41 C 212/2019 - 335

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Hanou Marsovou ve věci žalobce: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] proti žalovaným:

1. Česká republika - [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] identifikační číslo [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 0/2]

2. Česká republika - [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] identifikační číslo [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Adresa zainteresované osoby 0/1] o zaplacení částky 295 768 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. První žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, aby první žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. První žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žaloba, aby druhá žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku [částka] s úrokem z prodlení z částky [částka] ve výši 10 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

V. Druhé žalované se náhrada nákladů řízení vůči žalobci nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobce došlou soudu dne [datum] se podanou žalobou domáhal na žalované České republice - zastoupené [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a žalované České republice - [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla takto označeným žalovaným uložena povinnost zaplatit žalobci částku [částka] s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku, když 30 dnem od doručení žaloby žalované je den [datum]. Žaloba byla odůvodněna tak, že [právnická osoba] jako právní předchůdce [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] po nabídkovém řízení uzavřel [datum] s žalobcem kupní smlouvy č. [hodnota], kterou žalobci prodal pozemek parcelní číslo [hodnota], orná půda, v katastrálním území [adresa] – město (dále jen „předmětný pozemek“), kdy [právnická osoba] prohlásil v čl. VII odst. 1 kupní smlouvy, že mu není známa žádná skutečnost, která by bránila uzavření smlouvy, v čl. IV. odst. 1 prohlásil, že v souladu s § 2 zákona č. 95/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů pověřil převoditelnost převáděného pozemku a prohlašuje, že tento pozemek není vyloučen z převodu podle § 2 zákona č. 95/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve vkladovém řízení rovněž [právnická osoba] prohlásil, že převoditelnost pozemku prověřil a ten není z převodu vyloučen. K žádosti [právnická osoba] ze dne [datum] o sdělení, zda předmětný pozemek není dle ust. § 2 odst. 2 zákona č. 95/1999 Sb., zda po [datum] pozemek nepřešel nebo nebyl převeden do vlastnictví státu z vlastnictví církve, náboženské společnosti, řádu nebo kongregace či zda pozemek nebyl k [datum] ve vlastnictví obce, Katastrální úřad pro [Anonymizováno] [Anonymizováno] dopisem ze dne [datum] sdělil, že pozemek nebyl podle podkladů katastru nemovitostí a předchozích evidencí majetkem církve, náboženské společnosti, řádu nebo kongregace a nebyl podle podkladů katastru nemovitostí a předchozích evidencí majetkem žádné obce. Následně k žalobě Římskokatolické farnosti [adresa] ze dne [datum] bylo vedeno řízení před Okresním soudem v [jméno FO] vůči České republice – [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] a žalobci v postavení žalovaných ve smyslu ust. § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., v němž bylo rozsudkem ze dne [datum], č.j. [spisová značka] určeno, že žalovaný Česká republika – [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] je vlastníkem pozemku č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] o výměře 14 712 m, orná půda, v katastrálním území [adresa] – město, jak je tento pozemek vyznačen v geometrickém plánu č. [hodnota]-200/2015 vyhotoveném [tituly před jménem] [jméno FO], úředně oprávněnou zemědělskou inženýrkou, pro rozdělení pozemku parc. č. [hodnota], kterýžto geometrický plán je nedílnou součástí uvedeného rozsudku, neboť shledal kupní smlouvu uzavřenou se žalobcem dne [datum] absolutně neplatnou podle § 39 občanského zákoníku pro rozpor s blokačním ustanovením § 29 zákona o půdě, k dovolání žalobce byl Krajským soudem v [adresa] rozsudkem ze dne [datum], č.j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum], uvedený rozsudek soudu I. stupně potvrzen a dovolání podané žalobcem bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka], odmítnuto. V rámci církevních restitucí následně Česká republika – [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] uvedený pozemek parc. č. [Anonymizováno]/4 vydal Římskokatolické farnosti [adresa], který je současným vlastníkem tohoto pozemku. Česká republika – [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] následně vydala žalobci zpět část kupní ceny dle kupní smlouvy ze dne [datum] ve výši [částka]. Žalobce s výsledkem řízení sp. zn. [spisová značka] i nadále nesouhlasí a v něm vydaná shora uvedená rozhodnutí napadl ústavní stížností. Žalobce má za to, že Státní pozemkový úřad a Katastrální úřad mu způsobili škodu, neboť přivodili neplatnost kupní smlouvy, neboť nebyli oprávněným převodcem předmětného pozemku, nesplnili svou povinnost prověřit převoditelnost pozemku a tuto nesprávně vyhodnotili tak, že pozemek nebyl majetkem církve a je převoditelný. Žalobci tak vznikla škoda, konkrétně : žalobcem zaplacený soudní poplatek za řízení ve výši [částka] podle usnesení Okresního soudu v [jméno FO] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], žalobcem zaplacený soudní poplatek za odvolací řízení ve výši [částka] vedené Krajským soudem v [adresa], sp. zn. [spisová značka], žalobcem zaplacený soudní poplatek za dovolání ve výši [částka] podle usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], č.j. [spisová značka], žalobcem zaplacený soudní poplatek za dovolání ve výši [částka] podle usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], č.j. [spisová značka], žalobcem zaplacené náklady řízení ve prospěch zástupce dle usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], č.j. [spisová značka] ve výši [částka], ušlý zisk představující rozdíl mezi tržní hodnotou pozemku parc. č. [Anonymizováno]/4 a částkou [částka], kterou žalovaná žalobci vrátila, ke dni [datum], tj. částka [částka], když ke dni [datum] činila tržní hodnota pozemku parc. č. [Anonymizováno]/4 částku [částka]. Z vyjádření žalobce při jednání konaném [datum] před soudem plyne, že se nadále na požadovaném ušlém zisku domáhá na žalované zaplacení částky [částka], avšak žalobu nevzal ani zčásti zpět, čímž odstranil pochybnosti plynoucí z jeho podání ze dne [datum] (viz přepis záznamu z jednání).

