41 A 68/2014 - 46

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce P. Š., bytem …………, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Topolem, advokátem se sídlem Na Zlatnici 301/2, Praha, 4, proti žalovanému Krajskému úřadu Zlínského kraje, se sídlem tř. Tomáše Bati 21, Zlín, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5.5.2014, č.j. KUZL-22992/2014, sp.zn. KUSP 22992/2014/DOP/Od, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

Ve včas podané žalobě žalobce napadal rozhodnutí vydané Krajským úřadem Zlínského kraje dne 5.5.2014, vypraveného téhož dne pod sp.zn. KUSP-22992/2014/DOP/Od, č.j. KUZL-22992/2014, kdy žalovaný rozhodl tak, že v souladu s ust. § 90 odst. 5 správního řádu odvolání žalobce zamítl a rozhodnutí správního orgánu ze dne 21.2.2014, č.j. DOP/8747/2014/STM, sp.zn. DOP/8143/2013/STM, potvrdil. Pokud jde o rozhodnutí správního orgánu ze dne 21.2.2014, jedná se o rozhodnutí vydané Městským úřadem Otrokovice, a to rozhodnutí o námitkách proti provedení záznamu bodů, a to tak, že námitky žalobce proti záznamu bodů v jeho evidenční kartě se podle ust. § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb. zamítají jako nedůvodné a záznam celkového počtu 12 bodů provedený ke dni 23.9.2013 se potvrzuje. Pokud jde o žalobní body, žalobce uvedl, že dne 2.3.2010 (mělo se jednat správně o přestupek z 23.9.2010), kdy byl kontrolován policisty, a když se měl dopustit předmětného přestupku, policistům sdělil, že nemůže být připoután bezpečnostním pásem ze zdravotních důvodů. To však nemohl doložit lékařským potvrzením, které v této době prokazatelně vlastnil. Tato skutečnost nicméně byla policisty patrně mylně vyložena tak, že žalobce lékařské potvrzení nevlastní vůbec, a proto mu byla pokuta uložena nesprávně. Žalobce po celou dobu byl v domnění, a takto z tvrzení policistů pochopil, že je to za jednání, kdy nemá lékařské potvrzení u sebe. Policista na toto napsal, že lékařské potvrzení nevlastní. Od žalobce nelze legitimně očekávat, že provede právní a terminologický rozbor výroku rozhodnutí na místě, kdesi na silnici, nadto, když není právník a nadto specialista na správní právo trestní, a nemá k dispozici na místě samotném – kdesi na silnici, právní normy včetně recentní judikatury a právního terminologického slovníku. Nicméně i přesto platí, že žalobce byl již v době silniční kontroly osobou, která byla držitelem příslušného oprávnění o zdravotní indispozici, nemohl se dopustit skutku spočívajícího v nepřipoutání se bezpečnostními pásy protiprávního jednání, za které by jej bylo lze postihnout, a to jak z důvodu, že zde absentuje materiální stránka přestupku, tak také z důvodu, že zde absentuje naplnění formální stránky přestupku, co do subjektu (pachatel), taktéž objektivní stránka (jednání omisivní či komisivní), jakož i objektu samotného (právní statek, který je jednáním porušen či ohrožen). Bez ohledu na skutečnost, zda žalobce listinu deklarující zdravotní indispozici (příslušné oprávnění) měl či neměl u sebe, de iure et de facto naplňoval dikci zákona, tzn., byl objektivně osobou, která nemůže užít bezpečnostní pás ze zdravotních důvodů, což prokázal dodatečně potvrzením vydaným lékařem. Skutečnost, že žalobce nepředložil toto oprávnění policistovi při kontrole, mohla však naplňovat skutkovou podstatu jiného přestupku (§ 23 odst. 1 písm. f) zákona o přestupcích); přitom za spáchání tohoto přestupku se body nezaznamenávají. Přestupek za nepředložení listiny na místě, existuje, ke kterému se doznal. Právní posouzení skutku a jeho uvedení na rozhodnutí (pokutovém bloku) je ovšem zcela v režimu jednostranného úkonu policisty. Pokud policista podřadil daný skutek pod jinou právní kvalifikaci přestupku, tak jde o pochybení policisty, které zakládá důvod buď pro zrušení rozhodnutí v přezkumném řízení dle ust. § 94 a násl. správního řádu, či možnost vydání opravného rozhodnutí dle ust. § 70 správního řádu. Žalobce v rámci řízení o dosažení 12 bodů uváděl, že souhlasil se zaplacením pokuty za skutek jiný, a to nepředložení příslušného oprávnění. Toto pochybení není postiženo v rámci bodového systému. Nadto žalobce tvrdí pravdivou skutečnost, že v té době nebyl řidičem motorového vozidla, když byla pokuta uložena jemu jako spolujezdci. Je tedy povinností žalovaného i správního orgánu I. stupně se zabývat námitkami žalobce v kontextu všech skutečností, které ze spisového materiálu vyplynuly, a které byly dílem rozporné. Teprve poté by bylo možné dospět k závěru, zda byl proveden záznam bodů v souladu se zákonem, tedy za přestupek spočívající v nepřipoutání se bezpečnostními pásy. Žalovaný i správní orgán I. stupně tak zcela rezignovali na úplné a přesné zjištění skutkového stavu věci, nezjistili skutkový stav v souladu se zásadou materiální pravdy a nejednali v souladu se svými pravomocemi. Závěry žalovaného, jakož i správního orgánu I. stupně, jsou závěry v rozporu se zákonem. V případech skutkově i právně fakticky totožných k nyní projednávané věci Nejvyšší správní soud v rozsudcích, č. j. 5As 118/2011-107 a č.j. 4As 102/2013 (napříč soudními senáty), konstatoval, že pokud stěžovatel byl již v době silniční kontroly osobou, která byla držitelem příslušného oprávnění o zdravotní indispozici, nemohl se dopustit skutkem spočívajícím v nepřipoutání se bezpečnostními pásy protiprávního jednání, za který by jej bylo lze postihnout, neboť zde zcela absentuje materiální stránka přestupku. Bez ohledu na skutečnost, zda listinu deklarující zdravotní indispozice (příslušné oprávnění) měl u sebe, de iure et de facto naplňoval dikci zákona, tzn., byl objektivně osobou, která nemůže užít bezpečnostní pás ze zdravotních důvodů, což prokázal dodatečně potvrzením vydaným lékařem. NSS v daných případech, které žalobce citoval, vytkl, že v daném řízení nebyla reflektována námitka řidiče, že souhlasil se zaplacením pokuty za skutek jiný, a to nepředložení příslušného oprávnění. Toto pochybení není postiženo v rámci bodového systému. Bylo tedy povinností žalovaného, a poté i krajského soudu, zabývat se námitkami stěžovatele v kontextu všech skutečností, které ze spisového materiálu vyplynuly, a které byly dílem rozporné. Teprve poté by bylo lze dospět k závěru, zda byl proveden záznam bodů v souladu se zákonem, tedy za přestupek spočívající v nepřipoutání se bezpečnostními pásy. Podmínky pro blokové řízení dle § 84 odst. 1 zákona o přestupcích jsou, že 1) musí být přestupek spolehlivě zjištěn, 2) nestačí domluva, a 3) obviněný z přestupku je ochoten pokutu zaplatit. Pokutový blok ze dne …….., není za dané procesní situace způsobilým podkladem pro záznam bodů. Žalobce lékařské potvrzení nepředložil, z důvodu, že by jej v době spáchání přestupku nevlastnil, ale (toliko) proto, že je v době silniční kontroly neměl u sebe, což v řízení opakovaně tvrdí s tím, že je ponechal doma. Předmětný pokutový blok není možno použít jako podklad pro záznam 3 bodů v evidenční kartě žalobce jako řidiče, a to zejména s ohledem na to, že se žalovaný zákonným způsobem nevypořádal se skutečností, že žalobce v průběhu řízení doložil, že v inkriminované době, tedy ke dni 23.9.2013, byl držitelem lékařského potvrzení, které ho opravňovalo nebýt za jízdy připoután bezpečnostním pásem, a které mu bylo vydáno na období od 25.7.2013 do 30.9.2013. Jinými slovy, žalovaný se dostatečně nevypořádal s návrhem žalobce na provedení důkazu, že na základě pokutového bloku ze dne 23.9.2013 nemohl být proveden záznam bodů do registru řidičů, neboť žalobce nemohl být v daném případě postižen za porušení § 56 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu. Žalovaný, ale i správní orgán I. stupně v napadeném rozhodnutí namísto provedení důkazu lékařským potvrzením provedl takovou interpretaci § 6 odst. 1 písm. a) a navazujících ustanovení zákona o silničním provozu, že příslušné lékařské potvrzení musí mít řidič za jízdy u sebe a na požádání policisty je předložit ke kontrole, přičemž pouhá existence potvrzení je irelevantní a nemá-li řidič potvrzení při sobě, je třeba na něj vždy pohlížet jako na pachatele přestupku. Nejvyšší správní soud ve shora citovaných rozsudcích, ve skutkově obdobných, resp. fakticky totožných případech, dospěl k závěru, že stejně jako v řízení přestupkovém i v řízení o námitkách proti záznamu bodů v registru řidičů ve smyslu § 123f zákona o silničním provozu je vyloučena koncentrace řízení podle § 82 odst. 4 správního řádu. Zohlednil přitom, že záznam bodů je sice svojí podstatou specifickým administrativním úkonem, rozhodnutí v řízení o námitkách proti dosažení 12 bodů a jejich záznamu do registru pokračování řidičů nicméně může mít za následek pozbytí řidičského oprávnění, což je ve své podstatě sankcí svého druhu (sui generis), spočívající v zákazu řízení motorových vozidel, jak již bylo vysloveno v rozsudku NSS, č. j. 5As 39/2010-76 (citován v bodě [18]). K uvedenému závěru přispívá i výklad právní nauky, když např. Vedral v tomto směru odlišuje řízení zahajovaná na návrh, pro která je koncentrace řízení typická, a konstatuje, že u obviněného z přestupku nelze hovořit o povinnosti poskytovat součinnost. Správní orgán rozhodující v řízení o přestupku je naopak povinen zjistit skutkový stav bez ohledu na to, jak se sám obviněný k řízení staví. V. klade důraz na vyšetřovací zásadu sankčního řízení a dovozuje, že nejen pro řízení o přestupcích, ale obecně o jakýchkoli správních deliktech nebude možno § 82 odst. 4 správního řádu použít. Argumentuje normou § 50 odst. 3 správního řádu a