41 C 157/2014-266

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Petrem Navrátilem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení částky 232 600 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 232 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 232 600 Kč od 20. 9. 2013 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 300 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

I. Základ sporu

1. Žalobkyně se svojí žalobou podanou u zdejšího soudu domáhala zaplacení částky 232 600 Kč s příslušenstvím představující náhradu nemajetkové újmy z nepřiměřeně dlouhého řízení vedeného u Krajského soudu v Brně (dále též„ KS“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též„ původní řízení“).

2. Podstata sporu v projednávané věci tak spočívá pouze v posouzení důvodnosti nároku žalobkyně, resp. v otázce posouzení výše přiměřeného zadostiučinění, které by žalobkyni mělo náležet.

3. Pro projednávanou věc je rovněž významné, že zdejší soud již meritorně tuto věc jednou posuzoval, když rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], žalobu zamítl. Dlužno poznamenat, že tento rozsudek byl potvrzen Městským soudem v Praze rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] Nejvyšší soud jako soud dovolací nicméně svým rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], jakož i rozsudek zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízení. Soudu I. stupně přitom uložil, aby se k případným tvrzením žalobkyně zabýval existencí incidenčních sporů, jejichž (nepřiměřená) délka je v příčinné souvislosti s prodloužením délky hlavního konkursního řízení.

II. Obsah žaloby a souvisejících vyjádření

4. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení shora uvedené částky představující náhradu nemajetkové újmy z nepřiměřeně dlouhého řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka]. Konkurzní řízení bylo zahájeno doručením návrhu, které na sebe podal sám úpadce, a to dne 20. 12. 2000, prohlášení konkurzu bylo vydáno Krajským soudem v Brně dne 4. 10. 2001 s tím, že přihlášku pohledávky ve výši 465 193 Kč přihlásila matka žalobkyně paní [jméno] [příjmení] dne 29. 10. 2001. Dne 17. 4. 2006 matka žalobkyně zemřela a pohledávku zdědily po matce žalobkyně dvě dcery, mezi nimiž byla i žalobkyně, každá jednou polovinou. Žalobkyni a její sestře v rámci rozvrhového usnesení byla dána částka 759 Kč. Dle žalobkyně konkurzní řízení trvalo celkem 12 let 8 měsíců a 29 dní. Sama žalobkyně podala 3 stížnosti na průtahy v řízení, matka žalobkyně se pak nedožila konce řízení, sama žalobkyně je již vyššího věku, dlouhodobě se léčí s vysokým krevním tlakem. Úroky z prodlení žalobkyně požaduje ode dne, kdy byla žalované doručena žádost o poskytnutí zadostiučinění za nesprávný úřední postup, tj. ode dne 20. 9. 2013. Žalobkyně ve svém dalším vyjádření rovněž uvedla, že v dubnu 2015 obdržela z konkurzního řízení částku 379 Kč. Na její podané tři stížnosti, pak místopředseda krajského soudu reagoval tak, že ve vztahu ke třetí stížnosti tuto považoval za důvodnou, dle žalobkyně to znamená, že v konkurzním řízení k průtahům docházelo, kdy však předseda krajského soudu tuto situaci omlouval nedobrou personální situací tohoto soudu především na pozicích soudu. Již v odpovědích na první a druhou stížnost je konstatováno, že konkurzní řízení nemůže být díky značné vytíženosti příslušné soudkyně rychlejší, objektivní důvody tomu brání, aby soud postupoval rychleji, což však nemůže dle žalobkyně vést k tíži žalobkyni, kdy nelze rezignovat na snahu projednávat a rozhodovat jednotlivé věci v přiměřené lhůtě a rovněž se nelze spokojit s trvale nežádoucím stavem jen proto, že tento stav, který má vliv na délku jednotlivých řízení se v českém soudnictví vyskytuje již delší dobu.

