41 C 36/2021-110

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu Mgr. Milanem Jakubíčkem jako samosoudcem ve věci žalobců: ; a) [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] ; b) [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobce a žalobkyně] oba zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] Advokátní kanceláře [právnická osoba] s sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] proti žalovaným: ; 1) [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa], [PSČ] [obec] ; 2) [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa], [PSČ] [obec] zastoupený advokátkou Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa žalované] ; 3) [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa žalovaného], [země] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení neplatnosti veřejné dražby nedobrovolné takto:

Výrok

I. Žaloba, podle které mělo být určeno, že veřejná dražba nedobrovolná konaná žalovaným 2) dne 28. 2. 2021 jejíž předmětem byla jednotka [číslo] způsob využití: byt, vymezené podle obč. zákoníku na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], jehož součástí je budova [adresa], včetně podílu o velikosti [číslo] na společných částech nemovité věci, tj. na pozemku parcely [číslo] pozemky parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce], vše zapsané na [list vlastnictví] Katastrální úřad pro hlavní město Praha, obec Prahe, je neplatná, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit 1) žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit 2) žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 9.950 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právní zástupkyně 2) žalovaného.

IV. Žalobci jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit 3) žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 20.196 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce 3) žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou podanou ke zdejšímu soudu domáhali vydání rozhodnutí, podle kterého by bylo určeno že veřejná dražba nedobrovolná konaná 2) žalovaným dne 28. 2. 2021, jejímž předmětem byla jednotka [číslo] způsob využití: byt, vymezené podle obč. zákoníku na pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], jehož součástí je budova [adresa], včetně podílu o velikosti [číslo] na společných částech nemovité věci, tj. na pozemku parcely [číslo] pozemky parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce], vše zapsané na [list vlastnictví] Katastrální úřad pro hlavní město Praha, obec Praha (dále i jen„ bytová jednotka“), je neplatná. V odůvodnění žaloby žalobci uvedli, že dne 16. 4. 2018 nabyli od společnosti [právnická osoba], [IČO] vlastnické právo k výše popsané bytové jednotce [číslo] to za celkovou kupní cenu 3.841.000 Kč.

2. S ohledem na skutečnost, že žalobci neměli dostatek finančních prostředků na zaplacení celé kupní ceny, uzavřeli se [právnická osoba], s.r.o., tedy s 1) žalovaným smlouvu o úvěru, čímž se 1) žalovaný fakticky vyhnul požadavkům uvedených v zákoně o spotřebitelském úvěru, neboť úvěr byl čerpán tak, že se a) žalobce stal jediným jednatelem a společníkem společnosti [právnická osoba], [IČO]. Podle smlouvy o úvěru jmenovaná společnost získala finanční prostředky ve výši 2.164.850 Kč s úrokem ve výši 1 % měsíčně. Zároveň byla dne 23. 3. 2018 uzavřená zástavní smlouva ve prospěch 1) žalovaného, když zástavou byla právě bytová jednotka žalobců. Poté kupní smlouvou nabyli žalobci vlastnické právo k bytové jednotce. S ohledem na skutečnost, že se společnost [právnická osoba] dostala do problémů, když nebyla schopná splácet čerpaný úvěr od 1) žalovaného, byl k podanému návrhu u Obvodního soudu pro Prahu 5 nařízený soudní prodej zástavy – bytové jednotky žalobců. Uvedené rozhodnutí potvrdil i krajský soud. Soudy se však v uvedeném řízení nezabývaly tím, zda byl či nebyl porušený zákon o spotřebitelském úvěru apod., neboť ve skutečnosti byl čerpáním spotřebitelského úvěru právnickou osobou obcházený zákon. Posléze 1) žalovaný navrhnul, aby byla provedená dražba. Tu prováděl jako dražebník 2) žalovaný coby dražbu nedobrovolnou (podle zákona č. 26/2000 Sb.). A) žalobce zdůraznil, že dne 27. 1. 2021, tedy den před provedením dražby, bylo zahájené vůči jeho osobě insolvenční řízení. K uvedenému datu nastaly i účinky insolvenčního řízení. Z logiky věci, tak podle ustanovení § 109, odst. 1, písm. b) insolvenčního zákona ve spojení s ustanovením § 46, odst. 1 písm. f) zákona o veřejných dražbách, mělo být od provedení dražby upuštěno. Ta již provedená být neměla. 1) a 2) žalovaní porušili své povinnosti, neboť tím, že dražebník dražbu provedl, postupoval v rozporu se zákonem a soud by měl určit, že je dražba neplatná.