dodává, že pokud má správní orgán něco zjistit bez návrhu, nelze se v případě návrhu podaného účastníkem řízení odvolávat na § 82 odst. 4 a k takovým návrhům nepřihlížet, ale takový návrh by správní orgán musel vzít za svůj, jako kdyby danou skutečnost zjistil sám. Ust. § 50 odst. 3 věta druhá má proto před § 82 odst. 4 přednost. (Vedral, J. Správní řád: Komentář 2. vyd. Praha: Bova Polygon, 2012, s. 727-728). Žalovaný i správní orgán I. stupně postupovaly opačně, tj. se explicitně odkazují na právní zásadu vigilantibus iura scripta sunt (zákony jsou psány pro bdělé) z tzv. blokové citace provedené bez zjevného důvodu správním orgánem I. stupně. Žalobce k tomuto uvádí, že právní zásada vigilantibus iura scripta sunt je právní zásadou civilního práva, která se v „běžném“ správním řízení užívá velmi omezeně. V trestním řízení - ať jde o trestní řízení soudní, či trestní řízení správní je uplatnění této zásady nepřípustné. Žalovaný i správní orgán I. stupně, a konečně i správní orgán Krajské ředitelství policie Zlínského kraje, explicitně i implicitně se dovolávají právní zásady volenti non fit iniuria (svolnému se neděje bezpráví). Opět je zde nutno uvést, že taková zásada je nepřípustná v rámci trestního obvinění ve smyslu čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně základních lidských práv a svobod. Ostatně i per analogiam legis k procesu trestního řízení vyjádřeného v § 2 trestního řádu, které odkazuje na čl. 8 odst. 2 Listiny, kdy nikdo nemůže být stíhán jinak než ze zákonných důvodů, a jde o nejdůležitější zásadu trestního řízení, která je vyjádřena též v čl. 6 Úmluvy. Na toto též navazuje zásada uvedená v odst. 5, kdy „doznání obviněného nezbavuje orgány činné v trestním řízení povinnosti přezkoumat všechny podstatné okolnosti případu“, kdy platí, že „obsah doznání obviněného se považuje za věrohodný, jen je-li jeho věrohodnost přezkoumána dalšími věrohodnými důkazy“. Předpokládané doznání obviněného (jako ve formě rozsudku pro zmeškání v civilním řízení) je nepřípustné.“ (Šámal Pavel a kol. Trestní řád: komentář 7., dopl. a přeprac. vyd. V Praze: C.H. Beck, 2013., str. 40). Tato podmínka je v blokovém řízení vyjádřena v § 84 odst. 1 zákona o přestupcích, kdy musí být přestupek spolehlivě zjištěn. Spolehlivost zjištění skutečností je objektivní a nikoli subjektivní, tedy nastane-li objektivní okolnost, kdy i v provedeném blokovém řízení (např. nemožnost provedení blokového řízení - viz výše citovaný rozsudek NSS k policistovi, který se dopustil přestupku krádeže, či záměny osoby, nebo absence podpisu na pokutovém bloku, anebo existence nějakého stěžejního důkazu, jež od samé podstaty mění skutečnost, že přestupek nemohla osoba spáchat anebo spáchala přestupek jiný) nastává právě, kdy lze důvodně pochybovat o tom, že rozhodnutí je v souladu s právními předpisy. S ohledem na fakta je nepochybné, že bloková pokuta byla uložena v rozporu se zákonem, neboť obviněný se přestupku nedopustil, ani dopustit nemohl. Zákon umožňuje dosáhnout nápravy např. cestou přezkumného řízení, které však s ohledem na plynutí lhůt, zejména potom pro laxnost správního orgánu, který dosud podnět nevyřídil, již nelze využít. Absence dostupných prostředků nápravy však ještě neznamená, že má správní orgán pokračovat v nezákonnosti, započaté nezákonným uložením blokové pokuty za skutek, který se nestal, až do (hořkého) konce. Počítaje v to např. výkon rozhodnutí nebo zápis bodů do registru řidičů či navazující jiná správní řízení. Správní orgán by tedy alespoň neměl usilovat o výkon zjevně nezákonného rozhodnutí, když už nemá, jak nezákonné rozhodnutí odklidit, a měl by s ním naložit jako s rozhodnutím nevykonatelným. Pokud by tak neučinil, lze jej činit odpovědným za nesprávný úřední postup s možností žádat náhradu škody, včetně regresu vůči viníkům nezákonnosti. I s ohledem na principy trestního práva, v němž je nepřípustně, aby byl někdo odsouzen a odsuzující rozsudek vykonán jen z důvodu neaplikace formálních institutů nápravy, je-li objektivně zřejmé, že se trestný čin nestal, nelze akceptovat odklon od této zásady ani ve správním právu trestním, které je ovládáno stejnými zásadami a zárukami, jako řízení o trestném činu. Citovaný rozsudek správními orgány ze dne 4.12.2013 je tedy nepřiléhavý a vadný. Shodně, v dané souvislosti, nepřiléhavé a vadné jsou rovněž rozhodnutí žalovaného a správního orgánu I. stupně, kdy je jejich jednáním zasaženo do práva na spravedlivý proces, jakož i právní zásady, kterou je ovládáno trestní právo, ať soudní či správní – nulla poena sine crimen (žádný trest bez zločinu), jež představují jeden z pilířů právního státu v kontinentálním pojetí a je promítnutím principu legality veřejné moci do trestního práva. Nejvyšší správní soud v rozsudcích ze dne 21.3.2012, č.j. 5As 118/2011-107, a ze dne 24.10.2013, č.j. 4As 102/2013-38 vylovil závěr, tak „Pro rozsah přezkumu záznamu bodů v námitkovém řízení jsou určující závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6.8.2009, č.j. 9As 96/2008-44, (...), podle nichž správní orgán rozhodující v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů (§ 123f zákona č. 361/2000 Sb., zákon o silničním provozu) je oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam (tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu §123b odst. 1 a 2 citovaného zákona), zda záznam v registru řidičů byl proveden zcela v souladu s tímto způsobilým podkladem, a zda počet připsaných bodů odpovídá v příloze k citovanému zákonu obsaženému bodovému hodnocení jednání (srov. rovněž rozsudek NSS ze dne 10.12.2009, č.j. 2As 19/2009-93.) Otázce způsobilosti podkladu pro provedení záznamu bodů se zdejší soud věnoval v rozsudku ze dne 24.8.2010, č.j. 5As 39/2010-76 ,v jehož odůvodnění vyložil, že oznámení policie, na základě kterých je prováděno hodnocení dosaženého počtu bodů, jsou pouze úředním záznamem o tom, že byl spáchán přestupek, a kdo jej spáchal, toto oznámení poskytuje správnímu orgánu určitou informaci o věci; nelze však z něj bez dalšího vycházet v případech, vyskytnou-li se v řízení pochybnosti o údajích zde zaznamenaných. K dokazováni průběhu událostí popsaných v úředním záznamu je třeba v takovém případě vyžádat proto další důkazy prokazující skutečnosti zde uvedené. (…) Na posouzení věci nemohlo nic změnit stěžovatelovo dovolávání se právní zásady volenti non fit iniuria (svolnému se neděje bezpráví), neboť žalobce v námitkovém řízení řádně pečoval o svá práva, přičemž zejména bylo dostačující, pokud lékařské potvrzení předložil v rámci odvolání proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Pouze pro úplnost a nad rámec potřebného odůvodnění pak NSS k argumentaci stěžovatele v kasační stížnosti konstatuje, že bez ohledu no konkrétní průběh a tvrzení řidiče při silniční kontrole je řidič postižený za nepřipoutání se bezpečnostním pásem nepochybně oprávněn příslušné lékařské potvrzení předložit i teprve následně, v rámci správního (přestupkového) řízení; za dodržených přísných požadavků zákona a judikatury pak může usilovat i o následnou revizi (obnovu) blokového řízení, pokud na místě nesouhlasil s touto formou vyřízení přestupku spočívajícího v nepoužití bezpečnostního pásu. V této souvislosti je nicméně třeba znovu zdůraznit, že předmětem přezkumu správními soudy v nyní projednávané věci nebylo přestupkové řízeni, v němž byl vydán pokutový blok ze dne 14.11.2009; předmětem přezkumu bylo toliko námitkové řízení týkající se (následného) záznamu bodů do evidenční karty žalobce jako řidiče. “. Pod bodem IV. žaloby žalobce uvedl, že k tomuto je dáno nutno poukázat na skutečnost, že bylo vydáno rozhodnutí, aniž se vyčkalo posouzení od věcně a místně příslušného správního orgánu. Policie ČR Krajské ředitelství policie vydalo jakousi informaci (č.j. KRPZ-107894- 8/ČJ-2013-1500DP-PZE) začínající slovy „Vážený pane“ a informací, že KŘP Zlínského kraje je nadřízeným správním orgánem správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal. Zde policie postupovala v rozporu s obecně známými skutečnostmi, kdy Krajské ředitelství je správním orgánem I. stupně a nikoliv odvolacím správním orgánem. Toto logicky vyplývá i z řady rozsudků proti blokovému řízení v dopravě, proti nezákonným zásahům atd., kdy pasivní žalobní legitimaci má právě (konkrétní) krajské ředitelství jako správní orgán, jež o věci rozhoduje. Dle ust. § 95 odst. 2 správního řádu platí, že „jestliže podnět k přezkumnému řízení dal účastník, může přezkumné řízení provést správní orgán, který přezkoumávané rozhodnutí vydal, pokud plně vyhoví účastníkovi, který podnět uplatnil, a jestliže tím nemůže být způsobena újma žádnému jinému účastníkovi, ledaže s tím všichni, jichž se to týká, vyslovili souhlas. Jinak předá věc k provedení přezkumného řízení nadřízenému správnímu orgánu“. Nadřízeným správním orgánem Krajskému ředitelství policie je Policejní prezidium. Daný dokument od Krajského ředitelství policie tedy jednoznačně je naplněním věty první, který neprovedl přezkumné řízení a s ohledem na zásadu dobré veřejné správy informoval žalobce o tom, že věc nepřezkoumal tento orgán. Jeho další úřední postup je ovšem takový, že je povinen věc předat Policejnímu prezidiu. Ať se to stalo či nikoli, to nemůže žalobce ovlivnit, ale následkem je skutečnost, že žalovaný a i správní orgán I. stupně vydaly rozhodnutí na základě nesprávného posouzení a nejsou zde podklady pro rozhodnutí. K tomuto se opakovaně vyjadřuje též ministerstvo vnitra, kterému je PČR podřízena jako správní