41 C 167/2021-120

Rubrum

Okresní soud Praha-západ rozhodl samosoudkyní Mgr. Marcelou Uhříčkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] doručovací adresa: [adresa žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1. [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa žalované] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [jméno], Ph.D. sídlem [adresa] 2. [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] o žalobě z hlavní intervence podle § 91a občanského soudního řádu takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby soud uložil žalovaným 1) a 2) povinnost zdržet se odstranění deponie materiálu na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec], se zamítá.

II. Žalobce je povinen nahradit žalovanému 1) na nákladech řízení částku 6 534 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného 1).

III. Žalobce je povinen nahradit žalovanému 2) na nákladech řízení částku 300 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou z hlavní intervence podanou dne [datum] k Okresnímu soudu Praha-západ podle § 91a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), a změněnou podáním ze dne [datum] a vyjádřením učiněným při jednání dne [datum], domáhal, aby soud uložil žalovaným povinnost zdržet se odstranění deponie materiálu na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec]. Uvedl, že intervenuje do řízení, které bylo vedeno před zdejším soudem pod sp. zn. 9 C 135/2006, jehož účastníky byli žalovaná 1) na straně žalobce a žalovaný 2) na straně žalovaného a v němž byl vydán rozsudek ze dne 27. 10. 2021, č. j. 9 C 135/2006-1074, kterým zdejší soud uložil žalovanému 2) povinnost vyklidit do 6 měsíců pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec] tak, že z tohoto pozemku bude odstraněna deponie materiálu. Tato deponie materiálu měla na předmětný pozemek zasahovat a být ve vlastnictví žalovaného 2) na základě kupní smlouvy k převodu stavebního materiálu na pozemku [anonymizována dvě slova] v k. ú. [obec] uzavřené v roce 2001 mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ [právnická osoba]“), a žalovaným 2). Proti rozsudku č. j. 9 C 135/2006-1074 podal žalovaný 2) odvolání, o němž bylo v době podání žaloby z hlavní intervence vedeno řízení před Krajským soudem v Praze pod sp. zn. 22 Co 104/2021. Žalobce dále tvrdil, že dne [datum] uzavřel žalovaný 2) kupní smlouvu se [právnická osoba], na jejímž základě [právnická osoba] nabyla do svého vlastnictví stavební materiál uskladněný na pozemcích p. [číslo] (dříve [příjmení] 365) v k. ú. [obec]. Společnost [anonymizováno] jako zakladatelka svěřenského fondu [anonymizováno] pak zvýšila majetek tohoto svěřenského fondu o deponii stavebního materiálu, uskladněnou původně na pozemku [anonymizována dvě slova]. Deponie tak již není ve vlastnictví žalovaného 2), nýbrž je ve svěřenském fondu [anonymizováno], pročež má žalobce právo k deponii, které vylučuje, aby s ní bylo jakkoli nakládáno. Proto se žalovaná 1) nemůže domáhat vůči žalovanému 2) vyklizení pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec], nedal-li k tomu žalobce souhlas. Existence deponie jako celku a tím také majetková podstata svěřenského fondu je možným nakládáním s deponií ohrožena. Svěřenský fond přitom dle názoru žalobce má k deponii lepší právo než žalovaní, a to právo vlastnické. Žalobce pak také uváděl, že deponie podle něj není věcí movitou, nýbrž nemovitou, a poukazoval také na to, že stavební úřad ji klasifikoval jako terénní úpravu.

2. Žalovaná 1) s žalobou nesouhlasila. Poukazovala na to, že žaloba z hlavní intervence jako žalobní typ není vůbec přiléhavá na předmět řízení sp. zn. 9 C 135/2006, neboť taková žaloba se má vztahovat na případy, kdy si v rámci intervenovaného řízení osoby odlišné od žalobce a žalovaného činí nárok na určitou věc či právo, a kdy má tedy podobný nárok jako účastníci, kteří vedou spor v řízení, do něhož je intervenováno. [ulice] intervent pak musí prokázat, že hmotné právo k předmětu řízení nesvědčí žádnému z původních účastníků. Výsledek řízení o žalobě z hlavní intervence musí zcela nebo zčásti představovat konečné řešení právního vztahu nebo práva, o něž v probíhajícím řízení jde. Žalovaná 1) vyjádřila přesvědčení, že se v této věci vůbec nejedná o žalobu z hlavní intervence a že by žaloba měla být odmítnuta, případně zamítnuta. K věci samé žalovaná 1) uváděla, že vlastníkem veškerého stavebního materiálu, který tvoří součást deponie, je žalovaný 2) a že další smlouvy, jimiž byla deponie či její části převáděny, byly neplatné. Pokud by došlo k převodu deponie nebo její části, byl by k vyklizení nadále povinen žalovaný 2), jelikož by došlo k převzetí dluhu bez souhlasu vlastníka, popř. by takový převod nebyl vůči žalované 1) coby věřiteli účinný, popř. by představoval pouze přistoupení k dluhu. Společnost [anonymizováno] se nicméně vlastníkem deponie nestala, takže nemohla právo k ní ani vložit do svěřenského fondu [anonymizováno]. Nadto by bylo nutné právní jednání o převodu deponie považovat za zjevné zneužití práva ve smyslu § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), které nemůže požívat ochrany a které navíc odporuje dobrým mravům.

