42 Ad 19/2023–37

Rubrum

Krajský soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Václavem Trajerem ve věci žalobce: O. K., narozený X, bytem X, zastoupený advokátkou Mgr. Gabrielou Šťastnou, sídlem Hradiště 97/4, 400 01 Ústí nad Labem, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 01 Praha, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 6. 2023, č. j. MPSV–2023/117193–916, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 1. 6. 2023, č. j. MPSV–2023/117193–916, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 2 600 Kč do třiceti dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se včasnou žalobou podanou prostřednictvím své právní zástupkyně domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 6. 2023, č. j. MPSV–2023/117193–916, jímž bylo změněno rozhodnutí Úřadu práce ČR – krajská pobočka v Ústí nad Labem, kontaktní pracoviště Litvínov (dále jen „úřad práce“), ze dne 9. 3. 2022, č. j. 15825/2022/LTV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím bylo prvostupňové rozhodnutí změněno tak, že žalobci dle § 4, § 7, § 8, § 9, § 11 a § 14 zákona č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálních službách“) byl snížen příspěvek na péči z 12 800 Kč na 4 400 Kč měsíčně od dubna 2022 (II. stupeň závislosti – středně těžká závislost – pro osoby starší 18 let věku). Prvostupňovým rozhodnutím byl původně žalobci snížen příspěvek na částku 880 Kč s tím, že je považován za osobu závislou na pomoci jiné osoby pouze v I. stupni. Současně žalobce navrhl, aby soud uložil žalovanému povinnost nahradit žalobci náklady soudního řízení. Žaloba 2. Žalobce v žalobě uvedl, že správní orgán v napadeném rozhodnutí nerespektoval závazné pokyny Krajského soudu v Ústí nad Labem vyjádřené v rozsudku ze dne 18. 1. 2023, č. j. 42 Ad 8/2022–34, závěry obsažené v posudku Posudkové komise MPSV ČR v Ústí nad Labem (dále jen „posudková komise“) neodpovídají lékařským zprávám, sociálnímu šetření ani vyjádření žalobce při jednání posudkové komise. Došlo tedy k chybnému posouzení zdravotního stavu žalobce, žalobce byl oproti jiným žadatelům o příspěvek na péči s obdobným handicapem bezdůvodně znevýhodněn a napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě vadného posudku, který nerespektuje pravidla pro hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby dle vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“).

3. Sdělil, že je od narození prakticky nevidomý a zároveň trpí celiakií spojenou s nutností přísné bezlepkové diety. Vzhledem ke svému handicapu není bez dopomoci schopen zvládnout v přijatelném standardu životní potřeby oblékání a obouvání a tělesnou hygienu.

4. Žalobce konstatoval, že krajský soud ve svém rozsudku ze dne 18. 1. 2023 uvedl, že posudková komise dostatečně nevysvětlila, proč nově neuznala jako nezvládnuté základní životní potřeby tělesné hygieny a oblékání a obouvání. Soud tedy původní rozhodnutí žalovaného shledal nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů dle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. a uložil správnímu orgánu, aby své nové rozhodnutí dostatečně zdůvodnil. Dle žalobce však správní orgán této povinnost nedostál a přes obsáhlost odůvodnění napadeného rozhodnutí s ním nesouhlasil, neboť je v rozporu s faktickým stavem i s předpisy a metodikami pro posuzování nároku na příspěvek na péči. Žalobce měl rovněž za to, že trvají jeho námitky uplatněné v žalobě ze dne 28. 6. 2022, v plném rozsahu na ni odkázal a navrhl, aby soud provedl důkaz spisem Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 42 Ad 8/2022.

5. Namítal, že správní orgán, posudkoví lékaři i posudkové komise opakovaně zdůrazňují, že žalobce je prakticky nikoli úplně nevidomý, což však není na místě. Dodal, že je na samé hraně praktické a úplné slepoty, když rozeznává pouze světlo a tmu. K tomuto již předložil mimo jiné zprávu MUDr. D. Š. ze dne 4. 4. 2022, která jeho zdravotní stav podřadila pod odst. 3 písm. j) přílohy č. 4 k vyhlášce č. 388/2011 Sb., o provedení některých ustanovení zákona o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením, ve znění pozdějších předpisů. Tuto zprávu žalobce rovněž navrhl provést jako důkaz. Současně navrhl provést důkaz posudkem o invaliditě ze dne 6. 6. 2022, č. j. LPS/2022/339–NR–UST_CSSZ, dle kterého je rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce postižení uvedené v kapitole VII., položce 2a přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity, tedy praktická nevidomost obou očí, přičemž toto postižení je hodnoceno téměř srovnatelně s úplnou slepotou.

6. Žalobce dále poukázal na instrukci náměstkyně pro řízení sekce sociálně pojistných systémů č. 15/2016 (dále jen „instrukce“), jenž mj. vymezuje, která postižení mohou vést k neschopnosti zvládat jednotlivé základní životní potřeby. Dle uvedené instrukce praktická i úplná nevidomost obou očí mohou vést k neschopnosti zvládat tělesnou hygienu i oblékání a obouvání, tudíž je nepochybné, že praktická slepota má na život žalobce obdobné důsledky jako slepota úplná.