5. Žalovaná ve svém vyjádření uvedla, že žalobkyně u ní dne 20. 9. 2013 uplatnila nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 232 600 Kč, k projednání došlo dne 21. 2. 2014, kdy žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu a zadostiučinění v penězích žalobkyni nebylo poskytnuto. Dle žalované délka předmětného konkurzního řízení vzhledem k relevantním okolnostem je přiměřená, když konkurzní řízení je řízením specifickým, odlišným od běžného občanskoprávního řízení, do posuzovaného konkurzu bylo přihlášeno celkem 612 věřitelů, ještě v roce 2006 probíhalo 12 incidenčních sporů, kdy majetek patřící do konkurzní podstaty byl obtížně zpeněžitelný, kdy byl tvořen pozemky a nemovitostmi z níž mnohé byly zchátralé a postavené na pozemcích jiného vlastníka. Jednalo o extrémně složité konkurzní řízení. Žalobkyně nastoupila jako dědička po své matce do řízení v roce 2007, kdy do té doby jí vznikala zprostředkovaná a tudíž méně intenzivní nemajetková újma. Případný úrok z prodlení je přitom podle žalované možno požadovat až ode dne 21. 3. 2014.

III. Skutková zjištění

6. Z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobkyně uplatila svůj nárok u žalované dne 20. 9. 2013. Žalovaná pak žalobkyni nárok na zadostiučinění nepřiznala.

7. Soud tedy na základě uvedeného konstatuje, že žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem předvídanou § 14 OdpŠk představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu (tj. zde žalovaná).