2. První žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Na uzavření předmětné smlouvy kupní nelze aplikovat zákon č. 82/1998 Sb., neboť při jejím uzavření žalobce a stát vystupovaly jako rovnocenné subjekty. Pouze lustraci převoditelnosti pozemku parc. č. [hodnota] lze kvalifikovat jako úřední postup ,, na nějž zákon č. 82/1998 SB. dopadá (sp. zn. [spisová značka]). Žalovaná vznesla námitku promlčení žalobou uplatněného nároku na zaplacení ušlého zisku. Žalovaná rovněž namítla absenci předběžného uplatnění nároku uplatněného žalobou ve smyslu u příslušného úřadu dle zák. č. 82/1998 Sb. S ohledem k ust. § 31 odst. 1 a 2 OdškZ se žalobce nemůže domáhat požadované náhrady nákladů řízení, neboť mohl jejich náhradu požadovat v řízení vedeném pod sp. zn. [spisová značka]. Náklady na dovolací řízení nebyly vynaloženy účelně, neboť dovolání bylo odmítnuto pro nepřípustnost, když bylo podáno proti usnesení, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřesahujícím [částka]. Následně žalovaná též uvedla, že ze strany státu nedošlo při uzavírání smlouvy č. [hodnota] k žádnému porušení zákonných povinností, neboť [právnická osoba] učinil veškeré možné kroky k prověření převoditelnosti pozemku č. [hodnota] v k. ú. [adresa] – město, přičemž ke dni provedení lustrace převoditelnosti i ke dni uzavření smlouvy č. [hodnota] byl jako historický majetek církví chápán ten, který byl v jejich vlastnictví v den [datum], a tedy případné pozdější nabytí předmětného majetku církví nebylo třeba prověřovat. Postup všech zúčastněných subjektů na straně státu byl tedy v souladu se zákonem. [právnická osoba] před uzavřením smlouvy č. [hodnota] učinil veškeré možné kroky ke zjištění zákonných překážek převodu pozemku, a to s ohledem na nedostatečnost a obtížnou dostupnost historických listinných podkladů i nedostatečnost personálních kapacit. Žalovaná namítla, že lustraci převoditelnosti v případě žalobce nebyla úředním postupem, tím by byla pouze lustrace při převodu nemovitostí v rámci restitucí.

3. První žalovaná podala podrobný přehled vývoje zápisu nynějšího pozemku parc. č. [Anonymizováno]/4 v k. ú. [adresa] – město v nemovitostní evidenci (počínaje pozemkovou knihou). Pozemek parc. č. [Anonymizováno]/4 v k. ú. [adresa] – město se do vlastnictví církve ([Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno]. [Anonymizováno] v [Anonymizováno]) dostal přídělem v roce 1950. Nelze zjistit, z jakých důvodů nebyl proveden zápis pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] – město na list vlastnictví Katolického farního kostela v [Anonymizováno] při komplexním zakládání vlastnických vztahů v evidenci nemovitostí, které proběhlo v k. ú. [adresa] v roce 1986. Tehdejší Středisko [Anonymizováno] [jméno FO] však nebylo orgánem státu, ale pouze organizační složkou národního podniku [právnická osoba] (podle ustanovení § 47 hospodářského zákoníku, ve znění platném do [datum], „Státní hospodářské organizace neodpovídají za závazky státu ani za závazky jiných státních organizací. Stát neodpovídá za závazky státních hospodářských organizací...“.) Katastrální úřad pro Moravskoslezský kraj při provedení lustrace převoditelnosti pozemku č. [hodnota] v k. ú. [adresa] – město nepochybil, když přípisem ze dne [datum] sdělil tehdejšímu [právnická osoba], že pozemek podle podkladů katastru nemovitostí nebyl majetkem církve, náboženské společnosti, řádu nebo kongregace, neboť katastrální úřad prověřoval případné vlastnictví církve ke dni [datum], a to s ohledem na ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 95/1999 Sb. („Příslušný katastrální úřad na žádost [právnická osoba] ověří do 30 dnů ve své evidenci, že pozemky po 25. únoru 1948 nepřešly ani nebyly převedeny do vlastnictví státu z vlastnictví církve, náboženské společnosti, řádu nebo kongregace nebo že ke dni [datum] nebyly ve vlastnictví obcí. Pokud ověřovaná nemovitost nebyla k uvedenému datu evidována ve vlastnictví církve (což v tomto případě nebyla), bylo vystaveno negativní potvrzení. Prověřování, zda se církevní subjekt nestal vlastníkem pozemku později, nebylo reálné pro nedostatek podkladů i personálních kapacit. Církve byly po roce 1948 nabyvateli (a zejména pak přídělci) pozemků naprosto ojediněle. Od roku 1951 až do komplexního založení právních vztahů v evidenci nemovitostí (v daném případě až do roku 1986) nadto nebyla žádná komplexní a systematická evidence práv k nemovitostem vedena. Prověřování vývoje vlastnických vztahů k zemědělským pozemkům v tomto období katastrálními úřady na základě četných žádostí tehdejšího [právnická osoba] bylo prakticky nerealizovatelné pro nedostatek podkladů i kapacit. Katastrální úřad pro Moravskoslezský kraj (katastrální pracoviště [jméno FO]) se tak sdělením ze dne [datum] nesprávného úředního postupu podle OdpŠk nedopustil, protože až do přijetí zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi (který tzv. rozhodnou dobu vymezil jako období od [datum] do [datum]), byl za historický majetek církví, tj. „majetek, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské řády a kongregace“ (podle ustanovení § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v příslušném znění) považován majetek vlastněný těmito subjekty ke dni [datum], který později přešel nebo byl převeden na stát (to mj. plyne i z usnesení Ústavního soudu ve věci žalobce ze dne 16. ledna sp. zn. I. ÚS 2332/18, bod 28, podle něhož sporný pozemek nenaplňuje obecné chápání „historického majetku církví“, avšak ex lege, po nabytí účinnosti zákona č. 428/2012 Sb., se jím přesto stal: „Přestože se v posuzovaném případě nejedná o historický církevní majetek, tedy majetek, který by byl ve vlastnictví oprávněných osob dlouhodobě, ale o majetek, který oprávněná osoba nabyla až po roce 1948, a tedy nejde o majetek, ke kterému by měla jakékoli historické pouto, je tato okolnost nevýznamná. Podle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi se jedná o původní majetek, který v rozhodném období byl ve vlastnictví oprávněné osoby…“). Lustrace převoditelnosti pozemku není úředním postupem (na který by dopadal zákon č. 82/1998 Sb.) vždy, ale pouze při převodech restituovaných nemovitostí oprávněným osobám či jejich právním nástupcům (dle zákona č. 95/1999 Sb.). V případě žalobce se však nejednalo o uspokojování restitučních nároků, nýbrž o čistě soukromoprávní vztah (prodej pozemku podle ustanovení § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 95/1999 Sb., v příslušném znění), lustrace převoditelnosti pozemku tedy dle ČÚZK nebyla úředním postupem. Zákon č. 82/1998 Sb. se na postup státu při prodeji předmětného pozemku žalobci neuplatní, neboť stát zde nevystupoval vrchnostensky, nýbrž šlo o čistě soukromoprávní vztah, což plyne z již ustálené a četné judikatury.