7. Žalobce namítal, že není schopen zvládat aktivitu holení ze základní životní potřeby tělesná hygiena, neboť i pokud by se naučil manipulovat s vhodným typem holícího strojku, který by byl schopen užívat bez dopomoci, tak není schopen zkontrolovat správnost oholení. Dále namítal, že ze životní potřeby oblékání a obouvání nezvládá vybrat si oblečení a obutí přiměření okolnostem a rozeznat rub a líc oblečení a správně je vrstvit. Dodal, že není schopen zkontrolovat, zda si oblečení neoblékl naruby, zda není znečištěné či poškozené a rovněž není schopen řešit barevné sladění oděvu. Žalobce měl za to, že správní orgán mohl toto pochybení posudkové komise rozpoznat a požádat o doplnění či upřesnění k tomu, jak má nevidomá osoba tyto činnosti v přijatelném standardu kontrolovat.

8. Za nesrozumitelné označil žalobce tvrzení, dle kterého se do dospělosti mohl na svůj handicap adaptovat, neboť mu není zřejmé, jak by se mohl naučit vidět, zda je oholen, zda má vhodně sladěné oblečení, zda není špinavé či poškozené, a jak by toto mohl případně zvládnout pomocí hmatu v přijatelném standardu.

9. Dokladem chaotického postupu správních orgánů je dle žalobce i posudek MUDr. I. P. ze dne 7. 9. 2022, který byl vypracován v rámci řízení o návrhu žalobce na zvýšení příspěvku na péči, ve kterém byly základní životní potřeby oblékání a obouvání a tělesná hygiena uznány jako nezvládnuté, přičemž v následujícím řízení byly tou samou lékařkou bez odůvodnění označeny za zvládnuté. Na podporu svého tvrzení navrhl žalobce provést důkaz posudkem ze dne 7. 9. 2022, č. j. LPS/2022/1949–MO_CSSZ.

10. Žalobce rovněž namítal, že žalovaný své rozhodnutí řádně nezdůvodnil a do rozhodnutí přejal úvahy a názory, které posudková komise učinila nad rámec zadání, které dostala. V posudku se komise dopustila nadbytečných úvah o tom, že žalobce není matkou veden k samostatnosti, neposiluje práci s pomůckami pro nevidomé a že by byl k samostatnosti veden lépe ve speciálním zařízení internátního typu. Tyto soudy posudkové komise žalobce považoval za nesouvisející s její rolí, a i za urážející. Podotkl, že za sociální prostředí pro posouzení schopnosti zvládat základní životní potřeby je nepochybně nutno považovat i lokalitu, v níž posuzovaný žije a dostupnost služeb v tomto místě. Žalobce žije na malém městě v pohraničí, kde je velmi špatná dostupnost služeb pomáhajících nevidomým a má tedy malou možnost dostat se k předmětným facilitátorům a naučit se s nimi pracovat.

11. Na základě přístupu posudkové komise vyjádřil žalobce přesvědčení o její podjatosti a posudek označil neúplný a zejména nepřesvědčivý. Z těchto důvodů navrhl, aby si soud sám vyžádal nový posudek ohledně jeho schopnosti zvládat jednotlivé životní potřeby.

12. Žalobce konstatoval, že žalovaný řádně neodůvodnil rozpory v odlišném hodnocení zvládání základních životních potřeb s ohledem na hodnocení stupně závislosti z roku 2020, sociální šetření, instrukci a hodnocení stupně závislosti u osob s obdobným handicapem. K nedostatečnému odůvodnění rozporů žalobce poukázal na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2014, č. j. 22 A 92/2013–60.