8. Ze spisu vedeného Krajského soudu v Brně, sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že dne 20. 12. 2000 byl ke Krajskému obchodnímu soudu v [obec] podán návrh [anonymizována tři slova] [obec] jako úpadce na prohlášení konkurzu, kdy doložil seznam příloh s pohledávkami, usnesením ze dne 4. 10. 2001 byl na majetek dlužníka, [anonymizována tři slova] [obec], prohlášen konkurz, kdy usnesení nabylo právní moci dne 9. 10. 2001, byl ustanoven správce konkurzní podstaty, JUDr. [jméno] [příjmení], advokát, věřitelé byli vyzváni k přihlášení pohledávek do konkurzu, byly dány pokyny správci konkurzní podstaty. Dne 14. 11. 2001 byla svolána schůze konkurzních věřitelů, schůze konkurzních věřitelů proběhla dne 14. 12. 2001, správce konkurzní podstaty zprávou ze dne 12. 12. 2001 sdělil hodnocení stavu konkurzní podstaty a její charakteristiku. Dne 16. 5. 2002 správce konkurzní podstaty předložil zprávu spolu se soupisem konkurzní podstaty, kdy ke dni 22. 3. 2002 bylo podáno celkem 608 přihlášek pohledávek do konkurzu, poté byla správci konkurzní podstaty usnesením ze dne 29. 5. 2002 přiznána záloha na náklady konkurzu, přezkumné jednání bylo nařízeno na den 25. 10. 2002, kdy ze strany správce dne 24. 10. 2002 byl předložen seznam přihlášených pohledávek, kdy došlo k doplnění těchto přihlášek. Dne 25. 10. 2002 proběhlo přezkumné jednání, kdy celkový počet věřitelů byl ve výši 617 osob. Dne 16. 12. 2002 proběhla další schůze věřitelského výboru, na základě žádosti správce konkurzní podstaty soud dne 18. 3. 2003 vyslovil souhlas s peněžením prodeje mimo dražbu z majetku úpadce části věcí movitých a nemovitých. Dne 3. 2. 2003 správce konkurzní podstaty zaslal soudu vyrozumění o popření pohledávek ve vztahu k některým věřitelům, kdy sdělil, že tato popření budou zasílána po částech s ohledem na množství popřených pohledávek. Ze strany zástupce věřitelů, dne 29. 5. 2003, se jeden zástupce věřitelů, konkurzní věřitel [právnická osoba], Ltd. vzdal své funkce zástupce věřitelů z důvodu postoupení pohledávky. Usnesením ze dne 11. 7. 2003 byl správce vyzván k předložení zprávy, kterou tento předložil dne 29. 7. 2003, kde mimo jiné sdělil informace o zpeněžení části majetku, doložil zasílání vyrozumění o popřených pohledávkách. Zvláštní přezkumné jednání bylo ze strany soudu nařízeno na 12. 9. 2003, tohoto dne jednání proběhlo, dne 12. 9. 2003 pak správce zaslal soudu aktualizovaný soupis konkurzní podstaty, usnesením ze dne 21. 4. 2004 bylo správci konkurzní podstaty povoleno prodloužení lhůty pro předložení konečné zprávy do 30. 9. 2004, dne 6. 10. 2004 správce konkurzní podstaty sdělil, že prozatím k tomuto dni byl zpeněžen majetek v celkové hodnotě 1.809.916 Kč, dále zůstávají ke zpeněžení nemovitosti, pohledávky ve výši 362.218,70 Kč, správce konkurzní podstaty požádal o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy do 31. 3. 2005. Tato lhůta ze strany soudu byla prodloužena. Dne 29. 3. 2005 správce sdělil, že ke dni podání zprávy správce konkurzní podstaty nebyl zpeněžen další majetek, za účelem dalšího postupu byl zveřejněn inzerát dne 16. 2. 2005 s výzvou k podání nabídek odkoupení majetku z konkurzní podstaty, správce bude muset projednat na nejbližším jednání věřitelského výboru vyloučení majetku z konkurzní podstaty a zpeněžení pohledávek formou postoupení, dále jsou vedeny neukončené incidenční spory a to ve výši 13 sporů, proto požádal o prodloužení lhůty do 30. 9. 2005. Ze strany soudu byla lhůta prodloužena, dne 1. 7. 2005 správce konkurzní podstaty sdělil, že došlo ke zpeněžení následujícího majetku a to některých nemovitostí, dále zůstává ještě další majetek ke zpeněžení. Usnesením ze dne 10. 10. 2005 byl správce vyzván k předložení konečné zprávy či žádosti o prodloužení, na to reagoval správce konkurzní podstaty podáním doručeném soudu 31. 10. 2005, kdy sdělil, že dosud probíhá celkem 13 incidenčních sporů a požádal o prodloužení konečné zprávy do 30. 6. 2006, kdy ze strany soudu tato lhůta byla prodloužena. V mezidobí došlo k ukončení jednoho incidenčního sporu vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka] s právní mocí rozhodnutí ve věci 26. 4. 2006. K výzvě soudu k předložení konečné zprávy se vyjádřil správce podáním ze dne 28. 10. 2006 a ze dne 8. 11. 2006, kdy požádal o prodloužení lhůty, že prozatím je vedeno stále 12 incidenčních sporů o pravost pohledávek, kdy konkurzní řízení nemůže být ukončeno bez rozhodnutí o těchto sporech. Lhůta byla ze strany soudu prodloužena do 30. 4. 2007. Z přihlášky pohledávky [číslo] založené v konkurzním spisu soud zjistil, že dne 29. 10. 2001 do konkurzu přihlásila svoji pohledávku ve výši 465.193 Kč [jméno] [příjmení] proti úpadci, později došlo k úmrtí [jméno] [příjmení], a to dne 17. 4. 2006, kdy v rámci dědického řízení bylo rozhodnuto, že pozůstalé dcery [celé jméno žalobkyně], tedy žalobkyně, a pozůstalá dcera [jméno] [příjmení] jsou dědičkami každá poloviny pohledávky za úpadcem [anonymizována tři slova] [obec] evidované pod přihláškou [číslo] dle zprávy Městského soudu v Brně doručené Krajskému soudu v Brně 25. 7. 2007, ze strany správce konkurzní podstaty tato pohledávka byla uznána při prvním přezkumném jednání a to ve výši 465.193 Kč dle seznamu přihlášených pohledávek. Soud pak pravidelně i v letech 2007, 2008 vyzýval správce konkurzní podstaty k předložení konečné zprávy, kdy dne 30. 