41 A 60/2014 - 28

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce: T. Z., bytem Š. 920, B., zast. Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, 147 00 Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem tř. Tomáše Bati 21, 761 90 Zlín, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 5. 2014, č. j. KUZL-14074/2014, sp. zn. KUSP-14074/2014/DOP/Ti, takto:

Výrok

I. Žaloba se za mí tá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Včas podanou žalobou žalobce napadl rozhodnutí Krajského úřadu Zlínského kraje, Odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 2. 5. 2014, č. j. KUZL-14074/2014, sp. zn. KUSP-14074/2014/DOP/Ti, kterým bylo dle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád) zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí Městského úřadu Uherský Brod, Odboru správního (dále též správní orgán prvního stupně) ze dne 21. 1. 2014, č. j. OSD/3444/13/14/On. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o silničním provozu), jehož skutkovou podstatu naplnil porušením ust. § 4 písm. c) v návaznosti na ust. § 22 odst. 4 zákona o silničním provozu tím, že dne 23. 7. 2013 kolem 07:30 hod. řídil motorové vozidlo zn. Peugeot Boxer 4Z3 5183 na pozemní komunikaci č. III/4981 ve směru od obce Bánov na obec Suchá Loz, před křižovatkou s pozemní komunikací č. I/50, kde nerespektoval dopravní značku P6 - Stůj, dej přednost v jízdě, nezastavil vozidlo na takovém místě, odkud má do křižovatky náležitý rozhled. Za spáchaný přestupek byla žalobci podle ust. § 125c odst. 4 písm. f) zákona o silničním provozu v návaznosti na ust. § 11 odst. 1 písm. b) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o přestupcích) uložena pokuta ve výši 2.200 Kč. Podle ust. § 79 odst. 1 zákona o přestupcích, v návaznosti na ust. § 1 odst. 1 vyhlášky Ministerstva vnitra č. 231/1996 Sb. byla žalobci uložena povinnost nahradit státu náklady spojené s projednáváním přestupku ve výši 1.000 Kč. Žalobce namítá, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně i rozhodnutí žalovaného jsou nezákonná a že v průběhu řízení bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. Předně namítá, že řízení o přestupku nebylo proti němu vůbec zahájeno, neboť oznámení o zahájení řízení nebylo doručeno žalobci, ale obchodní společnosti FLEET Control, s. r. o. Podle názoru žalobce se tento postup správního orgánu neslučuje s čl. 6 odst. 3 Evropské Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jelikož žalobce nebyl správním orgánem seznámen s povahou a důvodem obvinění proti němu. Žalobce má za to, že správní orgán je povinen doručovat oznámení o zahájení řízení o přestupku podezřelému z přestupku i za situace, kdy má zmocněnce. Povinnost doručovat oznámení o zahájení řízení není samoúčelná. Doručením do vlastních rukou se realizuje právo obviněného z přestupku se vůbec dozvědět, že je správním orgánem stíhán jako obviněný z přestupku, přičemž nelze ponechávat v dispozici zmocněnce, zda obviněného z přestupku vůbec uvědomí o tom, že bylo vůči němu zahájeno řízení o přestupku. Žalobce připouští, že před zahájením správního řízení byla správnímu orgánu doručena plná moc, kterou žalobce zmocnil společnost FLEET Control, s. r. o., na tuto plnou moc však podle jeho názoru nelze pohlížet jako na osvědčení zmocnění ve smyslu ust. § 33 a § 34 správního řádu. Dle ust. § 33 odst. 1 správního řádu si může účastník zvolit zmocněnce, v době dodání plné moci správnímu orgánu však žádné řízení zahájeno nebylo. Žalobce má za to, že jediná plná moc, kterou je možno uplatnit před zahájením řízení, je tzv. presidiální plná moc ve smyslu ust. § 33 odst. 2 písm. c) správního řádu, taková plná moc však udělena nebyla (a ani nemohla být, neboť takováto plná moc musí mít zcela odlišné náležitosti). Pokud tedy správní řád rozlišuje jednotlivé typy plné moci a pouze u jednoho typu umožňuje udělit plnou moc před zahájením správního řízení, není možné dovozovat, že by i