4. První žalovaná dále v závěru řízení uvedla, že má za to, že nebyly splněny předpoklady pro závěr o odpovědnosti státu za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem, tedy že katastrální úřad se nedopustil nesprávného úředního postupu, neboť lustraci pozemku v daném případě provedl v souladu s ust. § 2 odst. 3 zákona o prodeji státní půdy, když ověřil vlastnické vztahy k pozemku ke dni [datum], k němuž nebylo vlastnické právo zapsáno ve prospěch církevní osoby. V daném případě nadto státu nevystupoval při převodu pozemku žalobci v postavení státního orgánu, nýbrž se jednalo o převod majetku ze strany [právnická osoba] dle občanskoprávních předpisů v režimu zákona č. zákona č. 95/1999 Sb. ve znění platném a účinném ke dni uzavření kupní smlouvy mezi žalobcem a [právnická osoba] [datum], pročež [právnická osoba] byl povinen postupovat ve smyslu ust. § 15 odst. 1 tohoto zákona.

5. Druhá žalovaná navrhla zamítnutí žaloby vůči ní pro nedostatek pasivní věcné legitimace na její straně.

6. Ústavní stížnost žalobce ve věci vedené Okresním soudem v [jméno FO] pod sp. zn. [spisová značka], byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu České republiky ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2332/18.

7. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum], byl zrušen rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka] a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [spisová značka], které nabylo právní moc i dne [datum] byl rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka] zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení s tím, že soud I. stupně pochybil, pokud jednal na straně žalované pouze se státem zastoupeným českým úřadem zeměměřičským a katastrálním a nezabýval se věcí z hlediska možného posouzení nároku z titulu porušení povinností žalované jakožto soukromoprávního subjektu při uzavírání kupní smlouvy ze dne [datum].

