41 A 42/2015 - 77

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce: T. R., zast. Mgr. Kateřinou Tomáškovou, advokátkou se sídlem Vinohrady 45, 639 00 Brno, proti žalovanému: Policie České republiky, Krajské ředitelství Policie Jihomoravského kraje, se sídlem Kounicova 24, 611 32 Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 4. 5. 2015, č. j. KRPB-299636-12/ČJ-20140600DP, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci Ve včas podané žalobě žalobce napadá rozhodnutí Policie České republiky, Krajské ředitelství Policie Jihomoravského kraje, Odboru služby dopravní policie, vydané dne 4. 5. 2015, č. j. KRPB-299636-12/ČJ-20140600DP (dále jen napadené rozhodnutí), jímž bylo dle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád) zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí Městského ředitelství policie Brno (dále jen správní orgán prvního stupně), ze dne 11. 1. 2012, č. j. KRPB-10193/PŘ-2012- 060210, a rozhodnutí tohoto orgánu bylo potvrzeno. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byla v souladu s ust. § 100 odst. 6 správního řádu zamítnuta žádost žalobkyně o obnovu řízení ve věci přestupkového řízení ukončeného dne 29. 10. 2013 v blokovém řízení pod č. j. KRPZ-299636-5/PŘ-2014-0602KR- MAZ, a to uložením blokové pokuty ve výši 500 Kč. II. Obsah žaloby Žalobce v žalobě ze dne 16. 7. 2015 a v jejím doplnění ze dne 8. 9. 2015 vytýká napadenému rozhodnutí, že se k bodu 1 odvolání žalovaná fakticky nevyjádřila, a proto je její rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodu. Dle bodu 1 odvolání žalobce poukázal na nesprávný výklad práva a judikatury ze strany správního orgánu prvního stupně. Žalovaná se se k tomuto bodu nevyjádřila, tudíž je jeho rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Správní orgán prvního stupně nesprávně aplikoval čl. V. namísto čl. VI. judikátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 21/2010. Žalovaná se tomuto věnuje na str. 2 napadeného rozhodnutí zcela nesrozumitelně poukazem na totožnost osobních údajů přestupce na pokutovém bloku. V daném judikátu však nejde o totožnost údajů na pokutovém bloku, ale o totožnost osoby žalobce při spáchání přestupku. K bodu 2 odvolání, dle něhož správní orgán prvního stupně nesprávně hodnotil důkazy, žalobce poznamenal, že žalovaná pouze hodnotila vlastní důkazy, nikoliv žalobcem nabídnuté a tuto skutečnost přezkoumatelným způsobem neodůvodnila. Žalovaná nadále vycházela z toho, že osoba vydávající se za žalobce předložila platné doklady, které nebyly hlášeny jako odcizené, a dále na shodnost podpisů. Ohledně dokladů však nebylo prokázáno, zdali se jednalo o doklady pravé či kvalitní falzifikáty. Žalobce na zahraniční cesty běžně cestuje s pasem bez řidičského průkazu, tedy občanský a řidičský průkaz ponechává buď doma, nebo ve vozidle, takže k dokladům má přístup jak jeho rodina, tak spolupracovníci a bližší známí. Ke shodě podpisů žalobce uvádí, že se nejedná o jeho podpis, pouze se jej snažil někdo napodobit. Za tímto účelem žalobce navrhoval provedení znaleckého posudku, kdy mu však nebylo vyhověno. Žalovaná dále shrnula, že na základě pokutového bloku a úředního záznamu policisty, který však nebyl žalobci předložen k vyjádření, nepovažuje za účelné další dokazování provádět. Žalobce má za to, že nepředložením úředního záznamu došlo k porušení žalobcova práva vyjádřit se ke všem důkazům. Z jednání žalované je nepochybné, že se nachází v důkazní nouzi, což svědčí ve prospěch žadatelů o obnovu řízení. K bodu 3 odvolání s odkazem na odlišné stanovisko JUDr. Jaroslava Vlašína žalobce navrhl alternativní postup, který by mnohem rychleji vedl k cíli. K tomuto bodu se žalovaná nikterak nevyjádřila. Z uvedených důvodů žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a navrhuje, aby soud rozsudkem rozhodnutí žalované zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 22. 10. 