41 C 72/2016

Rubrum

Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní JUDr. Alicí Martikánovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o nahrazení projevu vůle takto:

Výrok

I. Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít s žalobkyní tuto smlouvu o bezúplatném převodu pozemků ve vlastnictví státu podle zák. č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“):

1. Žalovaná, Česká republika – Státní pozemkový úřad, [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ Státní pozemkový úřad“), spravuje pozemky ve vlastnictví státu, a to: - Pozemek parc. [číslo] katastrální území [obec], [územní celek], - Pozemek parc. [číslo] katastrální území Baška, [územní celek], - Pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] a to ve stavu, jaký je zde ke dni rozhodnutí, kdy z původní parcely [číslo] došlo k oddělení nově vzniklého pozemku parc. [číslo] na základě geometrického plánu [číslo] vyhotoveného společností [právnická osoba] dne 16.3.2021, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

2. Žalobkyně, [osobní údaje žalobkyně] [číslo], [rodné číslo], bytem [adresa žalobkyně], je oprávněnou osobou ve smyslu ust. § 4 odst. 4 zákona o půdě.

3. Žalobkyně má na základě Rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy - Pozemkového úřadu Praha čj. PÚ [číslo] ze dne 26.05.1999, čj. PÚ [číslo] ze dne 26.05.1999, ve znění oznámení o opravě písařské chyby čj. PÚ [číslo] ze dne 25.06.1999, čj. PÚ [číslo] ze dne 24.11.1999, čj. PÚ [číslo] ze dne 13.10.2000, čj. PÚ [číslo] ze dne 23.03.2001, čj. PÚ [číslo] ze dne 28.05.2002, Rozhodnutí Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha čj. PÚ [číslo] ze dne 28.11.2003, čj. PÚ [číslo] ze dne 01.04.2004, čj. PÚ [číslo] ze dne 26.08.2008, čj. PÚ [číslo] ze dne 13.08.2010, čj. PÚ [číslo] ze dne 25.09.2013, čj. PÚ [číslo] ze dne 29.10.2013, čj. PÚ [číslo] ze dne 13.04.2016, čj. PÚ xanon [číslo] ze dne 13.04.2016, čj. PÚ [číslo] ze dne 18.04.2016, čj. PÚ [číslo] ze dne 19.04.2016, čj. PÚ [číslo] ze dne 27.04.2016, nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům za pozemky žalobkyně v restituci, z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě, nevydané.

4. Žalovaná k uspokojení nároku žalobkyně na náhradu za pozemky v restituci nevydané touto smlouvou bezúplatně převádí žalobkyni tyto pozemky: - Pozemek parc. [číslo] katastrální území [obec], [územní celek], zapsaný na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Frýdek-Místek - Pozemek parc. [číslo] [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaný na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Frýdek-Místek - Pozemek parc. [číslo] [katastrální uzemí], [územní celek], zapsaný na [list vlastnictví] u Katastrálního úřadu pro Moravskoslezský kraj, Katastrální pracoviště Frýdek-Místek, a to ve stavu, jaký je zde ke dni rozhodnutí, kdy z původní parcely [číslo] došlo k oddělení nově vzniklého pozemku parc. [číslo] na základě geometrického plánu [číslo] vyhotoveného společností [právnická osoba] dne 16.3.2021, který je nedílnou součástí tohoto rozsudku, a žalobkyně tyto pozemky do svého vlastnictví přijímá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Stát nemá vůči účastníkům právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou Okresnímu soudu ve Frýdku-Místku dne [datum] se žalobkyně domáhala vůči žalované nahrazení projevu vůle uzavřít kupní smlouvu na pozemky uvedené v podané žalobě. Tento návrh odůvodnila tím, že následujícími rozhodnutími Ministerstva zemědělství – Pozemkového úřadu Praha (dále jen„ Pozemkový úřad“) [číslo jednací] ze dne 28. května 2002, [číslo jednací] ze dne 26. května 1999, [číslo jednací] ze dne 29. října 2013, [číslo jednací] ze dne 25. září 2013, [číslo jednací] ze dne 24. července 2012, [číslo jednací] ze dne 13. srpna 2010, [číslo jednací] ze dne 26. srpna 2008, [číslo jednací] ze dne 28. listopadu 2013, [číslo jednací] ze dne 1. dubna 2004, [číslo jednací] ze dne 23. března 2001, [číslo jednací] ze dne 13. října 2000, [číslo jednací] ze dne 24. listopadu 1999 a [číslo jednací] ze dne 26. května 1999, bylo rozhodnuto o restitučních nárocích žalobkyně na vydání pozemků, specifikovaných blíže v uvedených rozhodnutích pozemkového úřadu, dotčených restitučními nároky žalobkyně dle zákona o půdě. Pozemkový úřad rozhodl tak, že žalobkyni neurčil vlastníkem v rozhodnutích specifikovaných pozemků. Dle § 4 zák. č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“) je žalobkyně oprávněnou osobou k uplatňování restitučních nároků, vyplývajících jí z výše uvedených rozhodnutích pozemkového úřadu. Dle § 11 zákona o půdě ve spojení s § 14 odst. 1 větou druhou a § 17 odst. 3 písm. a) téhož zákona má žalobkyně oprávněný nárok na nabytí vlastnického práva k tzv. náhradním pozemkům (dle derogované dikce § 11 odst. 2 zákona o půdě k tzv.„ ... jiným pozemkům ve vlastnictví státu...“), a to právě náhradou za pozemky nevydané v restituci z důvodu existence překážek uvedených v § 11 odst. 1 zákona o půdě. O převod tzv. náhradních pozemků z vlastnictví státu do svého vlastnictví náhradou za pozemky v restituci nevydané usilovala velmi dlouhou dobu a marně nejdříve právní předkyně žalobkyně a po její smrti v této činnosti pokračuje žalobkyně. Žalované byla doručena předžalobní výzva, ve které byla seznámena s dlouhodobou a marnou snahou osob oprávněných, resp. se snahou celé rodiny o získání náhradních pozemků. Žalobkyně jako věřitel má tedy nárok domáhat se vůči žalované takových pozemků, které budou svou kvalitou, polohou i velikostí odpovídat pozemkům nevydaným. Tohoto se žalobkyně nemůže v rámci veřejné nabídky domoci, pokud žalovaná nenabízí pozemky, které by byly sto uspokojit dosud neuspokojené nároky oprávněných žadatelů, případně pokud žalovaná (jak je tomu v posledních letech) žádné adekvátní pozemky nenabízí. Žalobkyně či její právní předchůdkyně v minulosti aktivně usilovaly u žalované o vydání pozemků. Účastnily se řady veřejných soutěží vyhlašovaných žalovanou, avšak až na ojedinělé výjimky byly neúspěšné. Žalobkyně rovněž již dříve opakovaně vyzývala žalovanou, aby jí učinila nabídku pozemků, které budou svým charakterem odpovídat pozemkům, které rozhodnutími žalované nebyly vydány. Žalovaná však takovou nabídku učinit odmítla a sdělila, že jedinou formou, kterou nabídky náhradních pozemků činí, je forma veřejných soutěží. V těchto veřejných soutěžích je však nabídka pozemků značně omezená a kvalitou i velikostí naprosto neodpovídající nárokům žalobkyně. V posledních letech je však nabídka pozemků ze strany žalované zcela mizivá. Např. nabídka pozemků na území hl. m. [obec] ze dne 21. 1. 2011 obsahovala pouze 7 pozemků, u 4 z nich byla navíc uzavřena nájemní smlouva a 3 z těchto pozemků měly v součtu pouze 150 m2 a i další nabídky ze dne 21. 1. 2011, 13. 6. 2011, 5. 9. 2011, 21. 10. 2011, 20. 1. 2012, 18. 6. 2012, 3. 9. 2012, 26. 10. 2012, 17. 5. 2013, 17. 1. 2014, 21. 3. 2014, 16. 6. 2014, 8. 9. 2014, 16. 1. 2015, 20. 3. 2015, 15. 6. 2015, 7. 9. 2015 a 4. 4. 2016 byly obdobného charakteru. Toto je veškerá nabídka pozemků učiněná žalovanou na území hl. m. [obec] za posledních pět let. Je tedy zřejmé, že takováto nabídka neodpovídá zákonným požadavkům a soudní judikatuře. Tento postup žalované lze bezesporu označit za liknavý a svévolný, když v součtu všech pozemků nabízených ve veřejné nabídce na území hl. m. [obec] nemůže být uspokojen nárok ani jednoho prvorestituenta. Hlavním argumentem žalované pak je, že převod náhradních pozemků mimo veřejnou nabídku není možný. Žalobkyni se ovšem podařilo získat kupní smlouvu uzavřenou mezi žalovanou jako prodávajícím a JUDr. [jméno] [příjmení] jako kupujícím ze dne 28. 5. 2007, jejíž předmětem byl prodej pozemku nacházejícího se v k. ú. [část obce]. Zde je potřeba zdůraznit, že žalovaná nenabízí na území hlavního města Prahy ve veřejné nabídce v současné době žádné pozemky a pokud nějakou veřejnou nabídku v minulosti učinila, tak ta neodpovídala zákonným požadavkům a soudní judikatuře. Navíc ve všech svých vyjádřeních, která směřují k žalobám podaným právě proti žalované, tvrdí, že převod mimo tuto veřejnou nabídku není možný, ale zároveň pozemky běžně převádí na osoby, které nejsou prvorestituenty, ale osobami, které restituční nároky skoupily spekulativně. Ve výše uvedeném případě kupní smlouvy z 28. 5. 2007 jde navíc o osobu, na kterou nejen že byly restituční nároky postoupeny (viz článek IV. odst. 2 smlouvy), ale která hradila kupní cenu v celkové výši 30 500 Kč jen z části restitučními nároky ve výši 18 529 Kč a zbývajících 11 971 Kč uhradila před podpisem smlouvy penězi, nikoliv pohledávkou, kterou by měla vůči státu (viz článek IV. odst. 1 smlouvy). Žalovaná tedy na jedné straně tvrdí, že převod mimo veřejnou nabídku není možný v zájmu rovnosti všech oprávněných, na druhou stranu osobě, která není prvorestituentem a nabyla restituční nároky postoupením, umožní převod mimo veřejnou nabídku a dokonce jí umožní, aby část kupní ceny uhradila penězi. Žalovaná tak zvýhodňuje některé skupiny oprávněných osob, v tomto případě osobu, na kterou byly restituční nároky postoupeny. K tomu všemu žalovaná upřednostňuje převody úplatné, ze kterých má prospěch, za což byla soudy mnohokrát kritizována. Naproti tomu stojí žalobkyně jako prvorestituent, jejíž nároky nebyly uspokojeny ani po více než 15 letech po podání restitučních žádostí. Restituční nároky plynoucí z citovaných rozhodnutí pozemkového úřadu byly oceněny znaleckými posudky Doc. Ing. [jméno] [příjmení] na celkovou částku 24.457.630 Kč. Dle rozhodnutí pozemkového úřadu žalobkyni náleží 1/2 z této celkové částky, tedy 12.228.815 Kč. S ohledem na výše uvedené zaslala právní předchůdkyně žalobkyně dne 6. 8. 2015 předžalobní výzvu žalované, ve které požádala o zaevidování restitučního nároku pana [příjmení] [jméno] [příjmení], pana [jméno] [příjmení] a paní [jméno] [příjmení] v celkové výši 24.457.630 Kč (nárok žalobkyně z toho činí 1/2, tedy 12.228.815 Kč) a zároveň požádala o nabídku odpovídajících náhradních pozemků, neboť jak je zřejmé i z předložených veřejných nabídek za posledních pět let, žalovaná v minulosti pozemky takové hodnoty nenabízela.

2. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila. Namítala, že žalovaná má za to, že žaloba je nedůvodná; žalobní nárok žalovaná vůbec neuznává. Nutno v souladu s judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu vyjít z toho, že žaloba o nahrazení projevu vůle k převodu náhradního pozemku je, ve srovnání s účastí ve veřejné nabídce ve smyslu § 11a zákona o půdě, výjimečným postupem; kumulativními podmínkami tohoto postupu jsou dlouhodobá aktivní, leč marná snaha oprávněné osoby získat náhradní pozemek ve veřejných nabídkách a kvalifikovaný nezákonný postup žalované vůči oprávněné osobě při tomto jejím snažení. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by se přes svůj dlouhodobý aktivní přístup v rámci veřejných nabídek žádného náhradního pozemku vůbec nedomohla. Naopak jak vyplývá z evidence žalované, žalobkyně se žádné veřejné nabídky náhradních pozemků nezúčastnila. V souladu s judikaturou Nejvyššího soudu, například usnesením ze dne 16. 7. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2143/2014 platí, že bez předchozí účasti žalující oprávněné osoby ve veřejných nabídkách není její náhradová žaloba po právu. Namísto své účasti ve veřejných nabídkách podala žalobkyně proti žalované kromě této žaloby u různých okresních soudů dalších 11 žalob; podobně postupují i její příbuzní [příjmení] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] coby oprávnění ze stejného restitučního titulu (viz seznam náhradových sporů žalobkyně a [jméno] s žalovanou). Individuální náhradová žaloba je prostředek k dosažení náhradního pozemku, který na rozdíl od veřejné nabídky není omezen konkurenčními restitučními nároky oprávněných osob; za účelem jejich ochrany je proto taková žaloba aprobováno pouze tehdy, byla-li oprávněná osoba ve veřejné soutěži o náhradní pozemek nějak neoprávněně znevýhodněna. Důvodnost předmětné žaloby je podmíněna i tím, že žalobkyně v řízení prokáže tvrzení o tom, že žalovaná vůči ní při uspokojování jejího nároku postupovala liknavě, svévolně či diskriminačně; z hlediska předmětu tohoto řízení je tedy irelevantní, zda se takového postupu dopustila žalovaná vůči jiné oprávněné osobě. Žalovaná tímto tvrdí, že do veřejných nabídek v rámci území České republiky zařazovala pozemky v takovém počtu a výměře, že si z nich žalobkyně mohla vybrat k uspokojení svého nároku. Žalovaná eviduje restituční nároky žalobkyně ve výši 524.484,20 Kč. Rozdíl mezi vyčíslením žalobkyně a vyčíslením žalované je důsledkem především rozdílného posouzení charakteru pozemku; zatímco žalobkyně si nechala ocenit odňaté pozemky jako pozemky určené pro stavbu (stavební pozemky), žalovaná je hodnotí jako pozemky zemědělské; ostatně předmětná restituce se řídí zákonem o půdě čili zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. I východiska pro zhodnocení charakteru odňatých pozemků jsou vypracována v judikatuře Nejvyššího soudu; samotný fakt zastavění odňatých zemědělských pozemků po jejich přechodu na stát bez přičinění původního vlastníka jejich stavební charakter nezakládá. Žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by k zastavění odňatých pozemků po jejich přechodu na stát došlo přičiněním její právní předchůdkyně.