jiný typ plné moci bylo možné takto poskytnout. Žalobce připouští, že žalobce měl možnost podat plnou moc následně po zahájení řízení, pokud tak však neučinil, měl správní orgán jednat s ním a nikoli se zmocněncem, jelikož zaslanou plnou moc bylo nutné považovat za neúčinnou. Na podporu svých tvrzení žalobce odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2011, č. j. 9 As 87/2010-77. Žalobce s ohledem na uvedené trvá na názoru, že plnou moc ve smyslu ust. § 33 odst. 2 písm. b) správního řádu je možné udělit pouze po zahájení řízení, a pokud k udělení plné moci došlo před zahájením správního řízení, není možné k ní přihlížet. Žalobce dále namítá, že ústní jednání bylo vedeno v jeho nepřítomnosti nezákonně, a to rovněž z důvodu, že předvolání k jednání bylo doručováno domnělému zmocněnci žalobce a nikoli přímo žalobci. Žalobce je si vědom toho, že dle ust. § 34 odst. 2 správního řádu se písemnosti doručují toliko zástupci, avšak zákon o přestupcích je speciální úpravou. Zákon o přestupcích hovoří výslovně o obviněném a nikoli o účastníkovi řízení obecně, jedná se tedy o vztah výjimky, kdy má účastník (obviněný) něco v řízení osobně vykonat. Žalobce má za to, že z ust. § 74 odst. 1 zákona o přestupcích vyplývá možnost vést ústní jednání v nepřítomnosti obviněného jen tehdy, byl-li sám řádně předvolán, neboť právě na ústním jednání může obviněný činit účastnickou výpověď, která je svou povahou osobním úkonem, kterou nelze nahradit výpovědí jiné osoby. Žalobce namítá, že skutek, z jehož spáchání byl usvědčen, se nestal, neboť v křižovatce silnic III/4981 a I/50 ve směru jízdy od obce Bánov do obce Suchá Loz, není umístěna dopravní značka P6 – Stůj, dej přednost v jízdě. Též ve spisovém materiálu neexistuje žádný důkaz o tom, že by dne, kdy měl být přestupek spáchán, byla v křižovatce tato dopravní značka. Žalobce považuje za nedostatečné, aby existence dopravní značky související se spácháním přestupku byla dokazována svědkem a nikoliv fotografií křižovatky, ze které je zřejmé, že na křižovatce není umístěna dopravní značka P6, ale pouze dopravní značka P04 – Dej přednost v jízdě. Žalobce má tak důvodně za to, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu ve spisu. Žalobce je toho názoru, že v řízení bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces porušením zásady součinnosti správních orgánů s účastníky řízení. Žalobce namítá, že povinností správního orgánu prvního stupně bylo vyzvat žalobce k odstranění vad podání, tj. doplnění blanketního odvolání podle ust. § 82 odst. 2 správního řádu. Správní orgán sice žalobce vyzval k odstranění vad podání, tuto výzvu však nelze považovat za výzvu k doplnění odvolacích důvodů, jelikož žalobce byl vyzván toliko k doplnění odvolání ve smyslu ust. § 37 odst. 3 správního řádu, přičemž žalobce jako osoba práva neznalá této výzvě neporozuměl a chápal ji jako výzvu k doplnění původního podání učiněného bez elektronického podpisu. Správní orgán žalobce nepoučil, o jaké náležitosti má žalobce odvolání doplnit. Žalobce má za to, že pokud správní orgán prvního stupně nevyzval žalobce k doplnění blanketního odvolání, měl žalovaný rozhodnutí zrušit a vrátit věc správnímu orgánu zpět k dalšímu řízení. Žalobce na podporu své argumentace odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu, Ústavního soudu a Nejvyššího soudu. S ohledem na shora uvedené žalobce považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a navrhuje soudu, aby rozsudkem rozhodnutí žalovaného i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě uvedl, že s obsahem žaloby nesouhlasí. Žalovaný se neztotožňuje s názorem žalobce, že plná moc ze dne 1. 9. 2013 se nevztahovala na řízení o přestupku zakončené žalobou napadeným rozhodnutím. Tato plná moc obsahuje spisovou značku a je v ní obsažena informace, že se vztahuje na všechny stupně řízení včetně řízení odvolacího a řízení u správního soudu všech stupňů. Podle žalovaného je přitom lhostejné, že tato byla udělena před zahájením řízení. Žalovaný poukázal na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 18. 