13. Žalobce shrnul, že vytčeným pochybením žalovaný porušil zásady správního řízení dle § 2 odst. 4, § 3, § 50 odst. 4 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“). Vyjádření žalovaného k žalobě 14. Žalovaný k výzvě soudu předložil správní spis a písemné vyjádření k žalobě, v němž zrekapituloval průběh správního řízení a navrhl žalobu zamítnout. Žalovaný dodal, že ve správním řízení bylo postupováno v souladu s platnými právními předpisy. Podotkl, že posudková komise zasedala v odborném složení za přítomnosti lékaře z oboru oftalmologie, přičemž posudková komise odůvodnila své závěry, proč neuznala za nezvládnuté základní životní potřeby mobilitu, oblékání a obouvání, tělesnou hygienu a výkon fyziologické potřeby. Žalovaný považoval posudek za odborný, úplný a stěžejní důkazní prostředek, na jehož základě bylo možné rozhodnout. Žalovaný konstatoval, že se v napadeném rozhodnutí vypořádal s odvolacími námitkami, a proto na něj v plném rozsahu odkázal. Posouzení věci soudem 15. Napadené rozhodnutí žalovaného soud přezkoumal v řízení podle části třetí hlavy druhé prvního dílu s. ř. s., který vychází z dispoziční zásady vyjádřené v § 71 odst. 1 písm. c), písm. d), odst. 2 větě druhé a třetí a v § 75 odst. 2 větě první s. ř. s. Z této zásady vyplývá, že soud přezkoumává zákonnost rozhodnutí správního orgánu pouze v rozsahu, který žalobce uplatnil v žalobě nebo během dvouměsíční lhůty po oznámení napadeného rozhodnutí ve smyslu § 72 odst. 1 věty první s. ř. s. Povinností žalobce je proto tvrdit, že rozhodnutí správního orgánu nebo jeho část odporuje konkrétnímu zákonnému ustanovení, a toto tvrzení zdůvodnit. Nad rámec žalobních bodů musí soud přihlédnout toliko k vadám napadeného rozhodnutí, k nimž je nutno přihlížet bez návrhu, nebo které vyvolávají nicotnost napadeného rozhodnutí podle § 76 odst. 2 s. ř. s. Takové nedostatky však v projednávané věci nebyly zjištěny.

16. Smyslem zákona o sociálních službách je úprava podmínek poskytování pomoci a podpory fyzickým osobám v nepříznivé sociální situaci prostřednictvím sociálních služeb a příspěvku na péči. Příspěvek na péči, který je předmětem řízení v dané věci, se podle § 7 téhož zákona poskytuje osobám závislým na pomoci jiné fyzické osoby. Tímto příspěvkem se stát podílí na zajištění sociálních služeb nebo jiných forem pomoci podle tohoto zákona při zvládání základních životních potřeb osob. Náklady na příspěvek se hradí ze státního rozpočtu. Nárok na něj má osoba, která splňuje předpoklady uvedené v § 4 odst. 1 téhož zákona (mezi účastníky není sporu o tom, že podmínky zde uvedené žalobce splňuje), která z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu potřebuje pomoc jiné fyzické osoby při zvládání základních životních potřeb v rozsahu stanoveném stupněm závislosti podle § 8 uvedeného zákona, pokud jí tuto pomoc poskytuje osoba blízká nebo asistent sociální péče nebo poskytovatel sociálních služeb, který je zapsán v registru poskytovatelů sociálních služeb nebo dětský domov, anebo speciální lůžkové zdravotnické zařízení hospicového typu; nárok na příspěvek má tato osoba i po dobu, po kterou je jí podle zvláštního právního předpisu poskytována zdravotní péče v průběhu hospitalizace. O příspěvku rozhoduje krajská pobočka Úřadu práce. Podle § 8 uvedeného zákona osoba (starší 18 let), která vyžaduje každodenní pomoc, dohled nebo péči jiné fyzické osoby, se považuje za závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve a) stupni I (lehká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat tři nebo čtyři základní životní potřeby, b) stupni II (středně těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat pět nebo šest základních životních potřeb, c) stupni III (těžká závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat sedm nebo osm základních životních potřeb, d) stupni IV (úplná závislost), jestliže z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu není schopna zvládat devět nebo deset základních životních potřeb. Dle § 9 uvedeného zákona se při posuzování stupně závislosti hodnotí schopnost zvládat tyto základní životní potřeby: mobilita, orientace, komunikace, stravování, oblékání a obouvání, tělesná hygiena, výkon fyziologické potřeby, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. Při hodnocení schopnosti zvládat základní životní potřeby se hodnotí funkční dopad dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu na schopnost zvládat základní životní potřeby; přitom se nepřihlíží k pomoci, dohledu nebo péči, která nevyplývá z funkčního dopadu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Pro uznání závislosti v příslušné základní životní potřebě musí existovat příčinná souvislost mezi poruchou funkčních schopností z důvodu nepříznivého zdravotního stavu a pozbytím schopnosti zvládat základní životní potřebu v přijatelném standardu. Funkční schopnosti se hodnotí s využíváním zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využíváním běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení v domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku. Bližší vymezení schopností zvládat základní životní potřeby a způsob jejich hodnocení stanoví prováděcí právní předpis (§ 9 odst. 4, 5 a 6 téhož zákona).

17. V § 1 odst. 4 vyhlášky je uvedeno, že za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje stav, kdy porucha funkčních schopností dosahuje úrovně úplné poruchy nebo poruchy těžké, kdy i přes využívání zachovaných potenciálů a kompetencí fyzické osoby a využívání běžně dostupných pomůcek, prostředků, předmětů denní potřeby nebo vybavení domácnosti, veřejných prostor nebo s využitím zdravotnického prostředku nelze zvládnout životní potřebu v přijatelném standardu. Za neschopnost zvládání základní životní potřeby se považuje rovněž stav, kdy režim nařízený odborným lékařem poskytujícím specializované zdravotnické služby neumožňuje provádění základní životní potřeby v přijatelném standardu. Přijatelným standardem se rozumí zvládání základní životní potřeby v kvalitě a způsobem, který je běžný a obvyklý, a který umožňuje, aby tato potřeba byla zvládnuta bez každodenní pomoci jiné osoby.