2015 sdělila, že k tvrzení žalobce, že přestupek nespáchal, neboť se nacházel v zahraničí, odkazuje na prvostupňové i napadené rozhodnutí, kde se k tomuto správní orgány podrobně vyjádřily. Žalovaná má za dostatečně prokázané, že právě žalobce udělil souhlas s uložením pokuty v blokovém řízení. Tento závěr opírá o skutečnost, že na pokutovém bloku je uvedeno číslo občanského průkazu žalobce a číslo řidičského průkazu žalobce. Jako účelové žalovaná odmítá žalobcovo vysvětlení, že se někdo prokazoval dokonalými kopiemi jeho průkazů. Dle žalované, i kdyby někdo použil žalobcovu identitu, logicky nelze dojít k závěru, že by pokutu na místě zaplatil. Dále se jeví jako nereálné, aby osoba zneužívající žalobcovu identitu byla žalobci natolik podobná, aby si ji policista za denního světla mohl se žalobcem splést a zároveň byl podpis této osoby stejný jako podpis žalobce. Šetřením bylo zjištěno, že občanský ani řidičský průkaz žalobce nebyl odcizen či ztracen. Žalovaná též vylučuje pochybení policisty, neboť tento nemá k uvedenému žádný motiv, na rozdíl od žalobce, který dosáhl 12 bodů. K bodu č. 1 odvolání, jenž směřuje proti tomu, jakým způsobem žalovaná vykládala judikaturu Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu, žalovaná uvedla, že šlo konkrétně o nález Ústavního soudu ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 37/97. V odkaze na tento judikát však žalobce neuvedl souvislost, v níž by správní orgán prvního stupně měl nesprávně vycházet pouze z jazykového výkladu právní normy. Správní orgán prvního stupně nemohl z povahy věci pochybit při interpretaci právní normy, když ji ještě neinterpretoval. K poukazu na odlišné stanovisko JUDr. Jaroslava Vlašína žalovaná poznamenala, že se v prvé řadě cítí být vázána závěrečným výrokem usnesení rozšířeného senátu, neboť ten pro ni představuje většinový konsens při výkladu určité právní otázky. K nesprávné interpretaci bodu 33 usnesení Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 21/2010, kdy podle žalobce se na něj tento odstavec nevztahuje, neboť celý článek V. se týká situace, kdy pozdější žadatel o povolení obnovy řízení nerozporuje, že by pokutový blok podepsal, žalovaná s tímto názorem nesouhlasila. Podle ní lze interpretovat smysl odstavce 33 předmětného usnesení tak, že rozšířený senát zde uváděl jeden z předpokladů podporující závěr, že by v zásadě neměla být přípustná obnova blokového řízení. Obecně platí, že důkazní prostředky v čase ztrácí svoji hodnotu a vypovídací schopnost. Sám rozšířený senát nevyloučil platnost tohoto předpokladu i v jiných situacích. Použití rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 2. 2008, č. j. 3 As 58/2007-117, v prvostupňovém rozhodnutí, žalovaná interpretuje vztah tohoto rozsudku s usnesením sp. zn. 1 As 21/2010 tak, že obecně je obnova blokového řízení nepřípustná kromě případů, kdy žadatel s uložením pokuty v blokovém řízení neudělil souhlas. K tvrzení žalobce, že správní orgány hodnotily pouze vlastní a nikoliv žalobcem navržené důkazy, žalovaná uvádí následující. V první instanci správní orgán prvního stupně posuzoval žádost o povolení obnovy řízení, kterou žalobce žádnými důkazními prostředky nedoložil, proto je správní orgán prvního stupně ani nemohl hodnotit. Žalobce namítl, že jej správní orgán prvního stupně měl vyzvat dle § 37 odst. 3 správního řádu. Žádost žalobce však obsahovala všechny nezbytné náležitosti k tomu, aby o ní správní orgán prvního stupně mohl rozhodnout (srov. rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 3. 2012, č. j. 58 A 2/2011- 23). V druhé instanci žalovaná rozhodovala o odvolání proti zamítavému prvostupňovému rozhodnutí s tím, že žalobce k odvolání již předložil 3 listiny a pokladní doklad. Žalovaná má však za to, že žalobce nepochybně mohl uvedené listiny předložit již v řízení před první instancí, neboť odvolání podával dne 1. 12. 