41 A 43/2024 – 43

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Lenky Oulíkové a soudců Martiny Kotouček Mikoláškové a Richarda Galise ve věci navrhovatelky: Mgr. P. K., bytem X, zastoupená advokátkou JUDr. Monikou Novotnou, sídlem Platnéřská 191/2, Praha, proti odpůrcům:

1. Krajský úřad Středočeského kraje, sídlem Zborovská 81/11, Praha, 2. SPD, Trikolora a PRO, za které jedná zmocněnkyně Mgr. M. Z., bytem X, 3. STAČILO! – SPOJENÁ LEVICE KSČM, ČSSD A ČSNS koalice Komunistické strany Čech a Moravy, ČSSD – České suverenity sociální demokracie a České strany národně sociální, za které jedná zmocněnec C. S., bytem X, 4. ANO 2011, za které jedná zmocněnkyně J. F., bytem X, 5. STAROSTOVÉ A NEZÁVISLÍ, za které jedná zmocněnkyně E. M., bytem X, 6. SPOLU (ODS + TOP 09 + KDU–ČSL), za které jedná zmocněnec Bc. L. T. P., bytem X, o návrhu na neplatnost voleb do Zastupitelstva Středočeského kraje konaných ve dnech 20. a 21. 9. 2024, takto:

Výrok

I. Návrh se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Vymezení věci a obsah podání účastníků 1. Navrhovatelka se podáním doručeným soudu dne 27. 9. 2024 domáhala podle § 90 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), rozhodnutí o neplatnosti volby všech zvolených kandidátů a jejich případných náhradníků odpůrce 2 ve volbách do Zastupitelstva Středočeského kraje konaných ve dnech 20. a 21. 9. 2024.

2. Navrhovatelka uvedla, že je volička zapsaná ve stálém seznamu voličů vedeném obecním úřadem Vrané nad Vltavou, Středočeský kraj. Tvrdila, že v důsledku jednání odpůrce 2 se volby konaly způsobem, který je v demokratickém právním státě neakceptovatelný. Bylo porušeno právo navrhovatelky a občanů Středočeského kraje na život v demokratickém právním státě; právo na to, aby se soutěž politických stran konala za podmínek respektujících demokratické principy a odmítajících násilí jako prostředek k prosazování svých zájmů; ústavní princip, že základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení; a právo každého, aby byla zachována jeho důstojnost. Porušení volební kampaně došlo použitím: – plakátů se zakrváceným mužem černé pleti s nožem a nápisem „Nedostatky ve zdravotnictví nevyřeší ‚chirurgové‘ z dovozu“; – plakátů s vyobrazením romských dětí, které kouří, s nápisem „Říkají, ať chodíme do školy, ale naši to maj´ na háku …“; – agresivní rétorikou proti očkování a proti vládě; – plakátů s vyobrazením „normální“ rodiny a nápisem „Vládo promiň, ale my věříme v rodinu, práci, národ a Panenku Marii“; – pexesa pro děti, na němž dochází ke škrcení premiéra „DRAHOTY“, píchání do něj vidlemi, kopání do něj apod. Toto pexeso bylo rozdáváno dětem a jejich rodičům (voličům) na stáncích SPD. Voliči se měli natočit nebo vyfotit při hraní tohoto pexesa a mohli za to získat iPhone 15 Pro; – spotu „ZATOČÍME S DRAHOTOU!“, v němž dochází ke škrcení a kopání do premiéra „DRAHOTY“; – komiksu „ZATOČÍME S DRAHOTOU!“, který je v podobném vyznění jako pexeso a spot; – obsahu novin „Na vlastní oči“, které obsahují útoky proti LGBT komunitě, jež je přirovnávána k úchylům, a větu (dle navrhovatelky „jak vystřiženou z učebnice národního socialismu“) „Nové Čechy, Moravany a Slezany si porodíme, nemusíme dovážet cizince!“. Rovněž se v nich píše o „Kladivu na nepřizpůsobivé“. Tyto noviny byly distribuovány do schránek voličů v počtu 490 000 ks a byly rozdávány na petičních stáncích SPD. Volební kampaň byla vedena jako celostátní a prezentována v televizi a na internetových stránkách politické strany SPD.