5. 2007 správce konkurzní podstaty požádal o prodloužení podání zprávy do 30. 10. 2007 s tím, že je nadále vedeno 11 incidenčních sporů o pravost pohledávek, podařilo se najít zájemce o koupi některých nemovitostí, ze strany soudu pak tato lhůta byla prodloužena. Ve zprávě ze dne 26. 9. 2007 správce konkurzní podstaty soudu sdělil, že dne 13. 5. 2005 byla projednána zpráva správce konkurzní podstaty o záměru zpeněžování věcí z podstaty, správce vyzval soud k vyslovení souhlasu s prodejem specifikovaných nemovitostí mimo dražbu, ze strany soudu byl tento souhlas dán usnesením ze dne 9. 10. 2007. Zprávou doručenou soudu dne 29. 11. 2007 správce uvedl, že pořád probíhá jednání o 11 incidenčních sporech, dále byl soud požádán o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy do 31. 3. 2008, tato lhůta byla ze strany soudu prodloužena. Ze strany správce byl soud dne 2. 4. 2008 a dne 29.9.2008 žádán o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy s ohledem na to, že je dále vedeno pět incidenčních sporů, tyto lhůty byly ze strany soudu prodlouženy. Dne 22. 10. 2008 správce konkurzní podstaty kromě zprávy rovněž podal návrh na vyloučení věcí z konkurzní podstaty a návrh na přímý prodej pohledávek z konkurzní podstaty. Další zprávu soudu správce sdělil 4. 12. 2008, kdy ze strany soudu byl vyzván k předložení vyjádření věřitelského výboru k postupu navrženém v podání ze dne 20. 10. 2008. Dne 26. 1. 2009 soud vyslovil souhlas s vyloučením některého nemovitého, movitého majetku z konkurzní podstaty, a zpeněžením majetku prodejem mimo dražbu, zprávou doručenou 31. 3. 2009 správce konkurzní podstaty informoval soud o nadále probíhajících 5 incidenčních sporech, ze strany soudu dne 14. 4. 2009 bylo povoleno prodloužení lhůty k předložení konečné zprávy. Dne 1. 2. 2010 správce předložil konečnou zprávu, kdy ze strany soudu byl správce vyzván, aby předložil návrh na vydání výtěžku oddělenému věřiteli, což správce konkurzní podstaty učinil dne 9. 3. 2010. Usnesením ze dne 7. 12. 2010 byl správce vyzván k doplnění návrhu na vydání odděleného uspokojení, na což správce konkurzní podstaty reagoval a toto doplnil dne 11. 1. 2011. Poté byl dne 25. 3. 2011 správce konkurzní podstaty vyzván k předložení znaleckého posudku, kdy ze strany správce byl tento výpis ze znaleckého posudku poslán dne 21. 4. 2011, poté se v první polovině roku 2010 ke konečné zprávě vyjadřovali členové věřitelského výboru, usnesením ze dne 12. 9. 2011 byl správce vyzván k doplnění a opravení konečné zprávy ze dne 10. 6. 2011. Ze strany správce došlo k doplnění dne 6. 10. 2011. Správce byl vyzván k dalšímu doplnění usnesením ze dne 1. 12. 2011, na což reagoval správce dne 3. 1. 2012 a dne 19. 1. 2012, kdy požádal o vyloučení jedné pohledávky ze soupisu konkurzní podstaty. S tímto soud vyslovil souhlas dne 7. 2. 2012. Opravená konečná zpráva byla doručena soudu 13. 2. 2012, s vyúčtováním odměny pak ještě dne 25. 5. 2012 [ulice] zpráva s vyúčtováním odměny byla vyvěšena na úřední desce 4. 7. 2012. Dne 24. 8. 2012 bylo jednání o konečné zprávě a vyúčtování odměny, toto jednání proběhlo, konečná zpráva byla schválena usnesením ze dne 3. 10. 2012 s právní mocí 1. 11. 2012, usnesením ze dne 10. 12. 2012 byl správce vyzván k předložení návrhu na rozvrh s opraveným seznamem přihlášek, kdy návrh na rozvrh byl soudu doložen 11. 1. 2013, usnesením ze dne 3. 4. 2013 byl správce vyzván k opravení návrhu na rozvrh, což správce konkurzní podstaty doplnil dne 29. 4. 2013, usnesením ze dne 22. 5. 2013 bylo rozhodnuto o výši uspokojení každé pohledávky, a správce byl vyzván k provedení rozvrhu. Celkem k uspokojení nároků věřitelů byla použita částka ve výši 116.387,61 Kč. Dne 2. 10. 2013 správce konkurzní podstaty sdělil, že věřitelé nesdělují čísla účtu, kam má být zaslán rozvrh, kdy to sdělili pouze 4 věřitelé, mezi nimiž nebyla nynější žalobkyně. Správce byl vyzván k doručení zprávy o provedeném rozvrhu usnesením ze dne 11. 10. 2013, kdy dne 19. 11. 2013 správce opětovně sdělil, že ze strany ostatních věřitelů není poskytnuta součinnost, dne 30. 12. 2013 správce požádal o prodloužení lhůty k podání zprávy o rozvrhu, kdy podával návrh na uložení částky do soudní úschovy. Usnesením ze dne 1. 4. 2014 byl správce vyzván k předložení zprávy o rozvrhu Dne 22. 4. 2014 správce konkurzní podstaty informoval soud, že probíhá řízení u OS v [obec] o návrhu na úschovu. Usnesením ze dne 3. 6. 2014 byl správce vyzýván k předložení zprávy o splněném rozvrhu, kdy v pravidelných lhůtách informoval správce, že se mu nedaří rozvrh provést, kdy nejsou známa čísla účtů věřitelů. Ve věci pak jednal Okresní soud v Břeclavi, návrh na přijetí úschovy se týkal rovněž i nynější žalobkyně. Správce konkurzní podstaty dne 20. 11. 2014 soudu sdělil, že k úschově navrhl peněžní prostředky z celkové výše 113.324,76 Kč pro příjemce v počtu 613, mezi kterými pak už nynější žalobkyně nebyla. Zprávou ze dne 16. 2. 2015 správce konkurzní podstaty sdělil, že byla vedena řízení o úschově ve vztahu k dalším přihlášeným věřitelům. Usnesením ze dne 20. 1. 2017 byl konkurz zrušen pro splnění rozvrhového usnesení. Žalobkyni a její sestře celkem na přihlášenou pohledávku bylo vyplaceno 759,61 Kč, z toho žalobkyni připadla částka 379 Kč, jak sama žalobkyně uvedla v dubnu roku 2015.