orgán. Z výše uvedeného tak vyplývá, že pasivně legitimována v dané věci má podle názoru žalovaného být Policie České republiky, konkrétně pak Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje. Toto logicky vyplývá i z ust. § 6 a 7 zákona o Policii ČR. Pokutový blok je označen pouze na razítku s malým státním znakem a názvem „Policie České republiky“ a nikde na pokutovém bloku neexistuje jiné razítko či tisk názvu správního orgánu. Není označený pokutový blok správním orgánem, kterým je v daném případě Krajské ředitelství Policie ČR a nikoli Policie ČR jako jednotný ozbrojený bezpečnostní sbor. Státní znak deklaruje, že jde o orgán státu, jež disponuje právem k jeho užívání (§ 2 odst. 1 zákona 352/2001 Sb., kdy státní znak jsou oprávněny užívat ozbrojené síly a bezpečnostní sbory) jako bezpečnostní sbor. Účastník podává jednoznačnou námitku, že vedle skutečnosti, že daný konkrétní blok je sám o sobě nezákonný z důvodu zjevné absence označení správního orgánu, který rozhodnutí vydal (je zde označena Policie ČR jako ozbrojený bezpečnostní sbor a nikoli jako správní orgán), tak ve výroku rozhodnutí (popis skutku) na bloku v části A samotném absentuje výrok, ze kterého je patrné, že šlo o zákazovou značku vedenou v bodovém hodnocení, jak bylo uvedeno v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů. K tomu účastník uvedl, že Policie České republiky jedná při dohledu na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích podle § 124 odst. 1 a 9 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu no pozemních komunikacích, jako správní orgán, nikoli jako ozbrojený bezpečnostní sbor, kdy daným správním orgánem je konkrétní krajské policejní ředitelství. Zde absentuje razítko konkrétního policejního ředitelství, a to i na originálním bloku, jež je součástí spisu. Na vydaném rozhodnutí tedy absentuje označení správního orgánu. Správní orgán musí být institucionálně přesně označen, tedy je zde porušeno obligatorní ust. § 69 odst. 1 správního řádu, kdy „písemné vyhotovení rozhodnutí dále musí obsahovat označení správního orgánu, který rozhodnutí vydal, číslo jednací, datum vyhotovení, otisk úředního razítka, jméno, příjmení, funkci nebo služební číslo a podpis oprávněné úřední osoby“. Absence označení správního orgánu na originálu rozhodnutí, tj. část A (nikoli stejnopisu, viz část B), který rozhodnutí vydal, zakládá presumpci, že takové rozhodnutí vydal správní orgán, který nebyl vůbec věcně příslušný, jelikož dané rozhodnutí nerespektující enumerativnost veřejnoprávních pretenzí platných pro správní orgány (viz zejména čl. 2 odst. 2 Ústavy ČR, čl. 2 odst. 2 Listiny, § 2 odst. 2 správního řádu). Dále žalobce dodává, že dle ministerstva financí „Bloky na pokuty na místě zaplacené budou obsahovat 20 dvoulistů (část A, B), přičemž část A bloku bude vydána při uložení blokové pokuty přestupci, část B bloku je určena správnímu orgánu“ (informace dostupné na webu www.mfcr.cz). Tedy na rozdíl od ostatních správních rozhodnutí je v blokovém řízení originál dokumentů (díl A) vydáván pachateli a kopie (díl B) zůstává u správního orgánu (zde u KŘP Policie ČR). Razítko Policie ČR jako správního orgánu je uvedeno na většině zaslaných přípisů Policie, kdy je zde kulaté razítko Policie ČR jako bezpečnostního ozbrojeného sboru. Ovšem dané údaje zcela absentují na vydaném bloku, kdy z něj není patrné, jaký správní orgán, tj. konkrétní policejní ředitelství předmětnou blokovou pokutu udělilo. Rozlišení mezi Policií jako bezpečnostním ozbrojeným sborem a správním orgánem je vysoce významné, což dokládá hned několik rozsudků NSS zabývajících se nezákonným zásahem, kdy je pasivní žalobní legitimace právě s tímto rozlišením dána na dva zcela odlišné orgány – Krajské ředitelství policie vs. Ministerstvo vnitra. Právní řád je nutno vykládat konstantním jednotným způsobem a nikoli kasuisticky, tedy pokud je nutné rozlišit policii jako ozbrojený bezpečnostní sbor a policii jako správní orgán, tak je tomuto nutno rozlišit ve všech případech a nikoli si vybírat – nadto vždy in malam partem. Z výše uvedeného tedy nelze předmětný pokutový blok série FD/2013 č. D0253099 považovat za správné rozhodnutí vydané správním orgánem, jelikož tuto pokutu uložila Policie České republiky jak ozbrojený bezpečnostní sbor a nikoliv organizační součást policie jako správní orgán. Rozhodnutí o blokové pokutě trpí vadami, jež je činí zjevně vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným, anebo jinými vadami, pro něž je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu. Pokud tuto pokutu uložilo obvodní oddělení, jak tvrdí samotné KŘP PČR Zlín, tak jej ani neuložil správní orgán předjímaný zákonem, ale ozbrojený bezpečnostní sbor. Ostatně i dokumenty krajského ředitelství pro správní činnost toto označuje razítkem s označením správního orgánu. Dle § 77 odst. 2 správního řádu platí, že „nicotné je dále rozhodnutí, které trpí vadami, jež je činí zjevně vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným, anebo jinými vadami, pro něž je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu. Nicotnost těchto důvodů vyslovuje soud podle soudního řádu správního“, tj. vyslovením nicotnosti dle § 76 odst. 1 písm.2 a 3 s.ř.s. Podle bodem V., označený Procesní pochybení správního orgánu, žalobce uvedl následující. Dle názoru žalobce bylo napadené rozhodnutí doručeno dne 11.6.2014, kdy do spisu osobně nahlédl zástupce žalobce. Žalovaný chybně vyznačil právní moc na rozhodnutí ke dni 16.5.2014. Ve spise neexistuje žádný věrohodný doklad o tom, že by žalobci žalovaný vypravil napadené rozhodnutí na jeho adresu určenou k doručování, tj. ……. Ve správním spise je vytištěna stránka, ze které lze seznam, že odesílatel „O. P.“ zaslal na adresu …… soubor s přílohou. Taková listina však není věrohodným dokladem o tom, že by písemnost byla na adresu ………s kutečně vypravena, neboť nejde o výpis z mailserveru, ale o prostý vytištěný list, který umí vytvořit též technicky nezdatný uživatel počítače. Nadto z ní není seznatelné, zda se písemnost nevrátila jako nedoručitelná, neboť v takovém případě by měl správní orgán za povinnost pokus o doručení opakovat (ust. § 19 odst. 9 správního řádu). Především však nelze mít za prokázané, že zpráva byla vypravena z oficiální elektronické adresy elektronické podatelny žalovaného, tj. …….. Žalobce považuje neplatnost pokusu o elektronické doručení písemnosti, je-li vypravována z jiné elektronické adresy, než z elektronické adresy elektronické podatelny, za logickou věc (např. zástupce žalobce má z tohoto důvodu povolen příjem pouze zpráv zasílaných z adres elektronických podatelen, a to za účelem eliminace nevyžádané pošty, což je při zastupování ve správním řízení velmi důležité, zejména s ohledem na možné zmeškání lhůty v důsledku přehlédnutí e-mailu), přesto z právní opatrnosti přikládá odůvodnění nutnosti vypravovat písemnosti z elektronické podatelny přílohou. V případě, že písemnost není zákonem určeným a předvídatelným způsobem vypravena na doručovací adresu příjemce, nelze dovodit účinky doručení fikcí při doručování doporučeným dopisem na adresu trvalého pobytu. Stejného pochybení se dopustil Městský úřad Otrokovice při doručování rozhodnutí, č.j. DOP/8747/2014/STM a též při doručování výzvy k odstranění vad podání (doplnění odvolání o odvolací důvody). Tím bylo porušeno právo žalobce na dvojinstančnost řízení, žalobci bylo fakticky zamezeno řádně argumentovat v odvolání. Přitom samotná absence doručení výzvy k doplnění podání odvolání (odstranění vad podání) je důvodem pro zrušení rozhodnutí soudem, srov. NSS 1As 4/2009-53). Žalobce proto navrhoval, aby soud vydal rozsudek, kterým rozhodnutí žalovaného ze dne 5.5.2014 včetně souvisejícího rozhodnutí správního orgánu I. stupně, ve všech výrocích, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a dále, aby soud zavázal žalovaného žalobci zaplatit vzniklé mu náklady řízení. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že podstata sporu spočívá v tom, že zákonodárce v zájmu zvýšení kázně řidičů motorových vozidel a také i zájmu bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích zavedl do našeho právního řádu tzv. bodový systém. Jím se zajišťuje sledování opakovaného páchání přestupků, jednání, které má znaky přestupku podle jiného právního předpisu, nebo trestných činů, spáchaných porušením vybraných povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích řidičem motorového vozidla, nebo že se řidič porušování těchto povinností nedopouští. Přehled jednání spočívajícího v porušení vybraných povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích a počet bodů za tato jednání je stanoven v příloze k zákonu o silničním provozu. Zjednodušeně řečeno to znamená, že pokud řidič motorového vozidla spáchá nějaký přestupek nebo trestný čin v souvislosti se svou účastí v provozu na pozemních komunikacích, je postižen nejen pokutou či zákazem činnosti, ale v souladu s ust. § 123b odst. 1 zákona o silničním provozu se mu zaznamená v registru řidičů pevně stanovený počet bodů. Podle ust. § 123c odst. 1 zákona o silničním provozu příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností zaznamenává řidičem dosažený počet bodů až do celkového počtu 12 bodů. Jakmile tato situace nastane, oznámí příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností tuto skutečnost řidiči a vyzve jej k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne doručení tohoto oznámení. Řidič pozbývá řidičské oprávnění uplynutím 5 pracovních