41 A 5/2016 - 40

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Ing. Mgr. Martinem Jakubem Brusem v právní věci žalobce: W. A. N. H., narozeného dne „X“, státní příslušnost Pákistán, t. č. pobytem v Zařízení pro zajištění cizinců, Balková 1, 331 65, Tis u Blatna, zastoupeného Mgr. Jindřichem Lechovským, advokátem, se sídlem Sevastopolská 378/16, 101 00, Praha 10, proti žalované: Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Ústeckého kraje, se sídlem Masarykova 930/27, 400 01, Ústí nad Labem, v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 11. 2016, č. j. KRPU-242780-15/ČJ-2016-040022, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Ustanovenému zástupci žalobce Mgr. Jindřichovi Lechovskému, advokátovi, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování žalobce a náhrada hotových výdajů ve výši 12.342 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

Žalobce se žalobou podanou v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalované Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, ze dne 25. 11. 2016, č. j. KRPU-242780-15/ČJ-2016-040022, jímž byl žalobce podle § 129 odst. 1 ve spojení s § 129 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), zajištěn za účelem jeho předání podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 604/2013 (dále jen „nařízení Dublin III“). Podle § 129 odst. 6 zákona o pobytu cizinců byla doba trvání zajištění stanovena na 30 dnů od okamžiku omezení osobní svobody. V žalobě ve znění jejího doplnění podaného prostřednictvím jemu ustanoveného právního zástupce žalobce namítal, že žalovaná dostatečně nevyhodnotila podmínky zajištění nezletilého žalobce, který v průběhu řízení tvrdil, že je narozený dne 2. 8. 1999. K uvedení jiného data narození (28. 2. 1996) v některých listinách obsažených ve správním spisu došlo patrně nepřesným tlumočením a zkreslením žalobcovy výpovědi. Žalobce s odkazem na § 129 odst. 5 zákona o pobytu cizinců konstatoval, že vzhledem k jeho nezletilosti byla žalovaná povinna se vypořádat s tím, zda je možné jej zajistit s ohledem na jeho věk a zda hrozí, že by mohl žalobce ohrozit bezpečnost státu nebo veřejný pořádek. To však neučinila, proto je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné. Zásadní vadou řízení je podle žalobce skutečnost, že mu nebyl ustanoven opatrovník. Žalobce dále namítal, že žalovaná dostatečně nevyhodnotila jeho věk při úvaze o realizovatelnosti účelu zajištění, kterým bylo předání žalobce v rámci dublinského řízení do Bulharska. Žalovaná se sice obecně vypořádala se souladem předání žalobce do Bulharska s čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III, avšak nijak se nevypořádala s tím, že žalobce je nezletilou osobou bez doprovodu, a na straně 8 napadeného rozhodnutí dokonce uvedla nepravdivou informaci, že žalobce je dospělým mužem. Žalobce s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 8. 2016, č. j. 1 Azs 91/2016 - 27, zdůraznil, že případnou existencí systematických nedostatků azylového řízení a podmínek přijetí žadatelů o mezinárodní ochranu v zemi, kam má být cizinec předán, se správní orgán musí vždy zabývat z úřední povinnosti. Žalobce dodal, že problematičnost bulharského azylového systému je v obecné rovině známa, a poukázal na zprávu Aida Country Report: Bulgaria z října 2015 a proměnlivé postoje UNHCR. Podle žalobce Bulharsko společně s Řeckem, Maďarskem a Itálií vykazuje ze zemí schengenského prostoru největší nedostatky v azylovém systému a balancuje na hraně čl. 3 nařízení Dublin III. Žalobce dále zmínil rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2016, č. j. 46 Az 3/2016 - 32, který se zabýval nutností vypořádat se s přijatelností předání do Bulharska v případě zvlášť zranitelných skupin osob, zejména dětí. Žalobce shrnul, že ačkoli je situace v Bulharsku ve vztahu ke zranitelným skupinám osob značně problematická a žalobce dokonce výslovně uvedl, že