41 A 44/2015 - 32

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce P.P., ….., proti žalovanému Krajskému úřadu Zlínského kraje, se sídlem Tomáše Bati 21, Zlín, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 5. 2015, č. j. KUZL- 27311/2015, sp. zn. ……, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

I. Vymezení věci Ve včas podané žalobě napadá žalobce rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje, odbor dopravy a silničního hospodářství, ze dne 18. 5. 2015, č. j. ….., sp. zn. …… (dále jen napadené rozhodnutí), jímž bylo rozhodnuto o odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Zlína, odbor občansko-správních agend, ze dne 27. 3. 2015, č. j. ……., sp. zn. ….. (dále jen správní orgán prvního stupně). Výrokem I napadeného rozhodnutí byl dle ust. § 90 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád), zrušen výrok, kterým byl žalobce uznán vinným přestupkem ze dne 1. 6. 2014 dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o silničním provozu), v příčinné souvislosti s porušením § 6 odst. 12 cit. zák., a řízení bylo zastaveno. Druhým výrokem napadeného rozhodnutí bylo rozhodnuto tak, že se ve zbytku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně dle § 90 odst. 5 správního řádu potvrzuje. Žalobce byl správním orgánem prvního stupně uznán vinným z přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu v příčinné souvislosti s porušením ust. § 4 písm. b) téhož zákona, jehož se měl obviněný dopustit tím, že dne 1. 6. 2014, v 01:10 hodin, v obci ………., na ul. ……, před prodejnou ……, se jako řidič motorového vozidla tov. zn. ……., neřídil pokyny policisty ve stejnokroji oprávněného zastavovat vozidla, tedy příslušníka Policie ČR, Krajského ředitelství Policie Zlínského kraje, územního odboru Zlín, obvodního oddělení Fryšták, respektive nerespektoval pokyn k zastavení vozidla a pokračoval dále v jízdě na střed obce ……... Žalobce byl dále prvostupňovým rozhodnutím uznán vinným z přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu v příčinné souvislosti s porušením ust. § 6 odst. 12 téhož zákona, neboť dne 1. 6. 2014, v době blízké 01:10 hodin, v obci ……., jako řidič motorového vozidla zn. ………… při silniční kontrole prováděné hlídkou Policie ČR, nepředložil na výzvu policistů ke kontrole svůj řidičský průkaz a osvědčení o registraci vozidla podle zvláštního právního předpisu, tedy doklady, které musí mít řidič při řízení motorového vozidla u sebe dle ust. § 6 odst. 8 zákona o silničním provozu. Dále se žalobce dopustil přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu v příčinné souvislosti s porušením ust. § 5 odst. 1 písm. g) téhož zákona, kdy dne 1. 6. 2014, v době blízké 01:10 hodin, v obci ….., se jako řidič motorového vozidla zn. ……., odmítl podrobit vyšetření ke zjištění, zda při řízení motorového vozidla dne ………hodin, v obci ………., nebyl ovlivněn návykovou látkou. Za spáchání přestupků uložil správní orgán obviněnému s odkazem na ust. § 11 odst. 1 písm. b) a c), ust. § 12 odst. 2 a ust. § 14 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o přestupcích) a ust. § 125c odst. 4 písm. a) a § 125c odst. 5 zákona o silničním provozu sankci pokuty ve výši 30.000 Kč a sankci zákazu činnosti spočívajícího v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu 14 měsíců. Dále správní orgán uložil obviněnému povinnost uhradit státu náklady spojené s projednáním přestupku ve výši 1.000 Kč dle ustanovení § 79 odst. 1 zákona o přestupcích s odkazem na stanovenou vyhlášku č. 231/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Uhradit uloženou sankci pokuty a náklady řízení, byl obviněný povinen do 30 dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí správního orgánu. II. Obsah žaloby Žalobce především namítá, že skutkový stav, jenž byl správními orgány zjištěn, není odrazem skutečnosti. Žalovaný totiž užil tvrzení svědků, kteří v rámci dokazování pouze na základě pravděpodobnosti označili osobu žalobce za řidiče motorového vozidla, avšak již odmítl provést návrhy samotného žalobce, a to z důvodu účelovosti. Žalobce od počátku tvrdil, že předmětné vozidlo dne 1. 6. 2014 v 01:10 hod v katastru obce Fryšták neřídil, proto se přestupkového jednání nemohl dopustit. Na podporu svých tvrzení žalobce navrhuje provedené důkazu svědeckou výpovědí …... V rámci ústního jednání před správním orgánem svědek …… na otázku správního orgánu vypověděl, že do vozidla neviděl, ale na místě nebyl vůbec žádný pohyb osob. Vozidlo, které nalezli zaparkované, odemčené a s teplým motorem, v němž byly nalezeny doklady obviněného, kdy on sám byl vzdálen od vozidla 70 mav ruce měl klíč od tohoto vozidla, tak je pravděpodobné, že obviněný toto vozidlo řídil. Druhý svědek ……… vypověděl, že není schopen konkrétně říci, že v řidiči vozidla poznává obviněného, nemůže tedy tvrdit, že by ho takto dokázal ztotožnit. Správní orgány tak skutková zjištění opírají o pouhé domněnky a jistou míru pravděpodobnosti. Žalobce má za to, že žalovaný v žádném ohledu neakceptoval fakt, že žalobce předmětné motorové vozidlo skutečně neřídil. V tomto směru žalobce odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 5. 