41 Az 13/2016 - 37

Rubrum

Krajský soud v Brně rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Kubenovou v právní věci žalobkyně A.B., …………, proti žalovanému Ministerstvu vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky, Poštovní schránka 21/OAM, 170 34 Praha 7 , o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 7. 2016, č.j. …………….., takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení.

Odůvodnění

Včas podanou žalobou žalobkyně napadala rozhodnutí vydané žalovaným dne 26.7.2016 pod č.j.: ……….., kterým nebylo vyhověno žádosti žalobkyně a nebyla udělena žádná z forem mezinárodní ochrany dle § 12, § 13, § 14, § 14a a § 14b zák. č. 325/1999 Sb., o azylu (dále jen zákon o azylu). Vzhledem k tomu, že se žalobkyně domnívá, že byla v předcházejícím řízení o udělení mezinárodní ochrany jako účastnice zkrácena na svých právech, obracela se na soud s žádostí o soudní přezkum napadeného rozhodnutí. Rozhodnutí žalovaného napadá v plném rozsahu. Správní orgán dle žalobkyně svým rozhodnutí porušil ust. § 2 odst. 1 správní řád, neboť nepostupoval v souladu se zákony a ostatními předpisy, porušil § 3 správního řádu, neboť nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a v rozsahu, který je nezbytný vzhledem ke konkrétním okolnostem případu (§ 2 odst. 4 správního řádu) a v souvislosti s § 50 odst. 2 a 3 správní řád, nezjistil všechny rozhodné okolnosti a nevyšel tak ze spolehlivě zjištěného stavu věci a napadené rozhodnutí tak nelze považovat ze přesvědčivé, žalovaný porušil také ust. § 50 odst. 4 správního řádu, neboť nepřihlédl pečlivě ke všemu, co v průběhu řízní vyšlo najevo, porušil také ust. § 52 správního řádu, neboť neprovedl důkazy, které byly potřebné ke zjištěnému stavu věci, porušil také § 68 správního řádu, neboť správní orgán v odůvodnění rozhodnutí neuvedl dostatečně, jakými úvahami byl veden při vyhodnocení podkladů a výkladu ustanovení zákona o azylu. Svou žalobu pak žalobkyně doplnila podáním ze dne 19.9.2016, když doplnila informace o předválečném stavu k ………………. Uvedla, že její manžel s dcerou žijí trvale v České republice, v květnu roku 2016 se žalobkyni a jejímu manželovi narodilo druhé dítě, požádali pro ni o trvalý pobyt, žádost je prozatím v řízení. Návrat žalobkyně do Arménie by měl velmi negativní vliv na fungování a udržení rodiny. Starší dcera navštěvuje v ČR školu a manžel pracuje a živí celou rodinu. Návrat rodiny do ……….. představuje pro manžela žalobkyně životu ohrožující nebezpečí. Ihned po přistání v ………… by byl odveden příslušníky vojenské policie na frontu, kde se odehrávají boje každý den, i přes oficiální příměří. Ztráta jediného živitele rodiny, změna školy a prostředí starší dcery a také adekvátní lékařská péče o žalobkyni a novorozené dítě by měla pro všechny fatální důsledky. Navrhovala proto, aby soud vydal rozsudek, kterým zruší rozhodnutí vydané žalovaným dne 26.7.2016 a věc vrátí žalovanému k dalšímu řízení. Pokud jde o rozhodnutí napadené žalobou žalobkyně, jde o rozhodnutí, kdy Ministerstvo vnitra ČR, Odbor azylové a migrační politiky 26.7.2016, č.j. ……………. rozhodl o žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany tak, že mezinárodní ochrana podle § 12, § 13, § 14, §14a a § 14b zák. č. 325/1999 Sb. o azylu ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azyl“), se neuděluje. V písemném vyjádření k žalobě žalovaný uvedl, že popírá oprávněnost námitek uvedených žalobkyní a současně s nimi nesouhlasí, neboť neprokazují, že by žalovaný porušil některá ustanovení správního řádu či zákona o azylu. Žalovaný odkazuje na obsah správního spisu, zejména na vlastní žádost o udělení mezinárodní ochrany, výpověď žalobkyně, shromážděné informace o zemi původu a na vydané rozhodnutí Ministerstva vnitra, Odboru azylové a migrační politiky, jako správního orgánu, který postupoval v souladu se zákonem o azylu a jednotlivými ustanoveními správního řádu. Žalovaný trvá na správnosti vydaného rozhodnutí, neboť dle jeho názoru žalovaný správní orgán zjistil skutečný stav věci, případ posuzoval ve všech souvislostech, zabýval se všemi skutečnostmi, které žalobkyně v průběhu správního řízení uvedla, opatřil si potřebné podklady a objektivní informace pro rozhodnutí a nezjistil žádné důvody pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, § 13, § 14, §14a či § 14b citovaného zákona o azylu, a proto ji nebyla mezinárodní ochrana udělena v žádné z jejich forem. Správní orgán trvá na tom, že vycházel ze spolehlivě zjištěného skutečného stavu, za jehož účelem byl s žalobkyní veden pohovor, ve kterém měla prostor uvést veškeré relevantní důvody, jež ji vedly k opuštění vlasti a popsat všechny potíže, které ve vlasti měla. V odpovědích nebyla žalobkyně