3. K replice žalované žalobkyně doplnila skutková tvrzení o liknavosti žalované a jejích veřejných nabídkách tak, že žalovaná do roku 2017 nebyla schopna rozhodnout o nárocích žalobkyně na vydání pozemků, které jí, resp. jejím předkům, byly odňaty v období roku 1948 [číslo] a o které žalobkyně resp. její právní předchůdkyně zažádala na základě ustanovení § 6 zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. Žalovaná tímto svým liknavým postupem zvýhodnila ostatní oprávněné osoby, o jejichž nárocích již rozhodla, zejména tím, že těmto osobám byla známa konečná výše a rozsah nároků za nevydané pozemky a jako takové je mohly přihlásit do veřejných nabídek. Kdyby žalovaná rozhodla o nárocích na vrácení odebrané půdy bez průtahů, mohla se žalobkyně ucházet o pozemky v místě, kde jí byla půda odebrána a mohla uplatnit pohledávku v plné výši a rozsahu a ucházet se o pozemky, které by svojí kvantitou a kvalitou odpovídaly půdě zabavené. Jelikož žalovaná nerozhodla o nárocích na vrácení půdy v době, kdy převody náhradních pozemků byly schopné uspokojit kvalitativně a kvantitativně nároky žalobkyně, a poté již do nabídek takovéto pozemky nezačlenila, bylo jednání žalované vůči žalobkyni jistě více než liknavé. Žalovaná ve veřejné nabídce nabízí pozemky, které jsou často zatíženy právy třetích osob (např. nájem, služebnosti atd.), jsou bez přístupu a svým charakterem by se spíše než adekvátní náhradou staly pro oprávněné osoby„ zátěží“. Žalovaná pozemky, které by svým charakterem mohly uspokojit nároky oprávněných osob, v nabídce nenabízí, což samo o sobě vyplývá i z nutnosti oprávněných osob takovéto pozemky na své náklady vyhledat a uplatnit své právo žalobou. Žalobkyně dále uvádí, že i přes opakované snahy právní předchůdkyně o vydání náhradních pozemků, její nárok na náhradní pozemky nebyl uspokojen. Zatímco nároky na náhradní pozemky uplatněné jinými oprávněnými osobami uspokojeny byly, a to dokonce v případě osob, které ani nebyly prvorestituenty, ale na které byly nároky postoupeny za úplatu. K uspokojení těchto nároků došlo způsobem zcela odlišným, než následně deklaroval Ústavní soud ve svém nálezu III. ÚS 495/02. Žalovaná, resp. její právní předchůdce Pozemkový fond, tehdy spolu s JUDr. [příjmení] uzavřela kupní smlouvu, kdy kupní cena byla hrazena částečně nárokem, zbytek kupní ceny oprávněná osoba doplatila. Žalobkyně pouze uvádí, že osoba JUDr. [příjmení] se ucházela spolu se žalobkyní o náhradní pozemky ve veřejných nabídkách v souladu s právními předpisy a je tedy s podivem, že stejnou nabídku neučinila žalovaná i žalobkyni, a to i přesto že žalobkyně vyzývala opakovaně žalovanou k uspokojení své pohledávky. Z výše uvedeného naprosto zřejmě vyplývá, že žalovaná vůči žalobkyni jednala svévolně, když upřednostňovala jednoho z věřitelů, kterému náhradní pozemky ve své správě mimo veřejnou nabídku a bez rozhodnutí soudu převedla. I v tomto jednání je zřejmá libovůle a svévole žalované nakládat s pozemky ve své správě dle jejího uvážení, ačkoli by tyto pozemky měly sloužit k uspokojení sekundární satisfakce v rámci zákona o půdě. Žalovaná následujíc svého„ předchůdce“ v současné době převádí pozemky v její správě na osoby, které nejsou prvorestituenty. Žalovaná dne 13. 12. 2016 uzavřela smlouvu o převodu nemovitostí v k. ú. [obec] se [právnická osoba] s.r.o., kdy žalobkyně má tuto smlouvu k dispozici a předkládá jí tímto soudu. [právnická osoba] jako postupník, který zakoupil nároky od prvorestituentů, jich takto užil k převodu pozemku v katastrálním území Dobřichovice. Tento převod je v naprostém rozporu s nálezem ústavního soudu III. ÚS 495/02 ze dne 4. 3. 2004. Žalovaná tedy opětovně poškozuje práva prvorestituentů a upřednostňuje převody pozemků na postupníky. Žalobkyně poukazuje na skutečnost, že svévole žalované spočívá především ve skutečnosti, že od počátku eviduje nesprávnou výši restitučního nároku žalobkyně. Oproti žalobkyni výše uvedené částce 19.193.480 Kč se jedná o nesrovnatelný rozdíl. Navzdory žádostem žalobkyně žalovaná odmítala tento nárok přecenit (viz již ve spisu např. výzva žalobkyně ze dne 6. 8. 2015, dřívější vyjádření žalované ze dne 12. 5. 2014, dopis řediteli SPÚ ze dne 11. 2. 2016). Žalovaná tak žalobkyni přinutila vynaložit značné úsilí a náklady na zjištění a doložení skutečné výše jejího restitučního nároku. Navzdory tomu, že žalovaná jakožto státní orgán disponovala značným aparátem a prostředky ke zjištění skutečné výše restitučního nároku žalobkyně a k určení povahy odňatých pozemků ke dni přechodu na stát, odmítáním tohoto přecenění svévolně přenesla svou povinnost a břemeno spravedlivého vypořádání restitučního nároku na žalobkyni. Žalobkyně byla při dohledávání podkladů na Institutu dokonce informována, že žalovaná v minulosti zjišťovala existenci dobově platné územně plánovací dokumentace a Institut jí takovou dokumentaci poskytoval, nicméně poté se žalovaná tuto dokumentaci rozhodla nepoužít, jelikož nebyla v její prospěch. Všechny tyto skutečnosti považuje žalobkyně za jednoznačný projev svévole a liknavosti při vyřizování restitučních nároků oprávněných osob. Dále žalobkyně nechala nově ocenit znalcem své restituční nároky v souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu ČR a eviduje tak svůj restituční nárok vůči žalované ve výši 19.193.480 Kč dle znaleckého posudku [číslo] 2017 a rozšířila svůj žalobní návrh o další pozemky.