12. 2008, č. j. 8 Azs 16/2007-158, kde byl vyjádřen princip „v pochybnostech ve prospěch zastoupení“. Žalovaný zdůrazňuje, že se nejedná o první případ, v němž figuroval advokát Mgr. Jaroslav Topol a rovněž společnost FLEET Control, s. r. o. nebo osoby s ní spojené, kdy bylo taktizováno s plnými mocemi. Odkázal přitom na rozsudky Nejvyššího správního soudu (sp. zn. 9 As 162/2014, 9 As 144/2014, 10 As 151/2014), který tyto praktiky opakovaně odmítl. Žalovaný má za to, že ani nyní řešený případ se uvedeným soudním řízením nevymyká. I zde je prokazatelné, že společnost FLEET Control, s. r. o. za žalobce jednala minimálně tím, že podala blanketní odvolání. Žalovanému není zřejmé, pro jaké úkony by plná moc podle svého obsahu měla platit, a jak by bylo možné jiným způsobem řešit podezření přestupku jiným způsobem než vedením řízení. Rovněž není jasné, z jakého důvodu je žalobce, který tvrdí, že nebyl zastupován společností FLEET Control, s. r. o., je v soudním řízení zastupován advokátem, který se vyskytuje ve všech případech, v nichž figuruje buď společnost FLEET Control, s. r. o. nebo osoby na tuto společnost navázané (P. K., M. J., R. K., K. S.). Žalovaný dále popírá, že by správní orgán nevyzval žalobce k doplnění odvolání. Tato písemnost se nachází ve spisovém materiálu a byla doručena společnosti FLEET Control, s. r. o. dne 14. 2. 2014. K žalobní námitce týkající se projednání věci v nepřítomnosti žalobce žalovaný uvádí, že ve spisu je založena plná moc k zastupování, a proto bylo na místě doručovat toliko zmocněnci žalobce. Shodné závěry vyplývají i z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 2 As 111/2011-56. K námitce popírající zjištěný skutkový stav žalovaný uvádí, že skutečnost, že na křižovatce silnic byla umístěna značka Stůj, dej přednost v jízdě, žalobce nikdy nerozporoval. Žalovaný považuje za dostatečné, pokud tato značka je popsána v prvotní fotodokumentaci přestupku a pokud její existenci potvrdil i svědek B. Správnímu orgánu prvního stupně je navíc okolnost, že na místě se nachází skutečně dopravní značka P6, známa z úřední činnosti, neboť tento správní orgán vydával opatření obecné povahy, jímž příslušná místní úprava provozu na pozemních komunikacích byla stanovena. Žalovaný přikládá kopii příslušného opatření obecné povahy. Věrohodnost námitky, že na místě se v době přestupku nenacházela dopravní značka P6 nadto degraduje skutečnost, že je uplatňována teprve v podané žalobě. S ohledem na shora uvedené žalovaný navrhuje, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Soud konstatuje, že ve správním spisu se nachází mimo jiné oznámení přestupku Policie České republiky, Krajského ředitelství Zlínského kraje, Odboru služby dopravní policie, Oddělení silničního dohledu ze dne 23. 7. 2013 sepsané na místě, k němuž se žalobce odmítl vyjádřit a toto odmítl podepsat, a výpis z evidenční karty řidiče žalobce. Písemností ze dne 22. 8. 2013 byl žalobce vyzván k podání vysvětlení k prověření došlého oznámení o přestupku, a to na den 18. 9. 2013 v 10:00 hod. Dne 17. 9. 2013 bylo správnímu orgánu doručeno prostřednictvím datové schránky společnosti FLEET Control, s. r. o. sdělení obsahující mimo jiné plnou moc udělenou žalobcem společnosti FLEET Control, s. r. o. k zastupování ve správním řízení ve věci podezření ze spáchání přestupku vedeném pod sp. zn. 38490/2013/MUUB. Dne 25. 9. 2013 bylo společnosti FLEET Control, s. r. o. doručeno oznámení o zahájení přestupkového řízení a předvolání k ústnímu jednání nařízenému na den 16. 10. 2013. Ústní jednání proběhlo dne 16. 10. 2013 v nepřítomnosti žalobce a v jeho průběhu bylo provedeno dokazování čtením listin obsažených ve správním spisu a výslechem svědka J. B. Dne 21. 1. 2014 bylo vydáno rozhodnutí Městského úřadu Uherský Brod, Odboru správního, č. j. OSD/3444/13/14/On. Proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně bylo dne 7. 