8. Soud provedl dokazování listinnými důkazy, vzal za svá skutková zjištění nesporná tvrzení účastníků a takto zjistil a vzal za prokázaný tento rozhodný skutkový stav : Mezi účastníky není sporu o tom, že [právnická osoba] jako právní předchůdce České republiky - Státního pozemkového úřadu po nabídkovém řízení uzavřel [datum] s žalobcem kupní smlouvu č. [hodnota] (viz též tato kupní smlouva), kterou žalobci ve smyslu ust. § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, převedl do vlastnictví pozemek parcelní číslo [hodnota], orná půda, v katastrálním území [adresa] – město (dále jen „předmětný pozemek“), který byl ke dni uzavření smlouvy evidován v katastru nemovitostí jako pozemek ve vlastnictví České republiky a ve správě [právnická osoba] (viz výpis z katastru k [datum]), přičemž [právnická osoba] prohlásil v čl. VII odst. 1 kupní smlouvy, že mu není známa žádná skutečnost, která by bránila uzavření smlouvy, v čl. IV. odst. 1 prohlásil, že v souladu s § 2 zákona č. 95/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů pověřil převoditelnost převáděného pozemku a prohlašuje, že tento pozemek není vyloučen z převodu podle § 2 zákona č. 95/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. K žádosti [právnická osoba] ze dne [datum] o sdělení, zda shora uvedený pozemek po [datum] pozemek nepřešel nebo nebyl převeden do vlastnictví státu z vlastnictví církve, náboženské společnosti, řádu nebo kongregace či zda pozemek nebyl k [datum] ve vlastnictví obce, Katastrální úřad pro Moravskoslezský kraj sdělením ze dne [datum] [právnická osoba] k jeho Oznámení o zamýšleném převodu a žádosti ze dne [datum], č.j. PFCR 266150/2011/171/JM/[Anonymizováno]/107 sdělil, že pozemek nebyl podle podkladů katastru nemovitostí a předchozích evidencí majetkem církve, náboženské společnosti, řádu nebo kongregace a nebyl podle podkladů katastru nemovitostí a předchozích evidencí majetkem žádné obce a že po [datum] nepřešel ani nebyl převeden do vlastnictví státu z vlastnictví církve, náboženské společnosti, řádu nebo kongregace, ani nebyl ke dni [datum] ve vlastnictví obce. Není rovněž sporu o tom a toto bylo zjištěno rovněž ze spisu vedeného Okresním soudem v [jméno FO] pod sp. zn. [spisová značka], že k žalobě Římskokatolické farnosti [adresa] ze dne [datum] bylo vedeno řízení před Okresním soudem v [jméno FO] vůči České republice – Státnímu pozemkovému úřadu a žalobci v postavení žalovaných ve smyslu ust. § 18 odst. 1 zákona č. 428/2012 Sb., v němž bylo rozsudkem ze dne [datum], č.j. [spisová značka] určeno, že žalovaná Česká republika – Státní pozemkový úřad je vlastníkem pozemku č. [Anonymizováno]/4 o výměře 14 712 m, orná půda, v katastrálním území [adresa] – město, jak je tento pozemek vyznačen v geometrickém plánu č. [hodnota]-200/2015 vyhotoveném [tituly před jménem] [jméno FO], úředně oprávněnou zemědělskou inženýrkou, pro rozdělení pozemku parc. č. [hodnota], kterýžto geometrický plán je nedílnou součástí uvedeného rozsudku, neboť shledal kupní smlouvu uzavřenou se žalobcem dne [datum] absolutně neplatnou podle § 39 občanského zákoníku pro rozpor s blokačním ustanovením § 29 zákona o půdě. Soud v tamním řízení dospěl k závěru a toto zjistil i soud zdejší, že žalobce Římskokatolická farnost [adresa], resp. jeho právní předchůdce, nabyl pozemek, jehož se týká spor účastníků v nyní projednávané věci, přídělem podle listiny o přídělu ze dne [datum], č.j. 55888/50-II/2, následně však došlo, jak plyne ze zprávy Katastrálního úřadu Moravskoslezský kraj ze dne [datum], k chybnému zápisu ve věci vlastnictví předmětného pozemku v operátech katastru nemovitostí, resp. ač vlastnictví k předmětnému pozemku bylo v roce 1986 zapsáno v rámci etapy komplexního zakládání nemovitostí v [Anonymizováno] v roce 1986, neuvedením příslušného kódu vlastnictví celého pozemku parcely č. [hodnota] bylo zapsáno ve prospěch státu, resp. Státního statku v [Anonymizováno] a v roce 2007 na základě ohlášení vzniku správy PF ČR ze dne [datum] byl zapsán pozemek do správy nemovitostí ve vlastnictví státu ve prospěch [právnická osoba] ČR, kdy pozemek KN č. [hodnota] byl tvořen parcelami PK š. 1189, č. 1190/1 a č. 1190/2 (viz též přídělová listina ze dne [datum], č.j., 55-888/50-II/2, listina seznam přídělů). K dovolání žalobce byl Krajským soudem v [adresa] rozsudkem ze dne [datum], č.j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum], uvedený rozsudek soudu I. stupně potvrzen a dovolání podané žalobcem bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka], odmítnuto. Ze znaleckého posudku č.54G -6/2016 (byl vyžádán v uvedeném řízení Okresním soudem v [jméno FO]) bylo zjištěno a prokázáno, že práce při určování výměr přídělů nebyly často prováděny odborně a docházelo k pochybení, v rámci církevních restitucí následně Česká republika – Státní pozemkový úřad uvedený pozemek parc. č. [Anonymizováno]/4 vydal Římskokatolické farnosti [adresa], který je současným vlastníkem tohoto pozemku. Česká republika – Státní pozemkový úřad následně vydala žalobci zpět část kupní ceny dle kupní smlouvy ze dne [datum] ve výši [částka]. Dále bylo zjištěno a prokázáno, že pozemek parc. č. [Anonymizováno]/4 v k. ú. [adresa] – město se do vlastnictví církve - Katolického farního kostela sv. [Anonymizováno] v [Anonymizováno] - dostal přídělem v roce 1950, zápis pozemku parc. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] – město však nebyl na list vlastnictví Katolického farního kostela v [Anonymizováno] při komplexním zakládání vlastnických vztahů v evidenci nemovitostí, které proběhlo v k. ú. [adresa] v roce 1986, proveden, nadto v daném případě došlo při provádění zápisů a změn v katastru ve výkazu změn k chybě, kdy nebyl uveden kód č. [hodnota], který znamenal, že správa nemovitostí a právo hospodaření náleží státu pouze k části pozemku (2517/4, kterou přídělem nabyla církev) – viz geometrický plán č. [hodnota]-200/2015 a znalecký posudek č. 54G-6/2016 [tituly před jménem] [jméno FO], znalce z oboru geodézie a kartografie. Ze zprávy Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj ze dne [datum] bylo zjištěno a prokázáno, že na katastrálním pracovišti nejsou uloženy nabývací doklady, které by dokumentovaly právní osud pozemku parcely pozemkového katastru č. [hodnota] v k.ú, [adresa] – Horní předměstí. Z obsahu shora uvedeného spisu sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno a prokázáno, že žalobci byl vyměřen soudní poplatek za žalobu ve výši [částka] podle usnesení Okresního soudu v [jméno FO] ze dne [datum], čj. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum] (ze spisu neplyne, že by došlo k jeho úhradě), dne [datum] soudní poplatek ve výši [částka] za odvolání proti rozsudku Okresního soudu v [jméno FO] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], a to podle usnesení ze dne [datum], č.j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum] (viz úhrada [datum] kolkovými známkami č.l. 293 spisu sp. zn. [spisová značka]), dále dne [datum] (viz doklad o úhradě č.l. 329) soudní poplatek ve výši [částka] podle usnesení ze dne [datum], č.j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum], za dovolání proti rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], který nabyl právní moci dne [datum], kdy byl také doručen žalobci panu [jméno FO], a dne [datum] (viz doklad o úhradě č.l. 341 spisu) [částka] podle usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne [datum], č.j. [spisová značka], za dovolání proti usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], které nabylo právní moci [datum] a kterým mu bylo uloženo zaplatit soudní poplatek za žalobu, přičemž toto dovolání bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum], pro nepřípustnost podle § 238 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a dále že usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], č.j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum], bylo žalobci uloženo zaplatit náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši [částka] protistraně, Římskokatolické farnosti [adresa], přičemž tímto usnesením bylo odmítnuto dovolání žalobce proti shora uvedenému rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka] pro nepřípustnost podle § 243c odst. 1 o.s.ř. Toto rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne [datum] prostřednictvím jeho právní zástupkyně (viz doručenka u č.l. 348 tamního spisu). (viz též sdělení Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště [jméno FO] ze dne [datum] adresované žalobci, výpis z pozemkové knihy, žalovanou předložené a k důkazu provedené kopie zápisů z pozemkové knihy). Znaleckým posudkem č. [hodnota]-13/2022 ze dne [datum] zpracovaným znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], znalcem z oboru ekonomika, ceny a odhady nemovitostí, byla určena cena tržní předmětného zemědělského pozemku parc. č. 2517/4 v katastrálním území [adresa]-město ve výši [částka] ke dni [datum] (datum právní moci rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka]).