3. Žalovaný 2) nárok uplatněný žalobou zcela uznal a navrhl, aby soud žalobě vyhověl.

4. Mezi žalobcem a žalovanou 1) bylo nesporné, že žalovaná 1) je ke dni vydání tohoto rozsudku vlastníkem pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] a že deponie z pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] ani z ostatních pozemků nebyla odstraněna a stále se zde nachází. [příjmení] mezi nimi bylo též to, že se deponie nachází nejen na pozemcích ve vlastnictví žalované 1), ale též na pozemcích jiných osob.

5. Soud provedl dokazování a na základě níže uvedených listin učinil tato skutková zjištění:

6. Z kupní smlouvy datované [datum] vyplynulo, že [právnická osoba], jednající žalovaným 2) jako jejím jednatelem, na straně prodávajícího převedla na žalovaného 2) coby kupujícího stavební materiál (suroviny) uskladněný na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec], a to za cenu 10 000 Kč. Žalovaný 2) jako kupující se zavázal poskytnout [právnická osoba] jako prodávajícímu stavební materiál z pozemku bezúplatně po dobu 10 let s tím, že po dobu 10 let nebude žalovaný 2) požadovat po [právnická osoba] nájemné za pozemek, na kterém bude materiál uskladněn. Žalovaný 2) uznal podpisy na smlouvě za vlastní dne [datum] před Městským úřadem v Berouně.

7. Z kupní smlouvy datované [datum] soud zjistil, že ji uzavřel žalovaný 2) coby prodávající a [právnická osoba], jednající žalovaným 2) jako jejím jednatelem, coby kupující a že jejím předmětem podle čl. I a čl. II měl být prodej veškerého stavebního materiálu (suroviny) uskladněného na pozemku p. [číslo] (dříve [příjmení] 365) v k. ú. [obec] za cenu 10 000 Kč. Společnost [anonymizováno] jako kupující se zavázala poskytnout žalovanému 2) jako prodávajícímu stavební materiál z pozemku bezúplatně po dobu 10 let s tím, že po dobu 10 let nebude [právnická osoba] požadovat po žalovaném 2) nájemné za pozemek, na kterém bude materiál uskladněn. Žalovaný 2) podpisy na smlouvě vlastnoručně podepsal dne [datum] na pobočce České pošty v [obec].

8. Z notářského zápisu č. N 131/2021, NZ 205/ 2021 sepsaného dne [datum] Mgr. [jméno] [příjmení], notářem se sídlem v [obec], soud zjistil, že za účasti [právnická osoba], jednající žalovaným 2) coby jejím jednatelem, jako zakladatelky svěřenského fondu [anonymizováno] byl změněn statut jmenovaného svěřenského fondu a dále bylo přijato úplné znění statutu tohoto svěřenského fondu. Z notářského zápisu soud dále zjistil, že žalobce je jediným svěřenským správcem svěřenského fondu [anonymizováno] a že smlouvou z [datum] po vzniku svěřenského fondu měla [právnická osoba] jako zakladatelka fondu zvýšit majetek fondu o veškerý stavební materiál (surovinu) uskladněný původně na parcele ve zjednodušené evidenci [anonymizována dvě slova] v k. ú. [obec], nyní na pozemcích p. [číslo] v k. ú. [obec]. Smlouvou z [datum] měla [právnická osoba] dále zvýšit majetek svěřenského fondu o veškerý materiál (surovinu) uskladněný na pozemcích p. [číslo] v k. ú. [obec].