dnů ode dne, v němž mu bylo toto oznámení doručeno, a to na dobu jednoho roku. V daném případě se žalobce v období od 21.2.2013 do 23.9.2013 dopustil celkem čtyř přestupků souvisejících s bezpečností a plynulostí provozu na pozemních komunikacích, za které byl pravomocně postižen v blokovém řízení orgány Policie ČR, a kdy tyto jeho přestupky podléhají bodovému hodnocení (přestupky ze dnů 4.7.2009, 18.3.2010 a 7.5.2010 a body za ně přidělené do tohoto výčtu nebyly žalovaným záměrně zahrnuty, neboť na dosažení celkového počtu 12 bodů u žalobce neměly žádný vliv). Vzhledem k tomu, že každý z těchto přestupků byl spáchán v jiný den a samostatným skutkem, zaznamenal správní orgán I. stupně za tyto protiprávní činy ve smyslu ust. § 123b odst. 2 písm. a) zákona o silničním provozu do evidenční karty řidiče žalobce příslušné počty bodů, a to až do dosažení celkového počtu 12 bodů. Zákonným a naprosto legálním podkladem pro zápis bodů zde byla oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení podle ust. § 123b odst. 2 písm. a) a § 128 odst. 3 zákona o silničním provozu (které byly později na žádost žalobce v rámci námitkového řízení doplněny o tomu odpovídající pokutové bloky). Ze strany správního orgánu I. stupně zde tedy byl na místě postup podle ust. § 123c odst. 3 zákona o silničním provozu, kdy žalobci oznámil, že pozbyl řidičské oprávnění a že je povinen odevzdat řidičský průkaz do 5 pracovních dnů ode dne doručení oznámení. Dle přesvědčení žalovaného tedy správnímu orgánu I. stupně skutečně nezbylo, než námitky žalobce jako nedůvodné zamítnout a záznam 12 bodů potvrdit. K žalobnímu bodu 3. žalovaný uvedl, že námitka žalobce spočívá v tom, že správní orgán I. stupně měl žalobci zapsat body za přestupek ze dne 2.3.2010 na základě nezpůsobilého podkladu (jak z dalšího kontextu žaloby vyplývá, tak žalobce měl těmito slovy na mysli přestupek ze dne 23.9.2013). K tomu žalovaný uvádí, že podklad, na základě kterého byly body žalobci za tento přestupek zapsány, rozhodně za nezpůsobilý nepovažuje. Jak je z pokutového bloku č. …….. zřejmé, tak je v něm jasně a srozumitelně uvedeno, kdy, kde, komu a za jaký přestupek byla pokuta uložena. V kolonce 5 pokutového bloku je krom jiného uveden slovní popis přestupkového jednání žalobce, a sice že jako řidič během řízení vozidla za jízdy nebyl připoután bezpečnostním pásem, a že lékařské potvrzení nevlastní. Je zde uvedeno i právní ustanovení, které bylo žalobcem porušeno, a sice ust. § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu. V kolonce 6 pokutového bloku pak je uvedena správná právní kvalifikace spáchaného přestupku /ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona o silničním provozu/. Pokud policista na pokutový blok napsal text, že žalobce lékařské potvrzení nevlastní, pak jedině na základě informace, kterou mu žalobce sám musel při silniční kontrole sdělit a zcela určitě si ji nevycucal z prstu. V kolonce 9 pokutového bloku pak je uveden text - citováno: „Souhlasím s projednáním přestupku v blokovém řízení, potvrzuji, že údaje uvedené na obou částech bloku souhlasí, a potvrzuji převzetí části A bloku dne ...“, a pod tímto textem pak je umístěn podpis žalobce. Pokutový blok č. ……. je tak zcela jednoznačně způsobilým podkladem pro zápis bodů do registru žalobce. Příčí se zdravému rozumu, aby žalobce, pokud věděl o tom, že v rozhodné době vlastnil lékařské potvrzení o nemožnosti připoutat se bezpečnostním pásem ze zdravotních důvodů, si nechal dát za nepřipoutání se blokovou pokutu, a ještě se podepsal pod text, že lékařské potvrzení nevlastní s tím, že tento text souhlasí se skutečností. Žalovaný považuje žalobce za svéprávného člověka, navíc jde o člověka vysokoškolsky vzdělaného, takže by měl plně odpovídat za to, co řekne, nebo stvrdí svým podpisem jako pravdivé, jakož i za cokoliv jiného, co kdy učiní. Dále žalovaný odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu, č.j. 6As 67/2013 ze dne 4.12.2013, což při svém hodnocení dodatečně předloženého lékařského potvrzeni žalobcem až v rámci podaných námitek proti 12 bodům provedl i správní orgán I. stupně, a podle kterého udělením souhlasu s projednáním skutků v blokovém řízeni, jehož udělení žalobce nezpochybňuje, v souladu se zásadou vigílantibus iura žalobce převzal odpovědnost za skutečnost, že údaje uvedené na příslušných pokutových blocích souhlasí se zjištěným skutkovým stavem, že tento skutkový stav byl zjištěn úplně a zejména, že zjištěnému skutkovému stavu odpovídá právní kvalifikace přestupkového jednáni, za které byla žalobci udělena pokuta v blokovém řízení a uvedena na pokutových blocích (porušení § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu). Dále pokud měl žalobce jakékoli pochybnosti během projednání obou přestupků na místě, popř. v rozhodné době skutečně disponoval lékařským potvrzením, neměl projevit souhlas s blokovým řízením a údaji zaznamenanými v pokutovém bloku a měl využít svého práva na zahájení běžného řízení o přestupcích. Jestliže nyní žalobce nesouhlasí se skutkovými závěry a právním posouzením obsaženým v pokutových blocích a dovolává se jejich změny v důsledku dodatečného doložení důkazů, nelze tyto skutečnosti úspěšně uplatňovat v řízení o námitkách s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, neboť směřují proti pravomocným rozhodnutím vydaným jiným (přestupkovým) orgánem v jiném (blokovém) řízení; tato dodatečná tvrzení by bylo lze uplatnit toliko v opravných prostředcích směřovaných přímo proti rozhodnutím vydaným v blokovém řízení..., nebo v tomto řízení již nelze ani dodatečně prokazovat, event. vyvracet existenci a pravost lékařského potvrzení v době spáchání přestupku. K námitce, která je obsahem čtvrtého bodu žaloby, a která spočívá v tom, že rozhodnutí o námitkách bylo vydáno, aniž by se nejprve vyčkalo na posouzení od příslušného orgánu PČR, kdy žalobce Krajské ředitelství policie Zlínského kraje považuje za správní orgán I. stupně a nikoliv za orgán nadřízený či odvolací, žalovaný uvádí, že žalobce tento svůj názor nijak neozřejmil. Fakt, že žalobce cosi tvrdí, aniž by to odpovídajícím způsobem prokázal, nezakládá povinnost žalovaného se podle takového tvrzení zařizovat. Žalovaný vychází z toho, že všechny útvary uvnitř Policie ČR jsou si velmi dobře vědomy svých kompetencí, a že jsou jim tyto vzájemné vztahy podřízenosti a nadřízenosti známy. Žalovanému se jeví být logickým, že Krajské ředitelství policie Zlínského kraje je nadřízeným orgánem ve vztahu k Obvodnímu oddělení Policie ČR Napajedla, které blokovou pokutu dne 23.9.2013 žalobci uložilo, a že toto rozhodnutí v blokovém řízení vydané Obvodním oddělením Policie ČR Napajedla je rozhodnutím prvostupňovým. Žalovaný proto dopis z Krajského ředitelství policie Zlínského kraje ze dne 8.11.2013, adresovaný žalobci vnímá jako sdělení nadřízeného orgánu dle ust. § 94 odst. 1 věty poslední správního řádu o tom, že nebyly shledány důvody k zahájení přezkumného řízení. Krom toho, ať už je hierarchie podřízenosti a nadřízenosti uvnitř PČR jakákoliv, tak žalovaný dle svého názoru nebyl povinen čekat na vyjádření kohokoliv o tom, zda přezkumné řízení blokové pokuty ze dne 23.9.2013 bude či nebude zahájeno, neboť případný podnět na toto řízení není překážkou řízení o námitkách dle ust. § 48 správního řádu, a ani předběžnou otázkou dle ust. § 57 správního řádu, neboť ve věci viny za protiprávní jednání žalobce, díky kterým dosáhl celkového počtu 12 bodů, již bylo řádně a pravomocně rozhodnuto v blokových řízeních. Pokud jde o razítko na pokutovém bloku č. ……., tak se jedná o úřední kulaté razítko s malým státním znakem a s názvem Policie České republiky, kdy dle mínění žalovaného není na tomto razítku nic v nepořádku. Podle ust. § 86 písm. a) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve znění pozdějších předpisů, mohou orgány policie v blokovém řízení projednávat přestupky proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle zákona o silničním provozu, kdy tato pravomoc je jim dána ust. § 124 odst. 9 písm. a) téhož zákona. Žalobci tedy byla bloková pokuta uložena orgánem k tomu věcně příslušným, proto se o nicotné rozhodnutí nejedná. V pátém bodu žaloby pak žalobce nařkl žalovaného a potažmo i správní orgán I. stupně z toho, že mu písemnosti nedoručovali v souladu se správním řádem, a to na elektronickou adresu ………, kdy písemný doklad, který je o tomto ve spise založen, nepovažuje za dostatečně věrohodný. K tomu žalovaný uvádí, že napříč všemi kraji a okresy v ČR je všem správním orgánům, které se zabývají projednáváním dopravních přestupků, všeobecně známa ta skutečnost, že osoba jménem K. S., která se živí zastupováním jejich pachatelů, elektronická podání zasílaná mu na výše uvedenou elektronickou adresu, v souladu s ust. § 19 odst. 8 správního řádu jejich přijetí odesílatelům nepotvrzuje. Dochází pak stejně k tomu, že jsou mu následující pracovní den příslušné písemnosti zasílány tak, jakoby o jejich doručení na elektronickou adresu nepožádal. Nejinak tomu bylo i v nyní posuzovaném případě. Jakmile měl správní orgán I. stupně všechny písemné podklady pohromadě, tak písemností ze dne 22.1.2014 vyzval tehdejšího zmocněnce žalobce, K. S., k nahlédnutí do spisu a k vyjádření s k podkladům rozhodnutí. Tato výzva mu byla zaslána v souladu s jeho požadavkem jednak na výše uvedenou elektronickou adresu, ale protože bylo prvostupňovému správnímu orgánu předem známo, že adresát převzetí písemnosti nejpozději následující pracovní den po odeslání zprávy