nijak omezována a s protokolem o pohovoru byla seznámena, svoji výpověď nijak nedoplňovala, nežádala změny a s obsahem protokolu o pohovoru souhlasila, správnost přetlumočeného textu ztvrdila svým podpisem. Žalovaný správní orgán shromáždil za účelem vydání rozhodnutí rozsáhlé podklady, na základě kterých byla žádost jmenované posouzena. Konkrétně vycházel z jejích výpovědí, jí doložených materiálů, informací z Cizineckého informačního systému (CIS), materiálů z předchozích řízení o mezinárodní ochraně č.j. …………….., č.j. …………. a č.j. …………….., a dále z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečností situace a stavu dodržování lidských práv v Arménii. Konkrétně vycházel z Výroční zprávy Human Rights Watch 2016 ze dne 27.1.2016 a Výroční zprávy Amnesty International 2015/2016 ze dne 24.2.2016., dále z Infobanky ČTK „Sargsjan a Aliev se ve Vídni shodli na příměří Karabachu“ ze dne 16.5.2016, též z Informací MZV ČR, č.j. 103508/2016-LPTP ze dne 2.6.2016. Veškeré uvedené informace jsou součástí spisového materiálu k žádosti jmenované o udělení mezinárodní ochrany. Ke skutečnostem, které žalobkyně uvedla v doplnění žaloby ze dne 19.9.2016 správní orgán dodal, že byly dostatečně posouzeny v odůvodnění napadeného rozhodnutí a opakuje, že důvody pro udělení mezinárodní ochrany dle § 12 písm. a) a b) zák. o azylu žalovaný neshledal. Tvrzenou žalobní námitkou je nedostatečně posouzena bezpečností situace v ……….., v souvislosti s konfliktem mezi ………………. Správní orgán upozornil na skutečnost, že jmenovaná naposledy v …………. pobývala zhruba půl roku a žádné potíže nezaznamenala, jak sama potvrdila při pohovoru v žádosti o udělení mezinárodní ochrany. Avšak ani zhoršená bezpečností situace v Arménii nespadá pod taxativně vyjmenované důvody pro udělení azylu kvůli obavám z pronásledování. Jak vyplývá z ustálené judikatury, pokud se v zemi původu žalobkyně nejedná o tzv. „totální konflikt“, je třeba aby jmenovaná prokázala dostatečnou míru individualizace, např. tím, že vážnou újmu již utrpěla, nebo byla vystavena hrozbě způsobení vážné újmy, nebo ozbrojený konflikt probíhal v regionu země, ve kterém pobývala a nenalezla účinnou ochranu v jiné části země, či jsou u ní dány jiné důvody – osobní, rodinné, které zvyšují riziko, že terčem svévolného násilí bude právě ona (např. rozsudek NSS ze dne 13.3.2009, č.j. 5 Azs 28/2008-68). Žalobkyně však neprokázala, že by vážnou újmu v zemi původu již utrpěla. Dále správní orgán připomněl, že obecný nesouhlas s politickou situací v zemi původu nelze považovat za azylově relevantní důvod. V případě obavy žalobkyně, že její manžel bude při jejím návratu do vlasti odveden na frontu, správní orgán dodává, že se jedná o pouhé spekulace žalobkyně, neboť manžel jmenované žádný povolávací rozkaz neobdržel, navíc z dostupných informací správního orgánu vyplývá, že …………… se snaží neshody týkající se Náhorního Karabachu řešit diplomatickou cestou, nikoliv silou, ke střetům dochází na linii dotyku, nikoliv v jiných oblastech či dokonce v hlavním městě Jerevanu. Správní orgán se též zaobíral možnosti uložení tzv. humanitárního azylu dle § 14 zák. o azylu. Připomněl, že na udělení humanitárního azylu není právní nárok a dle rozsudku Nejvyššího správního soudu v Brně č.j. 3 Azs 12/2003 ze dne 15. 10. 2003, „udělení azylu z humanitárních důvodů je na volné úvaze příslušného správního orgánu a rozhodnutí o něm přezkoumává soud pouze v omezeném rozsahu. Soudu nepřísluší přezkoumávat, zda zde byly humanitární důvody či nikoli, to je skutečně věcí diskrečního oprávnění správního orgánu, soud rozhodnutí o humanitárním azylu přezkoumává pouze z hlediska dodržení příslušných procesních předpisů“. Správní orgán v této souvislosti poznamenává, že řádně zjistil a posoudil osobní situaci žalobkyně a upozorňuje, že existence rodinných vazeb bez dalšího není azylově relevantním důvodem. V této souvislosti žalovaný odkázal na judikaturu Městského soudu v Praze, který ve svém rozsudku, čj. 4 Az 9/2010 ze dne 24. 2. 2011 uvedl, že, „v případě, kdy zamýšlí cizí státní příslušník realizovat svůj rodinný život na území České republiky, má možnost využít k tomu standardních institutů, které mu český právní řád prostřednictvím zákona o pobytu cizinců právě za tímto účelem poskytuje, nikoli se snažit o jejich obcházení. Pokud vlastní vinou přestal splňovat podmínky stanovené českým právním řádem pro pobyt cizinců na území, nelze v tom spatřovat porušení mezinárodních závazků ze strany České republiky.