2011, č. j. 7 As 4/2011-79. Žalobce je přesvědčen, že žalovaný zcela záměrně pomíjí zásadní fakt, že žalobce byl poprvé řádně spatřen a ztotožněn jako chodec, nikoliv jako řidič vozidla, který by snad dokonce měl účast na dopravní nehodě nebo byl důvodně podezřelý, že účast na dopravní nehodě měl, kdy pouze tento řidič je povinen ve smyslu ust. § 47 odst. 2 písm. b) zákona o silničním provozu zdržet se požití alkoholického nápoje a užití jiné návykové látky po nehodě po dobu, do kdy by to bylo na újmu zjištění, zda před jízdou nebo během jízdy požil alkoholický nápoj nebo užil jinou návykovou látku, vždy však do doby příjezdu policisty v případě, že jsou účastníci nehody povinni ohlásit nehodu policistovi podle odst. 4 a 5, je analogicky legitimní výzva příslušníka policie ve smyslu ust. § 5 odst. 1 písm. g) zákona o silničním provozu v případě účasti na dopravní nehodě. Žalobce dále namítá ohýbání zákonných ustanovení žalovaným, kde dle žalovaného na základě § 2 odst. 3 zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, měl mít žalobce občanský průkaz u sebe a na výzvu Policie ČR jej předložit. Dle žalobce je tento extenzivní výklad v rozporu s čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Žalobce má dále za to, že odůvodnění sankce, kterou správní orgán uložil a žalovaný následně potvrdil, je neakceptovatelné, neboť v právním státě nelze exemplárně trestat. Naopak nelze pomíjet legitimní očekávání, správnost a přesvědčivost správního rozhodnutí jako vrcholného aktu veřejné moci. Žalobce jako odvolací důvod namítal, že správní orgán nesprávně určil míru zavinění přestupkového jednání. Žalovaný tuto námitku uznal a potvrzující rozhodnutí pozměnil v tom smyslu, že nešlo o jednání úmyslné, ale nedbalostní. Pokud žalovaný naznal, že tak závažná pochybění v dokazování zavinění, tedy že nebyla správně vymezena subjektivní stránka zavinění a společenská škodlivost protiprávního jednání, jsou obligatorními znaky pro určení výše sankce v souladu s § 12 odst. 1 zákona o přestupcích, kdy i znaky subjektivní stránky jsou předmětem dokazování, nebylo možno jinak, než rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušit a věc vrátit k novému jednání. Žalovaný neumožnil žalobci vyjádřit se k odlišnému názoru žalovaného od správního orgánu prvního stupně, a tím tak porušil zásadu dvojinstančnosti. III. Vyjádření žalovaného V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že žalobce byl v důvodném podezření, že před krátkým bezprostředním časovým úsekem se účastnil provozu na pozemních komunikacích, když tato souvislost nebyla nijak přetržena. Šlo pouze o rozpětí cca 2 minut. V takové situaci žalobci vznikla povinnost podrobit se vyšetření, k němuž byl v souladu s § 5 odst. 1 písm. f) a písm. g) zákona o silničním provozu vyzván. Tento případ je zcela v konformitě se závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku č. j. ……. a ………-……. Policisté na místě měli několik indicií, že žalobce byl tím řidičem vozidla, který jim 2 minuty předtím ujel. Podmínku dopravní nehody není třeba naplnit. Dopravní nehoda je pouze jednou z příkladmo uvedených skutečností, kdy povinnosti řidiče trvají nějakou dobu po ukončení řízení. Policisté žalobce vyzvali k vyšetření na přítomnost alkoholu a drog až poté, co zajistili širší souvislosti, tedy objevili automobil a v něm věci žalobce. Na situaci žalobce dopadá rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. ………., v němž bylo konstatováno, že odmítnutí výpovědi nelze osobě podezřelé ze spáchání přestupku přičítat samo o sobě k tíži, toto jednání však ve svém důsledku může vést k tomu, že se podezřelému nepodaří vyvrátit důkazy svědčící proti němu, pokud tvoří jednotný a logický celek. Tedy namísto toho, aby žalobce ihned na místě vše rozumně vysvětlil, tak střídal neuvěřitelnou historku o tom, že jde pěšky z ….., s pasivní rezistencí projevující se opakováním, že je chodec, a že policisté nemají právo jej kontrolovat. Na místě se nikdo jiný kromě žalobce nenacházel. Jako zcela absurdní žalovanému vyznívá tvrzení žalobce v odvolání, že vozidlo si zřejmě zapůjčila neznámá osoba, která v něm ujela policistům a odstavila jej na tom samém místě, kde jej měl žalobce nechat předtím, než se údajně přemístil na grilování do …………., a nechala zde žalobci všechny jeho doklady, platební karty i hotovost. Tato osoba se měla nepozorovaně skrýt v oploceném areálu firmy ………, který je střežen kamerovým systémem, a v němž je uskladněn lešenářský a stavební materiál. Žalovaný dále poukazuje na to, že nebylo povinností správních orgánů, aby bez výslovného návrhu žalobce vyslýchal blíže neidentifikovatelné svědky, kdy žalobce neuvedl u I. R. adresu bydliště a jeho přibližný věk, a to za situace, kdy žalobce měnil své verze příběhu a na místě