3. Navrhovatelka dále tvrdí, že docházelo k propagaci nenávistných volebních materiálů prostřednictvím billboardů a vylepováním letáků na veřejných prostranstvích. Nejvýraznější bylo „natáčení spotů“ na Václavském náměstí v Praze dne 5. 9. 2024, kde byly umístěny billboardy s vizuály. Způsob vedení volební kampaně je naprosto neslučitelný s hodnotami demokratického právního státu, nebezpečný a neodpovědný vůči občanům. Kampaň vyvolávala mezi občany silný pocit strachu, xenofobie, homofobie, působila rasisticky a propagovala prvky násilí jako řešení problémů. Obsahovala i prvky, které lze označit za typické pro nacistickou ideologii. Chování odpůrce 2 podstatně vybočilo z demokratických pravidel a ovlivnilo celkový průběh voleb do Zastupitelstva Středočeského kraje. Došlo tak k hrubému ovlivnění výsledků voleb kandidátů kandidujících za odpůrce 2. I kdyby k hrubému ovlivnění výsledků volby nedošlo, došlo k hrubému narušení ústavních principů, zejména k ohrožení práva navrhovatelky žít v demokratickém právním státě.

4. Odpůrce 1 v pozici příslušného volebního orgánu, který vyhlašuje výsledek voleb [§ 90 odst. 2 s. ř. s. ve spojení s § 11 odst. 1 písm. g) zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů] ve vyjádření k návrhu uvedl, že navrhovatelka je vedena ve stálém seznamu voličů vedeném obecním úřadem Vrané nad Vltavou, Středočeský kraj. Dále uvedl, že oblast volební kampaně spadá mimo jeho působnost. Zákon mu nedává možnost regulovat hranice volební kampaně v otázkách vyvolání pocitu strachu, xenofobie, homofobie, rasismu apod. Nedisponuje ani objektivními podklady, ze kterých by bylo možno odvodit míru ovlivnění hlasování.

5. K návrhu se dále vyjádřilo jako člen odpůrce 2 politické hnutí Svoboda a přímá demokracie (SPD). Návrh považovalo za nedůvodný. Podle SPD z návrhu neplyne, jak se měl odpůrce 2 dopustit v jednotlivých bodech protizákonného jednání. Návrh neobsahuje ani tvrzení nebo důkazy prokazující vliv volební kampaně na výsledek voleb. Podle SPD zde není dána příčinná souvislost mezi údajným porušením předpisů a volebními výsledky a není splněn požadavek zásadního zpochybnění volebních výsledků, který plyne z ustálené judikatury Ústavního soudu. Uvádí, že cílem volební kampaně bylo vzbudit pozornost voličů. Volební plakáty byly alegorií (satirou) vycházející z veřejně dostupných statistických informací jako reakce na dění v Evropě a České republice, zejména na migrační politiku, Green Deal, zdražování, situaci ve vyloučených lokalitách, důsledky onemocnění COVID–19, a jako snaha upozornit na to, že se hnutí zaměřuje na pomoc rodinám s dětmi.

6. Ostatní odpůrci se k návrhu nevyjádřili. Splnění procesních podmínek 7. Podle § 90 odst. 1 s. ř. s. za podmínek stanovených zvláštními zákony se může občan, politická strana nebo nezávislý kandidát anebo sdružení nezávislých kandidátů a sdružení politických stran nebo politických hnutí a nezávislých kandidátů návrhem domáhat rozhodnutí soudu o neplatnosti voleb nebo neplatnosti hlasování anebo neplatnosti volby kandidáta.

8. Soud předně uvádí, že řízení podle § 90 s. ř. s. nelze považovat za samostatná řízení, ale o výrokové varianty téhož. Judikatura ve volebních věcech připouští za určitých podmínek propustnost mezi jednotlivými subtypy řízení ve volebním soudnictví a umožňuje, aby si soud sám v rámci jednoho a téhož řízení petit překvalifikoval [viz např. usnesení Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 20. 11. 2014, č. j. Vol 23/2014–110, bod 12].

9. Navrhovatelka se v návrhu domáhala vyslovení neplatnosti volby všech zvolených kandidátů a náhradníků odpůrce 2 ve volbách do Zastupitelstva Středočeského kraje konaných ve dnech 20. a 21. 9. 2024. Podstata návrhu se opírá o protiústavní a nezákonný způsob vedení volební kampaně odpůrcem 2.

