41 C 64/2015

Rubrum

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Martikánovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti vedlejšího účastníka [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa vedlejší účastnice] o zaplacení 906.000 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na ztížení společenského uplatnění částku 360.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů, přičemž v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí, a to z částky 540.000 Kč od 3. 6. 2015 do 12. 8. 2015 a z částky 360.000 Kč od 13. 8. 2015 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v rozsahu, jímž se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 37.200 Kč na bolestném, zamítá.

III. Žaloba se v rozsahu, jímž se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení další částky 546.000 Kč na ztížení společenského uplatnění, zamítá.

IV. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalovaného jsou povinni zaplatit na nákladech řízení žalobkyně celkovou částku 168.942 Kč s tím, že částka 114.171 Kč je splatná do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně a ve výši 54.771 Kč je splatná do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám státu do pokladny Okresního soudu ve Frýdku-Místku.

V. Žalovaný a vedlejší účastník na straně žalované jsou povinni zaplatit státu na nákladech řízení částku 75.251,32 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku do pokladny Okresního soudu ve Frýdku-Místku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne [datum] Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 1.086.000 Kč z titulu náhrady škody. Žalobu odůvodnila tím, že se domáhá nároku na náhradu škody za bolestné a ztížení společenského uplatnění. Předmětem tohoto řízení není nárok dle ust. § 13 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku. Žalobkyně byla hospitalizována na Gynekologicko-porodnickém oddělení žalovaného ve dnech 12- 13. 8. 2012. Žalobkyně byla přijata k plánovanému porodu. V důsledku no lege artis postupu ze strany žalovaného došlo k usmrcení rozeného dítěte, jménem [jméno] [celé jméno původní účastnice], a to dne [datum]. Z lékařských zpráv žalobkyně jednoznačně vyplývá, že průběh hospitalizace žalobkyně v nemocnici nelze označit jako„ lege artis“. Není možné přijmout žalobkyni na předmětné oddělení s hypertenzí a zvracením, nevzít přitom laboratorní odběry a spokojit se s odběry 3 dny starými a konstatováním„ přiznala dietní chybu“. Již při příjmu (když žalobkyně udávala zvracení, pomočení, ležení v tzv. klubíčku, vysoký krevní tlak) bylo možno vyslovit podezření na HELLP syndrom. Řádné provedení odběrů v době při přijetí žalobkyně mohlo pomoci při rozhodování a zvolení správného postupu léčby. Žalobkyně má za to, že žalovaný nepostupoval při jejím ošetřování a léčbě„ lege artis“, tj. dle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, s respektováním individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti, v souladu s příslušnými profesními povinnostmi a standardy. Výše uvedené chybné postupy jsou dle názoru žalobkyně v přímé příčinné souvislosti s poškozením na zdraví žalobkyně, následným úmrtím dítěte a dalšími zdravotními následky žalobkyně popsanými podrobně ve znaleckých posudcích, a to s pádem na břicho v důsledku uvedených chyb žalovaného, předčasným odloučením placenty, nutností provedení neplánového císařského řezu, poporodním traumatem a následnými psychickými potížemi. Tyto následky vyústily i ve ztížení společenského uplatnění žalobkyně. Žalobkyně předložila žalovanému znalecký posudek znalce [příjmení] [jméno]. [příjmení], CSc. ze dne 1. 6. 2015, jenž bolestné a ZSU z důvodu zvlášť výjimečného případě hodného mimořádného zřetele vyčíslil na částku 1.446.000 Kč. Žalobkyně požaduje částku ve výši 1.086.000 Kč, tedy pětinásobek součtu položek 016, S [číslo] a S [číslo], tedy 5 x [číslo] bodů X 120 Kč, tedy z nároku na bolestné ve výši 310 bodů (37.200 Kč) a nároku ztížení společenského uplatnění ve výši 1500 bodů (180.000 Kč), kdy navýšení na pětinásobek činí nárok žalobkyně v celkové výši 1.086.000 Kč. Žalobkyně své nároky vypočetla i dle tzv. nové metodiky NS ČR znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení], kdy výsledná částka vyšla srovnatelně.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že nárok žalobkyně neuznává. Předně namítl promlčení uplatněného nároku, a to s poukazem na ust. § 106 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., účinného do 31. 12. 2013. V této souvislosti žalovaný poukazuje i na usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 11. 2006, č.j. 25 Cdo 1089/2006, podle něhož jednoznačně subjektivní lhůta počíná běžet okamžikem, kdy se poškozený dozví o škodě, a kdo za ni odpovídá. Následek u žalobkyně byl této znám již dne [datum], a proto k uplynutí subjektivní lhůty došlo dnem [datum]. Žaloba přitom byla podána dne 2. 6. 2015, přičemž dispozitivním úkonem podle § 96 o.s.ř. v platném znění žalobci 2-5 vzali žalobu zpět. Tato skutečnost konečně vyplývá i z doplnění žaloby ze dne 24. 7. 2015 pod bodem I. Žalovaný dále poukazuje na to, že žalobkyně dovozuje svůj nárok podle zákona čl. 89/2012 Sb. účinného od 1. 1. 2014, přičemž jej vyčísluje podle Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví podle § 2958 citovaného NOZ, dle mezinárodní klasifikace funkčních schopnosti disability a zdraví dle WHO. Přičemž žalobkyni by mělo být známo, že ke vzniku škody došlo evidentně za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., a proto mělo být vyčíslení provedeno dle předpisů platných a účinných v té době, tj. dle dnes již zrušené vyhlášky Ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb. Žalovaný proto neuznává uplatněný nárok v celém rozsahu s poukazem na výše uvedené a navrhuje, aby žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta.

