41 C 182/2020-94

Rubrum

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Bronislavou Tinklovou, LL.M., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení 66 162 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 4 922 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 922 Kč od 18. 12. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 34 177 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 46 884 Kč od 14. 7. 2017 do 8. 8. 2017 v kapitalizované výši 262,09 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 44 289 Kč od 9. 8. 2017 do 8. 9. 2017 v kapitalizované výši 307,01 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 41 694 Kč od 9. 9. 2017 do 8. 11. 2017 v kapitalizované výši 568,72 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 39 099 Kč od 9. 11. 2017 do 17. 12. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 34 177 Kč od 18. 12. 2020 do zaplacení, částky 27 063 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 55,99 % ročně z částky 40 838,99 Kč od 14. 7. 2017 do 8. 9. 2017 v kapitalizované výši 3 491,82 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 55,99 % ročně z částky 40 346 Kč od 9. 9. 2017 do 8. 11. 2017 v kapitalizované výši 3 691,72 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 55,99 % ročně z částky 37 751 Kč od 9. 11. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 14. 7. 2017 dosáhne částky 74 736 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou, podanou u zdejšího soudu dne 1. 9. 2020, domáhala na žalovaném zaplacení částky 39 099 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 46 884 Kč od 14. 7. 2017 do 8. 8. 2017 v kapitalizované výši 262,09 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 44 289 Kč od 9. 8. 2017 do 8. 9. 2017 v kapitalizované výši 307,01 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 41 696 Kč od 9. 9. 2017 do 8. 11. 2017 v kapitalizované výši 568,72 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 39 099 Kč od 9. 11. 2017 do zaplacení, dále částky 27 063 Kč, úroku ve výši 55,99 % ročně z částky 40 838,99 Kč od 14. 7. 2017 do 8. 9. 2017 v kapitalizované výši 3 491,82 Kč, úroku ve výši 55,99 % ročně z částky 40 346 Kč od 9. 9. 2017 do 8. 11. 2017 v kapitalizované výši 3 691,72 Kč, úroku ve výši 55,99 % ročně z částky 37 751 Kč od 9. 11. 2017 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 14. 7. 2017 dosáhne částky 74 736 Kč. V důvodech žaloby žalobkyně zejména uvedla, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému dne [datum] částku 33 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit žalobkyni v měsíčních splátkách se sjednaným úrokem v efektivní sazbě 98,01 % ročně splatných k 12. dni v měsíci, počínaje měsícem prosinec 2015. Žalobkyně prověřila řádně schopnost žalovaného splácet úvěr zejména informacemi a doklady získanými od žalovaného a ověřením úvěrové historie žalovaného v databázích [příjmení] a [anonymizováno]. V souladu se smlouvou o úvěru [číslo] byl žalovanému dne [datum] poskytnut revolving (další peněžní prostředky) ve výši 23 822 Kč, čímž došlo k celkovému zvýšení úvěru. Počet splátek byl navýšen o dalších 18 měsíčních splátek v celkové výši 46 710 Kč. Výpůjční úroková sazba revolvingu byla sjednána ve výši efektivní úrokové sazby 72,84 % ročně. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou úvěru. Žalovaný uhradil do zesplatnění dne 11. 12. 2015, 12. 1. 2016, 15. 2. 2016, 11. 3. 2016, 12. 4. 2016, 12. 5. 2016, 10. 6. 2016, 13. 7. 2016, 12. 8. 2016, 12. 9. 2016, 12. 10. 2016, 11. 11. 2016, 12. 12. 2016, 30. 1. 2017, 11. 4. 2017, 11. 5. 2017 a 8. 6. 2017 vždy částku ve výši 2 595 Kč. Žalovaný po zesplatnění uhradil dále dne 8. 8. 2017, 8. 9. 2017 a 8. 11. 2017 vždy částku 2 959 Kč. Ze smlouvy tak činí dluh žalovaného na jistině úvěru 37 751 Kč, která ke dni zesplatnění představovala zbývající dlužnou původní jistinu úvěru ve výši 40 838,99 Kč a dlužný úrok za poskytnutí úvěru, přirostlý ke dni zesplatnění úvěru, ve výši 4 697 Kč. Žalovaný dále dluží na smluvní pokutě částku 1 348 Kč (4 x 337,35 Kč) dle bodu 12.1 smluvních ujednání, a to za jeho prodlení s úhradou 15., 16., 17. a 18. splátky úvěru o délce 30 dnů. Žalovaný dluží dále na smluvní pokutě dle bodu 12.7 smluvních ujednání částku 27 063 Kč, tedy 0,1 % denně z jistiny úvěru 45 536 Kč od 14. 7. 2017 do 8. 8. 2017, 0,1 % denně z jistiny úvěru 42 941 Kč od 9. 8. 2017 do 8. 9. 2017, 0,1 % denně z jistiny úvěru 40 346 Kč od 9. 9. 2017 do 8. 11. 2017 a 0,1 % denně z jistiny úvěru 37 751 Kč od 9. 11. 2017 do 31. 8. 2020, a dále úrok ve výši 55,99 % ročně z částky 40 838,99 Kč od 14. 7. 2017 do 8. 9. 2017 v kapitalizované výši 3 491,82 Kč, úrok ve výši 55,99 % ročně z částky 40 346 Kč od 9. 9. 2017 do 8. 11. 2017 v kapitalizované výši 3 691,72 Kč a úrok ve výši 55,99 % ročně z částky 37 751 Kč od 9. 11. 2017 do zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného pak došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru ke dni 12. 7. 2017 v souladu s bodem 12.3 smluvních ujednání. Podle bodu 12.4 smluvních ujednání došlo ke dni zesplatnění úvěru k přirostení veškerých nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru k jistině úvěru, přičemž novou jistinu (celkem 45 535,99 Kč) byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru.