byl v Bulharsku obětí nelidského zacházení a týrání, žalovaná se s aktuální otázkou přípustnosti navrácení žalobce s ohledem na jeho příslušnost ke zranitelným skupinám (oběti týrání, nezletilé osoby bez doprovodu) nijak nevypořádala a její úvaha se vyčerpala pouhým konstatování, že žalobce příslušníkem takové skupiny není, což ovšem neodpovídá skutečnosti. Napadené rozhodnutí proto podle žalobce trpí zásadní vadou nepřezkoumatelnosti a nemůže právně obstát. Žalovaná k výzvě soudu předložila správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž navrhla její zamítnutí pro nedůvodnost. Uvedla, že žalobce v žalobě zcela účelově tvrdí, že je nezletilou osobou bez doprovodu, a distancovala se od tvrzení, že jiné datum narození žalobce na některých listinách je zapříčiněno špatným tlumočením a zkreslením jeho výpovědi. Zdůraznila, že sám žalobce nejprve veškeré údaje o své osobě napsal a následně je uvedl i v úředním záznamu. Stejné datum narození žalobce (28. 2. 1996) je uváděno od prvotního omezení jeho osobní svobody po celou dobu jeho zajištění, žalobce je nikdy nezpochybnil a vždy stvrdil svým podpisem za přítomnosti tlumočníka. První informace o změně data narození pochází ze dne 26. 11. 2016, kdy žalobce v rámci pohovoru v Zařízení pro zajištění cizinců Balková (dále jen „ZZC Balková“) uvedl, že se narodil dne „X“. Dne 2. 12. 2016 sepsal žalobce podání, v němž uvedl nové jméno A. W. a nové datum narození „X“. Žalovaná konstatovala, že výsledkem určení kostního věku je věk odpovídající 18 letům a údaje poskytnuté bulharskou stranou hovoří o datu narození „X“. Podle žalované uvádí žalobce různá data narození, která jej omlazují, s účelem ztížit či znemožnit jeho předání do Bulharska. Žalovaná zdůraznila, že v době rozhodování nebylo žádných pochyb o žalobcově věku, tudíž není pravdou, že by v této době byl nezletilým cizincem bez doprovodu. Vzhledem k tomu, že sám žalobce uvedl, že je starší osmnácti let (narozen dne „X“), nebyl žádný důvod zvažovat ustanovení týkající se mladistvého cizince bez doprovodu a ustanovit opatrovníka. Žalovaná podotkla, že žalobce cestoval v kamionu společně s dalšími sedmnácti osobami, z nichž čtyři od počátku vystupovaly jako mladiství bez doprovodu, proto jim byl ustanoven opatrovník, byly předány OSPODU a na základě předběžného opatření soudu svěřeny do péče zařízení pro děti cizince. Žalobce v replice k vyjádření žalované uvedl, že žalovaná připustila vznik nemalých pochybností týkajících se věku žalobce. Zdůraznil, že ihned poté, co byl žalobce umístěn v ZZC Balková, vypověděl jiným osobám než žalovanou angažovanému a hojně využívanému tlumočníkovi, že je ve skutečnosti podstatně mladší, a jako datum narození uvedl „X“, resp. „X“. Podle objektivního lékařského vyšetření odpovídá žalobce věku osmnácti let, tedy je nepochybné, že údaje, z nichž žalovaná v řízení vycházela, v žádném případě neodpovídají skutečnosti. Žalobce souhlasil se žalovanou, že v současné migrační krizi se poměrně často vyskytují případy, kdy migrující cizinci bez dokladů uvádějí nižší věk v domnění, že jim tento postup zajistí mezinárodní ochranu v některém z preferovaných evropských států. V případě, že by objektivní lékařské vyšetření kostního věku vedlo k znevěrohodnění tvrzení žalobce (jeho věk by odpovídal dvaceti letům), bylo by možné uzavřít, že žalobce uvádí nižší věk účelově pouze s cílem dosáhnout výhodnějšího zacházení. Naopak v případě, kdy lékařské vyšetření vyloučilo datum narození, se kterým operuje žalovaná, a fakticky potvrdilo výpověď žalobce, nelze o účelovosti jeho tvrzení hovořit. Žalobce dodal, že k nepravdivým informacím mohla žalovaná dospět tak, že jí je skutečně poskytl sám žalobce, nebo že byly pravdivé informace uvedené žalobcem při pohovorech a během tlumočení zkresleny. První z těchto možností označil žalobce za absurdní, neboť by mu nemohla nijak prospět. Ke zkreslení informací proto více než