41 Ad 15/2014 - 75

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobce F. V., narozeného ………., bytem …………, proti žalované České správě sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12.5.2014, č.j. 510526111/315-MS, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 12.5.2014, č.j. 510 526 111/315- MS, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

Rozhodnutím ze dne 12.5.2014, č.j. 510526111/315-MS žalovaná rozhodla v námitkovém řízení tak, že se zamítají námitky žalobce a potvrzuje se rozhodnutí ČSSZ, č.j. 510526111 ze dne 20.12.2011. Proti tomuto rozhodnutí žalobce včas podal žalobu, v níž uvedl, že rozhodnutím ČSSZ ze dne 20.12.2011 mu byla zamítnuta žádost o zvýšení starobního důchodu pro nesplnění podmínek ust. § 3 odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 363/2000 Sb., o stanovení důchodového věku a přepočtu starobních důchodů některých horníků, kteří začali vykonávat své zaměstnání před rokem 1993 (dále jen „nařízení vlády“). Proti rozhodnutí žalobce podal ve stanovené lhůtě námitky. Dne 24.4.2012 žalovaná rozhodla o námitkách tak, že rozhodnutím námitky zamítla a původní rozhodnutí potvrdila. Proti rozhodnutí ČSSZ ze dne 24.4.2012 ve stanovené lhůtě žalobce podal žalobu ke Krajskému soudu v Brně. Rozsudkem ze dne 14.11.2012, č.j. 41Ad 22/2012-22, krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14.11.2012, č.j. 41Ad 22/2012-22, žalobce podal ve stanovené lhůtě kasační stížnost. Rozsudkem sp. zn. 4Ads 132/2012-30 ze dne 31.7. 2013, Nejvyšší správní soud rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14.11.2012, č.j. 41Ad 22/2012- 22, a rozhodnutí ČSSZ ze dne 24.4.2012, č.j. 510526111/315-PZ, zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu. ČSSZ rozhodnutím č.j. 510526111/315-MS ze dne 12.5.2014 rozhodla tak, že námitky se zamítají a rozhodnutí ČSSZ, č.j. 510526111 ze dne 20.12.2011 se potvrzuje. S rozhodnutím žalované o zamítnutí námitek a potvrzení rozhodnutí ČSSZ z 20.12.2011, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o zvýšení dříve přiznaného starobního důchodu podle nařízení vlády č. 363/2009 Sb., žalobce nesouhlasí, a proto podává ve stanovené lhůtě žalobu. V této věci, jak žalobce uvedl, se jedná o spor o splnění podmínek stanovených v § 1, zejména odstavcích a) a b) a v § 2 písm. b) nařízení vlády, které jsou podmínkou pro přepočet dříve přiznaného starobního důchodu podle § 3 odst. 1 písm. b) nařízení vlády. Od počátku sporu se snaží žalobce prokázat, že splnil výše uvedené podmínky pro přepočet starobního, když - v období před 1.1.1993 získal 4923 kalendářních dní v zaměstnaní v hornictví IAA pracovní kategorie, po vynásobení koeficientem 0,6 a po zaokrouhlení 2954 směn v zaměstnání v hornictví IAA pracovní kategorie, - v roce 1993 získal 228 směn v zaměstnání v hornictví IAA pracovní kategorie, podle potvrzení DIAMO, s.p. o odpracovaných směnách, čestných prohlášeni a svědeckých výpovědí bývalých kolegů, kteří potvrzují skutečnost, že směny byly odpracovány v zaměstnání v hornictví IAA pracovní kategorie, - v roce 1994 a 1995 získal nejméně 276 směn v zaměstnání v hornictví IAA pracovní kategorie podle potvrzení LIKOL spol. s r.o, Důl 1. Máj, které bylo v průběhu sporu takto opraveno (z předchozích 231 směn), - tedy celkem, před 1.1.2009, získal více než požadovaných 3300 směn v hornictví IAA pracovní kategorie. Tento závěr potvrzuje i Oznámení o přiznání ZPH - útlumového, neboť útlumový zvláštní příspěvek horníkům mohl být přiznán pouze při splnění podmínky odpracování nejméně 15 let v zaměstnání v hornictví I.AA pracovní kategorii (při vědomí odlišnosti počítání této doby). Z výše uvedeného je sporným pouze posouzení skutečně odpracovaných směn v průběhu roku 1993, a to, zda byly odpracovány v zaměstnání v hornictví IAA pracovní kategorii, když doba před 1. lednem 1993 je nezpochybnitelně doložena osobním listem důchodového pojištění. Žalovaná, jak vyplývá z odůvodnění rozhodnutí, v podstatě argumentuje takto:

1. Žalovaná opakovaně odmítá uznat, že směny byly odpracovány v zaměstnání v hornictví IAA pracovní kategorii s odvoláním na opakovaná potvrzení DIAMO, s.p., dle kterého tento nástupce JLD Hodonín, s.p., má k dispozici pouze potvrzeni o skutečně odpracovaných směnách, avšak nemá k dispozici žádné doklady o evidenci odfáraných směn v podzemí hlubinného dolu 1. Máj Dubňany.

2. Setrvává na stanovisku, že dobu zaměstnávání v preferované kategorii lze hodnotit pro účely důchodového pojištění pouze na základě evidenčních listů důchodového pojištění nebo potvrzení vydaného dle § 4 nařízení vlády zaměstnavatelem, případně nástupnickou organizací. Tvrdí, že čestné prohlášení žalobce a svědků lze použít v souladu s ust. § 85 odst.5 zákona č. 582/1991 Sb., pouze k prokázání doby pojištění, pokud ji nelze prokázat jiným způsobem, avšak k účelům, jak požaduje žalobce, tento postup nelze použít ani analogicky. Tvrdí, že zařazení do IAA kategorie podléhá striktním pravidlům, vycházejícím z především precizních záznamů zaměstnavatele, - citace, „a to v součinnosti se zaměstnavatelem, kdy se na obou stranách vedou záznamy o přesném počtu kalendářních dnů odpracovaných pod zemí a rovněž tak o počtu odpracovaných směn“ (konec citátu). Dále v této souvislosti tvrdí, že je pro posouzení třeba znát počet dnů dovolených a dnů nemoci a v nemalé míře i popis vykonávané práce, jemuž je přiřazena profese a odpovídající číslo rezortního seznamu. Dále tak setrvává na stanovisku, že jediným důkazem, prokazujícím směny odpracované v zaměstnání v hornictví IAA kategorie je tvrzení zaměstnavatele, u kterého byly uveděné práce v rozhodném období vykonávány, neboť jenom tito zaměstnavatelé mohou posoudit, zda vykonávaná práce odpovídá uvedené kategorii, což svědci potvrdit nemohou.

3. Odvolává se i na skutečnost, že svědci potvrzující odpracování směn v podzemí uvedeného hlubinného dolu, nemohou potvrdit každou jednu odpracovanou směnu žalobcem v podzemí hlubinného dolu, ani charakter takové práce, jednak pro odstup času, jednak proto, že sami nemají v roce 1993 až 1994 vykázanou žádnou takto odfáranou směnu, čímž má být jejich svědectví nevěrohodné 4. Rovněž zpochybňuje potvrzení LIKOL spol. s r.o., když poukazuje na rozpor v počtu vykázaných směn v zaměstnání v hornictví IAA kategorie, kterých má být méně, než skutečně odpracovaných směn dle mzdových dokladů archivovaných u DIAMO, s.p., což zpochybňuje čestné prohlášení.

5. K důkazu Oznámení o přiznání zvláštního příspěvku horníkům žalovaná uvádí, že pro posouzení nároku žalobce nemá žádný vliv, neboť je v něm uvedeno, že žalobce ke dni jeho vydání odpracoval více než 15 let v IAA pracovní kategorii. Z tohoto údaje nelze vyvodit přesný počet směn pro účely nařízení vlády.

6. Závěrem žalovaná uvádí, že žalobce neprokázal dostatečný počet směn pro použití nařízení vlády č. 363/2009 Sb., a proto rozhodla tak, jak rozhodla s tím, ‚ že svým rozhodnutím realizuje rozsudek Nejvyššího správního soudu v Brně. K uvedené argumentaci žalobce uvádí: Ad 1. Ano, není spor o to, že DIAMO, s.p., jako právní nástupce JLD Hodonín, s.p., nemá k dispozici žádný doklad o počtu odfáraných směn v podzemí hlubinného dolu Důl 1. Máj Dubňany v roce 1993. To je fakt způsobený porušením zákonné povinnosti evidovat odfárané směny v podzemí hlubinného dolu u každé fárající osoby. V uvedeném období nebyla, v rozporu se zákonem, vedena evidence odfáraných směn u žádného fárajícího horníka, tedy ani žalobce, svědků v této věci, ale i další řady bývalých horníků, kteří se domáhají či budou domáhat přepočtu dříve přiznaného starobního důchodu tak jako žalobce. Z potvrzení o skutečně odpracovaných směnách tak dokládá, že žalobce vykázané směny skutečně odpracoval. V této souvislosti připomíná, že se jednalo o státní podnik a povinnost vůči žalobci i dalším fárajícím horníkům neplnil tedy stát. Ad 2. V předmětné věci ve svém zrušovacím rozsudku se Nejvyšší správní soud vyslovil k použitelnosti čestných prohlášení a závěru tzv. „komise pamětníků“ nejen k době pojištění, ale i charakteru zaměstnání a podřazení pod příslušnou pracovní kategorii (pod bodem 16), a to s odvoláním na rozsudek ze dne 27.5.2009, č.j. 4Ads 12/2009-83. Vyslovil právní názor, že je možné na základě čestného prohlášení žadatele o důchod a dalších minimálně dvou svědků ve spojení s dalšími důkazními prostředky prokazovat nejen dobu pojištění, ale i druh práce a její zařazení do příslušné kategorie. Rovněž dospěl k závěru, že § 4 nařízení vlády upravuje pouze to, že zaměstnavatelé mají vydávat příslušná potvrzení o zaměstnání v hornictví v období od 1.1.1993 do 31.12. 2008. V souladu s ust. § 107 odst. 4 zákona o důchodovém pojištění je tímto nařízením pouze uložena zaměstnavatelům povinnost vystavovat potvrzení, jeho formulace však neodůvodňuje závěr, že toto potvrzení je jediný možný a přijatelný důkazní prostředek. Citovaný předpis by totiž musel stanovit, že příslušné doby zaměstnání se prokazují pouze potvrzeními vydanými těmito zaměstnavateli. Žalovaná se tak dostala do zásadního rozporu s právními názory Nejvyššího správního soudu. V další části je argumentace žalované nesrozumitelná, zejména když tvrdí, že evidence měla být vedena jak zaměstnavatelem, tak dotčeným zaměstnancem. Podle tehdy platné právní úpravy byla stanovena tato povinnost jednoznačně zaměstnavateli. Pokud žalovaná poukazuje na důležitost evidence dnů čerpání dovolené či nemoci, jde o naprosté nepochopení vykázání odpracované doby v zaměstnání v hornictví pro účely nařízení vlády po dni 31. prosince 1992. Počínaje 1. lednem 1993 lze započítat pouze a jen skutečně odpracovanou směnu v zaměstnání v hornictví ve smyslu § 1 písm. a) nařízení vlády. V daném případě je k dispozici důkaz o odpracovaných směnách dle potvrzení DIAMO s.p., sporné je „pouze“ to, zda byly odpracovány v zaměstnání v hornictví, dovolená či doba nemoci zde nemohou skutečnost žádným způsobem měnit. Pokud je poukazováno na charakter práce v podzemí hlubinného dolu, poukázal žalobce na skutečnost, že stejnou práci jako měl vykázanou v IAA pracovní kategorii do 31. prosince 1992, vykonával i nadále v letech 1993, 1994 a 1995 až do ukončení pracovního poměru. Ad 3. Svědci M., H., F., Z. a P. potvrzují, že žalobce v rozhodném období po roce 1992 vykonával stále práci horníka v podzemí hlubinného dolu Důl 1. Máj Dubňany. Potvrzují tedy jak žalobcovo čestné prohlášení, tak výpověď učiněnou před OSSZ Hodonín, kde byl žalobce vyslechnut jako účastník řízení. Jistě, svědci nemají v období roku 1993 vykázanou žádnou směnu v podzemí hlubinného dolu, tedy v zaměstnání v hornictví IAA kategorie. Vykázanou takovou směnu mít pochopitelně nemohou, neboť prostě nebyla zaměstnavatelem, jak výše uvedeno, vedena. Zpochybňování svědeckých výpovědí je účelové a spekulativní. Svědci si pochopitelně nemohou vybavit každou jednotlivou směnu, ale není důvod, proč by si nemohli pamatovat, že v uvedené době, kdykoliv žalobce pracoval, se vždy jednalo o směnu v podzemí. Povoláni horníka obecně přináší zvláštní osobní propojení mezi havíři. Při práci v podzemí jsou totiž v každý okamžik závislí jeden na druhém, vědí o sobě, a ani se nemusí nacházet na jednom společném místě. Během směny se horníci běžně pohybují po různých pracovištích v podzemí, přičemž je nutné s ohledem na bezpečnost mít neustále přehled o tom, kdo se kde momentálně nachází. Tvrzení žalované, že odfárané směny může prokázat pouze svědek, který sám fáral, je chybné. Takovou znalost může mít celá řada osob - technici, kteří práci přidělují, pracovníci vydávající pracovní pomůcky, které se vydávají vždy individuálně na každou směnu (lampa, helma, maska apod.) a dále personalisté, kteří mají na starost právě evidenci. Svědek M. pracoval jako pravidelně fárající technik. Svědek H. byl vedoucím úseku, který kontroval šichtovnice a mzdové výkazy. Svědek F. byl revírník, který rozděloval práci. Svědek Z. s žalobcem pracoval ve společných směnách, později přímo v partě. Svědek P. s žalobcem pracoval ve společné partě. Ad 4. Pokud žalovaná poukazuje na rozpor v evidenci u LIKOL s.r.o a DIAMO, s.p., když prvně jmenovaný vykazuje menší počet odfáraných směn (196,5), než skutečně odpracovaných podle DIAMO, s.p., (216), lze jen poukázat na skutečnost, ze u LIKOL s.r.o. není evidence úplná, neboť část dokumentace byla zničena před lety při povodni. Ad.