3. Co se týká v řízení vznesených námitek ze strany žalované, tak platí, že žalobci jsou jednoznačně aktivně věcně legitimovanými osobami k podání žaloby k soudu a všichni žalovaní jsou těmi subjekty, proti kterým musí návrh směřovat. Těmi je navrhovatel dražby, dražitel a vydražitel, tedy 3) žalovaný, který bytovou jednotku v dražbě nebyl. Pokud strana žalovaná namítala, že žalobce postupoval v rozporu s dobrými mravy, takto pravda nebyla. A) žalobce navrhnul řešit jeho finanční problémy insolvenčním řízení proto, že pohledávku za ním měl nejenom 1) žalovaný, ale ještě další dvě fyzické osoby. Účelem insolvenčního řízení je poměrné uspokojení všech věřitelů. Tím, že dražba byla provedená proti liteře zákona, bylo znemožněno, aby mohlo dojít k poměrnému uspokojení obou dvou dalších věřitelů a) žalobce. A) žalobci šlo jen o poměrné uspokojení všech věřitelů. Pokud však dražba bytové jednotky proběhla, neměl důvod v insolvenčním řízením dále pokračovat, neboť bytová jednotka byla zcizená. Proto vzal svoji žalobu zpět. Rozhodně si nepočínal nějak účelově, anebo ke škodě kohokoliv dalšího a již vůbec nejednal nepoctivě. 4. 1) žalovaný k věci uvedl, že s žalobou nesouhlasí a navrhnul, aby byla jako nedůvodná zamítnuta, neboť byla podaná ryze účelově a jen z toho důvodu, že jsou žalobci nespokojení s tím, jak celá záležitost dopadla. 5. 2) žalovaný k věci uvedl, že nesouhlasí s tím, že by dražba měla být neplatná. Tento způsob zcizení nemovitosti/bytové jednotky je zcela běžný a v souladu se zákonem, neboť uvedenému řízení předcházelo soudní rozhodnutí o soudním prodeji zástavy. Žádné právo žalobců porušené nebylo. Pokud se chtěli v minulosti nároku bránit, mohli žalovat na nepřípustnost dražby a nemuselo vše dojít až do fáze, kdy je žalováno na neplatnost dražby. Podaná žaloba je tedy účelovou a sleduje nepoctivý záměr, a to i ve spojení s v minulosti iniciovaným insolvenčním řízením. To a) žalobce zahájil krátce před nařízenou dražbou. 2) žalovaný, byť si ověřuje informace ohledně předmětu dražby a možného zahájení insolvenčního řízení, tak s ohledem na skutečnost, kdy byla zveřejněná insolvenční vyhláška, tak a) žalobcem iniciované insolvenční řízení nezaznamenal. Nemá však za to, že by provedením elektronické dražby postupoval hrubě proti obsahu zákonné úpravy, neboť a) žalobce vzal žalobu po pár dnech zpět. Je zjevné, že mu šlo čistě o to, aby byl formálně naplněný znak zákona a aby tak mohl dražbu zmařit. Žalobci samotní nemusí být osobami aktivně věcně legitimovanými k podání žaloby podle ustanovení § 48 odst. 3 zákona o veřejných dražbách, což je jen další důvod pro to, aby žaloba mohla být zamítnutá. 6. 3) žalovaný k věci uvedl, že s žalobou nesouhlasí, když ta je nedůvodná. Žalobci zneužívají svá práva a porušují své povinnosti. V řízení předně nejsou osobami, které by mohly být aktivně věcně legitimovanými k jejímu podání. Nemají ani naléhavý právní zájem na podané určovací žalobě. Pokud by jej měly, tak jej neprokázaly. Pokud by bylo v řízení žalobě vyhověno, tak by byl jeho klient velmi významně poškozený, neboť nemovitost nabyl v řádné dražbě. Dražba byla provedená v souladu se zákonem. Naopak postup a) žalobce byl v rozporu se zákonem. Iniciování insolvenčního řízení bylo šikanózní. Tímto postupem se a) žalobce snažil dražbu bytové jednotky zmařit. Z jejich pohledu ovšem nic porušené nebylo a 3) žalovaný nemovitost řádně a platně vydražil a do svého vlastnictví nabyl. Námitky žalobců jsou jen zástupné, když odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 5992/2016 a sp. zn. 26 Cdo 3544/2014, podle kterých je jasné, že pokud exekutor přistoupil k dražbě nemovitých věcí povinného, a krátce před konáním dražebního jednání bylo zahájené insolvenční řízení, které bylo následně zastavené či odmítnuté, nebránilo to exekučnímu/dražebnímu prodeji nemovitosti. 3) žalovaný akcentoval, že v insolvenčním řízení dochází nikoliv k rovnoměrnému/poměrnému uspokojení věřitelů, ale předně k uspokojení zajištěných věřitelů. Protože měl 1) žalovaný ke v dražbě vydražené bytové jednotce zřízené zástavní právo, tak by i v insolvenčním řízení veškeré finanční prostředky z dražby získal stejně 1) žalovaný, neboť jeho pohledávka za a) žalobcem byla vysoká. Tudíž by se na ostatní a) žalobcem uvedené věřitele ani nedostalo. Dále platí, že pokud by a) žalobce insolvenční řízení mínil skutečně vážně, tak by jím prošel. I případný jmenovaný insolvenční správce by se k v dražbě získaným finančním prostředkům dostal. Ty by, jak uváděl, připadly 1) žalovanému jako zajištěnému věřiteli. Protože byla bytová jednotka realizovaná v elektronické dražbě, tak je zjevné, že prostřednictvím ní dosažená cena, nebyla nijak manipulovaná, a že odpovídá ceně tržní. Žádný důvod pro vyhovění žalobě tak dán není.