2. 2014 doručeno z datové schránky společnosti FLEET Control, s. r. o. blanketní odvolání. Dne 14. 2. 2014 správní orgán prvního stupně zaslal společnosti FLEET Control, s. r. o. uvědomění, že vzhledem k tomu, že v podaném písemném odvolání není blíže specifikováno, s čím žalobce ve vydaném rozhodnutí nesouhlasí, toto podání trpí vadou uvedenou v ust. § 37 odst. 2 správního řádu. Současně písemnost obsahovala výzvu k odstranění vad podání ve lhůtě 5 dnů od obdržení výzvy. Odvolání nebylo ve stanovené lhůtě doplněno. O odvolání žalobce rozhodl Krajský úřad Zlínského kraje, Odbor dopravy a silničního hospodářství rozhodnutím ze dne 2. 5. 2014, č. j. KUZL-14074/2014, sp. zn. KUSP-14074/2014/DOP/Ti, které je předmětem tohoto soudního přezkumu. Soud konstatuje, že žaloba byla podána včas (§ 72 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, dále jen s. ř. s.), osobou oprávněnou (§ 65 odst. 1 s. ř. s.), jde o žalobu přípustnou (§ 65, § 68, § 70 s. ř. s.). V souladu s § 75 odst. 1, 2 s. ř. s. přezkoumal Krajský soud v Brně napadené rozhodnutí žalované v mezích žalobních bodů, včetně řízení předcházející jeho vydání, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání za splnění zákonných podmínek (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Žaloba není důvodná. Pro posouzení námitky, zda řízení o přestupku bylo řádně zahájeno či nikoliv, se soud musel předně zabývat otázkou, zda byl žalobce v řízení o přestupku zastoupen společností FLEET Control, s. r. o. (dále jen FLEET) či nikoliv. Soud stejně jako žalovaný nemá pochybnosti o tom, že společnost FLEET byla zmocněncem žalobce po celou dobu správního řízení o přestupku. Jak uvedl Nejvyšší správní soud v obdobné věci (rozsudek ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 9/2015-27, dostupný na www.nssoud.cz), účastník správního řízení si může v řízení zvolit zmocněnce, a to dle § 33 odst. 1 správního řádu. Toto zmocnění se prokazuje písemnou plnou mocí. Dle odst. 2 tohoto ustanovení, zmocnění může být uděleno v různém rozsahu – k určitému úkonu, skupině úkonů nebo pro určitou část řízení. Dále může být zmocnění uděleno i pro celé řízení, nebo, za předpokladu úředního ověření podpisu na plné moci, pro neurčitý počet řízení s určitým předmětem, která budou zahájena v určité době nebo bez omezení v budoucnu. Při posuzování rozsahu zmocnění je vždy na místě položit si otázku, jakým úmyslem byli zmocnitel a zmocněnec vedeni při sepisování plné moci (usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 18. 12. 2008, č. j. 8 Azs 16/2007 – 158, dostupné na www.nssoud.cz). Na úmysl smluvních stran je možné usuzovat z okolností o tomto úmyslu vypovídajících. Jednou z hlavních okolností v případě dohody o plné moci je text plné moci, listiny osvědčující její uzavření. V nyní projednávané věci bylo v reakci na výzvu k podání vysvětlení zaslanou žalobci správnímu orgánu prvního stupně z datové schránky společnosti FLEET doručeno vyjádření k řízení, k němuž byla mimo jiné přiložena plná moc ze dne 1. 9. 2013 udělená žalobcem společnosti FLEET. V plné moci bylo uvedeno, že žalobce tímto zmocňuje dle § 33 odst. 2 písm. b), ve smyslu § 34 správního řádu společnost FLEET k zastupování ve správním řízení ve věci podezření ze spáchání přestupku vedeném pod spisovou značkou 38490/2013/MUUB. Dále text stanovil, že plná moc je udělena pro veškeré úkony, žádosti, návrhy, podání, nahlížení do spisu, odvolání, vzdání se práva na odvolání, doručování písemností a to pro celé řízení ve všech stupních tohoto řízení, tj. včetně řízení u odvolacího orgánu a všech stupňů správního soudu. Soud se neztotožnil s námitkou, že k plné moci založené ve spisu nebylo možné přihlížet, jelikož tato byla správnímu orgánu předložena již před zahájením řízení. Soud má naproti tomu za to, že správní řád nevylučuje, aby osoba již v době před zahájením řízení zmocnila jinou osobu k zastupování v tomto konkrétně vymezeném správním řízení, pokud by bylo v budoucnu zahájeno. Tento názor ostatně potvrdil i Nejvyšší správní soud ve shora citovaném rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 9/2015-27, kde uvedl, že „je nutné odmítnout i argument stěžovatele spočívající v tom, že plnou moc nelze udělit před zahájením správního řízení.