2014 a v zahraničí měl být v lednu 2012 (§ 84 odst. 4 správního řádu). Žalovaná přesto přihlédla k žalobcem předloženým listinám a shledala, že má za dostatečně prokázané, že pokutový blok žalobce podepsal. Tvrzení žalobce, že žalovaná neprovedla důkaz znaleckým posudkem, žalovaná odmítla s tím, že ze všech dostupných důkazních prostředků došla ke spolehlivému závěru, že právě žalobce pokutový blok podepsal. Navíc by jeho provedení bylo v rozporu se zásadou hospodárnosti správního řízení (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2009, sp. zn I. ÚS 118/09). Závěrem žalovaná uvádí, že úřední záznam zakročujícího policisty sice byl zmíněn v odůvodnění napadeného rozhodnutí, přesto je z odůvodnění jak rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, tak i napadeného rozhodnutí zřejmé, že se nejedná o podklad rozhodnutí, o nějž by byl opřen výrok rozhodnutí o zamítnutí žádosti o povolení obnovy řízení, resp. o zamítnutí podaného odvolání. Skutečnost, že žalobce souhlasil s uložením pokuty v blokovém řízení, prokazují i jiné důkazní prostředky. V prvé řadě se jedná o pokutový blok, na němž je uvedeno číslo občanského průkazu a číslo řidičského průkazu, přičemž policista při kontrole obou dokladů porovnává fotografie osoby. Možnost, že by policista nesprávně ověřil totožnost osoby ze dvou dokladů, zvláště když byla totožnost ověřována kolem poledne, se jeví jako nereálná. Zároveň z porovnání podpisů žalobce z pokutového bloku a podání žalobce nevyplývá žádná pochybnost o jejich neshodě. Vzhledem k výše uvedenému žalovaná navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Replika a duplika Žalobce k vyjádření žalované dne 24. 11. 2015 uvedl následující. K tvrzení žalované, že nemohla přezkoumávat pravomocné rozhodnutí vydané formou pokutového bloku je z jejího tvrzení zřejmé, že tak učinila. Žalobce ke své cestě v zahraničí doložil mnohem více důkazů, než jak tvrdí žalovaná. Žalovaná nesprávně chápe zásadu omezení koncentrace řízení, neboť se tato zásada vztahuje taktéž na obnovu blokového řízení. Dále žalobce nesouhlasí s bagatelizováním významu úředního záznamu jako podkladu pro vydání rozhodnutí. Žalobce též poukazuje na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 9. 2015, sp. zn. 6 As 114/2014, dle něhož body v bodovém hodnocení řidiče jsou trestem a nikoliv administrativním opatřením, avšak je zde porušena zásada ne bis in idem. Žalobce s tímto rozhodnutím polemizuje a nesouhlasí s jeho závěry. Dle jeho názoru by výše přidělených bodů měla být náležitě odůvodněna včetně specifikace formálního a materiálního znaku přestupku. Na pokutovém bloku měly být body uvedeny, jinak nesplňuje podmínku souladu se zákonem. Dále žalobce uvádí stejné argumenty jako v žalobě. Žalovaná ve vyjádření ze dne 29. 12. 2015 poukazuje na skutečnost, že námitka žalobce, zda se použije či nepoužije zásada koncentrace řízení, je bezpředmětná, když žalovaná vzala předmětné listiny a návrhy svědků v potaz. K úvahám žalobce ohledně usnesení č. j. 6 As 114/2014, žalovaná uvádí, že je pro daný případ nepřiléhavé, neboť nachází uplatnění v úkonech při záznamu bodů do registru řidičů, popř. v řízení o námitkách proti záznamu bodů do registru řidičů. Tyto úkony však nespadají do věcné příslušnosti žalované. Žalované dále není známa jakákoliv novelizace, která by byla ve prospěch žalobce a která by dopadala na řízení, jež je předmětem žaloby. Dále žalovaná setrvala na svém původním vyjádření. Dne 26. 1. 2016 byla soudu doručena druhá replika žalobce a dne 2. 2. 2016 vyjádření právní zástupkyně žalobce. Obě tato podání byla svým obsahem shodná, přičemž zde byly uplatněny totožné argumenty jako v předchozích vyjádřeních. Úvodem pouze žalobce dodal, že žalovanou ve své žádosti ze dne 20. 11. 2014 požádala, aby v souladu s dle jeho názoru vhodnějším a logičtějším odlišným stanoviskem soudce Nejvyššího správního soudu JUDr. Vlašína (sp. zn. 1 As 21/2010) řešila přednostně jako návrh na určení právního vztahu dle ust. § 142 správního řádu. Dále podotýká, že soud posuzuje žalobu k datu podání žaloby a k novým důvodům může přihlédnout pouze tehdy, nemohla-li takové důvody žalovaná spravedlivě uplatnit. Ohledně skutečnosti tvrzení žalovanou, že zaplacení pokuty 500 Kč žalobcem bylo dalším důvodem k zamítnutí žádosti, žalobce uvádí, že se jedná o nově uplatněný důvod zamítnutí této žádosti. K tomu žalovaná ve vyjádření ze dne 14. 3. 