41 C 191/2020-89

Rubrum

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Bronislavou Tinklovou, LL.M., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o zaplacení 58 854 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 686 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 686 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky 27 803 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 48 489 Kč od 30. 1. 2020 do 31. 12. 2020, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 27 803 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 1,75 % ročně z částky 20 686 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení, částky 10 365,18 Kč a úroku ve výši 89,28 % ročně z částky 38 241,67 Kč od 30. 1. 2020 do zaplacení, maximálně však úroku do doby, kdy dosáhne částky 139 060 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou, podanou u zdejšího soudu dne 9. 9. 2020, domáhala na žalovaném zaplacení částky 48 489 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 48 489 Kč od 30. 1. 2020 do zaplacení, dále částky 10 365,18 Kč, úroku ve výši 89,28 % ročně z částky 38 241,67 Kč od 30. 1. 2020 do zaplacení, maximálně však úroku ve výši 139 060 Kč. V důvodech žaloby žalobkyně zejména uvedla, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena úvěrová smlouva, na základě níž žalobkyně poskytla žalovanému dne 27. 3. 2019 částku 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit žalobkyni v měsíčních splátkách se sjednaným úrokem v efektivní sazbě 136,58 % ročně, splatných k 24. dni v měsíci, počínaje měsícem dubnem 2019. Žalobkyně prověřila řádně schopnost žalovaného splácet úvěr zejména doklady o příjmech, informacemi získanými od žalovaného a ověřením úvěrové historie žalovaného v databázích [příjmení] a [anonymizováno]. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou úvěru. Na základě žádosti žalovaného mu byla odložena splatnost splátky č. 5, a proto od 24. 8. 2019 do 23. 10. 2019 neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaný uhradil dne 18. 4. 2019 částku 3 219 Kč, dne 17. 5. 2019 částku 3 219 Kč, dne 18. 6. 2019 částku 3 219 Kč, dne 18. 7. 2019 částku 3 219 Kč, dne 15. 10. 2019 částku 3 219 Kč a dne 15. 11. 2019 částku 3 219 Kč. Ze smlouvy činí dluh žalovaného na jistině úvěru 46 691,41 Kč, která představuje zbývající dlužnou původní jistinu úvěru ve výši 38 241,67 Kč a dlužný úrok za poskytnutí úvěru, přirostlý ke dni zesplatnění úvěru ve výši 8 449,74 Kč. Žalovaný dále dluží na smluvní pokutě částku 998 Kč (2 x 449 Kč) dle bodu 6.1. smlouvy, a to za jeho prodlení s úhradou 8. a 9. splátky úvěru o délce 30 dnů. Žalovaný dluží na náhradě nákladů částku 800 Kč (4 x 200 Kč) dle bodu 6.2. smlouvy, a to za jeho prodlení s úhradou 6., 7., 8., a 9. splátky úvěru o délce 15 dnů). Žalovaný rovněž dluží na smluvní pokutě dle bodu 6.5. smlouvy částku 10 365,18 Kč, tedy 0,1 % z jistiny úvěru 46 691,41 Kč za každý den prodlení od 30. 1. 2020 k datu vyhotovení žaloby (7. 9. 2020), a dále úrok 89,28 % ročně z částky 38 241,67 Kč od 30. 1. 2020 do zaplacení. V důsledku prodlení žalovaného došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru ke dni 28. 1. 2020 v souladu s bodem 6.3. smlouvy. Podle bodu 6.4. smlouvy došlo ke dni zesplatnění úvěru k přirostení veškerých nezaplacených úroků za poskytnutí úvěru k jistině úvěru, přičemž novou jistinu (celkem 46 691,41 Kč) byl žalovaný povinen uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru.

2. Podáním ze dne 18. 12. 2020 žalobkyně doplnila, že prověřila úvěruschopnost žalovaného tak, jak jí ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, a to doklady o příjmech žalovaného, z nichž bylo zjištěno, že jeho příjmy činí 19 000 Kč; dále výpisy z databází [příjmení] a [anonymizováno]; hodnocením žalovaného, z něhož vyplynulo, že po odečtení jeho výdajů ve výši 8 943 Kč a započítání rezervy 1 000 Kč činí jeho volné prostředky ke splácení 9 057 Kč; a dále prohlášením žalovaného, v němž mimo jiné uvedl, že„ nemá žádné splatné dluhy, nebyla proti němu podána jakákoli žaloba a ani si není vědom důvodu, pro které by se tak mohlo stát, není vůči němu vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti němu vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí a není účastníkem dohod či ujednání, jejichž plnění by bylo v rozporu s plněním závazků podle smlouvy, dále se nenachází v úpadku nebo ve stavu hrozícího úpadku, nebyl proti němu podán insolvenční návrh, ani v posledních třech letech nebyl insolvenční návrh zamítnut pro nedostatek majetku“.

3. Z provedeného dokazování se podává, konkrétně z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru, že žalovaný požádal dne 26. 3. 2019 žalobkyni o poskytnutí úvěru ve výši 40 000 Kč ze smlouvy [číslo] na účet číslo [bankovní účet]. Žalovaný se ve smlouvě [číslo] zavázal vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr spolu s úrokem ve výši 136,58 % ročně v 36 měsíčních splátkách po 3 219 Kč, splatných do 24. dne každého kalendářního měsíce, počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Předpokládaná výše roční procentní sazby nákladů byla sjednána ve výši 136,58 %. V bodu 6.1. smlouvy bylo účastníky sjednáno, že jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, vznikne mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitne v prodlení o délce 30 dnů; splatnost smluvní pokuty byla sjednána ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení dané smluvní pokuty. V bodu 6.2. smlouvy bylo účastníky sjednáno, že žalobkyně má vůči žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vznikly v souvislosti s jeho prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se žalovaný ocitne v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč; splatnost náhrady nákladů byla sjednána ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na jejich zaplacení. V bodu 6.3. písm. b) smlouvy bylo účastníky sjednáno, že, jestliže se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů, automaticky dojde k zesplatnění úvěru, tzn. že se k tomuto dni stanou okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru, přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů. Dle bodu 6. 4. smlouvy bylo účastníky sjednáno, že ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stanou součástí nové jistiny úvěru, kterou je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. V bodu 6.5. smlouvy bylo účastníky sjednáno, že jestliže žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vznikne mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Dle bodu 8.2. smlouvy bylo účastníky sjednáno, že jakákoliv písemnost bude žalobkyní doručována žalovanému na adresu [adresa žalovaného], přičemž se má za to, že písemnost odeslaná poštou došla třetí pracovní den po odeslání.

4. Z dopisu ze dne 28. 3. 2019 - oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru [číslo] včetně jeho přílohy - splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru [číslo] dodejky se podává, že žalobkyně oznámila žalovanému, že akceptovala návrh žalovaného na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] zaslala žalovanému splátkový kalendář, vztahující se k uzavřené smlouvě a jedno vyhotovení smlouvy; dále informovala žalovaného mimo jiné o tom, že výše roční procentní sazby nákladů (RPSN) činí 137,54 %. Ze splátkového kalendáře se podává, že úvěr ze smlouvy [číslo] je splatný v 36 měsíčních splátkách po 3 219 Kč, splatných k 24. dni v měsíci, počínaje měsícem dubnem 2019.

5. Z dopisu ze dne 2. 8. 2019 se podává, že žalovaný požádal žalobkyni o odložení splátek ze smlouvy [číslo] to z finančních důvodů.

6. Z dopisu ze dne 2. 8. 2019 a přílohy - upravený splátkový kalendář (po provedeném odkladu splátek) ke smlouvě [číslo] se podává, že žalobkyně akceptovala žádost žalovaného o odklad splátek a provedla odklad splátky č. 5; dále oznámila žalovanému, že po dobu odkladu splátky od 25. 7. 2019 do 24. 8. 2019 neběží sjednaný úrok za poskytnutí úvěru, výše roční procentní sazby úvěru po provedeném odkladu činí 120,08 % a uvedla upravený splátkový kalendář.

7. Z karty klienta ke smlouvě [číslo] ([číslo]) se podává, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 27. 3. 2019 ze smlouvy [číslo] částku 40 000 Kč; žalovaný uhradil dne 18. 4. 2019 částku 3 219 Kč na splátku splatnou dne 24. 4. 2019, dne 17. 5. 2019 částku 3 219 Kč na splátku splatnou dne 24. 5. 2019, dne 18. 6. 2019 částku 3 219 Kč na splátku splatnou dne 24. 6. 2019, dne 18. 7. 2019 částku 3 219 Kč na splátku splatnou dne 24. 7. 2019, dne 15. 10. 2019 částku 3 219 Kč na splátku splatnou dne 24. 9. 2019 a dne 15. 11. 2019 částku 3 219 Kč na splátku splatnou dne 24. 10. 2019. Splátka č. 5 splatná dne 24. 8. 2019 byla odložena. Žalovaný tak na splátkách zaplatil celkem 19 314 Kč, přičemž žádná další splátka nebyla žalovaným zaplacena.