5. Ano, přiznání zvláštního příspěvku horníkům je vázáno na odpracování nejméně 15 let zaměstnání v hornictví IAA pracovní kategorie. Vedle skutečných směn odpracovaných v tomto zaměstnání se do této doby započítává i další doba obdobně jako při důchodových nárocích z kategorie do jejich zrušení k 31. prosinci 1992. Dokládá to však skutečnost, že i po 31. prosinci 1992 žalobce dále pokračoval ve výkonu tohoto zaměstnání až do ukončení pracovního poměru z důvodu útlumu a uzavření Dolu 1. Máj Dubňany dne 31. prosince 1995. Podle původních předpisů by to znamenalo odpracování dalších 730 kalendářních dnů v IAA pracovní kategorii, což by při použití přepočítávacího koeficientu 0,6 znamenalo nejméně 438 směn a v součtu obou období by znamenalo 3395 směn. Žalobce si je vědom právní nemožnosti použití uvedeného postupu, chce tím však dokumentovat, že i rozhodnutí o přiznání zvláštního příspěvku horníkům logicky podporuje předchozí důkazy předložené k prokázání nároku. Navíc žalovaná vůbec nereagovala na závěr Nejvyššího správního soudu pod bodem 23, kde je výslovně poukázáno na význam důkazu - Oznámení o přiznání zvláštního příspěvku útlumového, kdy citace „Stěžovatelem bylo doloženo, že na základě Oznámení o přiznání ZPH - útlumového ze dne 11.1.1996 mu byl přiznán útlumový příspěvek horníkům. Podle tohoto oznámení stěžovatel ke dni jeho vydání získal více než 15 let v I.AA pracovní kategorii. Žalovaná přitom stěžovateli za období let 199 - 1995 uznala pouze 231 směn, a to podle potvrzení vydaného společností LIKOL, spol. s r.o. NSS si je vědom rozdílu mezi počtem odpracovaných kalendářních dnů v zaměstnáni a směnami, na druhou stranu dospívá k závěru, že pro získání útlumového příspěvku pro dosažení 15 let v hornictví v I.AA pracovní kategorii stěžovateli pravděpodobně nestačilo odpracovaných pouze 231 směn v období od ledna 1993 do prosince 1995“, konec citátu. Ad 6. Z odůvodnění rozsudku NSS, č.j. 4Ads 132/2012 vyplývá, že Nejvyšší správní soud po provedeném řízení dospěl k závěru, že žalovaná nedostatečně zjistila skutkový stav věci, neboť z ryze formálních důvodů požadovala potvrzení bývalého zaměstnavatele vydaného podle § 4 nařízení vlády č. 363/2009 Sb., aniž by zohlednila dokumenty, které jí stěžovatel předložil, nebo které získala vlastním šetřením a vyhodnotila je v jejich souhrnu; krajský soud proto napadené rozhodnutí měl z tohoto důvodu zrušit. Na správním orgánu tak bude znovu posoudit, zda stěžovatel od 1.1.1993 do 31.12.1995 vykonával práci v I.AA pracovní kategorii, a kolik směn takto vykonal. Za tím účelem doplní dokazování v tom smyslu, že provede výslech stěžovatele a svědků, kteří učinili čestné prohlášení. Tyto důkazní prostředky dále porovná s údaji, které má ve své vlastní evidenci a s informacemi, kterými disponuje bývalý zaměstnavatel státní podnik DIAMO. Teprve po provedení tohoto rozsáhlého dokazování bude mít žalovaná řádné podklady pro posouzení oprávněnosti nároku stěžovatele dle nařízení vlády č. 363/2009 Sb. Uvedený právní názor žalovaná provedla pouze formálně, když jen v požadovaném rozsahu doplnila dokazování. Provedené důkazy však nehodnotila v jejich souhrnu, neřídila se ani právním názorem vysloveným Nejvyšším správním soudem v Brně a setrvala na svém původním stanovisku, že prokázat odpracované směny v zaměstnání v hornictví IAA kategorie lze pouze a jen potvrzením ve smyslu § 4 nařízeni vlády. Zároveň poukázal žalobce na rozsudek vyslovený Krajským soudem v Brně, č.j. 41Ad 12/2013, který řešil obdobný případ bývalého horníka JLD Hodonín, Důl 1. Máj Dubňany, s vědomím, že ČSSZ proti rozsudku podala kasační stížnost. Na základě výše uvedeného je žalobce přesvědčen, že prokázal splnění podmínek uvedených v ust. § 3 odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 363/2009 Sb., o stanovení důchodového věku a přepočtu starobních důchodů některých horníků, kteří začali vykonávat své zaměstnání před rokem 1993, když - v období před 1.1.1993 získal 4923 kalendářních dní V zaměstnání v hornictví IAA pracovní kategorie, po vynásobení koeficientem 0,6 a po zaokrouhlení 2954 směn v zaměstnání v hornictví IAA pracovní kategorie, - v roce 1993 získal 228 směn v zaměstnání v hornictví IAA pracovní kategorie, podle potvrzení DIAMO, s.p. o odpracovaných směnách, čestných prohlášení a svědeckých výpovědí bývalých kolegů, kteří potvrzují skutečnost, že směny byly odpracovány v zaměstnání v hornictví IAA pracovní kategorie, že v roce 1994 a 1995 získal nejméně 276 směn v zaměstnání v hornictví IAA pracovní kategorie podle potvrzení LIKOL spol. s r.o, Důl 1. Máj, které bylo v průběhu sporu takto opraveno (z předchozích 231 směn), tedy celkem před 1.1.2009 získal více než požadovaných 3300 směn v zaměstnání v hornictví IAA pracovní kategorie. Z výše uvedených důvodů proto navrhoval, aby soud rozhodnutí ČSSZ ze dne 20.12.2011 a rozhodnutí ČSSZ ze dne 12.5.2014 zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení s právním názorem, že žalobce splnil podmínky pro vznik nároku na přepočet dříve přiznaného starobního důchodu podle § 3 odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 363/2009 Sb., o stanovení důchodového věku a přepočtu starobních důchodů některých horníků, kteří vykonávali své zaměstnání před rokem 1993. V písemném vyjádření k žalobě žalovaná uvedla, že jádrem daného sporu je aplikace nařízení vlády č. 363/2009 Sb. související s posouzením možnosti zařazení doby pojištění žalobce v době od 1.1.1993 do 31.12.1995 do preferované IAA pracovní kategorie a především se stanovením počtu směn, které žalobce při takovém výkonu zaměstnání v daném období po převážnou část vykonával v hornictví se stálým pracovištěm v podzemí. Žalovaná, vázána výše citovaným právním názorem Nejvyššího správního soudu v Brně vysloveném v rozsudku ze dne 31.7.2013, č.j. 4Ads 132/2012, doplnila dokazování tím, že provedla výslech žalobce a svědků, kteří učinili čestné prohlášení a tyto důkazní prostředky porovnala s údaji ve své vlastní evidenci ve vzájemné souvislosti s informacemi, kterými disponuje bývalý zaměstnavatel státní podnik DIAMO. Z výsledku takového zjištění nelze spolehlivě a bezpečně dovodit závěr, že žalobce v době od 1.1.1993 do 31.12.1995 vykonával práce, které by odůvodňovaly jejich zařazení do I.AA pracovní kategorie včetně stanovení počtu odpracovaných směn. Výslech žalobce a svědků: Výpověď žalobce i svědecké výpovědi svědků byly uskutečněny na OSSZ Hodonín ve dnech 17. 12. 2013 a 19.12. 2013 a zaznamenány byly na protokole o jednání a na protokolech o výslechu svědků (ve smyslu ust. § 18 správního řádu). Požadovalo se vyjádření žalobce i svědků, z čeho dovozují, že zaměstnání žalobce v období let 1993 - 1995 odpovídalo zaměstnání zařazenému do preferované I.AA pracovní kategorie, je-li jim znám počet dnů nemoci a dovolené, které žalobce v uvedeném období čerpal. Současně se po svědcích požadoval co nejdetailnější popis žalobcem vykonávané práce, tedy charakter žalobcem skutečně vykonávané práce v podzemí. Výpověď žalobce V protokolu o jednání se konstatuje, že žalobce podepsal dne 7.11.2011 čestné prohlášení o tom, že vykonával v období od 1.1.1993 do 31.12.1995 výhradně práci horníka - dělníka se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinném dole Máj Dubňany. Žalobce vypověděl: ,, Na dole Máj Dubňany jsem pracoval pod JLD asi od roku 1978. Do měsíce 06/1994 probíhala těžba, poté se začalo pod firmou LIKOL s likvidací. Vykonával jsem různé práce pod zemí v chodbách, jezdil jsem na lokomotivě. Evidence směn probíhala na lampovně, i přímo u štajgra. Na kontroly chodili lidé z ministerstva i z Báňského úřadu. Od 1.1.1996 jsem se stal pracovníkem firmy LIKOL a pracoval jsem na povrchu. Mzdové lístky už nemám“. Výpověď Ing. J. H. V protokolu o jednání se konstatuje, že svědek podepsal dne 16.11.2011 čestné prohlášení o tom, že žalobce vykonával v období od 1.1.1993 do 31.12.1995 výhradně práci horníka - dělníka se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinném dole Máj Dubňany. Svědek vypověděl: „ S F. V. jsem spolupracoval na dole Máj už v 80. letech. Když začala likvidace dolu, pracoval jsem jako vedoucí úseku a pana Výletu, který už nebyl můj podřízený, si pamatuji jako na pracovníka dopravy. Evidence byla vedena tak, že mí revírníci připravovali šichtovnice a mzdové výkazy, já jsem je kontroloval a předával na účtárnu“. Výpověď J. M. V protokolu o jednání se konstatuje, že svědek podepsal dne 8.11. 