nedokázal bezprostředně přednést rozumné vysvětlení toho, proč se nachází nedaleko vozidla, v němž jsou jeho doklady, peněženka a platební karty. Žalovaný odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. ……….. Při pravdivosti bizarní historky žalobce lze očekávat mnohem vyšší míru aktivity z jeho strany. Žalovaný taktéž v napadeném rozhodnutí vysvětlil, proč nepovažuje za nutné jakkoli upravovat výši sankce, neboť vliv „zastaveného přestupku“ na výši uložené sankce je zcela bezvýznamný. Skutečnost, že žalovaný uvedl v napadeném rozhodnutí, že skutek spočívající v odmítnutí vyšetření považuje za úmyslný, nijak postavení žalobce nezhoršuje, není kvůli tomu měněna ani výše sankce, ani nedochází k jinému opatření typu zápisu do evidenční karty řidiče, ani tím není nijak ovlivněna možnost zahlazení odsouzení., atp. Jiná by byla situace, kdy by žalovaný jako odvolací orgán konstatoval, že žalobce se přestupku dopustil z nedbalosti, zatímco správní orgán prvního stupně by v jednání žalobce shledal úmysl. V situaci, kdy žalovaný nemůže zvýšit uloženou sankci, pak konstatování těžší formy zavinění není porušením zákazu změny k horšímu v odvolacím řízení. K namítanému exemplárnímu trestání žalovaný uvádí, že žalobce dostal pokutu v dolní 1/5 zákonné sazby a zákaz činnosti dva měsíce nad zákonným minimem. Tuto sankci odůvodňovala řidičská historie žalobce s pěti záznamy o protiprávních skutcích v evidenční kartě řidiče, jakož i fakt, že se k přestupkům nedoznal, ukrýval se, neprojevil ani minimální sebereflexi, a nebylo tak možné najít polehčující okolnost. IV. Skutečnosti zjištěné ze správního spisu Dle oznámení přestupku zjistil správní orgán, že dne 1. 6. 2014, v 01:10 hodin, v obci Fryšták, na ul. Holešovská, před prodejnou ……, mělo být hlídkou Policie ČR, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje, Územní odbor Zlín, Obvodní oddělení policie Fryšták, předepsaným způsobem stavěno osobní motorové vozidlo tovární značky Škoda Felicia, registrační značky ……….. Řidič tohoto vozidla neměl na výzvu policisty reagovat a měl dále pokračovat v jízdě ve směru na střed obce Fryšták, kdy asi po 200 m měl odbočit do postranní ulice. Dále ze spisového materiálu vyplývá, že hlídka měla provést šetření v místě po neznámém řidiči, kdy jako podezřelý z řízení vozidla měl být zjištěn později ztotožněný ……... Tento měl být hlídkou vyzván dle zákona k prokázání totožnosti a předložení dokladů potřebných pro řízení a provoz motorového vozidla, což měl i přes opakované výzvy policistů odmítnout. Po zákonné výzvě se měl obviněný podrobit dechové zkoušce ke zjištění alkoholu v krvi certifikovaným dechovým analyzátorem ……… s negativním výsledkem. Obviněný měl dále odmítnout podrobit se vyšetření ke zjištění přítomnosti návykových látek a také odbornému lékařskému vyšetření spojenému s odběrem vzorku biologického materiálu. Dne 9. 9. 2014 bylo správní řízení ve věci předmětného přestupkového jednání zahájeno doručením písemností oznámení o zahájení řízení a předvolání obviněného k ústnímu jednání, jehož součástí bude výslech svědků. Správní orgán prvního stupně předvolal žalobce k ústnímu jednání na den ……… hodin. Ke správnímu orgánu k nařízenému ústnímu jednání byli také předvoláni jako svědci oba zasahující policisté – …… a prap. …….. Žalobce se k nařízenému ústnímu jednání dostavil a vypověděl, že v uvedený den předmětné vozidlo řídil, ale dle svého vyjádření takto činil v dřívější hodinu. Žalobce dále uvedl, že na předmětné místo vozidlo odstavil v časovém období mezi 18:00 až 19:00 hod v podvečer, kdy jel s majitelem vozidla - panem ……… a po zaparkování předmětného vozidla měl být poté dalším vozidlem odvezen z místa od firmy ………. lešení do obce Dolní Ves, kdy tedy toto vozidlo neřídil, ale byl pouze spolujezdcem. Žalobce podotkl, že v obci Dolní Ves byl až do večera a že předmětné vozidlo …….. na místo odvezl za použití „převozních“ registračních značek, jelikož dle vyjádření žalobce na tomto výše uvedeném vozidle nebyla platná technická kontrola. Obviněný popsal, že v předmětnou dobu měl v úmyslu dojít z obce Dolní Ves k předmětnému vozidlu a dále měl v úmyslu jet tímto vozidlem i přesto, že vozidlo nemělo platnou technickou kontrolu. Dále žalobce popsal, že k vozidlu ani nedošel a zahlédl policejní hlídku. Tato situace jej zaskočila, a proto se otočil a začal se vracet zpět k domovu pana …… a měl v úmyslu jej požádat, aby ho zavezl do místa bydliště. Dále žalobce poznamenal, že šel po chodníku kolem sídliště, ale nešel neustále kolem hlavní cesty. Poté uslyšel vytáčení motoru a pištění pneumatik od policejního vozidla, na místě však jiné vozidlo neviděl. Dle žalobce policejní vozidlo vyjelo ze sídliště a jelo vedle žalobce, jenž se vracel ve směru k obci Dolní Ves. Dále žalobce uviděl druhého policistu, který vyšel od sídliště. Žalobce potvrdil, že byl pěším policistou zastaven a zároveň v jeho blízkosti zastavilo i policejní vozidlo. Žalobce policistům na