stejně nepotvrdí, tak současně mu tu samou písemnost zaslal prostřednictvím České pošty. Jak prvostupňový správní orgán předpokládal, tak K. S. převzetí písemnosti na elektronickou adresu elektronicky nepotvrdil, a klasicky zaslanou písemnost si v úložní době v místě svého trvalého pobytu na poště nepřevzal. Navzdory tomu se K. S. k vyjádření se k podkladům rozhodnutí do sídla správního orgánu I. stupně dostavil (viz protokol ze dne 30.1.2014, což dokazuje, že si elektronickou zprávu přečetl). Rozhodnutí o zamítnutí námitek prvostupňový správní orgán K. S. zaslal stejným způsobem, tj. dne 21.2.2014 na elektronickou adresu …… a současně i na adresu jeho trvalého pobytu prostřednictvím České pošty. I když převzetí tohoto rozhodnutí zaslané mu elektronicky K. S. nepotvrdil a písemné podání si na poště v úložní době nepřevzal, musel se o něm dozvědět (jedině z e-mailu), protože si proti tomuto rozhodnutí podal v zákonné lhůtě odvolání. Vzhledem k tomu, že odvolání bylo blanketní, vyzval prvostupňový správní orgán K. S., aby své odvolání doplnil o odvolací důvody. Tato výzva ze dne 17.3.2014 byla jmenovanému doručována opět způsobem již výše popsaným, tj. na jeho e-mailovou adresu a současně i písemně, ale příjem elektronického podání nepotvrdil a písemné podání si na poště v úložní době nepřevzal. Co se pak týče postupu žalovaného, tak ten rozhodnutí o odvolání K. S. doručoval rovněž jak správní orgán I. stupně, tj. jak na elektronickou adresu ………, tak i písemně prostřednictvím České pošty. Výsledek byl ovšem stejný jako v předchozích případech - příjem elektronického podání nebyl potvrzen a písemné podání nebylo v úložní době na poště jeho adresátem převzato. Nicméně důkazem toho, že se Kamil Sabbagh s rozhodnutím žalovaného seznámil, je nyní podaná žaloba. Žalovaný se ohrazuje proti nařčení současného zmocněnce žalobce, že ze spisu nelze seznat, že by Kamilu Sabbaghovi rozhodnutí o odvolání nedoručoval na jeho elektronickou adresu, kdy písemný doklad, který je o tom ve spise založen, není podle něj věrohodný, protože by ho mohl vytvořit i technicky nezdatný uživatel počítače. Ať už je žalovaný technicky zdatný uživatel počítače více či méně, tak by si nic takového nedovolil učinit (a ani neví, proč by to dělal), a listina, ze které je patrný jeho pokus o doručení rozhodnutí na elektronickou adresu K. S., je autentická a je vytištěná z jeho úřední e-mailové schránky (žalovaný v příloze předkládá soudu výtisk z elektronické spisové služby ….., která funguje na Krajském úřadě Zlínského kraje, a který by měl jeho tvrzení podpořit). Na straně žalovaného ani na straně správního orgánu I. stupně tak při doručování jakékoliv korespondence Kamilu Sabbaghovi k žádnému pochybení nedošlo, a z jeho postupu v řízení bylo vždy patrné, že se o obsahu zasílaných písemností dozvěděl. Žádná práva tak účastníku řízení upřena nebyla. Podle ust. § 19 odst. 8 správního řádu se písemnosti uvedené v odst. 4 (povinně doručované do vlastních rukou) na požádání adresáta doručují jiným způsobem podle tohoto zákona; v takovém případě platí, že písemnost je doručena třetím dnem ode dne, kdy byla odeslána. V případě doručování na elektronickou adresu platí, že písemnost je doručena v okamžiku, kdy převzetí doručované písemnosti potvrdí adresát zprávou podepsanou jeho uznávaným elektronickým podpisem. Nepotvrdí-li adresát převzetí písemnosti nejpozději následující pracovní den po odeslání zprávy, která se nevrátila jako nedoručitelná (odst. 9), doručí správní orgán písemnost, jako by adresát o doručení na elektronickou adresu nepožádal. Z vlastní úřední činnosti je žalovanému známo, že K. S. převzetí žádné písemnosti doručované mu na elektronickou adresu následující pracovní den nepotvrdil. Doručování písemností vyhotovených žalovaným nepotvrdil zatím vůbec. V jiných případech tak činil dle svého vlastního uvážení, zřejmě s ohledem na obsah konkrétní písemnosti. Podle ust. § 19 odst. 3 správního řádu navíc platí, že nevylučuje-li to zákon nebo povaha věcí, na požádání účastníka řízení správní orgán doručuje na adresu pro doručování nebo elektronickou adresu, kterou mu účastník řízení sdělí, zejména může-li to přispět k urychlení řízení; taková adresa může být sdělena i pro řízení, která mohou být u téhož správního orgánu zahájena v budoucnu. Je proto zcela evidentní, že v případě K. S. doručování na elektronickou adresu k urychlení řízení nijak nepřispívá. Žalovaný opakovaně vyslovil, že vycházel z řádně zjištěného skutkového stavu věci, tj. že žalobce postupem času páchal přestupky zařazené do bodového hodnocení, že mu za ně byly příslušnými orgány ukládány pokuty v blokovém řízení, a to až do okamžiku, kdy své bodové konto završil a dosáhl hranice 12 bodů. V důsledku toho pak pozbyl svoji odbornou způsobilost k řízení motorových vozidel a své řidičské oprávnění, což je skutečnost zcela nevyhnutelná. Vzhledem k výše uvedenému navrhoval zamítnutí žaloby. Soud zjistil ze správních spisů tyto skutečnosti: Dne 25.9.2013 oznamoval Městský úřad Otrokovice, odbor dopravně-správní, žalobci, že dosáhl 12 bodů ke dni 23.9.2013. Sdělil, že dle § 123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb. jmenovaného vyzývají k odevzdání řidičského průkazu uvedenému úřadu nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne doručení tohoto oznámení (žalobce převzal osobně 30.9.2015). Současně je sdělováno žalobci, že uplynutím 5 pracovních dnů ode dne, v němž mu bylo toto oznámení doručeno, pozbývá řidičské oprávnění (§ 123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb.). Dále uvedeno, že nesouhlasí-li jmenovaný s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, může podat proti uvedenému záznamu písemné námitky u uvedeného městského úřadu. Budou-li námitky shledány oprávněnými, do 10 pracovních dnů úřad provede opravu záznamu o dosaženém počtu bodů v registru řidičů a neprodleně jmenovaného písemně vyrozumí o provedené opravě. Shledá-li úřad uplatněné námitky jako neodůvodněné, zamítne je a provedený záznam potvrdí. Dne 7.10.2015 byla doručena MěÚ Otrokovice Námitka proti záznamu bodů a žádost o přezkoumání udělení blokové pokuty ze dne 23.9.2013, č.j. KRPZ-101230/PŘ-2013-150514 a ze dne 7.6.2013, č.j. KRPZ-60584/PŘ-2013-151116. V podaným námitkách bylo mimo jiné uvedeno, že dle názoru žalobce byla bloková pokuta udělena neoprávněně dne 23.9.2013 z důvodu zjištění nových skutečností, které se v době uložení blokové pokuty neprojednávaly, a tudíž nebyly známy policistovi provádějící kontrolu. Sdělil, že uvedeného dne po 9:00 hod. řídil osobní motorové vozidlo zn. …….., když s uvedeným vozidlem přejížděl z bydliště do pronajatého skladu, kde jel zkontrolovat a nakrmit hlídací psy, a poté jel do lékárny koupit léky pro děti, protože zůstaly doma ze školy s horečkou, kde za mostem přes řeku Moravu byl stavěn a kontrolován hlídkou PČR. Policistou bylo sděleno, že důvodem zastavení byla skutečnost, že nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem. Společně s ním byl policistou seznámen, že uvedeným se dopustil přestupku, za což mu ukládá pokutu ve výši 500 Kč. Poněvadž mu hlavou neustále běhalo „nakrmit a lékárna“ a policista provádějící kontrolu se nezeptal, jestli vlastní lékařské potvrzení o nemožnosti připoutat se bezpečnostními pásy na sedadle motorového vozidla ze zdravotních důvodů, tak ho nenapadlo toto potvrzení ukázat. Vidina rychlého vyřízení kontroly, souhlasil s uloženou pokutou, kterou na místě zaplatil. Dne 30.9.2014 obdržel od MěÚ Otrokovice Oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzvu k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění. Ještě téhož dne navštívil příslušného pracovníka na městském úřadě, kde mu ofotil výpis z bodového hodnocení řidiče a Oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení. Na základě těchto dokumentů, kopii pokutového bloku č. ….. zjistil, že je zde věta „Lékařské potvrzení nevlastní“. Tehdy si uvědomil, že lékařské potvrzení má, byl zkontrolovat platnost tohoto potvrzení, zda bylo v době prováděné kontroly platné. Přiložil jeho kopii k Žádosti o přezkoumání udělení blokové pokuty ze dne 23.9.2013, č.j. KRPZ-101230/PŘ-2013-150514. Vzniklá situace byla zapříčiněna oboustranně, jak kontrolujícím policistou, který se zapomněl zeptat na vlastnictví lékařského potvrzení, tak osobou žalobce, kdy ve spěchu zapomněl policistu informovat o tom, že příslušné lékařské potvrzení vlastní. Nicméně žádná tato skutečnost nemění nic na věci, že v době prováděné kontroly vlastnil platné lékařské potvrzení o nemožnosti připoutat se bezpečnostními pásy na sedadle motorového vozidla ze zdravotních důvodů, tudíž nedošlo k porušení § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. a nedopustil se tak přestupku dle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb. Dále pak uvedl k č.j. KRPZ-6584/PŘ-2013-151116 ze dne 7.6.2013. Žalobce sdělil, že dle jeho názoru byl proveden záznam bodů v registru řidičů neoprávněně a z tohoto důvodu žádá o přezkoumání udělení blokové pokuty a záznam bodů v registru řidičů ze dne 7.6.2013 z důvodu toho, že v době kontroly seděl ve vozidle na sedadle spolujezdce, a tudíž není důvod k odebrání bodů, vozidlo v době kontroly řídil Stanislav Burget. Toho dne po 17:00 hod. s jmenovaným jel v osobním motorovém vozidle zn. ……..