7. Soud ve věci provedl dokazování, na základě kterého zjistil následující skutkový stav věci.: Z kupní smlouvy o převodu vlastnického práva k nemovitostem vyplývá, že žalobci dne 16. 4. 2008 jako kupující nabyli od prodávající společnosti [právnická osoba] vlastnické právo k bytové jednotce, určené jako [číslo] která je dotčená touto právní věcí, a která je řádně v kupní smlouvě popsaná (srov. bod 1. odůvodnění rozsudku) za cenu 3.841.000 Kč. Stalo se tak dne 16. 4. 2008.

8. Z notářského zápisu Mgr. [jméno] [příjmení] č. j. NZ 150/2021 vyplývá, že uvedeným zápisem osvědčil průběh elektronické dražby, která proběhla dne 28. 1. 2021 v 10.20 hod. s tím, že [právnická osoba], a.s., byla žadatelem/dražebníkem nedobrovolné dražby bytové jednotky popsané v bodě 1. odůvodnění tohoto rozsudku. Zjevné je, že k uvedené bytové jednotce měl zřízené zástavní právo navrhovatel dražby – [právnická osoba], s.r.o. Po osvědčení průběhu dražby z notářského zápisu vyplývá, že vlastnické právo k jednotce získal za výslednou cenu 6.021.000 Kč právě 3) žalovaný.

9. Ze smlouvy o úvěru se podává, že byla uzavřená mezi [právnická osoba], s.r.o. jako úvěrující společností a společností [právnická osoba] jako úvěrovaným, když k bytové jednotce [číslo] v k. ú. [část obce] by mělo být ve prospěch [právnická osoba], s.r.o. zřízené zástavní právo. Úvěr byl společnosti [právnická osoba] poskytnutý ve výši 2.164.850 Kč. Za společnost [právnická osoba] jednal a) žalobce (její jednatel a společník). Úvěr měl být splacený do 31. července 2018. Pokud by úvěr nebyl splácený řádně a včas, byla sjednaná smluvní pokuta ve výši 0,3 % denně z celkové dlužné částky, když úrok z úvěru byl sjednaný ve výši 1 % měsíčně ze zapůjčené částky. Smlouva byla uzavřená dne 21. 2. 20018.

10. Ze smlouvy o zřízení zástavního práva k nemovitým věcem podle § 1309 a násl. občanského zákoníku vyplývá, že zástavce – stavební společnost [právnická osoba], [IČO] a manželé [jméno] [jméno] [celé jméno žalobce], coby budoucí vlastníci a [právnická osoba], s.r.o. coby zástavní věřitel, uzavřeli zástavní smlouvu, podle které měli bytovou jednotku nabýt manželé do svého vlastnictví. Bytová jednotka [číslo] v k. ú. [část obce], [list vlastnictví], tak byla použita jako zástava pro případ nesplacení úvěru, který čerpala společnost [právnická osoba] právě od 1) žalovaného podle úvěrové smlouvy ze dne 21. 2. 2018 Zástavní smlouva byla uzavřená dne 23. 3. 2018.

11. Z výpisu z katastru nemovitostí [list vlastnictví] v k. ú. [část obce] ze dne 15. 3. 2021 vyplývá, že se týká bytové jednotky [číslo] když byt je ve vlastnictví žalobců. [právnická osoba] je v LV uvedená jako oprávněný, ve vztahu k zřízenému zástavnímu právu podle smlouvy ze dne 23. 3. 2018. Z obsahu výpisu je dále zjevné, že došlo k uzavření smlouvy o provedení dražby nedobrovolné, když zápis byl provedený dne 28. 12. 2020, když žalobci jako vlastníci bytové jednotky tuto nabyli kupní smlouvou ze dne 16. 4. 2018.

12. Z rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. 21 C 142/2019-65 ze dne 11. 2. 2020 vyplývá, že jím došlo k nařízení soudního prodeje zástavy ve prospěch 1) žalovaného - [právnická osoba], s.r.o. k uspokojení jeho pohledávky za zástavními dlužníky [celé jméno žalobce] a [celé jméno žalobkyně], vyplývající ze smlouvy ze dne 21. 2. 2018 ohledně jistiny ve výši 2.164.850 Kč, sjednaného úroku, úroku z prodlení podrobně tam rozepsaného. Konkrétně bytové jednotky [číslo] v k. ú. [část obce]. Z obsahu odůvodnění vyplývá, že mezi účastníky řízení bylo nesporné, že existovala úvěrová smlouva, na základě které byly poskytnuty finanční prostředky přesahující částku 2 milionů Kč společnosti [právnická osoba] Ty včas splacené nebyly. Jelikož bylo zřízené zástavní právo ve vztahu k uvedenému úvěru a dluh nebyl včas uhrazený, bylo možné se s úspěchem domáhat nařízení soudního prodeje zástavy. Platnost úvěrové smlouvy se zdá být postavena na jisto, neboť byla uzavřená mezi právnickými osobami, na které se zákon o spotřebitelském úvěru nevztahuje. Uvedené rozhodnutí bylo potvrzené i rozhodnutím Městského soudu v Praze.

13. Z dražební vyhlášky vyplývá, že byla vydaná dne 27. 11. 2020 a týkala se oznámení elektronické dražby nedobrovolné v souladu s ustanovením § 43 zákona č. 26/2000 Sb. Dražebníkem byla [právnická osoba], navrhovatelem dražby [právnická osoba] a dlužníkem [právnická osoba], když datum konání dražby bylo stanoveno na den 28. 1. 2021 O provedení dražby byl sepsán i protokol, který stanovil konečnou cenu, za kterou byla bytová jednotka vydražená, na částku 6.021.000 Kč ve prospěch vydražitele - 3) žalovaného.

14. Z výpisů z obchodního rejstříku, týkajících se řízením dotčených společností, vyplývá, že jde o subjekty existující.

15. Z detailního výpisu z insolvenčního rejstříku týkajícího se [celé jméno žalobce] bylo soudem zjištěno, že bylo vedené pod sp. zn. MSPH 59 INS 1372/2001. Konkrétně šlo o dlužnický návrh na zahájení insolvenčního řízení s tím, že mimo [právnická osoba], s.r.o., které by měl a) žalobce dlužit částku 2.164.850 Kč, by měl a) žalobce mít dluh ve výši 50.000 Kč i u [jméno] [příjmení] z titulu neuhrazeného závazku ze smlouvy o půjčce a u paní [příjmení] [jméno] z neuhrazeného závazku ze smlouvy o půjčce ve výši 70.000 Kč. Insolvenční návrh byl podaný dne 27. 1. 2021 v 15:52 hodin. Vyhláška soudu byla v insolvenčním rejstříku oznámená dne 27. 1. 2021 v 16:28 hodin Dne 1. 2. 2021 vzal a) žalobce svůj insolvenční návrh zpět a navrhl, aby bylo řízení zastavené, což bylo učiněné usnesením Městského soudu v Praze dne 1. 2. 2021. Tím bylo také rozhodnuto tak, že se rozhodnutí vydané dne 29. 1. 2021 vyšší soudní úřednicí zrušuje. Následně byly ještě podané námitky proti usnesení o nepřihlížení k insolvenčnímu návrhu, o kterých již dále insolvenční soud nerozhodoval.

16. Podle ustanovení § 46 odst. 1, písm. f) zákona č. 26/2000 Sb. dražebník upustí od dražby nejpozději do jejího zahájení. Bylo-li zahájeno insolvenční řízení, v němž se řeší úpadek nebo hrozící úpadek vlastníka, nebo byl-li předmět dražby nebo jeho část zahrnut do majetkové podstaty podle zvláštního právního předpisu, není-li navrhovatelem insolvenční správce.

17. Podle ustanovení § 48 odst. 3 citovaného zákona každý, do jehož práv bylo provedením dražby podstatným způsobem zasaženo a je dlužníkem, zástavcem, zástavním dlužníkem, účastníkem dražby, dražebním věřitelem nebo navrhovatelem, může navrhnout u soudu, aby soud vyslovil neplatnost dražby, pokud dražebník neupustil od dražby, ač tak byl povinen učinit, vydražila-li předmět dražby osoba, která je z účasti na dražbě vyloučena, nebo nejsou-li splněny podmínky uvedené v § 36 odst. 1 a 4, § 39 odst. 1 až 7, 9 a 11, § 40 odst. 1 a 2, § 43 odst. 1 až 3 nebo § 46 odst. 1 nebo byly-li vydraženy z dražeb vyloučené předměty dražby. Důvodem vyslovení neplatnosti nedobrovolné dražby nemůže být skutečnost, že nebyla doručena dražební vyhláška dlužníkovi, zástavci, nebo zástavnímu dlužníkovi, pokud jim dražebník dražební vyhlášku ve stanovené lhůtě zaslal. Není-li právo na určení neplatnosti dražby uplatněno do 3 měsíců ode dne konání dražby, zaniká.

18. Po provedeném dokazování soud uvádí, že mezi účastníky řízení bylo sporným, zda je možné dražbu nedobrovolnou prohlásit za neplatnou, anebo proto opora v provedeném dokazování není.

19. Soud uvádí, že posouzení uplatněného nároku se netýkalo otázek skutkových, neboť ty byly mezi stranami nesporné, když žádný z účastníků řízení neměl připomínek k provedenému dokazování, nové důkazy nenavrhoval a obsah soudem provedeného dokazování nerozporoval. I když strany sporu z některých listinných důkazů vyvozovaly rozdílné závěry, tak sporné mezi nimi ve výsledku bylo jen právní posouzení žalovaného nároku. Ten strany sporu interpretovaly rozdílně.

20. Ohledně závěrů o skutkovém stavu věci soud rekapituluje, že žalobci na základě kupní smlouvy nabyli do svého vlastnictví bytovou jednotku, kterou zatížili zástavním právem ve prospěch 1) žalovaného, když část kupní ceny za bytovou jednotku byla uhrazená z finančních prostředků (cca dva miliony Kč), které si zapůjčil a) žalobce, resp. společnost [právnická osoba], ve které byl jediným společníkem a jednatelem právě a) žalobce. Pro neschopnost zapůjčené finanční prostředky splácet, byla bytová jednotka prodaná v dražbě, jejíž neplatnosti se žalobci domáhají, když 1) žalovaný k ní měl zřízené zástavní právo.

21. Soud předně k věci uvádí, že zákon o veřejných dražbách upravuje kromě možnosti napadnout dražbu žalobou na její neplatnost i možnost podání žaloby na určení nepřípustnosti prodeje zástavy v dražbě. Ta je zakotvená v ustanovení § 46b zákona č. 26/2000 Sb. a byť jde pohledem části soudní judikatury o institut do jisté míry obsolentní, tak je stále institutem zákonem předvídaným a použitelným. Dostatečně účinným, kterým jde důrazně brojit proti dražbě, její přípravě, a to i v dostatečném předstihu před jejím konáním. Také platí, že využití institutu nepřípustnosti prodeje zástavy nepůsobí tak dalekosáhlé důsledky jako návrh na vyslovení neplatnosti dražby, neboť jde o prostředek preventivní (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 995/2019). Podat žalobu na určení nepřípustnosti prodeje zástavy však nebylo ve vztahu k předmětu dražby žádným z žalobců využito. Žalobci při své obraně proti zcizení bytové jednotky v dražbě využili institutu určení neplatnosti nedobrovolné dražby, kterou podali ve lhůtě tří měsíců od konání držby (§ 48 odst. 3 zákona o dražbách). Tudíž v zákonné lhůtě a včas.

22. Dále soud uvádí, že žalobci žalobu rovněž podali k místně příslušnému soudu, neboť v jeho působnosti má sídlo navrhovatel dražby (sp. zn. 17 Co 9/2004 Krajského soudu v Hradci Králové). Také byl v žalobě stanovený správný okruh účastníků řízení, což odpovídá obsahu zákona i rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 569/2005, když žaloba byla správně podaná jak proti dražebníkovi a vydražiteli, tak i proti navrhovateli dražby. Co se týká aktivní věcné legitimace žalobců, tak ta vyplývá přímo z obsahu právní normy, a to z ustanovení § 48 odst. 3 zákona č. 26/2000 Sb. Stran naléhavého právního zájmu na podané žalobě lze jen stroze poznamenat, že provedenou nedobrovolnou dražbou bylo jednoznačně významným způsobem zasaženo do vlastnického práva žalobců, když prostřednictvím jejího provedení přišli o své vlastnické právo k bytové jednotce.

23. K meritu věci soud uvádí, že lze dát žalované straně za pravdu v tom ohledu, že žalobci, zvláště pak a) žalobce do jednotlivých obchodních transakcí vstupoval jako dospělá a svéprávná osoba, která si musela být vědoma následků svého jednání (§ 4 občanského zákoníku). Pokud tedy žalobci chtěli bytovou jednotku získat, bylo jasné, že musí zaplatit její kupní cenu. Pokud se jim finančních prostředků nedostávalo, mohli využít širokých možností k jejich získání, předně různých typů bankovních úvěrů. Pokud a) žalobce využil možnosti získat část finanční prostředků prostřednictvím nebankovního úvěru realizovaného ve vztahu 1) žalovaný – společnost [právnická osoba], coby jednočlenná společnost patřící a) žalobci, šlo o svobodné rozhodnutí žalobců/a) žalobce, které s ohledem na jeho věk, rozumovou a volní vyspělost, nelze považovat za jednání, které je v rozporu se zákonem, dobrými mravy, anebo které by mělo obcházet zákon. Dovodit ani nelze a ani to tvrzené nebylo, že by žalobci byli k nabytí bytové jednotky donuceni, jednali v tísni, anebo za nápadně nevýhodných podmínek apod. [příjmení] je, že pro neplacení finančních prostředků (splátek úvěru ze strany společnosti [právnická osoba] [právnická osoba], s.r.o.) byl obvodním soudem nařízený soudní prodej zástavy. Ten zpochybněný nebyl ani v rámci odvolacího řízení, když rozhodnutí soudu I. stupně ve spojení s rozhodnutím soudu II. stupně nabylo právní moci. Tudíž veškeré podmínky pro možnost realizovat nemovitost v nedobrovolné dražbě byly splněné.

24. Soud konstatuje, že postup dražitele při dražbě byl v souladu s hmotněprávní úpravou. Její průběh byl řádně osvědčený (notářským zápisem) a bytová jednotka byla také vydražená za cenu (přesahující 6 milionů Kč), která se rozhodně nezdá být cenou významně rozpornou s tržní cenou bytové jednotky 2kk o velikosti 52,4 m2 v době, kdy byla dražba provedená. Protože nejvyšší podání bylo 3) žalovaným jako vydražitelem zaplacené, je jasné, že se stal vlastníkem bytové jednotky. Uváděli-li žalobci, že jim bylo odňato vlastnické právo, tak se tak stalo v souladu s právem, když protizákonnost při procesu nabytí bytové jednotky ze strany 3) žalovaného, nebyla v řízení soudem shledána. 3) žalovaný tak platně vlastnické právo k bytové jednotce nabyl, a to originárním způsobem.

25. Co se týká dalších aspektů jednotlivých právních jednání stran sporu, tak z podaného insolvenčního návrhu, který byl podaný velmi krátce před zahájením dražby, je zjevné, že a) žalobcem byl načasován s úmyslem dražbu bytové jednotky zmařit. Na druhou stranu lze přisvědčit žalobcům v tom směru, že 2) žalovaný by měl být natolik profesionálně zdatným, aby bylo-li iniciováno insolvenční řízení krátce před dražbou, resp. na sklonku předchozího dne, byl schopný takovou skutečnost, ještě před zahájením dražby náhledem do insolvenčního rejstříku, zjistit. Posledně uvedené však vliv na rozhodnutí soudu nemělo, a to z důvodů níže uvedených.

26. Na tomto místě soud uvádí, že samotné porušení hmotněprávního ustanovení § 46 odst. 1, písm. f) zákona č. 26/2000 Sb. nemusí ještě nezbytně znamenat, že by dražba měla být automaticky, bez posouzení širších okolností případu, prohlášená za neplatnou. Soud totiž zkoumá nejenom faktickou stranu věci a jednotlivá jednání, ale v kontextu skutkových tvrzení žaloby a uplatněné procesní obrany i další okolnosti případu. V řízení bylo prokázané, že žalobci v souladu se smluvními ujednáními, ke kterým se v rámci smluvní autonomie zavázali, o své vlastnické právo k bytové jednotce přišli, a že se snažili proces vedoucí ke ztrátě jejich vlastnického práva pozastavit, anebo alespoň zbrzdit, a to i za využití možnosti zahájit insolvenční řízení. Lze dát za pravdu žalované straně v tom, že pokud by a) žalobce v insolvenčním řízení řádným způsobem pokračoval, mohl svým způsobem zvýšit přesvědčivost jím prezentovaného záměru, že mělo jít o iniciování insolvenčního řízení za účelem poměrného uspokojení jeho věřitelů. To se však nestalo, neboť po pěti dnech od zahájení insolvenčního řízení vzal svůj návrh zpět. Při hodnocení počínání a) žalobce při využití ustanovení zákona č. 182/2006 Sb. se soud ztotožňuje s žalovanými, že šlo o jednání účelové, mající za cíl jen oddálit vlastní prodej bytové jednotky v dražbě. Uvedené je o to zjevnější ve spojení s tím, že dva tvrzené závazky za fyzickými osobami se týkaly nedoložených ústních smluv o půjčce. Soud souhlasí i s 3) žalovaným v tom ohledu, že tvrzení a) žalobce ohledně toho, že v rámci insolvenčního řízení by došlo k řádnému a poměrnému uspořádání vztahů mezi všemi věřiteli, není pravdivý, neboť 1) žalovaný jako navrhovatel dražby byl zajištěným věřitelem, který by získal (pro výši jeho pohledávky) prakticky všechny finanční prostředky z prodeje bytové jednotky, byť v režimu insolvenčního řízení prodávané/dražené k pokynu insolvenčního správce. Domněnky a hypotézy o tom, zda by ostatní věřitelé, případně něco dostali, zda nebyli bezdůvodně mimo režim insolvenčního řízení kráceni a zda vůbec jejich tvrzené a nedoložené pohledávky existují, tak nemohly rozhodnutí soudu prakticky ovlivnit. Nemohly tedy zvrátit ani to, že by žalobci o bytovou jednotku v dražbě nepřišli. Nelze ani spekulovat na to, že by v rámci insolvenčního řízení měla být bytová jednotka vydražená za vyšší cenu, než za jakou byla vydražená v provedené nedobrovolné elektronické dražbě, neboť celý její průběh byl řádně osvědčený notářem a pohledem výsledné ceny i většího počtu účastníků dražby, byla dosažená výsledná cena solidní. Dále je nutné akcentovat, že svůj význam v kontextu posledně uvedeného má i to, že závazek za 1) žalovaným, který je v insolvenčním řízení a) žalobcem zmiňovaný, nebyl ve skutečnosti a pohledem práva závazkem a) žalobce, ale závazkem společnosti [právnická osoba]

27. Byť tedy z formálního hlediska došlo k porušení právního předpisu (ustanovení § 46 odst. 1, písm. f) zákona č. 26/2000 Sb.), spočívajícím v tom, že se dražba realizovala, přestože krátce před jejím zahájením, bylo iniciováno insolvenční řízení, tak pro závěry soudu výše prezentované, ale i pro v minulosti obdobné věci rozhodované Nejvyšším soudem ČR, na které poukazoval 3) žalovaný, nebylo na místě žalobě vyhovět. Lze uvést, že rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 5592/2016 a sp. zn. 26 Cdo 3544/2014 se zabývaly obdobnými případy, ve kterých dlužníci/povinní nebyli při svých jednáních, vedených s cílem zmařit průběh dražby, úspěšní, neboť i v oněch zmiňovaných případech dříve či později odpadly překážky vzniklé z důvodu krátce vedeného insolvenčního řízení. I ve vztahu k nim bylo dlužníky/povinnými argumentováno tak, že je třeba dražbu hodnotit jako nezákonnou, čemuž však soudy nevyhověly.

28. Jinak řečeno, soud dal plně za pravdu procesní obraně 2) a 3) žalovaných v tom, že žalobci proti realizaci bytové jednotky v dražbě postupovali, byť podle zákonné úpravy, tak účelově, když se snažili důsledky jednání, které učinili a v rámci své smluvní autonomie, korigovat obstrukčním jednáním. Zde i iniciováním insolvenčního řízení s jasný podtextem směřujícím ke zmaření provedení dražby. Soud tak v řízení poskytnul ochranu straně žalované, když vlastnické právo 3) žalovaného nepovažuje za zpochybněné, neboť v daném případě by rigidní lpění na formálním výkladu zákona, hraničilo se zneužitím práva ze strany žalobců (§ 8 občanského zákoníku). Soud v řízení při výkladu zákona nepostupoval ryze mechanicky a formálně a dal přednost výkladu teleologickému a invazivním způsobem (navrhovaným žalobci) do nabytého vlastnického práva 3) žalovaného nezasáhnul. Tomu odpovídá i výrok I. rozsudku.

29. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb. tak, že byly přiznány ve věci procesně úspěšným žalovaným.