9. Ze znaleckého posudku [číslo] vypracovaného dne [datum] Ing. [jméno] [příjmení], znalcem z oboru: ekonomika, odvětví: ceny a odhady nemovitostí, specializace: stavebnictví, stavby vodní, jehož objednatelem byla [právnická osoba], soud zjistil, že znalci byla položena otázka, zda se v případě haldy zeminy umístěné na pozemcích p. [číslo] v k. ú. [obec] jedná o stavbu terénní úpravy ve smyslu § 71 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění platném k [datum] (dále jen„ starý stavební zákon“). Znalec provedl místní šetření v květnu 2020 a zjistil, že na výše uvedených pozemcích se nachází halda zeminy – stavebního materiálu, přičemž po ukončení navážení zeminy došlo k postupnému zarůstání povrchu haldy trávou, křovinami a stromy. Halda dle zjištění znalce sestává jednak z vlastního stavebního materiálu a jednak se na ní nachází trvalé travní porosty. Znalec zjistil, že zemina vytvořila haldu viditelnou ze vzdálenosti několika kilometrů a tvořící krajinnou dominantu, přičemž její výstavbou dle znalce došlo ke změně odtokových poměrů. Znalec také konstatoval, že halda vznikla před rokem 2001 a v březnu 2001 na ní bylo uloženo 291 642 m3, v červnu 2001 pak 291 277 m3, v letech 2003, 2004 a 2006 se objem uložené zeminy pohyboval v rozmezí 305 092 m3 až 356 638 m3, přičemž v roce 2006 byl objem uložené zeminy 326 437 m3. Znalec vyslovil závěr, že halda zeminy je ve smyslu § 71 starého stavebního zákona stavbou terénní úpravy.

10. Z příloh znaleckého posudku soud zjistil, že deponie stavebního materiálu (halda) se nachází v blízkosti dálnice D6 a letiště (viz příloha [číslo]), že je zarostlá trávou i dřevinami a jsou na ní vyježděné či vychozené cesty (viz příloha [číslo]), že v červnu 2001 měla výměru 291 277 m3 a nacházela se na pozemku [anonymizováno] v k. ú. [obec] (viz příloha [číslo] zpráva zaměření skladu zeminy v k. ú. [obec] s mapkou), že v září 1999 bylo zahájeno řízení o odstranění stavby terénní úpravy – deponie na pozemcích p. [číslo] v k. ú. [obec], přičemž za stavebníka byla považována [právnická osoba] (viz příloha [číslo] [stát. instituce], stavebního úřadu, č. j. S [číslo]), že v září 1999 bylo [právnická osoba] nařízeno okamžitě zastavit všechny práce na stavbě terénní úpravy – deponie na pozemcích p. [číslo] v k. ú. [obec] (viz příloha [číslo] [stát. instituce], stavebního úřadu, č. j. S [číslo]), že [právnická osoba] prováděla terénní úpravy bez územního rozhodnutí (viz příloha [číslo] [stát. instituce], stavebního úřadu, č. j. S [číslo]), a že rozhodnutím stavebního úřadu ze dne [datum] bylo [právnická osoba] nařízeno odstranit deponii inertního materiálu z pozemku p. č. [anonymizována dvě slova] v k. ú. [obec], a to mj. za podmínky, že k odstranění bude dokončeno do [datum], s odůvodněním, že deponie materiálu byla provedena bez územního rozhodnutí (viz příloha [číslo] [stát. instituce], stavebního úřadu, č. j. S [číslo]).

11. Soud zamítl návrhy na provedení dokazování sdělením žalobce ohledně jeho zájmu uzavřít s žalovanou 1) nájemní smlouvu na pozemek s deponií a souvisejícími doručenkami, neboť z těchto listin nemohlo vyplynout ničeho k podstatným skutkovým okolnostem této věci, když listiny mohly dokládat nanejvýš snahu žalobce řešit spor jinak než odstraněním deponie.

12. Na základě takto provedeného dokazování soud dospěl k závěru o skutkovém stavu věci, podle něhož se již v roce 1999 nacházela na pozemcích p. [číslo] v k. ú. [obec] deponie stavebního materiálu (halda zeminy), kterou příslušný stavební úřad považoval za terénní úpravy a jejíž odstranění nařídil rozhodnutím z června 2001, a to [právnická osoba], kterou považoval za stavebníka. Smlouvou z [datum] byla deponie stavebního materiálu, uskladněného na pozemku vedeného ve zjednodušené evidenci pod [anonymizována dvě slova] v k. ú. [obec] převedena kupní smlouvou ze [právnická osoba] na žalovaného 2), který uzavřel dne [datum] kupní smlouvu se [právnická osoba], jejímž předmětem měl být prodej stavebního materiálu (deponie) na pozemcích p. [číslo] (dříve [příjmení] [anonymizováno]) v k. ú. [obec]; pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec] ve smlouvě nebyl uveden. Soud dále zjistil, že [právnická osoba] je zakladatelkou svěřenského fondu [anonymizováno], jehož jediným svěřenským správcem je žalobce, shodný s osobou žalovaného 2), přičemž [právnická osoba] se dvěma smlouvami z února 2021 pokusila zvýšit majetek svěřenského fondu [anonymizováno] o deponii na pozemcích p. [číslo] v k. ú. [obec], jakož i na pozemcích p. [číslo] v k. ú. [obec].