18. Bližší vymezení schopností zvládat základní životní potřeby a způsob jejich hodnocení stanoví vyhláška. Dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky se při hodnocení schopnosti osoby zvládat základní životní potřeby posuzuje, zda z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu je rozsah duševních, mentálních, tělesných a smyslových funkčních schopností dostatečný k pravidelnému zvládání základní životní potřeby a zda je fyzická osoba schopna rozpoznat, provést a zkontrolovat správnost zvládnutí základní životní potřeby. Přitom se přihlíží k tomu, zda dlouhodobě nepříznivý zdravotní stav trvale ovlivňuje funkční schopnosti, k výsledku rehabilitace a k adaptaci na zdravotní postižení. Dle § 2a uvedené vyhlášky, pokud osoba není schopna z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu zvládat alespoň jednu z aktivit, která je pro schopnost zvládat základní životní potřebu vymezena v příloze č. 1 k této vyhlášce, není schopna základní životní potřebu zvládat, a to bez ohledu na příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu.

19. V příloze č. 1 vyhlášky jsou vymezeny schopnosti zvládat základní životní potřeby.

20. Za schopnost zvládat základní životní potřebu „mobilita“ se považuje stav, kdy osoba je schopna zvládat vstávání a usedání, stoj, zaujímat polohy, pohybovat se chůzí krok za krokem, popřípadě i s přerušováním zastávkami, v bytě a běžném terénu v dosahu alespoň 200 m, a to i po nerovném povrchu, otevírat a zavírat dveře, chůzi po schodech v rozsahu jednoho patra směrem nahoru i dolů, nastupovat a vystupovat z dopravních prostředků včetně bariérových, a používat je.

21. Za schopnost zvládat základní životní potřebu „orientace“ se považuje stav, kdy osoba je schopna poznávat a rozeznávat zrakem a sluchem, mít přiměřené duševní kompetence, orientovat se časem, místem, orientovat se v přirozeném sociálním prostředí a v obvyklých situacích a přiměřeně v nich reagovat.

22. Za schopnost zvládat základní životní potřebu „komunikace“ se považuje stav, kdy osoba je schopna vyjadřovat se srozumitelně mluvenou řečí a dorozumět se jejím prostřednictvím s jinými osobami v rozsahu běžné slovní zásoby odpovídající věku a sociálnímu postavení, chápat obsah přijímaných a sdělovaných zpráv, vytvářet rukou psanou krátkou zprávu, porozumět všeobecně používaným základním obrazovým symbolům nebo zvukovým signálům, používat běžné komunikační prostředky.

23. Za schopnost zvládat základní životní potřebu „stravování“ se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si ke konzumaci hotový nápoj a potraviny, nalít nápoj, stravu rozdělit na menší kousky a naservírovat ji, dodržovat stanovený dietní režim, konzumovat stravu v obvyklém denním režimu, přemístit nápoj a stravu na místo konzumace.

24. Za schopnost zvládat základní životní potřebu „oblékání a obouvání“ se považuje stav, kdy osoba je schopna vybrat si oblečení a obutí přiměřené okolnostem, rozeznat rub a líc oblečení a správně je vrstvit, oblékat se a obouvat se, svlékat se a zouvat se, manipulovat s oblečením v souvislosti s denním režimem.

25. Za schopnost zvládat základní životní potřebu „tělesná hygiena“ se považuje stav, kdy osoba je schopna použít hygienické zařízení, dodržovat tělesnou hygienu, mýt si a osušovat si jednotlivé části těla, provádět celkovou hygienu, česat se, provádět ústní hygienu, holit se.

26. Za schopnost zvládat základní životní potřebu „výkon fyziologické potřeby“ se považuje stav, kdy osoba je schopna včas používat WC, zaujmout vhodnou polohu, vyprázdnit se, provést očistu, používat hygienické pomůcky.

27. Za schopnost zvládat základní životní potřebu „péče o zdraví“ se považuje stav, kdy osoba je schopna dodržovat stanovený léčebný režim, provádět stanovené preventivní, léčebné a léčebně rehabilitační a ošetřovatelské postupy a opatření a používat k tomu potřebné léky nebo pomůcky, rozpoznat zdravotní problém a v případě potřeby vyhledat nebo přivolat pomoc.

28. Za schopnost zvládat základní životní potřebu „osobní aktivity“ se považuje stav, kdy osoba je schopna navazovat kontakty a vztahy s jinými osobami, plánovat a uspořádat osobní aktivity, styku se společenským prostředím, stanovit si a dodržet denní program, vykonávat aktivity obvyklé věku a prostředí jako např. vzdělávání, zaměstnání, volnočasové aktivity, vyřizovat své záležitosti.

