18. Jde–li o rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 8. 2024, č. j. MSP–580/2024–OSV–OSV/2, nebylo ani vydáno v řízení, jehož by byl žalobce účastníkem, a žalobce se ani nijak netýká (nebyl žadatelem o informace). Nemohlo proto přímo zkrátit jeho práva (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a ve vztahu k němu tak žalobce není aktivně procesně legitimován (nemá právo podat proti němu žalobu). U tohoto rozhodnutí je tedy dán i důvod k odmítnutí žaloby podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. Rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 9. 2024, č. j. MSP–3308–OSV–OSV/2, pak dle sdělení žalovaného, které si soud vyžádal, vůbec neexistuje, neboť pod touto spisovou značkou není veden ani žádný spis. Žalobce je ostatně sám ani nepředložil v rozporu s § 71 odst. 2 s. ř. s. V této části je proto na místě žalobu odmítnout rovněž podle § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro neexistující předmět řízení v podobě napadeného rozhodnutí správního orgánu. Soud podotýká, že ani žalobce nevyzýval k odstranění vady žaloby spočívající v označení obou těchto rozhodnutí (pro případ, že by omylem označil rozhodnuti v „cizí“ věci místo své, resp. neexistující rozhodnutí). Je totiž zřejmé, že žalobce by jednak soudu neposkytl součinnost (viz výše body 10 až 12), a jednak by ani správné označení nic nezměnilo na tom, že žaloba dle obsahu „žalobních bodů“ (viz výše bod 16) sleduje zjevné zneužití práva a bylo by ji třeba odmítnout dle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. f) s. ř. s.

19. Soud tak shrnuje, že v textu nynější žaloby nenalezl srozumitelnou argumentaci, ze které by bylo možno dovodit, že žalobce se v daném případě hodlá skutečně domáhat ochrany svých veřejných subjektivních práv ve smyslu § 2 s. ř. s. a (tentokrát) spolupracovat se soudem při odstraňování vad žaloby. Soud je naopak přesvědčen, že jde jen o další z dlouhé řady „řízení pro řízení“, která žalobce čas od času generuje a stejně jako v nynější věci postupuje tak, že zpochybňuje různé procesní aspekty jednotlivých předešlých řízení a vytváří tak řízení další, čímž je donekonečna „řetězí“. Soud se proto přidržel závěrů vyslovených v usnesení č. j. 54 A 71/2023 – 11 a dalších věcech (viz výše), a žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 68 písm. f) s. ř. s., neboť její podání shledal zjevným zneužitím práva, kterým žalobce nesleduje ochranu svých veřejných subjektivních práv ve smyslu § 2 s. ř. s.; resp. i podle § 46 odst. 1 písm. a) (rozhodnutí žalovaného ze dne 10. 9. 2024, č. j. MSP–3308–OSV–OSV/2) a § 46 odst. 1 písm. c) (rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 8. 2024, č. j. MSP–580/2024–OSV–OSV/2).

20. Pro úplnost soud dodává, že byť je v záhlaví žaloby odkázáno na § 79, § 80 a § 175 s. ř. s., tj. na žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu (s. ř. s. nemá žádný § 175), z obsahu žaloby plyne, že žalobce se domáhá zrušení napadených rozhodnutí. Podaná žaloba je tak žalobou proti rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 65 a násl. s. ř. s. Žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce 21. Z důvodu odmítnutí žaloby soud nerozhodoval o návrhu žalobce na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce (viz rozsudek NSS ze dne 30. 9. 2008, č. j. 5 Ans 6/2008–48, č. 1741/2009 Sb. NSS). Ostatně, jak soud podrobně zdůvodnil v již citovaném usnesení č. j. 54 A 71/2023 – 11, i tento žalobcův návrh je zjevným zneužitím práva, neboť soudu je z úřední činnosti známo (viz např. rozsudek ze dne 16. 2. 2023, č. j. 49 Ad 6/2022 – 36), že žalobce podává neodůvodněné žádosti o osvobození od soudních poplatků, případně o ustanovení zástupce z řad advokátů v zásadě „automaticky“ v záhlaví každého svého podání. Zneužitím práva může být i „automatické“ podávání žádostí o osvobození od soudních poplatků a bezplatné přiznání právní pomoci bez řádného odůvodnění na všech podáních v různých řízeních, protože tímto postupem není sledována ochrana práv žalobce, nýbrž toliko vydávání dalších rozhodnutí, proti kterým by si žalobce mohl podávat kasační stížnosti a vést tak opět „spor pro spor“, jehož jediným smyslem je snad jen zatěžování (nejen) soudu vyřizováním zbytečné agendy namísto vyřizování těch případů, které skutečně zasluhují plnou pozornost soudu. Námitka podjatosti 22. Soud nepřehlédl, že žalobce uplatnil v žalobě i námitku podjatosti všech soudců Krajského soudu v Praze. Soud však neshledal důvod k předložení věci NSS za účelem rozhodnutí o námitce podjatosti, neboť i její uplatnění posoudil jako zneužití práva.