3. K vznesené námitce promlčení se žalobkyně vyjádřila tak, že nesouhlasí s námitkou promlčení uplatněného nároku. Žalobkyně se v tomto řízení domáhá nároku na náhradu škody za bolestné a ztížení společenského uplatnění (ZSU). Z žalobkyní předložených znaleckých posudků je jasně parné, že u žalobkyně přetrvávaly zdravotní problémy rozmanitého druhu po dlouhou dobu, vč. přetrvávajících psychických obtíží vycházející z poporodního traumatu, které žalobkyně řešila mj. i formou individuálních psychoterapií (viz. strana 4 předloženého znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení], znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie – dne 16. 3. 2015 provedeno psychologické vyšetření Mgr. [jméno] [příjmení], která potvrzuje ukončení individuální terapie žalobkyně dne 5. 6. 2013). U žalobkyně je tedy více než zjevné, že se potýkala se zdravotními problémy, kdy např. až dne 5. 6. 2013 žalobkyně ukončila individuální psychoterapii (poslední sezení dne 5. 6. 2013), kdy předmětem terapie bylo řešení poporodního traumatu a následně partnerská krize. Minimálně do této doby byl její zdravotní stav neustálený, a tedy nehodnotitelný. Z výše uvedeného jednoznačně plyne, že zdravotní stav žalobkyně nešlo považovat za ustálený před datem 5. 6. 2013, léčebný proces ukončen nebyl, kdy ZSU lze stejně hodnotit nejdříve po roce od škody na zdraví a nelze tedy přisvědčit námitce promlčení. Námitce promlčení by navíc nebylo možno přihlédnout i z důvodu jejího nesouladu s dobrými mravy, vzhledem k celé posloupnosti případu, kdy její nynější účelové využití žalovaným by mohlo zjevně poškodit žalobkyni na jejich právech, stejně jako absence žalovaným tvrzené skutečnosti, že se žalobkyně dozvěděla o škodě údajně již dne 13. 8. 2012. Následek (škoda) jak tvrdí žalovaný nemohl být u žalobkyně znám dne [datum], jednoduše proto, že žalobkyně byla opakovaně lékaři žalovaného ujišťována, že léčba v jeho zdravotnickém zařízení byla„ lege artis“. Teprve až když zdravotnickou dokumentaci žalobkyně prohlédla praktická lékařka žalobkyně v srpnu 2013, odhalila závažná pochybení žalovaného. Nejdříve od tohoto data by tedy bylo možné určit počátek běhu promlčecí lhůty. Z tohoto důvodu zaslala žalobkyně žalovanému stížnost ze dne 11. 8. 2013. Žalobkyně se poté pokoušela se žalovaným jednat nejprve osobně, respekt. v zastoupení svého tehdejšího přítele, vyměňovala si s žalovaným po mnoho dalších měsíců přípisy, kdy se snažila věc komplexně mimosoudně narovnat celkovou konečnou částkou ve výši 2,5 mil. Kč (viz. např. dopis adresovaný žalovanému ze dne 20. 1. 2014). Žalovaný přislíbil žalobkyni dopisem ze dne 23. 5. 2014, že pokud žalobkyně doloží, respekt. specifikuje nárok v podobě bolestného a ZSU formou výpočtu, bude pojišťovna plnit. Tento příslib žalovaného vzala žalobkyně zcela vážně. Nároky žalobkyně však byly nakonec uznány pouze v malé části (viz. informace o vyplacení pojistného plnění ze dne 11. 8. 2015, str. 2). Žalobkyni byla vyplacena částka 180.000 Kč za ztížení společenského uplatnění – položka 016, bez navýšení. Bolestné nebylo žalobkyni vyplaceno vůbec.

4. Z důvodu částečného plnění za ztížení společenského uplatnění ze strany žalované dne 13. 8. 2015 po podání žaloby došlo k částečnému zpětvzetí žaloby a následně částečnému zastavení řízení pro 180.000 Kč.

5. Žalovaný navrhnul vstup pojišťovny [právnická osoba] do tohoto řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalované. [ulice] účastník na straně žalované se připojil ke stanovisku žalovaného, rovněž považuje nárok žalobkyně za nedůvodný a promlčený.