4. Na to reagovala strana žalovaná tak, že žalovaná tímto tvrdí a dokládá, že na území [obec] i jejího okolí byl od uvedeného data do dnešního dne nabízen více než dostatek pozemků svou rozlohou i lokalitou adekvátních pozemkům nevydaným. a) [katastrální uzemí], [územní celek]; pozemky o celkové výměře 20, [číslo] ha, zahrnuté do veřejných nabídek dle § 7 zákona č. 95/1999 Sb. v roce 2005 a 2010; jde o tyto pozemky: - pozemek parc. [číslo] výměra 14, [číslo] ha, druh pozemku orná půda, nabídka ze dne 5. 4. 2005, nájem - ano, věcné břemeno - ne, dotčenost ÚPD (určenost k zastavění dle ÚPD) - ne, přístupnost pozemku - ano, šířka pozemku - cca 310 m, délka pozemku - cca 465 m, přibližný tvar pozemku - kosodélník, stavba či oplocení na pozemku - ne a návaznost na stavby - ne a - pozemek parc. [číslo] výměra 6, [číslo] ha, druh pozemku orná půda, nabídka ze dne 13. 8. 2010, nájem - ano, věcné břemeno - ne, dotčenost ÚPD - ne, přístupnost pozemku - ano, šířka pozemku - cca 163 m, délka pozemku - cca 382 m, přibližný tvar pozemku - kosodélník, stavba či oplocení na pozemku - ne a návaznost na stavby – ne. Kromě těchto pozemků ve [část obce] byly do veřejných nabídek zahrnuty další pozemky z tohoto katastrálního území, a to například tyto pozemky zahrnuté do veřejných nabídek dle § 7 zákona č. 95/1999 Sb.: - pozemek parc. [číslo] výměra 0,409 ha, druh pozemku orná půda, nabídka ze dne 5. 4. 2005, - pozemek parc. [číslo] výměra 0,255 ha, druh pozemku orná půda, nabídka ze dne 5. 4. 2005, - pozemek parc. [číslo] výměra 0,184 ha, druh pozemku orná půda, nabídka ze dne 5. 4. 2005, - pozemek parc. [číslo] výměra 0,563 ha, druh pozemku orná půda, nabídka ze dne 5. 4. 2005, - pozemek parc. [číslo] výměra 0, [číslo] ha, druh pozemku orná půda, nabídka ze dne 27. 3. 2009 a - pozemek parc. [číslo] výměra 0, [číslo] ha, druh pozemku orná půda, nabídka ze dne 13. 8. 2010. b) [katastrální uzemí], [územní celek]; pozemky o celkové výměře 16, [číslo] ha, zahrnuté do veřejných nabídek dle § 7 zákona č. 95/1999 Sb. v roce 2003, 2006, 2007 a 2010; jde o tyto pozemky: - pozemek PK parc. [číslo] výměra 1, [číslo] ha, druh pozemku neuveden, nabídka ze dne 26. 9. 2003, nájem - ne, věcné břemeno - ne, dotčenost ÚPD - ne, přístupnost pozemku - ano, šířka pozemku - cca 70 m, délka pozemku - cca 164 m, přibližný tvar pozemku - kosodélník, stavba či oplocení na pozemku - ne a návaznost na stavby – ne, - pozemek PK parc. [číslo] výměra 1, [číslo] ha, druh pozemku neuveden, nabídka ze dne 26. 9. 2003, nájem - ne, věcné břemeno - ne, dotčenost ÚPD - ne, přístupnost pozemku - ano, šířka pozemku - cca 65 m, délka pozemku - cca 229 m, přibližný tvar pozemku - obdélník, stavba či oplocení na pozemku - ne a návaznost na stavby – ne, - pozemek parc. [číslo] výměra 2, [číslo] ha, druh pozemku orná půda, nabídka ze dne 20. 10. 2006, nájem - ano, věcné břemeno - ne, dotčenost ÚPD - ne, přístupnost pozemku - ano, šířka pozemku - cca 133 m, délka pozemku - cca 191 m, přibližný tvar pozemku - kosodélník, stavba či oplocení na pozemku - ne a návaznost na stavby – ne, - pozemek parc. [číslo] výměra 2, [číslo] ha, druh pozemku neuveden, nabídka ze dne 20. 10. 2006, nájem - ne, věcné břemeno - ne, dotčenost ÚPD - ne, přístupnost pozemku - ano, šířka pozemku - cca 130 m, délka pozemku - cca 208 m, přibližný tvar pozemku - lichoběžník, stavba či oplocení na pozemku - ne a návaznost na stavby – ne, - pozemek parc. [číslo] výměra 1, [číslo] ha, druh pozemku neuveden, nabídka ze dne 20. 10. 2006, nájem - ne, věcné břemeno - ne, dotčenost ÚPD - ne, přístupnost pozemku - ne, šířka pozemku - cca 118 m, délka pozemku - cca 115 m, přibližný tvar pozemku - čtverec, stavba či oplocení na pozemku - ne a návaznost na stavby – ne, - pozemek parc. [číslo] výměra 1, [číslo] ha, druh pozemku neuveden, nabídka ze dne 20. 10. 2006, nájem - ne, věcné břemeno - ne, dotčenost ÚPD - ne, přístupnost pozemku - ano, šířka pozemku - cca 91 m, délka pozemku - cca 117 m, přibližný tvar pozemku - lichoběžník, stavba či oplocení na pozemku - ne a návaznost na stavby – ne, - pozemek parc. [číslo] výměra 2, [číslo] ha, druh pozemku neuveden, nabídka ze dne 11. 6. 2007, nájem - ano, věcné břemeno - ne, dotčenost ÚPD - ne, přístupnost pozemku - ano, šířka pozemku - cca 89 m, délka pozemku - cca 298 m, přibližný tvar pozemku - obdélník, stavba či oplocení na pozemku - ne a návaznost na stavby - ne a - pozemek parc. [číslo] výměra 2, [číslo] ha, druh pozemku orná půda, nabídka ze dne 13. 8. 2010, nájem - ano, věcné břemeno - ano, dotčenost ÚPD – ano, část, přístupnost pozemku - ano, šířka pozemku - cca 107 m, délka pozemku - cca 273 m, přibližný tvar pozemku - kosodélník, stavba či oplocení na pozemku - ne a návaznost na stavby – ano. Kromě těchto pozemků v [část obce] byly do veřejných nabídek zahrnuty další pozemky z tohoto katastrálního území, a to například: - pozemek parc. [číslo] výměra 0, [číslo] ha, druh pozemku orná půda, nabídka ze dne 20. 10. 2006, - pozemek parc. [číslo] výměra 0, [číslo] ha, druh pozemku orná půda, nabídka ze dne 20. 10. 2006, - pozemek parc. [číslo] výměra 0, [číslo] ha, druh pozemku orná půda, nabídka ze dne 20. 10. 2006 či - pozemek parc. [číslo] výměra 0, [číslo] ha, druh pozemku orná půda, nabídka ze dne 9. 6. 2008. c) [katastrální uzemí], [územní celek]; pozemky o celkové výměře 21, [číslo] ha, zahrnuté do veřejné nabídky dle zákona č. 229/1991 Sb. ze dne 31. 8. 2010; jde o tyto pozemky: - pozemek parc. [číslo] výměra 14, [číslo] ha, druh pozemku orná půda, nájem - ne, věcné břemeno - ne, dotčenost ÚPD - ne, přístupnost pozemku - ano, šířka pozemku – cca 129 m, délka pozemku - cca 384 m, přibližný tvar pozemku - obdélník, stavba či oplocení na pozemku - ne a návaznost na stavby – ano, částečně, - pozemek parc. [číslo] výměra 5, [číslo] ha, druh pozemku orná půda, nájem - ne, věcné břemeno - ne, dotčenost ÚPD - ne, přístupnost pozemku - ano, šířka pozemku - cca 145 m, délka pozemku - cca 350 m, přibližný tvar pozemku - obdélník, stavba či oplocení na pozemku - ne a návaznost na stavby – ano, částečně a - pozemek PK parc. [číslo] výměra 2, [číslo] ha, nájem - ne, věcné břemeno - ne, dotčenost ÚPD - ne, přístupnost pozemku - ano, šířka pozemku - cca 64 m, délka pozemku - cca 360 m, přibližný tvar pozemku - obdélník, stavba či oplocení na pozemku - ne a návaznost na stavby – ne. d) pozemky v jihovýchodní části [obec]; pozemky o celkové výměře 5, [číslo] ha, zahrnuté do veřejných nabídek dle zákona č. 229/1991 Sb. v roce 2010, 2011, 2013 a [osobní údaje žalobkyně] [číslo]; jde o tyto pozemky: - pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce], výměra 1, [číslo] ha, druh pozemku orná půda, nabídka ze dne 6. 9. 2010, nájem - ano, věcné břemeno - ne, dotčenost ÚPD - ne, přístupnost pozemku - ano, šířka pozemku - cca 109 m, délka pozemku - cca 161 m, přibližný tvar pozemku - lichoběžník, stavba či oplocení na pozemku - ne a návaznost na stavby – ne, - pozemek parc. [číslo] k. ú. [obec], výměra 1, [číslo] ha, druh pozemku trvalý travní porost, nabídka ze dne 13. 6. 2011, nájem - ne, věcné břemeno - ne, dotčenost ÚPD - ne, přístupnost pozemku - ne, šířka pozemku - cca 71 m, délka pozemku - cca 183 m, přibližný tvar pozemku - kosodélník, stavba či oplocení na pozemku - ne a návaznost na stavby – ne, - pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce], výměra 1, [číslo] ha, druh pozemku orná půda, nabídka ze dne 17. 5. 2013, nájem - ano, věcné břemeno - ne, dotčenost ÚPD - ne, přístupnost pozemku - ano, šířka pozemku - cca 44 m, délka pozemku - cca 286 m, přibližný tvar pozemku - obdélník, stavba či oplocení na pozemku - ne a návaznost na stavby – ne a - pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce], výměra 1, [číslo] ha, druh pozemku orná půda, nabídka ze dne 17. 1. 2014, nájem - ne, věcné břemeno - ne, dotčenost ÚPD - ne, přístupnost pozemku - ne, šířka pozemku - cca 94 m, délka pozemku - cca 132 m, přibližný tvar pozemku - lichoběžník, stavba či oplocení na pozemku - ne a návaznost na stavby – ne. Kromě těchto pozemků byly do veřejných nabídek zahrnuty další pozemky z této části [obec], a to například tyto pozemky zahrnuté do veřejných nabídek dle § 7 zákona č. 95/1999 Sb.: - pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce], výměra 1, [číslo] ha, druh pozemku orná půda, nabídka ze dne 4. 9. 2006, - pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce], výměra 1, [číslo] ha, druh pozemku orná půda, nabídka ze dne 4. 9. 2006, - pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce], výměra 4, [číslo] ha, druh pozemku orná půda, nabídka ze dne 4. 9. 2006, - pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce], výměra 3, [číslo] ha, druh pozemku orná půda, nabídka ze dne 4. 9. 2006, - pozemek parc. [osobní údaje žalobkyně] [číslo] k. ú. [část obce], výměra 1, [číslo] ha, druh pozemku orná půda, nabídka ze dne 4. 9. 2006, - pozemek parc. [číslo] k. ú. [obec], výměra 0, [číslo] ha, druh pozemku zahrada, nabídka ze dne 20. 10. 2006, - pozemek PK parc. [číslo] k. ú. [část obce], výměra 0, [číslo] ha, nabídka ze dne 3. 8. 2006, - pozemek PK parc. [číslo] k. ú. [část obce], výměra 0, [číslo] ha, nabídka ze dne 4. 9. 2006, - pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce], výměra 0, [číslo] ha, druh pozemku trvalý travní porost, nabídka ze dne 25. 1. 2005, - pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce], výměra 0, [číslo] ha, druh pozemku orná půda, nabídka ze dne 25. 1. 2005, - pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce], výměra 0, [číslo] ha, druh pozemku orná půda, nabídka ze dne 4. 9. 2006, - pozemek parc. [osobní údaje žalobkyně] [číslo] k. ú. [část obce], výměra 0, [číslo] ha, druh pozemku orná půda, nabídka ze dne 4. 9. 2006, - pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce], výměra 4, [číslo] ha, druh pozemku orná půda, nabídka ze dne 4. 9. 2006, - pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce], výměra 0, [číslo] ha, druh pozemku orná půda, nabídka ze dne 4. 9. 2006, - pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce], výměra 0, [číslo] ha, druh pozemku orná půda, nabídka ze dne 5. 12. 2008, - pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce], výměra 0, [číslo] ha, druh pozemku trvalý travní porost, nabídka ze dne 15. 7. 2005, - pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce], výměra 0, [číslo] ha, druh pozemku orná půda, nabídka ze dne 15. 7. 2005. e) pozemek v okrese [okres]; pozemek PK parc. [číslo] k. ú. [obec], výměra 31, [číslo] ha, zahrnutý do veřejné nabídky dle zákona č. 229/1991 Sb. ze dne 30. 11. 2010, nájem - ne, věcné břemeno - ne, dotčenost ÚPD - ne, přístupnost pozemku - ano, šířka pozemku - cca 600 m, délka pozemku - cca 750 m, přibližný tvar pozemku - lichoběžník, stavba či oplocení na pozemku - ne a návaznost na stavby – ne. f) pozemky v okrese [okres]; pozemky v k. ú. [obec] u [obec] o celkové výměře 22,397 ha, zahrnuté do veřejné nabídky dle zákona č. 229/1991 Sb. ze dne 4. 9. 2001; jde o tyto pozemky: - pozemek parc. [číslo] výměra 16, [číslo] ha, druh pozemku orná půda, nájem - ano, věcné břemeno - ne, dotčenost ÚPD - ne, přístupnost pozemku - ano, šířka pozemku - cca 215 m, délka pozemku - cca 750 m, přibližný tvar pozemku - obdélník, stavba či oplocení na pozemku - ne a návaznost na stavby – ne a - pozemek parc. [číslo] výměra 6, [číslo] ha, druh pozemku orná půda, nájem - ano, věcné břemeno - ne, dotčenost ÚPD - ne, přístupnost pozemku - ne, šířka pozemku - cca 150 m, délka pozemku - cca 400 m, přibližný tvar pozemku - lichoběžník, stavba či oplocení na pozemku - ne a návaznost na stavby – ne. K tvrzené svévoli žalované při převodu pozemků na JUDr. [jméno] [příjmení] a [právnická osoba] spol. s r.o. žalovaná uvádí, že jak je uvedeno v samotné kupní smlouvě (viz její čl. II.), jejímu uzavření předcházela veřejná nabídka dle zákona č. 95/1999 Sb. Podstatné je, že této veřejné nabídky se žalobkyně ani její právní předchůdkyně nezúčastnily, a to na rozdíl od dr. [obec]; tím pádem, i kdyby hypoteticky vzato nebyl převod na dr. [příjmení] coby oprávněnou osobu (viz čl. IV. odst. 2 smlouvy) v pořádku, nemohlo to žalobkyni ani její právní předchůdkyni poškodit. Tento převod však v pořádku byl; do veřejné nabídky se přihlásily tyto tři osoby: JUDr. [jméno] [příjmení], Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. Pozemek parc. [číslo] v k. ú. [část obce] byl do veřejné nabídky zahrnut o minimální ceně 11.110 Kč; ve veřejné nabídce zvítězil [jméno] [příjmení], protože za pozemek nabídl 121.000 Kč, druhý skončil Ing. [příjmení] s nabídkou 80.880 Kč a na třetím místě JUDr. [obec] s nabídkou 30.500 Kč Kupní smlouva však nebyla uzavřena ani s [jméno] [příjmení] ani s Ing. [příjmení], protože o její uzavření ztratili zájem; první odstoupil od své nabídky dne 8. 2. 2007, druhý vzal svou žádost o převod zemědělského pozemku zpět dne 6. 3. 2007; jediný JUDr. [obec] na své žádosti i nabídce setrval, pročež byla kupní smlouva uzavřena s ním. Smlouva se [právnická osoba]: Jedná se o převod pozemku vlastníkovi staveb, s nimiž převáděný pozemek funkčně souvisí; převod se uskutečnil v souladu se zákonem o půdě, a to jeho § 11 odst. 11;1 nejde tudíž o převod na základě veřejné nabídky. Zmíněným ustanovením zákona o půdě je pamatováno na oprávněné osoby a právní nástupce coby vlastníky staveb, aby jim bylo umožněno své stavby bezkonfliktně užívat. Jistě by bylo v rozporu se snahou o nápravu křivd, kdyby se do veřejných nabídek zařazovaly pozemky funkčně související se stavbami a nabyvatelé těchto pozemků by byly osoby rozdílné od vlastníků staveb. Možno uzavřít, že uvedené smlouvy nejsou nijak svévolné; tím méně jsou svévolné na úkor žalobkyně; žalobkyně se veřejné nabídky pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] nezúčastnila ani v žádném soudním sporu se nedomáhá vydání pozemku parc. [osobní údaje žalobkyně] [číslo] v k. ú. [obec]. K rozdílnosti ocenění restitučních nároků žalobkyně pak žalovaná uvádí, že ani za předpokladu platnosti územně plánovací dokumentace z roku 1938 (dále jen„ ÚPD 1938“), není možno mít podle názoru žalovaného za to, že by ÚPD mohla by být podkladem pro to, aby se odňaté pozemky posuzovaly a oceňovaly jako pozemky stavební (v tomto posouzení se žalovaná rozchází s citovaným usnesením Krajského soudu v Praze); mezi ÚPD 1938 a stavbami, které na nich po jejich přechodu na stát byly vybudovány a pro které tedy nebyly tyto pozemky v restitucích právní předchůdkyni žalobkyně vydány, není žádné souvislosti. Je třeba zmínit, že ÚPD 1938 určovala odňaté pozemky k zastavění rodinnými domy; ale tyto pozemky byly po přechodu na stát v 60. letech minulého století zastavěny panelovými domy (tzv. sídliště [část obce], [město] město) a za tohoto důvodu nemohly být vydány právní předchůdkyni žalobkyně. Jednoduše vyjádřeno, až na základě politického rozhodnutí z června 1958 byla vyhotovena územně plánovací dokumentace, podle níž byla realizována v 60. letech výstavba sídliště [část obce]; tato výstavba tedy vůbec neproběhla dle ÚPD 1938. Žalovaná má za to, že u nevydaných pozemků v [část obce] jednoznačně převládá jejich zemědělské určení: pozemky, s výjimkou pozemku [číslo] [anonymizováno], nebyly vykoupeny za účelem výstavby, ale jiného zemědělského hospodaření; bezprostředně po odnětí se na pozemcích v [část obce] nerealizovala výstavba, ale zemědělské hospodaření Státního plemenářského statku [obec]; objevuje se územně plánovací dokumentace z roku 1938, ale podle této ÚPD neproběhla výstavba na odňatých pozemcích. Jinak řečeno, kritérium ÚPD je převáženo ostatními dvěma kritérii. Výkupní výměr ze dne 6. 5. 1952, jakož i výkupní výměr ze dne 30. 4. 1954 byly vydány dle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (viz bod A obou výměrů:„ Stát vykupuje podle § 1, odst. 3 zák. č. 46/48 Sb. z Vašeho pozemkového vlastnictví nemovitosti,…, zapsané v pozemkových knihách k. ú. [část obce]“). Tento zákon vyjadřoval představu o tom, jak hospodařit se zemědělskou půdou; že má být odňata tomu, kdo jí má více než 50 ha a zároveň na ni trvale nepracuje (viz § 1 zákona); tento zákon tak odnímaným zemědělským pozemkům neodnímal jejich zemědělský charakter, leč jejich původního vlastníka, aby mohly být k zemědělskému hospodaření přiděleny někomu jinému. Pozemky nebyly právním předchůdcům žalobkyně odňaty za účelem jejich zastavění, nýbrž za účelem jiného zemědělského hospodaření na nich. Nakládání s pozemky bezprostředně po jejich odnětí: K bezprostřední realizaci výstavby na odňatých pozemcích nedošlo; ostatně žalobkyně tuto skutečnost ani netvrdí ani nedokládá; naopak z návrhu Rady ÚNV na schválení programu výstavby pro podrobný územní plán [město] města ze dne 24. 6. 1958 vyplývá, že k výstavbě na odňatých pozemcích mohlo dojít až po tomto datu, dokonce až v návaznosti na schválení podrobného územního plánu [město] města (viz bod 14/, s. 8 návrhu Rady ÚNV); ÚPD 1938 určující pozemky k zastavění rodinnými domy se dostal do rozporu se směrným územním plánem [obec a číslo] určujícím pozemky k hromadné bytové výstavbě (viz body 1/ a 3/, s. 2 návrhu Rady ÚNV). Po výkupu pozemků v [část obce] tak nedošlo k bezprostřední realizaci výstavby, ale k bezprostřednímu zemědělskému hospodaření státního statku v souladu s deklarovaným účelem výkupních výměrů. Od vydání výkupního výměru ze dne 30. 4. 1954 do vydání rozhodnutí o přídělu pozemků ze dne 7. 12. 1957 sice uplynuly více než tři roky, ale v žádosti o příděl pozemků ze dne 6. 11. 1957 je uvedeno, že žadatel má pozemky v užívání; navíc účinnost přídělu nebyla stanovena ke dni vydání rozhodnutí o přídělu, leč ke dni 1. 5. 1954; to znamená, že zemědělské hospodaření státního statku na pozemcích v [část obce] bylo stvrzeno již ke dni bezprostředně následujícímu po vydání výkupního výměru ze dne 30. 4. 1954. Nevykoupený, ale jinak vyvlastněný pozemek [číslo pozemku] [anonymizováno]: Jediný z nevydaných pozemků v [část obce] nebyl vykoupen výměrem ze dne 6. 5. 1952 ani výměrem ze dne 30. 4. 1954, ale vyvlastněn rozhodnutím ONV v [obec a číslo] ze dne 22. 1. 1969; i tento pozemek – pozemek PK parc. [číslo] – je však dle mínění žalovaného nutno charakterizovat a ocenit jako pozemek stavební, a to z toho důvodu, že i přes jeho nevykoupení pro zemědělské hospodaření a vyvlastnění pro výstavbu si podržel zemědělský charakter; směrný územní plán [obec] z roku 1964, podle něhož proběhlo vyvlastnění, totiž nemůže být považován za dostatečné stavební určení tohoto pozemku.

5. K náhradním pozemkům, které žalobkyně po žalované požaduje, žalovaná uvádí, že cena náhradních pozemků je následující: - cena pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] je ve výši 105.002 Kč, což žalovaná dokládá znaleckým posudkem Ing. [jméno] [jméno] ze dne 21. 9. 2017, [číslo] 2017, - cena pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] je ve výši 78.764 Kč, což žalovaná dokládá znaleckým posudkem Ing. [jméno] [jméno] ze dne 21. 9. 2017, [číslo] 2017 K náhradním pozemkům vznesla žalovaná námitky jejich nepřevoditelnosti, když u pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] je dána překážka k jeho převodu na žalobkyni dle § 20 zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů včetně zákona č. 150/2003 Sb., neboť uplatnila těžební společnost, tedy subjekt se stanoveným dobývacím prostorem (a s vydaným oprávněním k hornické činnosti) přednostní právo na uzavření kupní smlouvy i na tento pozemek; tuto skutečnost dokládá žalovaná dopisem OKD ze dne 24. 11. 2004. Nově pak žalovaná uvádí, že u tohoto pozemku byla v katastru nemovitostí zapsána poznámka, že se pozemek nachází v dobývacím prostoru [obec], jak je patrno z aktuálního výpisu z KN. Dobývací prostor má bezprostřední vazbu na těžbu nerostů a tvoří tak překážku převoditelnosti tohoto pozemku. - pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec]: pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] je zastavěn; do jeho levého horního rohu zasahuje silnice a další zpevněná komunikace. Před opakovaným rozhodnutím okresního soudu v této věci (po zrušení původního rozsudku Nejvyšším soudem ČR) došlo k oddělení nově vzniklého pozemku parc. [číslo] z původního pozemku parc. [číslo] na základě geometrického plánu [číslo] vyhotoveného společností [právnická osoba] dne 16. 3. 2021, kdy zpevněná komunikace zasahuje na pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] již k dnešnímu dni není zastavěn veřejnou komunikací.