místě od začátku tvrdil, že neřídil žádné vozidlo a také potvrdil, že po něm policisté požadovali předložit doklady, jimž však sdělil, že je neměl u sebe. Co se týče nezastavení vozidla na pokyn policisty, tak k tomuto dodal, že vozidlo v předmětnou dobu neřídil a tudíž nemohl policistovi zastavit. Žalobce dále trval na tom, že šel pěšky od Dolní Vsi a poté zpět. Potřebné doklady neměl u sebe z toho důvodu, aby je neztratil. Žalobce na místě odmítal, aby s ním policisté zacházeli jako s řidičem předmětného vozidla, jelikož motorové vozidlo neřídil. Po naléhavém přesvědčování ze strany policistů se žalobce podrobil dechové zkoušce na ovlivnění alkoholem, ale dle svého sdělení odepřel zkoušku na návykovou látku, neboť měl být chodcem. Svědek ……… ve své svědecké výpovědi uvedl, že v předmětnou dobu vykonával noční službu se svým kolegou prap. Juřenou a v rámci bezpečnostního opatření „Uzávěra“ měli od jedné hodiny v noci zastavovat všechna vozidla přijíždějící do …….., u prodejny ……... Svědek dále popsal, že asi po 10 minutách, kdy byli policisté na místě, tak od …….. respektive od ……., přijíždělo vozidlo, jemuž kolega červeným světlem dával signál k zastavení vozidla a řidič tohoto vozidla na tento signál nijak nereagoval a stejnou rychlostí pokračoval v jízdě do centra Fryštáku. Dále uvedl, že vzhledem k tomu, že stál u krajnice u služebního policejního vozidla, tak si dle svého vyjádření všiml, že se jednalo o motorové vozidlo tovární značky ………., s posledním čtyřčíslím registrační značky ... Svědek vypověděl, že do vozidla neviděl, takže nevěděl, kdo toto vozidlo řídil. Když předmětné vozidlo nezastavilo, tak oba policisté nasedli do služebního vozidla a vyjeli za tímto vozidlem směrem do centra ………, kdy policisté měli zadní světla vozidla na dohled ve vzdálenosti asi 100 metrů, a když předmětné vozidlo přejelo horizont, tak se policistům ztratilo z dohledu. Svědek dále popsal, že když policisté ve služebním vozidle přejeli horizont, tak už výše uvedené vozidlo neviděli a z toho usoudili, že muselo odbočit do některé z bočních ulic. Svědek dále uvedl, že policisté jeli doprava, na malé sídliště a pokoušeli se najít uvedené vozidlo na některém z přilehlých parkovišť. Svědek potvrdil, že jeho kolega vystoupil ze služebního vozidla a procházel sídliště mezi domy. Svědek uvedl, že se služebním vozidlem přijel zpět k hlavní silnici, pro případ, kdyby předmětné vozidlo vyjelo z jiné boční ulice. Následně svědek poznamenal, že když vyjel se služebním vozidlem k hlavní silnici, tak na pravé straně zpozoroval muže, který šel po chodníku směrem do centra obce ……... Svědek popsal, že jel za tímto mužem a čekal na svého kolegu, až vyjde z prostoru mezi bytovkami. Dále vypověděl, že až jeho kolega vyšel a oslovil výše uvedeného muže, tak zastavil služební vozidlo a vystoupil z něj. Kolega žalobce vyzval k předložení dokladů a sdělení své totožnosti. Policistům na místě uvedl, že žádné doklady předkládat nebude, že je chodec a policisté nemají právo znát jeho totožnost. Druhý policista žalobci sdělil, že bude předveden ke zjištění totožnosti, když odmítá svou totožnost uvést na místě, v ten okamžik se žalobce na něj otočil a oslovil jej jménem. Obviněný začal z místa odcházet směrem do centra Fryštáku, a proto policisté přistoupili k zajištění výše uvedené osoby. Svědek potvrdil, že při zákroku použili hmaty a chvaty s tím, že žalobce položili na zem a pokoušeli se mu přiložit služební pouta. Během tohoto zákroku žalobci vypadl z ruky klíč od vozidla a z kapsy dva mobilní telefony. Žalobce, již spoutaného, policisté umístili do služebního vozidla a policista prap. Juřena s výše uvedeným klíčkem od vozidla šel dále pátrat po předmětném vozidle, jestli není někde v blízkosti zaparkováno. Kolega se za chvíli vrátil zpět s tím, že předmětné vozidlo nalezl zaparkované před vjezdovou bránou do firmy ……..lešení, která se nachází naproti výše uvedenému sídlišti. Svědek dále popsal, že policista prap. Juřena mu sdělil, že koncové čísla registrační značky souhlasí, kapota motoru je ještě teplá a že vozidlo bylo odemčené, přičemž z tohoto důvodu nezkoušel klíček do dveří, ale přímo do zapalování vozidla, čímž bylo zjištěno, že vozidlo lze tímto klíčem nastartovat. O celé věci policisté vyrozuměli operační středisko. Operační důstojník vyslal na místo velitele Pohotovostního a eskortního oddělení Policie ČR ve Zlíně, který měl mít k dispozici kameru, aby zadokumentoval zákonné výzvy k provedení dechové zkoušky, případně testu na návykové látky a také případné zranění obviněného, které měl utržit během policejního zákroku. Dle sdělení svědka vyslal operační důstojník na místo rychlou záchrannou službu Zlínského kraje k ošetření poranění ……… a dále odpovědného důstojníka Policie ČR, krajského ředitelství policie Zlínského kraje, k provedení dechových zkoušek u policistů. Žalobce poté na místě sdělil svou totožnost, kterou dle výpovědi svědka policisté na místě následně ověřili v