……. na rybářské závody. Po domluvě půjčil žalobce vozidlo panu B. a sedl si na místo spolujezdce. Na výjezdu z obce Huštěnovice je zastavila hlídka PČR. Policistou jim bylo sděleno, že důvodem jejich zastavení byla skutečnost, že nebyli za jízdy připoutáni bezpečnostním pásem. Bylo jim sděleno, že se dopustili přestupku, za což se žalobci ukládá pokuta ve výši 1.000 Kč a panu B. 500 Kč. I když se žalobci výše pokuty zdála vysoká, zaplatil ji na místě jak on tak pan B. Až při rozhovoru v autě vyšlo najevo, že pan B. zaplatil pokutu o polovinu menší než žalobce. Přisoudili to tomu, že pan B. k pokutě přijde ještě o body a žalobce na sedadle spolujezdce nikoliv. 30.9.2013 žalobce obdržel od MěÚ Otrokovice Oznámení o dosažení 12 bodů v bodovém hodnocení a výzvu k odevzdání řidičského průkazu v důsledku pozbytí řidičského oprávnění. Ještě téhož den navštívil příslušného pracovníka na městském úřadě, kde mu ofotil výpis z bodového hodnocení řidiče a oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení. Na základě těchto dokumentů, kopii pokutového bloku č. ……… zjistil, že mu byly připsány neoprávněně 3 body do bodového hodnocení řidiče. Neví, jak to vzniklo, zda si policisté v autě popletli, kdo řídil a automaticky přiřadili majitele vozidla a řidiče za totožnou osobu. Na pokutovém bloku také není nijak patrné, že by byl v době kontroly řidičem vozidla. Žalobce k těmto námitkám připojil Lékařské potvrzení o nemožnosti připoutat se bezpečnostními pásy na sedadle motorového vozidla ze zdravotních důvodů, vydané privátním lékařem pro dospělé MUDr. F. T., který potvrdil, že žalobce ze zdravotních důvodů nemůže za jízdy být připoután na sedačce bezpečnostním pásem s tím, že potvrzení se vydává na dobu do 30.9.2013 a jako datum vydání je uvedeno 25.7.2013. Dne 21.2.2014 MěÚ Otrokovice, odbor dopravně-správní vydal rozhodnutí o námitkách proti provedení záznamu bodů, kdy rozhodl tak, že námitky žalobce proti záznamu bodů v jeho evidenční kartě řidiče se podle ust. § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb. zamítají jako nedůvodné a záznam celkového počtu 12 bodů provedený ke dni 23.9.2013 se potvrzuje. V odůvodnění rozhodnutí mimo jiné uvedeno, že 28.11.2013 byla správnímu orgánu doručena písemnost, č.j. KRPZ-107257-6/ČJ-2013-1500DP-PZE. V ní se uvádí, že Krajské ředitelství policie Zlínského kraje, Odbor služby dopravní policie přezkoumalo rozhodnutí, č.j. KRPZ-60584/PŘ-2013-151116, vydané dne 7.6.2013 v blokovém řízení a rovněž tak veškerý spisový materiál k přestupku. Bylo zjištěno, že se zaviněním přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., porušením ust. § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. (nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem), žalobce souhlasil na místě projednávání přestupku a rovněž souhlasil s uloženou blokovou pokutou v částce 1.000 Kč. Za přestupek byl vystaven pokutový blok na pokutu na místě zaplacenou evidenčního čísla ……., jehož převzetí žalobce potvrdil svým vlastnoručním podpisem na dílu „A“ bloku, kdy v části 9 pokutového bloku bylo uvedeno „Souhlasím s projednáním přestupku v blokovém řízení, potvrzuji, že údaje uvedené na obou částech bloku souhlasí a potvrzuji převzetí části A bloku dne …“. Na pokutovém bloku bylo zcela srozumitelně a zřetelně v popisu přestupkového jednání uvedeno „dne 7.6.2013 v 17:45 hod. v Huštěnovicích, ul. Huštěnovská, porušil ust. § 6/1a z.č. 361/2000 Sb., nepřipoután bezp. pásem. K argumentaci týkající se záměny řidiče a spolujezdce vozidla nadřízený správní orgán uvádí, že na pokutovém bloku č. …………., vydaný dne 7.6.2013 S. B., je zcela jasně a zřetelně v popisu přestupkového jednání uvedeno: Jako spolujezdec nebyl připoután zádržným systémem. Porušeno ust. § 9/1a zákona č. 361/2000 Sb. Tudíž je z uvedeného zcela zřejmé, že S. B. byl dne 7.6.2013 ve vozidle spolujezdcem nikoliv řidičem. Provedeným šetřením nebyly zjištěny důvody k postupu ve smyslu § 95 odst. 1 správního řádu. Dále uvedeno, že 28.11.2013 byla správnímu orgánu doručena písemnost č.j. KRPZ-107894-8/ČJ-2013-1500DP-PZE. V písemnosti se uvádí, že Krajské ředitelství policie Zlínského kraje, Odbor služby dopravní policie, přezkoumalo rozhodnutí spisové značky č.j.: KRPZ-101230/PŘ-2013-150514, vydané dne 23.9.2013 v blokovém řízení a rovněž tak veškerý spisový materiál k přestupku. Bylo zjištěno, že se zaviněním přestupku dle ust. § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb. porušením ust. § 6 odst. 1 písm. a) zákona č. 361/2000 Sb. (nebyl za jízdy připoután bezpečnostním pásem), žalobce souhlasil na místě projednávání přestupku a rovněž souhlasil s uloženou blokovou pokutou v částce 500 Kč. Za přestupek byl vystaven pokutový blok na pokutu na místě zaplacenou evidenčního čísla …………, jehož převzetí žalobce potvrdil svým vlastnoručním podpisem na dílu „A“ bloku, kdy v části 9 pokutového bloku bylo uvedeno „Souhlasím s projednáním přestupku v blokovém řízení, potvrzuji, že údaje uvedené na obou částech bloku souhlasí, a potvrzuji převzetí části A bloku dne …“. Na pokutovém bloku bylo zcela srozumitelně a zřetelně v popisu přestupkového jednání uvedeno „Dne 23.9.2013 v 9:10 h. ……., porušil ust. § 6/1a z.č. 361/2000 Sb. řidič během řízení vozidla za jízdy nebyl připoután bezp. pásem. Lékařské potvrzení nevlastní.“ Provedeným šetřením nebyly zjištěny důvody k postupu ve smyslu ust. § 95 odst. 1 správního řádu. Dále pak v odůvodnění mimo jiné uvedeno, že k předmětné věci správní orgán uvádí, že podle ust. § 123b odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. řidiči motorového vozidla, kterému byla příslušným orgánem uložena sankce za přestupek, sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, nebo mu byl uložen kázeňský trest za jednání mající znaky přestupku, anebo mu byl soudem uložen trest za trestný čin, nebo jehož trestní stíhání bylo podmíněně zastaveno, nebo u něhož bylo rozhodnuto o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání, a přestupek, jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, jednání mající znaky přestupku nebo trestný čin, za který mu byl uložen trest, nebo pro nějž bylo trestní řízení vedeno, spáchal jednáním zařazeným do bodového hodnocení, se zaznamenává v registru řidičů stanovený počet bodů. Podle ust. § 123b odst. 2 zákona č. 361/2000 Sb. záznam v registru řidičů provede příslušný obecný úřad obce s rozšířenou působností ke dni uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, rozhodnutí o uložení sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku, anebo rozhodnutí, kterým se ukládá trest za trestný čin, nebo ke dni nabytí právní moci rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání, nebo podmíněném zastavení trestního stíhání, a to nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne, kdy mu bylo doručeno oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení /písm. a)/, rozhodnutí o uložení sankce za přestupek, rozhodnutí o uložení sankce za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, anebo rozhodnutí o uložení kázeňského trestu za jednání mající znaky přestupku /písm. b)/, rozhodnutí, kterým byl uložen trest za trestný čin /písm. c)/, rozhodnutí o podmíněném odložení podání návrhu na potrestání nebo podmíněném zastavení trestního stíhání. Obecnímu úřadu obce s rozšířenou působností doručí policie nebo obecní policie oznámení nebo rozhodnutí, a to do 3 pracovních dnů ode dne uložení pokuty v blokovém řízení /písm. a)/, orgán, který uložil sankce za přestupek, sankci za jednání vojáka označené za přestupek ve zvláštním právním předpise, anebo trest za kázeňský přestupek v I. stupni řízení, a to do 5 pracovních dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, nabylo-li rozhodnutí právní moci v I. stupni řízení, nebo 5 pracovních dnů ode dne, kdy obdržel rozhodnutí opatřené doložkou právní moci od orgánu, který věc projednal ve II. stupni řízení /písm. b)/, soud nebo státní zástupce, který uložil trest za trestný čin v I. stupni řízení, a to do 5 pracovních dnů ode dne nabytí právní moci rozhodnutí, nabylo-li rozhodnutí právní moci v I. stupni, nebo 5 pracovních dnů ode dne, kdy obdržel rozhodnutí opatřené doložkou právní moci od orgánu, který věc projednal ve II. stupni řízení /písm. c)/. Podle ust. § 123b odst. 4 zákona č. 361/2000 Sb. oznámení nebo rozhodnutí se považují za doručená dnem, kdy je příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností obdrží. Není-li rozhodnutí opatřeno doložkou právní moci, považuje se za nedoručené. Místo rozhodnutí lze doručit oznámení o nabytí právní moci rozhodnutí, které má být doručeno. Neobsahuje-li oznámení podle věty třetí údaje potřebné k provedení záznamu do registru řidičů, obecní úřad obce s rozšířenou působností požádá o doručení rozhodnutí. Žalobce se v období od 21.2.2013 do 23.9.2013 dopustil celkem 4 přestupků proti bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích, za které byl pravomocně postižen. Vzhledem k tomu, že každý z těchto přestupků byl spáchán v jiný den a samostatným skutkem, zaznamenával správní orgán za tyto přestupky ve smyslu ust. § 123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb. do evidenční karty řidiče výše jmenovaného příslušné počty bodů, a to až do dosažení celkového počtu 12 bodů. Přestupky P. Š. byly projednány samostatně uložením pokuty v blokovém řízení a v jednom případě rozhodnutím příslušného správního orgánu. Zákon č. 361/2000 Sb. obsahuje ve své příloze přehled jednání spočívajících v porušení vybraných povinností stanovených předpisy o provozu na pozemních komunikacích a počet bodů za tato jednání, kdy systém bodového hodnocení má za cíl evidovat opakované porušování vybraných povinností v provozu na