2011 svědecké prohlášení o tom, že žalobce vykonával v období od 1.1.1993 do 31.12.1995 výhradně práci horníka - dělníka se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinném dole Máj Dubňany. Svědek vypověděl: „Na dole Máj Dubňany jsem pracoval už před započetím jeho likvidace v roce 1993. Já jsem pracoval jako technik. Fárali jsme každou směnu, pan V. pracoval převážně jako lokomotivář, ale vykonával i jiné činnosti. Při likvidaci se odvážely železné výztuže a pásy a nahrazovaly se výdřevou. Likvidace dolu skončila asi v roce 1996, já jsem dál pracoval pro firmu Likol na povrchu. Evidencí směn prováděl štajgr, přesná jména si nepamatuji“. Výpověď J. Z. V protokolu o jednání se konstatuje, že svědek podepsal dne 9.11.2011 svědecké prohlášení o tom, že žalobce vykonával v období od 1.1.1993 do 31.12.1995 výhradně práci horníka - dělníka se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinném dole Máj Dubňany. Svědek vypověděl: „Na dole Máj jsem pracoval pod zemí asi od roku 1985 a pokračoval jsem i poté, co bylo v roce 1993 rozhodnuto o likvidaci dolu od roku 1994. Tu jsme prováděli jako zaměstnanci firmy Likol zapůjčení z podniku JLD. Pod zemí pracovalo v jedné směně cca 200 lidí, pracovali jsme v partách po pěti lidech na tři směny. Pracoval jsem společně s panem Výletou, nejdříve na směně, poté přímo v partě. O vykazování směn jsem se nestaral, šichty zapisoval štajgr a byla evidence na lampárně. Byli jsme rovněž kontrolováni Báňským úřadem a dalšími institucemi, které měly mít záznamy. V roce 1995 byla likvidace už téměř dokončena, takže jsem odešel“. Výpověď V. P. V protokolu o jednání se konstatuje, že svědek podepsal dne 8.11.2011 svědecké prohlášení o tom, že žalobce vykonával v období od 1.1.1993 do 31.12.1995 výhradně práci horníka - dělníka se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinném dole Máj Dubňany. Svědek vypověděl: „Na důl Máj 2 pod společnost Likol jsem přešel v důsledku útlumu mého předchozího zaměstnání. Ještě rok probíhala těžba, potom začala likvidace dolu. Likvidace probíhala tak, že skupina asi 50 lidí byla rozdělena na party cca 6 lidí, kteří na tři směny fárali a odváželi z šachty železo. Já jsem fáral v partě společně s panem V. Směny a práce pod zemí byly evidovány a vykazovány vedoucím úseku. Práce pod zemí byla odměňována více než práce na povrchu. Poté, co na likvidaci nebylo potřeba tolik lidí, odešel jsem na důl Mír“. Výpověď F. F. V protokolu o jednání se konstatuje, že svědek podepsal dne 9.11.2011 svědecké prohlášení o tom, že žalobce vykonával v období od 1.1.1993 do 31.12.1995 výhradně práci horníka - dělníka se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinném dole Máj Dubňany. Svědek vypověděl: „ Na dole Máj jsem pracoval už od roku 1983 pod podnikem JLD, od roku 1993 jsem pracoval na likvidaci dolu a od roku 1996 jsem přešel pod firmu Likol a zůstal jsem i po ukončení likvidace až do roku 1998. V letech 1993 - 1996 jsem pracoval jako revírník, na začátku směny jsem rozdělil práci a nahlásil jsem to na dispečink. Na konci směny jsem vyfáral dřív a nahlásil jsem vedoucímu úseku provedené práce. Evidence byla vedena i na lampárně. Prováděli jsme likvidační práce pod zemí, odstraňování železa, el. instalace. Pana V. si pamatuj/jako člena jedné z part, která pod zemí pracovala na likvidaci“. Evidence žalované: Žalobce je od 26.8.2008 poživatelem starobního důchodu, přiznaného podle § 29 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném do 31.12.2009 (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), rozhodnutím žalované ze dne 6. 5. 2008, jehož součástí je osobní list důchodového pojištění, obsahující chronologický rozpis zhodnocené doby pojištění. Lze z něj vysledovat, že doba zaměstnání (pojištění) v preferované I.AA pracovní kategorii byla zhodnocena od 2.4.1979 do 31.12.1992. Od 1.1.1993 je doba pojištění hodnocena ve III. pracovní kategorii. Žalovaná vycházela mimo jiné z evidenčního listu důchodového zabezpečení vyhotoveného dne 30.4.1996 zaměstnavatelem Jihomoravské lignitové doly, s.p., závod 01, Dubňany prokazujícího, že žalobce vykonával zaměstnání v I.AA pracovní kategorii do 31.12.1992, až na rok 1990, kdy odpracoval 92 dnů ve II. pracovní kategorii. Na evidenčním listu není vyznačen druh vykonávané činnosti, pouze číslo resortního seznamu 01 04 01. Svědek Ing. H. není poživatelem žádné z dávek důchodového pojištění. V evidenci žalované je uložen mimo jiné evidenční list důchodového zabezpečení vyhotovený dne 11.11.1995 zaměstnavatelem Jihomoravské lignitové doly, s.p., závod 01, Dubňany prokazující, že svědek byl u tohoto zaměstnavatele v pracovním poměru od 2.9.1985 do 31.5.1996, přičemž pracovní činnost je vykázána v I.AA pracovní kategorii do 31.12.1992 s vyznačeným druhem činnosti revírník a číslem resortního seznamu 01 20 01 do 31.12.1988, od 1.1.1989 je vyznačeno číslo resortního seznamu 01 07 01 a v roce 1992 je navíc uvedeno číslo resortního seznamu 01 11 01. Od 1.1.1993 je doba zaměstnání (pojištění) vyznačena v III. pracovní kategorii. Svědek J. M. je od 10.12.2007 poživatelem starobního důchodu, přiznaného podle § 29 zákona o důchodovém pojištění, rozhodnutím žalované ze dne 5.12.2007, jehož součástí je osobní list důchodového pojištění, obsahující chronologický rozpis zhodnocené doby pojištění. Lze z něj vysledovat, že doba zaměstnání (pojištění) v preferované I.AA pracovní kategorii byla zhodnocena od 1.1.1986 do 31.12.1992. Od 1.1.1993 je doba pojištění hodnocena v III. pracovní kategorii. Žalovaná vycházela mimo jiné z evidenčního listu důchodového zabezpečení vyhotoveného dne 31.3.1995 zaměstnavatelem Jihomoravské lignitové doly, s.p., závod 01, Dubňany prokazujícího, že svědek vykonával zaměstnání v I.AA pracovní kategorii do 31.12.1992, až na rok 1990, kdy odpracoval 61 dnů ve II. pracovní kategorii. Na evidenčním listu není vyznačen druh vykonávané činnosti, pouze číslo resortního seznamu, a to v roce 1989 až 1990 číslo 01 08 01, a v roce 1991 a 1992 číslo 01 07 01. Svědek Z. není poživatelem žádné z dávek důchodového pojištění. V evidenci žalované je uložen mimo jiné evidenční list důchodového zabezpečení vyhotovený dne 30.6.1996 zaměstnavatelem Jihomoravské lignitové doly, s.p., závod 01, Dubňany prokazující, že svědek byl u tohoto zaměstnavatele v pracovním poměru od 1.7.1985 do 31.12.1995, přičemž pracovní činnost je vykázána v I.AA pracovní kategorii do 31.12.1992 s vyznačeným druhem činnosti horník a číslem resortního seznamu 01 04 01 do 31.12.1992. Od 1.1.1993 je doba zaměstnání (pojištění) vyznačena ve III. pracovní kategorii. Svědek P. je od 1.12.2000 poživatelem předčasného starobního důchodu, přiznaného podle § 31 zákona o důchodovém pojištění, rozhodnutím žalované ze dne 13.11.2000, jehož součástí je osobní list důchodového pojištění, obsahující chronologický rozpis zhodnocené doby pojištění. Lze z něj vysledovat, že doba zaměstnání (pojištění) v preferované I.AA pracovní kategorii byla zhodnocena od 16.10.1969 do 31.12.1992. Od 1.1.1993 je doba pojištění hodnocena ve III. pracovní kategorii. Žalovaná vycházela mimo jiné z evidenčního listu důchodového zabezpečení vyhotoveného dne 11.11.1996 zaměstnavatelem Jihomoravské lignitové doly, s.p., závod 01, Dubňany na období od 1.1.1989 do 31.12.1995, který prokazuje, že žalobce vykonával zaměstnání v I.AA pracovní kategorii s vyznačeným číslem resortního seznamu 01 04 01 do 31.12.1992. Od 1.1.1993 je doba zaměstnání (pojištění) vyznačena v III. pracovní kategorií. Svědek F. je od 2.9.2013 poživatelem invalidního důchodu pro invaliditu I. stupně, přiznaného podle § 39 odst. 2, písm. a) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění platném od 1.1.2010 (dále jen „zdp“), rozhodnutím ze dne 2.9.2013, jehož součástí je osobní list důchodového pojištění obsahující chronologický rozpis zhodnocené doby pojištění. Lze z něj vysledovat, že doba zaměstnání (pojištění) v preferované I.AA pracovní kategorii byla zhodnocena od 1.7.1983 do 31.12. 1992. Od 1.1.1993 je doba pojištění hodnocena v III. pracovní kategorii. Žalovaná vycházela mimo jiné ze dvou evidenčních listů důchodového zabezpečení vyhotovených dne 11.11.1996 zaměstnavatelem Jihomoravské lignitové doly, s.p., závod 01, Dubňany prokazujícího, že svědek vykonával zaměstnání v I.AA pracovní kategorii do 31.12.1992 s vyznačeným druhem činnosti horník dělník, horník a v roce 1992 revírník s číslem resortního seznamu 01 07 01. Od 1.1.1993 je doba zaměstnání (pojištění) vyznačena v III. pracovní kategorii. Za daných okolností nelze spravedlivě očekávat, že by informace z evidence žalované mohly mít zásadní vliv na zařazení výkonu zaměstnání žalobce do preferované I.AA pracovní kategorie, neboť rozsah evidence žalované je v tomto směru závislý na tom, zda a jak zaměstnavatelé plní či neplní zákonnou povinnost ohledně předkládání dokladů o svých zaměstnancích (§ 37 a násl. zákona č. 582/1991 Sb.). Informace sdělené bývalým zaměstnavatelem DIAMO, s.p., právním nástupcem Jihomoravských lignitových dolů, s.p. a zaměstnavatelem LIKOL, s.r.o: Žalovaná při svém rozhodování o nároku žalobce na změnu výše starobního důchodu podle nařízení vlády č. 363/2009 Sb., vycházela mimo jiné z následujících dokladů, které jsou součástí spisové dokumentace žalobce: - Dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne 28.12.1990, kterou se žalobcem uzavřel státní podnik Jihomoravské lignitové doly, s.p. v Hodoníně, a jíž byl žalobce z pozice zedníka přeřazen od 1.1.1991 na funkci horníka platově ohodnocenou dle skutečně vykonávané práce; - „Oznámení o přiznání ZPH - útlumový“ - toto oznámení vyhotovil zaměstnavatel Jihomoravské lignitové doly, s.p. Hodonín dne 11.1.1996 a zmiňuje v něm, že žalobce nad 15 let vykonával zaměstnání v I.AA pracovní kategorie v hornictví; - sdělení zaměstnavatele DIAMO ze dne 15.4.2011 vykazující počet směn žalobce odpracovaných v letech 1993 až 1995, přičemž v roce 1993 je vykázáno 228 směn, v roce 1994 je vykázáno 173 směn a v roce 1995 je vykázáno 216 směn. Současně se ve sdělení uvádí, že DIAMO nemá žádné záznamy o tom, že tyto směny byly odpracovány v podzemí Jihomoravských lignitových dolů, s.p. Hodonín; - potvrzení vydané podle § 4 nařízení vlády č. 363/2009 Sb., v němž zaměstnavatel LIKOL, s.r.o. Dubňany potvrzuje počet 79 směn za dobu od 1.5.1994 do 31.12.1994 a počet 152 směn za dobu od 