“ Žalobcem citovaný rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2011, č. j. 9 As 87/2010-77, dostupný na www.nssoud.cz, není přiléhavý, jelikož ve věci projednávané Nejvyšším správním soudem se jednalo o jiný skutkový stav. Plná moc byla udělena pouze do oznámení o přestupku při jednání s hlídkou městské policie a tuto nebylo možné považovat za plnou moc udělenou pro účely správního řízení. Ačkoli byla plná moc správnímu orgánu prvního stupně doručena v době, kdy řízení o přestupku nebylo zahájeno, bylo podle názoru soudu doručenou plnou moc nutné interpretovat tak, že úmyslem žalobce bylo zmocnit společnost FLEET k zastupování právě v případném následně zahájeném správním řízení o přestupku vymezeném ve výzvě k podání vysvětlení, a to v celém jeho průběhu. Tato skutečnost vyplývá jednak z formulace plné moci, kde se hovoří o správním řízení a specifikují se v něm všechny úkony, které je možné v tomto řízení provádět, a jednak z uvedené spisové značky shodující se s číslem evidenčním uvedeným na výzvě k podání vysvětlení. Dle soudu bylo možné předpokládat, že případné v budoucnu zahájené řízení o přestupku bude vedeno právě pod stejnou spisovou značkou jako přípravné úkony k tomuto řízení. Žalobce sice v žalobě zpochybňuje účinnost předložené plné moci v řízení o přestupku, již však neuvádí, k jakým úkonům tedy měl společnost FLEET zmocnit (přestože samotnou existenci udělení zmocnění nerozporuje). Jeho námitky zpochybňující platnost tohoto zmocnění proto soud shledal zcela účelovými. Ze správního spisu je zjevné, že zmocněnec za žalobce ve správním řízení jednal, a to minimálně podáním blanketního odvolání dne 7. 2. 2014. Naproti tomu sám žalobce byl v celém průběhu zcela pasivní, a to přesto, že některé písemnosti (uvědomění k vyjádření se s podklady před vydáním rozhodnutí ze dne 5. 11. 2013, rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 21. 1. 2014) byly doručovány vedle zmocněnce i přímo jemu. Žalobce na jedné straně tvrdí, že v přestupkovém řízení nebyl společností FLEET zastoupen, na druhé straně však například lhůtu pro podání žaloby odvíjí od doručení napadeného rozhodnutí právě tomuto zmocněnci. Argumentace žalobce je tak navíc vzájemně rozporná. Soud neshledal pochybnosti o tom, že žalobce měl v úmyslu udělit plnou moc společnosti FLEET k zastupování v průběhu řízení o přestupku, správní orgán prvního stupně tedy postupoval zcela správně, pokud oznámení o zahájení řízení i další písemnosti zasílal přímo zmocněnci žalobce. Žalobce ostatně nijak nespecifikoval, jakým způsobem by měl být konkrétně postupem správních orgánů zkrácen na svých veřejných subjektivních právech, které by požívaly ochranu poskytovanou soudy ve správním soudnictví. Ze shora uvedených důvodů neobstojí ani námitka nezákonného doručování předvolání k ústnímu jednání. Předvolání k ústnímu jednání nařízenému na den 16. 10. 2013 bylo stejně jako oznámení o zahájení řízení správně doručováno společnosti FLEET, kterou žalobce udělením plné moci ze dne 1. 9. 2013 zmocnil k zastupování v řízení o přestupku. Soud nepřisvědčil ani námitce, že k ústnímu jednání bylo nutné předvolat přímo žalobce, jelikož jeho výpověď nelze nahradit výpovědí jiné osoby. V rozsudku ze dne 20. 10. 