“ Správní orgán má za to, že jmenované a její rodině nic nebrání v návratu do vlasti, jelikož manžel žalobkyně je arménské národnosti a ve vlasti má příbuzné. Za objektivní překážku v návratu do ………. nelze považovat práci, kterou má manžel žalobkyně v ČR a základní školu, kterou dcera žalobkyně navštěvuje v ČR, jelikož tyto aktivity může rodina žalobkyně provozovat i v Arménii. Navíc žalobkyně má v zemi původu socioekonomické zázemí, což dokládá její poslední zhruba půlroční pobyt v ……., v tomto období se o dceru žalobkyně žijící v ČR staral manžel žalobkyně. Žalovaný posoudil i zdravotní stav žalobkyně a plně odkazuje na závěry vydaného rozhodnutí, které jsou dostatečným a srozumitelným způsobem odůvodněny. Správní orgán dále upozorňuje, že zdravotní stav jmenované nevyžaduje žádnou specializovanou či ve vlasti nedostupnou péči a konstatuje, že jmenovaná netrpí onemocněním, jehož léčba by byla dostupná výhradně v ČR. Ze závěrů uvedených v napadeném rozhodnutí jasně plyne z jakých důvodů a na základě jakých podkladů neshledává důvody hodné zvláštního zřetele k udělení mezinárodní ochrany dle § 14 zákona o azylu. K tomuto správní orgán dodává, že v rozhodnutí NSS ze dne 11. 03. 2004 sp. zn. 2 Azs 8/2004-55 NSS uvádí, že humanitární azyl lze například udělit „osobám zvláště těžce postiženým či zvláště těžce nemocným; nebo osobám přicházející z oblastí postižených významnou humanitární katastrofou, ať už způsobenou lidskými či přírodními faktory. Míra volnosti této reakce je pak omezena pouze zákazem libovůle“. Ze strany žalovaného správního orgánu nepřiznání humanitárního azylu rozhodně nebylo způsobeno libovůlí, což jasně dokládá spisový materiál. Správní orgán taktéž neshledal důvody pro udělení doplňkové ochrany dle § 14a zák. o azylu. Správní orgán se domnívá, že žádost žalobkyně je účelová s cílem legalizace pobytu, jelikož z jejích výpovědí vyplývá, že do ČR přicestovala za svou rodinou, která má v ČR trvalý pobyt. Správní orgán proto podotýká, že azylové řízení je zcela mimořádným institutem, který slouží k ochraně cizinců, kteří pociťují odůvodněnou obavu v zemi původu, nelze prostřednictvím takto výjimečného řízení žádat o legalizaci pobytu na území ČR, jak činí žalobkyně (viz rozsudek NSS č.j. 7 Azs 117/2004 ze dne 18. 11. 2004). K legalizaci svého pobytu měla žalobkyně využít nástrojů zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, což už však učinila, jak vyplývá z doplnění žaloby. S ohledem na shora uvedené skutečnosti má žalovaný za to, že námitky obsažené v podané žalobě nejsou způsobilé zpochybnit rozhodnutí žalovaného ve věci udělení mezinárodní ochrany a navrhoval proto, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. Pokud jde o napadené rozhodnutí žalovaného ze dne 26.7.2016, vyplynulo z něho, že 21.4.2016 podala žalobkyně další opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany v ČR, v pořadí se jedná již o čtvrtou žádost. Z údajů v podané žádosti vyplývá, že žalobkyně má arménskou národnost a státní příslušnost. Vyznává křesťanství. Nemá žádné politické přesvědčení, je vdaná, manžel a dvě nezletilé dcery žijí v ČR na základě povolení k trvalému pobytu. Posledním místem bydliště žadatelky ve vlasti byl Jerevan. Z Arménie naposledy vycestovala na základě italského víza letecky přes Moskvu do Benátek, odkud jela osobním automobilem do ČR, kam přicestovala v červenci 2015. Dříve zde pobývala v letech 2001- 2004 a 2012-2014. O mezinárodní ochranu v ČR v minulosti neúspěšně žádala již třikrát, a to v roce 2002 a 2015 (dvakrát). Poprvé jí nebyl azyl udělen v dalších dvou případech bylo řízení zastaveno, jelikož byla odpovědná za posouzení její žádosti o mezinárodní ochranu Italská republika. Nyní se rozhodla znovu požádat o mezinárodní ochranu, protože tady chce zůstat se svou rodinou a nechce nikam odjet. Má zde manžela a dvě dcery, nechce od nich pryč. Jiný důvod pro podání žádosti nemá. Ke svému zdravotnímu stavu žadatelka sdělila, že má asi 15 let skoliózu, chodí na pravidelné kontroly, ale žádnou léčbu nepodstupuje. Po porodu má nyní občas problémy se zažíváním, s ničím se v současné době neléčí, ani pravidelně neužívá žádné léky. Žalovaný uvedl, že v průběhu správního řízení bylo objasněno, že tvrzeným důvodem žádosti o udělení mezinárodní ochrana žalobkyně je snaha o legalizaci pobytu kvůli manželovi a dětem, kteří žijí v ČR. Správní orgán při posouzení žádosti o udělení mezinárodní ochrany výše jmenované z hlediska důvodů pro udělení azylu vycházel především z její výpovědí, jí doložených materiálů, informací z Cizineckého informačního systému (CIS), materiálů z předchozích řízení o mezinárodní ochraně a dále z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržování lidských práv v Arménii. Konkrétně vycházel z Výroční zprávy Human Rights Watch 2016 ze dne 27.1.2016 a Výroční zprávy Amnesty International 2015/2016 ze dne 24.2.2016. Veškeré uvedené informace jsou součástí spisového materiálu k žádosti žalobkyně o udělení mezinárodní ochrany. V souladu s ustanovením 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění, byla dne 12. 