2. Podáním ze dne 8. 1. 2021 žalobkyně k výzvě soudu (u jednání soudu dne 21. 12. 2020) doplnila, že prověřila úvěruschopnost žalovaného doklady o příjmech a zaměstnání žalovaného, z nichž bylo zjištěno, že jeho příjmy činí 23 000 Kč; dále výpisy z databází [příjmení] a [anonymizováno]; hodnocením žalovaného, z něhož vyplynulo, že po odečtení jeho výdajů ve výši 7 800 Kč činí jeho volné prostředky ke splácení 15 200 Kč; a dále prohlášením žalovaného, v němž mimo jiné uvedl, že„ nemá žádné splatné dluhy, nebyla proti němu podána jakákoli žaloba a ani si není vědom důvodu, pro které by se tak mohlo stát, není vůči němu vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti němu vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí, nenachází se v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku, nebyl proti němu podán insolvenční návrh, ani v posledních třech letech nebyl insolvenční návrh zamítnut pro nedostatek majetku“. Dále žalobkyně doplnila, že k částce 40 346 Kč, z níž požaduje úrok ve výši 55,99 % ročně od 9. 9. 2017 do 8. 11. 2017 dospěla tak, že částečně úhrady žalovaného ze dne 8. 8. 2017 ve výši 2 595 Kč a ze dne 8. 9. 2017 ve výši 2 595 Kč započítala na kapitalizovaný úrok ke dni zesplatnění ve výši 4 697 Kč a zbylou částku 493 Kč započetla na jistinu ve výši 40 838,99 Kč a částku zaokrouhlil.

3. Z provedeného dokazování se podává, konkrétně z návrhu na uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru/smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] že žalovaný požádal dne [datum] žalobkyni dle čl. A) II. smlouvy o poskytnutí úvěru ve výši 33 000 Kč na účet číslo [bankovní účet]. Žalovaný se ve smlouvě [číslo] zavázal vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 98,01 % ročně v 24 měsíčních splátkách po 2 595 Kč, splatných do 12. dne každého kalendářního měsíce, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Předpokládaná výše roční procentní sazby nákladů byla sjednána ve výši 98 %. Dle čl. A) V. smlouvy [číslo] byla mezi účastníky sjednána možnost žalovaného čerpat revolving na základě žádosti schválené žalobkyní ve výši 23 822 Kč. V případě čerpání revolvingu došlo k prodloužení trvání spotřebitelského úvěru o 18 měsíců. Žalovaný se zavázal revolvingový úvěr vrátit v dalších 18 splátkách ve výši 2 595 Kč splatných shodně k 12. dni každého kalendářního měsíce spolu s úrokem ve výši 72,84 % ročně. Předpokládaná výše roční procentní sazby nákladů byla sjednána ve výši 75,31 %. Dle čl. B) VII. smlouvy vzal žalovaný na vědomí, že v případě prodlení s plněním závazků ze smlouvy byla žalobkyně oprávněna požadovat náhradu způsobené škody a zaplacení smluvních pokut v souladu s čl. 12 smluvních ujednání a případně okamžitě zesplatnit veškeré závazky žalovaného v souladu s čl. 12 smluvních ujednání.