2011, č. j. 2 As 111/2011 – 56, Nejvyšší správní soud vyslovil, že „podle ustanovení § 74 zákona o přestupcích koná o přestupku správní orgán v prvním stupni ústní jednání; v nepřítomnosti obviněného z přestupku lze věc projednat jen tehdy, jestliže odmítne, ač byl řádně předvolán, se k projednání dostavit nebo se nedostaví bez náležité omluvy nebo důležitého důvodu. Ve shodě se žalovaným soud konstatuje, že z obsahu správního spisu není patrno, že by správní orgán I. stupně hodlal v průběhu ústního jednání provést výslech žalobce, tzn. obviněného, resp. že by tento výslech byl nezbytný pro správné a úplné zjištění skutkového stavu. Jak totiž plyne ze spisu, správní orgán měl k dispozici řadu důkazů, které spáchání přestupku žalobcem dostatečně prokazovaly. Ve shodě se stěžovatelem má rovněž Nejvyšší správní soud za to, že krajský soud dostatečně od sebe neodlišil potřebu výslechu účastníka od nutnosti konat ústní jednání před správním orgánem. V případě ústního jednání totiž skutečně není nezbytné, aby se ho obviněný fyzicky účastnil a zákonná úprava proto ani nepožaduje doručování předvolání přímo jemu za situace, kdy je řádně zastoupen. Krajský soud se mýlí, pokud dospěl k závěru, že práva zakotvená v ustanovení § 36 správního řádu jsou právy výlučně účastníka řízení samotného a nemůže je proto vykonat jeho zástupce. Jestliže totiž podle tohoto zákonného ustanovení platí, že účastníci mají právo vyjádřit v řízení své stanovisko, mohou požadovat o poskytnutí informací a musí jim být před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, jedná se ve všech případech z povahy věci o práva, která mohou využít účastníci řízení jak sami, tak také prostřednictvím svých zástupců. Z citovaného ustanovení tak nelze dovodit, že se jedná o případ, kdy má obviněný v řízení něco vykonat osobně ve smyslu ustanovení § 34 odst. 2 správního řádu, a tedy že správní orgán nemůže komunikovat pouze s jeho zástupcem, nýbrž musí předvolání k ústnímu jednání doručit též obviněnému. Za podstatnou pak považuje zdejší soud především skutečnost, že v důsledku nedoručení předmětného předvolání přímo žalobci nemohla být porušena jeho práva na spravedlivé projednání věci, jelikož veškerá svoje procesní práva měl možnost uplatňovat osobně anebo prostřednictvím svého zástupce. Ze správního spisu plyne, že celkem ve třech případech byl žalobce předvolán k ústnímu jednání, vždy byl výslovně poučen o svých právech a měl tak dostatečnou možnost je uplatňovat. Jejich uplatňování zákonem předvídaným způsobem však přitom nutně zůstává toliko jeho právem, nikoliv povinností.“ V rozsudku ze dne 23. 12. 2013, č. j. 8 As 53/2013 – 37, Nejvyšší správní soud dospěl k závěru, že „v případě ústního jednání není pro uplatnění procesních práv účastníka řízení nezbytná jeho osobní účast. Povaha těchto práv nevyžaduje osobní úkon účastníka, ale účastník může tato práva uplatnit prostřednictvím svého zástupce, který může navrhovat důkazy, seznámit se s podklady pro rozhodnutí a vyjádřit se k nim, klást svědkům otázky atd. Z úkonů zástupce pak vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému (§34 odst. 1 správního řádu). Podmínka osobní účasti obviněného při jednání nevyplývá ani z čl. 6 odst. 3 písm. c) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podle něhož má každý obviněný právo obhajovat se osobně nebo za pomoci obhájce podle vlastního výběru. Pokud je tedy obviněný zastoupen, zpravidla postačí, pokud se ústního jednání zúčastní pouze jeho zástupce. Osobní účast obviněného, který je zastoupen, by byla vyžadována pouze tehdy, vyvstala-li by potřeba jej vyslechnout z důvodu zjištění skutkového stavu. V této souvislosti Nejvyšší správní soud připomíná, že správní orgán může požadovat osobní konání zastoupeného v řízení jen tehdy, je-li k tomu oprávněn na základě zákona. Správní orgán tedy může účastníka předvolat k výslechu pouze tehdy, pokud je jeho osobní účast nutná pro dosažení cíle řízení, tedy pro zjištění skutkového stavu (blíže viz např. rozsudek ze dne 17. 12. 2008, čj. 1 As 100/2008 – 61).