9. Z dalších provedených důkazů nebylo zjištěno ničeho rozhodného pro posouzení věci, soud se proto těmito důkazy blíže nezabývá a při svém rozhodování z nich nevycházel.

10. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (též jen „OdškZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

11. Podle § 3 odst. 1 písm. a) OdškZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány.

12. Podle § 5 písm. a) OdškZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

13. Podle § 6 odst. 1 OdškZ ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen "úřad").

14. Podle § 6 odst. 2 písm. b) OdškZ úřadem podle odstavce 1 je příslušný úřad, došlo-li ke škodě v odvětví státní správy, jež náleží do jeho působnosti, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí vydanému v odvětví státní správy, jež náleží do působnosti tohoto úřadu.

15. Podle § 7 odst. 1 OdškZ právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

16. Podle § 13 odst. 1 OdškZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle ust. § 13 odst. 2 OdškZ právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

17. Podle § 14 odst. 1 OdškZ se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6. Podle § 14 odst. 2 OdškZ je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

18. Podle § 31 odst. 1 OdškZ náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. Podle § 31 odst. 2 OdškZ náhradu nákladů řízení může poškozený uplatnit jen tehdy, jestliže neměl možnost učinit tak v průběhu řízení na základě procesních předpisů, anebo jestliže mu náhrada nákladů takto již nebyla přiznána. Podle § 31 odst. 3 OdškZ náklady zastoupení jsou součástí nákladů řízení. Zahrnují účelně vynaložené hotové výdaje a odměnu za zastupování. Výše této odměny se určí podle ustanovení zvláštního právního předpisu o mimosmluvní odměně. Podle § 31 odst. 4 OdškZ poškozený nemá právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

19. Podle § 32 odst. 1 věty první OdškZ se nárok na náhradu škody podle tohoto zákona promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá.

20. Podle § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, (dále jen „zákon o půdě“), ve znění platném a účinném ke dni [datum], majetek, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské řády a kongregace, nelze převádět do vlastnictví jiným osobám do přijetí zákonů o tomto majetku.

21. Podle § 420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném do [datum] (dále jen „obč. zák.“) každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Dle ust. § 442 odst. 1 obč. zák. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Podle § 415 obč. zák. je každý povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí.

22. Dne [datum] nabyl účinnosti zákon č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen “zákon o Státním pozemkovém úřadu“), kterým byl zřízen Státní pozemkový úřad jako správní úřad s celostátní působností (§ 1 odst. 1 zák. č. 503/2012 Sb.). Dle ustanovení § 23 téhož zákona byl s účinností od [datum] zrušen zákon ČNR č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, kterým byl tento fond zřízen s účinností od [datum] jako právnická osoba podléhající zápisu do obchodního rejstříku (§ 1 odst. 1 zák. ČNR č. 569/1991 Sb.). Dle ust. § 3 odst. 1 zákona o Státním pozemkovém úřadu vykonává Státní pozemkový úřad působnost podle tohoto zákona a podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (zákon o půdě), zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, ve znění pozdějších předpisů. Dle přechodného ustanovení § 22 zákona o Státním pozemkovém úřadu dnem nabytí účinnosti tohoto zákona vstupuje Česká republika do všech práv a povinností [právnická osoba], včetně práv a povinností z pracovněprávních vztahů a ze správních nebo soudních řízení, jejichž účastníkem byl [právnická osoba], a včetně postavení [právnická osoba] jako povinné osoby podle zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů. K výkonu těchto práv a povinností je příslušný Státní pozemkový úřad.

23. Podle § 1 odst.1 citovaného zákona o Státním pozemkovém fondu je Státní pozemkový úřad podřízen Ministerstvu zemědělství, které je proto organizační složkou příslušnou vystupovat za stát v tomto řízení, kdy v části namítaných jednání orgány státu nevystupovaly v postavení nositele veřejné moci, nýbrž jednalo se o dispozici spadající do soukromoprávní oblasti v podobě prodeje státní půdy (viz usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum], č.j. [spisová značka]).

24. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění platném a účinném ke dni [datum] (dál jen „zákon č. 95/1999 Sb. v rozhodném znění“) tento zákon upravuje a) postup [právnická osoba] při převodu zemědělských pozemků na oprávněné osoby podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o půdě"), - kterým vzniklo právo na jiný pozemek podle § 11 odst. 2 zákona o půdě, - kterým nemohl být vydán pozemek z vlastnictví fyzické osoby, která jej nabyla od státu, neboť tato osoba není osobou povinnou ve smyslu § 5 zákona o půdě, a na fyzické nebo právnické osoby, na něž toto právo přešlo nebo bylo převedeno (dále jen "oprávněné osoby"), b) podmínky převodu zemědělských pozemků na jiné osoby.

25. Podle § 15 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb. v rozhodném znění je [právnická osoba] povinen si ověřit u příslušného katastrálního úřadu, na základě kterých listinných dokladů bylo zapsáno v katastru nemovitostí vlastnické právo státu k zemědělskému pozemku.