6. Soud provedl důkazy navržené mu stranami sporu. Z těchto důkazů zjistil následující skutečnosti: - z výměru ÚNV hl. m. [obec], zemědělský referát ze dne 30. 4. 1954, zn. [číslo] a opravného rozhodnutí ÚNV hl. m. [obec], zemědělský referát ze dne 5. 11. 1954, zn. Em [číslo], že vlastnické právo k pozemkům dle PK [číslo] v k. ú. [část obce], [územní celek], přešlo mj. z [jméno] [příjmení] na stát, - z vyvlastňovacího rozhodnutí ONV v [obec a číslo] ze dne 22. 1. 1969, že vlastnické právo k pozemku dle PK [číslo] přešlo z [jméno] [příjmení] na stát, - z výpisu z pozemkové knihy, č. knihovní vložky 549, že předmětné nevydané pozemky v k. ú. [část obce] byly v době svého přechodu na stát evidovány jako„ role“, tedy jako zemědělská půda, - z žádosti o příděl pozemků ze dne 6. 11. 1957, rozhodnutí o přídělu pozemků ze dne 7. 12. 1957 a usnesení Lidového soudu civilního v [obec] ze dne 8. 3. 1958, že [ulice] správa Rady ÚNV hl. m. [obec] přidělila Státnímu plemenářskému statku, n.p. předmětné odňaté nemovitosti v k. ú. [část obce] s účinností přídělu k 1. 5. 1954, kdy pro správu nemovitostí platily předpisy o správě národního majetku hospodářskými organizacemi, - z rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hlavního města Prahy [číslo jednací] ze dne 28. 5. 2002, že oprávněné osoby nejsou vlastníky pozemku PK [číslo] v k.ú. [část obce], obec Praha, s tím, že nárok oprávněné osoby [jméno] [příjmení] činí jednu ideální polovinu, - z rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hlavního města Prahy, [číslo jednací] ze dne 26. 5. 1999, že oprávněné osoby nejsou vlastníky pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], obec Praha, s tím, že nárok oprávněné osoby [jméno] [příjmení] činí jednu ideální polovinu, - z rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajský pozemkový úřad pro hlavní město Prahu, [číslo jednací] ze dne 29. 10. 2013, že oprávněné osoby nejsou vlastníky pozemků dle PK, a to části parcely [číslo] části parcely [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, s tím, že nárok oprávněné osoby [jméno] [příjmení] činí jednu ideální polovinu, - z rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hlavního města Prahy, [číslo jednací] ze dne 25. 9. 2013, že oprávněné osoby nejsou vlastníky pozemků dle PK, a to části parcely [číslo] části parcely [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, s tím, že nárok oprávněné osoby [jméno] [příjmení] činí jednu ideální polovinu, - z rozhodnutí Pozemkového úřadu Praha, [číslo jednací] ze dne 24. 7. 2012, že oprávněné osoby nejsou vlastníky pozemku PK [číslo] PK [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, s tím, že nárok oprávněné osoby [jméno] [příjmení] činí jednu ideální polovinu, - z rozhodnutí Pozemkového úřadu Praha, [číslo jednací] ze dne 13. 8. 2010, že oprávněné osoby nejsou vlastníky pozemku PK [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, s tím, že nárok oprávněné osoby [jméno] [příjmení] činí jednu ideální polovinu, - z rozhodnutí Pozemkového úřadu Praha, [číslo jednací] ze dne 26. 8. 2008, že oprávněné osoby nejsou vlastníky pozemků parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, s tím, že nárok oprávněné osoby [jméno] [příjmení] činí jednu ideální polovinu, - z rozhodnutí Pozemkového úřadu Praha, [číslo jednací] ze dne 28. 11. 2003, že oprávněné osoby nejsou vlastníky pozemků dle PK, a to části parcel [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, s tím, že nárok oprávněné osoby [jméno] [příjmení] činí jednu ideální polovinu, - z rozhodnutí Pozemkového úřadu Praha, [číslo jednací] ze dne 1. 4. 2004, že oprávněné osoby nejsou vlastníky pozemků dle PK, a to části parcel [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, s tím, že nárok oprávněné osoby [jméno] [příjmení] činí jednu ideální polovinu, - z opravného rozhodnutí Pozemkového úřadu Praha, [číslo jednací] ze dne 26. 7. 2012, že oprávněné osoby nejsou vlastníky pozemků dle PK, a to části parcel [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, s tím, že nárok oprávněné osoby [jméno] [příjmení] činí jednu ideální polovinu, přičemž tímto rozhodnutím byly opraveny zřejmé nesprávnosti v rozhodnutí téhož úřadu ze dne 1. 4. 2004, [číslo jednací], - z rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hlavního města Prahy [číslo jednací] ze dne 23. 3. 2001, že oprávněné osoby nejsou vlastníky pozemků dle PK [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, s tím, že nárok oprávněné osoby [jméno] [příjmení] činí jednu ideální polovinu, - z rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hlavního města Prahy [číslo jednací] ze dne 13. 10. 2000, že oprávněné osoby nejsou vlastníky pozemku dle PK [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, s tím, že nárok oprávněné osoby [jméno] [příjmení] činí jednu ideální polovinu, - z rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hlavního města Prahy [číslo jednací] ze dne 24. 11. 1999, že oprávněné osoby nejsou vlastníky pozemků dle PK [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, s tím, že nárok oprávněné osoby [jméno] [příjmení] činí jednu ideální polovinu, - z rozhodnutí Pozemkového úřadu Magistrátu hlavního města Prahy [číslo jednací] ze dne 26. 5. 1999, že oprávněné osoby nejsou vlastníky pozemků dle PK [číslo] části pozemku 623 a části pozemku 906 v k. ú. [část obce], obec Praha, s tím, že nárok oprávněné osoby [jméno] [příjmení] činí jednu ideální polovinu, - z oznámení Pozemkového úřadu Magistrátu hl. m. [obec] ze dne 25. 6. 1999 o opravě písařské chyby [číslo jednací], že byla opravena chyba v rozhodnutí tohoto úřadu ze dne 26. 5. 1999 PÚ [číslo], - z opravného rozhodnutí Pozemkového úřadu Praha [číslo jednací] ze dne 26. 7. 2002 ze dne 29. 10. 2013, že oprávněné osoby nejsou vlastníky částí pozemků dle PK [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, přičemž tímto rozhodnutím byly opraveny zřejmé nesprávnosti v rozhodnutí [číslo jednací] ze dne 1. 4. 2004, - z rozhodnutí Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. [část Prahy] ze dne 13. 4. 2016, že oprávněné osoby nejsou vlastníky částí pozemků dle PK [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, s tím, že nárok oprávněné osoby [celé jméno žalobkyně] činí jednu ideální polovinu, - z rozhodnutí Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. [obec] č. j. 292/91/17 ze dne 13. 4. 2016, že oprávněné osoby nejsou vlastníky pozemku dle PK [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, s tím, že nárok oprávněné osoby [celé jméno žalobkyně] činí jednu ideální polovinu, - z rozhodnutí Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. [obec] č. j. 292/91/18 ze dne 18. 4. 2016, že oprávněné osoby nejsou vlastníky částí pozemků dle PK [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, s tím, že nárok oprávněné osoby [celé jméno žalobkyně] činí jednu ideální polovinu, - z rozhodnutí Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. [obec] č.j. 292/91/19 ze dne 19. 4. 2016, že oprávněné osoby nejsou vlastníky pozemku dle PK [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, s tím, že nárok oprávněné osoby [celé jméno žalobkyně] činí jednu ideální polovinu, - z rozhodnutí Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. [obec] č. j. 292/91/20 ze dne 27. 4. 2016, že oprávněné osoby nejsou vlastníky části pozemku dle PK [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha, s tím, že nárok oprávněné osoby [celé jméno žalobkyně] činí jednu ideální polovinu, - z usnesení Okresního soudu v Příbrami č. j. [číslo jednací] bylo soudem zjištěno, že v dědickém řízení po zůstavitelce [jméno] [příjmení] bylo potvrzeno nabytí dědictví jediné dědičce [celé jméno žalobkyně], tedy žalobkyni, - z žádosti oprávněné osoby o převod pozemku ze dne 15. 8. 2005, že [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení] jako oprávněné osoby podle zákona o půdě uplatnily přednostní právo na převod pozemků v k. ú. [část obce], obec Praha – [část obce] a v k. ú. [část obce], obec Praha 4 – [část obce] - z protokolů Pozemkového fondu České republiky z vyhodnocení výzvy k podání nabídky kupní ceny, že [jméno] [příjmení] se svou nabídkou týkající se par. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha skončil na devátém místě a týkající se par. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha skončila na pátém místě a pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] na místě sedmém, - z nabídky pozemků určených k vydání oprávněným osobám podle zákona o půdě pro území hl. m. [obec], uveřejněné na internetu, a z ilustrativního přehledu pozemků zařazených do veřejné nabídky, že nabídky pozemků pro území hl. m. [obec] byly v období let 2011 až 2016 vyhlášeny dne 21. 1. 2011, 18. 3. 2011, 13. 6. 2011, 5. 9. 2011, 21. 10. 2011, 20. 1. 2012, 16. 3. 2012, 18. 6. 2012, 3. 9. 2012, 26. 10. 2012, 17. 5. 2013, 21. 3. 2014, 16. 6. 2014, 8. 9. 2014, 16. 1. 2015, 20. 3. 2015, 15. 6. 2015, 7. 9. 2015, 4. 4. 2016, 13. 6. 2016, 19. 9. 2016 a 7. 11. 2016, - z kupní smlouvy [číslo] ze dne 28. 5. 2007, že Pozemkový fond České republiky prodal JUDr. [jméno] [příjmení] pozemek parc. [číslo] orná půda v k. ú. [část obce], obec Praha za částku 30.500 Kč, přičemž část ceny ve výši 18.529 Kč byla uhrazena tak, že kupující JUDr. [obec] měl v této výši nárok na převod jiného pozemku podle zákona o půdě, když tento nárok uplatnil na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 27. 9. 2006, kterou mu Ing. [jméno] [příjmení] postoupil svá restituční práva na převod jiných pozemků ve výši 3.083.819,73 Kč, - ze zápisu o vyhodnocení výzvy k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce], obec Praha ze dne 4. 1. 2007 bylo zjištěno, že prvním v pořadí byl [jméno] [příjmení], druhým Ing. [jméno] [příjmení], třetím v pořadí JUDr. [jméno] [příjmení]. Odstoupením od návrhu nabídky kupní ceny ze dne 8. 2. 2007 bylo prokázáno, že [jméno] [příjmení] odstoupil od návrhu nabídky kupní ceny k tomuto pozemku. Dopisem ze dne 6. 3. 2007 adresovaným Pozemkovému fondu ČR bylo prokázáno, že Ing. [jméno] [příjmení] vzal zpět svou přihlášku na převod tohoto pozemku. - z kupní smlouvy mezi pozemkovým fondem a společností [právnická osoba] a z informace o vkladovém řízení s touto společností, že pozemkový fond se pokusil převést pozemek parc. [osobní údaje žalobkyně] [číslo] v k. ú. [obec], na jehož vydání Ing. [jméno] [příjmení] žaluje u Okresního soudu Praha – západ, a který tamní soud zakázal předběžným opatřením převést, a že katastrální úřad vklad práva nepovolil, - společným návrhem účastníků řízení na zrušení části předběžného opatření podaného dne 31. 8. 2017 u Okresního soudu Praha-západ, bylo prokázáno, že žalobkyně žádala o zrušení nařízení předběžného opatření pro pozemek parc. [číslo] aby mohl být převeden do vlastnictví vedlejšího účastníka [příjmení] spol. s r.o. - z kupní smlouvy mezi Fondem národního majetku ČR a společností [právnická osoba] bylo prokázáno, že dne 1. 8. 1993 převedl tento fond na [právnická osoba] pozemek [anonymizováno] 724, v nové evidenci parc. [číslo] v k. ú. [část obce], přičemž k tomuto pozemku uplatnila žalobkyně svůj restituční nárok ještě před uzavřením této smlouvy. Následně došlo k zastavění tohoto pozemku a v roce 2016 bylo rozhodnuto o jeho nevydání žalobkyni z důvodu jeho zastavění, jak bylo prokázáno rozhodnutí Krajského pozemkového úřadu pro hl. město Prahu [číslo jednací]. - dopisem Pozemkového fondu ČR ze dne 15. 9. 1993 bylo prokázáno, že úřad obdržel žádost Ing. [jméno] [příjmení] o poskytnutí náhradních pozemků ze dne 20. 10. 1992, - z dopisu datovaného 18. 12. 1995 soud zjistil, že žalobkyně vyzývá žalovanou, aby bylo prozatím rozhodnuto o těch pozemcích, o nichž není spor a toto rozhodnutí tak bude použitelné pro uplatnění nároku na vydání náhradních pozemků, - z výzvy k nabídce náhradních pozemků ze dne 6. 8. 2015, že Ing. [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení] vyzvali Státní pozemkový úřad v [obec] jako osoby oprávněné podle § 4 zákona o půdě k zaevidování svých restitučních nároků a nároku [jméno] [příjmení] (sestry jejich otce) v celkové výši 24.457.630 Kč a že zároveň poukázali na to, že během 23 let od podání žádosti nebyly jejich restituční nároky uspokojeny a s ohledem na zásadní průtahy v plnění závazků žalované ji vyzvali k předložení nabídky adekvátních náhradních pozemků k uspokojení jejich restitučních nároků, - z žádosti o sdělení souhrnné výše restitučního nároku datovaného dne 15. 4. 2014 bylo zjištěno, že žalobkyně požádala žalovanou sdělení výše jejího nároku, vyzvala ji k nabídce adekvátních pozemků. Reakcí na tuto žádost byl dopis SPÚ ze dne 12. 5. 2014, jímž úřad sděluje, že se mohou oprávněné osoby domáhat pozemků z veřejné nabídky pozemků určených k převodu podle § 11a zákona o půdě, - z dopisu ze dne 16. 2. 2016, že žalobkyně vyzvala Státní pozemkový úřad v [obec] o urychlené vyřízení svých restitučních nároků a o sdělení, kdy budou opět nabídnuty náhradní pozemky, kdy žalobkyně poukazovala na to, že její rodina jako osoby oprávněné, již několik let čeká, až bude rozhodnuto o celém restitučním nároku s tím, že ani po uplynutí 24 let nebylo o jejich nárocích rozhodnuto, - Sdělením Institutu plánování a rozvoje ze dne 9. 2. 2017, Návrhem rady ÚNV na schválení programu výstavby pro podrobný územní plán [město] města ze dne 24. 6. 1958, Zápisem sepsaným stavební komisí dne 19. 6. 1950, dopisem Presidiu hl. m. [obec] ze dne 18. 12. 1947, výřezem velkého regulačního plánu z roku 1931 a plánem [obec] s pojmenováním ulic z roku 1940 a stavebně technickou dokumentací [právnická osoba] bylo prokázáno, že na základě této dokumentace Institut vydal sdělení k funkčnímu využití odňatých pozemků (již ve spise), ve kterém potvrdil charakter odňatých pozemků v době přechodu na stát. Platnost této regulace k datu 30. 4. 1954 je výslovně potvrzena i v návrhu rady ÚNV na schválení programu výstavby pro podrobný územní plán [město] města ze dne 24. 6. 1958 (již ve spise), ve kterém se zmiňuje dobově platný plán Státní regulační komise z roku 1938 pro oblast [část obce] a [část obce] určující část řešené oblasti k zastavění rodinnými domy (jednalo se o severní část, na které měla proběhnout výstavba [anonymizováno] města). Stejně tak platnost této regulace potvrzuje i Zápis sepsaný o stavební komisi konané dne 19. 9. 1950 týkající se výstavby jednoho z bytových domů v severní části (ulice [ulice] [anonymizováno] v [část obce], nyní v [část obce]), ve kterém se uvádí, že území je regulováno potvrzeným přehledným plánem. Určení k zastavění rodinnými domy severní části vyplývá i z tzv. map stopcen stavebních pozemků, Inv. Č. M-C [číslo], vypracovaných na základě nařízení předsedy vlády [číslo] Sb., o zákazu zvýšení cen. Tuto skutečnost rovněž potvrzuje sdělení Institutu k funkčnímu využití Odňatých pozemků (Sdělení IPR již ve spise). Už v roce 1931 byla oblast, poté upravena regulačním plánem z roku 1938, určena k zastavění. Stejně tak Plán [obec] s nejnovějším pojmenováním ulic z roku 1940, který přímo obsahuje zakreslení regulačního plánu z roku 1938. Všechny tyto plány počítají s výstavbou dle regulačního plánu z roku 1938, stejně tak sdělení Presidia hovoří o postupu dle plánu z roku 1938 a stejně tak na tento plán odkazuje Rozhodnutí ÚNV z roku 1958, - ze souhrnných regulačních plánů území [část obce] a [část obce] z roku 1938 bylo zjištěno, že v těchto plánech jsou žalobkyni odňaté pozemky vedeny jako plocha určená k zastavění, - z návrhu Rady ÚNV na schválení programu výstavby pro podrobný územní plán Malešického města ze dne 24. 6. 1958 bylo zjištěno, že je zde přímý odkaz na regulační plán z roku 1938 pro oblast [část obce] a [část obce], navrhované obytné zastavení rodinnými izolovanými domy se však jevilo jako neekonomické a v rozporu se směrným plánem z roku 1955, - vyjádřením Institutu plánování a rozvoje hl. města Prahy k zastavěnosti bylo prokázáno, že pro dané období neexistovaly jiné územní plány a že žalovaná nepožádala tento institut o předložení žádné listiny či podání vyjádření, - dopisem Stavebních závodů inženýring z 15. 8. 1968 bylo prokázáno, že odesílatel zajišťoval přípravu staveniště na pozemcích 751 a 752 v k. ú. [část obce] a je třeba je získat vyvlastněním pro stavbu. Územním rozhodnutím [číslo jednací] 68 ze dne 14. 5. 1968 pak bylo prokázáno, že na pozemku kat. [číslo] v k. ú. [část obce] měla být realizována stavba podle územního plánu průmyslové oblasti [část obce] schváleného ranou NVP v roce 1966. - výstavba na odňatých pozemcích je ve vztahu ke každému odňatému pozemku prokázána stavebně technickou dokumentací obsaženou na CD, je tak zřejmé, že na těchto pozemcích se v roce 1953 nestavělo, - přehledem veřejných nabídek pozemků od roku 1998 do roku 2015 žalovaná prokázala, že v tomto období nabízela držitelům nároků za nevydané pozemky celkem [číslo] pozemků o výměře [číslo] ha v hodnotě 34.048.176.300,41 Kč. Skutková tvrzení o výměře, druhu pozemku, tvaru pozemku nabízených na území města Prahy a jeho okolí shora uvedená prokázala žalovaná přehledem nabídek včetně map těchto pozemků. - přehledem restitučního nároku [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že žalovaná eviduje restituční nárok právní předchůdkyně žalobkyně v celkové výši 524.484,20 Kč. Ocenění těchto pozemků bylo provedeno znaleckými posudky [číslo] 2017, [osobní údaje žalobkyně] [číslo] 2017, [číslo] 2017, [číslo] 2017, [číslo] 2017, [číslo] 2017, [číslo], [číslo] 2017, [číslo] 2017, [číslo], [číslo] 2017, [číslo] 2017, [číslo] 2017, [číslo] 2017, [číslo] 2017, [číslo] 2016 a [číslo] 2008, kdy z těchto znaleckých posudků soud zjistil, že: - část pozemku bývalého pozemkového katastru parc. [číslo] nyní vedena v katastru nemovitostí jako část, parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] o výměře 2732 m2, zapsáno u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na [list vlastnictví] v katastrálním území Malešice, obec Praha byla znaleckým posudkem [číslo] 2017 oceněna na částku 12.567,20 Kč; - část pozemku bývalého pozemkového katastru parc. [číslo] nyní vedena v katastru nemovitostí jako část, parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] část, parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] o výměře 3200 m2, zapsáno u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na [list vlastnictví] v katastrálním území Malešice, obec Praha byla znaleckým posudkem [číslo] 2017 oceněna na částku 14.720 Kč; - část pozemku bývalého pozemkového katastru parc. [číslo] nyní vedena v katastru nemovitostí jako část, parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] o výměře 490 m2, zapsáno u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na [list vlastnictví] v katastrálním území Malešice, obec Praha byla znaleckým posudkem [číslo] 2017 oceněna na částku 2.254 Kč; - část pozemku bývalého pozemkového katastru parc. [číslo] nyní vedena v katastru nemovitostí jako část, parc. [číslo] parc. [číslo] o výměře 615 m2, zapsáno u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na [list vlastnictví] v katastrálním území Malešice, obec Praha byla znaleckým posudkem [číslo] 2017 oceněna na částku 2.829 Kč; - část pozemku bývalého pozemkového katastru par. [číslo] nyní vedena v katastru nemovitostí jako část parc. [číslo] část parc. [číslo] část parc. [číslo] část parc. [číslo] část parc. [číslo] o výměře 2117 m2, zapsáno u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na [list vlastnictví] v katastrálním území Malešice, obec Praha byla znaleckým posudkem [číslo] 2017 oceněna na částku 9.738,20 Kč; - část pozemku bývalého pozemkového katastru parc. [číslo] nyní vedena v katastru nemovitostí jako část parc. [číslo] část parc. [číslo] část parc. [číslo] o výměře 1787 m2, zapsáno u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na [list vlastnictví] v katastrálním území Malešice, obec Praha byla znaleckým posudkem [číslo] 2017 oceněna na částku 8.220,20 Kč; - pozemek bývalého pozemkového katastru parc. [číslo] nyní veden v katastru nemovitostí jako část parc. [číslo] část parc. [číslo] část parc. [číslo] část par. [číslo] o výměře 1308 m2, zapsáno u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na [list vlastnictví] a [číslo] v katastrálním území Malešice, obec Praha byl znaleckým posudkem [číslo] 2017 oceněn na částku 6.016,80 Kč; - pozemek bývalého pozemkového katastru par. [číslo] nyní veden v katastru nemovitostí jako část parc. [číslo] část parc. [číslo] část parc. [číslo] část parc. [číslo] část parc. [číslo] část parc. [číslo] část parc. [číslo] o výměře 17.505 m2, zapsáno u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na [list vlastnictví], [číslo] [číslo] v katastrálním území Malešice, obec Praha byl znaleckým posudkem [číslo] 2017 oceněn na částku 101.529 Kč; - pozemek bývalého pozemkového katastru parc. [číslo] nyní veden v katastru nemovitostí jako část parc. [číslo] část parc. [číslo] část parc. [číslo] část parc. [číslo] část parc. [číslo] o výměře 908 m2, zapsáno u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na [list vlastnictví], [číslo] [číslo] v katastrálním území Malešice, obec Praha byl znaleckým posudkem [číslo] 2017 oceněn na částku 3.813,60 Kč; - pozemek bývalého pozemkového katastru par. [číslo] nyní veden v katastru nemovitostí jako část par. [číslo] část par. [číslo] část par. [číslo] o výměře 908 m2, zapsáno u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na [list vlastnictví] v katastrálním území Malešice, obec Praha byl znaleckým posudkem [číslo] 2017 oceněn na částku 3.511,20 Kč; - část pozemku bývalého pozemkového katastru parc. [číslo] nyní vedena v katastru nemovitostí jako část parc. [číslo] část parc. [číslo] o výměře 8697 m2, zapsáno u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na [list vlastnictví] v katastrálním území Malešice, obec Praha byla znaleckým posudkem [číslo] 2017 oceněna na částku 34.266,20 Kč; - část pozemku bývalého pozemkového katastru parc. [číslo] nyní vedena v katastru nemovitostí jako část parc. [číslo] o výměře 8697 m2, zapsáno u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na [list vlastnictví] v katastrálním území Malešice, obec Praha byla znaleckým posudkem [číslo] 2017 oceněna na částku 13.855,20 Kč; - pozemek bývalého pozemkového katastru parc. [číslo] nyní veden v katastru nemovitostí jako část parc. [číslo] část parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] část parc. [číslo] parc. [číslo] část parc. [číslo] část parc. [číslo] parc. [číslo] část parc. [číslo] část parc. [číslo] část parc. [číslo] část parc. [číslo] část parc. [číslo] část parc. [číslo] část parc. [číslo] část parc. [číslo] část parc. [číslo] část parc. [číslo] část parc. [číslo] část parc. [číslo] část parc. [číslo] část parc. [číslo] o výměře 7023 m2, zapsáno u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na [list vlastnictví], [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] v katastrálním území Malešice, obec Praha byl znaleckým posudkem [číslo] 2017 oceněn na částku 32.305,80 Kč; - část pozemku bývalého pozemkového katastru parc. [číslo] nyní vedena v katastru nemovitostí jako část, parc. [číslo] parc. [osobní údaje žalobkyně] [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] část parc. [číslo] o výměře 2084 m2, zapsáno u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na [list vlastnictví] a [číslo] v katastrálním území Malešice, obec Praha byla znaleckým posudkem [číslo] 2017 oceněna na částku 8.752,80 Kč; - část pozemku bývalého pozemkového katastru par. [číslo] nyní vedena v katastru nemovitostí jako část parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] o výměře 2072 m2, zapsáno u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na [list vlastnictví] a [číslo] v katastrálním území Malešice, obec Praha byla znaleckým posudkem [číslo] 2017 oceněna na částku 12.017,60 Kč; - část pozemku bývalého pozemkového katastru parc. [číslo] o výměře 10.786 m2 v katastrálním území Malešice, obec Praha byla znaleckým posudkem [číslo] 2017 oceněna na částku 46.102,80 Kč; - část pozemku bývalého pozemkového katastru parc. [číslo] nyní vedena v katastru nemovitostí část par. [číslo] o výměře 1.834 m2, zapsáno u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na [list vlastnictví] v katastrálním území Malešice, obec Praha byla znaleckým posudkem [číslo] 2017 oceněna na částku 7.566 Kč; - část pozemku bývalého pozemkového katastru parc. [číslo] nyní vedena v katastru nemovitostí jako část parc. [číslo] část parc. [číslo] část parc. [číslo] část parc. [číslo] část parc. [číslo] o výměře 6348 m2, zapsáno u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na [list vlastnictví] a [číslo] v katastrálním území Malešice, obec Praha byla znaleckým posudkem [číslo] 2017 oceněna na částku 26.661,60 Kč; - část pozemku bývalého pozemkového katastru parc. [číslo] nyní vedena v katastru nemovitostí jako část parc. [číslo] část parc. [číslo] část parc. [číslo] o výměře 11579 m2, zapsáno u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na [list vlastnictví] v katastrálním území Malešice, obec Praha byla znaleckým posudkem [číslo] 2017 oceněna na částku 48.631,80 Kč; - část pozemku bývalého pozemkového katastru parc. [číslo] nyní vedena v katastru nemovitostí jako část parc. [číslo] část parc. [číslo] o výměře 16 m2, zapsáno u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na [list vlastnictví] v katastrálním území Malešice, obec Praha byla znaleckým posudkem [číslo] 2017 oceněna na částku 67,20 Kč; - část pozemku bývalého pozemkového katastru parc. [číslo] o výměře 2072 m2 v katastrálním území Malešice, obec Praha byla znaleckým posudkem [číslo] 2017 oceněna na částku 10.627,20 Kč; - část pozemku bývalého pozemkového katastru parc. [číslo] o výměře 1421 m2 v katastrálním území Malešice, obec Praha byla znaleckým posudkem [číslo] 2017 oceněna na částku 8.069 Kč; - část pozemku bývalého pozemkového katastru parc. [číslo] nyní vedena v katastru nemovitostí jako parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] část parc. [číslo] o výměře 7451 m2, zapsáno u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na [list vlastnictví] v katastrálním území Malešice, obec Praha byla znaleckým posudkem [osobní údaje žalobkyně] [číslo] 2017 oceněna na částku 34.274,60 Kč; - část pozemku bývalého pozemkového katastru parc. [číslo] nyní vedena v katastru nemovitostí jako parc. [číslo] parc. [číslo] část parc. [číslo] o výměře 2132 m2, zapsáno u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na [list vlastnictví] v katastrálním území Malešice, obec Praha byla znaleckým posudkem [osobní údaje žalobkyně] [číslo] 2017 oceněna na částku 9.807,20 Kč; - část pozemku bývalého pozemkového katastru parc. [číslo] nyní vedena v katastru nemovitostí jako parc. [číslo] část parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] o výměře 5443 m2, zapsáno u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na [list vlastnictví] v katastrálním území Malešice, obec Praha byla znaleckým posudkem [osobní údaje žalobkyně] [číslo] 2017 oceněn na částku 25.037,80 Kč; - část pozemku bývalého pozemkového katastru parc. [číslo] nyní vedena v katastru nemovitostí jako část parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] o výměře 3914 m2, zapsáno u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na [list vlastnictví] v katastrálním území Malešice, obec Praha byla znaleckým posudkem [osobní údaje žalobkyně] [číslo] 2017 oceněna na částku 18.004,40 Kč; - část pozemku bývalého pozemkového katastru parc. [číslo] nyní vedena v katastru nemovitostí jako část parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] o výměře 5894 m2, zapsáno u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na [list vlastnictví] v katastrálním území Malešice, obec Praha byla znaleckým posudkem [osobní údaje žalobkyně] [číslo] 2017 oceněna na částku 27.112,40 Kč; - část pozemku bývalého pozemkového katastru parc. [číslo] o výměře 3702 m2, v katastrálním území Malešice, obec Praha byla znaleckým posudkem [číslo] 2017 oceněna na částku 19.620,60 Kč; - část pozemku bývalého pozemkového katastru parc. [číslo] o výměře 741 m2, v katastrálním území Malešice, obec Praha byla znaleckým posudkem [číslo] 2017 oceněna na částku 3.927,30 Kč; - část pozemku bývalého pozemkového katastru par. [číslo] o výměře 2703 m2, v katastrálním území Malešice, obec Praha byla znaleckým posudkem [číslo] 2017 oceněna na částku 14.325,90 Kč; - část pozemku bývalého pozemkového katastru par. [číslo] o výměře 1296 m2, v katastrálním území Malešice, obec Praha byla znaleckým posudkem [číslo] 2017 oceněna na částku 6.868,80 Kč; - pozemek bývalého pozemkového katastru par. [číslo] o výměře 1265 m2, v katastrálním území Malešice, obec Praha byl znaleckým posudkem [číslo] 2017 oceněn na částku 6.704,50 Kč; - pozemek bývalého pozemkového katastru par. [číslo] nyní veden v katastru nemovitostí jako část par. [číslo] o výměře [osobní údaje žalobkyně] [číslo], zapsáno u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na [list vlastnictví] v katastrálním území Malešice, obec Praha byl znaleckým posudkem [číslo] 2017 oceněn na částku 22.137,10 Kč; - pozemek bývalého pozemkového katastru par. [číslo] nyní veden v katastru nemovitostí jako část par. [číslo] o výměře 8265 m2, zapsáno u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na [list vlastnictví] v katastrálním území Malešice, obec Praha byl znaleckým posudkem [číslo] 2017 oceněn na částku 30.580,50 Kč; - pozemek bývalého pozemkového katastru parc. [číslo] nyní veden v katastru nemovitostí jako část parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] část parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] část parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] o výměře 6485 m2, zapsáno u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na [list vlastnictví], [číslo] v katastrálním území Malešice, obec Praha byl znaleckým posudkem [číslo] 2017 oceněn na částku 32.097,90 Kč; - pozemek bývalého pozemkového katastru parc. [číslo] nyní veden v katastru nemovitostí jako část par. [číslo] par. [číslo] o výměře 19301 m2, zapsáno u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na [list vlastnictví] a [číslo] v katastrálním území Malešice, obec Praha byl znaleckým posudkem [číslo] 2017 oceněn na částku 80.784,70 Kč; - část pozemku bývalého pozemkového katastru parc. [číslo] nyní vedena v katastru nemovitostí jako část parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] o výměře 2794 m2, zapsáno u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na [list vlastnictví] a [číslo] v [katastrální uzemí], obec Praha byla znaleckým posudkem [číslo] 2017 oceněna na částku 11.734,80 Kč; - část pozemku bývalého pozemkového katastru parc. [číslo] nyní vedena v katastru nemovitostí jako parc. [číslo] parc. [číslo] část parc. [číslo] parc. [číslo] o výměře 104 m2, zapsáno u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na [list vlastnictví], [číslo] [číslo] v katastrálním území Malešice, obec Praha byla znaleckým posudkem [číslo] 2017 oceněna na částku 384,80 Kč; - část pozemku bývalého pozemkového katastru par. [číslo] nyní vedena v katastru nemovitostí jako parc. [číslo] parc. [číslo] část parc. [číslo] parc. [číslo] o výměře 149 m2, zapsáno u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na [list vlastnictví], [číslo] [číslo] v katastrálním území Malešice, obec Praha byla znaleckým posudkem [číslo] 2017 oceněna na částku 551,30 Kč; - část pozemku bývalého pozemkového katastru parc. [číslo] nyní vedena v katastru nemovitostí jako část parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] část parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] o výměře 998 m2, zapsáno u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na [list vlastnictví], [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] [číslo] v katastrálním území Malešice, obec Praha byla znaleckým posudkem [číslo] 2017 oceněna na částku 4.191,60 Kč; - část pozemku bývalého pozemkového katastru parc. [číslo] nyní vedena v katastru nemovitostí jako část parc. [číslo] parc. [číslo] o výměře 1475 m2, zapsáno u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na [list vlastnictví] v katastrálním území Malešice, obec Praha byla znaleckým posudkem [číslo] 2017 oceněna na částku 6.195 Kč; - část pozemku bývalého pozemkového katastru parc. [číslo] nyní vedena v katastru nemovitostí jako část parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] o výměře 18310 m2, zapsáno u Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha na [list vlastnictví] v katastrálním území Malešice, obec Praha byla znaleckým posudkem [číslo] 2017 oceněna na částku 80.051,60 Kč; - pozemek bývalého pozemkového katastru parc. [číslo] o výměře 727 m2 v katastrálním území Malešice, obec Praha byl znaleckým posudkem [číslo] – 339 - 2016 oceněn na částku 182.372 Kč; - část pozemků bývalého pozemkového katastru parc. [osobní údaje žalobkyně] [číslo] [číslo] nyní vedeny v katastru nemovitostí jako část parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v katastrálním území Malešice, obec Praha byly znaleckým posudkem [číslo] 2008 oceněny na částku 104.533,40 Kč; Znalecké posudky obsahovaly znalecké doložky, nevykazovaly žádné nedostatky. - Oproti znaleckým posudkům shora citovaným stojí znalecký posudek předložený žalobkyní vypracovaný Ing. [jméno] [příjmení], CSc. [číslo] 2017. Rovněž tento znalecký posudek byl opatřen znaleckou doložkou a nevykazoval žádné zjevné nesprávnosti. Závěry tohoto znaleckého posudku jsou však značně odlišné od znaleckého posudku předloženého žalovanou stranou, neboť tento znalec ocenil veškeré pozemky jako pozemky stavební. Znalec v posudku uvedl, že předmětem ocenění jsou pouze pozemky. Ocenění je provedeno podle vyhl. MF ČR č. 316/1990 Sb. Pozemky přešly na stát vyvlastněním v roce 1952 až 1954 a PK [anonymizováno] v roce 1969. Ocenění je provedeno podle § 14 vyhlášky [číslo] ministerstva financí České republiky ze dne 27. července 1990, kterou se mění a doplňuje vyhláška č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, oddíl osmý, cituji: Cena za 1m2 pozemku nebo jeho části určeného pro stavbu nebo ke zřízení zahrady nebo pozemku vedeného v evidenci nemovitostí jako zastavěná plocha a nádvoří, zahrada, nejde-li o pozemek oceňovaný podle odstavce 2, činí 250 Kčs v hlavním městě [obec]. Oceňované pozemky jsou oceněny na základě jejich začlenění do regulačního a zastavovacího plánu pro kat. území [část obce] a [část obce]. Do těchto plánů byly překresleny všechny oceňované pozemky podle dobového označení PK parcel (podklady byly získány ze zdrojů Institutu plánování a rozvoje hl. m. [obec]). Jedině tímto způsobem bylo možné rozhodnout, zda oceňované pozemky, nebo jejich části, byly zařazeny do území určeného pro zástavbu, nebo pro zeleň, či ornou půdu. Všechny pozemky byly takto začleněny do regulačního a zastavovacího plánu, resp. směrného územního plánu, viz přílohy posudku ([číslo] až [číslo], obr. 1 až obr. 29). U těch parcel, které zčásti spadají do plochy určené k zastavěná a zčásti nikoliv, jsou zakresleny i nevydané či vydané KN parcely. Tímto postupem byly doměřeny výměry spadající do zastavitelné a nezastavitelné části. Ty části, nebo celé PK jednotlivých parcel, které nejsou podle regulačního a zastavovacího plánu určeny k zastavění vůbec, jsou oceněny jako zemědělská, orná půda podle BPEJ, dle § 14 odst. 3) vyhl. MF ČR č. 316/1990 Sb. Žádný z těchto oceňovaných pozemků nemá v katastru nemovitostí přidělenou BPEJ, a proto je pro ocenění využita průměrná cena pozemků orné půdy, viz příloha k vyhlášce ministerstva zemědělství ČR [číslo] Sb. (seznam byl uveřejněn jako samostatná přílohy Sbírky zákonů viz [právnická osoba] [obec] rok 1993 pod [číslo]). Průměrná cena BPEJ pozemků orné půdy pro kat. území [část obce] činila částku 4,06 Kčs/m2. Pozemky určené v regulačním a zastavovacím plánu, resp. směrném územním plánu k zástavbě jsou oceněny dle § 14 odst. 1) vyhl. MF ČR č. 316/1990 Sb. Cena za stavební pozemek činila dle této platné vyhlášky 250 Kčs/m2. Celková zjištěná cena pozemků vyvlastněných a nevydaných rozhodnutími Pozemkového úřadu restituentům, rodině [příjmení], vedených v Pozemkových knihách jako par. [číslo] v kat. území [část obce], hlavní město Praha, ke zpětnému datu 24. 6. 1991 činí částku: Poř. č.; Číslo PK parcely; Nevydáno rozhodnutím PU (m2); Zjištěná cena Kčs 1.; 747; 13 651,00; 3 412 750,00 2.; 749; 17 793,00; 4 448 250,00 3.; 751; 12 911,00; 3 227 750,00 4.; 347; 1 308,00; 327 000,00 5.; 616; 104,00; 26 000,00 6.; 618; 149,00; 37 250,00 7.; 619; 727,00; 181 750,00 8.; 623; 998,00; 249 500,00 9.; 675; 2 084,00; 8 461,04 10.; 687; 17 505,00; 71 070,30 11.; 694; 5 339,00; 21 676,34 12.; 695; 5 602,00; 22 744,12 13.; 706; 908,00; 3 686,48 14.; 724; 836,00; 3 394,16 15.; 736; 18 310,00; 74 338,60 16.; 757; 3 012,00; 259 152,48 17.; 763; 7 023,00; 1 755 750,00 18.; 836; 5 983,00; 1 495 750,00 19.; 838; 8 265,00; 2 066 250,00 20.; 858; 6 485,00; 1 621 250,00 21.; 863; 19 301,00; 3 382 811,90 22.; 864; 11 153,00; 2 788 250,00 23.; 865; 2 873,00; 718 250,00 24.; 867; 2 794,00; 65 450,44 25.; 870; 8 146,00; 2 036 500,00 26.; 871; 5 210,00; 1 302 500,00 27.; 872; 7 159,00; 1 789 750,00 28.; 906; 1 475,00; 251 928,50 29.; 752; 26 951,00; 6 737 750,00 ; Celkem; 214 055,00; 38 386 964,36 - z protokolu o výslechu znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] před Okresním soudem v Mělníku a před Okresním soudem v Benešově bylo zjištěno, že znalec při ocenění pozemků vycházel z toho, jakou povahu měly pozemky k datu vyvlastnění. Své závěry opíral o to, že v [obec] existoval regulační plán, ještě před druhou světovou válkou došlo k částečnému schválení tohoto regulačního plánu. Některé jeho části schváleny nebyly, i když byly řádně vyvěšeny. V roce 1950 vyšlo nařízení [číslo] o územním plánování obcí, které stanovilo, že pokud směrné regulační plány byly řádně vyvěšeny a nebyly schváleny, může ONV vycházet z toho, že jsou řádně schválené a platné. Při zpracování posudků se snažil toto rozhodnutí ÚNV hl. města Prahy dohledat a dohledal jej, nemá ho k dispozici. Rovněž se mu podařilo dohledat zápis rady ÚNV z roku 1952, který hovoří o potvrzení platnosti směrných územních plánů, které byly přijaty v roce 1938. Regulační plán byl vyvěšen v roce 1938, nebyl sice schválen, ale další dokumenty dokazují, že plán byl se zpětnou platností schválen. - emailem Ing. [jméno] [jméno], odborného rady oddělení restitucí SPÚ ze dne 16. 1. 2018 bylo prokázáno, že je třeba porovnávat celkovou výši státem převzatých restitučních nároků na náhradní pozemky (8,1 mld Kč) s celkovým objemem veřejné nabídky náhradních pozemků ve výši 34,2 mdl Kč, přičemž souhrnná cena náhradních pozemků zařazených do veřejných nabídek souhrnnou cenu nároků na převod pozemků převyšuje, - znaleckým posudkem Ing. [jméno] [jméno] [číslo] 2017, který obsahoval znaleckou doložku i veškeré náležitosti znaleckého posudku a soud jej proto hodnotil jako znalecký posudek, bylo prokázáno, že dle vyhl. č. 316/1990 Sb. cena náhradního pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] činí 105.002 Kč, pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] pak částku 78.765 Kč. [jméno] stanovené tímto znaleckým posudkem žádná ze stran nerozporovala. - znaleckým posudkem [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne 21.2.2019 byla určena cena pozemku v k.ú. [obec] na 138.830 Kč. Pozemek je využíván k zemědělským účelům, v KN je evidován jako orná půda. Územním plánem je určen pro zástavbu. - K posouzení vhodnosti vydání náhradních pozemků, u nichž bylo žalovanou poukázáno na nemožnost jejich vydání z důvodu zastavěností komunikací, soud ustanovil znalecký ústav k vypracování revizního znaleckého posudku. Ústav pro oceňování majetku při Ekonomické fakultě VŠB-TU [obec] ve svém revizním znaleckém posudku č. ÚOM [číslo] dospěl po šetření na místě samém k těmto závěrům týkajícím se zastavěnosti a využití náhradních pozemků.: - pozemek parcelní [číslo] v katastrálním území Horní Tošanovice: Pozemek je téměř rovinný. Na většině plochy pozemku je zemědělsky užívaný pozemek. Pozemek je částečně zastavěn pozemní komunikaci s živičnou vozovkou, jedná se o místní komunikaci. [příjmení] zastavěná pozemní komunikací činí odhadem asi 120 m2. Na pozemku se nachází kamenný kříž a dřeviny u tohoto kříže. Většina pozemku je zemědělsky užívána, část je užívána jako veřejné pozemní komunikace – místní komunikace. K otázce možného zemědělského využití dospěl znalecký ústav k těmto závěrům: - pozemek parcelní [číslo] v [katastrální uzemí]: Pozemek je částečně zastavěn pozemní komunikací s živičnou vozovkou, jedná se o místní komunikaci. [příjmení] zastavěná pozemní komunikací činí odhadem asi 120 m2. Na pozemku se nachází kamenný kříž a plocha s dřevinami u tohoto kříže. Důsledkem toho, že se na části pozemku nachází místní komunikace s živičnou vozovkou a kamenný kříž, je omezení standardního zemědělského využití pozemku na těchto místech a v jejich těsném sousedství těchto staveb – je nutno zachovat odstup od těchto staveb. Zbývající část pozemku je možno zemědělsky užívat. Pozemek bezprostředně nesouvisí s dalšími věcmi nemovitými. Pozemek není potřebný k provozu a obsluze dalších věcí nemovitých. Pozemek neovlivňuje komfort užívání sousedních věcí nemovitých. Tyto jsou užívány zcela nezávisle na užívání tohoto pozemku. - dopisem OKD ze dne 24. 11. 2004 prokazovala žalovaná skutečnost, že těžební společnost uplatnila předkupní právo na uzavření kupní smlouvy na pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec], který žalobkyně požaduje jako náhradní pozemek, - dopisem ze dne 12. 6. 2018 bylo prokázáno, že se [právnická osoba] a.s. vzdala předkupního práva vyplývajícího jí ze zákona k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], - výpisem z KN k pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] v k. ú. [obec] a rozhodnutím SPÚ o schválení návrhu pozemkových úprav ze dne 30. 6. 2016 pak žalovaná prokazovala, že jde o zemědělské pozemky určené podle schváleného návrhu pozemkové úpravy pro výstavbu polních cest a na provedení technických vodohospodářských a ekologických opatření ve smyslu § 6 odst. 1 písm. c) zákona č. 503/2012 Sb. o Státním pozemkovém úřadu, - sdělením KPÚ pro Moravskoslezský kraj ze dne 13. 6. 2018 bylo prokázáno, že pozemky parc. [číslo] v k. ú. [obec] doznají změny parcelních čísel či zapsaného druhu pozemku, jeden pozemek bude rozdělen na tři menší, konkrétně par. [číslo] dostane nové parcelní [číslo] bude veden jako travní porost, pozemek parc. [číslo] bude rozdělen na pozemek parc. [číslo] zahradu, [číslo] - zahradu a [číslo] – trvalý travní porost a pozemek parc. [číslo] dostane nové parcelní [osobní údaje žalobkyně] [číslo], - žádostí o užívání nemovité věci ve vlastnictví státu a pachtovní smlouvou č. [spisová značka] bylo prokázáno, že žalovaná uzavřela s manželi [příjmení] dne 12. 8. 2019 pachtovní smlouvu k pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], a to přesto, že mu bylo předběžným opatřením Okresního soudu ve Frýdku-Místku zakázáno zatížit pozemky, které jsou předmětem tohoto sporu, právy třetích osoby. Tuto smlouvu tak soud hodnotí jako absolutně neplatnou. - obsahem spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku [spisová značka] bylo prokázáno, že pozemky uvedené ve výroku I tohoto rozsudku již nejsou předmětem řízení ve věci [spisová značka], když ve vztahu k nim bylo řízení pravomocně zastaveno. - aktuálním výpisem z katastru nemovitostí a kupní smlouvou ze dne 12.11.2020 bylo prokázáno, že nemovitosti parc. [číslo] v k.ú. [obec], parc. [číslo] v k.ú. [obec] a parc. [číslo] v k.ú. [obec] byly převedeny na základě kupní smlouvy ze dne 12. 11. 2020 uzavřené mezi žalobkyní jako prodávající a společností [právnická osoba] jako kupujícím na kupujícího, účinky vkladu nastaly ke dni 16. 11. 2020. Dále bylo z výpisu z katastru nemovitostí zjištěno, že u pozemku parc. [číslo] v k.ú. [obec] je uvedena poznámka: Pozemek se nachází v dobývacím prostoru [obec]. Dále bylo aktuálním výpisem z KN zjištěno a geometrickým plánem prokázáno, že z původní parcely [číslo] došlo k oddělení nově vzniklého pozemku parc. [číslo] na základě geometrického plánu [číslo] vyhotoveného společností [právnická osoba] dne 16. 3. 2021, kdy místní komunikace zasahuje již jen na pozemek parc. [číslo] pozemek parc. [číslo] není zastavěn žádnou komunikací.