7. 2016 žadatelce dána možnost se v rámci seznámení s podklady rozhodnutí s výše uvedenými informacemi seznámit, vyjádřit se k nim, navrhnout další podklady rozhodnutí či vyjádřit námitky proti zdrojům informaci a způsobu jejich získání. Jmenovaná této možnosti nevyužila a sdělila, že v Arménii žádné problémy nemá, chce zde zůstat s rodinou. Zároveň požádala o lhůtu pro doplnění písemného vyjádření, která byla správním orgánem stanovena do dne 25. 7. 2016. Ke zdrojům informací a způsobu jejich využití se vyjádřit nechtěla, doplnila, že v ………. nemá žádné problémy. Nemá tam jen kde bydlet a její rodina žije zde, proto chce zůstat s nimi. Dne 25. 7. 2016 žadatelka doložila písemné vyjádření obsahující obavy ze současné bezpečnostní situace v její vlasti, kdy dochází ke střetům v příhraničních oblastech s …………. s možností rozšíření do celé země, Jerevan nevyjímaje. Správní orgán v odůvodnění rozhodnutí konstatuje, že žalobkyně nebyla ve vlasti pronásledována pro uplatňování politických práv a svobod ve smyslu ust. § 12 písm. a) zák. č. azylu a azyl se neuděluje. Podle ustanovení § 12 písm. b) zákona o azylu se cizinci udělí azyl, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že cizinec má odůvodněný strach z pronásledování z důvodu rasy, pohlaví, náboženství, národnosti, příslušnosti k určité sociální skupině nebo pro zastávání určitých politických názorů ve státě, jehož občanství má, nebo, v případě že je osobou bez státního občanství, ve státě jeho posledního trvalého bydliště. Správní orgán v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že po provedeném řízení nedospěl k závěru, že by žalobkyně mohla ve vlasti pociťovat důvodnou obavu z pronásledování z důvodů uvedených v § 12 písm. b) zák. o azylu či že by jí takové pronásledování hrozilo v případě návratu do vlasti. Správní orgán konstatoval, že důvody pro udělení azylu na základě § 12 písm. b) zák. o azylu jsou taxativně vymezeny. To znamená, že jim žádné jiné nelze podřadit. Žadatelka svou žádost o mezinárodní ochranu zdůvodnila pobytem svých nejbližších příbuzných, manžela a dcer v ČR. Správní orgán konstatuje, že tato skutečnost však nespadá pod výčet důvodů o udělení azylu, vyjmenovaných v § 12 zák. o azylu, jež je taxativní, což znamená, že z jiných důvodů nelze azyl udělit. Dotyčná také výslovně potvrdila, že při svém posledním, přibližně půlročním pobytu ve vlasti nezaznamenala žádné potíže. Zajímala se pouze o to, jak si opět vyřídit doklady k vycestování, aby se mohla vrátit za rodinou do ČR. Pro dokreslení situace v žadatelčině vlasti si správní orgán obstaral zprávy, o nichž se zmiňoval a které se zabývají zejména problematikou lidských práv. Jelikož dotyčná žádné takové potíže neuváděla, správní orgán při posouzení její žádosti uvedené podklady nevyužil. Ani žadatelkou popisovaná zhoršená bezpečnostní situace v její vlasti dle závěru správního orgánu nespadá pro taxativně vyjmenované důvody pro udělení azylu kvůli obavám z pronásledování. Správní orgán v této souvislosti zdůrazňuje, že mezinárodní ochrana ve smyslu zákona o azylu je právním institutem výjimečným, jehož smyslem je poskytnout žadateli ochranu, nikoliv však před jakýmikoli negativními jevy v zemi jeho původu, nýbrž jen z důvodu upravených v zákoně o azylu. Mezinárodní ochranu ve formě azylu lze v souladu s příslušnými ustanoveními tohoto zákona udělit pouze osobě, která byla v zemi své státní příslušnosti pronásledována ze strany tamních státních orgánů pro své politické aktivity, rasu, národnost, pohlaví, náboženství či příslušnost v určité sociální skupině, nebo se takového pronásledování obává v případě svého návratu do země státní příslušnosti. V případě výše jmenované však správní orgán takové skutečnosti neshledal. Konstatoval tedy, že v případě žalobkyně neshledal při návratu do vlasti odůvodněný strach z pronásledování z důvodů ve smyslu § 12 písm. b) zák. o azylu a azyl se neuděluje. Žalobkyně dle žalovaného nesplňuje zákonné podmínky pro udělení azylu podle § 12 písm. a) a b) zák. o azylu. Podle § 13 odst. 1 zák. o azylu se v případě hodném zvláštního zřetele udělí rodinnému příslušníkovi azylanta, jemuž byl udělen azyl podle § 12 nebo § 14, azyl za účelem sloučení rodiny, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro udělení azylu podle § 12. Podle § 13 odst. 2 zák. o azylu se rodinným příslušníkem pro účely sloučení rodiny rozumí manžel nebo partner azylanta, svobodné dítě azylanta mladší 18 let, rodič azylanta mladšího 18 let, zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst. 1 