1.1.1995 do 31.12.1995; - sdělení zaměstnavatele DIAMO ze dne 1.3.2012 o tom, že nemá k dispozici žádné záznamy o odfáraných směnách po 31.12.1992 bývalých zaměstnanců Jihomoravských lignitových dolů, s.p. Hodonín, a proto nemohou zaslat požadované doklady za období od 1.1 1993 do 31.5.1994 pro žalobce a dodává, že na období, kdy byl žalobce dočasně přidělen k výkonu práce k jiné právnické osobě, tedy na období od 1.6.1994 do 31.12.1995 má být tiskopis podle nařízení vlády č. 363/2009 Sb. vystaven společností LIKOL, s.r.o. - sdělení zaměstnavatele LIKOL, s.r.o. ze dne 28.3.2012, že tato společnost vznikla dne 1.6.1994 a jednou z její činnosti byla likvidace důlních děl, proto za tímto účelem byli někteří zaměstnanci Jihomoravských lignitových dolů, s.p. zapůjčeni společností LIKOL, spol. s r.o. Tato důlní činnost trvala od 1.6.1994 do 31.5.1996. Současně se uvádí, že dle dochované dokumentace má žalobce uveden skutečně 231 směn v zaměstnání v hornictví v I.AA pracovní kategorii. Zbývající důlní směny si musí žalobce nárokovat u Jihomoravských lignitových dolů, s.p., nástupnická organizace DIAMO, s.p. Dolní Rožínka - vyjádření zaměstnavatele DIAMO ze dne 27.11.2013, k požadavku žalované ze dne 20.11.2013, z jakých důvodů nemá k dispozici žádné záznamy o odfáraných směnách bývalých zaměstnanců státního podniku Jihomoravské lignitové doly či není-li pro sporné případy vedena Komise pamětníků. V odpovědi státní podnik DIAMO poskytl dva tiskopisy, a to „Zápočet expoziční doby“, od 1.1.1991 přejmenovaný na tiskopis „Záznam o absolvování expoziční doby“, kdy pro její splnění bylo třeba odpracovat určitý počet směn v závislosti na druhu vykonávané práce v podzemí. Právě na těchto tiskopisech záznamy o směnách byly uváděny, bohužel pouze do 1.1.1991, kdy měl žalobce naplněnou expozici na 33,52%. DIAMO dále uvádí, že povinností tehdejšího zaměstnavatele žalobce bylo vykazování odfáraných směn i po tomto datu až do ukončení pracovního poměru, a proto se domnívá, že vzhledem k vyhlášení útlumového programu a v návaznosti na vysokou expoziční dobu zaměstnanců pracujících v Jihomoravských lignitových dolech, s.p. Hodonín, tyto odfárané směny se přestaly od 1.1.1991 evidovat. Státní podnik DIAMO proto nemůže vystavovat potvrzení, neboť nemá k dispozici dokumenty. Stejný názor zastává i společnost LIKOL, s.r.o., která žalobci potvrdila odfárané směny pouze na podkladě dochované dokumentace. Komise pamětníků nebyla zřízena, a ani se nepředpokládá její vytvoření. Nařízení vlády č. 363/2009 Sb. určuje potvrzovat za období od 1.1.1993 do 31.12.2008 pouze směny odfárané - odpracované v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech. DIAMO má k dispozici pouze mzdové listy vystavené Jihomoravskými lignitovými doly, s.p. Hodonín, ze kterých není patrné, zda odpracované směny jsou zároveň směny odfárané v zaměstnání I.AA pracovní kategorie, I.A pracovní kategorie nebo odpracované na povrchu dolu. DIAMO proto žalované nabídl alespoň potvrzení o odpracovaných směnách uvedených na mzdovém listu - sdělení DIAMO ze dne 20.2.2014, obsahující počet odpracovaných směn v letech 1993 - 1995 - 1996 u žalobce a výše uvedených svědků. Současně se uvádí, že DIAMO nemá k dispozici žádné záznamy o odfáraných směnách po 31.12.1992 bývalých zaměstnanců Jihomoravských lignitových dolů, s.p. Hodonín, neboť coby nástupnické organizaci jí uvedené doklady nebyly předány - vyjádření zaměstnavatele LIKOL s.r.o. ze dne 26.3.2014 k požadavku žalované ze dne 27.2.2014 na ověření počtu směn žalobce a současně o ověření počtu směn u výše uvedených svědků. LIKOL s.r.o. potvrzuje u žalobce počet 276 směn v zaměstnání v hornictví v I.AA pracovní kategorii vycházejíc z podkladu tzv. „Směnovnice docházky“, kde jsou vedeni zaměstnanci podle popisu důlních pracovišť, na kterých se v určitých dnech nacházeli. Současně připojil potvrzení podle § 4 nařízení vlády č. 363/2009 Sb. u svědků V. P. - 309 směn a J. Z. - 311,5 směn. V případě svědků Ing. H., F. a M. nelze požadované doložit, neboť není k dispozici evidence odfáraných směn - popis důlních pracovišť - vyjádření zaměstnavatele DIAMO ze dne 7.4.2014 k požadavku žalované ze dne 28.3.2014 týkající se dodatečného posouzení „Oznámení o přiznání zvláštního příspěvku horníkům -útlumový“ ze dne 11.1.1996, případně k jeho pravosti, kterým byl žalobci v souladu s § 2 odst. 4 a 5 odst. 2 zákona č. 98/1987 Sb. poskytnut zvláštní příspěvek horníkům ve výši 1.900 Kč měsíčně, a k vyhotovení dodatečného potvrzení podle § 4 nařízení vlády č. 363/2009 Sb. s nově zhodnocenou dobou v I.AA pracovní kategorii po 1.1.1993, o potvrzení doby poskytování tohoto příspěvku a výši vyplacenou v jednotlivých kalendářních letech před rokem 1996. Zaměstnavatel DIAMO sdělil, že útlumový zvláštní příspěvek horníkům byl vyplácen na základě profese uvedené v pracovní smlouvě, podle které byl žalobce uveden jako horník a tato profese byla zařazena do I. důchodové kategorie, a proto tato skutečnost zakládala nárok na vyplacení útlumového zvláštního příspěvku horníkům. Jeho výplata byla žalobci prováděna od 1.1.1996 do 31.12.1998 ve výši 1.900 Kč měsíčně, tj. celkem 68.400 Kč. Tuto skutečnost lze doložit pouze dokladem „Oznámení o přiznání zvláštního příspěvku horníkům útlumový“. DIAMO dále uvedlo, že na mzdových listech se nenachází údaj, zda osoba vykonávala převážnou část směn v zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech a zdůraznila, že právě pro účely zákona č. 98/1997 Sb. bylo povinností organizace vést přesnou evidenci odfáraných směn. Pracovníci Jihomoravských lignitových dolů, s.p., přestali odfárané směny od 1.1.1991 evidovat, a proto je DIAMO nemůže potvrdit a stále trvá na tom, že podle mzdového listu může potvrdit pouze odpracované směny, nikoliv odfárané. Porovnání důkazních prostředků: Svědek J. H. vypovídá, že coby vedoucí úseku si žalobce pamatuje jako pracovníka doprav, ale nebyl jeho podřízený. Svědek J. M. vypovídá, že žalovaný pracoval převážně jako lokomotivář, ale vykonával i jiné činnosti, a také že evidenci prováděl štajgr, ale přesná jména si už nepamatuje. Svědek Z. sice uvádí, že se žalovaným pracoval nejdříve na směně, poté přímo v partě, avšak ani on se o vykazování směn nestaral, šichty zapisoval štajgr a evidence byla na lampárně. Svědek P. rovněž potvrzuje, že fáral v partě společně se žalobcem, směny a práce pod zemí byly evidovány a vykazovány vedoucím úseku. Svědek F. vypovídal o své vlastní náplni práce v letech 1993 až 1995 a na žalobce si pamatuje jako na člena jedné z part, která pracovala v podzemí na likvidaci. Výslechy svědků i samotného žalobce shodně potvrdily domněnku, že tito všichni s největší pravděpodobností vykonávali v letech 1993 až 1995 pracovní činnost na dole Máj Dubňany, avšak podrobné či konkrétní údaje svědecké výpovědi absolutně postrádají a k pracovní činnosti žalobce se vyjadřují velmi obecně. Svědek J. M. dokonce připouští, že žalovaný vykonával i jiné činnosti, což o to více prohlubuje pochybnosti o míře objektivity tvrzení o práci žalobce v I.AA pracovní kategorii. Na druhé straně dva další svědci Z. a P. vypověděli, že se žalovaným údajně pracovali na směně a poté v partě, avšak ani tito neposkytli žádné podrobnosti o průběhu žalobcem vykonávané práce. Svědek F. si na žalobce vzpomíná jen jako na člena jedné z part. Na konkrétní otázku, z čeho svědci dovozují, že zaměstnání žalobce v letech 1993 až 1995 odpovídalo zařazení do preferované I.AA pracovní kategorie, se ani jeden ze svědků nevyjádřil. Svědci pak neodpověděli ani na otázku, kolik dnů nemoci a dnů dovolené žalobce v letech 1993 až 1995 čerpal. Žádný z nich se rovněž nevyjádřil, zda žalobce směny odpracoval převážně v podzemí v hlubinných dolech, zdali žalobce pracoval v rovnoměrně či nerovnoměrně rozvržené pracovní době (nepřetržitém pracovním režimu), tedy kolik jeho směn připadlo na každý týden. Nelze ani opomenout, že stanovená týdenní pracovní doba mohla být rozvržena do delších směn a nikoliv na všechny dny v týdnu. Zásadní je totiž harmonogram naplánovaných pracovních směn, přičemž se nevylučuje, že některé směny mohly být ve skutečnosti odpracovány navíc, některé naopak vůbec ne z důvodu překážky v práci, pro které žalobce nepracoval (např. nemoc). Proto žalovaná dodává, že na dané otázky nelze očekávat odpověď provedeným výslechem svědků, neboť tito ani nemohou mít povědomí, s jakým rozvrhem měl žalobce se zaměstnavatelem směny naplánované a zdali je všechny odpracoval. Značně skeptický postoj všech svědků je toho důkazem. Nelze však opomenout tu zásadní skutečnost, že ani sami svědci spornou dobu nemají prokázanou zaměstnavatelem, tedy, že v době od 1.1.1993 vykonávali zaměstnání se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech. Tato okolnost opět jen podtrhuje nemožnost považovat svědecká prohlášení pro daný účel za relevantní, neboť jejich důkazní síla je nulová. Evidence žalované obecně je založena na ze zákona dané povinnosti zaměstnavatelů, předkládat evidenční listy o odpracované době pojištěnců, včetně způsobu jejich vedení. V tomto směru bylo zákonné povinnosti učiněno zadost, neboť nejen u žalobce, ale rovněž u všech svědků je evidence žalované podložena evidenčními listy, které jsou součástí spisové dokumentace žalobce. Kamenem úrazu je však ta skutečnost, že rozlišování zaměstnání do tří pracovních kategorií pro účely důchodového zabezpečení zaniklo k 1. lednu 1993 