nalezených dokladech, které se nacházely na sedadle předmětného vozidla v pánské kabelce. Svědek potvrdil, že byl nalezen občanský i řidičský průkaz obviněného a další doklady. Obviněný byl na místě vyzván k provedení dechové zkoušky, které se podrobil s negativním výsledkem a následně byl vyzván k provedení orientačního testu na užití jiných návykových látek, který dle tvrzení svědka obviněný odmítl s tvrzením, že není řidič a tedy není povinen se podrobovat testu na drogy či jiné návykové látky. Žalobce tak byl následně převezen do Zlína, kde byl umístěn do policejní cely. Druhý předvolaný svědek prap. Juřena správnímu orgánu sdělil totožné informace jako ………. a dodal, že ve chvíli, kdy kolem něj projelo předmětné vozidlo, zapamatoval si poslední dvě číslice registrační značky, a to číslo ... Dále popsal, že když se asi po minutě vracel zpět na hlavní cestu, tak k němu z vrchní strany z kopce přicházel muž. Svědek uvedl, že se tohoto muže tázal, odkud přichází, kdy dle sdělení svědka tento muž policistovi odpověděl, že je chodec a „co je mu do toho“. Svědek na toto sdělení muži odpověděl, že policisté hledají řidiče vozidla, které „ujelo“, a proto se svědek opět dle svého vyjádření muže tázal, odkud přichází a zda má u sebe doklady potřebné k prokázání své totožnosti. V danou chvíli vystoupil ze služebního vozidla jeho kolega – policista prap. B., který jel asi 15-20 metrů za mužem směrem z kopce a tzv. „mu jistil, zda se muž nepokusí o nějaký útěk“. Dotyčný muž mu opětovně sdělil, že je chodec, že policistovi žádné doklady ukazovat nebude, neboť na to policista nemá právo. Když i po další výzvě k předložení dokladů totožnosti dotyčný muž na výzvu nereagoval, tak mu svědek osobně sdělil, že bude předvedený na obvodní oddělení policie Fryšták k prokázání totožnosti. Žalobce začal být vulgární, vykřikoval, že se jedná o „policejní brutalitu“, že policistům nic neukáže a půjde pryč. Svědek dále popsal skutkový děj podobně jako pprap. B. Správní orgán prvního stupně zjistil z fotodokumentace, že se skutečně v předmětném vozidle nacházela příruční taška, ve které byly uloženy osobní doklady žalobce. Obsahem spisového materiálu je také nosič CD, na kterém je pořízený audio-videozáznam, pořízený zasahujícími policisty ze dne 1. 6. 2014. Správní orgán prvního stupně postupoval ve správním řízení v souladu s ustanovením § 12 odst. 2. zákona o přestupcích, dle kterého se za více přestupků téhož pachatele projednaných ve společném řízení, uloží sankce podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji postižitelný. Správní orgán konstatoval, že přestupkové jednání žalobce vykazuje vysokou míru společenské nebezpečnosti, následkem tohoto jednání však nedošlo ke škodě na zdraví či životě a ani majetku. Žalobce se přestupků dopustil v místě na poměrně velice frekventované komunikaci, která se nachází v zastavěné části obce s možným výskytem chodců popř. cyklistů, která bývá frekventovanější spíše přes den než ve večerních, respektive nočních hodinách. V blízkosti místa, kde k přestupkům došlo, se nachází autobusové zastávky a poblíž je i benzínová čerpací stanice. Na danou místní komunikaci také vyúsťují vjezdy od rodinných domů v zastavěné části obce, po kterých mohou vyjíždět na hlavní silnici jiné vozidla popř. přecházet chodci na druhou stranu komunikace. Uvedené důvody vedly správní orgán k uložení výše pokuty ve výši 30 000 Kč. Udělená finanční sankce se pohybuje v dolní polovině zákonné sazby. Proti rozhodnutí správního orgánu podal obviněný v zákonné lhůtě odvolání, ve kterém po doplnění uvádí, že rozhodnutí správního orgánu napadá v plném rozsahu. V odvolání napadá postup policistů při zajištění jeho osoby, který byl dle jeho názoru proveden v rozporu se zákonem, a proto kvalita svědectví policistů je výrazným způsobem narušena. Dále uvádí, že v daném čase výše popsané vozidlo neřídil, nemohl se tak dopustit přestupkového jednání, které je mu kladeno za vinu. Správnímu orgánu vyčítá, že nesměřoval dotazy na svědky, zda v něm poznali řidiče výše popsaného vozidla, že se vhodnými dotazy nepokusil ozřejmit, jaké byly podmínky pro pozorování osob uvnitř vozidla, jaké byly konkrétní důvody pro nepřivolání psovoda, tedy že správní orgán neprovedl nezbytná šetření ke zjištění osoby podezřelé ze spáchání přestupku. Policisté a následně i správní orgán pouze vycházeli z domněnky, že pokud se v bezprostředním okolí nikdo nenacházel, vyjma žalobce, pak musel být řidičem vozidla právě on. Dále žalobce v odvolání namítal nedostatky v dokazování, kdy se správní orgán nezabýval např. tím, zda předmětné vozidlo nemá zatmavená skla a dále, že vozidlo je vybaveno centrálním zamykáním, takže je nepravděpodobné, že by jedny dveře vozidla zůstaly neodemčené. Správní orgán také neřešil situaci, že vozidlo bylo zaparkováno u objektu, ve kterém se lze snadno ukrýt. Obviněný popírá, že by vozidlo bylo zaparkováno tak, aby bránilo vjezdu do objektu. Navíc pokud byly otevřeny