29. Za schopnost zvládat základní životní potřebu „péče o domácnost“ se považuje stav, kdy osoba je schopna nakládat s penězi v rámci osobních příjmů a domácnosti, manipulovat s předměty denní potřeby, obstarat si běžný nákup, ovládat běžné domácí spotřebiče, uvařit si jednoduché teplé jídlo a nápoj, vykonávat běžné domácí práce, nakládat s prádlem, mýt nádobí, obsluhovat topení a udržovat pořádek.

30. Z obsahu správního spisu vyplývá, že žalobci byl rozhodnutím úřadu práce ze dne 4. 5. 2020, č. j. 28262/2020/LTV, přiznán příspěvek na péči ve výši 13 900 Kč měsíčně od února 2020. Oznámením ze dne 9. 12. 2021 bylo žalobci sděleno, že od ledna 2022 mu byl snížen příspěvek na péči z částky 13 900 Kč na částku 12 800 Kč měsíčně, neboť žalobce dosáhl věku 18 let. Oznámením ze dne 3. 12. 2021 bylo žalobci oznámeno zahájení řízení z moci úřední ve věci opětovného posouzení nároku a výše příspěvku na péči, jelikož žalobce dosáhne dne 17. 12. 2021 věku 18 let. Následně bylo dne 16. 12. 2021 provedeno v místě bydliště žalobce sociální šetření, v němž bylo k žalobcem zpochybněným základním životním potřebám zjištěno následující. K oblékání a obouvání bylo zjištěno, že žalobci oblečení chystá a pere matka, žalobce nepozná barvy, rub a líc u oblečení rozezná jen u některých oděvů a obouvání zvládá, ale má problémy s vyvlíknutými tkaničkami. K tělesné hygieně bylo zjištěno, že ranní hygienu zvládá žalobce s pomocí matky a další zápis k tělesné hygieně je nesrozumitelný a nečitelný.

31. Dne 12. 1. 2022 byl vypracován posudek o zdravotním stavu žalobce posudkovou lékařkou MUDr. D. K. Posudková lékařka konstatovala, že žalobce nezvládá základní životní potřeby orientace, tělesná hygiena, péče o zdraví a péče o domácnost. Dle posudkové lékařky tedy žalobce nezvládal čtyři základní životní potřeby. Následně nechal úřad práce vypracovat doplňující posudek s ohledem na uznání základních životních potřeb stravování a oblékání a obouvání za zvládnuté, přičemž v předcházejícím posudku ze dne 14. 4. 2020, z něhož úřad práce vycházel při vydávání rozhodnutí ze dne 4. 5. 2020, byly uvedené základní životní potřeby uznány za nezvládnuté. Posudková lékařka vypracovala doplňující posudek ze dne 11. 2. 2022, přičemž setrvala na závěrech uvedených v posudku ze dne 12. 1. 2022 a za nezvládnuté uznala žalobci čtyři základní životní potřeby – orientace, tělesná hygiena, péče o zdraví a péče o domácnost.

32. Na základě uvedených hodnocení bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí ze dne 9. 3. 2022, kterým byl žalobci snížen příspěvek na péči z částky 12 800 Kč na částku 880 Kč měsíčně od dubna 2022. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce včasné odvolání.

33. Žalovaný následně v odvolacím řízení nechal posudkovou komisi zpracovat posudek o stupni závislosti žalobce ze dne 27. 4. 2022 ve znění opravného posudku ze dne 4. 5. 2022, jímž bylo opraveno datum, ke kterému byl stupeň závislosti žalobce posuzován. Z posudku ze dne 27. 4. 2022 vyplynulo, že žalobce nezvládá šest základních životních potřeb – orientace, komunikace, stravování, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost. K závěrům posudku ze dne 27. 4. 2022 se žalobce vyjádřil tak, že nesouhlasil s uznáním za samostatně zvládnuté základní životní potřeby oblékání a obouvání a tělesná hygiena.

34. Žalovaný následně na základě posudku ze dne 27. 4. 2022 ve znění opravného posudku ze dne 4. 5. 2022 vydal rozhodnutí ze dne 26. 5. 2022, č. j. MPSV–2022/91598–916, kterým změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že žalobci dle § 4, § 7, § 8, § 9, § 11 a § 14 zákona o sociálních službách byl snížen příspěvek na péči z 12 800 Kč na 4 400 Kč měsíčně od dubna 2022 (II. stupeň závislosti – středně těžká závislost – pro osoby starší 18 let věku).

35. Proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 5. 2022, podal žalobce správní žalobu, o které rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 18. 1. 2023, č. j. 42 Ad 8/2022–34, jímž rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť posudek posudkové komise v Ústí nad Labem ze dne 27. 4. 2022 ve znění opravného posudku ze dne 4. 5. 2022 nebyl úplný a přesvědčivý a žalovaný pochybil, když jej učinil rozhodným podkladem žalobou napadeného rozhodnutí.