9. Soud neprovedl důkaz stížnostmi žalobkyně na průtahy řízení, které byly doručeny Krajskému soudu v Brně dne 9. 1. 2008, dne 1. 2. 2010 a dne 23. 4. 2013 jakož i odškodňovacím spisem žalované, sp. zn. [jednací číslo MSP], kdy má za to, že zjištěný skutkový vztah provedený důkazem obsahem spisu Krajského soudu v Brně, sp. zn. [spisová značka] je dostatečný pro rozhodnutí ve věci samé, ze strany žalované v jejím vyjádření nebylo sporováno, že žalobkyně podala tyto stížnosti na průtahy v předmětném řízení.

10. Soud na základě provedeného dokazování učinil skutkový závěr, který je shodný se shora uvedenými skutkovými zjištěními.

IV. Právní úprava na projednávanou věc dopadající

11. Soud posuzoval danou věc ve světle následujících zákonných ustanovení.

12. Podle § 1 OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle § 2 téhož zákona se odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona nelze zprostit.

13. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, kterým je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

14. Podle § 15 OdpŠk přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku, přičemž náhrady škody se poškozený může domáhat u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

15. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, se podle tohoto zákona poskytuje též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ustanovení se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odst. 3 cit. ustanovení v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí téhož zákona se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění přihlédne rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

V. Právní posouzení projednávané věci soudem

16. Jak je uvedeno shora, žalobkyně se domáhala zadostiučinění ve výši 232 600 Kč s příslušenstvím představující náhradu nemajetkové újmy z nepřiměřeně dlouhého řízení vedeného u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka].

17. Soud se tedy zabýval důvodností uplatněného nároku především z toho pohledu, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu újmy.

18. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle zákona, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: (i) existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení představující nesprávný úřední postup; (ii) vznik újmy a (iii) příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2012, sp. zn. 31 Cdo 1791/2011).

19. Podle čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb., dále jen„ Úmluva“) má každý právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. ESLP ve své judikatuře upřednostňuje globální, celkový pohled na řízení. Proto existující průtah jen v určité fázi řízení ESLP toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená. Naproti tomu i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze dle ESLP konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení jeví nepřiměřeně dlouhou. Nepřiměřeně dlouhými shledává ESLP nicméně i ta řízení, která sice trvala relativně nepříliš dlouho, byla však zatížena nepřiměřeným obdobím nečinnosti ve vztahu k celkové délce řízení.

20. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. Cpjn 206/2010, ze dne 13. 4. 2011, je třeba vnímat rozdíl mezi nepřiměřenou délkou řízení a vznikem tzv. průtahů v jeho průběhu. K porušení práva na přiměřenou délku řízení dochází tehdy, jestliže řízení trvá nepřiměřeně dlouhou dobu, a to bez ohledu na to, zda v daném případě byly zaznamenány průtahy ze strany příslušného orgánu. K přiměřenosti délky řízení Nejvyšší soud ČR dále uvádí, že je nutné vzít v úvahu dvě složky práva na spravedlivý proces, a to právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana účastníků. Nelze tedy vycházet z určité abstraktní a předem dané délky řízení, která by mohla být považována za přiměřenou, ale vždy je třeba přihlížet ke konkrétním okolnostem individuálního případu.