zákonem č. 235/1992 Sb. o zrušení pracovních kategorií a o některých dalších změnách v sociálním zabezpečení. Tudíž po 31. prosinci 1992 se všechna zaměstnání posuzují, a na evidenčních listech důchodového pojištění vykazují již jen ve III. pracovní kategorii. Tato informace však není pro účastníky řízení, potažmo soud, překvapivá, a nelze proto ani očekávat, že by evidence žalované mohla v tomto směru vnést světlo do předmětné věci. Rovněž výše uvedené informace sdělené bývalým zaměstnavatelem, státním podnikem DIAMO, právním nástupcem Jihomoravských lignitových dolů, s.p. a zaměstnavatelem LIKOL, s.r.o., nepřispěly k rozuzlení, zda žalobce v době od 1.1.1993 do 31.12.1995 vykonával práce, které by odůvodňovaly zařazení do I.AA pracovní kategorie. Důvodem je absence záznamů a následné opakované odmítnutí vydání potvrzení o odpracované době v I. AA pracovní kategorii, včetně vyčíslení počtu odpracovaných směn. Bylo by sice možné přihlédnout k Dohodě o změně pracovní smlouvy ze dne 28.12.1990, kterou se žalobcem uzavřel státní podnik Jihomoravské lignitové doly, s.p. v Hodoníně, jíž byl žalobce z pozice zedníka přeřazen od 1.1.1991 do funkce horníka, avšak stalo se tak s podmínkou, že tato nová funkce bude platově ohodnocena v závislosti na skutečně vykonávané práci. Zdali tato Dohoda dostála svému naplnění, a v jaké míře i po 31. prosinci 1992, je de facto předmětem daného sporu. Jistou výpovědní hodnotu by mohlo mít „Oznámení o přiznání ZPH - útlumový“ - vyhotovené zaměstnavatelem Jihomoravské lignitové doly, s.p. Hodonín dne 11.1.1996, v němž je uvedeno, že žalobce nad 15 let vykonával zaměstnání v I.AA pracovní kategorii v hornictví. Dalo by se tudíž logicky dovodit, že žalobce musel splnit podmínku získání celkově 15 leté doby zaměstnání v I.AA pracovní kategorii. Žalovaná požádala nástupnickou organizaci DIAMO o posouzení uvedeného „Oznámen“, vyjádření se k jeho pravosti a současně k vyhotovení dodatečného potvrzení podle čl. 4 nařízení vlády č. 363/2009 Sb. s potvrzením doby odpracované žalobcem v I.AA pracovní kategorii od 1.1.1993 do 31.12.1995. DIAMO sdělilo, že útlumový příspěvek horníkům byl vyplácen na základě profese uvedené v pracovní smlouvě. Posouzení žalovanou Žalovaná rekapituluje, že dle spisové dokumentace je žalobce od 26.5.2006 poživatelem starobního důchodu přiznaného podle § 30 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění účinném do 31.12.2012, a to rozhodnutím žalované ze dne 4.4.2006, jehož součástí je i osobní list důchodového pojištění, podle něhož získal žalobce do 31.12.1992 dobu pojištění v zaměstnání v preferované I. AA pracovní kategorii v hornictví, v hlubinných dolech, v rozsahu 4923 dnů, tj. 13 roků a 178 dnů. Do získání 15 let v I.AA pracovní kategorii žalobci schází 552 dnů = 1 rok a 178 dnů v zaměstnání. Dne 23.11.2013 byla žalované doručena žádost o úpravu starobního důchodu podle nařízení vlády č. 363/2009 Sb., k čemuž žalobce připojil potvrzení vydané podle § 4 nařízení vlády č. 363/2009 Sb. zaměstnavatelem LIKOL, spol. s.r.o., Důl 1. máj Dubňany, které stvrzuje, že v době od 1.5.1994 do 31.12.1994 žalobce získal 79 směn a v době od 1.1.1995 do 31.12.1995 pak 152 směn, dohromady 231 směn. Při aplikaci § 1 písm. b) nařízení vlády č. 363/2009 Sb., byl počet dnů I.AA pracovní kategorie zhodnocen pro účely výpočtu starobního důchodu v počtu 4923 dnů, vynásoben koeficientem 0,6, čímž bylo žalobci vyčísleno 2954 směn v zaměstnání v hornictví I.AA pracovní kategorie. Společně s prokázanými směnami v době od 1.1.1993 do 31.12.1995 v počtu 231 směn, získal žalobce v zaměstnání v hornictví celkový počet směn 3185, čímž nedosáhl zákonného limitu v počtu 3300 směn. Žalobce se snažil prokázat výkon svého zaměstnání v I.AA pracovní kategorii v době od 1.1.1993 do 31.12.1995 předložením svědeckých prohlášení. Tento důkaz žalovaná odmítla. Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku , č.j. 4Ads 132/2012, a s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27.5.2009, č.j. 4Ads 12/2009-83 žalované vytknul, že „ … .. je možno na základě čestného prohlášení žadatele o důchod a dalších minimálně dvou svědků ve spojení s dalšími důkazními prostředky prokazovat nejen dobu pojištění, ale i druh práce a její zařazení do příslušné pracovní kategorie“. NSS ve svém rozsudku poukazuje rovněž na Oznámení o přiznání ZPH - útlumový ze dne 11.1.1996, podle něhož žalobce získal více než 15 let v I.AA pracovní kategorii a žalovaná přitom uznala žalobci pouze 231 směn, a to podle potvrzení společnosti LIKOL, s.r.o. NSS dodává, že si je vědom rozdílu mezi počtem odpracovaných kalendářních dnů v zaměstnání a směnami, na druhou stranu pro získání útlumového příspěvku pro dosažení 15 let v hornictví v I.AA pracovní kategorii žalobci pravděpodobně nestačilo odpracování pouhých 231 směn v období od ledna 1993 do prosince 1995. I zde NSS žalované vytknul, že se touto otázkou vůbec nezabývala a pouze se odvolávala na tvrzení bývalého zaměstnavatele podle § 4 nařízení vlády č. 363/2009 Sb., aniž by bylo zpochybněno, že žalobce i po 1.1.1993 pracoval u téhož zaměstnavatele a s ohledem na doloženou pracovní smlouvu a Oznámeni o přiznání ZPH - útlumového ze dne 11.1.1996 vykonával pravděpodobně stejnou činnost jako před 31.12.1992. Součástí spisové dokumentace žalované je její výzva ze dne 1.4.2014 adresovaná žalobci, k doložení jakýchkoliv podkladů, prokazujících přesný počet směn ze zaměstnání se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech, které byly získány po 1.1.1993, umožňující postup podle nařízení vlády č. 363/2009 Sb., a to ve lhůtě 15.4.2014. Na tuto výzvu žalobce nijak nereagoval. Co se týče prokázání druhu práce a jejího zařazení do příslušné pracovní kategorie na podkladě svědeckých prohlášení, žalovaná uvádí. Jak výše uvedeno, žalovaná předvolala k doplňujícímu výslechu nejen žalobce, ale i svědky, kteří čestná prohlášení provedli. Porovnáním jednotlivých výpovědí došla žalovaná k závěru, že svědecké výpovědi jak jednotlivě, tak komplexně nemají pro daný účel žádnou výpovědní hodnotu, neboť nelze jednoznačně specifikovat charakter žalobcem vykonávaných prací v podzemí, po jakou dobu vykonával zaměstnání soustavně a v průběhu kalendářního měsíce převážně na pracovištích v podzemí hlubinného dolu. Rovněž je s podivem, že žádný ze svědků, ani žalobce, dokonce ani DIAMO nezmínili průkazku fárajícího pracovníka, kterou by měl vést zaměstnavatel, popřípadě i pracovník sám, a která by měla obsahovat údaje, ve kterých dnech pracovník fáral a pracoval pod zemí, tedy údaje o odfáraných směnách. Podle výsledku provedeného dokazování nelze vyslovit, že žalobce splňuje podmínky pro zařazení do preferované I. AA pracovní kategorie, neboť se nezdařilo prokázat, že jím vykonávaná práce vykazovala rozhodné znaky některého ze zaměstnání zařazených dle resortních seznamů do preferované I. AA pracovní kategorie, natož aby se ze svědeckých výpovědí dalo usoudit, kolik směn žalobce odfáral. Co se týče přiznání ZPH, je pravdou, že žalobci byl ZPH - útlumový přiznán podle § 2 odst. 4 a § 5 odst. 2 zákona č. 98/1987 Sb., s tvrzením, že získal 15 let v I. AA pracovní kategorii. Žalovaná požádala nástupnickou organizací DIAMO o posouzení uvedeného „Oznámení“, vyjádření se k jeho pravosti a současně k vyhotovení dodatečného potvrzení podle čl. 4 nařízení vlády č. 363/2009 Sb. s potvrzením doby odpracované žalobcem v I. AA pracovní kategorii od 1.1.1993 do 31.12.1995. DIAMO sdělilo, že útlumový ZPH byl vyplácen na základě profese uvedené v pracovní smlouvě. Toto sdělení zcela potvrzuje skutečnost, že předpisy o poskytování ZPH neváží možnost jeho přiznání na výkon pouze těch vybraných zaměstnání se stálým pracovištěm pod zemí, jak to naopak přímo vyžaduje mimo jiné nařízení vlády č. 363/2009 Sb. K přiznání ZPH totiž stačí výkon zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví se stálým pracovištěm v hlubinných dolech, kam jsou mimo jiné zařazeny i jiné hospodářské funkce, např. směnový technik (02 12 01 – I. A), vedoucí úseku (11 53 01 – I. B), vrchní mistr (02 54 01 - I. B), provozní inženýr (01 16 01 - I. A), kdežto právní úprava daná zákonem č. 363/2009 Sb. je mnohem přísnější, požadované pracovní zařazení striktně vymezující. Dalším výsledkem důkazního řízení žalované je zjištěni, že k pravosti Oznámeni se DIAMO vůbec nevyjádřilo, uvedlo, že dle mzdových listů může potvrdit pouze odpracované směny, nikoliv odfárané a zřízení komise pamětníků se doslova brání, přičemž v dané důkazní nouzi by se právě tato komise, jako jediná, mohla věrohodně vyjádřit k výkonu zaměstnání žalobce v hlubinném dole v letech 1993 až 1995. Žalovaná tedy postupovala zcela dle právního názoru Nejvyššího správního soudu a v intencích § 51 odst. 1 správního řádu, podle něhož lze k provedení důkazu užít všech důkazních prostředků, které jsou vhodné ke zjištění stavu věci, a které nejsou získány nebo provedeny v rozporu s právními předpisy. Provedla výslech žalobce a svědků, kteří učinili čestné prohlášení, a tyto důkazní prostředky porovnala s údaji své vlastní evidence ve vzájemné souvislosti s informacemi, kterými disponuje bývalý zaměstnavatel státní podnik DIAMO. Ani po takto rozsáhlém doplnění důkazního řízení však nebyly prokázány skutečnosti rozhodné k prokázání doby a směn odpracovaných v preferované I. AA pracovní kategorie v době od 1.1.1993 do 31.12.1995 pro aplikaci nařízení vlády