36. Žalovaný následně posudkovou komisí nechal vypracovat posudek o stupni závislosti žalobce ze dne 3. 5. 2023 ve znění opravného usnesení ze dne 26. 5. 2023, jímž byla opraveno slova „OSSZ Prostějov“ na „OSSZ Most“. Z posudku ze dne 3. 5. 2023 vyplynulo, že žalobce nezvládá šest základních životních potřeb – orientace, komunikace, stravování, péče o zdraví, osobní aktivity a péče o domácnost.

37. Na základě posudku ze dne 3. 5. 2023 ve znění opravného usnesení ze dne 26. 5. 2023 vydal žalovaný napadené rozhodnutí, kterým změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že žalobci dle § 4, § 7, § 8, § 9, § 11 a § 14 zákona o sociálních službách byl snížen příspěvek na péči z 12 800 Kč na 4 400 Kč měsíčně od dubna 2022 (II. stupeň závislosti – středně těžká závislost – pro osoby starší 18 let věku).

38. Ve správním řízení odvolací námitky žalobce směřovaly s ohledem na závěry prvostupňového rozhodnutí na to, že žalobce kromě uznaných základních životních potřeb orientace, tělesná hygiena, péče o zdraví a péče o domácnost nezvládá rovněž základní životní potřeby komunikace, stravování, oblékání a obouvání a osobní aktivity. Posudková komise v posudku ze dne 3. 5. 2023 uznala žalobci shodně jako posudková lékařka Okresní správy sociálního zabezpečení Most jako nezvládnuté základní životní potřeby orientace, péče o zdraví a péče o domácnost, navíc žalobci uznala i komunikaci, stravování a osobní aktivity. Ke komunikaci posudková komise uvedla, že žalobce samostatně nezvládal v přijatelném standardu napsat běžnou zprávu, ani vyplnit běžné tiskopisy. Žalobce byl schopen komunikovat pouze s dopomocí počítače se speciálním programem a zvukovým výstupem pro nevidomé, stejně jako u mobilního telefonu. Stravování žalobce nezvládal v přijatelném standardu, jelikož nezvládal naservírovat jídlo pro funkční dopad praktické nevidomosti. Nalít nápoj byl schopen za pomoci facilitátoru určujícího hladinu nalévané tekutiny. Dominantním faktorem nezvládání samostatného stravování je bezlepková dieta žalobce, jelikož si žalobce sám nemůže přečíst etikety a složení výrobků, a tudíž si nebyl schopen vybrat bezlepkové jídlo. K uznání základní životní potřeby osobní aktivity posudková komise toliko konstatovala, že žalobce ji není schopen zvládat v důsledku těžkého zrakové oboustranného postižení. K péči o domácnost pak posudková komise uvedla, že žalobce nebyl schopen si obstarat běžný nákup, vykonávat běžné domácí práce úklidového charakteru ani si nebyl schopen uvařit. Avšak na rozdíl od posudkové lékařky posudková komise žalobci neuznala tělesnou hygienu.

39. Soud dále poznamenává, že k žalobcem namítanému rozporu mezi sociálním šetřením, posudkovým zhodnocením z roku 2020, posudkem posudkové lékařky OSSZ a nejnovějším posudkem posudkové komise ze dne 3. 5. 2023, žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že v roce 2020 byl žalobce posuzován jako osoba do 18 let věku a od dne 17. 12. 2021 pak již byl posuzován jako osoba starší 18 let.

40. Žalobce v žalobě namítal, že s ohledem na své zdravotní postižení nezvládá kromě uznaných i základní životní potřeby oblékání a obouvání a tělesné hygieny. Ve vztahu k základní životní potřebě tělesné hygieny žalobce namítal, že nezvládá úkon holení. K této životní potřebě posudková komise uvedla, že žalobce běžně zvládal běžnou tělesnou hygienu pomocí hmatu a facilitátorů v přijatelném standardu, někdy s dohledem. Žalobce byl schopen se samostatně oholit elektrickým strojkem s využitím hmatu. Posudková komise dodala, že stříhání nehtů nepatří do kategorie každodenních úkonů. K rozlišení mycího gelu a šampónu na vlasy lze využít různých facilitátorů s hmatovým vjemem a rovněž v současnosti se pro muže vyrábí prostředky 2 v 1. Posudková komise dále uvedla, že zdravotní stav žalobce byl z funkčního hlediska v minulosti nadhodnocený. Ačkoliv si soud dokáže představit podrobnější odůvodnění, posudková komise k úkonu holení se ve svém posudku vyjádřila a oproti předchozímu posudku uvedla, že přechozí stav byl nadhodnocený a rovněž uvedla, že dříve byl žalobce osobou mladší 18 let a nyní je posuzován již jako osoba starší 18 let věku. Soud rovněž podotýká, že sám žalobce ve vyjádření ze dne 23. 5. 2022 uvedl, že se již začíná holit a připustil, že při jednání posudkové komise dne 27. 4. 2022 sdělil, že holení zvládá, ale že se této dovednosti teprve učí. Dle názoru soudu není důvod proč by žalobce nebyl schopen naučit se holení pomocí elektrického strojku, u kterého je riziko zranění prakticky vyloučeno, a pomocí hmatu si oholení zkontrolovat. Posudková komise však v posudku rovněž uvedla: „Tělesná hygiena – nezvládání neuznáno. Nejedná se o těžkou poruchu funkce obou horních nebo obou dolních končetin, ztrátu zraku ani duševních kompetencí bránící provedení celkové hygieny.“ (pozn. soudu – zvýraznění doplněno soudem). Na jedné straně tedy posudková komise uvedla, že žalobce trpí oboustrannou praktickou slepotou, avšak na svůj zrakový handicap je dobře adaptován a zvládne veškeré potřebné úkony, současně však posudková komise uvedla, že tuto životní potřebu neuznala s ohledem na absenci ztráty zraku. V této skutečnosti spatřuje soud vnitřní rozpornost a nepřesvědčivost posudku.