21. S přihlédnutím ke shora uvedenému se soud nejprve zabýval otázkou, zda v průběhu namítaného řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně k porušení povinnosti vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Při posuzování této otázky se tak soud (ve světle judikatury ESLP i Nejvyššího soudu ČR) zabýval jednak celkovou délkou namítaného řízení, resp. rozhodným obdobím, a jednak tím, zda v jeho průběhu došlo k průtahům.

22. Celková délka konkurzního řízení od podání návrhu, tj. 20. 12. 2000, do pravomocného zrušení konkurzu, tj. 20. 1. 2017, činila 16 let a 1 měsíc. Pokud se jedná o ohraničení celkové doby namítaného konkurzního řízení rozhodné období pro žalobkyni začalo běžet od jejího vstupu do řízení, tj. ode dne, kdy přihláška pohledávky (její právní předchůdkyně) došla soudu tj. 29. 10. 2001 (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]) do dne, kdy správce konkurzní podstaty vůči věřiteli (žalobkyni) plnil dle rozvrhového usnesení (nikoliv, kdy byl konkurz formálně ukončen), tj. do dubna 2015 (rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] [spisová značka]). Délka posuzovaného řízení (rozhodné období) vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobkyně tedy činila 13 let a 6 měsíců.

23. Posuzované řízení probíhalo na jednom stupni soudní soustavy.

24. Žalobkyně se na délce řízení nijak nepodílela. V této souvislosti se uvádí, že soud zaznamenal, že se žalobkyně snažila o urychlení řízení prostředky předvídanými zákonem, a to celkem třikrát.

25. Při posuzování významu původního řízení pro žalobkyni vzal soud v úvahu zvláštní povahu konkursního řízení, které nepatří z hlediska významu předmětu řízení k těm, jež by měla pro jeho účastníky zvýšený význam (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 2. 2011, sp. zn. 30 Cdo 2888/2010). Zvláštní povaha konkursního řízení přitom spočívá v samotné povaze tohoto řízení, v němž věřitelé hromadně uplatňují své nároky vůči majetku dlužníka (úpadce) a s vědomím, že z tohoto majetku budou uspokojeni jen poměrně, když si svými nároky též vzájemně konkurují. Uvedená skutečnost tak rozhodujícím způsobem snižuje význam původního řízení pro účely posouzení přiměřenosti jeho délky, a tím pádem také výše případného přiměřeného zadostiučinění (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 29 Cdo 2012/2010 ze dne 31. 5. 2012 či sp. zn. 30 Cdo 1662/2011 ze dne 21. 8. 2012). Z ustálené judikatury civilních soudů v daném ohledu dále plyne, že z hlediska významu předmětu řízení pro žalobkyni je (při posuzování přiměřenosti délky řízení i při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění) podstatná též výše částky, jaké se jí v konkursu dostalo, resp. pravděpodobně dostane, na uspokojení její pohledávky, ledaže by v řízení o přiznání přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na přiměřenou délku konkursního řízení vyšly najevo skutečnosti, z nichž by bylo možné dovodit, že žalobkyně coby konkursní věřitelka mohla v průběhu konkursního řízení důvodně očekávat vyšší míru uspokojení přihlášené pohledávky. Žádné takové skutečnosti však v řízení nevyplynuly.

26. V souvislosti s otázkou posuzování významu původního řízení pro žalobkyni považuje zdejší soud rovněž za důležité, že si žalobkyně musela být vědoma toho, že v rámci konkurzu bude uspokojena mezi vyšším počet věřitelů pouze malá část její celkové pohledávky. Jak totiž vyplynulo z provedeného dokazování, dne 6. 10. 2004 správce konkurzní podstaty sdělil, že prozatím k tomuto dni byl zpeněžen majetek v celkové hodnotě 1 809 916 Kč a dále zůstávají ke zpeněžení nemovitosti, pohledávky ve výši 362 218,70 Kč. Soud proto hodnotí význam původního řízení ve světle těchto okolností jako podstatně snížený.

27. Soud si je přitom vědom toho, že k typovým aspektům stran významu řízení mohou přistoupit i aspekty individuální. V projednávané věci ovšem žalobkyně ani netvrdila (a logicky ani neprokázala), že by zde byly skutečnosti, které se vymykají obecnému (paušálnímu) vnímání důležitosti jednotlivých„ typů“ řízení či typových okolností na straně účastníků. Dlužno poznamenat, že není přitom ani rolí soudu, aby nad rámec tvrzení účastníků pátral po okolnostech svědčících pro zvýšení či snížený význam předmětu řízení pro poškozené, neboť by se tím mohl dopustit porušení zásady rovnosti účastníků řízení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 1. 2015, sp. zn. 30 Cdo 1597/2014).