4. Ze smluvních ujednání smlouvy o revolvingovém úvěru [právnická osoba] – [anonymizováno] [rok] (dále jen„ smluvní ujednání“) se podává - konkrétně z čl. 12 3. písm. b) smluvních ujednání v případě, že nebudou uhrazeny dvě splátky řádně a včas, nebo v případě, že se dlužník ocitne v prodlení s úhradou splátky nebo její části o délce šedesáti dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru. Dle čl. 12 smluvních ujednání v případě, že dojde způsobem uvedeným ve smluvních ujednání k zesplatnění úvěru, stávají se v tomto okamžiku nezaplacené původní splátky úvěru (zahrnující jak jistinu, tak běžný úrok úvěru) součástí nové jistiny. Tuto novou jistinu úvěru je dlužník povinen zaplatit nejpozději v den následující po dni, kdy k tomuto zesplatnění úvěru došlo. Dle čl. 12 písm. b) smluvních ujednání v případě prodlení s úhradou splátky nebo její částky o více než třicet dnů po termínu splatnosti, vzniká povinnost dlužníka zaplatit smluvní pokutu 13 % z výše dlužné splátky. Dle čl. 12 smluvních ujednání v případě, že nebude zaplacena částka odpovídající nové jistině úvěru ani v den následující po dni, kdy k zesplatnění došlo, vzniká dlužníkovi povinnost zaplatit úvěrujícímu smluvní pokutu ve výši 0,25 % z nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to až do jejího úplného zaplacení. Dle čl. 4 smluvních ujednání v případě prodlení s hrazením jistiny poskytnutého úvěru (revolvingu) běží sjednaný úrok dle čl. 42 a čl. 4 smlouvy o úvěru až do data skutečného vrácení jistiny úvěru (revolvingu).

5. Z dopisu ze dne 19. 11. 2015 - oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] včetně jeho přílohy - splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru [číslo] dodejky se podává, že žalobkyně oznámila žalovanému, že akceptovala návrh žalovaného na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] zaslala žalovanému splátkový kalendář, vztahující se k uzavřené smlouvě a jedno vyhotovení smlouvy; dále informovala žalovaného mimo jiné o tom, že výše roční procentní sazby nákladů (RPSN) činí 100,71 % a v případě provedení revolvingu bude činit 75,31 %. Ze splátkového kalendáře se podává, že úvěr ze smlouvy [číslo] byl splatný v 24 měsíčních splátkách po 2 595 Kč, splatných k 12. dni v měsíci, počínaje měsícem prosinec 2015.

6. Z oznámení o poskytnutí automatického revolvingu ze dne 15. 11. 2016 včetně jeho přílohy - splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru [číslo] se podává, že žalobkyně oznámila žalovanému, že v souladu se smlouvou o revolvingovém úvěru [číslo] byl žalovanému poskytnut automatický revolving s roční procentní sazbou nákladů (RPSN) 76,71 %. Žalobkyně zaslala současně žalovanému nový splátkový kalendář. Ze splátkového kalendáře se podává, že úvěr ze smlouvy [číslo] byl nově splatný v 42 měsíčních splátkách po 2 595 Kč, splatných k 12. dni v měsíci.