2016 podotkla, že žalobcovu žádost řešila v souladu s většinovým právním názorem uvedeném v usnesení sp. zn. 1 As 21/2010. K námitce uplatnění nového důvodu zamítnutí žádosti žalovaná poznamenala, že nehodlá rezignovat na zásadu materiální pravdy a zásadu zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností ani během žalobního řízení. Na svých závěrech setrvala jak strana žalobce ve vyjádření právní zástupkyně žalobce ze dne 4. 5. 2016 a podání žalobce označené jako třetí replika ze dne 5. 5. 2016, tak i žalovaná. V. Skutečnosti zjištěné ze správního spisu Ve správním spise je založena kopie pokutového bloku č. P série, sepsaného dne 11. 1. 2012. V části B bloku je uvedeno jméno a příjmení žalobce, rodné číslo žalobce, adresa místa pobytu a ověření totožnosti žalobce dle občanského průkazu (č.) a dle řidičského průkazu (č.). Přestupkové jednání je v bloku popsáno takto: „Dne 11. 1. 2012 v 12:50 hod, Brno., řidič voz., jízda na červenou, porušil ust, § 70 (2a) z. č. 362/2000 Sb.“ Celková výše uložené pokuty byla 500 Kč. Na závěr bloku je uveden podpis přestupce. Dne 1. 12. 2014 byla správnímu orgánu prvního stupně doručena žádost o obnovu řízení ve věci č. j. KRPB-10193-5/PŘ-2012-060210. Žalobce rekapituluje, že mu dne 13. 10. 2014 bylo od OD Hodonín doručeno oznámení o dosažení 12 bodů ze dne 29. 9. 2014. Dne 6. 11. 2014 žalobce nahlédl do spisu č. j. 340005/2014/ODaP/DSA/Ho a po jeho prostudování následně zjistil, že se v bodovém hodnocení nachází taktéž přestupek ze dne 11. 1. 2012, jehož se objektivně nemohl dopustit, neboť se ten daný den nacházel prokazatelně v zahraničí. Jako hlavní důvod zde žalobce uvedl, že se od 9. 1. 2012 do 13. 1. 2012 nacházel ve městě Walton On The Naze ve Velké Británii za účelem prezentace moravských vín v restauraci The Bathhouse. Jako důkazy žalobce uvádí zvací dopis, doklad o stravování ze dne 13. 1. 2012, čestné prohlášení p. D. G., výpověď svědků L. Š., M. Š., rodičů M. R. a I. R., J. R. a S. K. a porovnání podpisů na jednotlivých pokutových blocích. Žalobce se zde přiklání k odlišnému stanovisku JUDr. Vlašína k usnesení sp. zn. 1 As 21/2010, neboť dle jeho názoru je celé řízení o obnovení řízení neúčelné a neefektivní a žádá, aby jeho žádost byla posuzována současně jako návrh na určení právního vztahu podle § 142 správního řádu. Správní orgán prvního stupně o žádosti žalobce rozhodl dne 15. 1. 2015. Svůj zamítavý výrok odůvodnil tak, že z předmětného pokutového bloku vyplývá, že totožnost přestupce byla ověřena dle občanského průkazu č. a řidičského průkazu č.. Podle registru občanů nebyla hlášena ztráta či odcizení občanského průkazu č., který byl v době spáchání přestupku platný, stejně tak v případě řidičského průkazu č. nebyla hlášena ztráta či odcizení dle registru řidičů. Po porovnání podpisů na pokutovém bloku a doručeném podání se správní orgán prvního stupně neztotožnil s názorem žalobce, že se podpisy neshodují. Z tohoto důvodu nepovažoval správní orgán prvního stupně za nezbytné provádět další dokazování, které žalobce v žádosti uvedl, avšak nikterak neodůvodnil. K tomu správní orgán prvního stupně odkázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 21/2010. Dne 24. 2. 2015 zaslal žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí odvolání, k němuž přiložil potvrzení D. G. z hotelu The Bathhouse o tom, že zde byl žalobce ve dnech 9. 1. 2012 až 13. 1. 2012 ubytován. Žalobce nesouhlasil s interpretací usnesení sp. zn. 1 As 21/2010. Nejvyšší správní soud se zde v celém čl. V. vyjadřoval k problematice povolení obnovy řízení v případě udělení souhlasu s uložením pokuty v blokovém řízení, což není případ žalobce. Neboť se on nacházel v době spáchání přestupku v zahraničí, vztahuje se na něj čl. IV tohoto usnesení. Dále žalobce nesouhlasil s tím, jak správní orgán prvního stupně hodnotil důkazy navržené žalobcem. Žalovaná v napadeném rozhodnutí konstatuje, že totožnost žalobce byla ověřena dle jeho občanského a řidičského průkazu, přičemž nebyla hlášena na policii jejich ztráta či odcizení a oba doklady byly v