13. Podle § 91a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), kdo si činí nárok zcela nebo částečně na věc nebo právo, o nichž probíhá řízení mezi jinými osobami, může až do pravomocného skončení tohoto řízení podat žalobu proti těmto účastníkům.

14. O hlavní intervenci tedy jde tehdy,„ jestliže na právo nebo na věc, která je předmětem probíhajícího soudního řízení, si činí nárok zcela nebo zčásti třetí osoba, která sice není účastníkem tohoto řízení, avšak domnívá se, že hmotné právo k předmětu tohoto řízení nehovoří pro žádného z účastníků řízení, ale ve prospěch této třetí osoby. Současně musí platit, že třetí osoba svůj nárok k předmětu probíhajícího řízení uplatňuje samostatnou žalobou proti všem účastníkům probíhajícího řízení (jinak by nemohla být úspěšná). Nárok hlavního interventa může být odvozován pouze z hmotného práva (nikoli jen z práva procesního) a petit takové žaloby by měl obsahovat také konečné řešení sporné otázky a měl by být stejný vůči všem žalovaným“ (viz usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 1419/09, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 6. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1638/2014). Nejvyšší soud také ve své judikatuře vyložil, že„ hlavní intervence je namířena proti oběma stranám probíhajícího řízení, neboť u obou popírá jejich nároky k věci nebo právu, o něž vedou mezi sebou spor, a vychází z předpokladu, že je to žalobce (hlavní intervent), komu ve skutečnosti svědčí hmotné právo k této věci nebo právu. [příjmení] žaloby, kterou se uplatňuje hlavní intervence, nemusí být zcela shodný s petitem žaloby, která je projednávána v probíhajícím řízení, avšak musí buď zcela, nebo zčásti představovat konečné řešení právního vztahu nebo práva, o něž v probíhajícím řízení jde. [ulice] intervence vyžaduje, aby stejný žalobní petit směřoval proti všem žalovaným (všem účastníkům probíhajícího řízení), jinak nemůže být úspěšná. Byla-li uplatněna hlavní intervence, soud při rozhodování o věci samé se vždy nejprve zabývá tím, zda je důvodná; je-li po právu, vyhoví jí vždy proti všem žalovaným (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2009, sp. zn. 28 Cdo 1042/2008).