č. 363/2009 Sb. Za situace, kdy: - zaměstnavatel DIAMO přes opakované výzvy žalované nedokázal specifikovat charakter a rozsah žalobcem vykonávaných prací v podzemí, tedy konkretizovat, zda žalobce po převážnou část odpracované směny vykonával zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech, kdy odmítá sestavit „komisi pamětníků“, od níž by se mohlo očekávat vnesení světla do předmětné věci, ani případně nepředložil průkazku fárajícího pracovníka, která by měla obsahovat údaje, ve kterých dnech pracovník fáral a pracoval pod zemí, tedy údaje o odfáraných směnách; - sami svědci spornou dobu nemají prokázanou zaměstnavatelem DIAMO, tedy, že v době 1.1.1993 vykonávali zaměstnání se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech; - žalobce žádným způsobem nereagoval na výzvu žalované k doložení jakýchkoliv podkladů, prokazujících přesný počet směn ze zaměstnání se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech, které byly získány po 1.1.1993 - má žalovaná zato, že všechna uvedená zjištěná fakta svědčí pro důvodné pochybnosti o tom, že žalobce vykonával v době od 1.1.993 do 31.12.1995 práce, které by odůvodňovaly jejich zařazení do I.AA pracovní kategorie včetně stanovení počtu odpracovaných směn. Žalovaná se domnívá, že kolizním kritériem pro vznik nároku na výhody vyplývající z nařízení vlády č. 63/2009 Sb., některým horníkům, bylo vedle zařazení zaměstnání od 1.1.1993 do preferované I.AA pracovní kategorie, kterou po převážnou část i vykonávali, rovněž jednoznačné stanovení počtu odpracovaných směn. Jak však předmětná věc ukazuje, pro splnění takto zákonem stanovených podmínek, může nastat důkazní nouze, a to v případě, že zaměstnavatel od 1.1.1993 nevede záznamy nejen o době výkonu preferované I. AA pracovní kategorie, ale ani o odfáraných směnách pracovníka. Pokud ani sám pracovník není schopen prokázat svou činnost v preferované I. AA pracovní kategorii, pak by tato situace neměla být daná k tíži žalované a neměl by na ni být ani vyvíjen tlak k zaujetí jednoznačného postoje za situace, kdy lze předvídat, že důkazní řízení postavené na svědeckých výpovědích nemůže obstát. Žalovaná, jako výkonný orgán, není ze zákona oprávněna rozhodovat, zda do preferované pracovní kategorie určitá práce patří, tudíž jí není ani dána pravomoc vyčíslit počet odpracovaných směn. Vzhledem k uvedenému považuje žalovaná důvody námitek žalobce za irelevantní, nadále trvá na svém rozhodnutí ze dne 12.5.2014 a navrhuje zamítnutí žaloby. Krajský soud v Brně uvádí, že v daném případě předmětem sporu je tedy skutečnost, zda žalobce splňuje podmínky nařízení vlády č. 363/2009 Sb. o stanovení důchodového věku a přepočtu starobních důchodů některým horníkům, kteří začali vykonávat své zaměstnání před rokem 1993 a v daném případě konkrétně jde o prokázání skutečnosti, zda žalobce i v období od 1.1.1993 do 31.12.1995 vykonával práce, které by odůvodňovaly jejich zařazení do I. AA pracovní kategorie a dále stanovení počtu odpracovaných směn v podzemí v tomto období. Pokud jde o rozhodnutí, které je předmětem žaloby žalobce, jedná se o rozhodnutí z 12.6.2014, kdy žalovaná zamítla námitky žalobce a potvrdila rozhodnutí ČSSZ, č.j. 510526111 ze dne 20.12.2011. Pokud jde o rozhodnutí ze dne 20.12.2011, ČSSZ zamítla žádost o změnu výše starobního důchodu ze dne 21.11.2011 pro nesplnění podmínek ust. § 3 odst. 1 písm. b) nařízení vlády č. 363/2009 Sb. Ust. § 3 odst. 1 písm. b) zní takto: Byli-li podmínky pro stanovení důchodového věku podle § 2 splněny před 1. červencem 2010 a starobní důchod byl před tímto dnem přiznán, vypočte se na žádost procentní výměra starobního důchodu znovu tak, jako kdyby byl důchodový věk stanoven podle § 2, a při zvýšení procentní výměry tohoto důchodu se postupuje obdobně podle čl. LXVII, bodu 1 zákona č. 264/2006 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákoníku práce; starobní důchod se přitom zvýší nejdříve od splátky důchodu splatné po 30. červnu 2010. Krajský soud v Brně zde poukazuje na to, že ve stejné věci bylo již rozhodováno jednou a věc byla na základě žaloby žalobce vedena u Krajského soudu v Brně pod sp.zn. 41Ad 22/2012, kdy šlo o přezkum rozhodnutí žalované z 24.4.2012, kdy ČSSZ rozhodla tak, že zamítla námitky žalobce a potvrdila rozhodnutí ČSSZ, č.j. 510526111 ze dne 20.12.2011. Na základě žaloby žalobce ve věci rozhodoval Krajský soud v Brně dne 14.11.2012 rozsudkem č.j. 41Ad 22/2012-22, kdy žalobu žalobce v této věci zamítl. Žalobce podal proti rozsudku Krajského soudu v Brně kasační stížnost. Nejvyšší správní soud rozsudkem, č.j. 4Ads 132/2012-30 ze dne 31.7.2013 rozhodl tak, že rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 14.11.2012, č.j. 41Ad 22/2012-22 zrušil, zrušil současně také rozhodnutí ČSSZ ze dne 24.4.2012, č.j. 510526111/315-PZ a věc vrátil žalované (ČSSZ) k dalšímu řízení. Z odůvodnění rozsudku NSS mimo jiné vyplynulo toto: Pod bodem

22. Nejvyšší správní soud nesdílí stanovisko krajského soudu a žalované, že čestná prohlášení měl stěžovatel předložit bývalému zaměstnavateli, který je pravděpodobně měl automaticky podle jejich názoru přijmout a na jejich základě vydat potvrzení dle § 4 nařízení vlády č. 363/2009 Sb. Bývalý zaměstnavatel se i nadále může zdráhat vydat jakékoli potvrzení právě s ohledem na to, že žádnou vlastní evidenci nemá a že dle jeho názoru se stěžovatel má v takovémto sporném případu obrátit na žalovanou s tím, že je to ona, která vede příslušné správní řízení. Na druhou stranu, pokud by takováto praxe fakticky existovala, tj. že bývalí zaměstnavatelé na základě čestných prohlášení bez jakékoli evidence potvrdí svým bývalým zaměstnancům počet směn v hornictví, a jejich potvrzení je tedy ryze formálního charakteru, není Nejvyššímu správnímu soudu jakkoli zřejmé, proč k těmto čestným prohlášením nemohla přihlédnout i žalovaná v průběhu předmětného správního řízení. Pod bodem [23] pak uvedeno, odhlédne-li Nejvyšší správní soud od předložených čestných prohlášení, považuje Nejvyšší správní soud skutková zjištění obsažená ve správním spise za vnitřně rozporná. Mezi stranami není sporné, že stěžovatel získal před 1.1.1993 celkem 4923 dnů v I.AA pracovní kategorii (v hornictví), tj. 13 let a 178 dnů. Stěžovatelem bylo doloženo, že na základě Oznámení o přiznání ZPH – útlumového ze dne 11.1.1996 mu byl přiznán útlumový příspěvek horníkům. Podle tohoto oznámení stěžovatel ke dni jeho vydání získal více než 15 let v I.AA pracovní kategorii. Žalovaná přitom stěžovateli za období let 1993 - 1995 uznala pouze 231 směn, a to podle potvrzení vydaného společností LIKOL, spol. s r.o. Nejvyšší správní soud si je vědom rozdílu mezi počtem odpracovaných kalendářních dnů v zaměstnání a směnami, na druhou stranu dospívá k závěru, že pro získání útlumového příspěvku pro dosažení 15 let v hornictví v I.AA pracovní kategorii stěžovateli pravděpodobně nestačilo odpracování pouhých 231 směn v období od ledna 1993 do prosince 1995. Žalovaná se přitom touto otázkou nezabývala a pouze se odvolávala na potvrzení od bývalého zaměstnavatele podle § 4 nařízení vlády č. 363/2009 Sb., aniž by bylo jakkoli zpochybněno, že stěžovatel i po 1.1.1993 pracoval u téhož zaměstnavatele a s ohledem na doloženou pracovní smlouvu a Oznámení o přiznání ZPH – útlumového ze dne 11.1.1996 vykonával pravděpodobně stejnou činnost jako před 31.12.1992. Nejvyšší správní soud v bodě [26] pak uvedl, že po provedeném řízení dospěl k závěru, že žalovaná nedostatečně zjistila skutkový stav věci, neboť z ryze formálních důvodů požadovala potvrzení bývalého zaměstnavatele vydaného podle § 4 nařízení vlády č. 363/2009 Sb., aniž by zohlednila dokumenty, které jí stěžovatel předložil, nebo které získala vlastním šetřením a vyhodnotila je v jejich souhrnu; krajský soud proto napadené rozhodnutí měl z tohoto důvodu zrušit. Na správním orgánu tak bude znovu posoudit, zda stěžovatel od 1.1.1993 do 31.12.1995 vykonával práci v I. AA pracovní kategorii a kolik směn takto vykonal. Za tím účelem doplní dokazování v tom smyslu, že provede výslech stěžovatele a svědků, kteří učinili čestné prohlášení. Tyto důkazní prostředky dále porovná s údaji, jež má ve své vlastní evidenci, a s informacemi, kterými disponuje bývalý zaměstnavatel státní podnik DIAMO. Teprve po provedení tohoto rozsáhlého dokazování bude mít žalovaná řádné podklady pro posouzení oprávněnosti nároku stěžovatele dle nařízení vlády č. 363/2009 Sb. Česká správa sociálního zabezpečení před vydáním rozhodnutí, které je předmětem tohoto soudního přezkumu skutečně znovu ve smyslu ust. § 18 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád vyslechla k věci žalobce i svědky Ing. H., J. M., J. Z., V. P. a F. F., tedy ty, kteří podepsali čestné prohlášení. Výpovědi jak žalobce, tak slyšených svědků na OSSZ se soudu jevily jako velmi stručné, a proto u soudního jednání 22.4.2015 provedl jejich opětovné výslechy (po řádném zákonném poučení svědků), když předtím u jednání soudu 25.3.2015 se k věci, tedy k období let 1993 až 1995 vyjádřil sám žalobce. Ten k věci uvedl, že od roku 1993 až do konce 1995 byl stále zaměstnancem státního podniku Jihomoravské lignitové doly Hodonín. Pokud jde o rok 1993, celý tento rok probíhala normální těžba, takže vykonával naprosto stejné práce jako např. v roce 1992. To znamená, že denně sjížděl pod zem, a buďto jezdil na lokomotivě nebo dělal u kombajnu, takže dělal normálně razičské