době spáchání přestupku platné. Zároveň srovnáním podpisů žalobce na pokutovém bloku a podané žádosti o obnovu řízení bylo zjištěno, že jsou shodné. Další dokazování pro nadbytečnost nebylo provedeno. Žalovaná se s těmito závěry plně ztotožnila. Dodatečnou argumentaci žalobce považuje žalovaná za účelovou, neboť nevznikla jakákoliv pochybnost o ztotožnění žalobce a ani pochybnost, že jako přestupce skutečně s projednáním přestupku souhlasil. Vzhledem k tomu, že nevyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit. VI. Jednání před krajským soudem Ústní jednání ve věci se konalo před zdejším soudem dne 26. 10. 2016 v 09:00 hod. Zástupkyně žalobce na podané žalobě trvala a dodala, že zásadní žalobní námitkou je ta skutečnost, že žalovaná hodnotila pouze vlastní důkazy a nikoliv žalobcem nabídnuté důkazy. Dále uvedla, že žalobce neměl možnost se seznámit s podklady pro vydání rozhodnutí. Zástupkyně žalobce poukázala na to, že i Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že body jsou trestem, takže i stanovené body měly být na předmětném bloku uvedeny. Zástupce žalované odkázal na písemné vyjádření k žalobě. Zástupkyně žalobce navrhla vypracování znaleckého posudku znalcem z oboru grafologie, a to za účelem srovnání podpisu na bloku s dalšími podpisy žalobce. VII. Posouzení věci krajským soudem Soud konstatuje, že žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 s. ř. s., osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.) a jde o žalobu přípustnou (§ 65, § 68, § 70 s. ř. s.). V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. přezkoumal Krajský soud v Brně napadené rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházející jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Žaloba není důvodná. Předmětem posouzení v řízení o žalobě je zákonnost rozhodnutí správních orgánů o zamítnutí žádosti o obnovu řízení z důvodu, že žalobce udělil souhlas s projednáním věci v blokovém řízení. Podle § 84 odst. 1 a 2 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, v rozhodném znění (dále jen zákon o přestupcích), lze přestupek projednat uložením pokuty v blokovém řízení, jestliže je spolehlivě zjištěn, nestačí domluva a obviněný z přestupku je ochoten pokutu (§ 13 odst. 2) zaplatit. Proti uložení pokuty v blokovém řízení se nelze odvolat. Podle § 85 odst. 3 a 4 zákona o přestupcích nemůže-li pachatel přestupku zaplatit pokutu na místě, vydá se mu blok na pokutu na místě nezaplacenou s poučením o způsobu zaplacení pokuty, o lhůtě její splatnosti a o následcích nezaplacení pokuty. Převzetí tohoto bloku pachatel přestupku potvrdí. Pověřené osoby jsou povinny prokázat, že jsou oprávněny ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení. Na pokutových blocích vyznačí, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena. Podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu řízení před správním orgánem ukončené pravomocným rozhodnutím ve věci se na žádost účastníka obnoví, jestliže vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti nebo důkazy, které existovaly v době původního řízení a které účastník, jemuž jsou ku prospěchu, nemohl v původním řízení uplatnit, anebo se provedené důkazy ukázaly nepravdivými, a pokud tyto skutečnosti, důkazy nebo rozhodnutí mohou odůvodňovat jiné řešení otázky, jež byla předmětem rozhodování. Podle § 100 odst. 2 správního řádu účastník může podat žádost o obnovu řízení u kteréhokoliv správního orgánu, který ve věci rozhodoval, a to do 3 měsíců ode dne, kdy se o důvodu obnovy řízení dozvěděl, nejpozději však do 3 let ode dne právní moci rozhodnutí. Obnovy řízení se nemůže domáhat ten, kdo mohl důvod obnovy uplatnit v odvolacím řízení. O obnově řízení rozhoduje správní orgán, který ve věci rozhodl v posledním stupni. Podle § 100 odst. 6 věty třetí správního řádu rozhodnutí, jímž se žádost o obnovu řízení zamítá, se oznamuje pouze žadateli; ten proti němu může podat odvolání. Zda je možná obnova blokového řízení či je z povahy věci vyloučena v případě přestupku projednávaného v blokovém řízení se zabýval rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v usnesení ze dne 12. 