28. K posouzení složitosti řízení, s čímž souvisí i hodnocení postupu soudu, soud předně uvádí, že konkurzní řízení představuje zvláštní typ řízení. V kontrastu k ostatním druhům soudních řízení, konkurzní řízení nesměřuje k vyřešení sporu mezi stranami, ale k uspořádání majetkových poměrů dlužníka, který je v úpadku. Ústřední roli v konkurzním řízení má správce konkurzní podstaty, na jehož úkony není možno nahlížet jako na úkony soudu nebo orgánu státu. Správce konkurzní podstaty je soukromou osobou, která činí úkony v konkurzním řízení vlastním jménem a na svou odpovědnost (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 3. 2015, sp. zn. 29 Cdo 3213/2010). Nelze ovšem přehlédnout, že soud vykonává dohled nad činností správce a schvaluje významné úkony správce. V projednávané věci pak platí, že konkurzní soud svým povinnostem dostál; nebylo shledáno pochybení při dohledové činnosti soudu nad správcem konkurzní podstaty.

29. Na první fázi konkurzního řízení (od podání návrhu na prohlášení konkurzu do vydání usnesení o prohlášení konkurzu, tj. od 20. 12. 2000 do 4. 10. 2001) je možno nahlížet jako na typické soudní řízení, v němž soud rozhoduje o vyřešení sporu a v němž činnost, respektive nečinnost soudu lze přičítat státu k tíži. Soud v tomto období postupoval řádně a bez průtahů.

30. V druhé fázi, tzv. realizační (od prohlášení konkurzu) lze řízení hodnotit jako podstatně složitější, neboť v majetkové podstatě bylo značné množství nemovitostí dlužníka. O složitosti – jak skutkové, tak právní - věci svědčí také fakt, že bylo nezbytné vypořádat značné množství přihlášených pohledávek (několik stovek). Pokud se jedná o postup soudu v této fázi řízení nutno konstatovat, že postup samotného soudu byl plynulý, úkony byly činěny v přiměřených lhůtách. Postup soudu tak nebyl zatížen průtahy. Ve věci se konala celkem 3 přezkumná jednání. I s ohledem na značné množství incidenčních sporů, pro něž nebylo možné konkurzní řízení skončit, bylo opakovaně rozhodováno o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy. Správce konkurzní podstaty soud pravidelně informoval o své činnosti a řádně a včas žádal o prodloužení lhůty k podání konečné zprávy. Žádost konkurzního správce byla vždy odůvodněna a odůvodněnost byla taktéž shledána ze strany soudu. Je přitom vždy na konkrétním konkurzním soudu, aby posuzoval nutnost a důvodnost prodloužení 18 měsíční lhůty stanovené v § 14a odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb. Jak je patrno z průběžných zpráv, správce konkurzní podstaty plnil během řízení své povinnosti ohledně zjišťování majetku úpadce a jeho následného zpeněžení, když se správce konkurzní podstaty snažil o urychlené vyřízení konkurzního řízení, což je například zřejmé z jeho žádosti o povolení prodeje mimo dražbu nebo o vydání výtěžku ze zpeněžení oddělenému věřiteli.

31. S přihlédnutím k shora uvedenému se konstatuje, že po skutkové i právní stránce tak byla věc dle soudu značně obtížná. Soud po zhodnocení postupu v konkurzním řízení dospěl k závěru, že z obsahu spisu Krajského soudu v Brně sp. zn. [spisová značka] nelze vyvodit, že by v rámci konkurzního řízení docházelo k průtahům a obdobím nečinnosti ze strany soudů či jinému porušení dohledové povinnosti ze strany soudu nad správcem. Soud tedy dospěl k závěru, že KS ve věci konal svoji činnost řádně, celková délka původního řízení byla sice dlouhá, že ji vzhledem k okolnostem případu, jak byly popsány shora, nelze považovat za nepřiměřenou. K tomu se zdůrazňuje, že zdejší soud rozumí žalobkyni, která by byla uvítala, pokud by konkurzní řízení trvalo kratší dobu. Na druhou stranu nelze po státu spravedlivě požadovat, aby zajistil, že konkurzní řízení se stovkami věřitelů a složitou strukturou majetkové podstaty dlužníka bude vypořádáno v rámci několika málo let či snad měsíců. Takový požadavek by byl nerealistický a neodpovídal by charakteru konkurzního řízení, tak jak byl popsán shora.