“ V nyní projednávané věci se stejně jako ve věci vedené Nejvyšším správním soudem pod sp. zn. 8 As 53/2013 jednalo o případ, kdy správní orgán prvního stupně doručil předvolání k ústnímu jednání pouze zmocněnci obviněného z přestupku (společnosti FLEET). Ze správního spisu přitom vyplývá, že správní orgán považoval shromážděné důkazy provedené na jednání za dostatečné k řádnému zjištění skutkového stavu, přičemž nebylo nutné provádět výslech žalobce jako obviněného. Krajský soud proto s přihlédnutím k závěrům učiněným Nejvyšším správním soudem ve shora citovaném rozsudku dospěl k závěru, že správní orgán prvního stupně nepochybil, pokud žalobce nepředvolal za účelem výslechu, ale zaslal předvolání k ústnímu jednání pouze jeho zmocněnci. Neúčast žalobce totiž nebránila v uskutečnění jednání a za existující důkazní situace nemohla ohrozit cíl předmětného řízení, neboť správní orgán prvního stupně měl ve správním spisu k dispozici řadu důkazů, které spáchání přestupků žalobcem dostatečně prokazovaly, a kterými ostatně provedl dokazování u ústního jednání v nepřítomnosti žalobce a jeho zástupce. Osobní účast žalobce u jednání proto v daném případě nebyla nutná. Pokud žalobce zpochybňoval existenci dopravní značky P6 – Stůj, dej přednost v jízdě na křižovatce silnic III/4981 a I/50, předně je nutno konstatovat, že existence této dopravní značky nebyla sporná a v celém průběhu správního řízení nebyla ze strany žalobce zpochybněna. Soud by přitom považoval za přirozené, že v případě neexistence dopravní značky či existence jiné dopravní značky by šlo o první věc, co by žalobce uvedl, a to přímo policistům, kteří jej na místě zastavili. Naproti tomu by žalobce neměl žádný důvod se odmítat k věci vyjádřit či podepsat oznámení o přestupku, resp. následně tvrdit, že vozidlo řídila jiná osoba. Ačkoli soud připouští, že součástí správního spisu není žádná fotografie prokazující stav dopravního značení v předmětné křižovatce (dle spisového přehledu má být jeho součástí „Mapka“, ani tuto však soud ve správním spisu nenalezl), existenci dopravní značky P6 lze mít za prokázanou již z oznámení o přestupku sepsaného policisty, z výpovědi svědka B. či ze skutečnosti, že dopravní značení je jistě známo správním orgánům z úřední činnosti. O tom, že skutkový stav byl v řízení zjištěn bez důvodných pochybností, proto soud nemá pochyb. Konečně soud nepřisvědčil ani námitce, že žalobce nebyl vyzván k doplnění blanketního odvolání. Součástí správního spisu je písemnost ze dne 14. 2. 2014 nazvaná „Uvědomění“, jehož obsahem je mimo jiné sdělení, že v podaném odvolání ze dne 7. 2. 2014 nebylo blíže specifikováno, s čím žalobce ve vydaném rozhodnutí nesouhlasí, v důsledku čehož podání trpí vadou uvedenou v ust. § 37 odst. 2 správního řádu, a rovněž výzva k odstranění této vady podání, a to ve lhůtě 5 dnů od obdržení výzvy. Tato písemnost byla dne 14. 2. 2014 doručena do datové schránky zmocněnce žalobce (společnosti FLEET). Zásadě součinnosti bylo tímto postupem správního orgánu prvního stupně jistě učiněno zadost, tím spíše, že žalobce byl zastoupen zmocněncem, který si musel být s ohledem na četnost zastupování přestupců v jiných věcech (jak je soudu známo z úřední činnosti) dobře vědom toho, jaké náležitosti musí obsahovat odvolání proti rozhodnutí. Podání blanketního odvolání v kombinaci s následným namítáním nedostatečného poučení o nutnosti jeho doplnění proto soud považuje jen za součást jeho účelově zvolené procesní strategie. Ze všech uvedených důvodů soud rozhodl tak, že žalobu žalobce ve smyslu ust. § 78 odst. 7 s. ř. s. jako nedůvodnou zamítl. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu ust. § 60 s. ř. s., podle kterého nestanoví-li tento zákon jinak, má účastník, který měl ve věci plný úspěch, nárok na náhradu nákladů řízení před soudem, které důvodně vynaložil proti účastníkovi, který ve věci úspěch neměl. V dané věci neúspěšný žalobce právo na náhradu nákladů řízení nemá. Žalovanému v souvislosti s tímto řízením žádné náklady nad rámec jeho běžné úřednické činnosti nevznikly, náklady řízení nežádal, soud proto rozhodl, že právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.

Poučení