3. 2013, č. j. 1 As 21/2010 - 65, dostupném na www.nssoud.cz, v němž judikoval, že „obnova řízení o uložení pokuty v blokovém řízení podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu nemůže přicházet v úvahu tehdy, když žadatel v žádosti o obnovu řízení nezpochybňuje svůj souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení a toliko brojí proti skutkovým zjištěním v něm učiněným. V takovém případě musí být žádost o obnovu řízení podle § 100 odst. 6 věty třetí správního řádu bez dalšího zamítnuta. Jiná situace však nastává, když žadatel v žádosti o obnovu řízení zpochybňuje svůj souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení. Při neudělení tohoto souhlasu totiž není splněna základní podmínka blokového řízení, v důsledku čehož nelze vycházet z toho, že obviněný z přestupku akceptoval skutková zjištění a z nich vyplývající právní kvalifikaci přestupku učiněné v blokovém řízení, vzdal se běžného správního řízení, a tudíž nemůže tyto závěry blokového řízení později zpochybňovat. Jestliže tedy žadatel v žádosti o obnovu řízení podané podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu zpochybní souhlas s uložením pokuty v blokovém řízení, musí při splnění ostatních podmínek pro obnovu řízení být provedeno šetření za účelem zjištění, zda tento souhlas skutečně udělil, či nikoliv. Žadatel o obnovu řízení může zpochybnit souhlas s uložením pokuty v blokovém řízení s odkazem na to, že skutek nespáchal a pokutový blok ve skutečnosti podepsala jiná osoba, která se legitimovala jeho osobním dokladem, jako tomu bylo v nyní projednávané věci. Záměna identity byla tvrzena a několikrát prokázána v trestním řízení (srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 7. 8. 2002, sp. zn. Tpjn 309/2001, publikované pod č. 57/2002 Sb. NS, P. Šámal: K postupu při záměně identity obžalovaného v pravomocném rozsudku, Právní rozhledy č. 6/2000, str. 255), takže řešení této problematiky má nepochybně význam i pro účely blokového řízení. Lze si však představit i případy zfalšování podpisu obviněného z přestupku, který jeho spáchání nepopřel, avšak dožadoval se projednání přestupku v běžném správním řízení. K zfalšování podpisu osoby uvedené na pokutovém bloku však dokonce může dojít i tehdy, když se žádný přestupek nestal nebo kdy nebyl ztotožněn jeho pachatel. Rozšířený senát dosud neřešil žádný případ zfalšovaného podpisu obviněného z přestupku na pokutovém bloku. Nicméně pro účely posouzení předložené právní otázky musí být i na takové případy pamatováno. Také v případě zfalšování podpisu osoby uvedené na pokutovém bloku je totiž nutné vycházet z toho, že tato osoba neudělila souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení a v důsledku toho jsou zpochybněna i skutková zjištění učiněná v tomto řízení.“ Žalobce tvrdí, že daný přestupek nespáchal a pokutový blok nepodepsal, neboť se na místě spáchání přestupku nemohl nacházet z důvodu zahraniční cesty. Žalobce uvedl, že v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí správnímu orgánu prvního stupně vytknul, že provedl nesprávný výklad judikatury, když citoval odst. 33 usnesení č. j. 1 As A 21/2010-65 ohledně kvality důkazu. Soud v této věci dává žalobci za pravdu, že se žalovaná k této problematice nikterak nevyjádřila, avšak svým rozhodnutím odkázala na prvostupňové rozhodnutí, neboť se s jeho obsahem ztotožnila. Je sice pravdou, že citace odst. 33 předmětného usnesení se vztahuje k části, ve které Nejvyšší správní soud hodnotí situaci, kdy je podána žádost o obnovu řízení při souhlasu s uložením pokuty v blokovém řízení. Dle žalobce situace nedopadá na jeho případ, neboť ten tvrdí, že souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení neučinil. Citace se vztahuje ke druhé variantě, jež Nejvyšší správní soud v rámci svého rozhodnutí rozlišuje, a to k situaci, kdy přestupce souhlas s projednáním přestupku udělil. Žalovaná však po celou dobu řízení má za to, že žalobce souhlas s projednáním přestupku v blokovém