7. Z provedeného dokazování soud zjistil následující skutkový stav: Žalobkyně je oprávněnou osobou podle zákona o půdě jako dědička své matky [jméno] [příjmení]. Její restituční nárok činí vzhledem k celku dotčených pozemků jednu ideální polovinu. Matka žalobkyně uplatnila restituční nárok v roce 1991 a požádala o poskytnutí náhradních pozemků. V roce 2005 se matka žalobkyně zúčastnila veřejné dražby, avšak neúspěšně. V daném případě je nutno akcentovat, že matka žalobkyně řádně uplatnila své restituční nároky již v roce 1991 a že o jejích nárocích bylo žalovanou rozhodováno postupně. První rozhodnutí pocházejí z roku 1999, přičemž hodnotu nevydaných pozemků ocenila žalovaná na částku 134.354,65 Kč. V roce 2000 bylo rozhodnuto o nevydaném pozemku v hodnotě 6.008,80 Kč, v roce 2001 o pozemku v hodnotě 9.348,10 Kč, v roce 2002 o pozemku v hodnotě 23.051,40 Kč, v roce 2003 o pozemku v hodnotě 25.723,55 Kč, v roce 2008 o pozemku v hodnotě [osobní údaje žalobkyně] [číslo], v roce 2010 o pozemku v hodnotě 4.376,40 Kč, v roce 2012 o pozemcích v hodnotě 81.467,70 Kč, v roce 2013 o pozemcích v hodnotě 16.185,10 Kč a v roce 2016 o pozemcích v hodnotě 214.927,90 Kč. S ohledem na dobu 25 let, kdy stát rozhodoval o restitučním nároku žalobkyně, lze uvést, že žalobkyně si nemohla být jista výší svého restitučního nároku a nebyla tak motivována účastnit se veřejných nabídek, když o velké části jejího restitučního nároku nebylo po dobu života její právní předchůdkyně rozhodnuto. Z tohoto důvodu soud hodnotí její neúčast na veřejné nabídce pozemků jako omluvitelnou. Z dopisů adresovaných žalované lze rovněž dovodit její aktivitu, kdy opakovaně žádala o urychlené rozhodnutí. Dalším důvodem, proč lze omluvit absenci účasti žalobkyně na veřejných nabídkách, je odlišnost ocenění restitučního nároku žalobkyně a žalovanou. Zatímco hodnota restitučního nároku je dle žalobkyně 19.193.480 Kč, jelikož dle jejího názoru je nutné pozemky ocenit jako stavební, dle názoru žalované činí pouze 347.803,30 Kč, neboť je třeba tyto pozemky ocenit jako zemědělské (aktuálně, po částečném uspokojení restitučních nároků žalobkyně v obdobných řízení u jiných soudů).