26. Soud v prvé řadě konstatuje, jak to již učinil Městský soud v Praze, že na činnost [právnická osoba] ČR při převádění majetku podle § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 95/1999 Sb. nelze aplikovat ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, který ve smyslu ust. § 1 a § 3 tohoto zákona upravuje odpovědnost státu za škodu způsobenou státními orgány, právnickými a fyzickými osobami při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, a orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona při výkonu státní moci a to dle § 5 písm. a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, dle písm. b) nesprávným úředním postupem. Činnost [právnická osoba] ČR při převodu zemědělských pozemků v režimu ust. § 7 odst. 1 písm. c) zákona č. 95/1999 Sb. nebyla výkonem státní správy. Jednalo se o soukromoprávní vztah charakterizovaný rovností subjektů.

27. Soud však dospěl k závěru, že mezi žalobcem a žalovanou zastoupenou Ministerstvem zemědělství nevznikl odpovědnostního vztahu ve smyslu obecné úpravy obsažené v ust. § 415, ani § 420 a násl. obč. zák. Pro závěr o existenci odpovědnostního právního vztahu, z něhož by žalobci vznikl vůči žalobci nárok na náhradu škody ve smyslu ust. § 420 a násl. občanského zákoníku, bylo však nezbytné kumulativní splnění těchto předpokladů : porušení právní povinnosti škůdcem (žalovanou, resp. [právnická osoba] ČR), vzniklá škoda, zavinění škůdce (žalované, resp. [právnická osoba] ČR) a příčinná souvislost mezi vzniklou škodou a porušením právní povinnosti, což se v projednávaném případě nestalo. Nebylo zjištěno, tím méně prokázáno, že by totiž [právnická osoba] před uzavřením kupní smlouvy ze dne [datum] porušil svou povinnost zakotvenou v ust. § 15 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb. v rozhodném znění (či povinnost prevenční), naopak bylo zjištěno a prokázáno, že k dotazu [právnická osoba] bylo příslušným katastrálním úřadem sděleno, že předmětný pozemek nebyl evidován jako původní majetek církve a proto ani nemohl [právnická osoba] dospět k závěru, že by pozemek podléhal blokačnímu ustanovení § 29 zákona o půdě. Soud si je vědom, že z ust. § 15 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb. v rozhodném znění plynula [právnická osoba] povinnost ověřit, na základě jakých listinných dokladů bylo zapsáno v operátech katastru nemovitostí vlastnické právo k pozemku ve prospěch státu, avšak současně bylo zjištěno a prokázáno, že evidence státu jako vlastníka pozemku se správou [právnická osoba] ČR (a tomu odpovídající informace podané před uzavřením smlouvy [právnická osoba] ČR příslušným katastrálním úřadem) byla založena na chybném historickém zapisování údajů k danému pozemku, resp. pozemku, z něhož byl vydělen a přídělem přidělen v roce 1950 církvi, tedy bez podrobného dokazování, které bylo provedeno v řízení před Okresním soudem v [jméno FO] včetně geometrického plánu a znaleckého posudku nebylo lze běžným nahlédnutím k nabývacím titulům k danému pozemku odhalit chybu v zápisu a tedy že se jedná o původně církevní pozemek, naopak ze sdělení katastrálního úřadu ze [datum] plyne, že na katastru nebyly uloženy nabývací tituly prokazující vlastnictví církve k danému pozemku. Absentuje tak zjištění, tím méně prokázání, jednoho ze základních předpokladů pro závěr o odpovědnosti žalované (zastoupené Ministerstvem zemědělství) za škodu podle obecných občanskoprávních předpisů (zákona č. 40/1964 Sb., ust. § 420), a to že by se žalovaná dopustila porušení své zákonné (či jiné) povinnosti. Není tak dán nárok jak na zaplacení částky [částka] požadované z titulu ušlého zisku, tak na náhradu nákladů řízení soudních poplatků v souvislosti s řízením, které bylo před Okresním soudem v [jméno FO] vedeno v souvislosti s předmětnou neplatnou kupní smlouvou, která nebyla zaviněna jednáním či opomenutím [právnická osoba], resp. tím, že by porušil zákonnou povinnosti. Soud má za to, že žalobní nárok ve vztahu k žalované zastoupené Ministerstvem zemědělství nelze opřít ani závěr, že se [právnická osoba] ČR dopustil porušení obecné prevenční povinnosti ve smyslu ust. § 415 obč. zák., [právnická osoba] ČR když při převodu pozemku žalobci se neporušil úpravu danou zákonem pro postup při převodu majetku ve vlastnictví státu dle zákona č. 95/1999 Sb. v rozhodném znění.

28. Soud tedy dospěl k závěru, že ve vztahu k žalované, zastoupené Ministerstvem zemědělství, není žaloba důvodná, pročež žalobu vůči ní výrokem IV. zamítl, neboť nejsou splněny podmínky pro závěr o odpovědnosti žalované za škodu podle občanského zákoníku ve znění účinném v době uzavření kupní smlouvy se žalobcem [datum]. To ale žalovanou – zastoupenou českým úřadem zeměměřičským a katastrálním - nezbavuje objektivní odpovědnosti za škodu způsobenou ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., jak uvedeno níže.