pravděpodobně nedošlo vinou žalobce. Podle žalobce z toho, že ve výstupu tlumočení absentuje eventuální nesouhlas s obsahem tlumočení nebo vyjádření k úrovni porozumění tlumočníka a žalobce, nelze vyvodit pevný závěr o tom, co žalobce skutečně uváděl, a co nikoli, neboť projevy a informace žalobce byly zachyceny tlumočníkem a žalovaná neměla před vydáním rozhodnutí možnost zhodnotit, zda žalobce souhlasí s údaji, které jí ustanovený tlumočník poskytl. Žalobce uzavřel, že objektivní informace o kostním věku zcela zpochybňují správnost informací o věku zachycených v napadeném rozhodnutí a nelze dospět k jinému závěru, než že žalovaná vycházela z nesprávných informací, jejichž nesprávnost ovšem žalobce nezavinil. O žalobě soud v souladu s § 172 odst. 5 věta druhá zákona o pobytu cizinců rozhodl bez jednání, neboť žádný z účastníků řízení nenavrhl nařízení jednání a ani soud nepovažoval nařízení jednání za nezbytné. Napadené rozhodnutí žalované soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během třicetidenní lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 172 odst. 1 věty první zákona o pobytu cizinců. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny. Z obsahu správního spisu soud zjistil následující skutečnosti podstatné pro rozhodnutí o žalobě. Žalobce byl dne 24. 11. 2016 v 5:00 hodin na silnici E55 u obce Cínovec zajištěn podle § 27 odst. 1 písm. d) zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, poté, co byl spolu s dalšími cizinci zjištěn v úkrytu v kamionu srbském MPZ bez cestovních dokladů. Následně v 17:00 hodin bylo zajištění překvalifikováno na § 27 odst. 2 téhož zákona. Dne 25. 11. 2016 v 10:18 hodin byl se žalobcem sepsán úřední záznam o podání vysvětlení. Žalobce uvedl, že se jmenuje W. A. N. H., narodil se dne „X“ v Pákistánu a bydlí na adrese „X“. Tyto osobní údaje označil za pravé. K možným překážkám bránícím předání do Bulharska žalobce uvedl, že se tam nechce vrátit, policie se tam k němu nechovala dobře, napadli jej fyzicky i psychicky. Více o tom mluvit nechtěl. Úřední záznam, který na titulní straně uvádí pod jménem a příjmením žalobce datum „X“ jako datum narození, žalobce podepsal, aniž jakkoli zpochybnil jeho obsah. Žalobce podepsal také další dokumenty obsahující předmětné datum jeho narození (např. úřední záznam o zajištění cizince ze dne 24. 11. 2016, úřední záznam o umístění osoby do policejní cely ze dne 24. 11. 2016 a ustanovení tlumočníka ze dne 25. 11. 2016). Následně bylo vydáno žalobou napadené rozhodnutí. Po vydání žalobou napadeného rozhodnutí žalobce dne 26. 11. 2016 v ZZC Balková sdělil, že jeho datum narození není „X“, ale „X“. Dne 28. 11. 2016 bylo na žádost žalované provedeno v Nemocnici Chomutov vyšetření kostního věku žalobce se závěrem, že skelet odpovídá věku cca 18 let. Dne 2. 12. 2016 žalobce sepsal prohlášení, ve kterém uvedl datum narození „X“. Dne 9. 12. 2016 obdržela žalovaná sdělení bulharské Státní agentury pro uprchlíky, ve kterém je uvedeno bulharskou stranou evidované datum narození žalobce „X“, přičemž jméno a příjmení žalobce je zapsáno takto: A. V. Na tomto místě soud předesílá, že po přezkoumání skutkového a právního stavu a po prostudování obsahu předloženého správního spisu dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Jádro sporu spočívá v tom, jaké je skutečné datum narození žalobce. Soud především přisvědčuje žalované v tom, že v obsahu správního spisu není před datem 26. 11. 2016 žádná zmínka o tom, že by datum narození žalobce mohlo být jiné než „X“, ze kterého vycházelo žalobou napadené rozhodnutí. V situaci, kdy žalobce nedisponoval žádnými osobními doklady, mohla žalovaná při zjišťování jeho osobních údajů vycházet pouze z jeho vlastních tvrzení, což také učinila. Soud zdůrazňuje, že žalobce při pohovoru dne 25. 11. 