písm. h) zák. o azylu nebo svobodný sourozenec azylanta mladší 18 let. Podle § 13 odst. 3 zák. o azylu je předpokladem udělení azylu za účelem sloučení rodiny manželů azylanta trvání manželství před udělením azylu azylantovi. Předpokladem udělení azylu za účelem sloučení rodiny partnerovi azylanta je trvání partnerství před udělením azylu azylantovi. Z výpovědi žalobkyně, evidence žadatelů o udělení mezinárodní ochrany v ČR a ani ze zjištění správního orgánu učiněných v průběhu správního řízení nevyplývá, že by v ČR byl udělen azyl některému z rodinných příslušníků žadatelky ve smyslu tohoto ustanovení. Protože žalobkyně nesplňuje důvody pro udělení azylu podle § 13 zák. o azylu za účelem sloučení rodiny, azyl se dle tohoto zákonného ustanovení neuděluje. Podle ust. § 14 zák. o azylu, jestliže v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude zjištěn důvod pro udělení mezinárodní ochrany podle § 12, lze v případě hodném zvláštního zřetele udělit azyl z humanitárního důvodu. Správní orgán uvedl, že v této souvislosti se zabýval zejména rodinnou, sociální a ekonomickou situací žadatelky o udělení mezinárodní ochrany a přihlédl i k jejímu věku a zdravotnímu stavu. Z výpovědi žadatelky v průběhu správního řízení dle žalovaného však nevyplynul žádný, zvláštního zřetele hodný důvod pro udělení azylu podle § 14 zák. azylu. Žadatelka ve svých vyjádřeních sdělila, že z vlasti odcestovala do ČR za svou rodinou, tehdy druhem a jejich nezl.dcerou, aby zde mohla nadále žít společně s nimi. Následně v ČR s druhem uzavřela sňatek a narodila se jim další dcera. Protože zde dotyčná chtěla nadále zůstat s rodinou a neměla žádné oprávnění, rozhodla se požádat o mezinárodní ochranu. Správnímu orgánu je z CIS známo, že žadatelči manžel a dvě nezletilé dcery, všichni státní příslušníci ……, pobývají v ČR na základě povolení k trvalému pobytu, resp. mladší dcera má podanou žádost o povolení k trvalému pobytu. Správní orgán tak dospěl k závěru, že žadatelce nebrání žádné objektivní skutečnosti, aby svůj pobyt na území ČR legalizovala obdobným způsobem jako její rodinní příslušníci. Z jejich vyjádření nevyplynuly žádné překážky, které by takovému postupu měly bránit, samozřejmě za splnění veškerých náležitostí zák. č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, ve znění pozdějších předpisů. Skutečnost, že by jmenovaná kvůli vyřízení povolení k pobytu za účelem sloučení s rodinou musela nejprve vycestovat do vlasti a tam počkat, než proběhne příslušné správní řízení, rozhodně za takovou překážku považovat nelze. Podmínky pro získání uvedeného druhu povolení k pobytu jsou stejné pro všechny cizince. Žadatelka má v případě návratu do vlasti potřebné socioekonomické zázemí, naposledy tam strávila půl roku, kdy v ČR zůstal její současný manžel a dcera, o kterou se staral. Z žadatelčiných vyjádření dále ani nevyplývá, že by nějaké objektivní překážky bránily v cestě do vlasti jejímu manželovi a dětem, neboť se jedná o občany Arménie, žadatelčin manžel tam navíc má také své příbuzné. Za takové překážky rozhodně nelze považovat to, že manžel zde má práci a dcera navštěvuje ZŠ, těmto aktivitám se mohou věnovat i ve vlasti. Správní orgán tak shrnuje, že žadatelce a jejím rodinným příslušníkům nic nebrání k návratu do vlasti, kde si může zlegalizovat svůj další pobyt v ČR a pak se sem společně s rodinou vrátí. Žadatelka dále hovoří o svém zdrav.stavu, kdy už 15 let má diagnostikovanou skoliózu. Doplnila však, že se s tímto zdrav.problémem nijak neléčí, přestože ji bolívají záda. Správní orgán k uvedenému konstatuje, že v případě dotyčné se nejedná o akutní zdravotní problémy, které by ji v současné době ohrožovaly na životě, či by ohrožovaly její základní životní funkce. Jde o žadatelkou neřešené chronické onemocnění, které rovněž nezakládá důvod hodný zvláštního zřetele pro udělení humanitárního azylu. Správní orgán pak doplnil, že žalobkyně je dospělou, plně svéprávnou osobou, s úplným socioekonomickým zázemím ve vlasti. Navíc podotkl, že na udělení humanitárního azylu není právní nárok a žalobkyně se jeho udělení nějak výslovně nedomáhala a připomíná rovněž, že humanitární azyl je udělován pouze za výjimečných okolností v případech, kdy nebyl shledán důvod pro udělení azylu dle § 12 a kdy by bylo zcela „nehumánní“ azyl neudělit, v případě žalobkyně však na základě všeho výše uvedeného správní orgán takovéto skutečnosti neshledal. Vzhledem k tomu, že nebyly dle žalovaného naplněny důvodu pro udělení azylu, jako vyšší formy mezinárodní ochrany, správní orgán současně posoudil, zda žadatelka nesplňuje důvody pro udělení doplňkové ochrany, jak je mu uloženo ust. § 28 zák. o azylu. Při posouzení žádosti o mezinárodní ochranu žalobkyně z hlediska důvodů pro udělení doplňkové ochrany vycházel žalovaný především z jejich výpovědí, jí doložených materiálů, informací z Cizineckého informačního systému (CIS), materiálů z předchozích řízení o mezinárodní ochraně a dále z informací, které shromáždil v průběhu správního řízení ohledně politické a bezpečnostní situace a stavu dodržováni lidských práv v ……... Konkrétně vycházel ze zpráv, které byly jmenovány již výše. Dle 14a odst. 1 zákona o azylu se doplňková ochrana udělí cizinci, který nesplňuje důvody pro udělení azylu, bude-li v řízení o udělení mezinárodní ochrany zjištěno, že v jeho případě jsou důvodné obavy, že pokud by byl cizinec vrácen do státu, jehož je státním občanem, nebo v případě, že je osobou bez státního občanství, do státu svého posledního trvalého bydliště, by mu hrozilo skutečné nebezpečí vážné újmy podle odstavce 2 a že nemůže nebo není ochoten z důvodu takového nebezpečí využít ochrany státu, jehož je státním občanem, nebo svého posledního trvalého bydliště. Dle 14a odst. 2 zákona o azylu se za vážnou újmu podle tohoto zákona považuje uložení nebo vykonání trestu smrti, mučení nebo nelidské či ponižující zacházení nebo trestání žadatele o mezinárodní ochranu, vážné ohrožení života civilisty nebo jeho lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu, nebo pokud by vycestování cizince bylo v rozporu s mezinárodními závazky České republiky. Žalovaný sdělil, že žadatelka neuvedla a ani správní orgán nenalezl žádné skutečnosti, na základě kterých by mohla žadatelce hrozit v případě návratu do vlasti vážná újma uložením nebo vykonáním trestu smrti. Správní orgán se dále zabýval otázkou, zda žadatelce o mezinárodní ochranu hrozí v případě návratu do vlasti nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání. Správní orgán však k takovému závěru v případě žadatelky nedospěl. Uvedl, že dle jeho názoru doplňkovou ochranu lze uložit v případě nebezpečí mučení, nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání shledat pouze tam, kde takové nebezpečí reálně a bezprostředně hrozí, nikoli tam, kde vůbec nastat nemusí či může nastat jedině v případě přidružení se jiných okolností nebo skutečností, které dosud nelze předjímat. Žadatelka neuvedla a ani správní orgán nezjistil žádnou skutečnost, ze které by vyplývalo, že by jmenovaná byla v …….. vystavena skutečně hrozícímu nebezpečí vážné újmy podle § 14a odst. 2 písm. b) zákona o azylu, tedy nebezpečí mučení nebo nelidského či ponižujícího zacházení nebo trestání. Snahu žadatelky o legalizaci pobytu v ČR kvůli zdejšímu pobytu rodinných příslušníků nelze pod takovou hrozbu podřadit. Dotyčná potvrdila‚ že při posledním, asi půlročním, pobytu ve vlasti neměla žádné problémy. Nesdělila ani žádné skutečnosti, které by měly nasvědčovat opaku v případě jejího návratu do vlasti. V doplnění ze dne 25.7.2016 jmenovaná odkázala na zhoršenou bezpečnostní situaci ve své vlasti, avšak z uvedeného nevyplývá, že by státní orgány měly v důsledku řešení nastalých událostí jakkoli zaměřit pozornost konkrétně na osobu žadatelky. V době jí popisovaných incidentů se ani nenacházela v ………. Nad rámec žadatelkou uváděných důvodů pro podání žádosti o mezinárodní ochranu se správní orgán dále zabýval i otázkou, zda jmenované může hrozit nějaká újma v souvislosti s jejím pobytem v zahraničí a žádostí o mezinárodní ochranu v ČR. Podle informace MZV ČR č.j. …………. platí, že pozice neúspěšných žadatelů o mezinárodní ochranu je po návratu do ………. stejná jako u všech ostatních migrantů. Osobám, které pobývaly dlouhodobě v zahraničí nebo žádaly o azyl, po návratu do ……. obecně nehrozí žádné nebezpečí: Po zhodnocení výpovědi žadatelky o okolnostech jejího pobytu ve vlasti před odchodem ze země, posouzení jejích hlavních motivů k odchodu z vlasti a výše citovaných aktuálních informačních pramenů nedospěl správní orgán rozhodující ve věci k závěru, že by výše jmenované žadatelce o mezinárodní ochranu v případě návratu do vlasti hrozilo přímé a bezprostřední nebezpečí vážné újmy ve smyslu 14a odst. 1 a 2 písm. b) zákona o azylu. Správní orgán v případě žalobkyně posuzoval také otázku, zda jí v případě návratu do vlasti nehrozí vážné ohrožení života nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situacích mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu. Z výše uvedených informačních zdrojů jako i zpravodajství ČTK je správnímu orgánu známo, že v zemi původu žadatelky neprobíhá takový ozbrojený konflikt, jehož důsledky by bylo možno pokládat ve vztahu k žadatelce za vážnou újmu podle 14a odst. 2 písm. c) zákona o azylu. Tato skutečnost nevyplynula ani z žadatelčina doplnění ze dne 25. 7. 2016, kdy spory mezi ………… a ………….. označila za válečný stav. Z lnfobanky ČTK vyplývá, že Arménii a Ázerbájdžán rozděluje spor o Náhorní Karabach už od konce 80. let minulého století. Válka o toto území skončila odtržením arménské enklávy v polovině 90. let zastavením palby, ale klid na linii příměří prakticky nikdy nebyl. Nejvážnější střety se odehrály počátkem dubna 2016 a vyžádaly si desítky obětí. Prezidenti obou zemí se nyní ve Vídni shodli na dodržování úplného příměří se zapojením a kontrolou dodržování příměří Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE). Z informací o zemi původu, které měl správní orgán k dispozici, tak vyplývá, že obě strany se snaží neshody týkající se Náhorního Karabachu řešit diplomatickou cestou, nikoli silou. Navíc ke střetům dochází na linii dotyku, nikoli v jiných oblastech, či dokonce v hlavním městě Jerevanu. Případné vycestování výše uvedené žadatelky po posouzení informací o zemi původu a skutečnostech sdělených a doložených žadatelkou nepředstavuje ani rozpor s mezinárodními závazky ČR. Skutečnost, že na území ČR pobývá její manžel a dvě nezletilé dcery, arménští občané s povolením k trvalému pobytu na území ČR, správní orgán nepovažuje ani s ohledem na ustanovení čI. 8 (ochrana soukromého a rodinného života) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod za překážku žadatelčina případného opuštění ČR. Manželovi a dcerám dotyčné nebrání žádné objektivní překážky v případném návratu do …….., tj. do jejich vlasti, aby tam všichni společně vyčkali na vyřízení žadatelčina povolení k pobytu v ČR. Z usnesení Nejvyššího správního soudu sp.zn. ………. ze dne 8. 1. 2009 pak vyplývá, že: “... rodinné vazby v ČR nejsou důvodem pro udělení doplňkové ochrany podle § 14a zákona o azylu…“ Rozhodnutí správního orgánu o zamítnutí žádosti o mezinárodní ochranu či rozhodnutí o neudělení azylu ani doplňkové ochrany v situaci, kdy žadatel nesplňuje zákonné podmínky pro udělení mezinárodní ochrany, samo o sobě nevylučuje pobyt takového cizince na území ČR, jsou-li k tomu dány rodinné důvody, tuto otázku je však třeba řešit dle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR, ve znění pozdějších předpisů. Rozhodnutí ve věci mezinárodní ochrany tedy zpravidla nemůže být samo o sobě v rozporu se základním právem cizince na respektování jeho soukromého a rodinného života, i když by realizace takového práva předpokládala jeho pobyt na území ČR. V takovém případě tedy není ani relevantní důvod pro to, aby správní orgán rozhodující o azylu či správní soud přezkoumávající takové rozhodnutí upřednostňoval ve smyslu čl. 10 Ústavy ustanovení stěžovatelkou uváděného čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, Úmluvy o právech dítěte či jiných mezinárodních smluv zakotvujících právo na soukromý a rodinný život či základní práva dítěte před ustanovením soudního řádu správního či zákona o azylu, neboť žádná kolize mezi těmito normami za daných okolnosti nenastává . Pobyt žalobkyně na území ČR tak dle závěru správního orgánu není pro naplnění jejího soukromého a rodinného života bezpodmínečně nutný. Se svým manželem a dcerami může žadatelka naplňovat společný rodinný a soukromý život v jejich vlasti, tj. ………, popř. v zemi kde všichni získají povolení k pobytu, včetně ČR. Podle § 14b odst. 1 zákona o azylu se v případě hodném zvláštního zřetele udělí doplňková ochrana za účelem sloučení rodiny rodinnému příslušníkovi osoby požívající doplňkové ochrany, i když v řízení o udělení mezinárodní ochrany nebude v jeho případě zjištěn důvod pro její udělení. Podle § 14b odst. 2 zákona o azylu se rodinným příslušníkem pro účely sloučení rodiny rozumí manžel nebo partner osoby požívající doplňkové ochrany, svobodné dítě osoby požívající doplňkové ochrany, které je mladší 18 let, rodič osoby požívající doplňkové ochrany, která je mladší 18 let, zletilá osoba odpovídající za nezletilou osobu bez doprovodu podle § 2 odst. 1 písm. h) zákona o azylu, nebo svobodný sourozenec osoby požívající doplňkové ochrany, který je mladší 18 let. Podle 14b odst. 3 zákona o azylu je předpokladem pro udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny manželu osoby požívající doplňkové ochrany trvání manželství před udělením doplňkové ochrany cizinci a předpokladem udělení doplňkové ochrany za účelem sloučení rodiny partnerovi osoby požívající doplňkové ochrany trvání partnerství před udělením doplňkové ochrany cizinci. Z výpovědi žalobkyně, evidenci žadatelů o udělení mezinárodní ochrany v ČR a ani ze zjištění správního orgánu učiněných v průběhu správního řízení nevyplývá, že by v ČR byla udělena doplňková ochrana některému z rodinných příslušníků žadatelky ve smyslu tohoto ustanovení. Žalovaný v závěru uvedl, že v případě žadatelky o azyl nebyly naplněny podmínky zákona o azylu pro udělení mezinárodní ochrany a mezinárodní ochrana se proto neuděluje. Krajský soud v Brně měl k dispozici správní spis žalovaného, z něhož mohl ověřit skutečnosti, které uvádí žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí i vyjádření k žalobě. Posouzení věci krajským soudem Žaloba není důvodná. Po prověření všech skutečností založených ve správním spise soud dospěl k tomuto závěru. Pokud jde o žalobkyni, jedná se o arménskou státní občanku, v jejímž případě má její manžel povolen trvalý pobyt na území ČR, stejně tak jako starší dcera, když u mladší dcery byla podána žádost o povolení k trvalému pobytu. Pokud jde o žalobkyni, ta žádné pobytové oprávnění k pobytu na území ČR nemá. Důvodem, jak sama uvádí, pro který podala žádost o mezinárodní ochranu v ČR, je ta skutečnost, že na území ČR chce žít se svým manželem a oběma dcerami, tedy že na území ČR chtějí realizovat rodinný život, přičemž žalobkyně žádné pobytové oprávnění k pobytu na území ČR zatím nemá, a proto se rozhodla podat žádost o mezinárodní ochranu. Tato skutečnost, tedy legalizace pobytu na území ČR, není žádným azylovým důvodem, tedy důvodem, pro který by mohl být žalobkyni udělen azyl dle § 12 písm. a) nebo b) zák. o azylu, neboť důvody pro udělení azylu dle tohoto zák. ustanovení jsou v § 12 písm. a) nebo b) taxativně vyjmenovány a pro žádný jiný důvod, než v tomto zákonném ustanovení uvedený, nelze azyl udělit. Žalobkyně však žádnou podmínku uvedenou v tomto zákonném ustanovení nesplňuje, sama ani neuvádí, že by některý z důvodů v tomto zákonném ustanovení stanovený, splňovala. Soud dospěl z toho, co samotná žalobkyně uvedla k tomu, že jediným důvodem, pro který žalobkyně podala žádost o mezinárodní ochrana, je legalizace jejího pobytu z důvodů realizace rodinného života na území ČR. Soud se v tomto zcela ztotožňuje se stanoviskem žalovaného v tom směru, že žalobkyni jako občance ………. nic nebrání v realizace jejího rodinného života a v tom, aby získala pobytové oprávnění na území ČR, ovšem nikoliv podle zák. o azylu, když v tomto směru podmínky nesplňuje, ale podle zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území ČR. Žalobkyni skutečně nic nebrání v tom, aby jak ona, tak i jejich manžel její dcery vycestovali na území ……….. a pobývali tam společně s žalobkyní do doby, než proběhne příslušné správní řízení, neboť jak manžel žalobkyně, tak obě dcery jsou občané ………. a soud nedospěl k závěru, stejně jako žalovaný, že by žalobkyni, jejímu manželovi nebo dcerám hrozilo na území Arménie, zejména v hlavním městě Jerevanu, odkud žalobkyně na území ČR přišla, jakékoliv nebezpečí nebo nějaká vážná újma, jak vyplývá ze zpráv založených ve správním spise ohledně politické a bezpečnostní situace v …………. Pokud jde o žalobkyni, v jejím případě nejsou ani důvody pro udělení azylu z humanitárních důvodů. V případě žalobkyně se jedná o mladou, prakticky zdravou ženu, která má pouze drobné zdravotní problémy (skolióza páteře), v podstatě neléčené ani na území ČR a pro tento jediný zdravotní problém, který by byl zajisté léčitelný i v ………, není důvod azyl z humanitárního důvodu udělovat, když žalobkyně ani nepřichází z oblasti, která by byla postižena nějakou humanitární katastrofou. Pokud jde o udělení doplňkové ochrana, ani ta není v případě žalobkyně namístě, neboť žalobkyni v případě návratu do …………… nehrozí ani uložení, ani vykonání trestu smrti, či mučení nebo nelidské či ponižující zacházení, nebo trestání, nebo vážné ohrožení jejího života, nebo lidské důstojnosti z důvodu svévolného násilí v situaci mezinárodního nebo vnitřního ozbrojeného konfliktu a její vycestování není ani v rozporu s mezinárodními závazky ČR. Žalobkyně přišla z Arménie na území ČR naposledy v červenci roku 2015, když předtím tam po dobu půl roku pobývala, žila tam normálním poklidným životem se svými příbuznými a není důvodu se domnívat, že by tomu bylo v současné době jinak. Soud tedy uzavírá, že skutkový stav byl v dané věci zjištěn náležitě a také správně právně posouzena, soud se tedy ztotožňuje s tím, že rozhodnutí žalovaného, kdy nebyla udělena žalobkyni mezinárodní ochrana dle § 12, § 13, § 14, §14a a § 14b, bylo vydáno na základě náležitého zjištění skutkového stavu, kdy bylo zjištěno, že podmínky žádného z uvedených zákonných ustanovení splněny nebyly. Jako nedůvodnou proto soud žalobu dle § 78 odst. 7 soudního řádu správního (dále jen s.ř.s.), zamítl. Pokud jde o náklady řízení, na rozhodnutí se opírá o ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. Žalobkyně ve věci neměla úspěch, náklady řízení jí proto nebyly přiznány, pokud jde o žalovaného, tomu nad rámec běžné úřední činnosti žádné náklady nevznikly.

Poučení