pozemních komunikacích. Bodové přestupky spáchané od 4.7.2009 do 18.3.2010 a 7.5.2010, které jsou obsahem výpisu z bodového hodnocení řidiče, již nemají na bodový stav pana Š. žádný vliv, protože podle ust. § 123e odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 361/2000 Sb. došlo po dvou letech, tj. k 8.5.2012, k odečtu všech obdržených bodů. Bodové konto pana Šimčáka bylo tedy před prvním zaznamenaným přestupkem majícím vliv na dosažení celkového počtu 12 bodů (přestupek ze dne 21.2.2013), 0 bodů. Bodový systém obecně spočívá v tom, že řidičům motorových vozidel jsou za vybrané přestupky a trestné činy proti bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích zaznamenány „trestné body“ do určité výše, popř. odečítány od předem stanoveného základu. Tyto body nejsou sankcí za přestupek nebo trestem za trestný čin, jsou pouze administrativním opatřením ohodnocujícím nebezpečnost spáchaného přestupku nebo trestního činu a registrujícím jeho spáchání. V praxi to znamená, že za spáchaný přestupek nebo trestný čin je řidiči uložena sankce podle zákona o přestupcích, případně trest za spáchaný trestný čin zároveň ještě, jde-li o vybraný přestupek nebo trestný čin spadající do systému bodového hodnocení, je mu zaznamenán stanovený počet bodů. Při dosažení nejvyššího stanoveného počtu bodů pozbývá řidič řidičského oprávnění. Znovu získat je může tím, že se podrobí přezkoušení z odborné způsobilosti. V odůvodnění rozhodnutí pak správní orgán citoval z rozsudku NSS, č.j. 9As 96/2008- 44, kdy NSS konstatoval, že „správní orgán rozhodující v řízení o námitkách proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů (§ 123f zákona č. 361/2000 Sb., zákon o silničním provozu) je oprávněn zkoumat pouze to, zda existuje způsobilý podklad pro záznam, tj. pravomocné rozhodnutí příslušného orgánu veřejné správy či soudu ve smyslu § 123b odst. 1 a 2 citovaného zákona, zda záznam v registru řidičů byl proveden zcela v souladu s tímto způsobilým podkladem, a zda počet připsaných bodů odpovídá v příloze k citovanému zákonu obsaženému bodovému hodnocení jednání. Správní orgán v tomto řízení však zásadně nepřezkoumává správnost a zákonnost aktu orgánu veřejné moci, na základě kterých byl záznam proveden, neboť na tyto akty je třeba nahlížet jako na správné a zákonné, a to až do okamžiku, než je příslušný orgán veřejné moci zákonem předvídaným postupem prohlásí za nezákonné a zruší je (zásada presumpce správnosti aktu orgánů veřejné moci)“. Správní orgán uvedl, že přezkoumal podklady, na základě kterých byly účastníku řízení uloženy body a zjistil, že body uloženy byly ve všech případech správně. Správní orgán konstatuje, že uložené body odpovídají jednotlivým vyjmenovaným protiprávním jednáním v příloze zákona č. 361/2000 Sb. Dále správní orgán opětovnou kontrolou a opakovaným přepočtem zjistil, že součet všech bodů skutečně činí 12. Ze strany správního orgánu tedy byl a i nadále je zcela na místě podle ust. § 123c odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., kdy správní orgán oznámil účastníku řízení dosažení celkového počtu 12 bodů ke dni 23.9.2013 a vyzval jej k odevzdání řidičského průkazu a mezinárodního řidičského průkazu nejpozději do 5 pracovních dnů ode dne doručení oznámení. Ust. § 123b zákona č. 361/2000 Sb. předpokládá, že záznam bodů je evidenčním úkonem a v případě blokového postihu postačí oznámení, že k němu došlo. Předmětem evidence i řízení o námitkách podle § 123f zákona č. 361/2000 Sb. také není spáchaný přestupek, ale bodový záznam. V řízení o námitkách nelze zkoumat námitky, které by mohly být uplatněny v řízení o přestupku či přezkumu rozhodnutí o přestupku. Správní orgán se však musel zabývat tvrzením, že přestupek nebyl spáchán a nebyly naplněny požadavky pro rozhodnutí v blokovém řízení. K námitkám žalobce pak uvedl, pokud jde o blokovou pokutu ze dne 23.9.2013, která byla dle žalobce udělena neoprávněně, následující. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán citoval z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4.12.2013, č.j. 6As 67/2013-16, kdy konstatoval, že rozšířený senát Nejvyššího správního soudu v citovaném usnesení č.j. 1As 21/2010-65 potvrdil ustálenou judikaturu správních soudů, dle které je blokové řízení o přestupku specifickým druhem správního řízení, jehož výsledkem je vydání rozhodnutí správního orgánu ve smyslu § 65 odst. 1 s.ř.s. Tímto rozhodnutím je pokutový blok, kterým se blokové řízení končí. Podle § 84 odst. 1 a 2 zákona o přestupcích „přestupek lze projednat uložením pokuty v blokovém řízení, jestliže je spolehlivě zjištěn, nestačí domluva a obviněný z přestupku je ochoten pokutu (§ 13 odst. 2) zaplatit. Proti uložení pokuty v blokovém řízení se nelze odvolat“. Na pokutových blocích se vyznačí, komu, kdy a za jaký přestupek byla pokuta v blokovém řízení uložena. V § 84 odst. 1 zákona o přestupcích jsou tedy zakotveny tři podmínky pro uložení pokuty v blokovém řízení spočívající ve spolehlivém zjištění přestupku, nedostatečnosti vyřízení domluvou a v ochotě obviněného z přestupku pokutu zaplatit. Právě ochota obviněného zaplatit pokutu v blokovém řízení je podmínkou blokového řízení, při jejímž splnění se bez dalšího vychází z toho, že je přestupek spolehlivě zjištěn, nestačí jej vyřídit domluvou, a že jsou splněny všechny podmínky blokového řízení stanovené v § 84 odst. 1 zákona o přestupcích. S ohledem na zásadu vigilantibus iura (nechť si každý střeží svá práva) se obviněný z přestupku udělením souhlasu s uložením pokuty v blokovém řízení vzdává možnosti zajištění dalších důkazních prostředků nezbytných pro pozdější dokazování před správním orgánem a následného zjišťování skutkového a právního stavu věci v běžném správním řízení, akceptuje skutková zjištění a z nich vycházející závěry o spáchání přestupku a jeho právní kvalifikaci, které byly učiněny v blokovém řízení. V důsledku toho pak nabývají závěry přestupkového orgánu charakter nesporných zjištění, které tvoří podklad pro uložení sankce. Povaha blokového řízení tedy vylučuje, aby osoba, která udělila souhlas k projednání přestupku v blokovém řízení, následně zpochybňovala závěry učiněné v tomto řízení (srov. odst. 30-32 usnesení rozšířeného senátu NSS, č.j. 1As 21/2010-65). Po potvrzení o převzetí pokutového bloku obviněným z přestupku a po oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení za přestupek proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu již orgány oprávněné ukládat a vybírat pokuty v blokovém řízení nevyhledávají žádné důkazní prostředky a neprovádějí dokazování za účelem posouzení skutkového a právního stavu věci. Zrušení pravomocného pokutového bloku prostřednictvím obnovy řízení na žádost dle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu se lze domáhat pouze za podmínky, kdy je zpochybňován samotný souhlas s projednáním daného skutku v blokovém řízení, jenž je podmínkou sine qua non, neboť jinak nelze vycházet z teze, že obviněný z přestupku akceptoval skutková zjištění a z nich vyplývající právní kvalifikaci přestupku v blokovém řízení, vzdal se běžného správního řízení a zároveň možnosti závěry učiněné v blokovém řízení později zpochybňovat v řízení odvolacím. „Z citovaného usnesení rozšířeného senátu NSS tedy plyne zásada nezměnitelnosti a nezpochybnitelnosti pokutového bloku jako pravomocného správního rozhodnutí sui generis. Udělením souhlasu s projednáním skutku v blokovém řízení, jehož udělení žalobce nezpochybňuje, v souladu se zásadou vigilantibus iura žalobce převzal odpovědnost za skutečnost, že údaje uvedené na příslušných pokutových blocích souhlasí se zjištěným skutkovým stavem, že tento skutkový stav byl zjištěn úplně a zejména, že zjištěnému skutkovému stavu odpovídá právní kvalifikace přestupkového jednání, za které byla žalobci udělena pokuta v blokovém řízení a uvedena na pokutových blocích (porušení § 6 odst. 1 písm. a) zákona o silničním provozu). Svůj souhlas žalobce stvrdil podpisem. Udělením souhlasu jako podmínky sine qua non k nabytí právní moci pokutového bloku tak žalobce rovněž vědomě vstoupil do režimu omezeného přezkumu pravomocného pokutového bloku jako rozhodnutí vydaného ve specifickém zkráceném řízení a následně nadaného presumpcí správnosti. Pokud měl žalobce jakékoli pochybnosti během projednání obou přestupků na místě, popř. v rozhodné době skutečně disponoval lékařským potvrzením, neměl projevit souhlas s blokovým řízením a údaji zaznamenanými v pokutovém bloku a měl využít svého práva na zahájení běžného řízení o přestupcích. Jestliže nyní žalobce nesouhlasí se skutkovými závěry a právním posouzením obsaženým v pokutových blocích a dovolává se jejich změny v důsledku dodatečného doložení důkazů, nelze tyto skutečnosti úspěšně uplatňovat v řízení o námitkách s provedeným záznamem bodů v registru řidičů, neboť směřují proti pravomocným rozhodnutím vydaným jiným (přestupkovým) orgánem v jiném (blokovém) řízení; tato dodatečná tvrzení by bylo lze uplatnit toliko v opravných prostředcích směřovaných přímo proti rozhodnutí vydaným v blokovém řízení, jakkoli je tato možnost z povahy rozhodování v blokovém řízení velmi limitována. Tak jako tak, orgánu příslušnému k řízení o námitkách proti záznamu bodů do registru řidičů nepřísluší přezkum skutkového stavu a právní kvalifikace rozhodnutí vydaného v blokovém řízení či jeho případná změna. V tomto řízení ji nelze ani dodatečně prokazovat, eventuálně vyvracet existenci a pravost lékařského potvrzení v době spáchání přestupku. Do svého