6. Soud provedl důkazy navržené mu účastníky sporu. Stížností datovanou dne 11. 8. 2013 žalobkyně prokázala, že upozornila ředitele žalovaného na soudní vymáhání náhrady škody, když se domnívá, že lékaři zanedbali péči, v důsledku čehož došlo ke ztrátě očekávaného dítěte a s tím souvisejícímu špatnému psychickému stavu žalobkyně. Dopisem ze dne 23. 5. 2014 žalobkyně prokázala, že byla žalovaným ujišťována, že jí bude odškodnění poskytnuto, věc je řešena s pojišťovnou. Stejná skutečnost vyplynula i z dopisu datovaného dnem 13. 5. 2015, jímž žalovaný reaguje na předžalobní výzvu. Z trestního oznámení podaného na Okresní státní zastupitelství ve [obec] bylo soudem zjištěno, že dne 11. 5. 2017 podala žalobkyně společně s [celé jméno původního účastníka] trestní oznámení na lékaře žalovaného v souvislosti s úmrtím novorozeného dítěte. Z výpovědi žalobkyně [celé jméno žalobkyně] bylo zjištěno, že po té tragické události ji přestalo cokoli bavit, všechno ji rozbrečí, chodí jen do práce a z práce. [obec] tráví jen se svou matkou (v době její výpovědi ještě žila) a se zvířaty. Nic jí netěší, je hodně doma, pláče, spí. Dříve byla veselá, šťastná, zajímala se o módu, podnikala, starala se o zahrádku. Nic z toho ji už nebaví, pracuje v třísměnném provozu. Těhotenství si užívala. Pak se jí udělalo špatně, tak ji přítel odvezl do nemocnice. Sestra byla zlá, říkala jí, že je hysterická, jejím potížím nevěnovala pozornost. Zvracela, trpěla hroznou bolestí hrudníku, měla zimnici. Výpovědí svědka [příjmení] [celé jméno původního účastníka], bývalého přítele žalobkyně a otce zemřelého dítěte, bylo zjištěno, že se žalobkyně po smrti novorozeného dítěte velice změnila. Nejprve obviňovala sebe, později i své okolí. Přestože před tou událostí byla milá, pracovitá a veselá, poté byla zlá na celý svět, dělala žárlivé scény, a proto se v srpnu 2013 rozešli. Před tou událostí jezdili společně na kole, na lyže, učil ji hrát golf. Po té události všechny aktivity ukončila, žal řešila alkoholem a péčí o 12 koček. Těhotenství probíhalo u žalobkyně standardně, pak se jí udělalo špatně, proto ji svědek odvezl do nemocnice. Na příjmu si stěžovala na bolest pod hrudním košem, zvracela, personál žalovaného to označil za dietní chybu. Chtěl být u porodu, ale z nemocnice mu zavolali až druhý den a oznámili mu, že dítě zemřelo. Žalobkyně byla převezena na JIP v [obec], měla na obličeji i celém těle podlitiny. Navržení svědci [příjmení] [jméno] [příjmení], MUDr. [příjmení] [příjmení], MUDr. [jméno] [příjmení] a sestra [jméno] [příjmení], bývalí zaměstnanci žalovaného, odmítli před soudem vypovídat s odůvodněním, že by si svou výpovědí mohli způsobit trestní stíhání. K posouzení, zda lékařská péče zaměstnanců žalovaného byla provedena„ lege artis“ či„ non lege artis“, a zda v důsledku toho došlo ke vzniku bolestného a ztížení společenského uplatnění na straně žalobkyně, zadal soud vypracování znaleckého posudku znaleckému ústavu, a to Fakultní nemocnici [obec], znalci z oboru zdravotnictví, specializace gynekologie a porodnictví za konzultace oboru psychiatrie. Znalecký ústav provedl vyšetření žalobkyně dne 9. 2. 2017. Znalecký ústav ve svých závěrech znaleckého posudku uvedl, že příčinou poškození plodu byla intrauterinní asfyxie následkem předčasného odloučení placenty při HELLP syndromu matky. Dle operačního protokolu bylo provedení urgentního císařského řezu technicky správné. Příjem žalobkyně k hospitalizaci vzhledem k hypertenzi a zvracení je plně indikován. Pacientka byla navíc hospitalizována na porodním sále na tzv. 1. době, což je pracoviště s intenzivní péčí. Dle výpovědi pacientka udávala i bolest v nadbřišku a výrazné otoky. Jsou to příznaky typické pro preeklampsii či HELLP syndrom. Dne 9. 8. 2012, kdy byla žalobkyně poprvé vyšetřena v [nemocnice] [část obce], bylo vysloveno podezření na počínající preeklampsii, ale jen na základě hraniční proteinurie. Další známky preeklampsie (TK a laboratoř) byly zcela negativní. Při příjmu dne [číslo] již pacientka zvracela, měla bolesti v epigastriu a hypertenzi [číslo], což již mohou být příznaky těžké preeklampsie. Lékař při příjmu se spokojil se 3 dny starými výsledky. Bohužel se jednalo o velmi rychle progredující stav. Neprovedení aktuální laboratoře a spokojení se s odběry starými 3 dny (byť tyto byly v normě) je postupem nesprávným, ale nelze ho jednoznačně označit za postup non lege artis. Je možné, že včas odebraná laboratoř by nezaručila rychlejší ukončení gravidity. V danou chvíli ještě laboratorní hodnoty nemusely být určující pro diagnózu HELLP syndromu. Evidentně se jednalo o netypicky rychle probíhající HELLP syndrom, který bývá často označován jako varianta preeklampsie. Přijímající lékař zaměnil příznaky zvracení a bolesti v epigastriu za projev dietní chyby, což mu pacientka potvrdila. Navíc během hospitalizace došlo ke zlepšení příznaků a vymizení bolestí viz. vyšetření dr. [příjmení] ve 21.45 hodin. Pokud by při příjmu byla odebrána kompletní laboratoř včetně známek hemolýzy, která je pro diagnostiku HELLP syndromu určující a již tam v té době nějaké známky HELLP syndromu byly, bylo by to důvodem k neprodlenému ukončení gravidity. Ošetřující personál se dopustil jediného pochybení, a to neodebrání laboratoře při příjmu, protože předchozí laboratoř jen 3 dny stará byla v normě a zvracení a nevolnost pacientky byly dány do souvislosti s dietní chybou a poruchou zažívání. Tato chyba nemusí být v příčinné souvislosti, protože není zřejmé, zda v době příjmu by již byly laboratorní výsledky tak alarmující, aby byly důvodem k neprodlenému ukončení gravidity císařským řezem. HELLP syndrom je velmi komplikované onemocnění, kde je relativně častý výskyt abrupce, intrauterinní smrti plodu a dokonce i mateřské úmrtnosti. Průběh onemocnění byl atypicky a rychlý a velmi závažný. Na základě jediného izolovaného psychiatrického vyšetření, dostupné dokumentace a také s ohledem na časový odstup od událostí, které měly vést k rozvoji pacientčiných psychických potíží, je obtížné jednoznačně zhodnotit stav pacientky. To je dále komplikováno tím, že recentně došlo k dalšímu negativnímu zážitku (úmrtí matky) a reakce na něj může dále ovlivňovat klinický obraz. Aktuálně se u pacientky vyskytuje anxiosně-depresivní symptomatologie. Depresivní ani úzkostné příznaky se však nevyskytují v takové tíži, která by opodstatňovala diagnózu depresivní poruchy nebo úzkostné poruchy v užším slova smyslu. Lze však konstatovat, že došlo k rozvoji poruchy přizpůsobení (F43.2) na recentní událost (tedy úmrtí matky). Na základě dostupných údajů lze rovněž vyjádřit podezření, že u pacientky došlo v souvislosti s traumatizujícím zážitkem v roce 2012 k rozvoji některých příznaků posttraumatické stresové poruchy. Zda se tyto příznaky vyskytovaly v dostatečném množství a tíži, aby mohla být v jakémkoliv časovém bodě stanovena diagnóza posttraumatické stresové poruchy (F43.1.), se nelze zpětně vyjádřit. Na podkladě informací od pacientky, objektivní anamnézy a dostupné dokumentace lze soudit, že po traumatizujícím zážitku v roce 2012 došlo u pacientky k rozvoji některých příznaků odpovídajících změně osobnosti po probdělé katastrofické zkušenosti (F62.0). Bez podrobnějších údajů o stavu pacientky před rokem 2012 však nelze jednoznačně tuto diagnózu stanovit. Výslechem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D. z Fakultní nemocnice [obec] byly potvrzeny závěry prezentované ve znaleckém posudku, znalec uvedl, že hlavní chybou postupu žalovaného byla absence laboratorního vyšetření krve a moči žalobkyně, z nichž by se dalo usuzovat na preeklampsii či HELLP syndrom, když žalobkyně vykazovala příznaky těchto chorob. Znaleckým posudkem doc. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., znalce v oboru zdravotnictví, odvětví porodnictví, specializace gynekologie a odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví bylo prokázáno, že první vyšetření v [nemocnice] [část obce] z 9.8.2012 bylo v pořádku. Odchylka v UZ odhadované váze plodu [číslo] gr a skutečné váze plodu ([číslo] gr.) může být způsobena větším týdnem těhotenství, polohou plodu, vstupováním do malé pánve, obezitou. Správně byla doporučena preindukce porodu na 12. 8. 2012. Dne [číslo] byla pacientka přijata a její obtíže ve smyslu nauzea, průjmová stolice, emesa byly mylně považovány za dietetickou chybu, kterou i pacientka připouštěla. Při hypertenzi [číslo], otocích a proteinurii na jeden křížek (+), měly být a nebyly ordinovány čerstvé aktuální odběry krve (spolehli se na 3 dny staré odběry, které byly fyziologické). Bohužel tím došlo pravděpodobně ke zpoždění diagnózy HELLP syndromu. Při pozdní diagnostice HELLP syndromu s abrupcí placenty již nebylo možné zabránit úmrtí plodu. Kritickou chybou bylo opomenutí odebrání aktuálních krevních náběrů při prokázané hypertenzi, emesi a proteinurii. Postup lékařů nebyl v souladu s pravidly lékařské vědy a uznávanými postupy s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. Došlo k porušení pravidel lékařské vědy a tedy postup non lege artis. Posouzení příčinné souvislosti je zde mimořádně obtížné, protože ani rychlé ukončení těhotenství by nemuselo zabránit eventuální smrti plodu. Další znalecký posudek byl zpracován v trestním řízení vedeném pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti usmrcením z nedbalosti u Policie ČR, KŘP Moravskoslezského kraje, Územní odbor [obec], jednalo se o ústavní znalecký posudek Všeobecné fakultní nemocnice v [obec], který byl proveden i v tomto řízení jako důkaz. Rovněž tímto znaleckým posudkem bylo prokázáno, že postup lékařů žalovaného nebyl lege artis, když při výrazných gastrointestinálních potížích těhotné nebylo provedeno laboratorní vyšetření (jaterní testy, amylázy, krevní obraz, zánětlivé markery apod.), neboť lékaři měli k dispozici laboratorní výsledky staré 3 dny, které byly negativní. Pokud by bylo toto laboratorní vyšetření provedeno ihned po přijetí do nemocnice, pravděpodobně by odhalilo rozvoj HELLP syndromu. Toto vyšetření bylo provedeno cca 7 hodin od příjmu a 1,5 hodiny po provedení císařského řezu a jednoznačně prokazovalo HELLP syndrom. Neprovedení laboratorních testů v době po příjmu těhotné na gynekologicko-porodnické oddělení [nemocnice] [část obce] bylo závažným pochybením a postupem non lege artis. Po pádu pacientky z postele na zem a na břicho, lékaři rozhodli o provedení urgentního císařského řezu z důvodu podezření na předčasné odlučování placenty (abrupci placenty). Toto rozhodnutí bylo správné, ale nezabránilo úmrtí plodu, který pravděpodobně zemřel v době přípravy pacientky k císařskému řezu, který byl proveden v řádu minut. Příčinou úmrtí plodu bylo kompletní odloučení placenty v celém rozsahu a tím přerušení kyslíkového zásobení plodu. Ke kompletnímu odloučení placenty mohlo dojít v důsledku záchvatu křečí s přechodným bezvědomím, což nebylo personálem porodního sálu zaznamenáno, nebo pádem rodičky z postele na břicho. Další možnou příčinou byl krátký pupečník 30 cm, což bylo zjištěno až při operaci a toto nebylo možno prokázat prenatálně. Těhotenství u paní [celé jméno žalobkyně] (žalobkyně) mělo být ukončeno císařským řezem dne [datum] před 24. hodinou. Pokud by bylo provedeno příslušné laboratorní vyšetření, byla by indikace k císařskému řezu zcela jasná, z důvodu HELLP syndromu. Lékaři však mohli ukončit těhotenství císařským řezem i bez tohoto vyšetření, neboť měli dostatek dalších důvodů. V souvislosti s traumatem, za které lze jednoznačně považovat porod mrtvého plodu po závažném zhoršení zdravotního stavu posuzované ke konci gravidity a které lze vnímat jakožto neočekávanou událost ohrožující integritu jedince po stránce fyzické, duševní, sociální, došlo tedy k rozvoji psychických obtíží, zprvu chorobným příznakům posttraumatické stresové poruchy. Na základě studia zdravotnické a spisové dokumentace a na základě psychologického a psychiatrického vyšetření usuzujeme, že u posuzované došlo v souvislosti s traumatickou událostí (porodem mrtvého plodu) k rozvoji symptomů úzkosti, k rozvoji poruchy nálady, depresivnímu prožívání i s přechodným výskytem suicidálních ideací a bilancování, k poruchám spánku, poruchám koncentrace, poruchám emotivity, k opakovanému znovuprožívání traumatických okolností ve formě vzpomínek, při nichž se objevovaly živé pocity související s traumatem, k vyhýbání se situacím a činnostem připomínajícím trauma, k výrazným problémům v sociálních interakcích, se zásadním dopadem na partnerský vztah, s projevy nedůvěřivosti vůči partnerovi a okolí, s nadměrnými pocity viny a zároveň i obviňování okolí, i s projevy žárlivosti, k sociální izolaci, k výraznému zanedbávání sebepéče a ke snížení frustrační tolerance zátěže. Vlivem změny psychického stavu v návaznosti na silný negativní emoční zážitek (porod mrtvého plodu) došlo ke snížení funkčních schopností posuzované, sociálnímu stažení, narušení sociability, rozpadu partnerského vztahu, omezení volnočasových aktivit, prokazatelně nepříznivého vlivu na uspokojování životních a společenských potřeb posuzované. Stav lze považovat za ustálený. Co se týče hodnocení ztížení společenského uplatnění, dle platné vyhlášky č. 440/2001 Sb., odpovídá psychické postižení položce 016 – vážné duševní poruchy vzniklé působením otřesných zážitků nebo jiných nepříznivých psychologických činitelů a tísnivých situací. Znalec z odvětví psychiatrie na základě klinického vyšetření a na základě seznámení se se spisovým materiálem a zdravotnickou dokumentací hodnotí ztížení společenského uplatnění v této položce 1500 body. Z pohledu psychiatra lze konstatovat, že jde o zvlášť výjimečný případ hodný mimořádného zřetele. K prokázání výše škody předložila žalobkyně znalecký posudek vypracovaný Doc. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. Tento znalec ocenil bolestné a ztížení společenského uplatnění na částku 1.446.000 Kč, přičemž bolestné představuje: S [číslo] rány břišní stěny hluboká 30 cm (1 cm á 5 bodů) 150 bodů S [číslo] analogicky jako ruptura dělohy 160 bodů Celkem 310 bodů Vzhledem k hodnotě bodu 120 Kč činí celková finanční částka 37.200 Kč. Dle § 7 odst. 3 navrhl částku zvýšit o 5ti násobek, tj. 186.000 Kč. Ztížení společenského uplatnění představuje: [číslo] předčasný porod v důsledku úrazu od počátku 24. do konečného 36. týdne gravidity 600 bodů 016 vážné duševní poruchy vzniklé působením otřesných zážitků nebo jiných nepříznivých psychologických činitelů a tísnivých situací (ověřené příslušným psychiatrickým pracovištěm – viz. posudek MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 30. 3. 2015) – [číslo] bodů Celkem [číslo] bodů Vzhledem k hodnotě bodu 120 Kč činí celková finanční částka 252.000 Kč. Závěrem lze konstatovat, že jde o zvlášť výjimečný případ hodný mimořádného zřetele, což vedlo k využití horní hranice příslušného rozmezí ([číslo]) a k návrhu o zvýšení odškodnění ztížení společenského uplatnění 5ti násobkem, tj. 1.260.000 Kč. Za bolestné a ztížení společenského uplatnění celkem po doporučeném zvýšení činí částka 1.446.600 Kč. Znaleckým posudkem MUDr. [jméno] [příjmení], znalkyně v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie bylo prokázáno, že se výrazným způsobem změnila osobnost žalobkyně po silném negativním emočním zážitku vázaném na úmrtí dítěte při porodu císařským řezem. Nevěří si, je plačtivá, nezvládá zátěžové situace, izoluje se, je pasivní, depresivní, neprožívá radost. S traumatem se dosud nevyrovnala, bojí se vytvářet nové vztahy. Znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], který se podílel na znaleckém posudku s MUDr. [jméno] [příjmení] a provedl ohodnocení bolestného a ztížení společenského uplatnění, ocenil bolestné na 310 bodů, z toho 150 bodů za ránu břišní stěny hlubokou 30 cm (S [číslo]), ruptura dělohy 160 bodů (S [číslo]). Ztížení společenského uplatnění spočívajícího v psychických změnách osobnosti popsaných MUDr. [příjmení] ocenil dle metodiky zákona č. 89/2012 Sb. na 103.505 Kč. K aktuálnímu ocenění ztížení společenského uplatnění ustanovil soud znalecký ústav, a to Národní ústav duševního zdraví, [obec], znalecký ústav v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, klinická psychologie, duševní hygiena. Z tohoto znaleckého posudku soud zjistil, že žalobkyně je zcela vyloučena v následujících oblastech života – navazování nových blízkých/intimních vztahů, zakládání rodiny, komunikace a zapojení se v širší komunitě (společenský život, duchovní, politický, jakýkoliv komunitní život. Žalobkyně je omezena v dalších oblastech fungování (v rozsahu 80- 95%) – ve všech oblastech, kde se musí jednat s lidmi, které nezná (zařizování, úřady, jiná složitější mezilidská komunikace); profesní oblast – není schopna změnit práci či najít práci, která by jí více vyhovovala, rekvalifikovat se, vrátit se k původní profesi apod. Žalobkyně je omezena (v rozsahu 40- 50%) v běžných mezilidských jednáních/vztazích, v reakcích na osoby, se kterými musí jednat, vč. rodiny (dcery např.); omezení se týká i případů potřeby zdravotní péče, kdy je jen asi z poloviny schopna zajistit si potřebnou zdravotní péči. Tyto současně se vyskytující následky + bezprostřednější důsledky traumatu (posttraumatická stresová porucha a její dopady v anamnéze) jsou důvody pro mimořádné zvýšení ztížení společenského uplatnění. Zjištěné příznaky jsou již trvalého rázu (trvalé následky) a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění žalobkyně v životě, ve společnosti, zejména v uspokojování jejích životních a společenských potřeb, včetně výkonu povolání, přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém, kulturním a sportovním. Tyto následky podstatně omezily nebo významně změnily její uplatnění v životě (zvláště s ohledem na věk žalobkyně v době traumatu – 37 let). Ztížení společenského uplatnění žalobkyně dle vyhlášky č. 440/2001 Sb. odpovídá psychické postižení položce 016 – vážné duševní poruchy vzniklé působením otřesných zážitků nebo jiných nepříznivých psychologických činitelů a tísnivých situací. Znalci na základě klinického vyšetření a na základě seznámení se se spisovým materiálem a zdravotnickou dokumentací ohodnotili ztížení společenského uplatnění v této položce 1500 body. Z pohledu psychiatra lze konstatovat, že jde o zvlášť výjimečný případ hodný mimořádného zřetele, zasluhující si minimálně dvojnásobného navýšení. Závěry prezentované ve znaleckém posudku obhájil znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], Ph.D. i při výslechu konaném prostřednictvím videokonference i v doplňku ke znaleckému posudku, kdy setrval na stanovisku, že hlavním traumatem vedoucím u žalobkyně k psychickým potížím, rozvoji posttraumatické stresové poruchy a poté přetrvávající změny osobnosti po traumatické zkušenosti byla ztráta dítěte, tedy, že bez tohoto konkrétního traumatu by její následné psychické obtíže nevznikly. Od porodu až do současné doby nebyla žalobkyně schopna navázat vztah či se zapojit ve společenském životě, i když by si to přála. U žalobkyně znalci neshledali snahu účelově upravovat své výpovědi.

7. Další důkazy soud neprováděl, neboť účastníci jejich provedení nenavrhovali a potřeba dalšího dokazování nevyvstala.

8. Podle § 3079 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb. právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, se posuzuje podle těch právních předpisů, které byly účinné v době porušení právní povinnosti. Z důvodové zprávy k § 3079 citovaného zákona vyplývá, že úraz vzniklý za účinnosti občanského zákoníku 40/1964Sb., tedy do 31. 12. 2013, se posuzuje podle právní úpravy platné v době porušení právní povinnosti, tj. v daném případě podle zákona č. 40/1964Sb. a vyhlášky č. 440/2001 Sb. Jedinou výjimkou jsou tedy mimořádné případy hodné zvláštního zřetele, čímž se mají na mysli případy, kdy škůdce způsobil škodu úmyslně, z touhy ničit, ublížit, nebo z jiné zavrženíhodné pohnutky (škůdce si počíná v rozporu s dobrými mravy) vedoucí ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. V daném případě se však nejedná o výjimku (škoda byla způsobena porušením povinnosti z nedbalosti) a tudíž právo na náhradu škody soud posuzoval podle právní úpravy platné v době porušení právní povinností, tj. dle zákona č. 40/1964 Sb. (občanský zákoník účinný do 31. 12. 2013) a vyhlášky č. 440/2001 Sb.

9. Dle ustanovení § 420 zákona č. 40/1964 občanského zákoníku každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti. Škoda je způsobena právnickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použila. Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil. Dle ustanovení § 442 o.z. se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo.

10. Podle § 444 odst. 1, 2 zákona č. 40/1964Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.) při škodě na zdraví se jednorázově odškodňují bolesti poškozeného a ztížení jeho společenského uplatnění. Ministerstvo zdravotnictví stanoví v dohodě s Ministerstvem práce a sociálních věcí vyhláškou výši, do které lze poskytnout náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění a určování výše náhrady v jednotlivých případech.

11. Podle ustanovení § 3 odst. 1 vyhlášky č. 440/2001 Sb., (o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění), odškodnění ztížení společenského uplatnění se určuje podle sazeb bodového ohodnocení v přílohách č. 2 a 4 této vyhlášky, a to za následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a mají prokazatelně nepříznivý vliv na uplatnění poškozeného v životě a ve společnosti, zejména na uspokojování jeho životních a společenských potřeb, včetně výkonu dosavadního povolání nebo přípravy na povolání, dalšího vzdělávání a možnosti uplatnit se v životě rodinném, politickém kulturním a sportovním, a to s ohledem na věk poškozeného v době vzniku škody na zdraví (dále jen "následky“). Odškodnění za ztížení společenského uplatnění musí být přiměřené povaze následků a jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v jakém jsou omezeny možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti.

12. Podle § 3 odst. 2 vyhlášky bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění se vymezuje v lékařském posudku.

13. Podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky pokud škoda na zdraví vedla ke zvlášť těžkým následkům, zvýší se bodové ohodnocení škody na zdraví podle příloh č. 2 a 4 této vyhlášky nejvýše o 50 % celkové částky bodového ohodnocení; zvlášť těžkými následky škody na zdraví se rozumí takové následky, které podstatně omezují nebo významně mění uplatnění v životě anebo znemožňují další uplatnění v životě, a to s ohledem na věk poškozeného i jeho předpokládané uplatnění v životě.

14. Podle § 6 odst. 2 vyhlášky pokud lze škodu na zdraví hodnotit podle více položek poškození zdraví stanovených v přílohách této vyhlášky, bodové ohodnocení těchto položek se sčítá. Jedná-li se však o poškození téhož orgánu, nesmí součet bodového ohodnocení převýšit bodové ohodnocení za jeho anatomickou nebo funkční ztrátu.

15. Podle § 7 odst. 1 vyhlášky výše odškodnění ztížení společenského uplatnění se stanoví na základě bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku. Podle § 7 odst. 3 vyhlášky ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele může soud výši odškodnění stanovenou podle této vyhlášky přiměřeně zvýšit.

16. Při posouzení výše odškodnění za ztížení společenského uplatnění ve smyslu § 7 odst. 3 vyhlášky je třeba respektovat, že odškodnění již v základní výměře představuje náhradu za prokazatelně nepříznivé následky škody na zdraví, které jsou trvalého rázu a objektivně omezují dosavadní možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti. Náhrada je jednorázovým odškodněním za omezení či ztrátu dosavadních možností a schopností poškozeného uplatnit se v různých oblastech jeho dosavadního života a její výše je založena na srovnání způsobu jeho života a aktivit v době před poškozením a poté, přičemž mezi výši náhrady a způsobenou újmou musí být vztah přiměřenosti.

17. Ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, tj. k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, ale závisí v každém konkrétním případě na úvaze soudu. Toto ustanovení tak přenechává soudu, aby v každém jednotlivém případě sám vymezil hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností, tedy aby sám podle svého uvážení posoudil, jaké zvýšení náhrady je v konkrétní posuzované věci "přiměřené“. Úvaha soudu v tomto směru však není zcela neomezená, neboť právní předpis rámcově stanoví předpoklady jak pro vznik nároku na základní výměru odškodnění, tak pro jeho zvýšení a stanoví hlediska, ke kterým je třeba přihlížet při úvaze o míře přiměřeného zvýšení v konkrétních zcela výjimečných případech hodných mimořádného zřetele. Rozhodnutí o výši náhrady ve smyslu ust. § 7 odst. 3 vyhlášky proto musí být založeno na skutkovém zjištění, zda a nakolik jsou v důsledku škody na zdraví omezeny či zcela ztraceny předchozí možnosti poškozeného v různých oblastech jeho společenského uplatnění. Vždy se hodnotí, jak konkrétně se projevily trvalé následky zranění v jednotlivých sférách jeho života a nakolik omezují či vylučují možnost společenského uplatnění v porovnání s předchozím rozsahem a kvalitou jeho uplatnění, přičemž i věk poškozeného v době vzniku škody je jedním z významných faktorů - zejména při úvaze o zvýšení základního hodnocení. (srov. rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 350/03).

18. Zákon stojí na vcelku logicky znějícím požadavku, aby újmy na životě a zdraví byly plně vyváženy peněžitou náhradou, proto se u odškodňování těchto újem nehovoří o reparační, nýbrž o kompenzační funkci náhrady, tedy že poškození hodnot nelze napravit a nahradit, nýbrž pouze zmírnit či kompenzovat peněžitým plněním.

19. Dle ustanovení § 106 o.z. se právo na náhradu škody promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. Nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla, to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. Subjektivní promlčecí lhůta začne plynout od okamžiku, kdy se oprávněný dozví o okolnostech rozhodných pro její plynutí, tj. o újmě na zdraví, svobodě nebo životě a o osobě povinné tuto újmu nahradit. Ohledně běhu promlčecí doby zastávala aplikační praxe i právní věda názor, že nestačí pouhá možnost poškozeného se o škodě dozvědět (např. Eliáš a kol., 2008, s. 430).

20. Soud po zhodnocení všech shora uvedených důkazů při aplikaci shora citovaných zákonných ustanovení dospěl k těmto závěrům:

21. Nejprve se soud zaobíral otázkou aktivní i pasivní legitimace stran. Shledal, že je dána aktivní legitimace na straně žalobkyně, neboť ta jako poškozená postupem žalovaného non lege artis utrpěla škodu objektivizovanou znaleckými posudky. Rovněž pasivní legitimace žalovaného je dána, neboť to byl žalovaný /zaměstnanci žalovaného/, kdo postupem non lege artis způsobil vznik škody žalobkyně.

22. Soud má na základě znaleckého posudku Fakultní nemocnice [obec], Všeobecné fakultní nemocnice v [obec] i na základě znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. za prokázané, že žalovaný jako zdravotnické zařízení nepostupoval při péči o žalobkyni lege artis v souladu s poznatky lékařské vědy. Porušení povinnosti lékařů žalovaného shledali všichni znalci shodně v tom, že lékaři neodebrali při příjmu žalobkyně krevní vzorky při prokázané hypertenze, emesi a proteinurii, jejichž výsledky by vynutily aktivní ukončení těhotenství akutním císařským řezem. Při pozdní diagnostice HELLP syndromu s abrupcí placenty již nebylo možné zabránit úmrtí plodu. Tento postup lékařů nebyl v souladu s pravidly lékařské vědy a uznávanými postupy, čímž došlo k postupu non lege artis. Zavinění i porušení právní povinnosti na straně žalovaného má tak soud za prokázané. Žalovaný neuvedl a ani neprokázal žádnou skutečnost, pro kterou by za vzniklou škodu neodpovídal.