10. Jak vyložil zdejší soud již v rozsudku ze dne 6. 11. 2012, č. j. 50 A 22/2012–44, č. 2818/2013 Sb. NSS, návrhem na neplatnost volby kandidáta je třeba rozumět volební stížnost založenou na tvrzení, které by v případě své pravdivosti vyžadovalo pouze zásah soudu spočívající v novém sečtení odevzdaných hlasů a (v souladu s odevzdanými hlasy) správném stanovení kandidátů, kteří získali na základě hlasů voličů mandát. Rozhodnutím soudu o neplatnosti volby kandidáta je konstatování, že konkrétní osoba na základě odevzdaných hlasů mandát nezískala a (vyplynou–li pro to v řízení před soudem dostatečná skutková zjištění) že naopak tento mandát získala jiná osoba. Návrhem na neplatnost hlasování je návrh poukazující na nezákonnost, kterou by bylo možné odstranit pouze opakovaným hlasováním, tj. opakovaným projevem vůle voličů ve volebních místnostech. Návrhem na neplatnost voleb je návrh poukazující na takovou nezákonnost, jejíž odstranění by vyžadovalo opakování volebního procesu jako celku včetně volební kampaně, popř. dalších činností předcházejících hlasování, aby volič měl možnost si učinit nový názor a svobodně zformulovat svou vůli. Tento typ návrhů tak bude směřovat především na případy nezákonných zásahů do svobody vůle voliče, jako jsou případy podplácení voličů, ale i na případy porušení zásad volební kampaně.

11. V návrhu je v tomto případě namítáno takové porušení, jehož odstranění by v případě důvodnosti návrhu vyžadovalo opakování volebního procesu jako celku včetně volební kampaně, aby voliči měli možnost si učinit nový názor a svobodně zformulovat svou vůli, a to včetně zvážení informace o tom, že v minulosti proběhlo nepřípustné ovlivňování vůle voličů a kdo za ně byl odpovědný. Pouze tak by bylo možné docílit toho, že občané jako zdroj veřejné moci vyjádří svůj názor na jejím ustavení cestou svobodných a demokratických voleb. Z tohoto důvodu soud k návrhu přistoupil jako k návrhu na vyslovení neplatnosti voleb, a proto jako s účastníky řízení jednal s politickými subjekty, na jejichž kandidátních listinách byli uvedeni zvolení kandidáti (srov. přiměřeně usnesení NSS ze dne 20. 11. 2014, č. j. Vol 23/2014–110, a nález Ústavního soudu ze dne 27. 3. 2019, sp. zn. III. ÚS 35/19).

12. Soud ověřil, že návrh byl podán včas (§ 53 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev krajů), osobou k tomu oprávněnou (§ 60 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev krajů), k soudu věcně i místně příslušnému a splňuje všechny formální náležitosti na něj kladené. Soud proto přistoupil k jeho věcnému projednání. O návrhu rozhodl bez nařízení jednání (§ 90 odst. 3 věta druhá s. ř. s.). Posouzení věci soudem 13. Podle § 53 odst. 1 zákona o volbách do zastupitelstev krajů podáním návrhu na neplatnost hlasování, neplatnost voleb nebo neplatnost volby kandidáta se může domáhat ochrany soudu každý občan zapsaný do seznamu voličů ve volebním okrsku, kde byl člen zastupitelstva kraje volen, jakož i každá politická strana, politické hnutí nebo koalice, jejíž kandidátní listina byla zaregistrována pro volby do tohoto zastupitelstva. Podle odstavce 3 citovaného ustanovení návrh na neplatnost voleb může podat navrhovatel, má–li za to, že byla porušena ustanovení tohoto zákona způsobem, který hrubě ovlivnil výsledky voleb.

14. Tvrzení navrhovatelky se týkají vedení volební kampaně odpůrcem 2. Podle § 56a odst. 4 zákona o volbách do zastupitelstev krajů volební kampaň musí probíhat čestně a poctivě, zejména nesmí být o kandidátech a kandidujících politických stranách, politických hnutích nebo koalicích zveřejňovány nepravdivé údaje.