15. Zdejšímu soudu je z jeho rozhodovací činnosti známo, že v řízení sp. zn. 9 C 135/2006, které bylo vedeno mezi společností [právnická osoba], na straně žalobkyně, na jejíž místo v průběhu řízení vstoupila společnost [právnická osoba] (tj. žalovaná 1) v tomto soudním sporu o hlavní intervenci), a mezi [právnická osoba] s.r.o. a [celé jméno žalobce] (tj. žalovaný 2) v tomto soudním sporu o hlavní intervenci), na straně žalovaných byla částečným rozsudkem Okresního soudu Praha-západ ze dne 19. 3. 2013, č. j. 9 C 135/2006-640, ve znění doplňujícího usnesení téhož soudu ze dne 10. 6. 2013, č. j. 9 C 135/2006-657, opravného usnesení téhož soudu ze dne 11. 7. 2013, č. j. 9 C 135/2006-704, a ve znění rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2017, č. j. 31 Co 410/2013-807, zamítnuta žaloba o vyklizení pozemků proti [právnická osoba] s.r.o. v části týkající se nároku společnosti [právnická osoba], na vyklizení pozemků p. [číslo] v k. ú. [obec], zatímco [celé jméno žalobce] (tj. žalovaný 2) v tomto soudním sporu o hlavní intervenci) byla uložena povinnost vyklidit pozemky p. [číslo] v k. ú. [obec] do šesti měsíců od právní moci prvostupňového rozsudku (ten nabyl právní moci dne [datum] a vykonatelnosti dne [datum]). V této části sporu byl učiněn skutkový závěr, že smlouvou z roku 1998 se [jméno] [příjmení] jako vlastník pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] (uvedeno zároveň dle staré evidence [anonymizována dvě slova]) dohodla se [právnická osoba] na umístění nekontaminované zeminy na pozemku [parcelní číslo], přičemž kubatura zeminy měla být do 100 000 m3. Dále bylo zjištěno, že [právnická osoba] převedla smlouvou z [datum] stavební materiál uskladněný na pozemku [anonymizována dvě slova] v k. ú. [obec] na [celé jméno žalobce] (tj. druhého žalovaného) a že kubatura celé deponie sestávající ze zeminy umístěné na pozemcích [parcelní číslo] a [anonymizována dvě slova] v k. ú. [obec] (a na okolních pozemcích) činila k [datum] 291 642 m3, k [datum] 291 277 m3, k [datum] 295 329 m3 a k [datum] 305 092 m3. Již od [datum] přitom deponie zasahovala i mimo pozemky [parcelní číslo] a PK 365, tvořila jeden celek a na pozemku [parcelní číslo] byla deponie vždy nejvyšší (viz rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 31 Co 410/2013-807, který nabyl právní moci dne [datum]). Odvolací soud dospěl k závěru, že deponie je samostatnou movitou věcí, která není součástí ani příslušenstvím pozemku, vznikla postupnou navážkou materiálu [právnická osoba] a poprvé byla deponie smluvně převáděna [datum] – v té době se již deponie nacházela nejen na pozemku [parcelní číslo] a [anonymizována dvě slova], ale také na okolních pozemcích a kubatura deponie byla přes 290 000 m3. Pokud [právnická osoba] převedla na [celé jméno žalobce] (2. žalovaného) veškerý materiál uložený na [anonymizována dvě slova], došlo k převodu celé deponie jako jediné věci, která byla označena (identifikována) tím, z čeho se skládá a kde je uložena. Žalovaný 2) se na základě této smlouvy stal vlastníkem celé deponie. Pozdější kupní smlouvy týkající se deponie (z 2. žalovaného na [právnická osoba] a z [právnická osoba] na [právnická osoba] s.r.o.) byly uzavřeny na převod 123 979 m3 materiálu na pozemku [parcelní číslo], v době převodu ([datum] a [datum]) však měla deponie kubaturu přes 300 000 m3, materiál o objemu 123 979 m3 se nacházel v části deponie nad pozemkem [parcelní číslo]. Z textu smluv a z odkazu na výpočet kubatur v příloze bylo dle odvolacího soudu zřejmé, že smluvní strany měly v úmyslu převést jen část deponie, a to materiál nacházející se na pozemku [parcelní číslo] (navršena nad tímto pozemkem). Tato část deponie však nebyla fyzicky oddělena, předmětem převodu tak byla neoddělená součást věci jako nesamostatný předmět práv, věcněprávní účinky smluv o převodu materiálu z 2. žalovaného na [právnická osoba] a ze [právnická osoba], s.r.o. na [právnická osoba] s.r.o. nenastaly a tyto osoby se vlastníky ani části deponie nestaly. Žalovaný 2) nabyl deponii o kubatuře 291 642 m3. Pokud bylo na deponii od nabytí vlastnictví žalovaným 2) dále naváženo (v letech 2001 až 2004 postupně až do objemu 356 638 m3), docházelo ke smísení navezených částí s původní deponií, vlastníkem takto zpracované věci zůstával vzhledem k množství, které mohlo být postupně naváženo, žalovaný 2). Žalovanému 2) jako vlastníku deponie proto bylo uloženo svou věc z pozemků [právnická osoba], odstranit (pozemky vyklidit). V této části sporu bylo vydáno usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2019, č. j. 22 Cdo 5603/2017-921, který dospěl k závěru, že deponie stavebního materiálu„ představuje jednu samostatnou homogenní věc“ v právním slova smyslu a nejedná se o věc složenou ani věc hromadnou, což však na správnost závěrů odvolacího soudu nemělo vliv.