řízení udělil. Soud je toho názoru, že tato skutečnost nemohla mít vliv na průběh správního řízení. Nevhodné použití judikatury v zásadě nemusí mít vliv na zjištění skutkových okolností. Dále žalobce rozporuje hodnocení důkazů ze strany správních orgánů. Žalobce namítá, že žalovaná neprovedla jím navrhované důkazy. Žalovaná konstatovala, že skutkový stav má za zcela prokázaný, tudíž provedení dalších důkazů nepovažuje za účelné pro jejich nadbytečnost. Soud odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2009, sp. zn. I. ÚS 118/09 , který vyjmenovává celkem 3 varianty, kdy je možno důkaz neprovést, jsou jimi důkaz, který nemá relevantní souvislost s předmětem řízení, důkaz, který není s to ani ověřit ani vyvrátit tvrzenou skutečnost a důkaz nadbytečný. V tomto ohledu soud připomíná závěry rozsudku Nejvyššího správního ze dne 16. 2. 2005, č. j. A 6/2003-44, č. 1038/2007 Sb. NSS: „Dokazování ve správním řízení nestojí na legální teorii důkazní, která by předepisovala správním orgánům, jakou váhu kterým důkazům mají přikládat, jakého důkazu je k prokázání té či oné skutečnosti zapotřebí, nebo jaký počet důkazů je nezbytný k prokázání skutečnosti, která je předmětem dokazování. Dokazování i ve správním řízení ovládá zásada volného hodnocení důkazů.“ Zásada volného hodnocení důkazů, která je zakotvena zejména v § 50 odst. 4 správního řádu, dává prostor správnímu orgánu, aby sám vyhodnotil, které důkazy jsou pro jeho závěry rozhodující a které nikoliv. To se v souladu se zásadou materiální pravdy musí dít tak, aby byl zjištěn stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Jedná se o stav, kdy je zjištěn dostatečně jednoznačný, vzájemně provázaný a vnitřně nerozporný soubor dílčích informací, které nahlíženy jako celek nemohou vést k jinému závěru (srov. k tomu usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2014, č. j. 5 As 126/2011-68). Správní orgány v nyní projednávané věci těmto požadavkům dostály, aniž by vznikla pochybnost o tom, že žalobce příslušný přestupek spáchal. Správní orgán prvního stupně se ve svém rozhodnutí vyjádřil ke všem návrhům na dokazování a vysvětlil, z jakých důkazů při právním hodnocení skutku vycházel a proč. Rozhodujícími důkazy byly podpisy žalobce na pokutovém bloku a žádosti o obnovu řízení a pokutový blok samotný, na němž je žalobce ztotožněn dle občanského a řidičského průkazu, jejichž ztráta či odcizení nebyly hlášeny. Dokazování, jež proběhlo v nyní posuzovaném správním řízení, tedy splňuje veškeré zákonné i judikatorní požadavky na ně kladené. Žalobcem navrhované důkazy byly posouzeny jako nadbytečné. Soud se zde ztotožňuje s žalovaným, jenž považuje za stěžejní důkaz skutečnost, že policisté, o jejichž věrohodnosti zde nejsou pochyby, ztotožnili podobnost žalobce s fotografiemi na občanském a řidičském průkazu. Jak také žalovaný správně uvedl, z napadených rozhodnutí je zjevné, že v případě úředního záznamu se nejedná o podklad rozhodnutí, o nějž by byl opřen výrok rozhodnutí o zamítnutí žádosti o povolení obnovy řízení, resp. o zamítnutí podaného odvolání. K doplnění výše uvedeného soud na tomto místě odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 162/2013, dle kterého „[m]ateriální korektiv (důvod pro obnovu řízení) má chránit zájem na hospodárnosti řízení a zachování právní jistoty. Jeho úkolem je zcela zjevně odfiltrovat ty případy, kde je již při prvotním posouzení žádosti o obnovu řízení zřejmé, že obnovené řízení by objektivně nemohlo přinést změnu přijatého řešení. Tam, kde nelze takto kategorický závěr bez složitějšího dokazování učinit, jeví se obecně vhodnější obnovu řízení připustit a s předloženými tvrzeními a důkazy se vyrovnat v rámci obnoveného řízení.“ V této konkrétní věci se nejdříve Nejvyšší správní soud obecně vypořádává s důvody pro obnovu řízení, které je třeba zkoumat podle dvou kritérií: „1) formálního, tedy zda jde v daném případě o nové skutečnosti nebo důkazy, zda tyto skutečnosti existovaly v době původního řízení a zda je stěžovatel nemohl v původním řízení uplatnit; a 2) materiálního, tedy zda tyto skutečnosti nebo důkazy mohou vést k jinému rozhodnutí ve věci.