15. Ustálená judikatura Ústavního soudu vychází z demokratického principu legitimity veřejné moci, podle něhož je lid jejím zdrojem a v této roli se podílí na jejím ustavování cestou svobodných a demokratických voleb (čl. 1 odst. 1 a čl. 2 odst. 1 Ústavy). Pro volební soudnictví proto platí vyvratitelná domněnka, že volební výsledek odpovídá vůli voličů. Předložit důkazy k jejímu vyvrácení je povinností toho, kdo volební pochybení namítá (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 73/04). Řízení ve věcech volebního soudnictví vychází z ústavního principu ochrany rozhodnutí, které vzešlo z vůle většiny vyjádřené svobodným rozhodováním a respektujícím práva menšiny. Úprava ověřování voleb je založena na předpokladu objektivní příčinné souvislosti mezi volební vadou a složením zastupitelského sboru nebo alespoň možné příčinné souvislosti (princip potenciální kauzality), přičemž možnou příčinnou souvislost nelze vykládat jako pouhou abstraktní možnost. Z čl. 21 odst. 4 Listiny základních práv a svobod vyplývá právo zvoleného kandidáta na nerušený výkon funkce po stanovené časové období. Rozhodnutí voličů může soudní moc změnit jen ve výjimečných případech, kdy vady volebního procesu způsobily nebo mohly prokazatelně způsobit, že by voliči rozhodli jinak a byl by zvolen jiný kandidát (viz např. nálezy Ústavního soudu ze dne 26. 1. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 73/04, a ze dne 10. 2. 2015, sp. zn. III. ÚS 3673/14).

16. Judikatura NSS (srov. např. usnesení ze dne 2. 7. 2004, č. j. Vol 6/2004–12, č. 354/2004 Sb. NSS), vymezila v obecné rovině tři základní předpoklady pro vyhovění volební stížnosti: 1. nezákonnost, tzn. porušení některých ustanovení volebního zákona, popř. zákonů souvisejících; 2. vztah mezi touto nezákonností a zvolením kandidátů, jejichž zvolení je napadeno volební stížností a 3. zásadní intenzita této protizákonnosti, která ve svých důsledcích musí přinejmenším výrazně zpochybňovat volbu kandidátů. Podmínky pro vyhovění volební stížnosti byly dále zpřísněny novelou volebních zákonů provedenou zákonem č. 322/2016 Sb. Zásah volebního soudu již není podmíněn pouhou potencialitou vlivu zjištěné protizákonnosti na výsledek voleb, hlasování či volby kandidáta, nýbrž je nutné, aby porušení zákona výsledek skutečně ovlivnilo, a to hrubým způsobem (v podrobnostech viz body 19 až 23 usnesení NSS ze dne 15. 2. 2018, č. j. Vol 16/2018–33).

17. Soud na základě výše uvedených východisek posuzoval, zda navrhovatelka tvrdila a prokázala, že došlo k takovému porušení ustanovení o vedení volební kampaně odpůrcem 2, které hrubě ovlivnilo výsledek volebního procesu.

18. Soud opakuje, že pro volební soudnictví platí vyvratitelná domněnka, že volební výsledek odpovídá vůli voličů, a předložit důkazy k jejímu vyvrácení je povinností toho, kdo volební pochybení namítá. Navrhovatele ve volebních věcech tíží břemeno tvrzení a břemeno důkazní. V nyní projednávané věci je zásadní, že navrhovatelka ve svém návrhu konkrétně netvrdila, jakým způsobem v důsledku volební kampaně měl být výsledek voleb ovlivněn, a k prokázání vlivu kampaně na výsledek voleb neoznačila žádné důkazy. Konkrétní tvrzení a související důkazní návrhy navrhovatelky se zaměřují pouze na to, jakým způsobem a kde kampaň odpůrce 2 probíhala a že byla předmětem diskuse v médiích. Vztahují se tedy pouze k otázce, zda došlo k nezákonnosti (první ze shora uvedených předpokladů). Pokud jde o vliv namítaného jednání odpůrce 2, navrhovatelka se omezila pouze na zcela obecnou zmínku, že jednání odpůrce 2 „vybočilo z demokratických pravidel a ovlivnilo tak celkový průběh voleb“ a že „došlo k hrubému ovlivnění výsledku voleb kandidátů“ odpůrce 2. Žádné konkrétní tvrzení o tom, jak měla namítaná nezákonnost volební kampaně ovlivnit projev vůle voličů a promítnout se ve výsledcích voleb, však navrhovatelka nepředestřela, a nenavrhla k této otázce žádné důkazy. Spolu s návrhem předložené listiny (fotodokumentace kampaně, články z médií), odkazy na internetové stránky a na televizní vystoupení představitelů SPD jsou z doby před konáním voleb, týkají se průběhu kampaně, případně diskuse o ní, a nic nevypovídají o konkrétním vlivu volební kampaně odpůrce 2 na výsledek voleb.