29. Soud dospěl k závěru, že na daný případ se vztahuje zákon č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů, podle něhož žalovaná v daném případě odpovídá za škodu vzniklou při výkonu veřejné moci – chybně provedenou lustraci, resp. procesu lustrace pozemku, který předcházel uzavření kupní smlouvy se žalobcem, provedené Katastrálním úřadem pro Moravskoslezský kraj, neboť se jedná o činnost podřaditelnou pod pojem úředního postupu zakotveného v zákoně č. 82/1998 Sb. (srov. NS ČR sp. zn. [spisová značka]). Organizační složkou, která je oprávněna jednat za žalovanou v projednávané věci, jde-li o tento odpovědnostní titul, ve smyslu ust. § 6 odst. 1 a 2 písm. b) OdškZ, je Český úřad zeměměřický a katastrální, když za situace, kdy od podání žaloby soudu (jejímž doručení žalované byl nárok uplatněn ve smyslu § 14 OdškZ) a jejího doručení žalované uplynula lhůta zakotvená v ust. § 15 odst. 1 OdškZ, podle něhož je třeba náhradu škody v případě, je-li přiznána, třeba nahradit do šesti měsíců od uplatnění nároku, přičemž žalovaná plnit žalobci odmítá, jsou splněny veškeré procesní podmínky věcného projednání nároku žalobce před soudem.

30. Jak již konstatoval Městský soud v Praze v odůvodnění svého rozhodnutí ze dne [datum], č.j. [spisová značka], ust. § 29 zákona o půdě ve znění rozhodném ke dni uzavření předmětné kupní smlouvy dne [datum] zakazovalo převod majetku, jehož původním vlastníkem byly církve, náboženské řády a kongregace. Ustálená judikatura (viz usnesení Ústavního soudu ze dne [datum], publikované pod sp. zn. I. ÚS 2332/18) dovodila, že církve, náboženské řády a kongregace byly vlastníky „historického majetku“ církví a na tento se vztahovalo shora uvedené blokační ustanovení § 29 zákona o půdě. Předmětný pozemek byl ve smyslu uvedeného ustanovení takovým historickým majetkem, jak bylo zjištěno a prokázáno jak ve shora uvedeném řízení před Okresním soudem v [jméno FO], tak totobylo zjištěno a prokázáno provedením listinných důkazů a znaleckého posudku, které byly předloženy a proveden v tamním řízení i soudem zdejším. Lustrace tohoto pozemku přitom při jeho převodu žalobci zjevně nebyla učiněna správně, a to v důsledku shora popsaného pochybení při jeho zápisu v operátech katastru nemovitostí, kdy neuvedením příslušného kódu vlastnictví celého pozemku parcely č. [hodnota] bylo zapsáno vlastnictví k tomuto pozemku nesprávně ve prospěch státu, ač správně mělo být evidováno ve prospěch Římskokatolické církve [adresa]. Toto pochybení, které mělo za následek absolutní neplatnost předmětné kupní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a [právnická osoba] jakožto právním předchůdcem Státního pozemkového úřadu, organizační složky státu, soud posoudil jako nesprávný úřední postup, jak jej má na mysli ust. § 13 odst. 1 OdškZ. Mezi tímto pochybením a vznikem škody spočívající v ušlém zisku představovaném částkou odpovídající ceně předmětného pozemku, o jehož hodnotu by se byl majetek žalobce zvýšil, kdyby byla předmětná kupní smlouva platnou, soud shledal přímou příčinnou souvislost. Nebylo zjištěno, že by žalobce měl záměr předmětný pozemek po uzavření smlouvy zcizit. Žalobci tak ušla v jeho majetkové sféře částka vypočtená znaleckým posudkem ve výši [částka] ke dni právní moci rozsudku Krajského soudu v [adresa], kterým byl potvrzen shora uvedený rozsudek Okresního soudu v [jméno FO]. V tomto rozsahu soud žalobě vyhověl, jak ve výroku I. uvedeno a to včetně nároku na úrok z prodlení ve smyslu ust. § 15 odst. 1 OdškZ a ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném a účinném ke dni prodlení žalované.

31. Ve zbývající části soud žalobu shledal nedůvodnou a tuto zamítl výrokem II., tj. jak co do zbývající částky požadované na ušlém zisku ve výši [částka] ([částka] původně žádaných mínus [částka] přiznaných), tak co do požadavku na skutečnou škodu ve výši celkem [částka]. Soud totiž shledal, že žalobě nelze vyhovět, pokud je žádána náhrada výše uvedených nákladů řízení vynaložených v souvislosti s řízením před Okresním soudem v [jméno FO], a to včetně náhrady za uhrazené soudní poplatky z těchto důvodů. Jde-li o nárok na zaplacení soudního poplatku za dovolání ve výši [částka] a [částka] a náklady řízení dovolacího ve výši [částka], k jejichž úhradě byl žalobce zavázán, soud tyto ani nepovažuje za vynaložené účelně, jak to má na mysli ust. § 31 odst. 1 OdškZ, neboť dovolání žalobce byla odmítnuta jako nepřípustná. Jde-li pak o náhradu soudního poplatku za podanou žalobu ve výši [částka] (jehož úhrada a tedy vznik této škody ze spisu nebyl zjištěn a prokázán), žalobce mohl její úhradu, shodně jako úhradu soudního poplatku za řízení odvolací ve výši [částka], požadovat v předmětném řízení před Okresním soudem v [jméno FO] ve smyslu ust. § 31 odst. 2 OdškZ na základě procesních předpisů, kdy však mu tato náhrad nebyla přiznána.

32. Soud neshledal důvodnou námitku promlčení žalobou uplatněných nároků. Pokud jde o nárok ve vztahu k druhé žalované z titulu občanskoprávních předpisů, ten jakožto nárok na náhradu škody podle § 420 obč. zák. nemůže být promlčen, neboť jednak nevznikl, jednak ke dni podání žaloby [datum] neuplynula dvouletá subjektivní promlčecí doba podle § 106 odst. 2 obč. zák., ani tříletá objektivní promlčecí doba ve smyslu ust. § 106 odst. 3 obč. zák., když jde-li o ušlý zisk a skutečnou škodu spočívající v uhrazeném soudním poplatku za žalobu (jeho úhrada ale nebyla prokázána) a odvolání proti rozsudku Okresního soudu v [jméno FO], žalobce se o vzniku škody dozvěděl nejdříve v okamžiku doručení usnesení Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], který mu byl doručen [datum], jde-li o skutečnou škodu výše uvedenou spočívající v uhrazených soudních poplatcích za dovolací řízení a náklady dovolacího řízení řízení, tyto částky byly uhrazeny a škoda vznikla méně než dva roky před datem podání žaloby u zdejšího soudu.