16. Okresní soud Praha-západ pak o zbytku sporu rozhodl rozsudkem ze dne 27. 10. 2020, č. j. 9 C 135/2006-1074, kdy účastníky již byli pouze [právnická osoba] (tj. žalovaná 1) v tomto soudním sporu o hlavní intervenci) jako žalobkyně a [celé jméno žalobce] (tj. žalovaný 2) v tomto soudním sporu o hlavní intervenci) jako žalovaný. Žalovanému 2) byla citovaným rozsudkem uložena povinnost vyklidit i pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec], a to do 6 měsíců od právní moci rozsudku. Zdejší soud vyšel obdobně z výše uvedených skutkových závěrů a naznal, že žalovaný 2) je vlastníkem deponie zasahující i na pozemek p. [číslo] na čemž nic nezměnily ani kupní smlouvy mezi žalovaným 2) a [právnická osoba], s.r.o. a mezi [právnická osoba], s.r.o. a [právnická osoba] s. r. o. Část deponie, která měla být smlouvami převáděna, nebyla nikdy fyzicky oddělena, předmětem převodu tak byla neoddělená součást věci a věcněprávní účinky smluv o převodu materiálu ze žalovaného na [právnická osoba], s.r.o. a z této společnosti na [právnická osoba] s.r.o. tak nenastaly a tyto osoby se vlastníky ani části deponie nestaly. Je totiž vždy nutné odlišit obligační právo na oddělení a následný převod části věci založené smlouvou a věcné (vlastnické) právo k takové části, které může na nabyvatele přejít až jejím faktickým oddělením, k čemuž však v projednávané věci nikdy nedošlo. Vlastnické právo dle zdejšího soudu nezaniklo ani na základě pozdějších dohod ze dne [datum], [datum] a [datum] mezi [právnická osoba] (jednající druhým žalovaným) a druhým žalovaným. V případě všech těchto dohod šlo o právní jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům a které byly rovněž v rozporu s veřejným pořádkem.

17. V době, kdy byla podána žaloba z hlavní intervence, která je předmětem tohoto soudního řízení, bylo před Krajským soudem v Praze vedeno odvolací řízení proti shora citovanému rozsudku č. j. 9 C 135/2006-1074 Krajský soud již ve věci rozhodl, a to při vědomí toho, že žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu z hlavní intervence proti žalovaným. Krajský soud svým rozsudkem ze dne 19. 10. 2021, č. j. 22 Co 104/2021-1134, potvrdil rozsudek zdejšího soudu č. j. 9 C 135/2006-1074, přičemž vyšel ze shora uvedených skutkových závěrů. K žalobě z hlavní intervence uvedl, že:„ žaloba svěřenského správce je sice podána proti účastníkům tohoto řízení, jejím předmětem však není ochrana vlastnického práva k danému pozemku, naopak žalobní požadavky si z hlediska obsahového navzájem odporují. Odvolací soud proto uzavírá, že podaná žaloba není žalobou z hlavní intervence a nebyl proto ani důvod pro přerušení tohoto řízení do doby pravomocného rozhodnutí o takové žalobě. Pokud jde o institut svěřenského fondu upravený v ustanovení § 1448 až § 1474 o. z., jde o svěření majetku vyčleněného z vlastnictví zakladatele do svěřenského fondu správci tak, aby při respektování principu plné správy dbal s péčí řádného hospodáře o jeho rozmnožení a uplatnění zájmu beneficienta. Svěřenský fond tak představuje oddělené a nezávislé vlastnictví (účelový majetek, vlastnictví sui generis), které je„ přivlastněno“ účelu, kterým je prospěch určité osoby. Nejde tedy o právnickou osobu, ale o institut občanského práva, který dává zakladateli příležitost upravit výkon vlastnického práva jiným způsobem (popsaným ve statutu). Tento institut je tak aplikovatelný na situace, ve kterých chce zakladatel při vyčleňování věcí ze svého vlastnictví určit takový způsob nakládání s těmito věcmi, aby byl uspokojován zájem (prospěch) beneficienta. Na druhou ustranu použitím institutu svěřenského fondu není možné obcházet zákon. Jelikož je založení svěřenského fondu právním jednáním (jehož stranami jsou zakladatel a správce), je třeba při vyčleňování majetku a tvorbě statutu respektovat základní ustanovení pro právní jednání (úpravu platných jednání, úpravu omezující možnost zkracování uspokojení vykonatelné phledávky věřitele apod.). Z evidence svěřenských fondů sice vyplývá existence zmíněného svěřenského fondu vytvořeného k finanční podpoře obmyšlené osoby, ale za prvé nebylo prokázáno, že by deponie byla skutečně vyčleněna do svěřenského fondu, za druhé, jak bylo shora uvedeno, odvolací soud dospěl k závěru, že [právnická osoba] není vlastníkem předmětné deponie a nemá proto oprávnění ji do svěřenského fondu vyčlenit a za třetí by i toto jednání muselo být hodnoceno jako zneužití právní úpravy vedené snahou žalovaného zbavit se povinností spojených s vlastnictvím k dané věci. Je totiž zřejmé, že deponie nemůže sloužit zákonem stanovenému účelu svěřenského fondu za situace, kdy pro svoji obtížnou hospodářskou využitelnost nepředstavuje majetek, z něhož by mohla určitá osoba profitovat, naopak by došlo k tomu, že majetek ve svěřenském fondu by byl zatížen závazkem nemalé hodnoty.“ Citovaný rozsudek Krajského soudu v Praze č. j. 22 Co 104/2021-1134 i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu Praha-západ č. j. 9 C 135/2006-1074 jsou pravomocné, ve věci bylo podáno dovolání a dovolací řízení dosud není skončeno.