“ Další námitkou žalobce je, že měl v daném řízení postupovat dle odlišného stanoviska JUDr. Vlašína k usnesení č. j. 1 As 21/2010-64. Dle § 55a s. ř. s. člen senátu Nejvyššího správního soudu ve složení podle § 16 odst. 2 písm. a) a odst. 3, který s rozhodnutím senátu nebo s jeho odůvodněním nesouhlasí, má právo, aby jeho odlišné stanovisko bylo uvedeno v protokolu o hlasování a aby byly důvody jeho nesouhlasu připojeny k vyhotovení písemného rozhodnutí s uvedením jeho jména. Odlišné stanovisko přehlasovaného člena soudního senátu nebo pléna k přijatému rozhodnutí slouží pouze k vyjádření právního názoru, na přijaté rozhodnutí však nemá zásadní vliv a nikterak neovlivňuje jeho závaznost. Správní orgány tak postupovaly zákonně, když postupovaly dle názoru rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu. K námitce, že i přidělené body jsou trestem a měly by být značeny na pokutovém bloku, uvádí soud následující. Podle ust. § 123c odst. 1 zákona o silničním provozu řidiči motorového vozidla, kterému byla příslušným orgánem uložena sankce za přestupek, sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, nebo mu byl uložen kázeňský trest za jednání mající znaky přestupku anebo mu byl soudem uložen trest za trestný čin nebo jehož trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno nebo u něhož bylo rozhodnuto o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání, a přestupek, jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, jednání mající znaky přestupku anebo trestný čin, za který mu byl uložen trest nebo pro nějž bylo trestní řízení vedeno, spáchal jednáním zařazeným do bodového hodnocení, se zaznamená v registru řidičů stanovený počet bodů. Podle odst. 2 cit. ust. záznam v registru řidičů provede příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností ke dni uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, rozhodnutí o uložení sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku anebo rozhodnutí, kterým se ukládá trest za trestný čin, nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání, a to nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno a) oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení, b) rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, rozhodnutí o uložení sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise anebo rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku, nebo c) rozhodnutí, kterým byl uložen trest za trestný čin, d) rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání. Podle odst. 3 písm. a) cit. ust. oznámení nebo rozhodnutí uvedená v odstavci 2 příslušnému obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností doručí policie nebo obecní policie, jde-li o oznámení uvedené v odstavci 2 písm. a), a to do 3 pracovních dnů ode dne uložení pokuty v blokovém řízení. Podle ust. § 13 zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, policista je povinen před provedením úkonu poučit osobu dotčenou úkonem o právních důvodech provedení úkonu, a jde-li o úkon spojený se zásahem do práv nebo svobod osoby, také o jejích právech a povinnostech. Pokud poučení brání povaha a okolnosti úkonu, poučí nebo zajistí toto poučení ihned, jakmile to okolnosti dovolí. Jak tedy vyplývá z dikce zákona, sankce za přestupek spáchaný jednáním zařazeným do bodového hodnocení zaznamenává do registru řidičů příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností. Přidělování bodů tak nespadá do pravomoci Policie České republiky. Pokud tato činnost není v kompetenci policie, nemůže jim náležet povinností oznamovat počet bodů udělovaných za spáchání přestupku, popř. je zaznamenávat do bloku. VIII. Závěr a náklady řízení Krajský soud na základě shora provedeného posouzení žalobních námitek dospěl k závěru, že tyto nejsou důvodné, a proto žalobu podle ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 60 s. ř. s., podle kterého nestanoví- li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.

Poučení