33. Rovněž nárok vůči žalované z titulu nároku na náhradu škody dle zákona o odpovědnosti státu za škodu nebyl ke dni podání žaloby [datum] promlčen, neboť ke dni podání žaloby [datum] neuplynula tříletá promlčecí doba ve smyslu ust. § 32 odst. 1 věty první Odšk, neboť žalobce se o vzniku škody spočívající v ušlém zisku ([částka]) a skutečné škodě (soudní poplatek za žalobu [částka], soudní poplatek za odvolání proti prvostupňovému rozsudku ve výši [částka] dozvěděl nejdříve dne [datum], kdy mu byl doručen rozsudek Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka]. Shodně je tomu v případě vzniku škody spočívající v požadované náhradě vyměřených (uhrazených) soudních poplatků za dovolání ve výši [částka] a [částka] a náhradě nákladů řízení dovolacího ve výši [částka], o vzniku této škody se žalobce nedozvěděl dříve než tři roky (§ 32 odst. 1 věta první OdškZ) před podáním žaloby ([datum]), když o této škodě se dozvěděl nejdříve v okamžiku doručení shora uvedených rozhodnutí vydaných v řízení před Okresním soudem v [jméno FO], kterými byla uložena žalobci povinnost k zaplacení soudních poplatků, resp. ke dni doručení rozhodnutí dovolacího soudu dne [datum], konkrétně dovolání podané žalobcem bylo odmítnuto usnesením Nejvyššího soudu ze dne [datum], č.j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum], usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], č.j. [spisová značka], které nabylo právní moci dne [datum], bylo odmítnuto dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], pak bylo žalobci uloženo zaplatit náhradu nákladů dovolacího řízení ve výši [částka], přičemž tímto usnesením bylo odmítnuto dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v [adresa] ze dne [datum], č.j. [spisová značka], tudíž je zřejmé, že tato rozhodnutí sama byla vydána méně než tří roky před podáním žaloby ve věci této.

34. O náhradě nákladů řízení mezi žalobcem a prvním žalovanou před soudem I. a II. stupně rozhodl soud podle § 142 odst. 3, § 151 odst. 1 a 3 a § 224 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobci nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v částce [částka]. Náklady řízení účelně vynaložené žalobcem sestávají ze 14 paušálních náhrad po [částka] dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za žalobu, písemná vyjádření ze dne [datum], [datum], ze dne [datum], odvolání ze dne [datum] včetně odůvodnění ze dne [datum], vyjádření ze dne [datum] a ze dne [datum], účast na jednání dne [datum] a příprava na toto jednání, blanketní odvolání ze dne [datum] proti rozsudku soudu I. stupně s doplněním důvodů ze dne [datum], účast u jednání před soudem I. stupně konaného dne [datum] a příprava na toto jednání, účast u jednání před soudem I. stupně konaného dne [datum] a příprava na toto jednání, závěrečné vyjádření ze dne [datum], účast u jednání před soudem I. stupně konaného dne [datum] a příprava na toto jednání a nákladů na soudní poplatek za žalobu ve výši [částka], tj. celkem [částka]. Žalobce byl zcela úspěšný co do základu nároku na náhradu škody spočívající v ušlém zisku, když určení jeho výše záviselo na znaleckém posudku, pročež by měl mít právo na plnou náhradu nákladů řízení v souvislosti s tímto nárokem určeným částkou [částka] (§ 142 odst. 3 o.s.ř.), neúspěšný byl co do požadavku na zaplacení nákladů řízení vedeného před Okresním soudem v [jméno FO] v celkové výši [částka], tj. co do 6 % žalobou uplatněného nároku (částka [částka] představuje 6 % z celkové žalobou požadované částky [částka], když s odkazem na ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. soud nezohledňuje neúspěch co do části požadovaného ušlého zisku). S ohledem k tomu, že se jedná o neúspěch v poměrně nepatrné části celkového žalobou uplatněného plnění a že shodné náklady řízení vznikly žalobci již v souvislosti s uplatněním nároku na náhradu škody spočívající v ušlém zisku, soud za užití § 142 odst. 3 o.s.ř. přiznal žalobci plnou náhradu účelně vynaložených nákladů řízení.

35. Ve vztahu mezi žalobcem a druhou žalovanou soud za užití § 150 o.s.ř. výrokem V. nepřiznal ve věci úspěšné druhé žalované právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobci, když zohlednil mimořádné okolnosti případu, kdy žalobce jakožto právní laik uplatnil nárok vůči státu a jedná se o po právní i skutkové stránce složitou věc, jejíž podstatou je škoda způsobená žalobci nesprávným úředním postupem státu a která prošla opakovaně projednáním před několika soudními instancemi. Druhá žalovaná pak současně u jednání soudu konaného dne [datum] v návaznosti na sdělený záměr soudu nepřiznat druhé žalované nákladů řízení vůči žalobci uvedla, že jejich náhradu nežádá (neuvedla však výslovně, že se této vzdává).

36. O povinnosti k náhradě nákladů vynaložených na znalecký posudek soud nerozhodoval, neboť žalobce byl ohledně nároku na náhradu škody, k určení jehož výše byl znalecký posudek žádán, úspěšný co do základu zcela (§ 142 odst. 3 o.s.ř.) a u první žalované soud zohlednil, (byť to bez dalšího není důvodem pro zbavení povinnosti k náhradě nákladů řízení vzniklých státu ve smyslu ust. § 148 odst. 1 o.s.ř.), že je od povinnosti k úhradě soudních poplatků jakožto stát osvobozena.

37. Lhůta k plnění ve výroku I. a III. byla určena třídenní v souladu s ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení