42 Ad 10/2023–55

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem ve věci žalobce: O. O., narozený X, jednající prostřednictvím opatrovnice M. O., narozené X, oba bytem X, zastoupený advokátkou Mgr. Michaelou Urbánkovou, sídlem Na Drahách 385/17, 400 01 Ústí nad Labem, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha 2, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 3. 2023, č. j. MPSV–2023/51050–916, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 1. 3. 2023, č. j. MPSV–2023/51050–916, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 900 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou prostřednictvím své právní zástupkyně v zákonem stanovené lhůtě domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 1. 3. 2023, č. j. MPSV– 2023/51050–916, kterým bylo změněno rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Ústí nad Labem, kontaktní pracoviště Ústí nad Labem (dále jen „úřad práce“), ze dne 15. 12. 2022, č. j. 210735/2022/UUA, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým bylo rozhodnuto ve věci opětovného posouzení nároku a výše příspěvku na péči poskytovat příspěvek na péči ve výši 4 400 Kč měsíčně od srpna 2022, neboť žalobce je osobou starší 18 let závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II – středně těžká závislost. Výrok prvostupňového rozhodnutí byl žalobou napadeným rozhodnutím změněn tak, že se žalobci dle ustanovení § 7, § 8, § 9, § 11 a § 14 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“), snižuje příspěvek na péči z částky 4 400 Kč měsíčně na 880 Kč měsíčně od ledna 2023 (stupeň závislosti I – lehká závislost). Žalobce se zároveň domáhal toho, aby soud zrušil i prvostupňové rozhodnutí a uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady soudního řízení. Žaloba 2. V podané žalobě žalobce namítal, že byl na svých právech zkrácen postupem žalovaného a nezákonným a vadným napadeným rozhodnutím, podle něhož je žalobce závislý na pomoci jiné fyzické osoby pouze ve stupni I. Žalobce uvedl, že z důvodu svého dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc při zvládání základních životních potřeb podle § 8 zákona o sociálních službách a důrazně nesouhlasil se závěrem úřadu práce a žalovaného, že je závislý na pomoci jiné fyzické osoby pouze ve stupni I, resp. II. Žalobce zastával názor, že přezkoumání nároku na příspěvek na péči bylo provedeno chybně, od posledního rozhodnutí se jeho zdravotní stav nezměnil k lepšímu a není schopen se o sebe postarat. Žalobce dále shrnul obsah posudku posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem ze dne 24. 11. 2022, který byl podkladem pro vydání prvostupňového rozhodnutí. V odvolacím řízení byl vypracován posudek posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Brně (dále jen „posudková komise v Brně“) ze dne 16. 2. 2023, jehož závěry žalobce považoval za rozdílné oproti předešlým posouzením. Posudková komise v Brně podle názoru žalobce podklady pro vydání posudku nehodnotila dostatečně objektivně a vyzdvihla z nich údaje, z nichž vyplynulo, že je na tom žalobce mnohem lépe oproti předchozímu posouzení a je závislý na pomoci jiné osoby pouze ve stupni I. Ve vyjádření k posudku posudkové komise se matka žalobce vyjádřila ke skutečnému životu žalobce a jeho zvládání každodenních činností a upozornila na chybné závěry z posudku. Matka žalobce upozornila i na to, že v původním posudku byla nutnost dalšího shlédnutí stanovena za 5 let, v novém posudku byly zjištěny zcela rozdílné závěry, aniž by fakticky došlo k jakékoli změně zdravotního stavu žalobce. Žalovaný následně bez přihlédnutí k výše uvedenému vyjádření matky žalobce vydal napadené rozhodnutí. Žalobce dále upozornil na skutečnost, že nebyl shlédnut nikým z posudkových lékařů.

3. Podle názoru žalobce posudky vypracované ve správním řízení nezohledňují jeho skutečný zdravotní stav, podklady jsou nekompletní, a proto nejsou dostatečným podkladem pro vydání spravedlivého rozhodnutí. Žalobce dále uvedl, že ačkoli k tomu nebyl vyzván, v posudcích je uvedeno, že nepředložil lékařské zprávy. Žalobce zdůraznil, že nedošlo k žádnému zlepšení jeho zdravotního stavu a poukázal na odlišné hodnocení obou posudků. Oba posudky se shodují pouze v hodnocení dvou základních životních potřeb. Podle posudku posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem žalobce nezvládal šest základních životních potřeb, zatímco dle posudku posudkové komise pouze tři základní životní potřeby. Podle názoru žalobce nejsou oba posudky dostatečně odůvodněné, úplné a přesvědčivé a vzbuzují pochyby, v důsledku čehož nejsou prvostupňové a napadené rozhodnutí řádně odůvodněna dle ustálené judikatury. Žalobce měl za to, že byl zkrácen na svých právech porušením zásady zákazu reformatio in peius, která je základním pilířem práva na spravedlivý proces, neboť bylo v odvolacím řízení rozhodnuto v jeho neprospěch. Žalovaný se k této otázce navíc v napadeném rozhodnutí nijak nevyjádřil. Podle názoru žalobce bylo tedy nesprávně vydáno napadené rozhodnutí, proti kterému již navíc není odvolání možné.

4. Žalobce dále připomněl, že v současné době je u Okresního soudu v Ústí nad Labem vedeno řízení o omezení jeho svéprávnosti vedené pod sp. zn. 16 Nc 3203/2022. Uvedl, že v rámci tohoto řízení byl vypracován znalecký posudek ze dne 10. 6. 2023 (posudek je ze dne 10. 6. 2022, pozn. soudu) z oboru psychiatrie soudním znalcem MUDr. Janem Drahozalem. Žalobce dále shrnul obsah znaleckého posudku, podle něhož u něj byla zjištěna trvalá duševní porucha, a to mentální retardace s poruchami chování, v důsledku které má omezeně rozvinuté rozumové schopnosti a není si schopen obstarat své záležitosti. Žalobce namítal, že řízení o omezení jeho svéprávnosti nebylo dostatečně zohledněno. Žalobce dále připomněl, že dne 31. 8. 2022 byla při sociálním šetření zjišťována schopnost jeho samostatného života v místě jeho bydliště. Ačkoli při sociálním šetření není možné pojmout veškeré jeho denní fungování, bylo při něm zjištěno, že žalobce není orientován časem, místem ani situací. Dále bylo zjištěno, že žalobce nezvládá komunikaci, neboť neporozumí textu bez tlumočení. Stravu zvládá na pokraji standardu a necítí potřebu jíst. Oblékání a svlékání žalobce nezvládá, nevyhodnotí vhodnost, pořadí a rub/líc oblečení. Žalobce nezvládá tělesnou hygienu, kterou provádí pouze na pokyn a za trvalé kontroly. Osobní aktivity zvládá hraničně, péči o zdraví nezvládá pro neschopnost nákupu.

5. Žalobce dále uvedl, že dle lékařské zprávy psychiatra MUDr. F. ze dne 2. 11. 2022 je matka žalobce s ohledem na jeho problematickou prostorovou orientaci nezbytná pro fungování žalobce ve sportovním klubu, kde hraje futsal. Bez matky by žalobce nebyl schopen se účastnit řádně a včas tréningů, soustředění, zápasů a plnit své povinnosti. Dle názoru nutriční terapeutky žalobce není schopen si sám zajistit snídani a nasnídat se. Svačinu do školy zapomíná 3x týdně. Oběd i večeře má zajištěny, avšak pokud by to mělo být jen na žalobci, tak se za celý den normálního jídla nenají. Žalobce zdůraznil, že dle zjištění MUDr. F. je orientován pouze osobou, nikoli místem a časem. MUDr. F. u žalobce rovněž pozoroval intelektové funkce v pásmu lehké mentální retardace, hyperaktivitu při syndromu ADHD – těžká porucha, syndrom vývojové dysfázie aktuálně se transformující do komb. SPU, dyspraxii, disharmonický vývoj osobnosti, epilepsii a tikovou poruchu. U žalobce se tedy jedná se o kombinaci vícero duševních poruch, v jejichž důsledku je u něj trvale přítomna porucha orientace v čase a prostoru, je nadměrně důvěřivý, a proto je naprosto nezbytné, aby se ve venkovním prostředí pohyboval pouze v doprovodu rodiny. Ze zprávy MUDr. F. rovněž vyplynulo, že je nutný dohled nad stravováním i běžnými denními aktivitami.

6. Žalobce se dále vyjádřil ve shodě se svou matkou coby pečující osobou k faktickému zvládání posuzovaných základních životních potřeb. Žalobce nesouhlasil s tím, že je schopen se sám o sebe postarat na několikadenních akcích mimo domov, jako je tábor či soustředění. Matka se jej snaží začleňovat do běžného života, tudíž mu dopřává i tyto aktivity, kam ovšem jezdí se žalobcem, aby mu mohla zajistit každodenní asistenci. Pokud někde žalobce byl bez přítomnosti své matky, byl tam závislý na pomoci další osoby, navíc dosud nebyl nikde, kde nebyla zajištěna každodenní péče. Žalobce připomněl, že je omezen ve svéprávnosti mj. právě proto, že není orientován místem, časem ani situací. Nespojí si časový údaj s činností, dokáže se pohybovat jen po známých trasách a po opakovaném nácviku, je schopen se ztratit, v cizím prostředí zmatkuje. Žalobce cestuje MHD pouze dobře naučené trasy, a i tak se domlouvá s kamarády. Když si není jistý, vyžaduje doprovod nebo odvoz. Linkovými meziměstskými autobusy nejezdí vůbec, protože je nemá naučené. Vlakem jel žalobce pouze dvakrát, což mu musela zařídit matka. K otci musí být odvezen tam a zpět. Navíc je lehce zneužitelný, nemůže fungovat bez dozoru a není schopen disponovat s finanční hotovostí. Žalobce nezvládá komunikaci. Zdůraznil, že měl v jednom ročníku základní školy vyznamenání, ale nikoli díky zvládání studijní látky, nýbrž aby zažil úspěch, navíc měl po celou základní školní docházku asistenta pedagoga. Žalobce pokračoval, že nemá potřebu jíst, umí se stravovat pouze lžící a vyžaduje nakrájení stravy, nezvládá se stravovat sám ve školní jídelně. Potřebuje dohled i nad oblékáním, neboť nerozezná rub a líc, neobléká se ve správném pořadí. Ačkoli si umí obléci jednoduché oblečení a pantofle, není tím zajištěno celoroční oblékání. Žalobce dále uvedl, že nezvládá tělesnou hygienu, neumyje se sám po celé ploše těla, neumyje si vlasy, oholí se jen zčásti, navíc musí být na nutnost hygieny upozorňován. Žalobce se rovněž neumí sám postarat o domácnost, nechápe hodnotu peněz, neumí si nakoupit základní potřebné věci.

7. Žalobce dále k jednotlivým základním životním potřebám uvedl, že chůzi zvládá, ovšem nedokáže sám jet dopravními prostředky bez asistence další osoby. Nedokáže si sám vyhledat spojení, zakoupit jízdenku, do dopravního prostředku nastoupit a vystoupit v zamýšleném cíli. K základní životní potřebě orientace žalobce uvedl, že bylo opakovaně shledáno, že není orientován místem, časem ani situací. Je schopen se v omezené míře pohybovat pouze na známých trasách, nicméně potřebuje neustálou kontrolu a asistenci. Ke komunikaci žalobce uvedl, že rozumí omezeně, je nutné mu vše vysvětlit a tlumočit, není schopen v rámci školy ani sportu předat potřebné informace. Žalobce se stravuje pouze lžící, motoricky neovládá vidličku a nůž, nenakrájí maso, nepřipraví a nenakoupí si sám jídlo, nemá potřebu jíst, a proto vyžaduje každodenní dohled nad stravováním. K základní životní potřebě oblékání a obouvání žalobce uvedl, že není schopen vyhodnotit, co si má vzít na sebe s ohledem na počasí, nechápe pořadí oblečení. Žalobce považoval za chybný názor žalovaného v napadeném rozhodnutí, že s ohledem na účast při sportovní činnosti, výuce či na dětském táboře musí tuto základní životní potřebu žalobce zvládat. Žalobce pokračoval, že necítí potřebu dodržovat hygienu, musí k tomu být každodenně veden. Namydlí a oholí se jen zčásti a neumí regulovat teplotu vody. Výkon fyziologické potřeby žalobce zvládá. K základní životní potřebě péče o zdraví uvedl, že nemá potřebu brát léky s ohledem na zdravotní stav, nerozezná léky mezi sebou, není schopen vyhodnotit svůj zdravotní stav a komunikovat v lékárně či s lékařem. K základní životní potřebě osobní aktivity žalobce připomněl, že potřebuje dohled nad plánováním sportovních aktivit, neumí si uspořádat denní program a nezvládá společenský styk. Žalobce dále uvedl, že nezvládá smysluplný nákup v supermarketu, nezajistí si stravu, neumí umýt ani nádobí.

8. Žalobce se rovněž vymezil vůči názoru posudkové komise v Brně, že na tom není tak špatně, jestliže je schopen aktivně hrát futsal na vysoké úrovni. Podle názoru žalobce to znamená, že nebyla dostatečně zohledněna zpráva psychiatra MUDr. F., z níž byly citovány pouze informace vhodné ke zlehčení zdravotního stavu žalobce. Přitom je zřejmé, že účast žalobce při sportu je vázána na nezbytnou účast matky, která mu kromě samotné hry musí se vším pomoci, jinak by byl žalobce úplně zmatený a pro hru prakticky nepoužitelný. Žalobce není bez matky schopen dodržet termín zápasů či soustřední. Žalobce uzavřel, že nezvládá devět základních životních potřeb, a proto by měl být hodnocen jako osoba závislá na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni IV. Pokud bude zjištěno, že žalobce nezvládá 7–8 základních životních potřeb, má být uznán závislým ve stupni III, ale rozhodně ne ve stupni I nebo II.

9. Na podporu svých tvrzení žalobce navrhl provedení důkazu prvostupňovým rozhodnutím, napadeným rozhodnutím, znaleckým posudkem MUDr. Drahozala ze dne 10. 6. 2022, záznamem o sociálním šetření ze dne 31. 8. 2022, posudkem posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem ze dne 24. 11. 2022, lékařskou zprávou MUDr. F. ze dne 2. 11. 2022, rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 7. 2022, č. j. 16 Nc 3203/2022–66, odvoláním žalobce, posudkem posudkové komise ze dne 16. 2. 2023, výslechem matky, výslechem žalobce. Vyjádření žalovaného k žalobě 10. Žalovaný vyjádřil své přesvědčení, že postupoval v odvolacím řízení v souladu s platnými právními předpisy. Dále citoval § 90 odst. 3 správního řádu a uvedl, že úřad práce použil jako podklad pro své rozhodnutí posudkový závěr posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem ze dne 24. 11. 2022, při jehož vypracování nedošlo ke správné aplikaci platných posudkových kritérií. Žalovaný proto zastával názor, že mohl prvostupňové rozhodnutí změnit v neprospěch žalobce, neboť bylo vydáno v rozporu s platnými právními předpisy. Tento postup je v souladu se Závěrem č. 66 ze zasedání poradního sboru ministra vnitra k zákonu č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „správní řád“), kdy rozhodnutí o příspěvku na péči dle § 7 zákona o sociálních službách je závislé na vydání posudku. Žalovaný pokračoval, že pokud se posudek vydaný v odvolacím řízení liší od posudku vydaného v prvostupňovém řízení, lze vydat rozhodnutí o odvolání v neprospěch odvolatele. Z povahy věci totiž vyplývá, že rozhodnutí o příspěvku na péči závisí vždy na aktuálním stavu. Žalovaný dále zdůraznil, že zdravotní stav žalobce byl posuzován posudkovou komisí v Brně, která zasedala v odborném složení za přítomnosti posudkového lékaře i odborníka z oboru psychiatrie. Posudková komise v Brně měla k dispozici odborné lékařské zprávy, které důkladně prostudovala, a na které ve svém posudku odkázala.

11. Podle názoru žalované není nevyšetření žalobce posudkovými lékaři v rozporu s právními předpisy, neboť podkladová dokumentace byla dostatečná, na základě čehož posudková komise neshledala důvod k osobní přítomnosti žalobce. Žalovaný dále odkázal na odůvodnění posudku posudkové komise v Brně s tím, že tato ve svém posudku uvedla, proč zaujala na zvládání základních životních potřeb orientace, komunikace, oblékání a obouvání, tělesná hygiena a osobní aktivity odlišný názor než posudkový lékař Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem. Posudková komise v Brně se podle názoru žalovaného rovněž vypořádala se závěry ze sociálního šetření. Žalovaný dále s odkazem na svou Instrukci č. 15/2016 uvedl, že základním principem při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby je hodnocení funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na tuto schopnost. Přitom se nepřihlíží k pomoci při zvládání základních životních potřeb, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Žalovaný pokračoval, že aktivity jednotlivých základních životních potřeb jsou považovány za nezvládnuté pouze v případě, že osoba uvedenou aktivitu zcela nezvládá anebo je zvládání aktivity narušené těžkým způsobem. Nezvladatelné aktivity musí rovněž naplňovat kritéria dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu, přičemž krátkodobější zhoršení zdravotního stavu sice může vést k přechodnému nezvládnutí určité aktivity, ale podle právních předpisů základní životní potřebu nelze označit za nezvládnutou. Žalovaný rovněž zdůraznil, že posudkovým kritériem pro závislost na péči jiné fyzické osoby není nezvládání aktivit vykonávaných výjimečně či sporadicky. Žalovaný pokračoval, že základní životní potřeby je nutné hodnotit v prostředí, kde se posuzovaná osoba obvykle pohybuje, přičemž toto prostředí, tj. vybavení domácnosti a facilitátory má být přizpůsobeno zdravotnímu stavu. Žalovaný rovněž připomněl, že posouzení zdravotního postižení z hlediska splnění podmínek nároku na příspěvek na péči je otázkou čistě medicínskou, k níž správní orgán nemá potřebné znalosti, a proto se vždy obrací na posudkové komise. Analogicky je v prvoinstančním řízení odborníkem na posouzení zdravotního stavu posudkový lékař Lékařské posudkové služby Okresní správy sociálního zabezpečení. Žalovaný plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, přičemž s ohledem na to, že napadené rozhodnutí nepovažoval za nezákonné či nepřezkoumatelné, navrhl soudu zamítnutí žaloby. Žalovaný uzavřel, že opatřené podklady byly v napadeném rozhodnutí náležitě vyhodnoceny, výrok zdůvodněn a posudek posudkové komise v Brně ze dne 16. 2. 2023 splňoval požadavky úplného, objektivního a přesvědčivého podkladu pro rozhodnutí. Žalovaný proto navrhnul soudu zamítnutí žaloby. Replika žalobce k vyjádření žalovaného 12. Žalobce v replice nesouhlasil s vyjádřením žalovaného a uvedl, že závažnost celé situace umocňuje skutečnost, že v mezidobí bylo rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 4. 2023, č. j. 13 Co 73/2023–93, rozhodnuto o omezení svéprávnosti žalobce. Žalovaný podle názoru žalobce postupoval v rozporu se zákazem změnit napadené rozhodnutí v neprospěch odvolatele a účelově označil závěry posudkového lékaře v prvostupňovém řízení za nesprávné, o čemž svědčí i skutečnost, že se žalovaný k této skutečnosti ve vztahu k § 90 správního řádu nijak nevyjádřil. Žalovaný v napadeném rozhodnutí neuvedl, jaká posudková kritéria posudkový lékař Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem nesprávně aplikoval a jaké konkrétní právní předpisy byly při rozhodování úřadu práce porušeny. Žalobce zdůraznil, že závěr č. 66 není právním předpisem, kterým by byl soud při svém rozhodování vázán, naopak podle něj rozhodnutí o příspěvku na péči závisí vždy na aktuálním zdravotním stavu, přičemž žalobcům zdravotní stav se mezi posudky nezměnil. Závěr č. 66 nelze podle názoru žalobce použít analogicky v projednávané věci, neboť neupravuje projednávanou věc tak, jak uvedl žalovaný.

13. Žalobce setrval na svém názoru, že posudková komise vycházela z nesprávných podkladů a nedostatečně je hodnotila. Žalobce spatřoval porušení svého práva na spravedlivý proces v tom, že v rámci odvolacího řízení vyšlo najevo, že v prvostupňovém řízení nebyl jeho zdravotní stav posouzen správně. Tím spíše měla posudková komise žalobce shlédnout a učinit si objektivní závěr o jeho zdravotním stavu. Žalobce dále upozornil na funkční dopad svého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby, přičemž neschopnost se vhodně obléci, orientovat se a najíst se může vést až k jeho smrti. Rovněž neschopnost provádět hygienu může mít u žalobce za důsledek vznik zdravotních potíží v souvislosti s nedostatečnou hygienou. Žalobce zdůraznil, že jsou u něj běžné denní, nikoli výjimečné a sporadické, aktivity narušeny těžkým způsobem. Ve zvládání těchto aktivit žalobci nepomohou žádné pomůcky navrhované žalovaným, např. nevnímání potřeby každodenní hygieny nevyřeší sedátko ve vaně či paniku při orientaci v neznámém místě nevyřeší berle. Žalovaný rovněž podle názoru žalobce ve svém vyjádření argumentuje obecnými návody nepřípadnými na konkrétní věc, z čehož je zřejmé, že nepostupoval při rozhodování dostatečně individuálně s přihlédnutím k jednotlivým specifikům konkrétního případu.

14. Žalobce na podporu svých tvrzení navrhl provedení důkazu rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 4. 2023, č. j. 13 Co 73/2023–93. Posouzení věci soudem 15. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

16. Smyslem zákona o sociálních službách je úprava podmínek poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci prostřednictvím sociálních služeb a příspěvku na péči. Příspěvek na péči, který je předmětem řízení v dané věci, se podle § 7 téhož zákona poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci podle tohoto zákona při zvládání základních životních potřeb osob. Náklady na příspěvek se hradí ze státního rozpočtu. Nárok na něj má osoba, která splňuje předpoklady uvedené v § 4 odst. 1 téhož zákona (mezi účastníky není sporu o tom, že podmínky zde uvedené žalobkyně splňuje), která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8 uvedeného zákona, pokud jí tuto pomoc poskytuje osoba blízká nebo asistent sociální péče nebo poskytovatel sociálních služeb, který je zapsán v registru poskytovatelů sociálních služeb nebo dětský domov, anebo speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu; nárok na příspěvek má tato osoba i po dobu, po kterou je jí podle zvláštního právního předpisu poskytována zdravotní péče v průběhu hospitalizace. O příspěvku rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce.

17. Podle § 8 odst. 2 uvedeného zákona osoba (starší 18 let), která vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby, se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb. Dle § 9 uvedeného zákona se při posuzování stupně závislosti hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. Při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku. Bližší vymezení schopností zvládat základní životní potřeby a způsob jejich hodnocení stanoví prováděcí právní předpis (§ 9 odst. 4, 5 a 6 téhož zákona).

18. V § 1 odst. 4 vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, (dále jen „vyhláška“) je uvedeno, že za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu. Přijatelným standardem se rozumí zvládání základní životní potřeby v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý, a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby.

19. Bližší vymezení schopností zvládat základní životní potřeby a způsob jejich hodnocení stanoví vyhláška. Dle § 2 odst. 1 vyhlášky se při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. Přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení. Dle § 2a vyhlášky pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k této vyhlášce, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

20. V příloze č. 1 vyhlášky jsou vymezeny schopnosti zvládat základní životní potřeby.

21. Za schopnost zvládat základní životní potřebu „mobilita“ se považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v bytě a běžném terénu v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, otevírat a zavírat dveře, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, nastupovat a vystupovat z dopravních prostředků včetně bariérových, a používat je.

22. Za schopnost zvládat základní životní potřebu „orientace“ se považuje stav, kdy osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se časem, místem, orientovat se v přirozeném sociálním prostředí a v obvyklých situacích a přiměřeně v nich reagovat.

23. Za schopnost zvládat základní životní potřebu „komunikace“ se považuje stav, kdy osoba je schopna vyjadřovat se srozumitelně mluvenou řečí a dorozumět se jejím prostřednictvím s jinými osobami v rozsahu běžné slovní zásoby odpovídající věku a sociálnímu postavení, chápat obsah přijímaných a sdělovaných zpráv, vytvářet rukou psanou krátkou zprávu, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům nebo zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky.

24. Za schopnost zvládat základní životní potřebu „stravování“ se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nalít nápoj, stravu rozdělit na menší kousky a naservírovat ji, dodržovat stanovený dietní režim, konzumovat stravu v obvyklém denním režimu, přemístit nápoj a stravu na místo konzumace.

25. Za schopnost zvládat základní životní potřebu „oblékání a obouvání“ se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, rozeznat rub a líc oblečení a správně je vrstvit, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem.

26. Za schopnost zvládat základní životní potřebu „tělesná hygiena“ se považuje stav, kdy osoba je schopna použít hygienické zařízení, dodržovat tělesnou hygienu, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu, holit se.

27. Za schopnost zvládat základní životní potřebu „výkon fyziologické potřeby“ se považuje stav, kdy osoba je schopna včas používat WC, zaujmout vhodnou polohu, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky.

28. Za schopnost zvládat základní životní potřebu „péče o zdraví“ se považuje stav, kdy osoba je schopna dodržovat stanovený léčebný režim, provádět stanovené preventivní, léčebné a léčebně rehabilitační a ošetřovatelské postupy a opatření a používat k tomu potřebné léky nebo pomůcky, rozpoznat zdravotní problém a v případě potřeby vyhledat nebo přivolat pomoc.

29. Za schopnost zvládat základní životní potřebu „osobní aktivity“ se považuje stav, kdy osoba je schopna navazovat kontakty a vztahy s jinými osobami, plánovat a uspořádat osobní aktivity, styku se společenským prostředím, stanovit si a dodržet denní program, vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí jako např. vzdělávání, zaměstnání, volnočasové aktivity, vyřizovat své záležitosti.

30. Za schopnost zvládat základní životní potřebu „péče o domácnost“ se považuje stav, kdy osoba je schopna nakládat s penězi v rámci osobních příjmů a domácnosti, manipulovat s předměty denní potřeby, obstarat si běžný nákup, ovládat běžné domácí spotřebiče, uvařit si jednoduché teplé jídlo a nápoj, vykonávat běžné domácí práce, nakládat s prádlem, mýt nádobí, obsluhovat topení a udržovat pořádek.

31. Z obsahu předloženého správního spisu soud zjistil, že tehdy nezletilý žalobce byl poživatelem příspěvku na péči nejprve ve stupni I, posléze rozhodnutím žalovaného ze dne 27. 1. 2017, č. j. MPSV–2017/22245–916, byl žalobci zvýšen příspěvek na péči z částky 3 000 Kč na 6 000 Kč měsíčně od 1. 1. 2016, neboť se podle posudku posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Praze ze dne 23. 9. 2016 a doplňující posudku téže posudkové komise ze dne 13. 1. 2017 se považoval za osobu do 18 let věku závislou na péči jiné fyzické osoby ve stupni II – středně těžká závislost s tím, že samostatně nezvládá základní životní potřeby orientace, oblékání a obouvání, péče o zdraví a osobní aktivity.

32. Na základě oznámení ze dne 27. 7. 2022, č. j. 131252/2022/UUA, úřad práce žalobci snížil příspěvek na péči z částky 6 600 Kč měsíčně na částku 4 400 Kč měsíčně s odůvodněním, že žalobce dosáhl věku 18 let. Zároveň úřad práce zahájil z moci úřední správní řízení za účelem nového stanovení stupně závislosti podle § 8 zákona o sociálních službách a tomu odpovídající výše příspěvku. Dne 31. 8. 2022 se v místě bydliště žalobce uskutečnilo sociální šetření. V rámci tohoto sociálního šetření bylo zjištěno k jednotlivým základním životním potřebám, že žalobce léky nerozezná a připravuje si je každý den pod dohledem matky, během dne je s kontrolou matky užívá sám. Na lékařská vyšetření vozí žalobce matka osobním automobilem a doprovází jej. K základní životní potřebě mobilita ze sociálního šetření vyplývá, že žalobce používá klasické lůžko, sedí a stojí sám, chodí bez kompenzačních pomůcek, v terénu může jít ven sám pouze ve známém prostředí a bez překážky na cestě, jinak by zpanikařil. Chůzi po schodech žalobce zvládá, ale má špatnou jemnou motoriku. K základní životní potřebě orientace bylo zjištěno, že žalobce osoby pozná, neumí ručičkové hodiny, přečte digitální hodiny, ale nespojí si čas s aktivitou. Orientovaný je pouze v místě bydliště a v bytě, nikoli v neznámé lokalitě. Žalobce je rovněž velmi důvěřivý, snadno manipulovatelný, neumí vyhodnotit závažnost situace a reagovat na změnu situace. K základní životní potřebě komunikace ze sociálního šetření vyplynulo, že žalobce při sociálním šetření komunikoval, odpovídal pouze v jednoduché formě na jednoduché otázky. Pokud žalobce otázku nepochopil, matka mu jí přeformulovala. Žalobce nerozumí textu, číst umí, ale nechápe smysl, význam mu vysvětluje matka. Rovněž není schopen vytvořit větu, nenapíše ani krátké sdělení, nicméně opis a podpis zvládne. Sluch a zrak má žalobce dobrý. K základní životní potřebě stravování bylo v sociálním šetření zjištěno, že žalobce nemá dietní omezení, není si schopen stravu připravit a naporcovat, rovněž nemá potřebu jíst a neumí obsluhovat domácí spotřebiče. Stravu žalobci připravuje a připomíná matka. Žalobce se nají sám, preferuje lžíci a napije se sám. K oblékání a obouvání ze sociálního šetření vyplynulo, že při oblékání je nad žalobcem nutná kontrola a musí mít přesně připravené oblečení, nerozlišuje rub a líc oblečení ani vhodnost oblečení do různého počasí. Obuje se sám, ale neumí si zavázat tkaničky a knoflíky a zipy nezapne. Ranní hygienu musí žalobci připomenout a následně zkontrolovat matka, žalobce má rovněž problém s regulací vody. Sám si umyje celé tělo a je schopen se sám osušit. Mytí vlasů a zad mu zajišťuje matka, rovněž se oholí jen zčásti. Žalobce si fyziologickou potřebu uvědomuje, toaletu vyhledá, očistu zvládne, matka mu musí připomínat mytí rukou po použití toalety. Žalobce studoval učební obor truhlář – čalouník, žije s matkou. Je držitelem průkazu ZTP/P a pobírá příspěvek na mobilitu. Dále ze sociálního šetření vyplynulo, že žalobce nezvládne péči o prádlo, neumí obsluhovat domácí spotřebiče, není schopen jít na nákup, neboť se neorientuje. Rovněž není schopen sám uklidit a umýt nádobí.

33. Dne 24. 11. 2022 byl vypracován posudek o zdravotním stavu žalobce posudkovým lékařem Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem MUDr. J. F. CSc. Posudkový lékař konstatoval, že se u žalobce jedná o dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav, jehož rozhodující příčinou je LMR (organická lehká porucha poznávání), sociálně emoční nezralost, vývojová dysfasie s lehkou artikulační neobratností, temporální epilepsie počínající záchvatem druhý den po kraniotraumatu v kojeneckém věku s fisurou lebky a otřesem mozku, tiková porucha. Posudkový lékař uvedl, že dle dokumentace má žalobce omezenou svéprávnost, opatrovníkem je matka, přičemž rozsudek ani znalecký posudek nebyl předložen. Posudkový lékař dále shrnul obsah sociálního šetření a předložených lékařských nálezů. Na základě uvedených zjištění dospěl k závěru, že v souladu se závěry sociálního šetření žalobce potřebuje z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu pomoc při celkem šesti základních životních potřebách, a to při orientaci, komunikaci, oblékání a obouvání, tělesné hygieně, péči o zdraví a péči o domácnost. Posudkový lékař uzavřel, že žalobce je osobou starší 18 let věku, který se podle § 8 odst. 2 písm. b) zákona o sociálních službách považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II – středně těžká závislost.

34. Následně na základě posudku posudkového lékaře bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí, kterým bylo rozhodnuto o poskytování příspěvku na péči v původní výši 4 400 Kč měsíčně od srpna 2022. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce prostřednictvím své matky a zároveň pečující osoby odvolání ze dne 23. 12. 2022, v němž namítal, že kromě uznaných základních životní potřeb rovněž samostatně nezvládá základní životní potřeby stravování a osobní aktivity. Ke stravování uvedl, že ačkoli mu motorické schopnosti nebrání v najedení se, neumí si sám jídlo připravit a nenapadne ho, že se má při pocitu hladu najíst. K základní životní potřebě osobní aktivity žalobce uvedl, že jeho docházku na trénink musí kontrolovat matka, která je v kontaktu s trenérem. Z vlastní iniciativy by žalobce nenapadlo na tréninky dojíždět.

35. V rámci odvolacího řízení žalovaný požádal o posudek v souladu s ustanovením § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů, posudkovou komisi v Brně. Posudková komise v Brně jednala dne 16. 2. 2023 v nepřítomnosti žalobce či jeho opatrovnice. Žalobce k jednání komise nebyl pozván. Posudková komise v Brně jednala ve složení MUDr. J. L. jako předseda, MUDr. H. P. – psychiatrička, Mgr. N. V. jako tajemnice a dospěla k závěru, že žalobce je osobou starší 18 let věku závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni I – lehká závislost, neboť z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopen zvládat tři základní životní potřeby, a to péči o zdraví, osobní aktivity a péči o domácnost. Posudková komise v Brně připustila, že žalobcův dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav má vliv na zvládání některých základních životních potřeb. Dle zprávy praktické lékařky ze dne 6. 5. 2022 je žalobce vysoký 178 cm, jeho hmotnost je 60 kg, Interní somatický nález je normální. Pohybový aparát: vadné držení těla, volná skolióza, stoj samostatný, chůze samostatná, potíže s jemnou motorikou. Praktická lékařka popsala narušené chování – agresivita vůči okolí, narušenou komunikaci – narušené pochopení textu, porucha orientace místem a časem, osobou orientován. Žalobce má normální zrak a sluch. Na základní škole se dobře učil, dle psychiatrického nálezu ze dne 11. 9. 2019 měl dokonce vyznamenání, byl na táboře se sestřenkami, pak soustředění, nyní hraje futsal. Je v učebním oboru truhlář – čalouník, 1. rok opakoval, po ukončení by rád ještě šel na malíře, hraje futsal úspěšně. Posudková komise dále shrnula obsah doložených lékařských zpráv a jednotlivě se vyjádřila ke každé základní životní potřebě. Základní životní potřebu péče o zdraví považovala posudková komise v Brně v souladu s prvostupňovým hodnocením za nezvládnutou, neboť žalobce nerozezná léky, které mu matka každý den připravuje a kontroluje jejich užití. Základní životní potřebu osobní aktivity uznala posudková komise v Brně oproti prvostupňovému posouzení za nezvládnutou proto, že ačkoli má žalobce kamarády, dívku, aktivně hraje sport, podle psychiatrického nálezu je nadměrně důvěřivý k cizím osobám, půjčuje jim peníze a psycholog doporučil částečné omezení způsobilosti k právním úkonům. Žalobce podle názoru posudkové komise v Brně nezvládá vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí a vyřizovat si své záležitosti, např. doprovod k lékaři, na úřad. Potřebuje též dohled nad plánováním a uspořádáním osobních aktivit, při styku se společenským prostředím, při stanovení a dodržování denního programu. V souladu s prvostupňovým hodnocením žalobce pode názoru posudkové komise v Brně dále samostatně nezvládá péči o domácnost, neboť není schopen nákupu v supermarketu, není schopen si kvalitním způsobem zajistit a připravit stravu, vykonávat patřičným způsobem běžné domácí práce a podle sociálního šetření nezvládá umýt nádobí. Podle názoru posudkové komise se dá předpokládat, že žalobce v budoucnu péči o domácnost zvládne.

36. Matka žalobce následně žalovanému zaslala vyjádření ze dne 24. 2. 2023 k posudku posudkové komise v Brně, v němž s tímto posudkem nesouhlasila a považovala jej za nepředvídatelný a žalobce poškozující, neboť se v období mezi vypracování posudku posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem a posudku posudkové komise v Brně žalobcův zdravotní stav nezlepšil. Matka žalobce dále rozporovala závěry posudku posudkové komise v Brně argumentací totožnou s tou žalobní. Matka žalobce navrhla zpracování dalšího posudku, případně znaleckého posudku s ohledem na podstatné rozdíly mezi posudkem posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem a posudkové komise v Brně.

37. Na základě výše uvedeného závěru posudkové komise v Brně ze dne 16. 2. 2023 bylo následně vydáno žalobou napadené rozhodnutí, kterým bylo prvostupňové rozhodnutí změněno tak, že se žalobci snižuje příspěvek na péči z částky 4 400 Kč měsíčně na 880 Kč měsíčně od ledna 2023.

38. Soud se zabýval námitkou žalobce, že samostatně nezvládá celkem devět, resp. sedm až osm základních životních potřeb, tedy kromě uznaných i základní životní potřeby mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání a tělesná hygiena. Žalobce považoval oba posudky vypracované ve správním řízení za nepřesvědčivé s tím, že není schopen se sám o sebe postarat a nedošlo k žádnému zlepšení jeho zdravotního stavu.

39. Podle § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách platí, že při posuzování stupně závislosti osoby vychází okresní správa sociálního zabezpečení ze zdravotního stavu osoby doloženého nálezem vydaným poskytovatelem zdravotních služeb, popřípadě také z vyšetření dětského klinického psychologa v případě pervazivních vývojových poruch, z výsledku sociálního šetření a zjištění potřeb osoby, popřípadě z výsledků funkčních vyšetření a z výsledku vlastního vyšetření posuzujícího lékaře.

40. Soud na tomto místě konstatuje, že pokud jde o správnost zjištěného zdravotního stavu žalobce, jedná se o odbornou medicínskou otázku, kterou nemůže soud a v zásadě ani správní orgán sám posoudit pro nedostatek odpovídající odborné kvalifikace, a proto se musí spoléhat na posudky předkládané k tomu kvalifikovanými odborníky – tj. posudkovými lékaři. Z tohoto důvodu tedy posuzuje zdravotní stav žadatelů v řízení, jehož výsledek na takovém posouzení závisí, v prvním stupni posudkový lékař a v odvolacím řízení posudková komise žalovaného. Jedná se o specifickou formu správní činnosti, jejímž hlavním obsahem je posudková činnost, která předpokládá vedle odborných lékařských znalostí též znalosti z oboru posudkového lékařství. V rozsudku ze dne 1. 2. 2022, č. j. 1 Ads 482/2020–33, Nejvyšší správní soud uvedl, že správní řízení ve věci příspěvku na péči se vyznačuje tím, že rozhodující důkaz představuje odborný posudek o zdravotním stavu a závislosti žadatele na pomoci jiné osoby.

41. Posouzení stupně závislosti osoby pro účely rozhodování o příspěvku na péči v řízení v prvním stupni i v řízení odvolacím musí vycházet z hodnocení všech podkladů uvedených v § 25 odst. 3 zákona o sociálních službách, přičemž na výsledný lékařský posudek, který je v tomto řízení stěžejním důkazem, je třeba klást požadavek úplnosti a přesvědčivosti (srov. viz rozsudek ze dne 23. 9. 2009, č. j. 4 Ads 57/2009–53). K tomu je možno dále odkázat např. na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 12. 2021, č. j. 4 Ads 184/2021–30, v němž bylo konstatováno, že „v posudku takové odborné lékařské komise se přitom hodnotí nejenom celkový zdravotní stav účastníka řízení, nýbrž se v něm zaujímají i posudkové závěry ohledně splnění v zákoně stanovených kritérií pro přiznání dávky či průkazu osoby zdravotně postižené. Tento posudek je tedy ve správním a následně v přezkumném soudním řízení stěžejním důkazem, na nějž je soud při nedostatku odborné erudice odkázán, a proto je zapotřebí klást zvýšený důraz na jeho jednoznačnost, určitost, úplnost a přesvědčivost. Posudek lze však považovat za úplný a přesvědčivý jen v případě, že se v něm posudková komise vypořádá se všemi rozhodnými skutečnostmi, přihlédne k potížím udávaným žalobcem a tyto své posudkové závěry jednoznačně a konkrétně zdůvodní. Případné chybějící či nepřesně formulované náležitosti posudku způsobující jeho nepřesvědčivost nebo neúplnost přitom nemůže soud nahradit vlastní úvahou, jelikož pro to nemá potřebnou odbornou erudici (srov. rozsudky NSS ze dne 28. 8. 2003, č. j. 5 Ads 22/2003–48; ze dne 25. 11. 2003, č. j. 5 Ads 42/2003–61, č. 511/2005 Sb. NSS, nebo ze dne 9. 2. 2006, č. j. 6 Ads 25/2004–58)“. V kontextu naplnění výše zmíněných požadavků lze dále poukázat na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2019, č. j. 8 Ads 331/2018–37, ze kterého plyne, že „aby byl posudek jednoznačný, úplný a přesvědčivý, je třeba, aby se vypořádal se všemi relevantními podklady a přezkoumatelnou úvahou z nich vyvodil závěry podstatné pro posouzení zdravotního stavu osoby (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 2. 2015, č. j. 1 Ads 156/2014–28)“.

42. Splnění požadavku úplnosti a přesvědčivosti posudku musí vyhodnotit jak správní orgán před vydáním rozhodnutí, tak krajský soud při přezkumu takového rozhodnutí. Výsledný posudek tedy sice podléhá hodnocení a jeho správnost není nikterak presumována, ale je přezkoumatelný pouze omezeně, neboť soud nedisponuje potřebnými odbornými znalostmi (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. 6. 2019, č. j. 8 Ads 331/2018–37). Nenaplnění výše uvedených požadavků je vadou řízení před správním orgánem ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Na danou judikaturu navazuje i další judikatura Nejvyššího správního soudu, který např. v rozsudku ze dne 25. 4. 2013, č. j. 6 Ads 17/2013–25, judikoval: „V řízení o nároku na příspěvek na péči podle zákona o sociálních službách je povinností odvolacího správního orgánu žádat po posudkové komisi doplnění posudku, pokud posudková komise postavila své hodnocení na rozporných podkladech, aniž by rozpory sama odstranila nebo vysvětlila. Tak tomu může být v případě, že se objeví rozpor mezi výsledkem šetření sociálního pracovníka a názorem posudkové komise, aniž by posudková komise sama provedla vlastní přešetření zdravotního stavu žadatele o příspěvek na péči.“ 43. V návaznosti na shora uvedené skutečnosti soud považuje za nutné zdůraznit, že za zvládnuté se považují i takové základní životní potřeby, které jsou osobou zvládány v přijatelném standardu za pomoci různých kompenzačních pomůcek (francouzské hole, brýle, naslouchadla) či zvýšeném dohledu dospělé osoby nad nezletilým dítětem (příprava oblečení, naservírování jídla, připomínání mytí rukou). Tento přijatelný standard však neznamená to samé jako zvládání základních životních potřeb zcela zdravým a ničím neomezeným jedincem, snížená kvalita výkonu některých základních životních potřeb tak nemůže založit nárok na příspěvek na péči.

44. Soud tedy k námitkám upozorňuje, že není oprávněn hodnotit zvládání základních životních potřeb žalobcem, nýbrž pouze to, zda je posudek posudkové komise v Brně ze dne 16. 2. 2023 přesvědčivý a úplný tak, aby nebylo pochyb o jeho objektivnosti a správnosti. Soud nemá ve věci pochyb o odbornosti komise a její způsobilosti hodnotit zdravotní stav žalobce podle právní úpravy příspěvku na péči. Z posudku je zřejmé, že se opíral o výsledky sociálního šetření ze dne 31. 8. 2022 a lékařské nálezy odborných lékařů. Posudková komise v Brně měla mj. k dispozici lékařskou zprávu psychiatra MUDr. D. F. ze dne 2. 11. 2022, na níž žalobce odkazoval v podané žalobě. Soud nepřehlédl, že posudková komise v Brně chybně označuje MUDr. F. jako MUDr. F., tato písařská chyba nicméně není na újmu srozumitelnosti přijatých posudkových závěrů.

45. V hodnocení základní životní potřeby mobilita posudková komise v Brně souhlasila se závěry posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem s tím, že žalobce tuto základní životní potřebu zvládá, neboť zvládá stoj i chůzi bez kompenzačních pomůcek, cestu do školy i na trénink, chodí na futsal, chytá v bráně. Je zachovaný správný stereotyp chůze, zvládá chůzi po schodech. Má narušenou jemnou motoriku horních končetin. Podle názoru posudkové komise starost opatrovníků o bezpečnost docházení do školy a na tréninky není posudkovým kritériem pro přiznání nezvládání této základní životní potřeby. Soud toto hodnocení považuje za dostatečné a ztotožňuje se s ním. Posudková komise v Brně se správně vyjádřila k jednotlivým aktivitám této základní životní potřeby a její závěr je v souladu se závěry sociálního šetření a argumentací žalobce, který sám v podané žalobě připustil, že umí chodit sám bez opory. Žalobce svůj závěr o nezvládání mobility opíral o skutečnost, že nedokáže sám řídit automobil ani jezdit hromadnou dopravou. K tomu soud upozorňuje, že podle čl. 6 odst. 1 Metodického pokynu ředitele odboru posudkové služby pro posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí – Posuzování stupně závislosti pro účely příspěvku na péči ze dne 27. 10. 2014, č. j. 2014/9245–721, (dále jen „metodický pokyn“) se při hodnocení zvládání základní životní potřeby mobilita posuzuje funkční dopad postižení pohybového aparátu, tj. postižení kostí, svalů a nervů a vliv tohoto postižení na schopnost samostatně se pohybovat ve smyslu shora uvedené definice. Z metodického pokynu rovněž vyplývá, že se zvládání základní životní potřeby mobilita neposuzuje ve vztahu k postižení smyslů a mentálního či duševního postižení, které jsou zahrnuty a hodnoceny v základní životní potřebě orientace. Argument žalobce, že se nezvládá přepravovat dopravními prostředky, je tedy ve vztahu ke zvládání základní životní potřeby mobilita nerozhodný. Posudková komise v Brně tedy podle názoru soudu nepochybila, když u žalobce hodnotila základní životní potřebu mobilita jako zvládnutou, neboť z ničeho nevyplývá, že žalobce trpí postižením pohybového aparátu, které je hodnoceno v rámci této základní životní potřeby, ostatně to ani sám netvrdil.

46. Posudková komise v Brně nesouhlasila s prvostupňovým hodnocením základní životní potřeby komunikace, neboť žalobce je schopen porozumět a dorozumět se, a to i mluvenou řečí. I zhoršená výslovnost umožňuje dostatečnou slovní komunikaci, neboť bez ní by nebyl schopen studovat učební obor ani trénovat kolektivní sport. Výborně zvládá psaní, potíže má s porozuměním psaného textu, přesto měl na základní škole vyznamenání. V učení mu dělá potíže dle psychiatrického nálezu hlavně praxe. Soud se s tímto hodnocením ztotožňuje. Soud nepřehlédl, že již podle záznamu ze sociálního šetření ze dne 8. 1. 2014 žalobce verbální komunikaci zvládal, stejně jako čtení a psaní, měl potíže s pochopením textu. Podle logopedického vyšetření ze dne 20. 5. 2019 byl žalobce schopen dialogu, odpovědi korespondovaly s aktivitou zvoleného tématu, měl jednodušší vyjadřovací schopnosti a artikulační neobratnost. Ze správního spisu navíc jednoznačně vyplývá, že až do posudku posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem ze dne 24. 11. 2022 nebyla základní životní potřeba komunikace žalobci nikdy uznána za nezvládnutou. Soud neshledal, že by žalobce trpěl progredujícími zdravotními obtížemi, které by způsobovaly zhoršování jeho zdravotního stavu ve vztahu ke zvládání základních životních potřeb. Soud se ztotožňuje s argumentem posudkové komise, že žalobce je evidentně schopen se kontinuálně vzdělávat a z ničeho nevyplývá, že by měl obtíže s gramotností. Z lékařské zprávy MUDr F. ze dne 2. 11. 2022 vyplývá, že žalobce na dotazy odpovídá a je lucidní. Ze žalobcem odkazovaného znaleckého posudku MUDr. Jana Drahozala ze dne 10. 6. 2022 navíc vyplývá, že žalobce je schopen běžné verbální komunikace a dorozumět se s okolím na úrovni odpovídající jeho handicapu. Žalobce ostatně tento závěr v podané žalobě sám citoval. Podle čl. 6 odst. 3 metodického pokynu mohou k neschopnosti komunikace vést např. středně těžká, těžká a hluboká MR, středně těžká a těžká demence nebo jiná těžká psychická postižení s těžkými poruchami komunikace. U žalobce přitom byla deklarována „pouze“ lehká mentální retardace. Skutečnost, že žalobce zvládá komunikaci ve sníženém standardu a komunikuje adekvátně svému postižení ještě podle názoru soudu nezakládá nezvládnutí této základní životní potřeby. Žalobce rovněž podle názoru soudu dostatečně neobjasnil, z jakých konkrétních důvodů není schopen předávat v rámci školy či sportovní činnosti pečující osobě potřebné informace. Posudková komise v Brně oproti tomu svůj závěr dostatečně objasnila. Důvěřivost žalobce vůči cizím osobám byla hodnocena v řízení o omezení svéprávnosti a sama o sobě nemá vliv na zvládání základní životní potřeby komunikace.

47. K základní životní potřebě stravování posudková komise v Brně shodně s prvoinstančním posouzením uvedla, že ji žalobce zvládá, neboť je schopen konzumace stravy bez cizí pomoci, navštěvuje školní jídelnu, preferuje lžíci. Tekutiny je schopen přelít, napije se sám, nemá dietní omezení. Příprava a nákup stravy byly hodnoceny v rámci základní životní potřeby péče o domácnost, která byla uznána coby nezvládnutá. Soud považuje odůvodnění posudkové komise za dostatečné, byť si dokáže představit rozsáhlejší odůvodnění. Soud si je vědom tvrzení žalobce, že si nezvládá nakrájet stravu, přičemž závěr o nezvládnutí porcování stravy vyplývá i ze sociálního šetření. Soud nicméně argumentaci žalobce o nezvládnutí naporcování stravy považuje do jisté míry za účelovou, neboť žalobce na jedné straně tvrdí, že si nenakrájí maso, na straně druhé neuvedl, z jakých konkrétních důvodů porcování stravy nezvládá a v odvolání výslovně uvedl, že se umí sám najíst lžící a nebrání mu v tom motorické schopnosti. Soudu tedy není zcela zřejmé, z jakých důvodů by žalobce nemající deklarované deficity na horních končetinách ani jiné pohybové deficity neměl zvládat porcování stravy. Soud rovněž nepřehlédl, že již v záznamu ze sociálního šetření ze dne 20. 7. 2012, které je součástí správního spisu, vyplývá, že se žalobce nají příborem, ale raději používá lžíci. I tato skutečnost svědčí o účelovosti žalobní argumentace, neboť není zřejmé, proč by žalobce nyní neměl zvládat stravování příborem, když to zvládal již v osmi letech. Z lékařské zprávy MUDr. F. ze dne 2. 11. 2022 vyplývá, že pokud si žalobce zapomene svačinu, koupí si v obchodě sladké pečivo. Tato skutečnost podle názoru soudu nekoresponduje s argumentací žalobce, že ho ani při pocitu hladu nenapadne vzít si jídlo. Soud dále upozorňuje, že v žalobě namítaná příprava a nákup jídla jsou úkony hodnocené v rámci základní životní potřeby péče o domácnost, která byla žalobci uznána za nezvládnutou. Základní životní potřeba stravování navíc dosud nikdy nebyla žalobci uznána za nezvládnutou, jak vyplývá ze správního spisu. Na okraj soud poznamenává, že potřeba dohledu nad stravováním, která vyplývá, ze zprávy MUDr. F. ze dne 2. 11. 2022, sama o sobě nezakládá nezvládnutí základní životní potřeby.

48. Posudková komise v Brně považovala u žalobce za zvládnutou základní životní potřebu tělesná hygiena, neboť u žalobce nebyla zjištěna zraková postižení, anatomická nebo funkční ztráta dominantní horní končetiny nebo podstatné omezení funkce obou horních končetin různé etiologie, anatomická či funkční ztráta jedné nebo obou dolních končetin nebo jejich podstatné funkční omezení, ani natolik závažná duševní postižení, která by objektivně bránila zvládat jednotlivé úkony tělesné hygieny. Posudková komise v Brně dále shrnula závěry sociálního šetření a uvedla, že neshledala medicínský důvod, pro který by žalobce nebyl schopen zvládat tuto základní životní potřebu. Soud považuje závěr posudkové komise za dostatečný. Z podkladové dokumentace skutečně nevyplývá konkrétní důvod, pro který by žalobce jednotlivé úkony základní životní potřeby tělesná hygiena nezvládal. Nelze navíc přehlédnout rozpor mezi závěry sociálního šetření, podle něhož si žalobce sám umyje celé tělo a je schopen se sám osušit a žalobní argumentací, podle níž se žalobce zvládá namydlit jen zčásti. Argumentaci žalobce tedy lze podle názoru soudu do jisté míry považovat za účelovou. Soud rovněž připomíná, že holení není každodenním nezbytným úkonem tělesné hygieny. Podle čl. 6 odst. 6 metodického pokynu k neschopnosti zvládat tělesnou hygienu může dojít např. při anatomické nebo funkční ztrátě dominantní horní končetiny nebo podstatného omezení funkce obou horních končetin různé etiologie, při anatomické či funkční ztrátě jedné nebo obou dolních končetin nebo jejich podstatném funkčním omezení. Dále k této neschopnosti může vést praktická a úplná nevidomost obou očí a různá těžká psychická postižení s těžce narušenými stereotypy v oblasti tělesné hygieny. Ani jedno z těchto postižení nebylo u žalobce deklarováno ani to netvrdil.

49. K základní životní potřebě orientace posudková komise v Brně uvedla, že nesouhlasí s prvostupňovým posouzením, neboť dle nálezu psychiatra MUDr. F. ze dne 2. 11. 2022 se u žalobce jedná o kombinaci více duševních poruch, v jejichž důsledku je u něj přítomna nejistota orientace v čase a neznámém prostoru. Dle sociálního šetření je žalobce správně orientován osobou, známým místem, čas určuje podle digitálních hodin, ručičkové hodiny neumí a má přiměřené duševní kompetence k orientaci v obvyklém prostředí i obvyklých situacích a přiměřeně v nich reagovat. Má potíže s orientací v neznámém terénu, ale zvládal pobyt na dětském táboře i sportovních soustředěních. Občasná dezorientace v čase není podle názoru posudkové komise v Brně posudkově rozhodná. Soud nepovažuje závěry posudku ze dne 16. 2. 2023 v části týkající se základní životní potřeby orientace za přesvědčivé. Posudková komise v Brně k základní životní potřebě orientace pouze citovala část lékařské zprávy MUDr. F. a závěry ze sociálního šetření, aniž by došla k vlastnímu přesvědčivému posouzení. Za rozporné soud považuje, že ačkoli posudková komise v Brně odkazovala na sociální šetření a „citovala“ z něj, ze záznamu ze sociálního šetření ze dne 31. 8. 2022 nevyplývá, že má žalobce přiměřené duševní kompetence, aby se zvládl orientovat a přiměřeně reagovat v obvyklém prostředí a obvyklých situacích. Posudková komise v Brně tedy citovala pasáž, která v záznamu ze sociálního šetření není obsažena, a proto není zřejmé, z čeho svůj závěr o přiměřených duševních kompetencích žalobce dovodila. Ze sociálního šetření naopak vyplynulo, že se žalobce neorientuje v neznámé lokalitě a nedokáže si spojit čas s aktivitou, na což posudková komise nereagovala. Rovněž se posudková komise v Brně nevyjádřila k závěru sociálního šetření, že žalobce neumí reagovat na změnu situace, vyhodnotit závažnosti situace a je snadno manipulovatelný. Ve vztahu k základní životní potřebě orientace se měla posudková komise těmito skutečnostmi zabývat tím spíše, že z záznamu ze sociálního šetření i z posudku posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem ze dne 24. 11. 2022 vyplývalo, že žalobce je soudem omezen ve svéprávnosti. Soud dále shledal, že posudková komise v Brně citovala lékařskou zprávu MUDr. F. ze dne 2. 11. 2022. Z této zprávy vyplývá posudkovou komisí citovaný závěr, že u žalobce je v důsledku kombinace duševních poruch trvale přítomna porucha orientace v čase i prostoru a rovněž vyžaduje zvýšený dohled ve venkovním prostředí. Posudková komise v Brně tedy dospěla k odlišným závěrům než lékařská zpráva, ze které vycházela a kterou citovala.

50. Soud navíc ze správního spisu zjistil, že základní životní potřeba orientace byla u žalobce před dosažením věku 18 let uznána za nezvládnutou. Za nezvládnutou tuto základní životní potřebu rovněž považoval posudkový lékař Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem v posudku ze dne 24. 11. 2022. Posudková komise v Brně nicméně musela o to přesvědčivěji zdůvodnit, proč nyní považuje základní životní potřebu orientace u žalobce za zvládnutou a proč se odklonila od předešlých závěrů, přičemž tomuto požadavku nedostála. Žalobce dále v podané žalobě upozorňoval na to, že je omezen ve svéprávnosti. Soud ze správního spisu zjistil, že matka žalobce zaslala úřadu práce dne 7. 10. 2022 rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 7. 2022, č. j. 16 Nc 3203/2022–66, kterým byl žalobce omezen ve svéprávnosti. Podkladem pro omezení svéprávnosti byl znalecký posudek ze dne 10. 6. 2022 z oboru psychiatrie zpracovaný soudním znalcem MUDr. Janem Drahozalem. Soud si je vědom skutečnosti, že řízení o omezení svéprávnosti a řízení o příspěvku na péči jsou dvě odlišná řízení s různým smyslem, upravená odlišnou právní úpravou. Úřad práce se však v prvostupňovém rozhodnutí omezil na pouhé konstatování, že mu byl rozsudek o omezení svéprávnosti doručen. Posudková komise na omezení žalobce ve svéprávnosti nereagovala a si nevyžádala znalecký posudek MUDr. Drahozala. S ohledem na skutečnost, že znalecký posudek byl vypracován v oboru psychiatrie a hodnotil stav žalobce, který trpí kombinací psychických poruch, si posudková komise měla znalecký posudek buď vyžádat nebo o to přesvědčivěji zdůvodnit své závěry že žalobce předmětné životní potřeby zvládá, což se v daném případě nestalo. Rovněž tato skutečnost je podle názoru soudu na újmu přesvědčivosti posudkovému závěru v části týkající se základní životní potřeby orientace.

51. K základní životní potřebě oblékání a obouvání posudková komise v Brně v rozporu s prvoinstančním posouzením uvedla, že žalobce tuto základní životní potřebu zvládá, neboť u něj nebyla zjištěna anatomická nebo funkční ztráta obou horních končetin, anatomická ztráta podstatných částí obou horních končetin nebo anatomická či funkční ztráta dolních končetin, těžké funkční postižení páteře s celkovým ztuhnutím a omezením exkurzí hrudníku, praktická či úplná nevidomost obou očí či těžká duševní porucha se sociální desintegrací, která by znemožňovala schopnost oblékání a obouvání. Posudková komise v Brně neshledala medicínský důvod, pro který by žalobce nebyl schopen si obléct či svléct jednoduché oblečení a přiměřeně se obouvat. Posudková komise v Brně upozornila, že údaje uvedené v sociálním šetření, že žalobce tuto základní životní potřebu nezvládá, jsou v rozporu se tím, že pobýval na dětském táboře, provozuje sport, chodí do učení, přičemž tyto činnosti by při nezvládání této základní životní potřeby vykonávat nemohl. Rovněž nebylo zmíněno, že by nezvládal manipulaci s oblečením při výkonu fyziologické potřeby. Ačkoli posudková komise v Brně reagovala na závěry sociálního šetření a svůj závěr opřela o vykonávání množství volnočasových aktivit žalobcem, nepovažuje soud posudkový závěr za dostatečně přesvědčivý. Soud připomíná, že předpokladem schopnosti zvládat oblékání a obouvání je mj. schopnost vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem. Podle čl. 6 odst. 5 metodického pokynu za neschopnost oblékání a obouvání lze pokládat stav, kdy osoba není schopna řádného výběru oblečení a obuvi přiměného situaci nebo počasí. S ohledem na závěry sociálního šetření a na to, že žalobce trpí lehkou mentální retardací a dalšími psychickými poruchami, se měla posudková komise v Brně vypořádat s otázkou, zda je žalobce schopen vybrat si oblečení a obuv přiměřeně okolnostem. Argument volnočasovými aktivitami podle názoru soudu neobstojí, neboť ze zprávy MUDr. F. ze dne 2. 11. 2022 vyplývá, že se tréninků účastní matka žalobce a dle psychiatrického nálezu ze dne 11. 9. 2019 žalobce byl na táboře se sestřenkami. Žalobce tudíž není při volnočasových aktivitách při výběru vhodného oblečení odkázal sám na sebe.

52. Soud s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že ačkoli posudek ze dne 16. 2. 2023 formálně obsahuje všechny náležitosti, odůvodnění v části týkající se základních životních potřeb orientace a oblékání a obouvání je nepřesvědčivé a nedostatečné. Posudek posudkové komise v Brně ze dne 16. 2. 2023 nelze považovat za úplný a přesvědčivý a žalovaný pochybil, pokud jej učinil rozhodným podkladem pro vydání napadeného rozhodnutí. Žalovaný se neměl s posudkem spokojit a měl požadovat jeho doplnění. Lze tedy uzavřít, že skutkový stav, který vzal žalovaný za základ napadeného rozhodnutí, nebyl dostatečně zjištěn a neměl dostatečnou odporu ve správním spisu. V této skutečnosti spatřuje soud vadu řízení ve smyslu § 76 odst. 1 písm. b) s. ř. s., neboť skutkový stav vyžaduje zásadní doplnění.

53. Podle § 16b odst. 1 zákona o organizaci jsou posudkové komise ministerstva nejméně tříčlenné. Předsedou posudkové komise může být jen lékař. Předseda posudkové komise a tajemník posudkové komise jsou vždy zaměstnanci zařazení k výkonu práce v ministerstvu; tajemník je členem posudkové komise. Dalšími členy posudkové komise jsou odborní lékaři jednotlivých klinických oborů.

54. Podle § 16b odst. 2 zákona o organizaci je posudková komise ministerstva schopna jednat a usnášet se, je–li přítomen posudkový lékař, který je předsedou této komise, tajemník a další lékař. Posudková komise ministerstva se usnáší většinou hlasů; při rovnosti hlasů rozhoduje hlas jejího předsedy.

55. Podle § 16b odst. 3 zákona o organizaci posudkový lékař, který je předsedou posudkové komise ministerstva, řídí jednání této komise, určuje její konkrétní složení a rozhoduje o zařazení jednotlivých případů na pořad jednání komise.

56. V rozsudku ze dne 8. 11. 2018, č. j. 10 Ads 248/2017–61, Nejvyšší správní soud uvedl, že úkolem posudkových lékařů posudkových komisí Ministerstva práce a sociálních věcí je pouze posudkové zhodnocení nálezů klinických lékařů, které jsou podkladem pro posudek, a nikoli vyšetřování posuzovaných osob. Vyšetření posuzované osoby není zákonem předepsáno, orientační vyšetření při jednání je vhodné provést v případě pochybnosti o průkaznosti některého z nálezů.

57. Žalobce rovněž namítal, že nebyl fakticky shlédnut nikým z posudkových lékařů. Soud nejprve uvádí, že pro účely stanovení stupně závislosti je třeba posoudit zdravotní stav posuzované osoby ve vztahu ke zvládání základních životních potřeb. V právních předpisech České republiky není nikde výslovně uvedeno, že jednání komise při posouzení stupně závislosti osoby na pomoci jiné fyzické osoby v řízení o příspěvku na péči musí být posuzovaná osoba přítomna. Proto je v kompetenci předsedy posudkové komise a jejích členů posuzovanou osobu k jednání nepozvat. Vyšetření posudkovým lékařem, resp. posudkovou komisí je pouze možnost, kterou žalovaný, posudkoví lékaři či posudková komise disponují. Uvedené však platí pouze za situace, kdy je posudková komise schopna posoudit zdravotní stav posuzované osoby řádně na základě dostupné lékařské dokumentace a výsledku sociálního šetření. Soud navíc v případech, kdy dochází ke snížení či odebrání příspěvku na péči oproti stávajícímu stavu, považuje za vhodné, aby posuzovaná osoba byla vyšetřena. Podle ustálené judikatury Nejvyššího správního soudu (viz např. rozsudek ze dne 20. 5. 2015, č. j. 3 Ads 214/2014–27, či ze dne 14. 9. 2011, č. j. 6 Ads 82/2011–8) by mělo být osobní vyšetření posuzovaného pravidlem za situace, kdy posudkový orgán postaví své hodnocení na rozporných základech, aniž by rozpory sám vysvětlil nebo odstranil. Právě osobní vyšetření posuzovaného slouží k tomu, aby si komise mohla vytvořit bezprostřední názor o jeho zdravotním stavu a zároveň mohla zodpovědně zdůvodnit, z čeho pramení rozpory v dokumentaci a z jakého důvodu se rozhodla přiklonit k závěru, který s ní zcela nekoresponduje. V případě žalobce posudková komise v Brně neměla k dispozici znalecký posudek psychiatra MUDr. Drahozala a oproti posudkovému lékaři Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem neuznala některé základní životní potřeby za nezvládnuté. Proto bylo podle názoru soudu v projednávaném případě vhodné, aby posudková komise v Brně žalobce pozvala k osobnímu vyšetření.

58. Žalobce dále namítal, že napadené rozhodnutí bylo vydáno bez přihlédnutí k vyjádření jeho matky coby pečující osoby ze dne 24. 2. 2023 k posudku posudkové komise v Brně. Matka žalobce ve vyjádření poukazovala na rozpor mezi posudkem a skutečným zdravotním stavem žalobce a namítala konkrétní skutečnosti ve vztahu k posouzení zdravotního stavu žalobce. Žalovaný následně vydal napadené rozhodnutí, v němž vyjádření ze dne 24. 2. 2023 shrnul a s odkazem na § 52 správního řádu nepřistoupil na návrh na dožádání znaleckého posudku či doplnění posudku. Žalovaný dále odkázal na § 56 věty první správního řádu a uvedl, že vzhledem k absenci medicínského vzdělání oprávněných úředních osob je v řízení o příspěvku nutné vypracovat posudek o zdravotním stavu. Žalovaný dále popsal složení posudkových komisí a uvedl, že neměl důvod vyžádat zpracování znaleckého posudku, neboť o odbornosti posudkové komise v Brně neměl pochyb. Žalovaný dále v napadeném rozhodnutí uvedl, že ve vyjádření matky žalobce nebyly uvedeny nové skutečnosti, které by v době posuzování zdravotního stavu nebyly posudkové komisi známy. Pouhý nesouhlas s posudkovým závěrem nedoložený lékařskými nálezy podle názoru žalovaného nezakládá důvod k tomu, aby bylo vyžádáno doplňující posouzení zdravotního stavu žalobce. Žalovaný zastával názor, že byly shromážděny dostatečné podklady pro vydání rozhodnutí a ve věci bylo možné objektivně rozhodnout. Žalovaný dále uvedl, že posudková komise v Brně dospěla k rozdílnému závěru než posudkový lékař Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem a blíže odlišnosti obou posudků popsal.