pravé přední dveře, nasvědčuje to tomu, že ve vozidle jelo více osob, minimálně spolujezdec. Jde-li o neuposlechnutí výzvy policisty podrobit se vyšetření, pak žalobce namítal, že tuto povinnost má pouze řidič. Žalobce tak neměl povinnost se výzvě policistů podrobit, neboť nebyl řidičem vozidla, tedy nemohl spáchat přestupek kladený mu za vinu. Žalobce dále namítl, že mu i přes opakované žádosti nebyl předložen kompletní spisový materiál, nelze tedy mít za jisté, že bylo řízení vedeno zákonným způsobem, když ze spisové dokumentace nelze naznat soupis všech součástí spisu, včetně příloh, které má obsahovat. Poslední námitka se týkala zavinění žalobce. Správní orgán dospěl k závěru, že obviněný se dopustil přestupku z nedbalosti, přičemž jde-li o přestupek dle ust. § 125c odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu, pak žalobce dle svého názoru evidentně jednal odlišně. Správní orgán tedy opět dospěl k nesprávným právním závěrům. Odůvodnění sankce je tak dle obviněného nepřezkoumatelné. Na závěr obviněný navrhl, aby bylo doplněno dokazování o v odvolání uvedené skutečnosti. Žalovaný se v napadeném rozhodnutí s odvolacími námitkami vypořádal následovně. Jde-li o námitku obviněného, že postup Policie ČR při jeho zajištění byl v rozporu se zákonem, a proto jsou výpovědi svědků – zasahujících policistů nevěrohodné, pak tato námitka byla odvolacím správním orgánem vyhodnocena jako nedůvodná. Námitce žalobce, že vozidlo neřídil a pouze se v okolí vozidla pohyboval jako chodec, pak žalovaný s ohledem na řadu jej usvědčujících nepřímých důkazů neuvěřil. Vzhledem k tomu, že policisté ihned vyrazili za zastavovaným vozidlem, které bylo následně nalezeno odstavené ve vzdálenosti pouhých cca 200 m od místa jejich výjezdu, kdy narazili na žalobce ve vzdálenosti pouhých cca 70 m od tohoto vozidla v řádu několika málo minut po tomto výjezdu, vzhledem k tomu, že přestupek byl spáchán v nočních hodinách, kdy se široko daleko nikdo jiný nepohyboval, že obviněný s vozidlem prokazatelně disponoval, když měl u sebe klíčky od toho vozidla a na sedadle spolujezdce měl dokonce tašku s veškerými svými doklady a v neposlední řadě i vzhledem k tomu, že vozidlo jevilo známky bezprostřední jízdy (kapota byla ještě teplá od motoru), pak nelze než konstatovat, že logickým závěrem vyvozeným z těchto důkazních prostředků je to, že obviněný výše popsané vozidlo v daný čas skutečně řídil, tedy že to byl on, kdo nerespektoval pokyn policisty k zastavení vozidla. Tyto důkazní prostředky jsou v rozporu s tvrzením obviněného, že vozidlo neřídil, že šel pešky z Ludslavic nebo z Dolní Vsi, a že zde vozidlo zaparkoval již předešlého dne ve večerních hodinách. V takovém případě by vozidlo zcela určitě nejevilo známky bezprostřední jízdy. Tyto důkazní prostředky jsou zároveň dostatečné k tomu, aby z nich správní orgán mohl při svém rozhodování vycházet. V. Posouzení věci krajským soudem Žaloba byla podána včas (ust. § 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen s. ř. s.), osobou oprávněnou (ust. § 65 odst. 1 s. ř. s.), žaloba je přípustná (ust. § 65, § 68, § 70 s. ř. s.). Žaloba byla přezkoumána v mezích žalobních bodů včetně řízení předcházející vydání rozhodnutí, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu (ust. 75 odst. 1, 2 s. ř. s.). Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba není důvodná. Soud se předně zabýval otázkou, zda se skutkový děj odehrál takovým způsobem, jak jej popisují správní orgány, neboť žalobce namítá, že správní orgány skutková zjištění opírají o pouhé domněnky a jistou míru pravděpodobnosti. Soud na tomto místě, stejně jako žalobce, odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 5. 2011, ……., dle něhož „v řízení o přestupku se nelze spokojit s tím, že skutečnost, že obviněný z přestupku se jej dopustil, se jeví být pravděpodobnou, či dokonce nejpravděpodobnější, verzí rozhodného skutkového děje. Existuje-li pochybnost, tzn. existuje- li ne zcela nepravděpodobná možnost, že skutkový děj se odehrál jinak než tak, že naplňuje všechny znaky skutkové podstaty přestupku, nepřipadá shledání viny spácháním přestupku v úvahu (in dubio pro reo).“ Dle napadeného rozhodnutí se policisté vypravili za ujíždějícím vozidlem, které jim na jejich výzvu nezastavilo, a dalších cca 100 m viděli koncová světla tohoto vozidla. Poté, co světla nebyla vidět, jeden policista pěší a jeden stále ve vozidle prohledávali okolí obce ……... 280 m od místa silniční kontroly policisté spatřili žalobce a 70 m od místa setkání pak také vozidlo žalobce s teplým motorem, v němž se také nacházely jeho doklady a peněženka. Žalobce měl od předmětného vozidla klíče u sebe. Žalobce odmítl předložit své doklady a podrobit se zkoušce na zjištění návykových látek. Tyto skutečnosti sám žalobce nikterak nerozporuje, po celou dobu řízení pouze tvrdí, že on nebyl řidičem vozidla. Na místě policistům pouze sdělil, že je chodec, jde pěšky z ……. a vozidlo řídil v minulosti. Při podání vysvětlení dne …….. hod žalobce uvedl, že kolem 01:00 hod šel obcí …….. po chodníku Holešovská, kdy narazil na hlídku policie, která vyjela z boční ulice. Nejprve jela hlídka kolem něj, poté jej předjela a následně jela vedla něj. Dle žalobce policisté nechtěli znát jeho totožnost, pouze mu chtěli sebrat telefon a tašku. Na dotaz, zda ví, čí je předmětné vozidlo, odpověděl, že je jeho souseda z ……... Vozidlo řídil v minulosti za účelem servisních oprav. Při ústním jednání dne 30. 