případného odklizení (srov. § 123e odst. 2 zákona o silničním provozu) jsou tedy řádně vyplněné pokutové bloky v právní moci a svědčí jim presumpce správnosti a zůstávají rozhodným podkladem pro zápis bodů do registru řidičů ve smyslu § 123a a násl. zákona o silničním provozu. Stěžovatel proto nepochopil, pokud námitky žalovaného o existenci lékařského potvrzení vypořádal s odůvodněním, že ke skutkovému a právnímu přezkumu podkladových pravomocných rozhodnutí pro zapsání bodů do registru řidičů není příslušný, a poté, co shledal, že pokutové bloky tvoří dostatečný právní podklad pro záznam bodů do registru řidičů, rozhodl o neodůvodněnosti námitek a záznam 12 bodů v registru řidičů potvrdil“. Správní orgán uvedl, že se plně ztotožňuje s předestřenými závěry NSS. Pro odstranění všech pochybností, zda byl záznam bodů do evidenční karty řidiče proveden správně, si správní orgán opatřil jednak výsledek přezkumného řízení k přestupku, ale i kopii originálu pokutového bloku k přestupku. Tento řádně vyplněný pokutový blok, v právní moci, zůstává rozhodným podkladem pro zápis bodů do registru řidičů a tvoří dostatečný právní podklad pro záznam bodů. Do tohoto rozhodnutí podal žalobce včas odvolání a žalovaný pak rozhodnutím z 5.5.2014 odvolání žalobce zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil, přičemž z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že se plně ztotožnil s názorem vysloveným v rozhodnutí prvostupňového správního orgánu i jeho odůvodněním. Posouzení věci krajským soudem. Žaloba není důvodná. Krajský soud v Brně se s žalobní námitkou uvedenou pod bodem III. žaloby žalobce neztotožnil, naopak se ztotožnil se stanoviskem uvedeným v rozhodnutí prvostupňového správního orgánu i odvolacího orgánu a s jeho zdůvodněním, když poukazuje na to, že žalobci bylo, dle zjištění správních orgánů, zapsáno správně 12 bodů v bodovém hodnocení řidičů, a pokud jde o dva přestupky, o nichž žalobce tvrdí, že se jich nedopustil, a proto za přestupková jednání mu připsány body být nemohly, a tedy nemohl dosáhnout počtu 12 bodů v bodovém hodnocení řidičů, soud zde uvádí, že toto tvrzení žalobce je tvrzením ryze účelovým, neboť oba namítané přestupky byly vyřízeny v blokovém řízení, oba bloky měl správní orgán k dispozici a jsou založeny ve správním spise, kdy z těchto bloků skutečně zcela jednoznačně vyplývá z obsahu toho, co je v blocích uvedeno, že žalobce se zjištěným skutkový stavem souhlasí, což stvrdil svým podpisem, a že tedy i souhlasí s tím, jakého přestupkového jednání se dopustil, a to v případech obou blokových řízení a obě pokuty také zaplatil. Soud se zcela ztotožňuje s právním názorem vysloveným v rozhodnutí správních orgánů ohledně charakteru blokového řízení a také s poukazem na citovanou judikaturu Nejvyššího správního soudu a uvádí, že tvrzení žalobce v žalobě v tomto směru pokládá za účelové. Soud má za to, že pro žalobce nebylo problémem za spáchaný přestupek zaplatit uloženou pokutu v blokovém řízení, nicméně pro něho nastal problém poté, kdy zjistil, že mu obecní úřad s rozšířenou působností oznámil, že dosáhl počtu 12 bodů v bodovém hodnocení řidičů, a že má ve lhůtě stanovené zákonem odevzdat řidičský průkaz. V tento moment si žalobce zjistil, jakých přestupkových jednání se v předchozí době dopustil a za jaké přestupky mu bylo stanoveno podle zákona kolik bodů a začal zvažovat, u kterých přestupků by bylo možno dosáhnout toho, aby byly některé přestupky „zrušeny“ a body „odmazány“, a proto začal napadat tu skutečnost, že dvou přestupků, a to ze dne 7.6. a 23.9.2013 se nedopustil. Oba přestupky se týkají toho, že žalobce nebyl připoután bezpečnostním pásem a v případě přestupku z 23.9.2013 k námitkám proti 12 bodům v bodovém hodnocení řidičů připojil i lékařské potvrzení, z něhož vyplývalo, že k datu 23.9.2013 žalobce ze zdravotních důvodů nemůže být za jízdy připoután na sedadle bezpečnostním pásem, když toto lékařské potvrzení mělo být vydáno 25.7.2013. Soud uvádí, že pokud by byla pravdivá skutečnost, že toto lékařské potvrzení žalobce 23.9.2013 měl, zajisté by ho policistům předložil zvláště za situace, kdy se měl dopustit právě přestupkového jednání, že nebyl za jízdy připoután na sedadle bezpečnostním pásem. Je zcela nelogické, aby dospělý, svéprávný vysokoškolsky vzdělaný člověk si „jen tak“ nechal dát pokutu za přestupek nepřipoutání se bezpečnostním pásem, když by u sebe měl ve vozidle lékařské potvrzení, že právě ze zdravotních důvodů v tento okamžik bezpečnostním pásem připoután být nemůže. Bylo by to nelogické i v případě, že toto potvrzení by v daný okamžik žalobce neměl ve vozidle, ale měl ho u sebe doma, aby na tuto skutečnost policisty neupozornil, nechtěl, aby to bylo zaznamenáno do záznamu o přestupku a dodatečně takovéto lékařské potvrzení v případě, že by věc nebyla vyřízena v blokovém řízení, předložil při projednávání přestupku správnímu orgánu ve správním řízení. Soud se však ztotožňuje s tím, že oba bloky, které žalobce podepsal a zaplatil i uloženou mu pokutu, jsou pravomocným rozhodnutím, na základě kterého v registru řidičů obecní úřad obce s rozšířenou působností vyznačí příslušný počet bodů v bodovém hodnocení řidičů. Soud má tedy za nepochybně prokázané, že v tomto případě žalobce skutečně dosáhl počtu 12 bodů v bodovém hodnocení řidičů, což v rozhodnutí o námitkách bylo řádně a úplně odůvodněno a oba dva bloky byly řádným podkladem pro záznam bodů v bodovém hodnocení řidičů, neboť dle § 123b odst. 2 písm. a) takovýmto podkladem je oznámení o uložení pokuty za přestupek v blokovém řízení a žalobce, který s vyřízením věci v blokovém řízení souhlasil, skutkový stav vzal za řádně prokázaný a v současné době ho již nemůže zpochybňovat. Nelze tedy již prokazovat, ve které době bylo předložené lékařské potvrzení vydáno, zpochybňovat či nezpochybňovat jeho pravost, zjišťovat okolnosti, proč nebylo žalobcem policistům předloženo atd., což bylo možno jenom v řádném správním řízení, pokud by žalobce s vyřízením věci v blokovém řízení nesouhlasil. Pokud jde o další námitku žalobce, kdy uvádí, že uvedené pokutové bloky vydané policií jsou rozhodnutím nicotným, soud zde uvádí, že v žádném případě tyto vydané bloky policií znaky nicotnosti nemají. Podle § 77 odst. 1 správního řádu rozhodnutí je nicotné, k jehož vydání nebyl správní orgán vůbec věcně příslušný; to neplatí, pokud je vydal správní orgán nadřízený věcně příslušnému správnímu orgánu. Nicotnost z tohoto důvodu zjišťuje a rozhodnutím prohlašuje správní orgán nadřízený správnímu orgánu, který nicotné rozhodnutí vydal. Dle § 77 odst. 2 správního řádu nicotné je dále rozhodnutí, které trpí vadami, jež je činí zjevně vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným, anebo jinými vadami, pro něž je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu. Nicotnost těchto důvodů vyslovuje soud podle soudního řádu správního. Pokud jde o předložené bloky na pokutu, týkající se napadených dvou přestupků žalobce, v žádném případě se nejedná o rozhodnutí nicotná, neboť byly vydány věcně příslušným správním orgánem, tedy příslušným orgánem policie, když žalobce ví, a ani nezpochybňuje, který orgán policie je vydal, a to, že byly vydány orgánem policie, vyplývá i z razítka na pokutovém bloku, kde je razítko policie České republiky se státním znakem, přičemž je nepochybné, že o razítko Policie ČR jedná. Ani pokud jde o poslední námitku žalobce, a to tu, že obecnému zmocněnci žalobce nebyly písemnosti řádně v souladu se správním řádem doručovány, soud ji pokládá rovněž za nedůvodnou. Obecný zmocněnec žalobce K. S. požadoval, aby mu bylo doručováno na elektronickou adresu …………. Na tuto elektronickou adresu bylo také dle § 19 odst. 3 správního řádu správním orgánem doručováno (§ 19 odst. 3 – nevylučuje-li to zákon nebo povaha věci, na požádání účastníka řízení správní orgán doručuje na adresu pro doručování nebo elektronickou adresu, kterou mu účastník řízení sdělí, zejména může-li to přispět k urychlení řízení; taková adresa může být sdělena i pro řízení, která mohou být u téhož správního orgánu zahájena v budoucnu). Správní orgán sdělil (a také doložil), že takto písemnosti doručoval, obecný zmocněnec žalobce však ani následující den nepotvrdil převzetí písemnosti na elektronickou adresu, a proto mu bylo doručováno v souladu s ust. § 19 odst. 9 správního řádu tak, jakoby ani o doručení na elektronickou adresu nepožádal, tedy prostřednictvím České pošty, kde pak bylo žalobci doručeno na jím uvedenou adresu trvalého pobytu a dle § 24 odst. 1 správního řádu bylo doručeno fikcí, neboť zmocněnec si zásilku ve lhůtě stanovené zákonem nevyzvedl. Soud tedy uvádí, že doručování obecnému zmocněnci žalobce bylo v souladu s ustanoveními o doručování uvedených ve správním řádu. O tom, že příslušné písemnosti obecnému zmocněnci doručeny byly, vypovídá i to, že na písemnosti, které mu byly zasílány, včas také reagoval, takže se s nimi také řádně a včas seznámil (např. bylo včas podáno odvolání do rozhodnutí). Ani tato námitka tedy důvodnou není. Soud tedy zhodnotil věc tak, že ani jedna z žalobních námitek žalobce důvodná není, a proto ji v souladu s ust. § 78 odst. 7 soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“) zamítl. Pokud pak jde o náklady řízení, rozhodnutí se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobce ve věci neměl úspěch, náklady řízení mu proto nebyly přiznány, pokud jde o žalovaného, který naopak ve věci úspěch měl, kromě běžné úřední činnosti mu žádné náklady řízení nevznikly.