7. Z karty klienta ke smlouvě [číslo] ([číslo]) se podává, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 18. 11. 2015 ze smlouvy [číslo] částku 33 000 Kč; celkem bylo žalovanému vyplaceno včetně revolvingu 56 822 Kč. Žalovaný uhradil ve dnech 11. 12. 2016, 12. 1. 2016, 15. 2. 2016, 11. 3. 2016, 12. 4. 2016, 12. 5. 2016, 10. 6. 2016, 13. 7. 2016, 12. 8. 2016, 12. 9. 2016, 12. 10. 2016, 11. 11. 2016, 12. 12. 2016, 30. 1. 2017, 11. 4. 2017, 11. 5. 2017, 8. 6. 2017, 8. 8. 2017, 8. 9. 2017, 8. 11. 2017 vždy částku 2 595 Kč.

8. Z dopisu ze dne 15. 3. 2017 – výzvy k zaplacení, upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru se podává, že žalobkyně informovala žalovaného o prodlení s úhradou splátek úvěru ze smlouvy [číslo] č. 15 a 16., splatných dne 12. 2. 2017 a 12. 3. 2017, a upozornila žalovaného na možnost zesplatnění celého úvěru.

9. Z dopisu ze dne 12. 4. 2017 – výzvy k zaplacení, upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru se podává, že žalobkyně informovala žalovaného o prodlení s úhradou splátek úvěru ze smlouvy [číslo] č. 16 a 17., splatných dne 12. 3. 2017 a 12. 4. 2017, a upozornila žalovaného na možnost zesplatnění celého úvěru.

10. Z dopisu ze dne 15. 5. 2017 – výzvy k zaplacení, upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru se podává, že žalobkyně informovala žalovaného o prodlení s úhradou splátek úvěru ze smlouvy [číslo] č. 17 a 18., splatných dne 12. 4. 2017 a 12. 5. 2017, a upozornila žalovaného na možnost zesplatnění celého úvěru.

11. Z dopisu ze dne 12. 6. 2017 – výzvy k zaplacení, upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru se podává, že žalobkyně informovala žalovaného o prodlení s úhradou splátek úvěru ze smlouvy [číslo] č. 18 a 19., splatných dne 12. 5. 2017 a 12. 6. 2017, a upozornila žalovaného na možnost zesplatnění celého úvěru.

12. Z oznámení ze dne 12. 7. 2017 se podává, že žalobkyně informovala žalovaného, že dne 12. 7. 2017 došlo pro prodlení žalovaného o délce 60 dnů k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy [číslo]; současně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 46 884 Kč do 10 dnů od data odeslání tohoto oznámení.

13. Z předsmluvního formuláře se podává, že byl vyhotoven dne 16. 11. 2015 k návrhu smlouvy [číslo] tj. k poskytnutí revolvingového úvěru a žalovaný jeho převzetí stvrdil svým podpisem.

14. Z hodnocení klienta se podává, že žalovaný dne 16. 11. 2015 žalobkyni ke smlouvě číslo: [číslo] sdělil, že jeho příjmy činí z pracovního poměru 23 000 Kč čistého měsíčně; výdaje na splátky jiného úvěr u žalobkyně činí 6 000 Kč, přičemž tato částka byla škrtnuta a přepsána na částku 4 000 Kč; výdaje na nájemné, inkaso dopravu a ostatní činí 9 800 Kč, přičemž tato částka byla škrtnuta a přepsána na částku 7 800 Kč; dále žalovaný sdělil, že bydlí v pronájmu.

15. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] se podává, že žalovaný byl od [datum] zaměstnán u [právnická osoba] na dobu určitou do [datum].

16. Z výplatní pásky za měsíc 8/ 2015 se podává, že příjem žalovaného za měsíc 8/ 2015 činil 25 406 Kč čistého.

17. Z výplatní pásky za měsíc 9/ 2015 se podává, že příjem žalovaného za měsíc 9/ 2015 činil 23 403 Kč čistého.

18. Z výplatní pásky za měsíc 10/ 2015 se podává, že příjem žalovaného za měsíc 10/ 2015 činil 23 075 Kč čistého.

19. Z dokladu o vyplacení úvěru – otisku dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu se podává, že z účtu č. [bankovní účet] byla na účet č. [bankovní účet] provedena dne 18. 11. 2015 platba ve výši 33 000 Kč s variabilním symbolem [číslo] a s identifikací transakce [celé jméno žalovaného] dále dne 14. 11. 2016 platba ve výši 23 822 Kč s variabilním symbolem [číslo] a s identifikací transakce [anonymizováno] [celé jméno žalovaného].