2016 sám sdělil žalované své datum narození „X“ a k dalšímu dotazu své osobní údaje výslovně potvrdil. Předmětný protokol, který i pro osobu neznalou českého jazyka naprosto jednoznačně v bezprostřední blízkosti jména a příjmení žalobce uvádí datum narození „X“, žalobce také potvrdil svým podpisem. Pokud žalobce předmětný protokol podepsal, aniž připojil jakoukoli výhradu k jeho obsahu, má soud za to, že s jeho obsahem souhlasil. Nehraje přitom roli, že protokol je sepsán v českém jazyce, neboť při jeho sepisování i podepisování byl přítomen tlumočník, který před tím složil tlumočnický slib. Tvrzení žalobce o zkreslení jím uváděných údajů při tlumočení soud neuvěřil. Především je třeba konstatovat, že tlumočník neměl žádný důvod informace poskytované žalobcem jakkoli zkreslovat. Dále soud připomíná, že datum narození žalobce „X“ je uvedeno již v úředním záznamu o zajištění cizince ze dne 24. 11. 2016, který byl sepsán bez přítomnosti tlumočníka. V době sepisování tohoto úředního záznamu neměla žalovaná o žalobci vůbec žádné informace kromě těch, které jí sdělil sám žalobce, neboť záznam byl sepsán bezprostředně poté, co byl žalobce zjištěn v kamionu na silnici E55 u obce Cínovec. Pro účely tohoto záznamu musel žalobce uvedené datum narození sdělit přímo zpracovateli úředního záznamu. Soud považuje za vyloučené, aby dvě různé osoby zkreslily datum narození žalobce s naprosto stejným výsledkem, a dodává, že ani zpracovatel úředního záznamu neměl žádný důvod údaje sdělené žalobcem jakkoli zkreslovat. Tomu odpovídá i vyjádření žalované, že spolu se žalobcem byly zajištěny také další osoby, z nichž čtyři od počátku vystupovaly jako nezletilé. Skutečnost, že žalobce opravdu sdělil žalované datum svého narození „X“, potvrzuje také to, že žalobce stejné datum narození již dříve sdělil bulharským státním orgánům v rámci své žádosti o udělení mezinárodní ochrany na území Bulharska. Ke ztotožnění žalobce v databázi EURODAC jako žadatele o udělení mezinárodní ochrany v Bulharsku došlo až po vyhotovení zmíněného úředního záznamu o zajištění cizince, tudíž osobní údaje žalobce v tomto úředním záznamu uvedené mohla žalovaná skutečně získat výlučně od žalobce. Soud proto dospěl ke zcela jednoznačnému závěru, že to byl právě a výlučně žalobce, kdo sdělil žalované své datum narození „X“, a že toto datum nebylo zkresleno vlivem tlumočení, ani jinak ze strany žalované upravováno. Pochybnosti naopak vzbuzuje to, že žalobce až po vydání rozhodnutí o zajištění začal uvádět dvě další jiná data svého narození, a to „X“ a „X“. Již jen tato skutečnost snižuje věrohodnost žalobcových tvrzení. Pokud jde o provedené lékařské vyšetření kostního věku žalobce, soud podotýká, že závěr tohoto vyšetření zněl: Skelet odpovídá věku cca 18 let. Zkratka cca přitom vyjadřuje, že se nejedná o údaj přesný, nýbrž o údaj přibližný, aniž by lékařská zpráva uváděla, s jakou možnou odchylkou byl tento věk stanoven. Věk 18 let přitom neodpovídá ani datu narození, se kterým pracovala žalovaná (ke dni vyšetření 20 let a 9 měsíců), ani datu narození, které písemně sdělil žalobce (ke dni vyšetření 17 let a necelé 4 měsíce), proto podle názoru soudu nelze říct, že by provedené lékařské vyšetření jednoznačně vyvracelo správnost údaje, ze kterého vycházela žalovaná a který jí na počátku poskytl sám žalobce. Provedené vyšetření by stejně tak dobře mohlo být považováno za podpůrný argument pro závěr, že žalobce v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí nebyl nezletilý, neboť jeho kostní věk činil cca 18 let. S ohledem na výše uvedené soud uzavírá, že žalovaná postupovala zcela správně, pokud při svém rozhodování vycházela z data narození „X“, které jí sdělil sám žalobce. Žalobci se naopak nepodařilo prokázat, že by jeho datum narození bylo jiné, resp. že by byl v době vydání žalobou napadeného rozhodnutí nezletilý. Soud neuvěřil tvrzení žalobce o zkreslení údajů při tlumočení a ve shodě se žalovanou shledal, že žalobce začal po vydání napadeného rozhodnutí uvádět nižší věk pouze účelově ve snaze