18. Na základě zjištěného skutkového stavu věci, shora citované právní úpravy a závěrů přijatých v řízení sp. zn. 9 C 135/2006, do něhož žalobce intervenoval svou žalobou, soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

19. Soud dal žalované 1) za pravdu v tom, že žaloba z hlavní intervence tak, jak byla v této věci podána, nepřiléhá na předmět řízení sp. zn. 9 C 135/2006. Řízení sp. zn. 9 C 135/2006 bylo vedeno o vyklizení mj. pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec]. [příjmení] mohla být žaloba z hlavní intervence úspěšná, musel by se žalobce domáhat vyklizení pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] proti oběma žalovaným, resp. si činit nárok na tento pozemek. Žalobce však v tomto soudním řízení vůbec netvrdil, že by mu svědčil hmotněprávní nárok (vlastnické právo) k pozemku p. [číslo] tedy již z tohoto důvodu nenaplnil dle názoru soudu podmínku úspěšnosti intervenční žaloby ve smyslu § 91a o. s. ř. Žalobce si činil nárok na deponii uskladněnou na tomto pozemku, o níž však spor mezi žalovanými ve věci sp. zn. 9 C 135/2006 neprobíhal (zejména se nejednalo o spor na vydání deponie). Výsledek intervenční žaloby, jejímž prostřednictvím žalobce požadoval, aby byla žalovaným uložena povinnost zdržet se odstranění deponie materiálu na pozemku [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], by nadto ani nemohl představovat konečné vyřešení sporu mezi žalovanými 1) a 2). Pokud by bylo žalobci v této věci vyhověno, deponie materiálu by se na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] nadále nacházela a nemohlo by s ní být nakládáno, což by evidentně nevyřešilo základ původního sporu, který cílil na vyklizení předmětného pozemku a odstranění deponie z něj. Úspěšná žaloba z hlavní intervence má činit původní spor bezpředmětným. Taková situace by zde nemohla nastat, neboť při úspěchu intervenční žaloby by žalované 1) bylo nadále bráněno v plnohodnotném užívání jejího pozemku, na němž se nachází cizí deponie stavebního materiálu. Soud nadto shledal, že v situaci, kdy již bylo ve věci sp. zn. 9 C 135/2006 pravomocně rozhodnuto, není naplněn ani další předpoklad úspěšnosti intervenční žaloby, a to probíhající (pravomocně neskončené) řízení mezi žalovanými 1) a 2).

20. I kdyby soud odhlédl od shora uvedeného, nemohl by dát žalobci za pravdu v tom, že deponie materiálu na pozemku [parcelní číslo] v k. ú. [obec] již není ve vlastnictví žalovaného 2), že k ní má lepší právo žalobce a že deponie byla vložena do svěřenského fondu [anonymizováno]. Jak již bylo podrobně vysvětleno pravomocnými rozhodnutími vydanými ve věci sp. zn. 9 C 135/2006, deponie je jedinou movitou homogenní věcí a je nutné převádět ji buď jako celek, nebo část deponie fyzicky oddělit a tu potom převést. K tomu však v této věci nedošlo, neboť smlouvou ze dne [datum] nedošlo k převodu celé deponie ani její fyzicky oddělené části na [právnická osoba] Touto smlouvou měly smluvní strany v úmyslu převést jen část deponie. To je patrné již z toho, že v této smlouvě nejsou uvedeny všechny pozemky, na nichž se deponie nachází. Zejména v ní není vůbec uveden předmětný pozemek p. [číslo] na němž se dle nesporných tvrzení žalobce a žalované 1) či dle zjištění znalce [příjmení] [příjmení], deponie dosud nachází. Převáděná část deponie dle smlouvy z [datum] se tak nemohla stát samostatným předmětem právních vztahů, nedošlo-li k jejímu fyzickému oddělení. Navíc, i pokud by čistě hypoteticky došlo k fyzickému oddělení ve smlouvě uvedené části deponie, pak by [právnická osoba] nabyla příslušnou oddělenou část deponie, přičemž ze smlouvy je zjistitelné, že by se nejednalo o tu část, která se nachází nad pozemkem p. [číslo] který ve smlouvě uveden není. Nestala-li se [právnická osoba] vlastníkem deponie, pak ji ani nemohla vložit do svěřenského fondu [anonymizováno]. I pokud by se hypoteticky stala vlastníkem oddělené části deponie definované v notářském zápise N 131/2021, NZ 205/ 2021, pak by to na posouzení věci ničeho neměnilo, neboť ta část, která se nachází nad pozemkem p. [číslo] v notářském zápise uvedena vůbec není.