59. Soud tedy konstatuje, že žalovaný sice na vyjádření matky žalobce sice reagoval, ovšem dle soudu nepřihlédl zcela dostatečně k obsahu jejích námitek. Vzhledem ke skutečnosti, že námitky matky žalobce jako osobu o něho pečující prakticky kopírovaly výtky obsažené v žalobě, měl správní orgán přistoupit kriticky k posouzení závěrů posudkové komise zejména z hlediska úplnosti a přesvědčivosti jejich odůvodnění. Pokud by toto učinil, jistě by shledal stejně jako výše soud, že některé závěry posudkové komise nejsou dostatečně odůvodněny. Za takové situaci by si pak měl vyžádat doplnění posudku či vyhotovení revizního posudku. Ačkoli tedy žalovaný formálně na vyjádření matky žalobce reagoval, k faktickému přezkoumání úplnosti a přesvědčivosti posudku posudkové komise, jehož nedostatky byly namítány žalovaný nepřikročil.

60. Podle § 90 odst. 3 správního řádu platí, že odvolací správní orgán nemůže změnit napadené rozhodnutí v neprospěch odvolatele, ledaže odvolání podal také jiný účastník, jehož zájmy nejsou shodné, anebo je napadené rozhodnutí v rozporu s právními předpisy nebo jiným veřejným zájmem.

61. Podle § 23 odst. 4 zákona o sociálních službách se řízení o změně výše již přiznaného příspěvku nebo o zastavení jeho výplaty nebo o jeho odnětí zahajuje na návrh příjemce příspěvku nebo z moci úřední, nejde–li o postup podle § 26a odst. 1, v němž se řízení nevede. Návrh na změnu výše přiznaného příspěvku podává příjemce příspěvku na tiskopisu předepsaném ministerstvem.

62. Dále se soud zabýval námitkou, že žalovaný porušil zákaz reformatio in peius zakotvený v § 90 odst. 3 správního řádu. Podle ustanovení § 90 odst. 3 správního řádu odvolací správní orgán nemůže změnit napadené rozhodnutí v neprospěch odvolatele, ledaže odvolání podal také jiný účastník, jehož zájmy nejsou shodné, anebo je napadené rozhodnutí v rozporu s právními předpisy nebo jiným veřejným zájmem. Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 23. 1. 2014, č. j. 2 Afs 67/2013–53, k tomuto ustanovení správního řádu uvedl: „Nepochybně není možné zákonný znak "rozporu s právními předpisy", obsažený v ustanovení § 90 odst. 3 správního řádu, vyložit tak, že je naplněn při každé konstatované aplikační nesprávnosti, ale musí jít o jednoznačný a příkrý rozpor s jednoznačnými ustanoveními zákona neumožňujícími výkladovou volnost či nedávajícího prostor k uvážení (například uložení pokuty pod zákonnou sazbou). U znaku "jiného veřejného zájmu" nutno zdůraznit, že jde bezesporu o jiný veřejný zájem, než je některý ze zájmů, které jsou se správním trestáním spojeny vždy. Nemůže proto jít například o zájem na potrestání pachatele. Jinak by byl v zákoně zakotvený zákaz změny k horšímu, tak jak jej stanovil zákonodárce, obsahově vyprázdněn, což je s ohledem na ústavní garance nepřípustné. Ústavní soud obecně vyžaduje od zákonné úpravy, aby v případě změn sledovala koncepci rozvoje a posilování ochrany základních práv, nikoliv zavádění nižších standardů (srovnej nález ze dne 1. 7. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 9/07, bod 94). Poté, co byl přijetím nového správního řádu na zákonné úrovni zvýšen standard ochrany ústavou zaručených obecných správně procesních práv, je i proto nutno se zákazem změny k horšímu zacházet stejně jako s ostatními základními zásadami správního trestání. Nelze dále pominout, že právo na spravedlivý proces je vedle jednotlivých ustanovení Listiny garantováno hlavou pátou Listiny jako celkem a pravidla spravedlivého procesu nutno obdobně aplikovat i na správní řízení trestní (srov. např. rozsudek zdejšího soudu ze dne 29. 9. 2011, č. j. 4 Ads 75/2011–73 a též judikaturu citovanou pod bodem [15]). Z požadavku jednoty a obsahové bezrozpornosti právního řádu pak plyne požadavek, aby zákaz změny k horšímu byl vykládán a užíván v zásadě shodně, napříč celým právním řádem, neboť "[p]rávní řád, založený na principech jednoty, racionality a vnitřní obsahové bezrozpornosti, s sebou nutně přináší imperativ stejného náhledu na srovnatelné právní instituty, byť upravené v rozdílných právních předpisech či dokonce odvětvích" (rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 26. 10.2005, č. j. 2 Afs 81/2004–54).“ 63. Z výše uvedeného podle názoru Nejvyššího správního soudu plyne, že výjimky z obecně nepřípustného zákazu změny k horšímu je třeba vykládat restriktivně a pokud se správní orgán rozhodne tuto výjimku uplatnit, je vždy nezbytné, aby v rozhodnutí řádně a přesvědčivě odůvodnil, proč by dodržení zásady zákazu změny k horšímu bylo „v rozporu s právními předpisy“, případně v rozporu s „jiným veřejným zájmem“. Napadené rozhodnutí však v tomto ohledu žádné odůvodnění neobsahuje a soudu tak není zřejmé, v čem žalovaný spatřoval „rozpor s právními předpisy“ nebo „jiný veřejný zájem“. Soud tak konstatuje, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. pro nedostatek důvodů.

64. Na výše uvedeném závěru nemohou nic změnit ani důvody uváděné žalovaným ve vyjádření k žalobě, jelikož nedostatek odůvodnění rozhodnutí vydaného ve správním řízení nemůže být dodatečně zhojen případným podrobnějším rozborem právní problematiky učiněným až ve vyjádření k žalobě (srovnej rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 10. 2004, č. j. 3 As 51/2003–58).

65. Žalobce dále namítal, že se oproti dřívějšku jeho zdravotní stav nezlepšil. Ze správního spisu vyplývá, že žalobce byl i v době nezletilosti závislý na péči jiné fyzické osoby ve stupni I, maximálně ve stupni II, nikdy ne ve vyšším stupni. Dřívější posouzení míry závislosti žalobce na pomoci třetí osoby se tedy nelišilo od posudků zpracovaných v předmětném řízení. Soud zdůrazňuje, že pro přiznání vyššího příspěvku na péči musí být zjištěn vyšší stupeň závislosti, účelem není finanční kompenzace za faktické snížení výše příspěvku na péči v důsledku nabytí zletilosti. Žalobce navíc neuváděl zhoršení svého zdravotního stavu, naopak zdůrazňoval, že se v jeho zdravotním stavu nic nezměnilo, a proto soudu není jasné, proč by měl být nyní shledán závislým na péči jiné fyzické osoby ve stupni III nebo IV. Podmínkou pro přiznání určitého stupně příspěvku na péči není subjektivní přesvědčení o nezvládání určitého počtu základních životních potřeb, nýbrž objektivní posouzení zdravotního stavu posudkovými lékaři. Soud navíc neshledal, že by úřad práce či žalovaný tvrdili, že se žalobcův zdravotní stav zlepšil.

66. Soud vyhodnotil žalobu jako důvodnou a napadené rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. pro vadu řízení zrušil. Soud současně v souladu s § 78 odst. 4 s. ř. s. rozhodl o vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení, v němž bude podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázán právním názorem, který soud vyslovil v tomto zrušujícím rozsudku.

67. Vzhledem ke skutečnosti, že soud shledal, že napadené rozhodnutí trpí vadami řízení, rozhodl ve věci v souladu s § 76 odst. 1 s. ř. s. bez jednání, přestože žalobce nařízení jednání požadoval.

68. Žalobcem navržené dokazování prvostupňovým rozhodnutím, napadeným rozhodnutím, záznamem ze sociálního šetření ze dne 31. 8. 2022, posudkem posudkového lékaře Okresní správy sociálního zabezpečení Ústí nad Labem ze dne 24. 11. 2022, odvoláním žalobce a posudkem posudkové komise v Brně ze dne 16. 2. 2023 soud v souladu s § 52 odst. 1 s. ř. s. neprovedl, neboť uvedené listiny jsou součástí předloženého správního spisu a v rámci správního soudnictví se dokazování správním spisem neprovádí. Soud dále neprovedl v souladu s § 52 odst. 1 s. ř. s. dokazování výslechem matky a výslechem žalobce, rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 7. 2022 a rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. 4. 2023, č. j. 13 Co 73/2023–93, a to pro nadbytečnost.

69. Jelikož měl žalobce ve věci úspěch, soud podle § 60 odst. 1 věty první s. ř. s. uložil ve výroku II. rozsudku žalovanému zaplatit žalobci do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku náhradu nákladů řízení ve výši ­­­­3 900 Kč, která se skládá z částky 3 000 Kč za 3 úkony právní služby poskytnuté právní zástupkyní žalobce Mgr. Michaelou Urbánkovou po 1 000 Kč podle § 7, § 9 odst. 2 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen „AT“) převzetí a příprava zastoupení – § 11 odst. 1 písm. a) AT, sepis žaloby a repliky – 2x § 11 odst. 1 písm. d) AT,]; z částky 900 Kč za tři s tím související režijní paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 1, odst. 3 AT.