41. Ve vztahu k životní potřebě oblékání a obouvání žalobce namítal, že si nezvládá vybrat oblečení a obutí přiměřené okolnostem, nezvládá poznat rub a líc oblečení, správně je vrstvit, zkontrolovat, zda oblečení není znečištěné či poškozené a zkontrolovat jeho barevné sladění. V posudku posudkové komise ze dne 3. 5. 2023 je v diagnostickém souhrnu uvedeno, že žalobce trpí oboustrannou praktickou slepotou, používá brýlovou korekci a slepeckou hůl, trpí oboustrannou atrofií optických nervů a je u něj zachován světlocit. Ve vztahu k životní potřebě oblékání a obouvání posudková komise v posudku ze dne 3. 5. 2023 uvedla, že žalobce zvládal samostatně oblékání i svlékání včetně vrstvení, a to hlavně pomocí hmatu, který mají nevidomí jedinci velmi dobře vyvinutý. Žalobce potřeboval pouze dohled při možném eventuálním znečištění oděvu. Dodala, že v současné době existují pro slepce i facilitátory – elektronická pomůcka k určení barev. Dále uvedla, že neschopnost vhodného oblečení pro společenskou událost není zcela jistě každodenní potřebou a zcela jistě ji zvládne samostatně nebo s dohledem. Argumentaci že se sám nezvládne obléknout samostatně a přijatelně k ročnímu období nemá objektivní funkční korelát k nezvládání, protože žalobce je po mnoha letech na svůj zrakový handicap dobře adaptovaný a netrpí závažným duševním onemocněním. Posudková komise však v posudku rovněž uvedla: „Oblékání a obouvání – nezvládání neuznáno, s ohledem na absenci těžké poruchy funkce HKK i DKK, zraku a duševních schopností není medicínský důvod pro nezvládnutí výběru vhodného oblečení, poznání rubu a líce oblečení, správně vrstvit, oblékání/svlékání, obouvání/zouvání zdravotně vyhovujícího oblečení/obutí ev. s využitím pomůcek. […] Nebyly prokázány anatomické nebo funkční ztráty obou horních končetin nebo anatomické ztráty podstatných částí obou horních končetin s nemožností využít protézu k uchopení věcí, praktická nebo úplní nevidomost obou očí, ani těžké duševní poruchy spojené se sociální dezintegrací, kdy jsou narušeny tyto stereotypy. I pro spárování ponožek existuje možnost využívání facilitátorů pro slepce, nebo s použitím různých značek s využitím hmatu.“ (pozn. soudu – zvýraznění doplněno soudem). Na jedné straně tedy posudková komise uvedla, že žalobce trpí oboustrannou praktickou slepotou, avšak na svůj zrakový handicap je dobře adaptován a při zvládání této základní životní potřeby může využívat hmatové značky a facilitátory pro slepce (např. pro spárování ponožek, určení barvy oblečení). Současně však posudková komise uvedla, že tuto životní potřebu neuznala s ohledem na absenci těžké poruchy zraku a že u žalobce nebyla prokázána praktická nebo úplná nevidomost obou očí. Na základě shora uvedeného soud ve vztahu k základní životní potřebě oblékání a obouvání vyhodnotil posudek jako vnitřně rozporný a tím i nepřesvědčivý.

42. Soud shrnuje, že se žalovaný neměl spokojit s nedostatečně resp. rozporně odůvodněným posudkem posudkové komise ze dne 3. 5. 2023 ve znění opravného usnesení ze dne 26. 5. 2023 a měl požadovat další doplnění. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, se posudek posudkové komise v Ústí nad Labem ze dne 3. 5. 2023 ve znění opravného usnesení ze dne 26. 5. 2023 nelze považovat za úplný a přesvědčivý a žalovaný pochybil, pokud jej učinil rozhodným podkladem žalobou napadeného rozhodnutí. V této skutečnosti soud spatřuje nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí pro nedostatek důvodů ve smyslu § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

43. K námitce žalobce, že závěry posudkové komise neodpovídají vyjádření žalobce při jednání posudkové komise soud uvádí, že žalobou napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku posudkové komise ze dne 3. 5. 2023. Z protokolu o jednání posudkové komise ze dne 3. 5. 2023 vyplývá, že žalobce nebyl jednání posudkové komise přítomen, a tedy se ani nemohl v rámci jejího jednání vyjádřit.