9. 2014 k dané věci žalobce vypověděl, že v uvedený den vozidlo řídil, ale v dřívější hodinu. Na místo vozidlo odstavil mezi 18 – 19 hod s majitelem vozidla, kdy jeli dvěma auty a žalobce byl odvezen od firmy ……..lešení do Dolní Vsi, kam jel na grilování k rodině pana ……... Vozidlo na místo odvezl za použití převozních registračních značek, neboť mělo propadlou technickou prohlídku. Žalobce dále uvedl, že měl v úmyslu k vozidlu dojít a odjet s ním. K vozidlu však nedošel, neboť zahlédl policejní hlídku, tak se chtěl vrátit do Nové Vsi, aby požádal pana R. o odvoz do místa bydliště. Žalobce v noci vozidlo neřídil, proto nemohl policejní hlídce zastavit. Po zhodnocení skutkového stavu tak, jak jej popsali zasahující policisté jako svědci a tak jak jej popsal žalobce, dospěl soud k závěru, správní orgán prvního stupně, tak i žalovaný, dostatečným způsobem vysvětlili a popsali, proč verzi žalobce neuvěřili. Žalobce nejdříve tvrdil, že jde pěšky z Ludslavic, poté svou verzi příběhu změnil tak, že šel z Nové Vsi z grilování u pana …….. Taktéž žalobce nejdříve uváděl, že auto řídil v minulosti, při ústním jednání již však vypověděl, že auto řídil předchozího dne v podvečer. Z výpovědí obou policistů, jejichž věrohodnost nebyla v řízení zpochybněna a tyto výpovědi korespondují s obsahem ostatního spisového materiálu, tak vyplývá, že to byl právě žalobce, kdo předmětné vozidlo řídil a policejní hlídce na její výzvu nezastavil. Naopak žalobce nedokázal důvěryhodným způsobem vyvrátit, proč se nacházel i s klíčky od vozidla v jeho blízkosti a ve vozidle byly odloženy jeho doklady. V případě policistů Nejvyšší správní soud formuloval v rozsudku ze dne 27. 9. 2007, č. j. 4 As 19/2007 - 114, myšlenku, dle které policistu obecně lze považovat za nestranného svědka, neprokáže-li se v konkrétním případě něco jiného. Pokud jde o obviněného, také věrohodnost jeho verze událostí je třeba zkoumat individuálně s přihlédnutím ke konkrétním okolnostem, nikoliv a priori předpokládat, že uvádí nepravdivé údaje (viz např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 2……., ze dne 22. 10. 2008, č. ………., stejně jako výše citovaný rozsudek …………). Soud považuje vysvětlení ze strany správních orgánů jako dostatečné odůvodnění, proč daly přednost verzi popisu děje zasahujícími policisty před výpovědí žalobce. V rámci odůvodnění se správní orgán musí vypořádat jak s provedeným dokazováním, tak i podrobně odůvodnit přezkoumatelným způsobem, jakými úvahami byl veden při použití správního uvážení. Z tohoto důvodu musí být odůvodnění v maximální možné míře vyčerpávající, přesvědčivé a konkretizované pro danou věc. Neúplné, nekonkrétní, nepřezkoumatelné a nedostatečné odůvodnění má za následek nezákonnost celého správního rozhodnutí. K této vadě rozhodnutí jak správní orgán rozhodující o opravném prostředku, tak i soud přihlíží z úřední povinnosti (srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne ………………). Z výše uvedeného považuje soud za dostatečné odůvodnění, proč se správní orgány přiklonily k verzi předestřené policisty. Výpovědi policistů jsou v zásadě bez rozporů jak každá zvlášť, tak při vzájemném porovnání. Nebyl zjištěn ani žádný jiný motiv, než prostý výkon služby, proč by policisté žalobce stíhali. Při zastavování vozidla nevěděli, kdo konkrétně je řidičem. Osobu žalobce poznali až při pátrání po vozidle. Na rozdíl od policistů měl žalobce motiv, proč věc prezentovat způsobem, jakým tak činil ve správním řízení, žalobci totiž hrozilo odebrání řidičského oprávnění na dobu 14 měsíců. Zde je také zásadní to, že žalobce neuvedl svou verzi již ve chvíli, kdy byl zastaven policejní hlídkou a kdy zasahující policisté zamýšleli provést na žalobci dechovou zkoušku. Dle své výpovědi měl žalobce pouze uvést, že vozidlo neřídil. Soud na základě uvedených skutečností dospěl k závěru, že správní orgány shromáždily dostatečné důkazy o tom, že se předmětného protiprávního jednání dopustil žalobce. Naopak žalobce se nepodařilo prokázat jím předložená tvrzení. V průběhu následujícího přestupkového řízení žalobce poprvé přednesl tvrzení, že vozidlo sice řídil, avšak o několik hodin dříve. Soud v této souvislosti uvádí, že zákonná právní úprava umožňuje osobě podezřelé ze spáchání přestupku se k věci nevyjadřovat, případně se zbavit obvinění např. poukazem na to, že se přestupku nemohla dopustit, nebo že se přestupku dopustil někdo jiný, či jiným možným způsobem. Odmítnutí výpovědi nelze osobě podezřelé