23. Dále se soud zaobíral skutečností, zda žalobkyni vznikla v příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti žalovaného škoda, případně v jaké výši a zda byl nárok na náhradu škody uplatněn u soudu včas, když žalovaný vznesl námitku promlčení nároku. Žalobkyně uplatnila podanou žalobou nárok na bolestné ve výši 37.200 Kč a ztížení společenského uplatnění ve výši 1.086.000 Kč (následně částečně zastaveno z důvodu zpětvzetí o 180.000 Kč).

24. Výše škody na bolestném byla prokázána znaleckým posudkem MUDr. [příjmení] a [jméno] [příjmení] i MUDr. [příjmení] ocenili bolestné dle vyhlášky č. 440/2001 Sb. na 310 bodů, z toho 150 bodů za ránu břišní stěny hlubokou 30 cm (S [číslo]), ruptura dělohy 160 bodů (S [číslo]). Znalec [příjmení] [příjmení] navrhoval zvýšit částku o 5ti násobek.

25. S ohledem na vznesenou námitku promlčení se soud zaobíral otázkou, zda nárok na vyplacení bolestného je či není promlčen. Škoda spočívající v bolestném, byla žalobkyni způsobena v období měsíce srpna 2012, žaloba byla podána u Okresního soudu dne 2. 6. 2015, tedy po uplynutí více než 2 let. Pro náhradu škody na zdraví neběží objektivní promlčecí lhůta, jak vyplývá ze shora citovaného ustanovení § 106 o.z.; běží pouze subjektivní promlčecí lhůta v trvání 2 let, která počala běžet ode dne následujícího po dni, kdy se žalobkyně dozvěděla o škodě a kdo za ni odpovídá. V daném případě žalobkyně již po propuštění z nemocnice věděla o škodě, která jí byla způsobena, tedy újmě na zdraví, i o tom, kdo za ní odpovídá, když tuto újmu utrpěla při péči žalovaného. V době, kdy byl nárok u soudu uplatněn, již uběhla tříletá promlčecí lhůta, žalovaný vznesl námitku promlčení a nárok na vyplacení bolestného tak nelze přiznat. Současně soud dodává, že navíc nebyla prokázána příčinná souvislost mezi bolestným a zaviněním žalovaného, když lze předpokládat, že i při včasném ukončení těhotenství akutním císařským řezem by žalobkyně trpěla stejnými bolestmi, jako tomu bylo v tomto případě.

26. Otázkou promlčení se soud zaobíral i při posuzování nároku na ztížení společenského uplatnění. V případě nároku na náhradu škody za ztížení společenského uplatnění počne běžet promlčecí doba až po ustálení zdravotního stavu, neboť teprve tehdy lze provést jeho hodnocení. Dle závěru znalců došlo k ustálení zdravotního stavu žalobkyně minimálně na počátku roku 2018, v době podání žaloby tak nárok rozhodně promlčen nebyl.

27. Soud má za prokázané především znaleckým posudkem Ústavu duševního zdraví v [obec], ale i znaleckým posudkem MUDr. [příjmení] a znaleckým posudkem Fakultní nemocnice v [obec], že v příčinné souvislosti se zanedbáním povinností lékařů žalovaného došlo k úmrtí plodu a škodě žalobkyně v podobě ztížení společenského uplatnění. Tato škoda spočívá ve vážné duševní poruše vzniklé působením otřesných zážitků nebo jiných nepříznivých činitelů ohodnocené shodně znalci na 1500 bodů, přičemž jde podle znalců o zvlášť výjimečný případ hodný mimořádného zřetele zasluhující minimálně dvojnásobného navýšení /posudek VFN [obec] ze dne 23. 4. 2018 Výpočet ztížení společenského uplatnění provedeného znalcem [příjmení] [příjmení] dle nové metodiky ve znaleckém posudku ze dne 18. 3. 2015 činil 1.303.505 Kč, od tohoto posuzování došlo u žalobkyně ke změně diagnózy z posttraumatické stresové poruchy na přetrvávající změnu osobnosti po katastrofické události, která je nevratná a neléčitelná.

28. Jak vyplývá z vyhlášky č. 440/2001 Sb., výše odškodnění za ztížení společenského uplatnění se odvíjí od bodového ohodnocení škody na zdraví, jež lékař uvede v posudku podle sazeb uvedených v přílohách [číslo] vyhlášky (přílohy [číslo] se týkají bolestného). V případě, že z důvodů podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky lékař v posudku zvýší počet bodů (nejvýše o 50% celkové výše bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění), je toto zvýšení součástí bodového ohodnocení stanoveného v lékařském posudku, které je základem pro stanovení výše odškodnění ve smyslu § 7 odst. 1 vyhlášky. Takto stanovenou výši odškodnění pak soud může postupem podle § 7 odst. 3 vyhlášky v odůvodněných případech zvýšit (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 25 Cdo 2370/2007).

29. Soud má na základě provedeného dokazování za to, že je zde dán důvod pro mimořádné zvýšení odškodnění ztížení společenského uplatnění dle § 7 odst. 3 vyhlášky [číslo] ve výši trojnásobku bodového ohodnocení provedeného znalcem a zvýšit tak částku, která by měla být žalobkyni vyplacena, na 540.000 Kč. Bylo prokázáno, že žalobkyně před tragickou událostí žila spokojeným rodinným i kulturním životem, starala se o domácnost, zahradu, podnikala. Měla veselou společenskou povahu, chodila ráda mezi lidi, byla oblíbená. Po porodu mrtvého plodu se její osobnost nevratně změnila, stala se žárlivou, zlou, nedůvěřivou osobou, která obviňovala z neúspěchu nejprve sebe a pak své okolí. V důsledku této změny došlo k rozpadu partnerského vztahu a celkové změně života žalobkyně. Žalobkyně žije sama v bytě, stará se o kočky, straní se lidí. Ztratila zájem o sebe i své okolí, nevěří si, je plačtivá, nedokáže navázat vztah s partnerem, nic ji netěší. Tato změna osobnosti je trvalá a neléčitelná a má výrazný vliv na kvalitu jejího života. S přihlédnutím k věku 37 let, kdy žalobkyně utrpěla změnu osobnosti způsobenou tragickou událostí na samém vrcholu možného pracovního uplatnění, omezením v oblasti rodinné, kdy vážná změna osobnosti ničí její rodinné i přátelské vazby, a perspektivě, že ve všech těchto oblastech bude do budoucna omezena, případně zcela vyloučena, ve svém souhrnu odůvodňují mimořádné zvýšení ztížení společenského uplatnění na trojnásobek bodového hodnocení, tedy na částku 540.000 Kč, která ve světle odškodňování podle nové metodiky není částkou nikterak vysokou. S ohledem na zachování principu proporcionality mezi omezením žalobkyně a výši odškodnění s přihlédnutím ke stávající judikatuře, kdy pětinásobky náhrady za zvýšení ztížení společenského uplatnění a výše jsou přiznávány osobám invalidním, odkázaným zcela či částečně na pomoc jiných osob, jako přiměřené v tomto případě okresní soud považuje zvýšení na trojnásobek základního bodového ohodnocení ztížení společenského uplatnění za přiměřené.