20. Z výpisu záznamů z registru [příjmení] ze dne 16. 11. 2015 se podává, že vůči žalovanému nebyly v tomto systému evidovány žádné splátky po splatnosti.

21. Z výpisu z nebankovního registru klientských informací ([anonymizováno]) ze dne 16. 11. 2015 se podává, že hodnota CBS skóre žalovaného v systému činila 530.

22. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu se podává, že žalobkyně je od [datum] registrována jako nebankovní poskytovatel spotřebitelského úvěru, konkrétně poskytovatel spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

23. Z listiny AAZ046R se podává, že již v roce 2011 byla proti žalovanému nařízena exekuce.

24. Z kopie občanského průkazu žalovaného se podává, že platnost občanského průkazu byla do [datum] a bydliště žalovaného bylo na adrese [adresa žalovaného] (tj. úřední adrese).

25. Ze svolení k inkasu – standartní, [anonymizována tři slova] se podává, že z účtu č. [bankovní účet] byl udělen souhlas s inkasem ve prospěch účtu [číslo] [bankovní účet] s účinností od 1. 12. 2015.

26. Z čestného prohlášení se podává, že dne 25. 1. 2019 žalobkyně prohlásila, že došlo k vygenerování a k odeslání přiložených dokumentů formou obyčejného psaní prostřednictvím hybridní pošty – tj. služby [anonymizována dvě slova]

27. Z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 24. 8. 2017, č. j. [číslo jednací], protokolu z jednání v této věci ze dne 24. 8. 2017 a Z listiny AAZ046R se podává, že žalovaný dne 24. 1. 2017 požádal o poskytnutí úvěru, avšak tento nezvládal splácet, neboť se dostal do finančních potíží a není schopen na úvěr splácet více než 4 500 Kč měsíčně; když i žalovaným u jednání v této věci uvedené se jeví ze strany žalovaného účelové, neboť krátce poté byla ve věci nařízena exekuce, tj. žalovaný nebyl schopen splácet ve splátkách v jím deklarované výši.

28. Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018 včetně přílohy č. 1 a z prohlášení o splnění informační povinnosti úvěrujícího soud nezjistil pro věc žádné relevantní skutečnosti.

29. Právně soud věc podřadil pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), a zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a změně některých zákonů, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon č. 145/2010 Sb.“).

30. V souladu s § 9 odst. 2 občanského zákoníku užití ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jako lex specialis má přednost před užitím ustanovení občanského zákoníku.

31. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

32. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

33. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

34. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2).

35. Účastníci uzavřeli dne 16. 11. 2015 smlouvu o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku, když žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku 33 000 Kč a případně na požádání revolving ve výši 23 822 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni tuto částku ve splátkách vrátit a zaplatit sjednané úroky.

36. Soud pak ponejprv zkoumal, zda tato smlouva byla uzavřena platně. V souladu s § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. a recentní judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu České republiky (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) se zabýval tím, zda úvěrující jako podnikatel (§ 421 odst. 1 občanského zákoníku) při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného jakožto spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku) plánovaný úvěr splatit. Dle závěrů citovaných rozhodnutí„ neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná“. Tyto závěry jsou přitom dle citovaného rozhodnutí platné při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, tak podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Platí, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)“. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by této své zákonné povinnosti výše popsaným způsobem dostála. Ve vztahu k příjmům žalovaného žalobkyně nijak nereflektovala, že pracovní smlouva, předložená žalovaným, byla uzavřena na dobu určitou (pouze) do 31. 3. 2012, tedy do doby více jak tři roky předcházející uzavření smlouvy o úvěru. Žalobkyně také aktivně neověřovala výdaje žalovaného či si je nenechala žalovaným doložit, když pouze pasivně vycházela z údajů uvedených žalovaným. Údaje v hodnocení klienta (viz č. l. 16) o výdajích žalovaného nadto byly žalobkyní měněny, když v této listině byly údaje o výši splátek na jiný úvěr u žalobkyně a o výdajích žalovaného na nájemné, inkaso, dopravu a ostatní škrtnuty a přepsány na nižší částku, aniž by bylo zřejmé, z jakých důvodů, z jakých podkladů žalobkyně vycházela a tedy proč a také kdy došlo k pozměnění těchto údajů. Je zjevné, že výdaje žalovaného po sečtení před provedenou změnou ze strany žalobkyně dosahovaly výše 19 600 Kč a příjem žalovaného dosahoval výše cca 23 000 Kč, nebylo pak ani dost dobře možné, aby žalobkyně při řádné obezřetnosti učinila závěr, že by byl žalovaný bez dostatečných volných finančních prostředků schopen řádně úvěr splácet. K obezřetnosti při poskytnutí úvěru a zejména pochybnostem o schopnosti žalovaného úvěr splatit měla vést žalobkyni dále skutečnost, že na žalovaného jako povinného byla vedena exekuční řízení již v roce 2011, což musela žalobkyně zjistit, prověřila-li by žalovaného v Centrální evidenci exekucí. Nutno rovněž zdůraznit, že poskytla-li žalobkyně žalovanému dne 14. 11. 2016 další úvěr – revolving ve výši 23 822 Kč, k tomuto dni už zcela rezignovala na zjištění úvěruschopnosti žalovaného.

37. S ohledem na výše uvedené skutečnosti, je nutno učinit závěr, že žalobkyně se chovala nezodpovědně, pokud žalovanému za takových okolností úvěr poskytla. Žalobkyně pak v řízení neprokázala, přes poučení soudem podle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), že by dostála své odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách. Proto je úvěrová smlouva jako spotřebitelská smlouva (§ 1810 a násl. občanského zákoníku), neboť odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud ex lege v souladu s § 588 občanského zákoníku (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 v řízení OPR-Finance s.r.o. proti GK).

38. Soud uvádí, že, ani částečné plnění žalovaného, kdy zaplatil na poskytnutý úvěr dle tvrzení žalobkyně ve splátkách před zesplatněním celkem částku 44 115 Kč (17 x 2 595 Kč) a po zesplatnění celkem částku 7 785 Kč (3 x 2 595 Kč), nelze považovat za prokázání schopnosti žalovaného splácet úvěr, neboť snažil-li se čehokoliv žalovaný na dluh zaplatit, pak z uvedeného nelze dovodit, že by žalobkyně dostála své zákonné povinnosti prověřit úvěruschopnost žalovaného řádně, ale pouze je možno usuzovat na snahu žalovaného dluh alespoň zčásti uhradit, příp. i z částek z pozdějších úvěrových vztahů (viz listina AA046R na č. l. 45), tj. je možno usoudit, že v případě žalovaného jde o„ prostého“ a nikoliv o„ sprostého“ dlužníka.

39. Rozhoduje-li však soud o nároku na peněžité plnění, který vychází ze skutkových tvrzení, jež umožňují posoudit uplatněný nárok po právní stránce i podle jiných norem, než jak je žalobkyní navrhováno, popř. dovolují-li výsledky provedeného dokazování podřadit uplatněný nárok pod jiné hmotněprávní ustanovení, než jakého se žalobkyně dovolává, je povinností soudu takto nárok posoudit, a to bez ohledu, zda je v žalobě právní důvod požadovaného plnění uveden či nikoliv (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 643/2000). Lze-li na základě zjištěného skutkového stavu žalobkyni přiznat plnění, kterého se domáhá, byť z jiného právního důvodu, než jak žalobkyně svůj nárok po právní stránce kvalifikovala, soud nemůže žalobu zamítnout, nýbrž musí žalobkyni plnění přiznat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001, uveřejněný pod číslem 78/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V úvahu v daném případě přichází posouzení nároku z titulu vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 31 Cdo 2307/2013). K otázce posouzení nároku žalobkyně z titulu vydání bezdůvodného obohacení soud uvádí, že bezdůvodné obohacení je chápáno jako závazek, z něhož vzniká tomu, kdo se obohatil, povinnost vydat to, o co se bezdůvodně obohatil, a právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání toho, oč se povinný obohatil. Plnění bez právního důvodu je jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení spočívající v tom, že mezi zúčastněnými osobami chybí právní vztah, který by zakládal právní nárok na předmětné plnění; o obohacení jde tehdy, dostalo-li se takovým plněním majetkové hodnoty tomu, komu bylo plněno, takže v jeho majetku došlo buď ke zvýšení aktiv, anebo ke snížení pasiv, případně se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. V poměrech dané věci je nutno konstatovat, že mezi žalobkyní a žalovaným absentuje ex tunc obligační vztah (viz bod 37. rozsudku), pročež není možno přiznat žalobkyni nároky uplatněné z tohoto obligačního vztahu. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem z předmětného neplatného obligačního vztahu celkem částku 56 822 Kč, na níž žalovaný uhradil celkem částku 51 900 Kč (20 x 2 5995 Kč). Pročež je žalovaný povinen vrátit žalobkyni z důvodu plnění bez právního důvodu částku 4 922 Kč (56 822 – 51 900).

40. Splatnost povinnosti k vrácení toho, co bylo plněno bez právního důvodu (bezdůvodného obohacení), není stanovena zákonem a ani nevyplývá ze smlouvy, resp. dohody účastníků, nastává tedy podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku k výzvě žalobkyně. K uplatněnému příslušenství pohledávky (§ 513 občanského zákoníku) – zákonnému úroku z prodlení soud uvádí, že žalovaný se dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení nejpozději k výzvě žalobkyně učiněné v žalobě, která byla žalovanému v souladu s o. s. ř. doručena dne 14. 12. 2020, když předžalobní výzva žalobkyně ani jiná výzva k úhradě dluhu se prokazatelně do dispozice žalovaného nedostala a je tak ve vztahu k nim vyloučeno užití § 573 občanského zákoníku (tzv. teorie dojití, k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. III. ÚS 1660/19). Lhůta k zaplacení do tří dnů, vzhledem k výši předmětné pohledávky, se pak jeví lhůtou, kdy žalovaný mohl plnit bez zbytečného odkladu podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Pokud žalovaný dluh nesplnil v uvedené lhůtě, ocitl se dne [datum] v prodlení se zaplacením podle § 1968 věty první občanského zákoníku. Podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je pak žalovaný povinen od 18. 12. 2020 do zaplacení zaplatit žalobkyni z této částky též úrok z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně. Žalobkyně pak ve prospěch majetkového cenzu žalovaného uplatnila v řízení nárok na úrok z prodlení pouze ve výši 8,05 % ročně.

41. Soud dodává obiter dicta, že u předchozích výzev žalobkyně, nebylo žalobkyní prokázáno, že by se tyto dostaly do dispoziční sféry žalovaného (tzv. teorie dojití, k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. III. ÚS 1660/19), a je tak u nich též vyloučena domněnka doby dojití ve smyslu ustanovení § 573 občanského zákoníku. K uvedenému soud pouze podotýká, že žalobkyně byla k tvrzení a prokázání skutečnosti, kdy se (jiná) výzva žalobkyně dostala do dispozice žalovaného, soudem taktéž vyzvána postupem podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. u jednání soudu, aniž by k této výzvě uvedla čehokoliv relevantního.

42. Vzhledem k výše uvedeným závěrům, při vázanosti žalobním nárokem podle § 153 odst. 2 o. s. ř., pak soud žalobě vyhověl co do částky 4 922 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 4 922 Kč od 18. 12. 2020 do zaplacení a ve zbylé části žalobu jako nedůvodnou zamítl.

43. O právu účastníků na náhradu nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Jelikož měl žalovaný ve věci převažující úspěch (viz výrok II. rozsudku) ve vztahu k úspěchu žalobkyně (viz výrok I. rozsudku), náleželo by mu vůči žalobkyni právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Žalovanému dle obsahu spisového materiálu ale v řízení žádné náklady nevznikly, pročež soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

44. Podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné v obecné pariční lhůtě, když za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků, pro které by bylo namístě stanovit lhůtu plnění jinou (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).

Poučení