8. K otázce ocenění odňatých pozemků: Ze sdělení Institutu pro plánování a rozvoj hl. m. [obec] vyplývá, že k datům převodu pozemků na stát (6. 5. 1952 a 30. 4. 1954) neexistovala jiná platná územně plánovací dokumentace než z roku 1938. Většina odňatých pozemků byla podle této dokumentace určena k zastavění bytovými domy, rodinnými domy či průmyslovou výrobou. Z tohoto důvodu je ocenění odňatých pozemků provedené znalcem [příjmení] [příjmení] správné a nárok žalobkyně ve výši 19.193.480 Kč okresní soud považuje za prokázaný (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1189/2010, 28 Cdo 1227/2015 a 28 Cdo 1615/2016). K zastavění většiny pozemků následně došlo, neboť by jinak byly vydány. Zda k zastavění došlo podle územně plánovací dokumentace z roku 1938 nebo na základě jiné později zpracované dokumentace již podle názoru okresního soudu není podstatné. V roce 1938 byly pozemky určeny územně plánovací dokumentací k výstavbě, v letech 1952 a 1954 byly pozemky odňaty dle nové pozemkové reformy k údajnému zemědělskému užívání, v roce 1955 určil směrný územní plán [obec] tyto pozemky k hromadné bytové výstavbě, v roce 1958 byl navržen program výstavby pro podrobný územní plán [název město] města, který byl následně schválen a v 60. letech bylo na odňatých pozemcích postaveno [název sídliště] sídliště. Pozemek PK [anonymizováno] odňatý později byl vyvlastněn přímo za účelem výstavby.