30. Celková částka, která náleží žalobkyni z titulu ztížení společenského uplatnění tak představuje částku 540.000 Kč, částka 180.000 Kč již byla žalobkyni vyplacena, soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni na ztížení společenského uplatnění zbývající částku 360.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, na nějž má žalobkyně právo dle § 517 odst. 2 občanského zákoníku, který stanoví, že jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. Úrok z prodlení přiznal soud žalobkyni ode dne následujícího po podání žaloby, jak žalobkyně požadovala, kdy nejméně od tohoto data došlo k prodlení žalovaného, který byl již předžalobní výzvou vyzván k plnění ZSU. Výše úroku z prodlení odpovídá prováděcímu předpisu platnému v době prodlení, a to nařízení vlády č. 142/1994 Sb.

31. Ve zbývajícím rozsahu, jímž se žalobkyně domáhala bolestného ve výši 37.200 Kč, soud žalobu z důvodu promlčení nároku a nedostatku příčinné souvislosti, zamítnul. Také v rozsahu, jímž se žalobkyně domáhala dalších 546.000 Kč na ZSU soud žalobu zamítnul, neboť pro přiznání této částky neshledal důvod.

32. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. dle něhož i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. V daném případě byla žalobkyně v řízení převážně neúspěšná, nicméně rozhodnutí soudu záviselo na znaleckém posudku a úvaze soudu. Z tohoto důvodu soud přiznal žalobkyni i přes její převážný neúspěch ve sporu vůči žalovanému a vedlejšímu účastníkovi na straně žalovaného plnou náhradu nákladů řízení. Výše těchto nákladů byla v souladu s usnesením Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 3974/2015 vypočtena z přisouzené částky, nikoli z částky požadované žalobou. Náklady řízení jsou tvořeny hotovými výdaji žalobkyně za znalecké posudky v celkové výši 16.360 Kč, když doložila zaplacení částky 10.000 Kč MUDr. J. [jméno], CSc., částky 1.610 Kč MUDr. S. [příjmení], CSc., částky 1.750 Kč MUDr. [příjmení] a částky 3.000 Kč MUDr. J.. Dále jsou náklady řízení tvořeny odměnou právního zástupce žalobkyně za 4 úkony právní služby á 10.460 Kč za jeden úkon dle § 7 vyhl. 177/1996 Sb. vypočteno z částky 540.000 Kč před částečným zastavením řízení – příprava a převzetí věci, předžalobní výzva, sepis žaloby a vyjádření ke stanovisku žalovaného obsahující částečné zpětvzetí. K tomu 4 x režijní paušál á 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhl. 177/1996 Sb. Tyto náklady nejsou limitovány tehdy platným ustanovením § 12a citované vyhlášky, protože tyto úkony činil právní zástupce na základě plné moci udělené žalobkyní, nikoli na základě ustanovení soudem. Tyto náklady jsou tak splatné k rukám právního zástupce žalobkyně. Dále soud přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za 12 úkonů právní služby á 5.000 Kč za úkon dle § 7 s limitem § 12a vyhl. 177/1996 Sb. a 12 režijních paušálů á 300 Kč. Jedná se o tyto úkony: porada s klientem 26. 2. 2016, jednání u okresního soudu 29. 2. 2016, doplnění skutkových tvrzení na výzvu z 23. 3. 2016, otázky pro znalecký ústav z 27. 4. 2016, jednání o okresního soudu 31. 5. 2016, porada s klientem 31. 5. 2016, vyjádření z 12. 5. 2017, vyjádření z 14. 11. 2017, ústní jednání 15. 11. 2017, vyjádření z 1. 2. 2018, návrh z 5. 8. 2020, vyjádření k znaleckému posudku z 22. 9. 2021. Po zrušení limitu stanoveného v § 12a vyhl. 177/1996 Sb. k 1. 1. 2022 byly přiznány žalobkyni tyto účelně vynaložené náklady: vyjádření se k doplňku znaleckého posudku ze 7. 2. 2022, ústní jednání dne 16. 6. 2022, ústní jednání dne 24. 11. 2022 a ústní jednání dne 14. 2. 2023. Výše odměny činí dle § 7 vyhl. 177/1996 Sb. částku 9.740 Kč (vypočteno z přiznané částky 360.000 Kč) za jeden úkon plus 4 režijní paušály á 300 Kč dle § 13 odst. 3 citované vyhlášky. Náklady řízení jsou tvořeny také náhradou za ztrátu času á 100 Kč za každou promeškanou půlhodinu, kdy právní zástupce žalobkyně účtuje za každou cestu k ústnímu jednání 4 zameškané půlhodiny, celkem tak k 6 jednáním 2.400 Kč za ztrátu času. Cestovní výdaje při vyhláškové ceně paliva a amortizace představují částku 482 Kč za jednání dne 29. 2. 2016; 482 Kč při jednání dne 31. 5. 2016; 489 Kč při jednání dne 15. 11. 2017; 643 Kč při jednání dne 16. 6. 2022; 643 Kč při jednání dne 24. 11. 2022 a 643 Kč při jednání dne 14. 2. 2023 Celkem tak cestovní výdaje představují částku 3.382 Kč.

33. Pokud jde o splatnost nákladů řízení žalobkyně, pak z celkové částky 168.942 Kč je část nákladů splatná k rukám žalobkyně, celkem 114.171 Kč. Tato částka se skládá z hotových výdajů žalobkyně 16.360 Kč, dále z úkonů učiněných právním zástupcem před jeho ustanovením ve výši 43.040 Kč (4 x úkon +4 x RP) a dále z jedné poloviny odměny právního zástupce žalobkyně přiznané po ustanovení, když žalobkyně byla osvobozena v rozsahu 50%. Zbývající část nákladů řízení žalobkyně je žalovaný povinen zaplatit k rukám státu do pokladny Okresního soudu ve Frýdku-Místku, protože tyto náklady žalobkyně platil stát.

34. Náklady státu kopírují výrok o nákladech řízení mezi účastníky, byly tak uloženy žalovanému a vedlejšímu účastníkovi na straně žalované. Celková výše těchto nákladů představuje částku 75.251,32 Kč a jsou tvořeny vyplaceným znalečným Fakultní nemocnici [obec] ve výši 14.972,32 Kč a znalečným vyplaceným Národnímu ústavu duševního zdraví [obec] ve výši 60.274 Kč.