ze spáchání přestupku přičítat samo o sobě k tíži, toto jednání však ve svém důsledku může vést k tomu, že se podezřelému nepodaří vyvrátit důkazy svědčící proti němu, pokud tvoří jednotný a logický celek. Soud tak konstatuje, že neověřená tvrzení žalobce nezaložily pochybnost dostatečnou k vyvrácení protichůdných zjištění a zbavení ho obvinění ze spáchání přestupku. Za této situace správní orgány postupovaly v souladu se zákonem, pokud vyšly z ostatních dostupných skutečností (zde zejména svědeckých vypovědí policistů), které prokázaly, že pachatelem přestupku, jehož spáchání samo o sobě nebylo zpochybněno, byl právě stěžovatel. Dle zjištěného skutkového stavu tak byl žalobce prokazatelně přímým účastníkem silničního provozu před krátkým časovým úsekem, neboť zde existuje souvislost mezi učiněním výzvy a účasti vyzývané osoby v provozu na pozemních komunikacích jakožto řidiče. Policisté tak měli v úmyslu žalobce zkontrolovat pouze z jediného důvodu – byl účastníkem provozu na pozemních komunikacích. I když žalobce již jízdu ukončil a nacházel se mimo vozidlo, souvislost s provozem zde stále byla bezprostřední, neboť policisté žalobce kontrolovali jen pár minut poté, co neuposlechl jejich výzvu a vozidlo nezastavil (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne …….., a ze dne ………). Žalobce byl již vyzýván policisty k zastavení vozidla na veřejné komunikaci, přičemž žalobce pokračoval s vozidlem před firmou Rudolf lešení, kde jej odstavil. Jak již bylo prokázáno, existuje zde bezprostřední souvislost časová a místní mezi zastavením vozidla a kontrolou žalobce ze strany policistů jen o několik chvil později, z tohoto důvodu byli zasahující policisté oprávněni po žalobci požadovat předložení dokladů k ověření totožnosti a provedení zkoušky na přítomnost alkoholu a omamných látek. Námitka žalobce ohledně ohýbání zákonných ustanovení ze strany správních orgánů, že měl mít žalobce u sebe občanský průkaz, není na tomto místě relevantní, neboť žalovaný v části řízení o přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu ve spojení s § 6 odst. 12 cit. zák. zastavil. Dle žalovaného žalobce svou povinnost byť nedobrovolně splnil (doklady žalobce se nacházely ve vozidle, kde je zasahující policisté objevili). Správní orgán prvního stupně žalobce uznal vinným z přestupku nepředložení řidičského průkazu, nikoliv občanského průkazu. Žalovaný taktéž náležitým způsobem odůvodnil, proč zastavení řízení v této části nemělo vliv na ukládání sankce. Ke zbylým dvěma přestupkům byl tento zcela zanedbatelný. Co se týče žalobcem namítané nedostatečnosti odůvodnění sankce, tak ani tuto námitku soud neshledal důvodnou. Správní orgán prvního stupně i žalovaný přesně konstatovali, z jakých skutečností vycházeli, které okolnosti byly přitěžující a které naopak polehčující. Sankce ve formě pokuty a zákazu řízení motorových vozidel byla stanovena mírně nad zákonným minimem, neboť žalobce má již 5 záznamů v kartě řidiče a závažnost přestupků byla hodnocena jako vysoká, přičemž však nedošlo ke zranění osob či poškození majetku. Zároveň taktéž správní orgány zohlednily, že se žalobce ke svému činu nedoznal. Soud tak považuje odůvodnění předmětných sankcí za dostatečné. K nesprávně vymezené subjektivní stránce přestupku, kdy správní orgán prvního stupně formu zavinění u přestupku dle § 125 odst. 1 písm. d) neurčil správně, soud poukazuje na to, že žalovaný tento nedostatek zhojil, a to na základě odvolací námitky žalobce, který tvrdil, že tento přestupek musel být spáchán úmyslně. Žalovaný v napadeném rozhodnutí uvádí, že přestupek spočívající v nerespektování pokynu policisty žalobce spáchal minimálně ve formě nepřímého úmyslu, když věděl, že svým jednáním může ohrozit nebo porušit zájem chráněný zákonem. Přestupek spočívající v neuposlechnutí výzvy ke zjištění ovlivnění návykovou látkou, pak dle žalovaného tento přestupek nelze spáchat jiným způsobem než úmyslně. Žalobce tak tento přestupek spáchal minimálně s úmyslem nepřímým. Soud je však názoru, že pokud správní orgán prvního stupně spatřoval zavinění žalobce ve formě nedbalosti, nedopustil se pochybení v neprospěch žalobce. I přesto, že žalovaný míru zavinění žalobce přehodnotil na závažnější formu, výši sankcí ponechal mírně nad zákonným minimem. Provedení důkazu svědeckou výpovědí …… soud zhodnotil jako nadbytečnou, neboť skutkový stav byl správními orgány zjištěn tak, že o něm nejsou důvodné pochybnosti. Soud má za to, že by výpověď svědka již nebyla s to potvrdit či vyvrátit tvrzení žalobce. VI. Závěr a náklady řízení Krajský soud na základě shora provedeného posouzení žalobních námitek dospěl k závěru, že tyto nejsou důvodné, a proto žalobu podle ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 60 s. ř. s., podle kterého nestanoví- li tento zákon jinak, má účastník, který měl na věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady řízení nad rámec jeho běžné administrativní činnosti nevznikly.

Poučení