9. K otázce ocenění a vhodnosti vydání náhradních pozemků: Soud v souladu s aktuální judikaturou Nejvyššího soudu ČR (viz 28 Cdo 403/2018) provedl podrobné zkoumání vhodnosti vydání pozemků vybraných žalobkyní a na základě shora provedeného dokazování neshledal žádnou zákonnou překážku pro vydání u pozemků uvedených ve výroku I tohoto rozsudku.

10. Soud shledal pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] jako vhodný k zemědělskému využití, když tento není zastavěn, není zatížen právy třetích osob, [právnická osoba] se vzdala předkupního práva k tomuto pozemku. Skutečnost, že je v katastru nemovitostí zapsána poznámka, že se pozemek nachází v dobývacím prostoru [obec], soud neshledává jako překážku k převodu tohoto pozemku do vlastnictví žalobkyně, když žádný právní předpis převod tohoto pozemku nevylučuje. Cena tohoto pozemku činí dle posudku Ing. [příjmení] částku 138.830 Kč. Také pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] považuje soud za vhodný k zemědělskému využití, tento není zastavěn, není zatížen právy třetích osob. Cena tohoto pozemku činí 105.002 Kč dle posudku Ing. [jméno] [jméno].

11. Býti vázán názorem Nejvyššího soudu ČR zabýval se soud zastavěností pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] místní živičnou komunikací. Dříve, než bylo soudem ve věci rozhodnuto, došlo na základě geometrického plánu [číslo] vyhotoveného společností [právnická osoba] ze dne 16. 3. 2021 k oddělení nově vzniklého pozemku parc. [číslo] z původního pozemku parc. [číslo]. Původní pozemek parc. [číslo] dosahoval výměry 5626 m2 a byl částečně zastavěn místní komunikací, po oddělení pozemku parc. [číslo] dosahuje výměry 5424m2 a zastavěn místní živičnou komunikací není, když tato zasahuje na nově vzniklý pozemek parc. [číslo] o výměře 202m2. Z uvedených důvodů tak soud neshledal žádnou překážku, pro kterou by nebylo možné za současného stavu převést na žalovanou pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] a nahradit tak projev vůle i k tomuto pozemku. Součástí tohoto rozsudku je i geometrický plán, na jehož základě došlo ke shora popsanému oddělení části pozemku, aby aktuální stav tohoto pozemku zůstal zachován i při dalších zápisech vlastnických práv do katastru nemovitostí. Cena tohoto pozemku činí 75.936 Kč dle znaleckého posudku Ing. [jméno] [jméno] (původně stanovená cena 78.764 Kč mínus 202m2 á 14 Kč za m2 nově odděleného pozemku).

12. S ohledem na skutečnost, že v průběhu řízení došlo k převodu nárokovaných pozemků z žalované na třetí subjekt, který není účastníkem tohoto řízení, zaobíral se soud i otázkou pasivní legitimace žalované ve sporu. Soud má shodně jako účastníci tohoto řízení zato, že převodem nárokovaných pozemků na třetí osobu neodpadl předmět tohoto sporu, když zamítnutí žaloby z důvodu nedostatku pasivní legitimace žalované by nepostavilo najisto vztahy mezi účastníky, tedy zda k převodu pozemků na třetí osobu po právní moci rozsudku okresního soudu byla žalobkyně oprávněna. (viz shodně Městský soud v Praze [spisová značka]) Bez ohledu na nabytá práva třetích osob chráněných dle § 243g o.s.ř., je třeba vypořádat poměry mezi původními účastníky a tedy rozhodovat o původním předmětu, který zde byl v době vydání později zrušeného rozhodnutí. (viz. rozsudek Krajského soudu v Praze č.j. [spisová značka]). Jelikož žalovaná své vlastnické právo k nárokovaným pozemkům pozbyla v důsledku pravomocného a vykonatelného rozhodnutí odvolacího soudu, které bylo následně zrušeno Nejvyšším soudem ČR, dostala se věc do stejného stádia, které zde bylo před vydáním zrušeného rozhodnutí a právní vztahy stran je třeba nově upravit bez ohledu nato, že k obnově vlastnického práva žalované znovu nedošlo.

13. Zákonná úprava dopadající na daný případ: Podle § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb. nelze převádět z vlastnictví státu na jiné osoby zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků 1. převáděných podle § 7 nebo § 10 odst. 1 nebo 2, 2. převáděných se souhlasem obce nebo kraje na osoby, které mají podle schválené stavební dokumentace uskutečnit výstavbu podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, 3. převáděných se souhlasem obce nebo kraje směnou za jiné nemovitosti podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebo 4. určených platnou územně plánovací dokumentací nebo již využitých ke zřízení technické infrastruktury; v případě pochybností vydá na základě žádosti Státního pozemkového úřadu vyjádření příslušný úřad územního plánování, 14. Podle § 4 odst. 1, 3 zákona č. 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o půdě“) je oprávněnou osobou státní občan [obec] a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990. V případě, že zemřela oprávněná osoba, která uplatnila nárok na vydání majetku před vydáním rozhodnutí, přechází nárok na dědice.

15. Podle § 11 odst. 1 zákona o půdě § 11 pozemky nelze vydat v případě, že a) k pozemku bylo zřízeno právo osobního užívání, s výjimkou případů, kdy bylo toto právo zřízeno za okolností uvedených v § 8, b) na pozemku bylo po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zřízeno veřejné nebo neveřejné pohřebiště, c) pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou a nebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení.

16. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. [příjmení], na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

17. Podle § 11a odst. 2 zákona o půdě veřejné nabídky sestavuje pozemkový úřad jak z pozemků, které se nacházejí v zastavěném území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí schválené územně plánovací dokumentace, pokud jejich převodu nebrání zákonná překážka, tak z pozemků, které se nacházejí mimo zastavěné území obce nebo zastavitelné ploše takto vymezenými závaznou částí územně plánovací dokumentace. Pozemky nepřevedené na základě této nabídky budou předmětem převodu podle zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů.

18. Podle § 11a odst. 13 zákona o půdě cena pozemků uvedená ve veřejné nabídce se stanoví podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., o cenách staveb, pozemků, trvalých porostů, úhradách za zřízení práva osobního užívání pozemků a náhradách za dočasné užívání pozemků, ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., přičemž pozemky určené schválenou územně plánovací dokumentací k zastavění budou oceněny jako stavební. Ustanovení § 6 vyhlášky č. 85/1976 Sb., o podrobnější úpravě územního řízení a stavebního řádu, ve znění pozdějších předpisů, se nepoužijí. [příjmení] způsobem se ocení i pozemky převáděné mimo veřejnou nabídku podle odstavce 11.

19. Podle § 14 odst. 1 zákona o půdě oprávněné osobě náleží náhrada za obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, které podle tohoto zákona nelze vydat nebo které zanikly nebo byly převedeny na osobu, která není povinna je vydat. Obdobně oprávněné osobě náleží náhrada za pozemek, který se podle tohoto zákona nevydá a za který nebyl poskytnut jiný pozemek.

20. Podle § 17 odst. 3 písm. b) zákona o půdě nemovitosti ve vlastnictví státu, na které nebylo uplatněno právo na vydání, může pozemkový úřad převést do vlastnictví oprávněných osob k uspokojení jejich nároku na náhradu podle § 14.

21. Podle § 28a zákona o půdě pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí movitých s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10 % pořizovací ceny.

22. Ustanovení § 16 odst. 1 a § 28a zákona o půdě mají zajistit, aby oprávněná osoba v případě, že není možné uspokojit její nárok vydáním věci, případně vydáním jiné věci, obdržela přiměřenou finanční náhradu. Tato finanční náhrada nemusí být nezbytně ekvivalentem aktuální tržní ceny předmětné nemovitosti, má však umožnit, aby jejím poskytnutím došlo k odstranění či zmírnění křivd způsobených komunistickým režimem srovnatelným způsobem, jako by tomu bylo při vydání věci. Konkrétní způsob, jakým má být za tímto účelem určena výše finanční náhrady, stanovil zákonodárce v § 28a zákona o půdě. Za situace, kdy se rozdíl mezi cenou platnou k 24. červnu 1991 a aktuální tržní cenou postupem času zvětšil natolik, že poskytnutí náhrady ve výši první z nich dnes již pro oprávněnou osobu nemá jiný než symbolický význam, nelze dále trvat na doslovném výkladu tohoto ustanovení. Ustanovení § 28a zákona o půdě je třeba vykládat tak, že stanoví základ finanční náhrady, která může být v závislosti na konkrétních okolnostech zvýšena. Poskytnuta totiž musí být v takové výši, aby byla s ohledem na účel restitučních zákonů přiměřená a rozumná.

23. Z judikatury: Nárok oprávněné osoby na náhradní pozemek je právem, které nevyplývá přímo ze zákona, je však vyvozováno z ustálené judikatury. Nejvyšší soud již ve svém rozsudku ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. [spisová značka] dovodil, že„ nárok oprávněné osoby na náhradní pozemek je právem, které je vymožitelné, je soudem chráněno a lze je realizovat uložením povinnosti uzavřít smlouvu. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02 konstatoval, že nároky podle § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů, mají přednost před postupem prodejem pozemků podle zákona č. 95/1999 Sb. Pokud nárok podle zákona č. 229/1991 Sb. nebyl dlouhodobě uspokojen, mají soudy zkoumat, zda nešlo ze strany žalovaného o libovůli či dokonce svévoli při plnění jeho závazku. Žaloba na převod konkrétního pozemku může v takovém případě představovat jediný prostředek proti libovůli. V témže nálezu však Ústavní soud též uvedl, že účelem § 11 odst. 2 zákona č. 229/1991 Sb. je„ zajistit co nejsnadnější uspokojení nároku oprávněné osoby tam, kde odkazem na právní jistotu nebo veřejný zájem zákonodárce neumožnil jinak obecně preferovanou nápravu újmy uvedením v předešlý stav“, že Pozemkový fond České republiky„ má zákonnou povinnost převádět náhradní pozemky, přičemž struktura jeho nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby byla náhrada poskytnuta v co možná nejkratší době co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob“, a že„ Fond se své zákonné povinnosti, tj. nabízet dostatečné množství vhodných pozemků, nemůže zbavit. Zejména nemůže upřednostňovat úplatné převody, z nichž má prospěch, před převody bezúplatnými. Nesmí ani upřednostňovat mezi skupinami subjektů, které mají nárok na bezúplatný převod“. Ústavní soud taktéž dovodil, že„ platné znění § 1 odst. 2 písm. a) zákona č. 95/1999 Sb. je patrně nutno interpretovat s přihlédnutím k principům ochrany hmotného zájmu a právní jistoty a s ohledem na § 19 odst. 1 zákona o převodu pozemků, které deklaruje nedotčenost zákona o půdě“. K těmto závěrům se pak Ústavní soud přihlásil i v nálezu pléna ze dne 13. 12. 2005, sp. zn. Pl. ÚS 6/05. Při zjištěné liknavosti státu při uspokojování restitučních nároků je jediný způsob, jak se osoby oprávněné mohou domoci splnění svého nároku, a to právě podání žaloby na uložení povinnosti žalované uzavřít s nimi smlouvu o převodu konkrétních pozemků. [příjmení] oprávněné takto vynakládají značné úsilí spojené nejen s vedením náročného sporu, ale i vyhledáváním adekvátních pozemků, které jsou způsobilé k převodu. Toho by při řádném jednání žalovaného (orgánu státu) byly ušetřeny. Soud tak shodně nepovažuje ve vztahu k ostatním osobám oprávněným za diskriminující takové rozhodnutí, v němž bude státu uložena povinnost uzavřít s osobou oprávněnou smlouvu o bezúplatném převodu vlastnického práva ke konkrétním pozemkům, i když tyto nebyly uveřejněny ve veřejné nabídce. Naopak, takové rozhodnutí bude vyhovovat zásadě ovládající soukromé právo, totiž že každý si má střežit svá práva (vigilantibus iura scripta sunt). Osoba, která neváhá brát se o svá zákonem a rozhodnutím státního orgánu uznaná práva cestou soudního řízení, nejenže naplňuje zásadu shora uvedenou, a nelze jí proto upřít určité výhodnější postavení oproti jiným osobám, ale tímto jednáním též uvádí v život základní principy materiálního právního státu, za nějž se Česká republika ve svém čl. 1 odst. 1 Ústavy prohlašuje. V takovém státě se totiž dbá nejen dodržování právně formálních postupů, ale i principu spravedlnosti v chování a jednání státu (viz rozsudek 31 Cdo 3767/2009 a publikace [příjmení], V. [ulice] systémy evropských států. 2., aktualizované a doplněné vydání. [obec]: [příjmení], 2006, str. 82 a násl.).