30. Protože 1) žalovanému v souvislosti s touto právní věcí fakticky náklady řízení nevznikly, respektive tyto neúčtoval, přiznal mu soud jen paušální náhradu za vyjádření se k věci ve výši 300 Kč podle vyhl. č. 254/2015 Sb. Tomu odpovídá výrok II. rozsudku.

31. Co se týká 2) žalovaného, tak tomu náleží náhrada za úkony spočívající: v převzetí věci, ve vyjádření se k věci, za účast u jednání dne 19. 11. 2021 a za účast u jednání, u kterého byl vyhlášen rozsudek. Tedy 3 úkony po 2.500 Kč přiznané podle ustanovení § 9 odst. 3, písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „advokátní tarif“) a za jeden poloviční úkon podle ustanovení § 11 odst. 2, písm. f) advokátního tarifu. Dále 4 paušály po 300 Kč za tytéž úkony právní služby v souladu s ustanovením § 11 a § 13 advokátního tarifu Celkem tedy 9.950 Kč Tomu odpovídá výrok III. rozsudku.

32. Soud k bodu 30. a 32. odůvodnění rozsudku uvádí, že si je vědom skutečnosti, že 3) žalovaný vyčíslil jemu vzniklé náklady řízení na částku 147.327,05 Kč, při výši odměny 32.420 Kč za úkon, když vyšel z tarifní hodnoty 6.021.000 Kč. Konkrétně 3) žalovaný účtoval náhradu za tři a půl úkonu právní služby v souladu s obsahem spisu. Ovšem jako ve vztahu k 2) žalovanému, tak i ve vztahu k 3) žalovanému soud stanovil odměnu za využití ustanovení § 9 odst. 3, písm. a) advokátního tarifu, když má za to, že soudem stanovená odměna lépe odpovídá spravedlivému uspořádání vztahů mezi stranami sporu. Soud si je vědom obsahu komentářů k ustanovení § 7 až § 10 advokátního tarifu, když ovšem i pro odkaz na rozhodnutí Ústavního soudu zn. II. ÚS 3891/19 ve spojení s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ve věci sp. zn. 30 Cdo 4822/2017 a při vědomí obvyklé praxe při stanovení výše odměny u určovacích žalob týkajících se nemovitostí i žalob na neplatnost právních jednání, se přidržel většinové praxe a odměnu za úkon právní služby stanovil z tarifní hodnoty 35.000 Kč, a to i při vědomí toho, že vydražená cena bytové jednotky by se fakticky mohla blížit ceně obvyklé/tržní.

33. Pro závěry uvedené v bodě 31. odůvodnění rozsudku náleží 3) žalovanému odměna za tři a půl úkonu právní služby (převzetí věci, vyjádření se k věci, účast u jednání a za účast u jednání, u kterého byl rozsudek vyhlášený), tedy 3x 2.500 Kč + 1x 1.250 Kč. Dále 4 paušály po 300 Kč za uvedené úkony právní služby (§ 11 a § 13 advokátního tarifu) 3) žalovanému také vzniklo právo na náhradu cestovného na trase [obec] /kde má zástupce 3) žalovaného svoje sídlo/ - [obec] /kde má sídlo procesní soud/ a zpět, a to jak k jednání nařízenému na den 19. 11. 2021, tak i k vyhlášení rozsudku dne 26. 11. 2021. Cestu k jednání vykonal zástupce 3) žalovaného vozidlem volkswagen passat [registrační značka]. Při stanovení výše cestovních nákladů soud vyšel z průměrné spotřeby vozidla, která činí 5,6 l nafty na 100 km, při doložené ceně 37,70 Kč za jeden litr nafty a celkové ujeté vzdálenosti 828 km. Za spotřebované pohonné hmoty žalovanému náleží částka 1.748 Kč a za opotřebení vozidla (amortizaci) mu náleží částka 3.643 Kč, a to při zohlednění koeficientu 4,40 Kč za 1 km podle § 1, písm. b) vyhlášky č. 589/2020 Sb. Za promeškaný čas do místa procesního soudu žalovaný účtoval celkem 20 půlhodin po 100 Kč (§ 14 advokátního tarifu), tedy 2.000 Kč, což objektivně odpovídá času strávenému na výše uvedené trase. Ve věci úspěšnému 3) žalovanému bylo přiznáno i účtované DPH z poskytnutých právních služeb ve výši 2.090 Kč (§ 137 odst. 3 o. s. ř.), ale i DPH z náhrady za amortizaci vozidla, která je též zdanitelným příjmem, ve výši 765 Kč Celkem tedy 20.196 Kč Tomu odpovídá výrok IV. rozsudku.