8. Z dopisu ze dne 28. 1. 2020 – oznámení se podává, že žalobkyně informovala žalovaného, že dne 28. 1. 2020 došlo pro jeho prodlení o délce 65 dnů k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy [číslo]; současně žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě částky 48 489 Kč do 10 dnů od data odeslání tohoto oznámení.

9. Z dopisu ze dne 27. 12. 2019 – výzvy k zaplacení, upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru se podává, že žalobkyně informovala žalovaného o prodlení s úhradou splátek úvěru ze smlouvy [číslo] č. 8 a 9. splatných dne 24. 11. 2019 a 24. 12. 2019 a upozornila žalovaného na možnost zesplatnění celého úvěru.

10. Z dopisu ze dne 24. 1. 2020 – výzvy k zaplacení, upozornění na možnost zesplatnění celého úvěru se podává, že žalobkyně informovala žalovaného o prodlení s úhradou splátek úvěru ze smlouvy [číslo] č. 8, 9. a 10. splatných dne 24. 11. 2019, 24. 12. 2019 a 24. 1. 2020 a upozornila žalovaného na možnost zesplatnění celého úvěru.

11. Z předsmluvního formuláře se podává, že byl vyhotoven dne 26. 3. 2019 k návrhu smlouvy [číslo] tj. k poskytnutí bezúčelového spotřebitelského úvěru a žalovaný jeho převzetí stvrdil svým podpisem.

12. Z hodnocení klienta se podává, že žalovaný dne 26. 3. 2019 žalobkyni ke smlouvě o úvěru číslo: [číslo] sdělil, že jeho příjmy činí z pracovního poměru, jež je sjednán na dobu neurčitou, 19 000 Kč čistého měsíčně, jeho výdaje jsou na splátky (úvěry, zápůjčky, leasing, výživné, hypotéky apod.) 1 800 Kč, výdaje na splátky z jiných úvěrů u žalobkyně činily 2 233 Kč, výdaje na bydlení 1 400 Kč, ostatní výdaje pak činí 100 Kč a životní minimum 3 410 Kč.

13. Z pracovní smlouvy ze dne [datum] se podává, že žalovaný je zaměstnán u [právnická osoba] na dobu neurčitou se mzdou [částka] za hodinu a možností vyplacení až 50 % prémií.

14. Z výplatního lístku za měsíc leden 2019 se podává, že příjem žalovaného za měsíc leden 2019 činil [částka] čistého.

15. Z detailu pohybu ze dne 11. 2. 2019 se podává, že zaměstnavatel žalovaného vyplatil žalovanému na jeho účet dne [datum] mzdu ve výši [částka].

16. Z výplatního lístku za měsíc únor 2019 se podává, že příjem žalovaného za měsíc únor 2019 činil [částka] čistého.

17. Z detailu pohybu ze dne 11. 3. 2019 se podává, že zaměstnavatel žalovaného vyplatil žalovanému na jeho účet dne [datum] mzdu ve výši [částka].

18. Z prohlášení klientů, informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru se podává, že žalovaný vůči žalobkyni prohlásila mimo jiné, že nemá splatné dluhy vůči jakékoli třetí osobě či státu, pokud v dohodě o konsolidaci nebude stanoveno jinak, nebyla proti němu podána jakákoli žaloba a ani si není vědom důvodů, pro které by se tak mohlo stát, není vůči němu vydán exekuční titul na peněžité plnění, není proti němu vedeno exekuční řízení či řízení o výkon rozhodnutí a není účastníkem dohod či ujednání, jejichž plnění by bylo v rozporu s plněním závazků podle smlouvy [číslo].

19. Z dokladu o vyplacení úvěru – otisku dat z elektronického výpisu při pohybu na účtu se podává, že z účtu č. [bankovní účet] byla na účet č. [bankovní účet] poskytnuta platba [částka] s variabilním symbolem [číslo] a s identifikací transakce [příjmení].

20. Z výpisu záznamů z registru [příjmení] pro žalovaného ze dne [datum] se podává, že pole o počtu dlužných splátek není vyplněno.