24. Současně Nejvyšší soud ČR ve shodě s rozhodovací praxí Ústavního soudu (srov. např. usnesení ze dne 20. prosince 2012, sp. zn. II. ÚS 2770/10), ve své judikatuře opakovaně připomíná, že uspokojení nároku oprávněné osoby způsobem, jenž se vymyká zákonem stanovenému postupu, je třeba mít za výjimečné, jež je namístě tehdy, kdy se oprávněná osoba – navzdory svému aktivnímu přístupu – nemůže dlouhodobě domoci svých práv (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2015, sp. zn. 28 Cdo 5389/2014). Zjišťování a hodnocení rozhodujících skutečností o krocích oprávněné osoby, jakož i postupu pozemkového úřadu (jeho předchůdce Pozemkového fondu ČR) je pak především otázkou skutkových zjištění.

25. Dle závěru Nejvyššího soudu ČR prezentovaném v rozhodnutí 28 Cdo 1189/2010 účelem restitučních předpisů, mezi něž zákon o půdě rovněž obsahově náleží, je alespoň částečné zmírnění následků některých majetkových křivd. Restituční předpisy jsou založeny na zásadě, že oprávněné osoby mají nárok na vrácení toho, co jim bylo odňato, přičemž přednost má vždy snaha o restituci navrácením do původního stavu (tj. naturální restituce) před poskytováním náhradních pozemků či finančních kompenzací. Dle usnesení Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 1013/2016 musí být cena náhradního pozemku ekvivalentní ceně pozemku, který byl oprávněné osobě odebrán. Musí být zachována identita v charakteru pozemků a rozhodný je jejich charakter a i hodnota ke dni odnětí státem. Dovolací soud přitom ve své rozhodovací praxi konstantě judikuje, že v situaci, kdy pozemky byly v době přechodu na stát sice vedeny v evidenci jako pozemky zemědělské, nicméně byly určeny k výstavbě (v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby, bezprostřední realizace výstavby), je třeba pozemky ocenit jako pozemky určené pro stavbu ve smyslu ustanovení § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 2956/2014, ze dne 3. 4. 2014, sp. zn. 28 Cdo 444/2014, ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. 28 Cdo 4678/2014, a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3971/2014, a ze dne 2. 9. 2015, sp. zn. 28 Cdo 1025/2015).

26. Dle nálezu Ústavního soudu III. ÚS 3804/19 je rozhodnutí soudu o nahrazení projevu vůle povinné osoby podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“), k bezúplatnému převodu pozemků oprávněné osobě (jehož součástí je i geometrický plán, podle kterého má být pozemek rozdělen), jímž se daný pozemek rozdělí, a to s odkazem na § 82 odst. 3 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, porušuje čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle § 82 odst. 3 stavebního zákona totiž svědčí pravomoc k dělení nebo scelování pozemků příslušnému správnímu úřadu, nikoli soudu; přisvojí-li si soud pravomoc v takové situaci rozhodnout o dělení pozemku namísto správního úřadu, porušuje tím princip dělby moci podle čl. 2 odst. 1 a 3 Ústavy České republiky. Rozhodnutí podle zvláštního právního předpisu, jímž lze podle § 82 odst. 3 stavebního zákona nahradit rozhodnutí správního úřadu o dělení nebo scelování pozemků, nelze vykládat jako rozhodnutí soudu podle zákona o půdě, nýbrž v souladu s principem dělby moci a s výslovným poukazem (obsaženým v § 82 odst. 3 stavebního zákona) na zákon č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a o pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, jako rozhodnutí podle tohoto posledně uvedeného zákona. Na tomto základě není v souladu s ústavním pořádkem, posuzují-li soudy rozhodnutí o nahrazení projevu vůle k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu pozemku podle zákona o půdě tak, jako by šlo o rozhodnutí o nabytí vlastnického práva, nikoli o rozsudek podle § 161 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.

27. Soud má v daném případě za to, že pozemky odňaté státem v letech 1952 a 1954 byly podle tehdejší územně plánovací dokumentace dlouhodobě určeny k výstavbě a ta se posléze bezprostředně realizovala, byť se jednalo ve výsledku o výstavbu jiného druhu. Pozemek odňatý státem později byl odebrán vyvlastněním za účelem výstavby, o jeho stavebním charakteru tak soud nemá pochybnosti.

28. K otázce posouzení vhodnosti vydání pozemků vybraných žalovanou aplikoval soud shora uvedené právní předpisy ve spojení s judikátem Nejvyššího soudu ČR 28 Cdo 2364/2017 a 28 Cdo 403/2018, z nichž lze citovat, že v rozhodovací praxi dovolacího soudu bylo také již dříve řečeno, že za další kritéria„ vhodnosti pozemku“, lze např. pokládat, zdali nejde o pozemek zatížený právy třetích osob (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2011, sp. zn. 28 Cdo 1568/2011), zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 1. 2011, sp. zn. 28 Cdo 99/2010), zda jej lze zemědělsky obhospodařovat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2013, sp. zn. 28 Cdo 592/2013), nebo zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 18. 9. 2014, sp. zn. 28 Cdo 2462/2014). Tato hlediska je přitom vždy nutno zkoumat se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 5. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5045/2015, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2007, sp. zn. 28 Cdo 220/2005). Ani oprávněná osoba, vůči níž Pozemkový fond (jeho nástupce Státní pozemkový úřad) postupoval liknavě, svévolně či diskriminujícím způsobem (a jež může uspokojit své právo i převodem pozemku nezahrnutého do veřejné nabídky podle § 11a zákona o půdě), se tudíž nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv zemědělského pozemku z vlastnictví státu (ve správě Státního pozemkového úřadu) a zejména jí takto nelze přiřknout pozemky, jejichž převodu brání jiné právní předpisy, či nedostatek vhodnosti jejich zařazení do veřejné nabídky podle zákona o půdě.

29. Závěr: Při rozhodování daného sporu soud hodnotil shora uvedené důkazy samostatně i v jejich vzájemných souvislostech, aplikoval shora citovaná zákonná ustanovení i judikaturu vyšších soudů. Soud má za prokázané a mezi stranami bylo nesporné, že se žalobkyně domáhá uspokojení svého restitučního nároku více než 26 let, že žalovaná na její výzvu o nabídku adekvátních pozemků reagovala pouze odkazem na veřejné nabídky. Právní předchůdkyně žalobkyně se zúčastnila jedné veřejné nabídky pozemků, žalobkyně se nezúčastnila žádné veřejné nabídky. Spornou otázkou mezi stranami a předmětem dokazování se tak stala skutečnost, zda žalovaná postupovala vůči žalobkyni při uspokojování jejího nároku liknavě, svévolně či diskriminačně, dále zda existuje dlouhodobá, leč marná snaha žalobkyně a její právní předchůdkyně získat náhradní pozemky ve veřejných dražbách, a konečně jak mají být oceněny odňaté pozemky, kdy rozdíl mezi vyčíslením žalobkyně a vyčíslením žalované je důsledkem rozdílného posouzení charakteru pozemku. Další spornou skutečností bylo, zda pozemky vybrané žalobkyní, jsou pozemky k vydání vhodné či nikoliv.

30. Soud má za prokázané, že žalovaná postupovala při vyřizování restitučních nároků žalobkyně liknavě, když o jejích nárocích rozhodovala po dobu 25 let. Po celou tuto dobu si tak žalobkyně nebyla jistá výši svého restitučního nároku a nemohla se tak plnohodnotně účastnit veřejných nabídek pozemků. Dále pak navzdory žádosti žalobkyně odmítla žalovaná její nárok přecenit, přičemž pokud by žalovaná evidovala nárok žalobkyně ve správné výši, teprve pak by měla šanci uspět v konkurenci s jinými restituenty, když účast osob ve veřejné nabídce je aukcí, ve které vítězí nejvyšší nabídka (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 28 Cdo 5389/2014, kdy se za dostatečný projev svévole žalované považuje skutečnost, že odmítá přecenit výši restitučního nároku oprávněné osoby, a v takovém případě pak nedává smysl, aby se tato osoba zúčastnila veřejných nabídek žalované). Prokázaným projevem svévole je dále skutečnost, že žalovaná dlouhodobě upřednostňuje úplatné převody pozemků před bezúplatným uspokojováním nároků restituentů, kdy počet pozemků nabízených úplatně přibližně trojnásobně (viz důvodové zpráva k návrhu zákona č. 185/2016 Sb. o novelizaci zákona o Státním pozemkovém úřadu) převyšuje počet pozemků nabízených bezúplatně (srov. rozsudek NS ČR sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, kdy za svévolné jednání je zajisté možno považovat i to, zda žalovaná i přes několikaletou, ustálenou judikaturu nejvyšších soudních instancí stále upřednostňuje úplatné převody vlastnického práva k pozemkům ve vlastnictví státu na jiné osoby). Pokud jde o otázku sporného ocenění restitučního nároku žalobkyně, opakovaně soud uvádí, že dospěl v souladu s judikaturou (srov. usnesení NS ČR sp. zn. 28 Cdo 3576/2016) k závěru, že odňaté pozemky lze považovat pro účely zmíněného ocenění za stavební pozemky již tehdy, existovala-li v době jejich přechodu na stát schválená územně plánovací dokumentace, která tyto pozemky zahrnovala do území určeného k zastavění. V případě prokázání existence takovéto územně plánovací dokumentace je pak bez právního významu, zda v době odnětí těchto pozemků nakonec k této výstavbě došlo či nikoliv. Podstatné je, že v době tohoto odnětí tu existovala okolnost, která zvyšovala hodnotu pozemků na hodnotu pozemků stavebních. Hodnotu odňatých pozemků je tak třeba určit podle cenových předpisů platných ke dni 24. 6. 1991 (srov. § 14 odst. 1, odst. 8 zákona o půdě), tedy konkrétně podle vyhlášky č. 182/1888 Sb., kdy stavebním pozemkem ve smyslu této vyhlášky (srov. § 14 odst. 1 a poznámka pod čarou [číslo]) se rozumí část území určená územním plánem zóny nebo územním projektem zóny, územním plánem sídelního útvaru zpracovaným v měřítku 1: [číslo] nebo měřítku větším nebo územním rozhodnutím k zastavění a pozemek zastavěný hlavní stavbou.

31. Námitky žalované ohledně neexistence nezákonností žalované vůči žalobkyni a charakteru odňatých pozemků tak nejsou důvodné. S ohledem na judikaturu NS ČR (srov. rozsudek sp. zn. 28 Cdo 5389/2014) soud nezkoumal pro nadbytečnost adekvátnost žalovanou předložených veřejných nabídek, neboť i kdyby žalovaná nabízela lukrativní pozemky, nemohla by žalobkyně s podhodnoceným nárokem v konkurenci s ostatními uspět. Nejvyšší soud v citovaném rozhodnutí konstatoval, že jestliže žalovaná setrvale zpochybňuje výši nároku oprávněné osoby, pak by tato osoba nejspíše ani v budoucnu nemohla svůj nárok uplatnit regulérním způsobem podle § 11a zákona o půdě, načež by jí nezbylo, než se obrátit na soud. Liknavost a svévole žalované tak byla dovozena jednak z délky řízení o restitučních nárocích žalobkyně a jednak ze skutečnosti, že žalovaná odmítla dobrovolně přecenit výši restitučního nároku oprávněné osoby. Nadto lze konstatovat, že nabídka pozemků předložená žalovanou je irelevantní, neboť se jedná o nabídku z let 2005 až [osobní údaje žalobkyně] [číslo], kdy ještě žalobkyně neměla rozhodnuto o více jak třetině svého restitučního nároku. Pokud jde o argumentaci žalované ohledně uzavírání smluv o převodu pozemku rodiny žalobkyně na třetí osoby (smlouva se [právnická osoba] spol. s r.o. v roce 1993), soud konstatuje, že při vyřizování restitučních nároků má být postupováno v souladu se zájmy oprávněných osob, a tudíž převod pozemku odňatého rodině žalobkyně, který mohl být vydán zpět nebýt tohoto převodu, je svévolný a prokazuje křivdu spáchanou na rodině žalobkyně bez ohledu na to, že státní složka (Fond národního majetku) měla formálně oddělenou subjektivitu od žalované. Žalovaná je ze zákona povinna převádět náhradní pozemky tak, aby náhrada byla poskytnuta v co nejkratší době a co nejširšímu okruhu osob. V daném případě je tedy stát vůči žalobkyni v postavení dlužníka, kdy její nárok nebyl uspokojen od roku 1993, kdy byla zaevidována žádost její právní předchůdkyně o poskytnutí náhradních pozemků. Už jenom na základě této skutečnosti lze usuzovat, že stát při uspokojování nároků žalobkyně postupuje liknavě a svévolně.

32. Vzhledem ke shora uvedenému jsou v projednávané věci splněny podmínky dle zákona o půdě k tomu, aby mezi účastníky mohla být uzavřena dohoda o bezúplatném převodu dle § 11 odst. 2 tohoto zákona. S ohledem na to, že žalovaná odmítla tuto dohodu se žalobkyní uzavřít, rozhodl soud ve výroku I. tak, že projev vůle žalované k uzavření této dohody nahradil ve vztahu k pozemkům, jejichž vydání považuje soud za vhodné.

33. Po zrušení rozsudku okresního i krajského soudu Nejvyšším soudem ČR uložil dovolací soud prvostupňovému soudu, aby se zaobíral otázkou konkurence práv více oprávněných osob na převod téhož jimi zvoleného náhradního pozemku, když ve sporu vedeném u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod čj. [spisová značka] bylo vydáno předběžné opatření, jímž Krajský soud v Ostravě zakázal žalované z důvodu podané žaloby na nahrazení projevu vůle dispozici s pozemky zapsanými na [list vlastnictví] parc. [číslo] v k.ú. [obec], parc. [číslo] v k.ú. [obec] a parc. [číslo] v k.ú. [obec]. K dnešnímu dni je řízení ve věci [spisová značka] ve vztahu k těmto pozemkům pravomocně zastaveno, odpadl tak důvod zaobírat se otázkou konkurence práv na převod těchto pozemků.

34. Žalovaná je toho názoru, že restituční nárok žalobkyně byl již přečerpán z důvodu plnění na základě pravomocných rozhodnutí, jimiž byl nahrazen projev vůle žalované. Na základě těchto rozsudků již byly žalobkyni poskytnuty pozemky v celkové hodnotě 5.238.195,80 Kč, přičemž žalovaná evidovala restituční nárok žalobkyně ve výši 567.710,30 Kč. Jelikož však soud považuje ocenění odňatých pozemků provedené znalcem [příjmení] [příjmení] za správné a nárok žalobkyně ve výši 19.193.480 Kč za prokázaný (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]), není k dnešnímu dni její restituční nárok uspokojen a soud mohl nahradit projev vůle žalované k pozemkům shora uvedeným. Restituční nárok žalobkyně tak nahrazením projevu vůle v tomto řízení bude uspokojen ve výši 138.830 Kč za pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec], ve výši 105.002 Kč za pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] a ve výši 75.936 Kč za pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec] (původní cena určená znaleckým posudkem 78.764 Kč mínus 202 m2 po 14 Kč za 1m2).

35. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá na jejich náhradu právo, když úspěch a neúspěch obou stran ve sporu je přibližně shodný.

36. O nákladech státu v tomto řízení soud rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř. á contrário tak, že státu nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť jsou oba účastníci ze zákona osvobozeni od soudních poplatků.

Poučení