44. Soud se dále zabýval námitkami žalobce, že posudková komise byla podjatá a dopustila se nesouvisejících, nadbytečných a urážejících úvah.

45. Soud nejprve připouští, v posudku ze dne 3. 5. 2023 je výslovně uvedeno, že žalobce „v mnoha věcech spoléhá na matku a není pravděpodobně od dětství do dospělosti při své neměnné celoživotní zrakové vadě veden k samostatnosti […] Otazná je situace, že na táboře bez matky zvládne chlapec pobyt i s ohledem k dietnímu stravování–céliakii, oblékání a mytí, ale v domácím prostředí dle matky nezvládne téměř nic. Nezbývá než položit otázku, zda stejně postižení jedinci, kteří se vzdělávají celoročně ve spec. zařízení pro těžce zrakově postižené s internátním bydlení, zda nejsou lépe vedeni ke zvládání v důsledku svého zrakového handicapu k samostatnosti.“ Soud dává žalobci za pravdu, že se jedná o nevhodné a nemístné úvahy a poznámky, avšak neměly vliv na celkový závěr o zvládání jednotlivých základních životních potřeb žalobcem.

46. Podle § 14 odst. 1 správního řádu každá osoba bezprostředně se podílející na výkonu pravomoci správního orgánu (dále jen "úřední osoba"), o níž lze důvodně předpokládat, že má s ohledem na svůj poměr k věci, k účastníkům řízení nebo jejich zástupcům takový zájem na výsledku řízení, pro nějž lze pochybovat o její nepodjatosti, je vyloučena ze všech úkonů v řízení, při jejichž provádění by mohla výsledek řízení ovlivnit.

47. Soud z obsahu správního spisu zjistil, že žalobce se k posudku posudkové komise nijak nevyjádřil a v žalobě neuvedl žádné konkrétní skutečnosti, které by zavdávaly pochybnosti o vztahu členů posudkové komise k věci, žalobci nebo výsledku řízení, a které by zakládaly podjatost členů komise. Případné stížnosti vůči členům posudkové komise mohl žalobce adresovat přímo posudkové komisi v Ústí nad Labem nebo Ministerstvu práce a sociálních věcí jako nadřízenému orgánu dle § 175 správní řád, což však neučinil. Soud shrnuje, že námitky žalobce týkající se přístupu posudkové komise vůči jeho osobě, nepovažuje za způsobilé ovlivnit zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí.

48. Soud podle § 52 odst. 1 s. ř. s. neprovedl žalobcem navrhovaný důkaz spisem Krajského soudu v Ústí nad Labem sp. zn. 42 Ad 8/2022, lékařskou zprávou MUDr. D. Š. ze dne 4. 4. 2022, posudkem o invaliditě ze dne 6. 6. 2022, č. j. LPS/2022/339–NR–UST_CSSZ, posudkem ze dne 7. 9. 2022, č. j. LPS/2022/1949–MO_CSSZ a nenechal vypracovat nový posudek posudkovou komisí, a to pro nadbytečnost, jelikož žalobou napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné a provedení těchto důkazů by bylo předčasné a neúčelné.

49. Vzhledem k výše učiněným závěrům tak soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. bez jednání pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů. Tato vada řízení umožnila soudu rozhodnout bez jednání, ačkoli žalobce konání ústního jednání požadoval. Soud současně v souladu s § 78 odst. 4 s. ř. s. rozhodl o vrácení věci žalovanému k dalšímu řízení, v němž bude podle § 78 odst. 5 s. ř. s. vázán právním názorem, který soud vyslovil v tomto zrušujícím rozsudku ohledně splnění požadavku na dostatečné zdůvodnění správního rozhodnutí a ohledně požadavku na dostatečné zjištění stupně závislosti žalobce na pomoci jiné osoby spolu s jeho náležitým promítnutím ve správním spise.

50. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud na základě obsahu soudního spisu podle § 60 odst. 1 s. ř. s. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto má proti žalovanému právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, jež sestávají z nákladů zastoupení advokátkou, a to v souladu s vyhláškou č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“). Náklady zastoupení advokátkou jsou tvořeny odměnou 2 000 Kč za dva úkony právní služby po 1 000 Kč – převzetí a příprava zastoupení a sepis žaloby [§ 7 bod 3, § 9 odst. 2 a § 11 odst. 1 písm. a) a d) advokátního tarifu] a paušální náhradou hotových výdajů ve výši 600 Kč, představující 300 Kč za každý z těchto úkonů (§ 13 odst. 4 advokátního tarifu). Celkové náklady řízení tedy činí celkem 2 600 Kč.

Poučení

Žaloba Vyjádření žalovaného k žalobě Posouzení věci soudem