32. Lze proto shrnout, že soud vzal do úvahy všechna shora uvedená kritéria jednotlivě i v jejich souhrnu, a s přihlédnutím k uvedeným skutkovým okolnostem a k relevantním zákonným ustanovením dospěl k závěru, že posuzované řízení nebylo nepřiměřeně dlouhé. Z uvedených důvodů soud uzavřel, že v dané věci nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 OdpŠk. Soud proto výrokem I. tohoto rozsudku žalobu zamítl.

33. K tomu soud považuje za důležité zdůraznit, že mu soud dovolací svým rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], uložil, aby se k případným tvrzením žalobkyně zabýval existencí incidenčních sporů, jejichž (nepřiměřená) délka je v příčinné souvislosti s prodloužením délky hlavního konkursního řízení. Platí přitom, že žalobkyně, ačkoliv byla řádně a včas předvolána, se k soudnímu jednání dne 18. 8. 2022 nedostavila. [jméno] se tak dobrovolně zbavila možnosti, aby jí soud postupem podle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) poskytl nezbytná poučení tak, aby mohla doplnit svá tvrzení a důkazní návrhy, k čemuž soud I. stupně rovněž zavázal svým závazným právním názorem soud dovolací. Soud se proto za absence žalobních tvrzení existencí jednotlivých incidenčních sporů a vlivem jejich (nepřiměřené) délky na prodloužení délky hlavního konkursního řízení nijak nezabýval.

34. Na tomto místě dále považuje soud rovněž za podstatné připomenout, že i kdyby byl býval v projednávané věci shledal existenci odpovědnostního titulu, pokud jde o výši zadostiučinění, které se žalobkyni mělo dostat za nejistotu, takto by v zásadě nemělo přesáhnout částku, kterou se jí dostalo v rámci rozvrhového usnesení (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2012, sp. zn. 29 Cdo 2012/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011). V projednávané věci se jedná o částku 379 Kč. Tudíž dle názoru soudu jediným možným přiměřeným zadostiučiněním by případně mohla být v každém případě stejně pouze konstatace porušení práva (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 22. 1. 2007, sp. zn. I ÚS 1126/07, či Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. 30 Cdo 3412/2011). Z podané žaloby (a souvisejících podání) je přitom zcela zjevné, že žalobkyně si bohužel shora citované judikatury Nejvyššího soudu vědoma nebyla. Naopak žalobkyně se opakovaně pozastavovala nad tím, že by snad výše přiměřeného zadostiučinění měla být v projednávané věci limitována částkou 379 Kč. Žalobkyně v této souvislosti namítala, že není její vinou, že dotčené řízení trvalo tak dlouhou dobu a jí byla vyplacena tak nízká částka. S těmito tvrzeními lze jistě souhlasit. Stejně tak ovšem platí, že výše žalobkyni vyplacené částky na základě rozvrhové usnesení není primárně dána délkou konkurzního řízení, nýbrž množstvím věřitelů a zpeněžovanou majetkovou podstatou úpadce, což ovšem není možné klást k tíži žalované.

VI. K nákladům řízení

35. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř., dle něhož má účastník, který měl ve věci plný úspěch, právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, ve spojení s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř., dle něhož účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku.

36. Podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, výše paušální náhrady pro účely § 151 odst. 3 o. s. ř. činí 300 Kč za každý úkon.

37. Zcela úspěšné žalované, která nebyla v řízení zastoupena a nedoložila výši hotových výdajů, tak v dané věci vznikl nárok na náhradu nákladů řízení v celkové výši 300 Kč odpovídající paušální náhradě za 1 úkon (písemné vyjádření k žalobě). Uvedené je odůvodněno ustanovením § 1 odst. 3 ve spojení s § 2 odst. 3 zmíněné vyhlášky č. 254/2015 Sb. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

VII. Ke lhůtě k plnění

38. Lhůta k plnění byla v nákladovém výroku stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. část věty před středníkem, neboť ke stanovení lhůty delší nebo plnění ve splátkách soud neshledal žádné důvody.