23. Podle § 8 odst. 1 věty první s. ř. s. jsou soudci vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům je dán důvod pochybovat o jejich nepodjatosti.

24. Z judikatury NSS vyplývá, že vznáší–li účastník typově shodnou námitku podjatosti opakovaně, byť již o takových námitkách NSS samostatně rozhodoval, nemusí k takové námitce soud přihlížet, dospěje–li k závěru, že jde ze strany účastníka o zneužití práva (srov. usnesení rozšířeného senátu ze dne 26. 3. 2020, č. j. Nad 8/2019 – 65, č. 4062/2020 Sb. NSS, body 27 a 28).

25. Žalobce námitku podjatosti vůbec neodůvodnil. Lze se tedy jen domnívat, že souvisí s procesním postupem soudu v jiných žalobcových věcech, v nichž soud žalobcovy žaloby zpravidla odmítá, popř. zastavuje řízení pro nezaplacení soudního poplatku a nevyhovuje opakovaným žádostem o osvobození (viz též výše). To však důvodem k vyloučení soudce být nemůže (§ 8 odst. 1 věta poslední s. ř. s.).

26. Okolnosti, které mohou zavdávat pochybnosti o podjatosti soudce, mohou spočívat ve vztahu soudce k projednávané věci nebo k účastníkům nebo k jejich zástupcům. Žalobce nevylíčil žádné konkrétní skutečnosti, které by mohly myslitelným způsobem svědčit o tom, že je dán vztah soudců senátu 41 Krajského soudu v Praze k projednávané věci nebo k žalobci, a které by mohly vzbuzovat pochybnost o jejich nepodjatosti. Předsedkyně senátu ani žádný z členů senátu si ani žádných takových skutečností nejsou vědomi.

27. Soudu je dále z vlastní činnosti známo, že žalobce opakovaně uplatňuje námitku podjatosti vůči soudcům Krajského soudu v Praze a zpravidla ji zdůvodňuje vágními, nepodloženými a ne zcela srozumitelnými tvrzeními o korupci, politické objednávce a spolčení. Soud již proto vyhodnotil uplatnění takových námitek podjatosti ze strany žalobce jako zneužití práva, a proto k nim nepřihlížel (viz např. usnesení ze dne 27. 6. 2023, č. j. 51 A 40/2023 – 15, ze dne 29. 6. 2023, č. j. 41 A 3/2023 – 37, ze dne 17. 7. 2023, č. j. 54 A 53/2023 – 10, ze dne 18. 1. 2024, č. j. 37 A 42/2023 – 13, či ze dne 6. 12. 2023, č. j. 39 A 33/2023 – 16).

28. Zároveň soud poukazuje na to, že žalobce i v minulosti opakovaně ve vztahu k soudcům Krajského soudu v Praze a NSS uplatňoval námitku podjatosti, kterou dovozoval z tvrzené korupce a tendenčního rozhodování. O takových námitkách podjatosti NSS již rozhodoval a nevyhodnotil je jako důvodné (srov. usnesení NSS ze dne 26. 11. 2015, č. j. Nao 310/2015 – 10, ze dne 9. 6. 2015, č. j. Nao 144/2015 – 13, či ze dne 17. 7. 2014, č. j. Nao 270/2014 – 9). NSS také v nedávné době shledal žalobcovu námitku podjatosti vůči soudu nedůvodnou proto, že žalobce neuvedl žádné konkrétní okolnosti, ze kterých by bylo možné usuzovat na poměr soudců k věci samé nebo k účastníkům řízení (viz rozsudek ze dne 29. 3. 2023, č. j. 6 As 19/2023 – 10, bod 19).

29. Soud má tak za to, že žalobcem uplatněná námitka podjatosti se již opakovaně dostala do sféry NSS a nepovažuje za účelné prodlužovat řízení a zatěžovat NSS ryze formálně, opakovaně a zcela zjevně nedůvodně uplatněnou námitkou podjatosti. Soud ji proto vyhodnotil jako zneužití práva, nepřihlížel k ní a v rámci hospodárnosti řízení ji nepostoupil k rozhodnutí NSS ani nevyzýval žalobce k odstranění vad uplatněné námitky. Žalobci přitom zůstává zachována možnost vznést důvody pro vyloučení zákonného soudce i v případné kasační stížnosti proti tomuto konečnému rozhodnutí. Náklady řízení 30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 3 s. ř. s., podle kterého nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, byla–li žaloba odmítnuta.

Poučení

Vymezení věci Žaloba Podmínky řízení Žádost o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce Námitka podjatosti Náklady řízení