21. Z výpisu (první strany) z nebankovního registru klientských informací ([anonymizováno]) ze dne [datum] se podává, že hodnota CBS skóre žalovaného v systému činila 223 a žalovaný tak spadal do kategorie I., což v tomto případě znamená nízké body do interního Score Card, vyšší riziko poskytnutí úvěru s tím, že úvěr je výrazně limitován výší vyplacené částky a případně zamítán.

22. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu se podává, že žalobkyně je od [datum] registrována jako [anonymizováno] poskytovatel spotřebitelského úvěru, konkrétně poskytovatel spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení podle zákona č. 257/20196 Sb., o spotřebitelském úvěru.

23. Z listiny – číslo žádosti/smlouvy: [číslo] ze dne [datum], jejíž součástí je kopie občanského průkazu žalovaného se podává, žalovaný podpisem listiny udělil souhlas s pořízením kopie občanského průkazu, platnost občanského průkazu byla do [datum] a bydliště žalovaného bylo na adrese [adresa] (tj. [anonymizována dvě slova]).

24. Z karty klienta číslo smlouvy [číslo] ([číslo]) se podává, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 26. 9. 2018 další úvěr ve výši 30 000 Kč. Splátka č. 11 splatná dne 18. 8. 2019 byla odložena. Žalovaný řádně zaplatil splátku splatnou dne 18. 1. 2020, poté žádnou další splátku již neuhradil.

25. Z čestného prohlášení se podává, že dne 25. 1. 2019 žalobkyně prohlásila, že došlo k vygenerování a k odeslání přiložených dokumentů formou obyčejného psaní prostřednictvím hybridní pošty, tj. služby [anonymizována dvě slova]

26. Z dopisu ze dne 19. 8. 2020 – předžalobní výzvy spolu s podacím archem ze dne [datum] se podává, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 48 489 Kč ze smlouvy [číslo] [částka s příslušenstvím] do 15 dnů od data odeslání oznámení (do 15 dnů od 20. 8. 2020, tj. do 4. 9. 2020), a pro případ neuhrazení pohledávky jej informovala, že je připravena vymáhat své pohledávky v soudním řízení a následném exekučním řízení.

27. Z návrhu na vydání EPR (nyní vedeného u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. [spisová značka]) se podává, že žalovaný na základě smlouvy o revolvingovém úvěru uzavřené dne 19. 7. 2018 čerpal od [právnická osoba] [příjmení] [anonymizována dvě slova]. úvěr ve výši 61 909 Kč.

28. Z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 20. 10. 2020, č. j. [číslo jednací], se podává, že nárok žalobkyně proti žalovanému z dříve uzavřené smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum] byl soudem posouzen jako nárok z bezdůvodného obohacení, neboť žalobkyně náležitě neprověřila schopnost žalovaného splácet úvěr, a žalovaný se ocitl rovněž v prodlení s úhradou splátek z této smlouvy.

29. Z vyjádření znalce k problematice úročení pohledávek ze dne 25. 10. 2018 včetně přílohy č. 1, listiny [anonymizováno] soud nezjistil pro věc žádné relevantní skutečnosti.

30. Právně soud věc podřadil pod ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 23. 4. 2020 (dále jen„ zákon č. 257/2016 Sb.“).

31. V souladu s § 9 odst. 2 občanského zákoníku užití ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru jako lex specialis má přednost před užitím ustanovení občanského zákoníku.

32. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odstavec 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy (odstavec 2).

33. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

34. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

35. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

36. Podle § 2991 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odstavec 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám (odstavec 2).

37. Účastníci řízení uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku, když žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému částku do výše 40 000 Kč a žalovaný se zavázal žalobkyni tuto částku ve splátkách vrátit a zaplatit sjednané úroky.