19. Namítaná nezákonnost volební kampaně odpůrce 2 přitom nepředstavuje takovou vadu volebního procesu, která by již ze své podstaty bez dalšího byla způsobilá zpochybnit výsledek voleb jakožto projev skutečné a svobodné vůle voličů.

20. V této souvislosti lze připomenout, že ani zjevně závažný „faul“ ve volební kampani nemusí volební výsledek výrazněji ovlivnit, pokud na něj mohou ostatní kandidující subjekty přiměřeným způsobem odpovědět a v konečném důsledku z toho třeba nakonec i politicky profitovat (viz usnesení NSS ze dne 26. 6. 2006, č. j. Vol 5/2006–37, č. 944/2006 Sb. NSS, a ze dne 18. 2. 2013, č. j. Vol 44/2013–72). Sama navrhovatelka přitom poukazuje na to, že volební kampaň probíhala již v srpnu 2024 a byla podrobena široké veřejné diskusi a kritice. Ostatní kandidující subjekty tak měly možnost k ní zaujmout postoj (srov. obdobně usnesení NSS ze dne 18. 2. 2013, č. j. Vol 44/2013–72). Je primárně úkolem zbylých kandidujících subjektů, aby se v rámci politického boje proti volební kampani vymezily, a pokusily se jí v mezích své čestné a poctivé volební kampaně využít ve svůj prospěch. Voliči měli přitom zachovánu možnost přístupu k různým informacím a názorům, mezi nimiž si mohli svobodně vybrat. Navrhovatelka neuvádí a neprokazuje žádnou okolnost, která by nasvědčovala opaku, tedy že by se občané v důsledku vystavení volební kampani odpůrce 2 nemohli v konečném důsledku svobodně rozmyslet, jak naloží se svým hlasem. Jak uvedl NSS v usnesení ze dne 13. 2. 2018, č. j. Vol 26/2018–23: „Za takové situace je třeba respektovat svobodný výkon volebního práva každým z voličů spojený s jeho odpovědností za vlastní volbu. Jiný přístup by ve svých důsledcích vedl k tomu, že by výsledek volby neurčovali voliči, nýbrž soudci. Tím by však byla popřena povaha České republiky jako demokratického právního státu založená na úctě k právům a svobodám člověka a občana (čl. 1 odst. 1 Ústavy), v níž je lid zdrojem veškeré státní moci a zdrojem legitimity všech státních orgánů, prezidenta republiky nevyjímaje (čl. 2 odst. 1 Ústavy).“ 21. Ústavní soud již v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 73/04 vysvětlil, že české volební soudnictví nezná absolutní vady volebního řízení, tj. takové porušení ustanovení volebního předpisu, které by mělo za následek automatické zrušení voleb, volby kandidáta nebo hlasování. Všechny možné vady a pochybení je v tomto smyslu třeba považovat za relativní a jejich význam je třeba poměřovat jejich dopadem na výsledek voleb do zastupitelského orgánu jako takového nebo na výsledek volby konkrétního kandidáta, popř. na výsledek hlasování, a to podle principu proporcionality. Zrušení voleb nelze brát jako trest za porušení volebních předpisů, nýbrž jako prostředek k zajištění legitimity zvoleného orgánu. Namítá–li tedy stěžovatelka, že by s určitým způsobem vedení kampaně mělo být spojeno automatické vyloučení z voleb, je třeba konstatovat, že zákon o volbách do zastupitelstev krajů ani jiný zákon nespojuje s porušením pravidel volební kampaně ztrátu volitelnosti, ani neumožňuje vyslovit neplatnost volby určitého kandidáta jako sankci za takové porušení. Smyslem následného volebního přezkumu není zajištění řádného průběhu volební kampaně, ale umožnit odstranit takové narušení volebního procesu, které mohlo ovlivnit jeho výsledky. Argumentace navrhovatelky, že nesoulad volební kampaně odpůrce 2 s ústavními principy by měl z voleb diskvalifikovat kandidáty uvedené na jeho kandidátní listině, je tedy lichá, neboť takový druh sankce platná právní úprava nezná.