práce. Po celý tento rok fáral každý den pod zem, a ani jednu ze směn v uvedeném roce neodpracoval na povrchu. Pokud jde o rok 1994, do poloviny tohoto roku se ještě normálně prováděla těžba, takže opět každý den zase fáral pod zem a prováděl stejné práce jako v roce 1992 nebo 1993. Od roku 1994 pak začala likvidace dolu a firma LIKOL s.r.o., která vyhrála konkurz na likvidaci, si pronajala lidi ze státního podniku Jihomoravské lignitové doly Hodonín na provádění likvidačních prací pod zemí a mezi těmito lidmi byl i žalobce. Od poloviny roku 1994 tedy prováděl likvidační práce. Ty se však dělaly také výhradně pod zemí, kde se likvidovaly chodby, výztuže apod., tedy veškeré zařízení pod zemí. Od poloviny roku 1994 tedy opět vykonával výlučně práce pod zemí při likvidaci dolu, a to až do konce roku 1995, a ani v této době ani jednu ze směn neodpracoval na povrchu. Kolik lidí každý den pracuje pod zemí, vždycky vedl, a to každou směnu, revírník, který tento počet hlásil na dispečink, a ještě to evidovala lampárna, která také značila počet zaměstnanců pod zemí a hlásila to účtárně. Pokud jde o revírníky, na tyto funkce většinou přicházeli absolventi vysokých škol, aby poznali provoz na šachtě, dost se však střídali, protože pak odcházeli na jiné funkce. Ke konci období jako revírník působil pan F. Všichni, kteří podepsali čestné prohlášení žalobci, pracovali v období 1993 až 1995 pod zemí. Trval na tom, že mu nemůže být rozhodně k tíži, že státní podnik Jihomoravské lignitové doly evidenci odfáraných směn zlikvidoval a důkazní břemeno má být na žalobci. Trval na tom, že skutečně v období let 1993 až 1995 každou pracovní směnu odfáral do podzemí, dělal tedy celou tuto dobu pouze v podzemí. Pokud jde o firmu LIKOL, s.r.o., je zajímavé, že tato firma odfárané směny vedla, i když v její evidenci byl také trochu problém, neboť je 2x vytopila voda, a že státní podnik evidenci nevedl. Pokud jde o Jihomoravské lignitové doly, evidence byla vedena, zřejmě se však neukládala do archivu, protože se nenašla. Žalobce sám se obracel na generálního ředitele DIAMO, aby vytvořili pamětnickou komisi, na dopis mu však ani neodpověděl a stejně tak se obracel i na Jihomoravské lignitové doly a těmi mu bylo sděleno, že k tomu nemají pravomoc. Zástupkyně ČSSZ u tohoto jednání uvedla, že je s podivem, že v roce 2012 LIKOL, s.r.o. potvrdil v případě žalobce 231 odfáraných směn a v roce 2014 276 odfáraných směn. Z toho vyplývá, že určitě se nějaká evidence u LIKOL, s.r.o. vedla a neví, jak vznikl rozdíl mezi 231 a 276 odfáraných směn. U tohoto jednání pak žalobce uvedl, že poukazuje na tom, že by měl soud přihlédnout jako k zásadnímu důkazu také k potvrzení o přiznání útlumového příspěvku ve výši 1.900 Kč na dobu 36 měsíců žalobci, neboť z tohoto potvrzení jednoznačně vyplývá, že jeho tehdejší zaměstnavatel uznává, že odpracoval 15 roků v podzemí v I. A pracovní kategorii. Pokud by tomu tak nebylo, těžko by mu byl takový příspěvek přiznán. Zástupkyně žalované uvedla, že poukazuje na to, že žalobci byl přiznán příspěvek ve výši 1.900 Kč proto, že v pracovní smlouvě má uvedené pracovní zařazení jako horník po dobu 15 let. Z potvrzení však vyplývá, že do konce roku 1990 žalobce pracoval jako zedník a teprve od 1.1.1991 byl převeden na funkci horník. K tomu žalobce uvedl, že situace v dole byla taková, že v roce 1990 byla slabší těžba, a aby se nemuseli pracovníci propouštět, ředitel zajistil, že žalobce 3 měsíce pracoval na povrchu jako zedník. Od 1.1.1991 byl však opět přeřazen na práci horníka. Soud provedl důkaz výslechem svědků, kteří podepsali čestná prohlášení. U jednání krajského soudu 22.4.2015 svědek Ing. J. H. uvedl, že od září roku 1985, po ukončení vysoké školy, nastoupil u Jihomoravských lignitových dolů. První měsíc pracoval jako dělník, aby poznal provoz, a poté začal pracovat jako revírník, následně jako zástupce vedoucího, a poté jako vedoucí úseku. Od roku 1986 až do roku 1995 vždy pracoval jako nadřízený žalobce. Dokud pracoval jako revírník, setkával se s ním prakticky denně a i v následujících pracovních funkcích s ním byl ve styku minimálně jednou týdně. Po celou dobu, kdy pracoval jako nadřízený žalobce, žalobce vždycky pracoval pod zemí v dělnických profesích. Vlastně by tam ani jinou práci vykonávat nemohl. Vždy, když horníci sfárali do podzemí, se u každého každá pracovní směna evidovala, a to 2x, jednou to bylo na dispečinku a podruhé na lampárně, kde si horníci vyzvedávali lampy a tam si pověsili známku, takže i tam vždy určitý pracovník evidoval počet horníků, kteří jsou pod zemí. Dělo se to zejména z bezpečnostních důvodů, aby bylo zcela zřejmé, pokud by došlo např. k požáru, kdo je v podzemí. Tato povinnost byla přímo upravena i v zákoně. Pokud jde o roky 1986 až 1995, kdy dělal nadřízeného žalobci, potvrdil, že žalobce pracoval vždycky v podzemí. Slyšel, neví však zcela jistě, jestli je to pravdou, že od roku 1993 se evidence horníků v podzemí už nemusela archivovat. Neví, z jakého to bylo důvodů. Dále pak na dotaz soudu uvedl, že si nevzpomíná, že by v období let 1986 až 1995 byl žalobce nějakou dobu dlouhodobě nemocen. Ví, že stejný problém, jaký má nyní pan V., je u vícero horníků a je daný právě tím, že není evidence o všech odfáraných směnách. Dále na dotaz připustil, že je třeba možné, že žalobce byl např. v roce 1994 dva měsíce nemocen. Takovouto dobu by si skutečně s odstupem let už nemohl pamatovat, ale pokud by neschopnost trvala např. půl roku, to by si už asi pamatoval. Svědek M. uvedl, že od 24 let pracoval v dole. Pokud jde o roky 1993 až 1995, v tomto období pracoval jako důlní technik, do roku 1994 u Jihomoravských lignitových dolů, a poté u firmy LIKOL, s.r.o., ve stejné funkci. V období let 1993 až 1995 přicházel prakticky denně do pracovního styku s žalobcem, který v tomto období pracoval v podzemí na tzv. „rabovačce“, tzn. při likvidaci výztuže v dolech. Žalobce v tomto období vysloveně pracoval v podzemí. Pokud jde o evidenci, každá směna se evidovala na lampárně, ví však, že někteří horníci měli s evidencí problémy. Firma LIKOL sídlila v Kyjově, tam byly v roce 1997 záplavy a svědek slyšel, že právě v důsledku toho se evidence nenašla. Pokud jde o svědka, sdělil, že on má hornický důchod, on sám s evidencí problémy neměl, a to proto, že si vždy všechny výplatní pásky od doby, kdy začal pracovat, shromažďoval, takže evidenci mohl doložit sám z dokladů, které měl. Uvedl však, že s čistým svědomím může soudu potvrdit, že pokud jde o roky 1993 až 1995, žalobce pracoval vždy v podzemí, vždy v dělnické profesi. Dodal že, do konce roku 1992, kdy byly zrušeny kategorie, v hornictví odpracoval více roků než 15 roků, takže pro něho nebylo podstatné, kdyby mu nebyly evidovány roky v hornictví v letech 1993 až 1995. Svědek J. Z. uvedl, že od roku 1985 do roku 1995 pracoval u Jihomoravských lignitových dolů jako horník. V polovině roku 1994 byli horníci propůjčeni pro firmu LIKOL, s.r.o., která prováděla likvidaci dolu. Založil soudu Dohodu o dočasném přidělení zaměstnance k výkonu práce k jiné právnické osobě, z níž bylo zjištěno, že J. Z. byl dočasně přidělen k výkonu práce k LIKOL, spol. s r.o., Koupelní 2, Hodonín, k výkonu práce likvidace dolu, a to na dobu od 1.6.1994 do 31.12.1995. Svědek pak uvedl, že po dobu, kdy byl přidělen k firmě LIKOL, spol. s r.o., pracoval na jednom úseku a v jedné partě společně s žalobcem. Pracovali spolu každý den, pokud neměl některý z nich dovolenou nebo nebyl v pracovní neschopnosti. Pokud jde o žalobce, rozhodně v tomto období neměl žádnou dlouhodobou pracovní neschopnost, která by trvala např. půl roku. To by si určitě pamatoval. Po celou dobu, kdy spolu pracovali, pracovali výlučně v podzemí, neboť na povrchové práce měla firma LIKOL jiné lidi. I do 1.6.1994 žalobce pracoval také v dolech, výlučně v podzemí, na jiném úseku než žalobce, ale vždycky jako horník v dolech. Dále pak tento svědek uvedl, že jemu byl přiznán státní příspěvek, ten mu byl přiznán s ohledem na počet odpracovaných roků v podzemí a v jeho případě doba odpracovaná v podzemí byla přiznána 10,5 let, tzn. až do konce roku 1995. Svědek založil do soudního spisu také Oznámení o přiznání ZPH – útlumový, z něhož bylo zjištěno, že zaměstnání I. pracovní kategorie v hornictví J. Z. vykonával v I. AA 10,5 let, když pracovní poměr s ním byl z důvodu provádění útlumového programu ukončen 31.12.1995. Dále tento svědek sdělil soudu, že může s čistým svědomím prohlásit, že pokud jde o období 1.6.1994 až 31.12.1995 s ním pracoval žalobce vysloveně v podzemí. Dále sdělil, že o tom, že jsou nějaké problémy s evidencí roků odpracovaných v podzemí, se dozvěděl až od pana Výlety, když ho žádal, jestli by mu šel dosvědčit dobu odpracovanou v podzemí. V hornictví skončil svědek v roce 1995, tuto kapitolu života pokládal za uzavřenou a vůbec se o žádnou evidenci odpracovaných směn v podzemí nestaral. Svědek Z. pak uvedl, že na základě čeho DIAMO mu vystavilo potvrzení k útlumovému příspěvku, nemůže říci, může pouze uvést, že ke konci roku 1995 s ním byl ukončen pracovní poměr ze strany Jihomoravských lignitových dolů a dostal k podpisu, tak jako i jiní Oznámení o přiznání útlumového příspěvku. Z něho vyplývá, že v případě svědka mu byly započítány všechny odfárané roky, takže do konce roku 1995 musela být evidence vedena, protože z něčeho musely Jihomoravské lignitové doly vycházet, když horníkům přiznaly útlumový příspěvek za odpracované roky v podzemí. Co se pak s evidencí stalo, už neví. Svědek V. P. pak uvedl, že on sám pracoval jako horník po dobu 30 let, a to do roku 2000, kdy odešel do důchodu. Pokud jde o žalobce, v letech 1994 až 1995 s ním svědek pracoval na likvidaci dolu Máj 2. Oba pracovali v jedné partě, vždy spolu pracovali na jedné směně a pracovali po tuto dobu vysloveně v podzemí. Pracovali na likvidaci, tzn., že se likvidovaly pásy, výztuže atd. Pracovali v partě čtyř lidí. Pan Výleta určitě v tuto dobu nebyl dlouhodobě nemocný, to by si svědek zajisté při takovém počtu lidí, kteří spolu pracují, pamatoval. Vždy se evidoval počet horníků, kteří byli v podzemí, a evidence byla vždy dvojí. Jednak byla evidence na lampárně, kde si horníci vyzvedávali lampy, a jednak evidenci prováděl ještě dispečer, což býval vedoucí směny, aby bylo zcela zřejmé, kolik lidí je v podzemí. On sám hornický důchod má, pracoval, jak uvedl, 30 roků v podzemí a do důchodu odcházel v 52 letech. Slyšel, že někteří horníci měli problémy s evidencí směn, jeho samotného se to však netýká. Na dotaz soudu sdělil, že může skutečně čistým svědomím prohlásit, že v letech 1994 a 1995, kdy pracoval v jedné partě s žalobcem, tento skutečně pracoval výlučně v podzemí. Toto může říci proto, že pracovali společně. U tohoto jednání na dotaz zástupkyně žalované, která uvedla, že svědek na OSSZ v Hodoníně uvedl, že se jednalo o partu šesti lidí, kteří spolu pracovali a nyní mluví o čtyřech lidech, že to bylo skutečně tak, že v partě byli čtyři a další dva jim odváželi materiál. K výpovědi svědků žalobce pak uvedl, že má za to, že bylo jednoznačně z výpovědi svědků prokázáno, že pracoval jako horník v podzemí i v letech, které nejsou v I. AA kategorie evidovány žalovanou. Znovu zdůraznil, že není jeho problémem, když pracoval ve státním podniku, že tento nemá evidenci v pořádku. Zástupkyně žalované u tohoto jednání uvedla, že by se chtěla vyjádřit k tomu, že žalobce uváděl, že výdělky v dolech byly vyšší, než výdělky pracovníků na povrchu. Dle jejího názoru není toto pravdivé, neboť výdělek žalobce v roce1993 byl 8.700 Kč, v roce 1994 9.200 Kč, v roce 1995 10.700 Kč a v roce 1996, kdy žalobce pracoval u firmy LIKOL, ale už nikoliv v podzemí, to bylo 9.800 Kč a v roce 1997 10.100 Kč. Z toho vyplývá, že od roku 1996 se výdělky žalobce nesnižovaly, spíše naopak. Dále pak uvedla, že žalobce si požádal o přiznání částečného invalidního důchodu v roce 2004 a v roce 2006 pak o předčasný starobní důchod, s dobou odchodu o dva roky dříve, poté si požádal v roce 2008 o řádný starobní důchod. Při přiznání částečného invalidního důchodu roky odpracované v podzemí nehrály roli, žalobce však ani při žádosti o starobní důchod v roce 2006, a poté v roce 2008 nenamítal nic proti tomu, že mu bylo přiznáno 13 roků odpracovaných v podzemí. K tomu žalobce uvedl, že když odcházel do starobního důchodu v roce 2008, byla zákonná úprava důchodu zcela jiná, než od 1.7.2010. V roce 1992 byly totiž zrušeny kategorie. Nový zákon začal platit až od 1.7.2010 a tehdy bylo potřeba pro přepočet důchodu mít po zrušení kategorií evidovanou každou směnu v podzemí a dosáhnout stanoveného počtu let v I. AA kategorii. Posouzení věci soudem. Žaloba je důvodná. Pokud jde o nařízení vlády č. 363/2009 Sb. o stanovení důchodového věku a přepočtu starobních důchodů některých horníků, kteří začali vykonávat své zaměstnání před rokem 1993, toto nařízení nabylo účinnosti dnem 1.7.2010. Podle § 1 uvedeného nařízení vlády, toto nařízení se vztahuje na osoby, které a) vykonávaly před 1. lednem 1993 zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech, které bylo podle předpisů účinných před tímto dnem zařazeno mezi zaměstnání I. pracovní kategorie zakládající nárok na starobní důchod při dosažení věku aspoň 55 let (dále jen „zaměstnání v hornictví“), b) odpracovaly v zaměstnání v hornictví celkem aspoň 3300 směn, popř., jde-li o zaměstnání v hornictví v uranových dolech, 2200 směn, nebo pokud výkon zaměstnání v hornictví skončily z důvodu dosažení nejvyšší přípustné expozice, odpracovaly před 1. lednem 2009 v zaměstnání v hornictví celkem aspoň 3081 směn, popř., jde-li o zaměstnání v hornictví v uranových dolech, 1981 směn. Počet těchto odpracovaných směn za dobu před 1. lednem 1993 se zjistí tak, že počet kalendářních dnů zaměstnání v hornictví se vynásobí koeficientem 0,6 a zaokrouhlí směrem nahoru; za dobu po 31. prosinci 1992 se za odpracovanou směnu považuje každá směna, v níž osoba uvedená v písm. a) po převážnou část vykonávala podle potvrzení vydaného podle § 4 pod zemí zaměstnání v hornictví, a c) nesplní-li podmínky uvedené v zákoně č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném ke dni 31. prosince 1995, pro stanovení důchodového věku 55 let. Podle § 4 uvedeného nařízení vlády zaměstnavatelé, u nichž byly po 31. prosinci 1992 zaměstnány osoby vykonávající zaměstnání v hornictví, potvrzují počet směn odpracovaných pod zemí v zaměstnání v hornictví na žádost těchto osob, a to na tiskopise vydaném Českou správou sociálního zabezpečení. V daném případě z osobního listu důchodového pojištění žalobce založeného v dávkovém spise vyplývá, že od 2.4.1979 do 31.12.1985 měl odpracováno 2458 dnů zaměstnání I. AA kategorie, hlubinné doly, od 1.1.1986 až do 31.12.1992 měl odpracované veškeré roky v I. AA kategorii – hlubinné doly, kromě období od 1.1.1990 do 31.12.1990, kdy měl odpracováno 92 dnů zaměstnání v II. pracovní kategorii. Dále z osobního listu důchodového pojištění vedeného žalovanou pak bylo zjištěno, že žalobce od 1.1.1993 měl v tomto roce odpracováno 365 dnů zaměstnání, ovšem již ve třetí pracovní kategorii, stejně tak 365 dnů v roce 1994 i 1995, rovněž ve třetí pracovní kategorii. Předmětem sporu bylo tedy zjistit, zda i v období od 1.1.1993 do 31.12.1995 měl žalobce veškeré směny odpracovány v I. AA pracovní kategorii či nikoliv, neboť žalobce uváděl, že i od 1.1.1993 pracoval stále až do konce roku 1995 v hlubinných dolech v podzemí jako horník, vždy v dělnické kategorii, ani jednu směnu v tomto období žalobce neodpracoval na povrchu s tím, že není jeho vinou, že zaměstnavatel od 1.1.1993 přestal vést v tomto směru evidenci a měl za to, že není možné, že takováto situace na straně zaměstnavatele by mohla působit v neprospěch žalobce. Krajský soud v Brně poté, kdy žalovaná vydala ve věci žalobce nové rozhodnutí, a to dne 12.5.2014, když provedla dokazování listinnými důkazy, které v rozhodnutí uvedla i výslechem svědků, kteří žalobci podepsali čestné prohlášení, doplnil dokazování podrobným výslechem svědků, kteří podepsali žalobci čestné prohlášení, a kteří byli vyslýcháni na OSSZ Hodonín k uvedené věci. Soud dospěl po provedeném dokazování, a to zejména z výpovědí slyšených svědků, ale i Oznámení o přiznání ZPH – útlumové, že žalobce i po datu 1.1.1993 do 31.12.1995 pracoval jako horník v podzemí v hlubinných dolech, kdy každá pracovní směna v uvedeném období byla odpracována v podzemí, když z evidenčního listu důchodového pojištění je postaveno najisto, že jak v roce 1993, tak 1994 i 1995 odpracoval vždy všech 365 dnů. Je sice pravdou, že žalobce nemohl odpracovat celých 365 dnů v každém z těchto roků v podzemí, neboť zajisté nepracoval i o víkendech, státních svátcích, čerpal dovolenou. Nicméně soud se zaměřil i na zjišťování skutečnosti, zda žalobce v uvedeném období neměl nějakou dlouhodobou pracovní neschopnost, kdy by pracovat v podzemí nemohl nebo nepracoval. Z výpovědí všech slyšených svědků bylo prokázáno, že žalobce v uvedeném období žádnou dlouhodobou pracovní neschopnost neměl, všichni shodně uvedli, že na tuto skutečnost by si zajisté pamatovali a také zdůvodnili proč (např., protože pracovali v malých skupinách a denně se vídali). Soud tedy vzal za prokázané, že v období let 1993 až 1995 po celé toto období žalobce pracoval v podzemí, každý pracovní den fáral pod zem, nebylo zjištěno, že by pracoval v nějakých turnusových směnách, naopak se jednalo o denní pravidelnou práci, takže je zcela bez pochyb, že žalobce odpracoval pod zemí v zaměstnání v letech 1993 až 1995 v podzemí vyšší počet směn, než 276, jak bylo potvrzeno společností LIKOL, spol. s r.o. Po doplněném dokazování soud tedy uzavírá, že má za jednoznačně prokázáno, že žalobce splnil podmínky nařízení vlády č. 363/2009 Sb. a nemůže mu být k tíži při přepočtu starobního důchodu, že jeho tehdejší zaměstnavatel po 1.1.1993 již neměl k dispozici evidenci odfáraných směn v podzemí v zaměstnání v hornictví, když z výpovědi jak žalobce, tak především všech slyšených svědků vyplynulo, že každá odfáraná směna v podzemí se evidovala, a to dokonce 2x, a to zejména z důvodů bezpečnostních, aby bylo zřejmé, jaký počet horníků, resp. ostatních pracovníků je v podzemí. Soud proto dle § 78 odst. 1 soudního řádu správního (dále jen „s.ř.s.“) rozhodnutí žalované ze dne 12.5.2014 zrušil a věc žalované vrací k dalšímu řízení. Ve smyslu ust. § 78 odst. 5 s.ř.s. je právním názorem, který soud vyslovil v tomto rozhodnutí žalovaná vázána. Právní názor, který soud vyslovuje je takový, že bylo prokázáno, že žalobce splňuje podmínky nařízení vlády č. 363/2009 Sb. a v tomto směru má být jeho starobní důchod přepočítán. Pokud jde o náklady řízení, rozhodnutí se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Ve věci byl úspěšný žalobce, náklady řízení však nežádal, proto mu také nebyly přiznány.