38. Soud se pak nejprve zabýval otázkou, zda tato smlouva byla uzavřena platně. V souladu s § 86 a § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. a recentní judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu České republiky (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018) se zabýval tím, zda úvěrující jako podnikatel (§ 421 odst. 1 občanského zákoníku) při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného jakožto spotřebitele (§ 419 občanského zákoníku) plánovaný úvěr splatit. Dle závěrů citovaných rozhodnutí„ neprověří-li věřitel dlužníka dostatečně nebo poskytne-li dlužníkovi úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva neplatná“. Tyto závěry jsou přitom dle citovaného rozhodnutí platné při výkladu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, účinného do 30. 11. 2016, tak podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Platí, že„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit)“. Žalobkyně v řízení neprokázala, že by této své zákonné povinnosti výše popsaným způsobem dostála. Přitom již z výpisu z nebankovního registru klientských informací ([anonymizováno]) muselo být žalobkyni zřejmé, že žalovaný v tomto systému dosahuje pouze skóre 223 v nejnižší možné kategorii pro poskytnutí úvěru, což mělo vést žalobkyni ke zvážení poskytnutí úvěru žalovanému a obezřetnosti. Žalobkyně však v posuzovaném případě nijak aktivně neověřovala žalovaným tvrzené výdaje ani si je nenechala žalovaným doložit, když pouze pasivně vycházela z údajů žalovaným tvrzených, a to přesto, že žalovaným uvedené výdaje na bydlení ve výši 1 400 Kč a ostatní výdaje např. na dopravu a záliby ve výši 100 Kč reálným (obvyklým) výdajům samostatně žijící osoby zjevně neodpovídají. Žalovaný pak také uvedl, že splácí další pohledávky z úvěrů ve výši 1 800 Kč subjektům odlišným od žalobkyně. Ani tyto výdaje žalovaného a skutečnost, zda žalovaným uvedená částka odpovídá reálným výdajům žalovaného na splátky úvěrů třetích subjektů, ale žalobkyně opět nijak aktivně neprověřila. Tvrzení žalobkyně, že žalovaný na jí poskytnutý úvěr řádně splácel, a proto nebylo nutné pochybovat o jeho schopnosti splácet, nelze považovat za dostačující, neboť žalovaný splatil pouze několik prvních splátek úvěru a opakovaně se zadlužoval (i u žalobkyně samé), jak bylo zjištěno z provedeného dokazování, přičemž získané částky z nových úvěrů mohly být použity žalovaným na (částečnou) úhradu jeho dříve splatných závazků. Konečně sám žalovaný již dne 2. 8. 2019, tj. krátce (v řádu několika měsíců) po uzavření předmětné smlouvy sdělil žalobkyni, že má finanční problémy a požádal o odklad splátek. S ohledem na výše uvedené skutečnosti je nutno učinit závěr, že žalobkyně se chovala nezodpovědně, pokud žalovanému za jí zjištěných okolností - zejména z registru [anonymizováno] - bez ověření dalších údajů žalovanému úvěr poskytla. Žalobkyně pak v řízení neprokázala, přes poučení soudem v rámci přípravy řízení (viz usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 12. 2020, č. j. 41 C 191/2020-48) a podle § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“) u jednání soudu, že by dostála své odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách. Proto je úvěrová smlouva jako spotřebitelská smlouva (§ 1810 a násl. občanského zákoníku), neboť odporuje § 580 odst. 1 občanského zákoníku, neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud ex lege v souladu s § 588 občanského zákoníku (srov. rozsudek Soudního dvora ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 v řízení OPR-Finance s.r.o. proti GK). V podstatě ke shodným závěrům dospěl také Okresní soud ve Zlíně ve věci vedené pod sp. zn. [spisová značka] vztahující se k nároku žalobkyně na zaplacení ze smlouvy o úvěru, která předcházela smlouvě o úvěru, která je předmětem tohoto řízení.

39. Rozhoduje-li však soud o nároku na peněžité plnění, který vychází ze skutkových tvrzení, jež umožňují posoudit uplatněný nárok po právní stránce i podle jiných norem, než jak je žalobkyní navrhováno, popř. dovolují-li výsledky provedeného dokazování podřadit uplatněný nárok pod jiné hmotněprávní ustanovení, než jakého se žalobkyně dovolává, je povinností soudu takto nárok posoudit, a to bez ohledu, zda je v žalobě právní důvod požadovaného plnění uveden či nikoliv (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 23. 1. 2002, sp. zn. 25 Cdo 643/2000). Lze-li na základě zjištěného skutkového stavu žalobkyni přiznat plnění, kterého se domáhá, byť z jiného právního důvodu, než jak žalobkyně svůj nárok po právní stránce kvalifikovala, soud nemůže žalobu zamítnout, nýbrž musí žalobkyni plnění přiznat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 25 Cdo 1934/2001, uveřejněný pod číslem 78/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). V úvahu v daném případě přichází posouzení nároku z titulu vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 a násl. občanského zákoníku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 12. 2015, sp. zn. 31 Cdo 2307/2013). K otázce posouzení nároku žalobkyně z titulu vydání bezdůvodného obohacení soud uvádí, že bezdůvodné obohacení je chápáno jako závazek, z něhož vzniká tomu, kdo se obohatil, povinnost vydat to, o co se bezdůvodně obohatil, a právo toho, na jehož úkor k obohacení došlo, požadovat vydání toho, oč se povinný obohatil. Plnění bez právního důvodu je jednou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení spočívající v tom, že mezi zúčastněnými osobami chybí právní vztah, který by zakládal právní nárok na předmětné plnění; o obohacení jde tehdy, dostalo-li se takovým plněním majetkové hodnoty tomu, komu bylo plněno, takže v jeho majetku došlo buď ke zvýšení aktiv, anebo ke snížení pasiv, případně se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo. V poměrech dané věci je nutno konstatovat, že mezi žalobkyní a žalovaným absentuje ex tunc obligační vztah (viz bod 38. rozsudku), pročež není možno přiznat žalobkyni nároky uplatněné z tohoto obligačního vztahu. V řízení však bylo prokázáno, že žalobkyně poskytla žalovanému bezhotovostním převodem z předmětného neplatného obligačního vztahu částku 40 000 Kč, z níž žalovaný uhradil 19 314 Kč. Pročež je žalovaný povinen vrátit žalobkyni z důvodu plnění bez právního důvodu částku 20 686 Kč (40 000 – 19 314).