získat pro sebe výhodnější postavení osoby nezletilé bez doprovodu. Za dané procesní situace jsou veškeré žalobní námitky upozorňující na pochybení žalované v souvislosti s věkem žalobce zcela nedůvodné. Žalovaná neměla povinnost postupovat podle § 129 odst. 5 zákona o pobytu cizinců, který se vztahuje pouze na nezletilé cizince bez doprovodu, nikoli na zletilého žalobce, a neměla ani povinnost se v odůvodnění vypořádávat s požadavky uvedenými v tomto ustanovení. Současně nebylo namístě ustanovit žalobci opatrovníka, tudíž žalovaná ani v tomto ohledu neporušila žádný právní předpis. Žalovaná pak rovněž nebyla povinna vyhodnocovat věk žalobce při úvaze o realizovatelnosti účelu zajištění, kterým bylo předání žalobce v rámci dublinského řízení do Bulharska. Soud shledal, že žalovaná se dostatečně zabývala tím, zda je předání žalobce do Bulharska realizovatelné a dodržela požadavky v této souvislosti formulované judikaturou Nejvyššího správního soudu, na kterou poukazoval žalobce. Soud připomíná, že dokonce sám žalobce připustil, že se žalovaná se souladem jeho předání do Bulharska s čl. 3 odst. 2 nařízení Dublin III obecně vypořádala. Toto vypořádání považuje soud za dostačující, neboť žalobce není nezletilou osobou bez doprovodu a nepatří do skupiny zvlášť zranitelných osob – dětí, tudíž nebyl důvod tuto otázku v napadeném rozhodnutí jakkoli rozebírat. K námitce žalobce, že dokonce výslovně uvedl, že byl v Bulharsku obětí nelidského zacházení a týrání, soud poukazuje na to, že žalobce při pohovoru ve správním řízení zůstal u obecného prohlášení o fyzickém a psychickém napadání a dále o tom odmítl mluvit, aniž tuto skutečnost konkrétněji popsal. Tím žalované znemožnil posoudit, zda konkrétní jednání, jehož byl žalobce účasten, skutečně vykazovalo znaky nelidského zacházení a týrání, nebo zda je tak žalobce pouze subjektivně vnímal. Vzhledem k tomu, že žalobce neposkytl žalované žádné konkrétní informace, nelze žalované vytýkat, že se v napadeném rozhodnutí omezila na konstatování, že žalobci v Bulharsku nehrozí nelidské či ponižující zacházení ve vztahu k vedení řízení ve věci mezinárodní ochrany a zajištění podmínek přijetí žadatelů o mezinárodní ochranu. Bez konkrétních informací od žalobce nebylo podrobnější odůvodnění vůbec možné. Soud tedy neshledal namítanou nepřezkoumatelnost ani nezákonnost napadeného rozhodnutí a uzavírá, že zákonem stanovené podmínky pro zajištění žalobce byly splněny a k porušení právních předpisů ani práv žalobce nedošlo. S ohledem na výše uvedené vyhodnotil soud žalobu jako zcela nedůvodnou, a proto ji podle § 78 odst. 7 s. ř. s. zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. Žalobce neměl ve věci úspěch a žalovaná, jíž nad rámec běžné úřední činnosti žádné náklady nevznikly, ani náhradu nákladů řízení nepožadovala, proto soud vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Zástupci žalobce Mgr. Jindřichovi Lechovskému, advokátovi, který byl žalobci ustanoven usnesením zdejšího soudu ze dne 5. 12. 2016, č. j. 41 A 5/2016 - 21, přiznal soud podle § 35 odst. 8 s. ř. s. odměnu za zastupování žalobce a náhradu hotových výdajů v celkové výši 12.342 Kč. Tato částka se skládá z částky 9.300 Kč za tři úkony právní služby po 3.100 Kč podle § 7, § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění po 1. 1. 2013 [převzetí a příprava zastoupení - § 11 odst. 1 písm. b), doplnění žaloby - § 11 odst. 1 písm. d), replika ze dne 21. 12. 2016 - § 11 odst. 1 písm. d)]; z částky 900 Kč za tři s tím související režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění po 1. 9. 2006 a z částky 2.142 Kč představující 21% DPH za poskytnuté právní služby, kterou je zástupce žalobce povinen podle zvláštního právního předpisu odvést z odměny za zastupování a náhrad, jež byly vyjmenovány. Tato částka bude vyplacena z účtu Krajského soudu v Ústí nad Labem do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.