21. K tvrzení žalobce, že deponie není movitou věcí, nýbrž věcí nemovitou soud konstatuje, že právní povahou deponie se podrobně zabýval Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 5603/2017, na jehož odůvodnění lze plně odkázat. Dospěl-li znalec v předloženém znaleckém posudku k závěru, že deponie je terénní úpravou ve smyslu starého stavebního zákona, pak je třeba jeho posudku vytknout, že odpovídal na právní otázku, nikoli skutkovou, což znalci nepřísluší. Zvláštní váhu soud nemohl přikládat ani tomu, že stavební úřad v červnu 2001 uložil povinnost odstranit deponii [právnická osoba] a že i on pokládal deponii za terénní úpravu. Předně je třeba říci, že stavební úřad uložil danou povinnost [právnická osoba] jako stavebníku, soukromoprávními vztahy a převody vlastnického práva se ve svém rozhodnutí nezabýval. Dále pak soud dodává, že i terénní úprava může být věcí movitou, nikoli pouze nemovitou.

22. Konečně je třeba uvést, že jak smlouva ze dne [datum], tak i právní jednání, jímž [právnická osoba] jednající žalovaným 2) jako jejím jednatelem založila svěřenský fond [anonymizováno] a pokusila se zvýšit jeho majetek o deponii materiálu, představují zjevné zneužití práva, které dle § 8 o. z. nepožívá právní ochrany, a vykazuje znaky nepoctivého jednání ve smyslu § 6 o. z. Jak uvedl Krajský soud v Praze v rozsudku č. j. 22 Co 104/2021-1134, deponie je specifickou movitou věcí, o niž není zájem, její ekonomická využitelnost je minimální a naopak je s ní nepochybně spjat závazek vynaložit značné náklady na její odstranění z cizích pozemků. Obsahem výkonu vlastnického práva k této věci jsou tak nejen práva, ale zejména povinnost vzhledem k tomu, že při výkonu vlastnického práva k deponii dochází ke střetu s vlastnickým právem jiné osoby. Cílem shora uvedených právních jednání není převod vlastnictví za účelem řádného výkonu obsahu tohoto práva (práv i povinností), ale snaha vyhnout se povinnosti spojené s vlastnictvím dané věci, tedy využít právní úpravu závazkového práva s cílem učinit nárok žalované 1) na vyklizení pozemku nedobytným. Na taková jednání je pak nutno hledět jako na absolutně neplatná ve smyslu § 588 o. z. (i k tomu srov. rozsudek č. j. 22 Co 104/2021-1134, odst. 39 a 42).

23. Ze všech uvedených důvodů soud žalobu I. výrokem tohoto rozsudku zamítl. Pro úplnost soud uvádí, že nebylo namístě vydání rozsudku pro uznání vůči žalovanému 2), který ve svém vyjádření uvedl, že nárok uplatněný žalobou uznává, a to již z toho důvodu, že výsledek řízení o žalobě z hlavní intervence musí vyznívat shodně pro všechny žalované.

24. O nákladech řízení soud rozhodl v II. a III. výroku tak, že právo na jejich náhradu přiznal podle § 142 odst. 1 o. s. ř. žalovaným, kteří byli v této věci úspěšní.

25. Náklady řízení žalované 1) sestávaly z odměny advokáta za 3 úkony právní služby po 1 500 Kč při tarifní hodnotě 10 000 Kč podle § 9 odst. 1 advokátního tarifu (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, účast při jednání), ze 3 paušálních částek jako náhrad hotových výdajů po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu a z náhrady za DPH ve výši 1 134 Kč Celkem tak náklady řízení žalované 1) činily 6 534 Kč Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. jako třídenní. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobce povinen zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám advokáta, která žalovanou 1) v řízení zastupoval.

26. Náklady řízení žalovaného 2) coby nezastoupeného účastníka sestávaly z paušální částky ve výši 300 Kč za jedno podání ve věci samé podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a § 1 a § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu. V souladu s § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. soud stanovil lhůtu k plnění rovněž v trvání tří dnů.