40. Splatnost povinnosti k vrácení toho, co bylo plněno bez právního důvodu (bezdůvodného obohacení), není stanovena zákonem a ani nevyplývá ze smlouvy, resp. dohody účastníků, nastává tedy podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku k výzvě žalobkyně. K uplatněnému příslušenství pohledávky (§ 513 občanského zákoníku) – zákonnému úroku z prodlení soud uvádí, že žalovaný se dostal do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení nejpozději k výzvě žalobkyně učiněné v žalobě, která byla doručena žalovanému dne 18. 12. 2020, když předžalobní výzva žalobkyně ani jiná výzva k úhradě dluhu se prokazatelně do dispozice žalovaného nedostala a je tak ve vztahu k nim vyloučeno užití § 573 občanského zákoníku (tzv. teorie dojití, k tomu srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. III. ÚS 1660/19). Lhůta k zaplacení do 31. 12. 2020, vzhledem k výši předmětné pohledávky, se pak jeví lhůtou, kdy žalovaný mohl plnit bez zbytečného odkladu podle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku. Pokud žalovaný dluh nesplnil v uvedené lhůtě, ocitl se dne 1. 1. 2021 v prodlení se zaplacením podle § 1968 věty první občanského zákoníku. Podle § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších předpisů, je pak žalovaný povinen od 1. 1. 2021 do zaplacení zaplatit žalobkyni z této částky též úrok z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně.

41. Soud dodává obiter dicta, že u předchozích výzev žalobkyně, nebylo žalobkyní tvrzeno a prokázáno, že by se tyto dostaly do dispoziční sféry žalovaného (tzv. teorie dojití, k tomu srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 25. 6. 2019, sp. zn. III. ÚS 1660/19), a je tak u nich též vyloučena domněnka doby dojití ve smyslu ustanovení § 573 občanského zákoníku. K uvedenému soud pouze podotýká, že žalobkyně byla k tvrzení a prokázání skutečnosti, kdy se (jiná) výzva žalobkyně dostala do dispozice žalovaného, soudem vyzvána nejen v rámci přípravy řízení (viz usnesení Okresního soudu ve Zlíně ze dne 7. 12. 2020, č. j. 41 C 191/2020-48) ale i postupem podle § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. u jednání soudu dne 18. 1. 2021, na tyto výzvy však žalobkyně ničeho relevantního neuvedla.

42. Vzhledem k výše uvedeným závěrům pak soud žalobě vyhověl co do částky 20 686 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 686 Kč od 1. 1. 2021 do zaplacení a ve zbylé části žalobu jako nedůvodnou zamítl.

43. O právu účastníků na náhradu nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Jelikož měl žalovaný ve věci převažující úspěch (výrok II. rozsudku) ve vztahu k úspěchu žalobkyně (výrok I. rozsudku), náleželo by mu vůči žalobkyni právo na poměrnou náhradu nákladů řízení. Žalovanému dle obsahu spisového materiálu ale v řízení žádné náklady nevznikly, pročež soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

44. Podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jsou povinnosti v rozsudku uložené splatné v obecné pariční lhůtě, když za řízení nevyšly najevo okolnosti případu nebo důvody na straně účastníků, pro které by bylo namístě stanovit lhůtu plnění jinou (§ 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř.).

Poučení