22. Byť lze v obecné rovině souhlasit s navrhovatelkou, že projevy rasismu, diskriminace či vybízení k násilí do volební kampaně v demokratickém právním státě nepatří, soud se s ohledem na výše uvedené věcně nezabýval hodnocením zákonnosti jednotlivých projevů volební kampaně odpůrce 2, neboť s ohledem na chybějící konkrétní tvrzení a důkazní návrhy nelze dospět k závěru, že namítané porušení pravidel volební kampaně, i pokud by k němu došlo, hrubě ovlivnilo výsledky voleb.

23. Soud tedy shrnuje, že návrh shledal nedůvodným, protože navrhovatelka netvrdila a neprokázala, jak se namítaná nezákonnost volební kampaně odpůrce 2 měla promítnout do výsledku voleb do Zastupitelstva Středočeského kraje.

24. K navrhovatelčině tvrzení, že má jako volička právo na to, aby byla volební kampaň vedena čestně, poctivě a v mezích Ústavy, soud dodává, že smyslem soudního přezkumu voleb je především zajistit objektivnost výsledků voleb. Právě proto je pro závěr o důvodnosti volební stížnosti nutné, aby byla zákonná pravidla upravující volební proces porušena takovým způsobem, který hrubě ovlivnil volební výsledek (viz např. bod 14 usnesení NSS ze dne 10. 7. 2024, č. j. Vol 17/2024–59).

25. Pokud navrhovatelka namítá, že volební kampaň ovlivňuje atmosféru ve společnosti a posouvá morální hranice, soud připomíná, že úkolem volebního soudu je pouze přezkum regulérnosti hlasování, voleb či volby kandidátů, nikoli hodnocení stavu společenské debaty či politického programu jednotlivých stran (srov. usnesení NSS ze dne 16. 11. 2017, č. j. Vol 11/2017–22 a č. j. Vol 12/2017–33). Současně je třeba připomenout, že způsob vedení volební kampaně může být podroben přezkumu i prizmaty trestního práva. Jak konstatoval NSS v usnesení ze dne 18. 2. 2013, č. j. Vol 44/2013–72, i v období volební kampaně „si všichni její aktéři musí být neustále vědomi toho, že se mohou dopustit porušení řady právních předpisů nejen z oblasti volebního práva, ale také správního, občanského, mediálního či dokonce trestního práva. Posláním volebního soudu není zastávat pozici jakéhosi monopolního ochránce korektnosti celého volebního procesu. Tento úkol přísluší i jiným orgánům veřejné moci a je věcí jednotlivých kandidátů a koneckonců i voličů, aby se svým aktivním jednáním zasazovali o férovost voleb. Možnosti volebního soudu jsou totiž poměrně limitované: jeho pravomocí je pouze rozhodnout o neplatnosti voleb, což je natolik závažný zásah do projevené vůle voličů, že k němu lze přistoupit pouze ve výjimečných případech.“ 26. Argumentace navrhovatelky chybějícím zákonným zakotvením kontroly průběhu volební kampaně ještě před samotným rozhodnutím voličů může být podnětem k veřejné diskusi ohledně přijetí takové úpravy de lege ferenda, nemůže však být bez dalšího důvodem k zásahu do volebního výsledku, aniž by byly splněny zákonné podmínky (viz usnesení zdejšího soudu ze dne 21. 10. 2022, č. j. 51 A 69/2022–66, a navazující usnesení Ústavního soudu ze dne 6. 12. 2022, sp. zn. IV. ÚS 2981/22). Závěr a náklady řízení 27. S ohledem na výše uvedené soud návrh jako nedůvodný zamítl.

28. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 93 odst. 4 s. ř. s., podle nějž v řízení o neplatnosti voleb, neplatnosti hlasování nebo neplatnosti volby kandidáta nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.